(1)

Vnitřní trh představuje jeden z nejhmatatelnějších úspěchů Unie. Tím, že umožňuje volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu, nabízí svým občanům a podnikům nové příležitosti. Toto nařízení je klíčovým prvkem strategie pro jednotný trh stanovené sdělením Komise ze dne 28. října 2015 nazvaným „Zlepšování jednotného trhu: více příležitostí pro lidi a podniky“. Cílem této strategie je plně využít potenciál vnitřního trhu tím, že občanům a podnikům usnadní pohyb v rámci Unie a přeshraniční obchodování, usazování a rozvoj podnikání.

(2)

Sdělení Komise ze dne 6. května 2015 nazvané „Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě“ uznává úlohu, kterou internet a digitální technologie hrají při proměně našeho životního stylu a způsobu, jakým se občané a podniky dostávají k informacím, získávají znalosti, nakupují zboží a služby, účastní se trhu a pracují tím, že usnadňují příležitosti pro inovaci, růst a zaměstnanost. Toto sdělení spolu s několika usneseními přijatými Evropským parlamentem uznalo, že potřeby občanů a podniků v jejich vlastních zemích a přeshraničně by mohly být lépe naplněny, pokud by došlo k integraci stávajících portálů, internetových stránek, sítí, služeb a systémů na evropské úrovni a jejich propojení s různými vnitrostátními řešeními, čímž by vznikla jednotná digitální brána, která by sloužila jako jednotné evropské vstupní místo (dále jen „brána“). Tato brána je ve sdělení Komise ze dne 19. dubna 2016 nazvaném „Akční plán EU pro ‚eGovernment‘ na období 2016–2020: Urychlování digitální transformace veřejné správy“ uvedena mezi jednou z činností na rok 2017. Zpráva Komise ze dne 24. ledna 2017 nazvaná „Posílení práv občanů v Unii demokratické změny – zpráva o občanství EU pro rok 2017“ považuje bránu za prioritu pro uplatňování práv občanů Unie.

(3)

Evropský parlament a Rada opakovaně požadovaly úplnější a uživatelsky vstřícnější soubor informací a asistenci, které by občanům a podnikům pomohly nastavit vnitřní trh a které by posílily a zjednodušily nástroje vnitřního trhu tak, aby lépe vyhovovaly potřebám občanů a podniků při jejich přeshraničních činnostech.

(4)

Toto nařízení odpovídá na tyto požadavky tím, že občanům a podnikům nabízí snadný přístup k informacím, postupům a asistenčním službám a službám pro řešení problémů, které potřebují k výkonu svých práv na vnitřním trhu. Brána by mohla přispět k větší transparentnosti pravidel a předpisů týkajících se různých situací v podnikání a životě v oblastech, jako je cestování, důchod, vzdělávání, zaměstnání, zdravotní péče, práva spotřebitele a rodinná práva. Dále by mohla pomoci zlepšit důvěru spotřebitelů, řešit problém nedostatečného povědomí o ochraně spotřebitele a o pravidlech vnitřního trhu a snížit náklady podniků na dodržování předpisů. Toto nařízení zřizuje uživatelsky vstřícnou, interaktivní bránu, která by uživatelům v souladu s jejich potřebami měla pomáhat nalézt služby, které jsou pro ně nejvhodnější. Při dosahování těchto cílů by v tomto rámci měly hrát důležitou úlohu Komise a členské státy.

(5)

Tato brána by měla usnadňovat vzájemné kontakty mezi občany a podniky na jedné straně a příslušnými orgány na straně druhé tím, že poskytne přístup k online řešením, zjednoduší občanům a podnikům vyřizování jejich každodenních záležitostí a minimalizuje překážky, s nimiž se potýkají na vnitřním trhu. Existence jednotné digitální brány poskytující online přístup k přesným a aktuálním informacím, postupům a asistenčním službám a službám pro řešení problémů by mohla pomoci zvýšit povědomí uživatelů o různých službách, které jsou dostupné online, a mohla by jim ušetřit čas i náklady.

(6)

Toto nařízení sleduje trojí cíl, totiž snížit veškerou dodatečnou administrativní zátěž občanů a podniků, kteří vykonávají nebo chtějí vykonávat svá práva na vnitřním trhu, včetně volného pohybu občanů, v plném souladu s vnitrostátními pravidly a postupy, odstranit diskriminaci a zajistit fungování vnitřního trhu, pokud jde o poskytování informací, postupů a asistenčních služeb a služeb pro řešení problémů. Jelikož se toto nařízení vztahuje na volný pohyb občanů, který nelze považovat za pouhou shodu okolností, mělo by se zakládat na čl. 21 odst. 2 a čl. 114 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“).

