Back to EUR-Lex homepage

EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Use quotation marks to search for an "exact phrase". Append an asterisk (*) to a search term to find variations of it (transp*, 32019R*). Use a question mark (?) instead of a single character in your search term to find variations of it (ca?e finds case, cane, care).
Search tips
Need more search options? Use the Advanced search
You are here

Document 52022IP0034

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2022 o provádění šesté směrnice o DPH: co chybí pro snížení výpadku příjmů z DPH v EU? (2020/2263(INI))

Úř. věst. C 342, 6.9.2022, p. 88–98 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
Úř. věst. C 342, 6.9.2022, p. 77–87 (GA)

6.9.2022   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 342/88

P9_TA(2022)0034

Provádění šesté směrnice o DPH

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2022 o provádění šesté směrnice o DPH: co chybí pro snížení výpadku příjmů z DPH v EU? (2020/2263(INI))

(2022/C 342/10)

Evropský parlament,

—

s ohledem na články 4 a 14 Smlouvy o Evropské unii,

—

s ohledem na článek 113 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na šestou směrnici Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně“ (1) (šestá směrnice o DPH),

—

s ohledem na směrnici Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (2) (směrnice o DPH),

—

s ohledem na směrnici Rady (EU) 2017/2455 ze dne 5. prosince 2017, kterou se mění směrnice 2006/112/ES a směrnice 2009/132/ES, pokud jde o určité povinnosti v oblasti daně z přidané hodnoty při poskytování služeb a prodeji zboží na dálku (3)

—

s ohledem na směrnici Rady (EU) 2018/1910 ze dne 4. prosince 2018, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o harmonizaci a zjednodušení určitých pravidel v systému daně z přidané hodnoty pro obchod mezi členskými státy (4)

—

s ohledem na směrnici Rady (EU) 2019/1995 ze dne 21. listopadu 2019, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o ustanovení týkající se prodeje zboží na dálku a určitých domácích dodání zboží (5)

—

s ohledem na směrnici Rady (EU) 2020/285 ze dne 18. února 2020, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o zvláštní režim pro malé podniky, a nařízení (EU) č. 904/2010, pokud jde o správní spolupráci a výměnu informací za účelem sledování správného uplatňování zvláštního režimu pro malé podniky (6),

—

s ohledem na směrnici Rady (EU) 2020/284 ze dne 18. února 2020, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o zavedení určitých požadavků na poskytovatele platebních služeb (7),

—

s ohledem na prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011 ze dne 15. března 2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (8),

—

s ohledem na nařízení Rady (EU) 2017/2454 ze dne 5. prosince 2017, kterým se mění nařízení Rady (EU) č. 904/2010 o správní spolupráci a boji proti podvodům v oblasti daně z přidané hodnoty (9),

—

s ohledem na prováděcí nařízení Rady (EU) 2017/2459 ze dne 5. prosince 2017, kterým se mění prováděcí nařízení (EU) č. 282/2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (10),

—

s ohledem na nařízení Rady (EU) 2018/1541 ze dne 2. října 2018, kterým se mění nařízení (EU) č. 904/2010 a (EU) 2017/2454, pokud jde o opatření k posílení správní spolupráce v oblasti daně z přidané hodnoty (11),

—

s ohledem na prováděcí nařízení Rady (EU) 2019/2026 ze dne 21. listopadu 2019, kterým se mění prováděcí nařízení (EU) č. 282/2011, pokud jde o dodání zboží nebo poskytnutí služeb usnadněná elektronickými rozhraními a zvláštní režimy pro osoby povinné k dani poskytující služby osobám nepovinným k dani a uskutečňující prodej zboží na dálku a určitá domácí dodání zboží (12),

—

s ohledem na prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/194 ze dne 12. února 2020, kterým se stanoví podrobná pravidla k uplatnění nařízení Rady (EU) č. 904/2010, pokud jde o zvláštní režimy pro osoby povinné k dani poskytující služby osobám nepovinným k dani a uskutečňující prodej zboží na dálku a určitá domácí dodání zboží (13), které má vztah k balíčku předpisů o DPH v oblasti elektronického obchodování,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/847 ze dne 20. května 2021, kterým se zavádí program „Fiscalis“ pro spolupráci v oblasti daní a zrušuje nařízení (EU) č. 1286/2013 (14),

—

s ohledem na návrh směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o sazby daně z přidané hodnoty (COM(2018)0020),

—

s ohledem na návrh směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o zvláštní režim pro malé podniky (COM(2018)0021),

—

s ohledem na návrh směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o zavedení podrobných technických opatření pro uplatňování konečného systému DPH pro zdanění obchodu mezi členskými státy (COM(2018)0329) (15),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. prosince 2011 o budoucnosti DPH: Pro jednodušší, stabilnější a účinnější systém DPH uzpůsobený jednotnému trhu (COM(2011)0851),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 4. října 2017 nazvané „Opatření v návaznosti na akční plán v oblasti DPH: Směrem k jednotné oblasti DPH v EU – Čas přijmout rozhodnutí“ (COM(2017)0566),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 7. dubna 2016 nazvané „Akční plán v oblasti DPH – Směrem k jednotné oblasti DPH v EU – Čas přijmout rozhodnutí“ (COM(2016)0148),

—

s ohledem na svůj postoj ze dne 12. února 2019 k návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o zavedení podrobných technických opatření pro uplatňování konečného systému DPH pro zdanění obchodu mezi členskými státy (16),

—

s ohledem na svůj postoj ze dne 10. března 2021 k návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice Rady 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní (17),

—

s ohledem na svůj postoj ze dne 19. května 2021 k postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí program „Fiscalis“ pro spolupráci v oblasti daní a zrušuje nařízení (EU) č. 1286/2013(06116/1/2021 – C9-0179/2021 – 2018/0233(COD)) (18),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. října 2011 o budoucnosti DPH (19),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 24. listopadu 2016 nazvané „Směrem k definitivnímu systému DPH a boj proti podvodům v oblasti DPH“ (20),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 26. března 2019 o finanční trestné činnosti, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových únicích (21),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2021 nazvané „Příprava digitální budoucnosti Evropy: odstranění překážek fungování jednotného digitálního trhu a lepší využívání umělé inteligence pro evropské spotřebitele“’ (22),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 16. září 2021 o provádění požadavků EU na výměnu daňových informací: pokrok, získané zkušenosti a zbývající překážky (23)

