(1)

Dne 16. března 2020 přijala Komise sdělení (1), v němž doporučila dočasně na jeden měsíc omezit veškeré cesty, jež nejsou nezbytně nutné, z třetích zemí do prostoru EU+ (2). Dne 17. března 2020 se hlavy států a předsedové vlád EU dohodli na zavedení dočasného omezení cest, jež nejsou nezbytně nutné. Toto omezení zavedly i čtyři státy přidružené k Schengenu.

(2)

Dne 26. března 2020 se hlavy států a předsedové vlád Evropské unie v důsledku pandemie COVID-19 dohodli na uplatňování koordinovaného dočasného omezení cest do EU, jež nejsou nezbytně nutné.

(3)

Ve dnech 8. dubna 2020 (3) a 8. května 2020 (4) přijala Komise dvě navazující sdělení a v obou doporučila prodloužit omezení cest, jež nejsou nezbytně nutné, o jeden měsíc. Všechny členské státy Schengenu, jakož i čtyři státy přidružené k Schengenu (dále jen „členské státy“) se rozhodly toto omezení prodloužit, naposledy do 15. června 2020.

(4)

Předsedkyně Evropské komise a předseda Evropské rady předložili dne 15. dubna 2020 společný evropský plán rušení opatření proti šíření COVID-19 (5). Tento plán stanoví dvoufázový přístup, v jehož rámci by kontroly na vnitřních hranicích měly být zrušeny koordinovaně. Následně by byla postupně uvolněna dočasná omezení na vnějších hranicích a obyvatelům zemí mimo EU by bylo umožněno znovu realizovat cesty do EU, jež nejsou nezbytně nutné. Ke zrušení cestovního omezení na vnějších hranicích by mělo dojít poté, co členské státy zruší kontroly na vnitřních hranicích, anebo současně s tím.

(5)

Konzultace s členskými státy potvrdily, že je zapotřebí znovu krátce prodloužit stávající omezení na vnějších hranicích a že je důležitý koordinovaný přístup k jejich postupnému rušení.

(6)

Dne 11. června 2020 přijala Komise sdělení (6), v němž se doporučuje prodloužit omezení cest do EU, jež nejsou nezbytně nutné, do 30. června 2020 a vymezuje se přístup k postupnému rušení omezení cest do EU, jež nejsou nezbytně nutné, od 1. července 2020. Všechny členské státy toto omezení dále prodloužily do 30. června.

(7)

Od té doby probíhá mezi členskými státy diskuse o kritériích a metodice, které je třeba použít.

(8)

Tímto doporučením není dotčena povinnost členských států nadále uplatňovat článek 6 Schengenského hraničního kodexu (7), který stanoví podmínky vstupu pro státní příslušníky třetích zemí. Členské státy mají zejména povinnost případ od případu posoudit, zda má být státní příslušník třetí země považován za hrozbu pro veřejné zdraví. V této souvislosti by členské státy měly zajistit úzkou spolupráci mezi orgány pohraniční stráže a dopravci.

(9)

Ochrana hranic je věcí zájmu nejen členského státu, na jehož vnějších hranicích se provádí, nýbrž všech členských států, které zrušily ochranu vnitřních hranic. Členské státy by proto měly zajistit, aby opatření přijatá na vnějších hranicích byla koordinována, aby bylo zajištěno řádné fungování schengenského prostoru. Za tímto účelem by členské státy měly začít koordinovaným způsobem rušit dočasné omezení cest do EU, jež nejsou nezbytně nutné. V první řadě by se to mělo vztahovat na rezidenty třetích zemí uvedených v příloze I tohoto doporučení. Tento seznam by měl být pravidelně aktualizován.

(10)

Rozhodnutí o možném zrušení omezení cest do EU, jež nejsou nezbytně nutné, by měla zohlednit epidemiologickou situaci v EU, tj. průměrný počet případů onemocnění COVID-19 za posledních 14 dní na 100 000 obyvatel.

