1)

Musí být článek 22 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení (1) vykládán v tom smyslu, že osoba, která není občanem Evropské unie, je oprávněna zvolit si jako právo, jímž se řídí dědictví jako celek, právo státu, jehož je státním příslušníkem?

2)

Musí být článek 75 ve spojení s článkem 22 uvedeného nařízení č. 650/2012 vykládán v tom smyslu, že za situace, kdy bilaterální smlouva, která váže členský stát a třetí stát, neupravuje v oblasti dědictví volbu práva, nýbrž určuje rozhodné právo, může státní příslušník takovéhoto třetího státu, který má bydliště na území tohoto členského státu, provést volbu práva?