—

s ohledem na studii ze dne 30. srpna 2021 s názvem „Výpadek z příjmů z DPH, snížené sazby DPH a jejich dopad na náklady na dodržování předpisů pro podniky a spotřebitele“, kterou vypracovala společnost DIW ECON a zveřejnilo generální ředitelství pro parlamentní výzkumné služby,

—

s ohledem na stanovisko Účetního dvora č. 11/2020 (předložené podle čl. 287 odst. 4 a čl. 322 odst. 2 Smlouvy o fungování EU) ze dne 11. prosince 2020 k návrhu nařízení Rady (EU, Euratom), kterým se mění nařízení (EHS, Euratom) č. 1553/89 o konečné jednotné úpravě vybírání vlastních zdrojů vycházejících z daně z přidané hodnoty,

—

s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 12/2019 ze dne 16. července 2019 nazvanou „Elektronický obchod: zbývá vyřešit řadu nedostatků při výběru DPH a cel“,

—

s ohledem na veřejnou konzultaci, která probíhala od 8. února 2021 do 3. května 2021 (Pravidla DPH pro finanční a pojišťovací služby – přezkum),

—

s ohledem na článek 54 jednacího řádu a na čl. 1 odst. 1 písm. e) a na přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

—

s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A9-0355/2021),

A.

vzhledem k tomu, že Rada přijala v roce 1977 šestou směrnici o DPH s cílem dosáhnout jednotného základu daně, podle něhož by byly stanovovány harmonizované sazby; vzhledem k tomu, že všechny členské státy v té době již přijaly systém daně z přidané hodnoty v souladu s první (24) a druhou (25) směrnicí Rady ze dne 11. dubna 1967 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu; vzhledem k tomu, že členské státy se za tímto účelem rozhodly projít přechodným obdobím, které bylo následně prodlouženo;

B.

vzhledem k tomu, že směrnice o DPH vznikla v zájmu srozumitelnosti jako přepracované znění šesté směrnice, kterou zrušila a nahradila; vzhledem k tomu, že směrnice o DPH stanoví, že přechodná pravidla budou později nahrazena konečným režimem založeným na zdanění v členském státě původu; vzhledem k tomu, že přechodný systém je složitý, chybný a strukturálně náchylný k podvodům;

C.

vzhledem k tomu, že výběr daní je primárně v kompetenci jednotlivých členských států;

D.

vzhledem k tomu, že v roce 2013 byla zahájena zásadní revize systému DPH s cílem zavést konečný systém založený na zásadě místa určení, který by byl méně náchylný podvodům (26); vzhledem k tomu, že zásada místa určení znamená, že DPH dostává členský stát konečné spotřeby;

E.

vzhledem k tomu, že dne 25. května 2018 byl přijat návrh směrnice, který zavádí podrobná opatření pro konečný systém DPH pro zdanění obchodu mezi podniky uvnitř EU a ukončuje „přechodný“ režim (27); vzhledem k tomu, že Parlament přijal svůj postoj dne 12. února 2019; vzhledem k tomu, že Rada svůj postoj dosud nepřijala; vzhledem k tomu, že následkem této situace, kdy je přijetí rozhodnutí zablokováno, je odklad důležitých rozhodnutí o úpravě DPH, která je zapotřebí přijmout v zájmu řešení výzev, jimž budeme čelit v procesu obnovy hospodářství EU, a vzhledem k tomu, že v důsledku nečinnosti zůstávají v právní úpravě mezery, které by mohly způsobit růst výpadku příjmů z DPH;

F.

vzhledem k tomu, že výpadek příjmů z DPH se snížil z 20 % v roce 2009 na 10 % v roce 2019, což podle předběžných odhadů znamená, že by mohl klesnout pod 130 miliard EUR; vzhledem k tomu, že v důsledku pandemie a jejích socioekonomických dopadů se tento trend v roce 2020 obrátil; vzhledem k tomu, že se ztráta odhaduje na 164 miliard EUR, z čehož třetina připadá na podvodníky a organizovaný zločin; vzhledem k tomu, že tyto ztráty mohou představovat výpadek příjmů z DPH ve výši 13,7 %; vzhledem k tomu, že tento scénář vyžaduje strategická rozhodnutí;

G.

vzhledem k tomu, že podle závěrečné zprávy za rok 2020 ze dne 10. září 2020 vypracované pro Komisi v rámci projektu „Studie a zprávy o výpadku příjmů z DPH v členských státech EU-28“ se výpadek příjmů z DPH velmi lišil mezi jednotlivými členskými státy, a to v rozmezí od méně než 1 % po více než 33 %;

H.

vzhledem k tomu, že tato ztráta má negativní dopady jak na rozpočet EU (DPH je druhým vlastním zdrojem EU), tak pro vnitrostátní rozpočty, podniky a obyvatele EU;

I.

vzhledem k tomu, že program Fiscalis na období 2021–2027, který je vybaven rozpočtem ve výši 269 milionů EUR, bojuje proti daňové nespravedlnosti tím, že pomáhá vnitrostátním daňovým orgánům lépe spolupracovat v boji proti daňovým podvodům, daňovým únikům a agresivnímu daňovému plánování; vzhledem k tomu, že předchozí program přinesl Unii příjmy ve výši 591 milionů EUR;

J.

vzhledem k tomu, že Eurofisc, který od roku 2010 slouží jako platforma odborníků EU pro boj proti podvodům, musí být v zájmu své účinnosti posílena a musí jí být poskytnuty dostatečné zdroje, aby mohla provádět společné analýzy rizik, koordinovat vyšetřování a spolupracovat s Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF), Europolem a Úřadem evropského veřejného žalobce, zejména s ohledem na vyšetřování podvodů v oblasti DPH; vzhledem k tomu, že rozsah podvodů možná zvyšuje systém diferencovaných sazeb DPH a vysoké náklady na dodržování předpisů;

K.