(11)

Mezinárodní zdravotnické předpisy (2005) (dále jen „mezinárodní zdravotnické předpisy“) přijaté na 58. Světovém zdravotnickém shromáždění dne 23. května 2005 posílily koordinaci mezi členskými státy Světové zdravotnické organizace (WHO), které zahrnují všechny členské státy Unie, v oblasti připravenosti a reakce na ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu. Rámec pro sledování mezinárodních zdravotnických předpisů identifikuje základní kapacity v oblasti veřejného zdraví, které mají členské státy WHO udržovat. Údaje, jež jednotlivé země podle tohoto rámce pravidelně vykazují, lze shrnout do celkového skóre, jež slouží jako ukazatel celkové kapacity pro reakci.

(12)

Účinnost rozhodnutí o zrušení omezení cest do EU, jež nejsou nezbytně nutné, závisí na jejich koordinovaném provádění členskými státy na všech vnějších hranicích. Členský stát by neměl jednostranně rozhodnout, že zruší omezení cest do EU, jež nejsou nezbytně nutné, pro určitou třetí zemi dříve, než o zrušení cestovních omezení pro tuto zemi rozhodnou koordinovaně i ostatní členské státy. Členské státy nicméně mohou při zachování plné transparentnosti pouze postupně zrušit cestovní omezení vůči zemím uvedeným v příloze I.

(13)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu (č. 22) o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke SFEU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto doporučení a toto doporučení pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto doporučení doplňuje schengenské acquis, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto doporučení Radou, zda je provede.

(14)

Toto doporučení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES (8); Irsko se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto doporučení pro ně není závazné ani použitelné.

(15)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto doporučení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (9), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí Rady 1999/437/ES.

(16)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto doporučení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (10), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí Rady 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (11).

(17)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto doporučení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (12), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí Rady 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (13).

(18)

Právním statusem tohoto doporučení, jak je uveden v 13. až 17. bodě odůvodnění, není dotčena potřeba, aby všechny členské státy v zájmu řádného fungování schengenského prostoru rozhodly o koordinovaném zrušení omezení cest do EU, jež nejsou nezbytně nutné,

1.

Při určování třetích zemí, pro něž by mělo být zrušeno stávající omezení cest do EU, jež nejsou nezbytně nutné, by měly být uplatňovány metodika a kritéria stanovené ve sdělení Komise ze dne 11. června 2020 (14) o třetím posouzení uplatňování dočasného omezení cest do EU, jež nejsou nezbytně nutné. Uvedená kritéria se týkají epidemiologické situace a opatření proti šíření nákazy, včetně omezení fyzického kontaktu, jakož i ekonomických a sociálních hledisek, a uplatňují se kumulativně.

2.

3.

4.

Cestovní omezení pro konkrétní třetí zemi, která je již uvedena v příloze I, mohou být zcela nebo částečně zrušena nebo obnovena v závislosti na změnách některých výše uvedených podmínek a následných změnách posouzení epidemiologické situace. Pokud se situace v některé třetí zemi rychle zhorší, příslušné rozhodnutí by mělo být přijato rychle.

5.

Členské státy však mohou přijmout vhodná opatření, jako například požadavek, aby tyto osoby po návratu ze třetí země, pro niž je dočasné cestovní omezení zachováno, podstoupily dobrovolnou izolaci nebo podobná opatření, pokud stejné požadavky stanoví pro své vlastní státní příslušníky.

Kromě toho by měly být povoleny nezbytně nutné cesty pro konkrétní kategorie cestujících s nezbytnou funkcí či potřebou, uvedené v příloze II (17). Členské státy mohou pro tyto cestující zavést dodatečná bezpečnostní opatření, zejména pokud jejich cesta začíná v regionu s vysokým rizikem.

Seznam konkrétních kategorií cestujících s nezbytnou funkcí či potřebou uvedený v příloze II může Rada po důkladné konzultaci s Komisí přezkoumat v závislosti na sociálních a ekonomických hlediscích, jakož i na celkovém posouzení vývoje epidemiologické situace, a to na základě výše uvedené metodiky, kritérií a informací.

6.

7.

8.

9.