14.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 223/8

1)

Lze za „mimosoudní písemnost“ ve smyslu článku 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1393/2007 (1) ze dne 13. listopadu 2007 považovat čistě soukromou písemnost bez ohledu na to, že nebyla vydána orgánem jiné než soudní povahy ani úřední osobou?

2)

V případě kladné odpovědi, lze za mimosoudní písemnost považovat každou soukromou písemnost, nebo musí splňovat určité konkrétní charakteristiky?

3)

I v případě, že by soukromá písemnost splňovala takové charakteristiky, může občan Unie žádat o doručení postupem stanoveným v článku 16 nynějšího nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1393/2007 ze dne 13. listopadu 2007, jestliže již provedl doručení prostřednictvím jiného veřejného orgánu jiné než soudní povahy, například prostřednictvím notáře?

4)

A konečně, je třeba pro účely článku 16 nařízení č. 1393/2007 zohledňovat skutečnost, že uvedená spolupráce má přeshraniční dopad a je nezbytná pro řádné fungování vnitřního trhu? Kdy je třeba mít za to, že spolupráce má „přeshraniční dopad a je nezbytná pro řádné fungování vnitřního trhu“?