vzhledem k tomu, že stanovisko Účetního dvora č. 11/2020 se zabývá novou metodou výpočtu vlastního zdroje založeného na DPH; vzhledem k tomu, že toto stanovisko uvádí, že „v porovnání se současným systémem [návrh] přináší významné zjednodušení výpočtu vlastních zdrojů odvozených z DPH členských států“, ale že podle zjištění Účetního dvora „existuje riziko, že konečná víceletá vážená průměrná sazba nemusí být reprezentativní pro všechny členské státy“;

L.

vzhledem k tomu, že socioekonomická krize způsobená pandemií COVID-19 si vyžádala značné fiskální a rozpočtové úsilí vlád členských států, mimo jiné ve formě podpory poskytované podnikům;

M.

vzhledem k tomu, že vlastní zdroj z DPH představoval v roce 2019 11 % rozpočtu EU v celkové výši 17,8 miliardy EUR;

N.

vzhledem k tomu, že „akční plán Komise pro spravedlivé a jednoduché zdanění podporující strategii oživení“ je součástí nové strategie EU, která má vést ke zjednodušení daňového systému a jeho úpravě s ohledem na digitalizaci ekonomiky a ekologickou transformaci a usiluje o zamezení daňových podvodů a daňových úniků; vzhledem k tomu, že tento akční označuje problematiku DPH za prioritní oblast a zaměřuje se na boj proti podvodům v oblasti DPH a na modernizaci DPH u finančních služeb s ohledem na digitalizaci ekonomiky;

O.

vzhledem k tomu, že od přijetí směrnice o DPH jsou finanční služby až na určité výjimky osvobozeny od DPH z důvodu, že podléhají jiným daním (např. dani z pojistného);

P.

vzhledem k tomu, že DPH jakožto nepřímou daň vybírá všech 27 členských států na základě několika různých vnitrostátních režimů, z nichž je možné vyvodit osvědčené postupy, které by mohly být uplatněny v rámci celoevropské reformy; vzhledem k tomu, že příklady z jednotlivých členských států by měly být považovány za vzory, které je třeba vzít v úvahu, a že Evropská komise musí fungovat jako platforma pro výměnu těchto osvědčených postupů; vzhledem k tomu, že jedním z takových dobrých příkladů jsou legislativní změny v jednom z členských států, které vytvářejí pobídky pro spotřebitele, aby v odvětvích, kde je obtížné vybírat daně, vyžadovali faktury;

Q.

vzhledem k tomu, že obecný cíl digitalizace zdanění je klíčový pro zajištění transparentnosti, jednoduchosti, odpovědnosti a automatizovaného vykazování, které jsou nezbytné pro konečný zjednodušený režim DPH schopný obstát v budoucnosti; vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 podnítila rozvoj digitalizace u všech transakcí; vzhledem k tomu, že v centru tohoto procesu digitalizace stojí malé a střední podniky, které by být v tomto ohledu podporovány, aby mohly získávat nejnovější technologie a know-how;

R.

vzhledem k tomu, že DPH je na úrovni EU v hrubých rysech harmonizována a funguje jako jeden z vlastních zdrojů unijního rozpočtu, a proto vyžaduje rozsáhlou spolupráci na úrovni EU;

S.

vzhledem k tomu, že Parlament plně respektuje zásadu vnitrostátní daňové suverenity;

Sazby DPH, základy daně a výpadky příjmů z DPH v členských státech

1.

 vítá, že celkový trend je pozitivní, neboť výpadek příjmů z DPH se v členských státech EU snížil z 10 % v roce 2019 z 20 % v roce 2009, což naznačuje, že podvody v oblasti DPH v EU klesají a příjmy z DPH v poměru k HDP jsou na vzestupu;

2.

 vyzývá Komisi a členské státy, aby analyzovaly osvědčené postupy v těch členských státech, které velkému výpadku příjmů z DPH dokázaly zamezit, a vzájemně si tyto postupy vyměňovaly; podporuje snahu nalézt inovativní daňová řešení v oblasti daní v souladu s novou ekonomickou, sociální a environmentální realitou;

3.

 konstatuje, že podle některých odhadů by příjmově neutrálně daňová reforma mohla vést ke snížení základní sazby DPH v EU v průměru o 7 procentních bodů a současně snížit náklady na dodržování předpisů; zdůrazňuje, že podle těchto odhadů se velikost snížení v jednotlivých členských státech EU pohybuje od 2 procentních bodů (Estonsko) do 13 (Řecko); konstatuje, že se nejedná o jediné možné řešení problému komplexity daňového systému; konstatuje, že nižší základní sazba DPH by byla přínosem pro spotřebitele, zejména pro domácnosti s nízkými příjmy; konstatuje, že členské státy mají možnost posoudit, jaké výhody by taková jednotná snížená standardní sazba měla pro spravedlivou hospodářskou soutěž na jejich trhu;

4.

 domnívá se, že používání velkého množství snížených sazeb sice má ve společnosti legitimní účel, totiž zmírnění regresivity systému DPH a dosažení určitých cílů státní politiky, jako je přístup k základnímu zboží a sektorům (zdravotní péče, potraviny), nicméně zvětšuje složitost a neprůhlednost daňového systému, zvyšuje náklady na dodržování předpisů a může usnadňovat podvody; uvědomuje si, že uplatnění snížených sazeb může způsobit snížení cen pro spotřebitele, nicméně závisí na několika dalších faktorech; konstatuje proto, že je třeba provést důkladnou analýzu a posouzení dopadů;

5.

 upozorňuje na to, že mezi standardními sazbami jednotlivých členských států existuje velké rozdíly, které do systému vnášejí značnou komplexitu, a to navzdory tomu, že jsou odůvodněny odlišnostmi v národních ekonomických systémech; zdůrazňuje, že tuto komplexitu ještě zhoršuje rozdílné uplatňování snížených sazeb, které je všem legitimní, je-li jeho účelem dosahování sociálních a environmentálních cílů; připomíná, že další překážku pro soudržný a plně interoperabilní společný systém představuje možnost uplatňovat „supersnížené“ sazby (v 5 členských státech) a „parkovací“ sazby (v 5 členských státech);

6.

