1)

Musí být čl. 1 odst. 2 nařízení Brusel I (1) vykládán v tom smyslu, že spory, ve kterých jde o vymáhání penále (astreinte), které bylo stanoveno ve sporu týkajícím se péče o dítě a práva na styk s dítětem za účelem zajištění hlavní povinnosti, nespadají do oblasti působnosti nařízení Brusel I?

2)

Pokud výše uvedené spory do působnosti nařízení Brusel I spadají, musí být článek 49 tohoto nařízení vykládán v tom smyslu, že penále stanovené vždy za jeden den, které je v členském státě původu jako takové ve stanovené výši vykonatelné, jeho konečná výše se však může změnit na základě žádosti nebo tvrzení osoby, která penále dluží, je v členském státě vykonatelné teprve tehdy, pokud je jeho výše v členském státě původu samostatně s konečnou platností stanovena?

3)

Pokud výše uvedené spory nespadají do působnosti nařízení Brusel I, musí být čl. 47 odst. 1 vykládán v tom smyslu, že donucovací a ochranná opatření, která se týkají péče o dítě a práva na styk s dítětem, náležejí k vykonávacímu řízení ve smyslu tohoto ustanovení, které se řídí právem členského státu výkonu, nebo mohou představovat část rozhodnutí o péči o dítě a právu na styk s dítětem, kterou je třeba podle nařízení Brusel IIa (2) vykonat v jiném členském státě?

4)

Musí být v případě, že je požadováno vymáhání penále v jiném členském státě, požadováno, aby výše penále, kterého se výkon rozhodnutí týká, byla v členském státě, ve kterém bylo rozhodnutí vydáno, stanovena samostatně s konečnou platností, i když se při vymáhání penále nepoužije nařízení Brusel I?

5)

Pokud je penále stanovené za účelem výkonu práva rodiče na styk s dítětem (astreinte) vykonatelné v jiném členském státě, a výše penále, které je třeba vymáhat, nebyla v členském státě původu samostatně s konečnou platností stanovena: