1)

Je směrnice 2006/123 (1) platná a závazná pro členské státy, nebo je neplatná, neboť – jakožto harmonizační směrnice – byla přijata pouze většinou hlasů, nikoli jednomyslně, v rozporu s článkem 115 [Smlouvy o fungování Evropské unie]?

2)

Splňuje směrnice 2006/123, známá jako Bolkesteinova směrnice, objektivně a abstraktně minimální požadavky na dostatečnou podrobnost právní úpravy a následnou neexistenci prostoru pro uvážení vnitrostátního zákonodárce, takže ji lze považovat za samovykonatelnou a bezprostředně použitelnou?

3)

V případě, že by bylo shledáno, že směrnice 2006/123 není samovykonatelná, je pouhý vylučující účinek nebo pouhý zamezující účinek neuplatnění vnitrostátního zákona i v případě, že vnitrostátní soud nemůže použít konformní výklad, v souladu se zásadou právní jistoty, anebo naopak v takovém případě vnitrostátní zákon nemusí nebo nemůže být uplatněn, aniž jsou dotčeny zvláštní sankce stanovené [unijním] právní řádem pro případ, že členský stát nesplní povinnosti vyplývající z jeho přistoupení ke Smlouvě (článek 49) nebo z neprovedení směrnice (řízení o nesplnění povinnosti)?

4)

Znamená přímý účinek čl. 12 odst. 1, 2 a 3 směrnice 2006/123 uznání samovykonatelnosti nebo bezprostřední použitelnosti této směrnice, anebo je třeba jej v rámci takové harmonizační směrnice, o jakou jde v projednávané věci („je třeba mít za to, že články 9 až 13 směrnice provádějí úplnou harmonizaci …“ podle tzv. rozsudku Promoimpresa), chápat tak, že ukládá členskému státu povinnost přijmout harmonizační opatření, která nemají obecnou povahu, ale jsou závazná svým obsahem?

5)

Může či musí být kvalifikace směrnice jako samovykonatelné a v případě takovéto kvalifikace pouhé zamezující upuštění od uplatnění vnitrostátního zákona považovány za výlučnou pravomoc vnitrostátního soudu (jemuž jsou za tímto účelem přiznány zvláštní výkladové prostředky, jako je podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce k Soudnímu dvoru nebo řízení o ústavnosti) nebo též pravomoc jednotlivého úředníka či vedoucího představitele obce?

6)

Naopak v případě, že by směrnice 2006/123 byla shledána samovykonatelnou, je, vzhledem k tomu, že článek 49 [Smlouvy o fungování Evropské unie] brání automatickému prodlužování koncesí-povolení k využívání veřejného majetku v přímořských oblastech k provozování turistických a rekreačních činností pouze „v rozsahu, v němž mají tyto koncese nepochybný přeshraniční význam“, splnění této podmínky rovněž nezbytným předpokladem pro použití čl. 12 odst. 1 a 2 směrnice Bolkestein?

7)

Je v souladu s cíli sledovanými směrnicí 2006/123 a článkem 49 [Smlouvy o fungování Evropské unie], aby vnitrostátní soud obecně a abstraktně konstatoval existenci požadavku nepochybného přeshraničního významu ve vztahu k celému území státu, bez dalšího upřesnění, anebo naopak, vzhledem k tomu, že v Itálii mají pravomoc jednotlivé obce, nemůže být toto posouzení chápáno tak, že se vztahuje na pobřežní území každé obce, a tudíž je vyhrazeno pravomoci obcí?

8)

Je v souladu s cíli sledovanými směrnicí 2006/123 a článkem 49 [Smlouvy o fungování Evropské unie], aby vnitrostátní soud obecně a abstraktně konstatoval existenci požadavku nedostatku zdrojů a dostupných koncesí ve vztahu k celému území státu, bez dalšího upřesnění, anebo naopak, vzhledem k tomu, že v Itálii mají pravomoc jednotlivé obce, nemůže být toto posouzení chápáno tak, že se vztahuje na pobřežní území každé obce, a tudíž je vyhrazeno pravomoci obcí?

9)

V případě, že by byla směrnice 2006/123 abstraktně shledána samovykonatelnou, lze tuto bezprostřední použitelnost považovat za existující také v konkrétním právním rámci – jako je italský právní rámec – v němž platí článek 49 Codice della Navigazione (plavební zákon) (který stanoví, že při ukončení koncese „všechna neodstranitelná díla připadají státu bez jakékoli náhrady nebo odškodnění“), a je tento důsledek shledané samovykonatelnosti nebo bezprostřední použitelnosti předmětné směrnice (zejména s odkazem na řádně povolené zděné stavby nebo koncese na veřejný majetek funkčně spojené s turistickými ubytovacími činnostmi, jako jsou hotely nebo rekreační střediska) slučitelný s ochranou základních práv, jako je právo na vlastnictví, uznaných unijním právním řádem a Listinou základních práv jako práva zasluhující přednostní ochranu?“