 uvědomuje si, že systém je stále složitější nejen kvůli používání různých sazeb, ale také kvůli výjimkám a odchylkám, které však musí zůstat mimořádnými opatřeními; připomíná specifickou situaci, kdy se na členské státy, které vstoupili do Unie před rokem 1992 a po něm, vztahují rozdílná pravidla, a dochází tak k nerovnému zacházení; vyzývá Komisi, aby se touto otázkou zabývala v budoucích legislativních návrzích;

7.

 konstatuje, že za posledních dvacet let Komise zahájila téměř 200 řízení o nesplnění povinnosti v souvislosti s DPH; vyzývá Komisi, aby vypracovala shrnutí hlavních závěrů těchto řízení, které by sloužilo jako základ pro budoucí legislativní návrhy, zejména návrhy týkající se snížených sazeb, osvobození od daně a neprovedení předpisů;

8.

 konstatuje, že koronavirová pandemie ospravedlnila pravidla pro výjimky týkající se DPH, což je dokladem toho, že naléhavé nebo neočekávané situace vyžadují určitou flexibilitu; vyzývá Komisi, aby tuto skutečnost zohlednila v budoucích legislativních návrzích týkajících se DPH;

9.

 konstatuje, že výpadek příjmů z DPH kolísá v závislosti na hospodářském cyklu a že nízká úroveň dodržování daňových předpisů je někdy spojena s vysokými základními sazbami DPH a nižší účinností právního a soudního systému, slabšími právními institucemi, vyšší vnímanou mírou korupce a celkovým podílem šedé ekonomiky;

10.

 se znepokojením konstatuje, že v některých členských státech neplatí obecné osvobození věcných darů od DPH, což způsobuje, že podniky ničí spotřební zboží, zejména vrácené zboží, ačkoli takové osvobození je podle stávající směrnice o DPH možné; vyzývá Komisi, aby vydala pokyny pro členské státy, v nichž objasní, že osvobození věcných darů od DPH je slučitelné se stávajícími právními předpisy Unie o DPH, dokud členské státy nepřijmou návrh Rady z roku 2018 (COM(2018)0020, čl. 98 odst. 2);

11.

 lituje, že není k dispozici dostatek údajů o regionálních rozdílech, což je možná jedním z hlavních problémů, který brání měření výpadku příjmů z DPH; vyzývá Komisi, aby prověřila, zda by vytváření a zveřejňování regionálních měření výpadku příjmů z DPH mohlo být cenným nástrojem ke zvýšení transparentnosti a snížení výpadku příjmů z DPH;

Dopad diverzifikace snížených sazeb na podniky

12.

 domnívá se, že různorodost snížených sazeb daně zvyšuje administrativní zatížení podniků; konstatuje, že celkové náklady na dodržování předpisů o DPH se pohybují v rozmezí 1–4 % obratu podniku v daném členském státě; upozorňuje, že ke snížení nákladů na dodržování předpisů může významně přispět digitalizace;

13.

 konstatuje, že malé a střední podniky čelí proporcionálně vyšším nákladům na dodržování předpisů, neboť tyto náklady jsou fixní a nezávislé na velikosti podniku; vysoké náklady na dodržování předpisů představují překážku vstupu na vnitřní trh EU; domnívá se proto, že rozdílné režimy DPH v rámci EU mohou podniky, zejména malé a střední, odrazovat od vnitrounijního obchodu; konstatuje však, že empirická data neumožňují činit jednoznačné závěry, pokud jde o to, jaké účinky mají rozdíly v systémech DPH na mezinárodní obchod a zda mohou vytvářet v mezinárodním obchodě nerovné podmínky, zejména z důvodu vysokých nákladů na dodržování předpisů a kvůli výjimkám a špatně fungujícím systémům vracení daně;

14.

 poukazuje na potenciál digitalizace, pokud jde o snižování nákladů na dodržování předpisů, ačkoli její přínosy se často projeví až v dlouhodobém výhledu; trvá na tom, že digitální inovace (28) mohou snižovat náklady na dodržování předpisů, zvyšovat transparentnost obchodních transakcí a omezovat byrokracii; zdůrazňuje, že je třeba dbát na bezpečnost údajů a ochranu soukromí jednotlivců i podniků; trvá na tom, že podniky musí být subsidiárně (29) podporovány prostřednictvím programů EU a že zejména malé a střední podniky a další zranitelné hospodářské subjekty musí být podporovány prostřednictvím odborné přípravy v oblasti digitální transformace zajišťované prostřednictvím EU, aby z ní mohly těžit a přispívat k ní; zdůrazňuje, že takto obecný přístup k urychlení digitalizace know-how a provozu malých a středních podniků v praxi by byl v konečném důsledku prospěšný pro výběr DPH; poukazuje na potenciál technologie distribuované účetní knihy pro předcházení podvodům v oblasti DPH – např. podvodům s chybějícím obchodníkem uvnitř Společenství – a se zájmem očekává legislativní návrh na modernizaci oznamovací povinnosti v oblasti DPH; dále vyzývá Komisi, aby předložila iniciativu zaměřenou na snadné používání technologie distribuované účetní knihy obchodníky a na snížení administrativní zátěže;

15.

 zastává názor, že pokud chceme usnadnit obchodování a zvýšit právní jistotu na jednotném trhu, měla by Komise ve spolupráci s členskými státy zřídit internetový portál, který by poskytoval podnikům informace o DPH; zdůrazňuje, že tento portál by měl sloužit jako místo, kde bude možné rychle získat aktuální a přesné informace o fungování systému DPH v různých členských státech, zejména správné sazby DPH u různých druhů zboží a služeb v jednotlivých státech a podmínky pro uplatňování nulové sazby DPH; poukazuje na to, že tento portál by mohl rovněž přispět k řešení současného výpadku příjmů z DPH, navrhuje, aby bylo v rámci tohoto informačního portálu EU pro DPH zřízeno jednotné kontaktní místo;

16.