(7)

Aby občané a podniky v Unii mohli využívat svého práva na volný pohyb v rámci vnitřního trhu, měla by Unie přijmout zvláštní nediskriminační opatření, jež občanům a podnikům umožní snadný přístup k dostatečně komplexním a spolehlivým informacím o jejich právech podle práva Unie a k informacím o platných vnitrostátních pravidlech a postupech, které musejí dodržet, pokud se přestěhují, budou žít či studovat v jiném než vlastním členském státě, nebo pokud se v něm usadí nebo budou vykonávat podnikatelskou činnost. Informace by se měly považovat za dostatečně komplexní, pokud zahrnují veškeré informace, které jsou nezbytné k tomu, aby uživatelé pochopili, jaká jsou jejich práva a povinnosti a obsahují pravidla, jež se na ně vztahují, týkající se činností, které chtějí vyvíjet jako přeshraniční uživatelé. Tyto informace by měly být podávány jasně, stručně a srozumitelně a měly by být operativní a uzpůsobené cílové skupině uživatelů. Informace o postupech by měly zahrnovat veškeré předpokládané procesní kroky, které jsou pro uživatele relevantní. Pro občany a podniky čelící složitému regulatornímu prostředí, například pokud působí v oblasti elektronického obchodu a sdílené ekonomiky, je důležité, aby mohli snadno zjistit, jaká jsou platná pravidla a jak se vztahují na jejich činnosti. Snadný a uživatelsky vstřícný přístup k informacím znamená, že uživatelům umožňuje informace snadno najít, snadno zjistit, které informace jsou pro jejich konkrétní situaci relevantní, a snadno takovým relevantním informacím porozumět. Informace, které by měly být poskytnuty na vnitrostátní úrovni, by se měly týkat nejen vnitrostátních pravidel, jež provádí právo Unie, ale rovněž veškerých ostatních vnitrostátních pravidel, která platí jak pro uživatele, kteří nejsou přeshraničními uživateli, tak pro přeshraniční uživatele.

(8)

Pravidla pro poskytování informací podle tohoto nařízení by se neměla vztahovat na vnitrostátní soudní systémy, neboť informace v této oblasti, které jsou relevantní pro přeshraniční uživatele, jsou již poskytovány na portálu e-justice. V některých situacích, na něž se vztahuje toto nařízení, by se soudy měly považovat za příslušné orgány, například pokud soudy spravují obchodní rejstříky. Kromě toho by se i na online postupy, které umožňují přístup k soudnímu řízení, měla vztahovat zásada zákazu diskriminace.

(9)

Je zřejmé, že občané a podniky z jiných členských států mohou být znevýhodněni kvůli své neznalosti vnitrostátních pravidel a administrativních systémů, používání odlišných jazyků a větší zeměpisné vzdálenosti příslušných orgánů v jiných než vlastních členských státech. Nejúčinnějším způsobem, jak snížit následné překážky na vnitřním trhu, je umožnit jak uživatelům, kteří nejsou přeshraničními uživateli, tak přeshraničním uživatelům, aby získali přístup k informacím online v jazyce, kterému jsou schopni rozumět a tím jim umožnit, aby splnili postupy nutné k dodržení vnitrostátních pravidel zcela online, a nabídnout jim asistenční služby pokud pravidla a postupy nejsou dostatečně jasné nebo pokud při výkonu svých práv narazí na překážky.

(10)

Řada aktů Unie má za cíl poskytnout řešení vytvořením jednoho správního místa pro jednotlivá odvětví včetně jednotných kontaktních míst, která byla zřízena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES (3), jež poskytují online informace, asistenční služby a přístup k postupům, jež jsou důležité pro poskytování služeb; kontaktních míst pro výrobky, které byly zřízeny nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 764/2008 (4); a kontaktních míst pro stavební výrobky, která byla zřízena nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 (5), jež poskytují přístup k technickým pravidlům pro určité výrobky; a národních center pomoci pro odbornou kvalifikaci, která byla zřízena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES (6), jež poskytují pomoc pracovníkům, kteří se přestěhují do zahraničí. Dále byly zřízeny sítě, jako například evropská spotřebitelská centra, jejichž účelem je napomoci porozumění právům spotřebitele v Unii a poskytnout pomoc při řešení stížností v souvislosti s nákupy provedenými v jiných členských státech v rámci této sítě při cestování nebo nakupování online. SOLVIT (systém řešení problémů na vnitřním trhu) se dále, jak je uvedeno v doporučení Komise 2013/461/EU (7), snaží poskytovat jednotlivcům a podnikům rychlá, účinná a neformální řešení, když jim orgány veřejné moci upírají jejich práva na vnitřním trhu. V neposlední řadě bylo zřízeno několik informačních portálů, jako je Vaše Evropa, pokud jde o vnitřní trh, a portál e-justice, který se vztahuje k oblasti spravedlnosti, jež informují uživatele o unijních a vnitrostátních pravidlech.

