19.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 312/18

1)

Jestliže v rámci převodu podniku ve smyslu čl. 1 odst. 1 směrnice 2001/23 (1) vyjde najevo, že převáděná jednotka, a sice podniková restaurace orgánu Společenství, využívala významné množství zaměstnanců agentur práce na základě rámcové smlouvy uzavřené s několika agenturami práce, musí být agentura práce, nebo v případě záporné odpovědi, orgán, pod jehož vedením a dohledem zaměstnanci agentur práce svou práci vykonávali, považovány za zaměstnavatele-převodce ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) této směrnice?

V případě, že postavení zaměstnavatele-převodce nemůže být přiznáno agentuře práce ani uživatelskému podniku, je třeba mít za to, že záruky stanovené směrnicí 2001/23 se nemohou vztahovat na zaměstnance agentur práce?

2)

Musí být čl. 4 odst. 1 směrnice 2001/23/ES vykládán v tom smyslu, že neprodloužení pracovních smluv na dobu určitou zaměstnanců agentur práce z důvodu převodu činnosti, na kterou byli přiděleni, porušuje zákaz stanovený tímto ustanovením, takže tito zaměstnanci agentur práce musí být považováni za zaměstnance, kteří zůstávají přiděleni k uživateli k datu převodu?

3)

Musí být čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/23/ES, případně ve spojení s čl. 2 odst. 2 písm. c), vykládán tak, že ukládá nabyvateli povinnost zachovat pracovní poměr zaměstnanců agentur práce, kteří byli přiděleni k činnosti, která je předmětem převodu, nebo kteří musí být považováni za zaměstnance, kteří zůstávají přiděleni k uživateli k datu převodu?

Musí být v případě kladné odpovědi na tuto otázku čl. 3 odst. 1 vykládán tak, že ukládá povinnost uzavřít pracovní smlouvu na dobu neurčitou v případě, že nabyvatelem není agentura práce a tento nabyvatel nemůže uzavřít pracovní smlouvu zaměstnance agentury práce?