 poukazuje na to, že toto jednotné kontaktní místo by bylo příkladem toho, jak mohou digitální inovace pomáhat podniků v EU zjednodušit administrativní úkony v souvislosti s DPH, a tím snížit náklady na dodržování předpisů v oblasti elektronického obchodu v rámci EU; konstatuje, že takové snížení nákladů na dodržování předpisů je výhodné zejména pro malé a střední podniky; bere na vědomí, že Komise je ochotna předložit v období 2022/2023 návrh na změnu směrnice o DPH a rozšíření oblast působnosti jednotného kontaktního místa pro DPH; vyzývá Evropskou komisi, aby zjistila, jaké jsou možnosti rozšíření působnosti jednotného kontaktního místa;

17.

 vyzývá členské státy, aby prohloubily a zkvalitnily vzájemnou spolupráci a důsledně uplatňovaly soubor pravidel z února 2020 pro výměnu údajů o platbách DPH s cílem napomoci odhalování daňových podvodů při přeshraničních transakcích elektronického obchodu;

18.

 konstatuje, že členské státy již využívají nové technologie ke zlepšení účinnosti kontroly vnitrostátních nákupů v daňové oblasti; uvědomuje si, že při reformách systémů DPH je nutné vždy zkoumat tato vnitrostátní opatření jako osvědčené postupy, které by mohly být využity; zasazuje se o to, aby členské státy v této oblasti více koordinovaly svou činnost, usnadňovaly přeshraniční transakce bez nadměrných nákladů pro hospodářské subjekty a spotřebitele; vyzývá Komisi, aby předložila konkrétní návrhy na podporu rychlejšího systému výměny informací o transakcích v oblasti DPH uvnitř EU a na jeho interoperabilitu s vnitrostátními mechanismy; zasazuje se o rozšíření elektronické fakturace a vyzývá k zavedení normy EU pro elektronickou fakturaci, která by harmonizovala zejména informace obsažené v elektronické faktuře, což by zvyšovalo přeshraniční interoperabilitu, zajišťovalo soulad s právními předpisy, zvyšovalo transparentnost obchodních transakcí a omezovalo podvody a chyby;

19.

 zdůrazňuje, že vnitrostátní i jiné orgány, např. OLAF, by měly řádně uplatňovat mechanismy pro efektivní výměnu informací a využívat další odpovídajícími prostředky (lidské, finanční, technické a technologické) k tomu, aby řešily problém přeshraničních podvodů s DPH a podvodů typu „kolotoč“; zdůrazňuje cenný přínos organizací, jako je síť Eurofisc; poukazuje na úlohu poskytovatelů platebních služeb a na potřebu vysokých standardů vykazování DPH; považuje za nezbytné, aby od Komise obdržel dopadovou studii, kterou potřebuje k posouzení, zda by bylo – v návaznosti na provedení směrnice Rady o dočasném používání všeobecného mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k dodání zboží a poskytnutí služeb nad určitou prahovou hodnotu (30) – vhodné zavést v několika členských státech všeobecný mechanismus přenesení daňové povinnosti, protože tím by bylo možné zamezit vnitrounijním podvodům typu „chybějící obchodník“; posoudit je třeba zejména jeho dopad na boj proti všem druhům podvodů v oblasti DPH a jak se promítne do nákladů podniků na dodržování předpisů;

20.

 konstatuje, že velké rozdíly v daňových sazbách sazeb jsou příčinou cenových deformací na vnitřním trhu a vytvářejí pobídky pro přeshraniční nákupy; konstatuje, že rozdíly v sazbách DPH zejména vytvářejí pobídky k využívání cenových rozdílů mezi zeměmi přesunem spotřeby do členských států s nižšími sazbami DPH, čímž státům vznikají problémy s výběrem daní;

21.

 připomíná, že podniky potřebují jednodušší, centralizovaný přístup k informacím o sazbách, zejména o správných sazbách DPH pro různé zboží a služby v různých členských státech a o podmínkách pro nulovou sazbu DPH, a stejně tak jsou pro ně důležitá jasná a jednoznačná pravidla DPH, neboť ta by podpořila přeshraniční podnikání a snížila administrativní zátěž; vítá v tomto ohledu, že pro malé podniky účastnící se přeshraniční činnosti byla zavedena zjednodušená digitální metoda registrace režimu DPH prostřednictvím internetového portálu, která snižuje náklady a administrativní zátěž; konstatuje, že 26 z 27 členských států využívá snížené sazby jako nedílnou součást své daňové a sociální politiky; připomíná, že pokud by existoval jednotný společný internetový informační portál o uplatňování systému DPH v různých členských státech, podpořily by se přeshraniční činnosti a snížila administrativní zátěž podniků;

22.

 vítá pozitivní trend snižování nákladů na dodržování předpisů díky postupné digitalizaci podniků a veřejné správy; konstatuje, že v zemích OECD se doba potřebná pro splnění daňových povinností snížila mezi lety 2006 a 2020 z 230 hodin na 162 hodin, a to zejména díky zavedení elektronických systémů podávání daňových přiznání a pro platby (31);

23.

 zdůrazňuje, že dobře koncipovaný systém DPH by měl být neutrální a neměl by ovlivňovat obchod, ale že v praxi je obtížné tuto zásadu ověřit na celosvětové úrovni z důvodu výjimek DPH, neefektivity systémů vracení daně a velké variability sazeb, která zvyšuje náklady na dodržování předpisů; připomíná, že pokud jde systém DPH účinný, přispívá k boji proti daňovým únikům a daňové optimalizaci; zdůrazňuje, že stále více malých a středních podniků je ochotno obchodovat v rámci EU, zejména prostřednictvím on-line transakcí, a že systém DPH v EU by se měl zaměřit na usnadnění tohoto přeshraničního růstu;

24.

 konstatuje, že empirické důkazy ukazují, že současný systém vícenásobných sazeb DPH je v členských státech regresivní, pokud se měří jako procento disponibilního příjmu, ačkoli ve většině členských států je spíše proporcionální nebo mírně progresivní, pokud se měří jako procento výdajů; dále poznamenává, že zejména pokud se měří pomocí výdajů, přispívají stávající snížené a nulové sazby DPH k tomu, že DPH je progresivnější než systémy s jedinou sazbou DPH; dále konstatuje, že podle určitých dokladů zvyšují progresivitu DPH pouze ty sazby, které jsou sníženy v zájmu podpory domácností s nízkými příjmy (např. snížené sazby na potraviny); vyzývá členské státy, aby snížené sazby DPH zaváděly právě se specifickým cílem podporovat nízkopříjmové domácnosti;

