Kasační opravný prostředek podaný dne 1. října 2010 Spolkovou republikou Německo proti rozsudku Tribunálu (prvního senátu) vydanému dne 14. července 2010 ve věci T-571/08, Spolková republika Německo v. Evropská komise

(Věc C-475/10 P)

()

2010/C 328/37

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Spolková republika Německo (zástupci: T. Henze, J. Möller a N. Graf Vitzthum, zmocněnci)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Předmětem tohoto kasačního opravného prostředku je usnesení Tribunálu, kterým tento jako nepřípustnou odmítl žalobu účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek podanou proti nařízení poskytnout informace, které bylo vydáno Komisí dne 30. října 2008 v rámci řízení o státní podpoře ve prospěch Deutsche Post AG (dále jen „DPAG“).

Komise napadeným rozhodnutím nařídila, že účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek má poskytnout informace o veškerých nákladech a výnosech DPAG za období od roku 1989 do roku 2007, přestože privatizace DPAG, v rámci níž byla provedena většina vytýkaných transferových plateb, byla uzavřena již v roce 1994. Namísto toho, aby vyjasnila právní předběžnou otázku, která období musí být skutečně zohledněna, Komise bez ohledu na s tím spojené náklady, požadovala nejprve informace týkající se výnosů a nákladů DPAG za celé období od privatizace až do současnosti. Tímto postupem Komise nepřiměřeným způsobem zatížila účastnici řízení podávající kasační opravný prostředek a dotčený podnik.

Je nutno, aby Soudní dvůr zásadním způsobem vyjasnil otázku, zda Komise skutečně může členskému státu v rámci řízení o státní podpoře v libovolném rozsahu uložit poskytnout informace, aniž by podléhala bezprostřední soudní kontrole. Pokud by bylo správné právní posouzení Tribunálu, že tento druh rozhodnutí není možné soudně napadnout, musely by členské státy a dotčené podniky vždy nejprve vynaložit značné — i finanční — náklady, aby příslušná nařízení splnily, přestože je považují za protiprávní. Krom toho existuje nebezpečí, že dojde k prozrazení obchodních tajemství, která pro řízení o státních podporách vůbec nejsou relevantní.

Napadené usnesení Tribunálu je z několika důvodů právně chybné.

Zaprvé Tribunál právně chybným způsobem vyložil pojem „napadnutelného aktu“ a nezohlednil judikaturu týkající se tohoto pojmu, když napadený akt zkoumal „na základě jeho obsahu“. Posouzení určitého aktu na základě jeho hmotně právních účinků je totiž relevantní pouze tehdy, pokud neexistuje rozhodnutí, které má již na základě své právní formy závaznou povahu. Vzhledem k tomu ale, že závaznost příslušného rozhodnutí Komise vydaného podle čl. 10 odst. 3 nařízení č. 659/1999 vyplývá již z jeho právní formy, není nutný žádný další přezkum, zda toto opatření bylo podle vůle jeho autora zaměřeno na to, aby vůči účastnici řízení podávající kasační opravný prostředek vyvolalo právní účinky.

Zadruhé Tribunál právně chybným způsobem posoudil předběžnost nařízení poskytnout informace tím, že s odkazem na judikaturu týkající se přípustnosti žaloby proti zahájení vyšetřovacího řízení podle práva hospodářské soutěže dospěl k právně chybnému závěru, že konečná povaha rozhodnutí je rozhodující i pro přípustnost žaloby podané proti dotčenému nařízení Komise poskytnout informace.

Zatřetí Tribunál právně chybným způsobem posoudil právní účinky nařízení poskytnout informace tím, že nezohlednil, že opatření má závazné právní účinky tehdy, jestliže do zájmů adresáta zasahuje prostřednictvím zásahu do jeho právního postavení. O tento případ se jedná v případě nařízení poskytnout informace, protože jeho nesplnění s sebou přináší sankce. Tyto sankce je nutno spatřovat jednak v tom, že členskému státu je tím zabráněno dovolávat se neúplnosti skutkových zjištění, a Komisi je tím dovoleno rozhodnout na základě spisu. Dále je s tím spojeno snížení úrovně důkazní povinnosti, od které Komise může vycházet z toho, že jí tvrzené skutečnosti jsou prokázány. Toto představuje zvýhodnění procesního postavení Komise a s ním spojené zhoršení postavení příslušného členského státu v hlavním vyšetřovacím řízení. Prostřednictvím nařízení poskytnout informace byla účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek postavena před volbu, buď porušit své povinnosti, čímž by jí ovšem bylo znemožněno odvolat se na neúplnosti skutkových zjištění a na straně Komise by se tím snížila úroveň důkazní povinnosti, nebo je za účelem zachování svých práv obhajoby fakticky nucena k poskytnutí nepřiměřených informací. Přitom kromě utrpěné právní újmy vždy vznikají mimořádné časové a finanční náklady, které nejsou hrazeny. Kromě účinků v původním řízení může nařízení poskytnout informace pro příslušný členský stát vyvolávat právní důsledky tím, že jeho nesplnění by mohlo vést k řízení o nesplnění povinnosti podle článku 258 SFEU a v krajním případě k řízení o zaplacení penále podle článku 260 SFEU.

Začtvrté rozhodnutí Tribunálu porušuje zásadu právního státu a účinné právní ochrany tím, že jedinou ochranu proti excesivnímu nařízení poskytnout informace spatřuje v jeho nerespektování. Takovýto postup není možné požadovat a porušuje výše uvedené zásady. Právní ochrana proti nařízení poskytnout informace, které je v rozporu s právem, nemůže být závislá na tom, zda členský stát toto nařízení poruší. Možnost napadnout toto nařízení je jediným prostředkem, jak povinnost členského státu k loajální spolupráci nevystavit bezbřehé posuzovací pravomoci Komise a i Komisi dovoluje zachovat povinnost loajální spolupráce s členskými státy.

Tribunál konečně právně chybným způsobem posoudil příslušnost ve věcech státní podpory tím, že rozhodl, že ochrana před bezbřehými nařízeními poskytnout informace má spočívat v odmítnutí členských států poskytnout informace, které podle jejich názoru nejsou ke zjištění skutkového stavu nezbytné. S tím je spojen přesun povinnosti zjistit skutkový stav a povinnosti určit předmět řízení na členské státy, který rozdělení pravomocí v právu státních podpor nezná. Tento Tribunálem provedený přenos pravomocí porušuje rozdělení pravomocí v článcích 107 a 108 SFEU, zatěžuje členské státy rizikem, že se dopustí nesprávného posouzení a Komisi uvedeným způsobem zprošťuje povinnosti ve správním řízení pečlivě zjistit skutkový stav.