25.

 zdůrazňuje, že členské státy by měly mít možnost uplatňovat na základní zboží nulové sazby DPH;

Dopad snížených sazeb DPH na spotřebitele a na sociální a environmentální cíle

26.

 všímá si toho, že snížené vazby systematicky nevedou k trvalému snížení cen pro spotřebitele a že účinnost snížené sazby závisí na řadě faktorů, jako je rozsah, v jakém podniky přenášejí snížení na spotřebitele, doba jejího trvání, rozsah snížení a složitost systému sazeb; zdůrazňuje, že úplné přenesení veškerého snížení je proto složitý proces a nemělo by být prováděno bez důkladného posouzení dopadu; konstatuje, že zatímco stávající snížené a nulové sazby DPH jsou pro domácnosti s nízkými příjmy v EU proporcionálně výhodnější (měřeno podílem výdajů), v absolutním (peněžním) vyjádření jsou obvykle výhodnější pro domácnosti s vysokými příjmy; poukazuje tudíž na to, že je třeba provést rozsáhlé analýzy a posouzení dopadů, aby se zajistilo, že se snížení uplatní pouze v případech, kdy z nich mohou mít prospěch domácnosti s nízkými příjmy;

27.

 upozorňuje na to, že snížené sazby obvykle sledují legitimní cíl, kterým je to, aby základní zboží bylo dostupné všem; zdůrazňuje, že snížené sazby DPH na základní zboží (např. potraviny) mají spíše progresivní efekt; zdůrazňuje, že snížené sazby mohou být účinné zejména ve společnostech s velkými rozdíly v příjmech a vysokou mírou sociální a ekonomické nerovnosti; konstatuje, že empirická data o účinnosti snížených sazeb DPH při podpoře společensky žádoucího nebo ekologického zboží jsou nedostatečná a nejednoznačná;

28.

 je velmi znepokojen regresivním charakterem spotřebních daní; zdůrazňuje, že DPH by měla zůstat na nízké úrovni, protože neúměrně zatěžuje domácnosti s nižšími příjmy a prohlubuje nerovnost v rozdělení majetku;

29.

 konstatuje, že posoudit účinnost snížených sazeb DPH pro podporu zboží a služeb šetrných k životnímu prostředí je dosud obtížné, protože se nedostává empirických dat, ačkoli podle některých případových studií a modelů lze zaznamenat pozitivní dopady; zdůrazňuje však, že je velmi důležité, aby členské státy v zájmu podpory ekologicky šetrné spotřeby postupně zrušily všechny nulové a snížené sazby DPH na ekologicky škodlivé zboží a služby; vyzývá členské státy, aby v zájmu splnění cílů EU v oblasti klimatu, jak jsou zakotveny v Zelené dohodě pro Evropu, do roku 2030 postupně zrušily snížené sazby u vysoce znečišťujícího zboží a služeb; vyzývá členské státy, aby prozkoumaly možnost zavedení kompenzačních mechanismů, které by pomohly nízkopříjmovým domácnostem vyrovnat se se snížením disponibilního příjmu, k němuž by došlo v důsledku zvýšení sazeb DPH u znečišťujícího zboží a služeb;

30.

 v této souvislosti zdůrazňuje, že snížené sazby musí být vždy uplatňovány s ohledem na udržitelnost veřejných financí; konstatuje, že racionalizace zaměřená na dosažení jednotného systému DPH by měla zohledňovat historické a dočasné uplatňování snížených sazeb, pokud jsou ovšem splněny další podmínky;

31.

 zdůrazňuje, že z empirických dat vyplývá, že snížené sazby DPH jsou často nepříliš účinným nástrojem k dosažení sociálních nebo environmentálních cílů, neboť vytvářejí pro stát značné náklady, což je způsobeno velkým rozsahem rozdílů mezi sazbami, nižšími daňovými příjmy, zvýšenými administrativními náklady, nákladnými kontrolami a inspekcemi, tlakem ze strany zástupců sociálních partnerů a podniků, nákladům na dodržování předpisů, deformacemi hospodářské soutěže či dokonce daňovým únikům a obtížím při komunikaci s cílovými skupinami;

32.

 poukazuje na to, že pokud máme plně posoudit účinnost a účelnost nestandardních sazeb DPH, musíme je porovnávat s alternativními politickými nástroji; zastává názor, že tato opatření mohou být účinnějšími, flexibilnějšími, viditelnějšími a nákladově efektivnějšími nástroji pro dosažení těchto sociálních a environmentálních cílů, pokud je vlády využívají účinným způsobem; pokud bude státy využívat tato opatření účinným způsobem, budou moci s jejich pomocí dosahovat těchto sociálních a environmentálních cílů s vyšší účinností, flexibilitou, viditelností i efektivitou; konstatuje však, že tyto nástroje jsou jádrem vnitrostátní daňové suverenity a patří k národním kompetencím, protože neexistují žádné unijní předpisy, které by je harmonizovaly; poukazuje na to, že musí nicméně respektovat pravidla EU v oblasti hospodářské soutěže;

33.

 zdůrazňuje, že jednotný systém DPH v kombinaci s alternativními regulačními nástroji a souborem sociálních reforem a nástrojů ekologických daní jsou možnosti, které stojí za prozkoumání při vytváření účinného hospodářského, sociálního a ekologického uceleného daňového systému, pokud nebudou představovat nepřiměřenou zátěž pro domácnosti s nízkými příjmy; připomíná, že Nový Zéland uplatňuje jednotnou sazbu DPH ve výši 15 % s tím, že nízkopříjmové domácnosti dostávají daňový kredit; poukazuje na to, že zjednodušování nebo harmonizace systému DPH v EU nesmí vést ke zvýšení standardních sazeb DPH; konstatuje, že paušální dotace a informační kampaně by mohly být jednou z možností, jak podporovat meritorní zboží;

Závěr

34.

 připomíná, že příjmy z DPH jsou jedním z nejvýznamnějších zdrojů veřejných příjmů a v průměru představují přibližně 21 % celkových daňových příjmů v EU; konstatuje, že výpadek příjmů z DPH činí v průměru 10 % a že DPH rovněž představuje vlastní zdroj rozpočtu EU; zdůrazňuje, že jakékoli snížení základu DPH vede ke ztrátě příjmů veřejných financí; vyzývá vnitrostátní daňové orgány, aby přijaly opatření ke snížení výpadku příjmů z DPH v zájmu zlepšení veřejných financí, zejména s ohledem na hospodářský útlum způsobený pandemií COVID-19, a aby zvýšily vlastní zdroje EU;

35.

 je proto potěšen tím, že v posledním desetiletí bylo ve spolupráci mezi daňovými orgány členských států dosaženo významného pokroku; podporuje další diskuse mezi členskými státy s cílem posílit správní spolupráci;

36.

 souhlasí se závěry studie DIW ECON, byla v roce 2019 byla v členských státech základní sazba daně uplatňována v průměru na 71 % celkového základu daně; poukazuje na to, že náklady na dodržování předpisů, které vznikají v důsledku rozdílů v systémech DPH, bude možné výrazně snížit, pokud bude pokračovat digitalizace podniků a veřejné správy; poukazuje na to, že při vytváření soudržného, spravedlivého a efektivního systému DPH v EU je třeba pečlivě posuzovat, jaké náklady vznikají podnikům, zejména malým a středním, v důsledku rozdílů v systémech DPH, jaké deformace mohou tyto rozdíly způsobovat na vnitřním trhu a v obchodu a jaký dopad mají na státy, které kvůli nim přicházejí o příjmy; zdůrazňuje, že snížené sazby DPH na základní zboží (např. potraviny) spíše zvyšují progresivitu DPH a že ze snížených sazeb DPH mají prospěch zejména nízkopříjmové domácnosti, i když jsou tyto sazby méně účinnými prostředky k dosažení cílů v oblasti rozdělování příjmů nebo ochrany životního prostředí;

37.

 upozorňuje na to, že obtíže při snižování výpadků z příjmů z DPH mezi členskými státy jsou způsobeny kombinací různých faktorů, jako je nutnost zachovat některé výjimky z DPH u určitého zboží a služeb a vůle členských států zachovat snížené sazby ve výši alespoň 5 %; uznává, že je třeba, aby si členské státy zachovaly flexibilitu při určování uplatňované sazby DPH, protože DPH má velký význam jako jeden z nástrojů rozpočtové politiky;

38.

 vyzývá k zavedení jednoduššího, modernizovaného systému DPH s omezeními pro osvobození od daně a nestandardní sazby s cílem podpořit spravedlivou a účinnou konkurenceschopnost podniků na vnitřním trhu, snížit náklady na dodržování předpisů a zlepšit dobrovolné dodržování předpisů; konstatuje, že pro tento zjednodušený systém DPH by bylo stále výhodné, kdyby existovalo jednotné kontaktní místo, které by pomohlo snížit náklady evropských podniků na dodržování předpisů a podpořit obchod v rámci EU; bere na vědomí návrh bývalého portugalského předsednictví Rady a současného slovinského předsednictví, aby byly na úrovni členských států postupně zrušeny všechny nulové a snížené sazby DPH na zboží a služby škodlivé pro životní prostředí, jako jsou fosilní paliva, chemické pesticidy a chemická hnojiva; požaduje, aby bylo vypracováno posouzení, zda by bylo možné zavést sociální opatření pro nízkopříjmové domácnosti, jež by kompenzovalo pokles disponibilního příjmu v důsledku vyšších sazeb DPH u znečišťujícího zboží a služeb; žádá členské státy, aby urychleně přijaly návrh revidované směrnice o sazbách DPH (32);

39.

 zdůrazňuje, že výpadek příjmů z DPH závisí zejména na kombinace různých faktorů v členských státech, jako jsou mezery v právní úpravě, nedostatek zdrojů a nedostatečná digitální efektivita daňových správ a neúčinnost donucovacích a kontrolních opatření, zejména pokud jde o daňové podvody a vyhýbání se daňovým povinnostem a agresivní daňové plánování; vyzývá proto členské státy, aby zlepšily správní spolupráci a zvýšily výkonnost vnitrostátních daňových orgánů; vítá analýzu transakčních sítí a vyslovuje se pro navázání posílené spolupráce mezi členy sítě Eurofisc s cílem rychle odhalit podvody kolotočového typu; vyzývá Konferenci o budoucnosti Evropy, aby se touto otázkou zabývala v souvislosti s ochranou finančních zájmů EU;

40.

 považuje za nezbytné zkoumat, zda by byla při zavádění elektronické fakturace v členských státech možná větší harmonizace nad rámec současného povinného používání při zadávání veřejných zakázek v celé EU, neboť se ukázalo, že elektronická fakturace je účinným nástrojem v boji proti daňovým podvodům a únikům v zemích, kde byla zavedena i pro jiné druhy transakcí, a vedla rovněž k většímu zjednodušení a snížení nákladů na dodržování předpisů;

41.

 připomíná, že velký význam má nezávislost a nadstranický charakter Evropského daňového střediska, které bylo vytvořeno z podnětu Parlamentu; zdůrazňuje, že zásadním nástrojem, který napomáhá rychlé a konstruktivní spolupráci mezi daňovými orgány, je program Fiscalis na období 2021–2027;

42.

 připomíná, že účinnost snížených sazeb jako politického nástroje musí být vždy posuzována v kontextu ostatních regulačních nástrojů; dodává, že snížené sazby často doplňují stávající nástroje sociální a environmentální politiky a že přímé daňové pobídky jsou nástroje, které se lépe zaměřují na domácnosti s nízkými příjmy – např. prahová hodnota osvobozená od daně a progresivní daňové sazby – a jsou obecně méně nákladné, pokud jsou ovšem splněny další podmínky;

43.

 zdůrazňuje, že je třeba přejít na konečný systém DPH založený na zásadě zdanění v zemi určení; žádá Radu, aby vzhledem k rozsahu ztrát vnitrostátních a rozpočtových zdrojů EU v rámci stávajícího režimu co nejdříve přijala návrh směrnice ze dne 25. května 2018 (COM(2018)0329); v této souvislosti zdůrazňuje hlavní zásady budoucího konečného systému DPH pro přeshraniční obchod, kterým je zdanění vnitrounijního zboží v místě určení a účtování a výběr DPH v členském státě určení dodavatelem;

44.

 vyzývá Komisi, aby v návaznosti na tuto zprávu předložila legislativní návrhy, které se budou zabývat výše uvedenými tématy; vyzývá Radu, aby ve snaze o řádnou reformu systému DPH přikládala patřičný význam dialogu a spolupráci s Parlamentem a přihlížela přitom k těmto návrhům, jakož i k elementární nutnosti zajistit demokratický charakter změn v daňové politice EU;

45.

 podporuje návrh Účetního dvora (33) na zavedení mechanismu revize víceleté vážené průměrné sazby během období, na které se vztahuje víceletý finanční rámec, aby se zabránilo narušení výše příspěvku založeného na DPH během tohoto období v případě, že se členský stát rozhodne svůj systém DPH změnit;

46.

 konstatuje, že podle článku 113 SFEU se na směrnici o DPH vztahuje požadavek jednomyslnosti v Radě;

47.

 poukazuje na výhody identifikačního čísla daňových poplatníků jako užitečného nástroje k zajištění dodržování a dodržování daňových povinností; vyzývá Komisi a členské státy, aby prozkoumaly všechny možnosti, které skýtá zavedení identifikačního čísla daňových poplatníků jako mechanismu k zajištění vysoce účinných standardů pro podávání zpráv;

48.

 podporuje myšlenku rozšíření působnosti jednotného kontaktního místa pro DPH, které existuje od roku 2015, i na deklaraci a platbu DPH; zdůrazňuje, že je třeba se zaměřit zvláště na úpravu jednotného kontaktního místa s ohledem na rozšiřování elektronického obchodu;

49.

 vyzývá Komisi, aby posoudila stávající rámec a předložila konkrétní legislativní návrhy týkající se ověřování přeshraničních transakcí, které je třeba zkvalitnit v zájmu zabezpečení příjmů z DPH; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba se zabývat zvláštní příležitostmi, které nabízejí nové digitální technologie s vysokými standardy ochrany údajů a soukromí plynoucích z nutnosti zaručit práva daňových poplatníků;

50.

 připomíná, že je třeba plně transponovat a provést balíček předpisů o DPH v elektronickém obchodě; vyzývá Komisi, aby posoudila aktuální stav jeho projednávání a předložila konkrétní návrhy na změnu předpisů, přičemž v nutných případech přihlédne k exponenciálnímu růstu elektronického obchodu; konstatuje, že v odvětví elektronického obchodu dochází ke značnému výpadku příjmů z DPH; vyzývá Komisi, aby prostudovala závěry zvláštní zprávy Evropského účetního dvora v této věci a pokusila se s jejich využitím odstranit rozdíly ve výběru daní;

51.

 připomíná význam užšího dialogu o DPH s mezinárodními partnery, zejména s nejvýznamnějšími obchodními partnery; domnívá se, že na počátku této spolupráce by měla být správní spolupráce, která by měla být jejím základem, neboť tak bude zaručen efektivní systém výměny informací, která umožní zintenzivnit boj proti organizovaným daňovým podvodům a únikům;

52.

 bere na vědomí, že Komise má v úmyslu změnit charakter svého výboru pro DPH a zřídit nový komitologický výbor; poukazuje na to, že v této věci je třeba počítat s postojem Parlamentu; připomíná, že je třeba dbát na to, aby byl plně respektován institucionální rámec EU v oblasti daní a rozdělení pravomocí v oblasti nepřímých daní;

o

o o

53.

 pověřuje svou předkyni, aby předala toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1)  Úř. věst. L 145, 13.6.1977, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1.

(3)  Úř. věst. L 348, 29.12.2017, s. 7.

(4)  Úř. věst. L 311, 7.12.2018, s. 3.

(5)  Úř. věst. L 310, 2.12.2019, s. 1.

(6)  Úř. věst. L 62, 2.3.2020, s. 13.

(7)  Úř. věst. L 62, 2.3.2020, s. 7.

(8)  Úř. věst. L 77, 23.3.2011, s. 1.

(9)  Úř. věst. L 348, 29.12.2017, s. 1.

(10)  Úř. věst. L 348, 29.12.2017, s. 32.

(11)  Úř. věst. L 259, 16.10.2018, s. 1.

(12)  Úř. věst. L 313, 4.12.2019, s. 14.

(13)  Úř. věst. L 40, 13.2.2020, s. 114.

(14)  Úř. věst. L 188, 28.5.2021, s. 1.

(15)  Vstup v platnost odložen do 1. července 2022.

(16)  Úř. věst. C 449, 23.12.2020, s. 295.

(17)  Úř. věst. C 474, 24.11.2021, s. 182.

(18)  Úř. věst. C 15, 12.1.2022, s. 270.

(19)  Úř. věst. C 94 E, 3.4.2013, s. 5.

(20)  Úř. věst. C 224, 27.6.2018, s. 107.

(21)  Úř. věst. C 108, 26.3.2021, s. 8.

(22)  Úř. věst. C 15, 12.1.2022, s. 204.

(23)  Přijaté texty, P9_TA(2021)0392.

(24)  Úř. věst. 71, 14.4.1967, s. 1301.

(25)  Úř. věst. 71, 14.4.1967, s. 1303.

(26)  Viz akční plán EU o jednotné oblasti DPH v EU.

(27)  COM(2018)0329.

(28)  Např. umělá inteligence, big data a blockchain.

(29)  Tj. podpora přichází nejprve od členských států a až poté od Evropské unie.

(30)  Směrnice Rady (EU) 2018/2057 ze dne 20. prosince 2018, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o dočasné používání všeobecného mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k dodání zboží a poskytnutí služeb nad určitou prahovou hodnotu (Úř. věst. L 329, 27.12.2018, s. 3).

(31)  Studie PWC a World Bank Group ze dne 26. listopadu 2019„Paying Taxes 2020: The changing landscape of tax policy and administration across 190 economies“, s. 27.

(32)  COM(2018)0020.

(33)  Stanovisko č. 11/2020.

Top