(11)

Stávající poskytování informačních a asistenčních služeb a služeb pro řešení problémů online spolu s online postupy pro občany a podniky je v důsledku odvětvové povahy těchto aktů Unie velmi roztříštěné. Existují rozdíly v dostupnosti online informací a postupů, kvalita služeb je nedostatečná a chybí povědomí o těchto informacích a asistenčních službách a službách pro řešení problémů. Rovněž přeshraniční uživatelé mají problémy s možností vyhledání a dostupností těchto služeb.

(12)

Toto nařízení by mělo zřídit jednotnou digitální bránu, která by měla být jednotným vstupním místem, jehož prostřednictvím budou občané a podniky moci získávat informace o pravidlech a požadavcích, které musí splnit v souladu s právem Unie nebo s vnitrostátním právem. Tato brána by měla zjednodušit a zefektivnit kontakt občanů a podniků s asistenčními službami a službami pro řešení problémů, jež byly zřízeny na úrovni Unie nebo na vnitrostátní úrovni. Tato brána by rovněž měla usnadnit přístup k online postupům a jejich provádění. Toto nařízení by se nemělo dotýkat stávajících práv a povinností podle práva Unie nebo vnitrostátního práva v rámci daných oblastí politiky. Pokud jde o postupy uvedené v příloze II tohoto nařízení a postupy uvedené ve směrnicích 2005/36/ES a 2006/123/ES a ve směrnicích Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU (8) a 2014/25/EU (9), mělo by toto nařízení za účelem výměny důkazů mezi příslušnými orgány v různých členských státech podpořit uplatnění zásady „pouze jednou“ a mělo by plně dodržovat základní právo na ochranu osobních údajů.

(13)

Tato brána a její obsah by měly pamatovat především na uživatele a být uživatelsky vstřícné. Brána by se neměla překrývat se stávajícími službami a měla by na ně odkazovat. Měla by občanům a podnikům umožnit spolupracovat s veřejnými orgány na úrovni Unie i na vnitrostátní úrovni tím, že jim dá možnost poskytnout zpětnou vazbu týkající se jak služeb nabízených prostřednictvím brány, tak i jejich zkušeností s fungováním vnitřního trhu. Nástroj pro zpětnou vazbu by měl uživatelům dát možnost upozornit na zjištěné problémy, nedostatky a potřeby způsobem, který umožní uživateli zůstat v anonymitě, za účelem neustálého zvyšování kvality daných služeb.

(14)

Úspěch brány bude záviset na spojeném úsilí Komise a členských států. Brána by měla obsahovat společné uživatelské rozhraní, které bude začleněné do stávajícího portálu Vaše Evropa a které bude spravovat Komise. Společné uživatelské rozhraní by mělo obsahovat odkazy na informace, postupy a asistenční služby a služby pro řešení problémů, které jsou dostupné na portálech spravovaných příslušnými orgány v členských státech a Komisí. Aby bylo používání brány co nejsnazší, společné uživatelské rozhraní by mělo být dostupné ve všech úředních jazycích orgánů Unie (dále jen „úřední jazyky Unie“). Stávající portál Vaše Evropa a jeho hlavní přístupový odkaz internetových stránek by v podobě přizpůsobené požadavkům brány mě zachovat tento mnohojazyčný přístup k poskytovaným informacím. Fungování brány by měly podporovat technické nástroje vyvinuté Komisí v úzké spolupráci se členskými státy.

(15)

V Chartě elektronických jednotných kontaktních míst podle směrnice 2006/123/ES, která získala podporu v Radě v roce 2013, se členské státy dobrovolně zavázaly uplatnit při poskytování informací prostřednictvím jednotných kontaktních míst přístup zaměřený na uživatele tak, aby zahrnuly oblasti, které jsou pro podniky obzvláště důležité, včetně požadavků týkajících se DPH, daní z příjmu, sociálního zabezpečení nebo pracovního práva. Na základě Charty a zkušeností s portálem Vaše Evropa by tyto informace měly také uvádět popis asistenčních služeb a služeb pro řešení problémů. Občané a podniky by měli mít možnost se na tyto služby obrátit, pokud mají problémy porozumět určité informaci, použít tuto informaci na svou situaci nebo provést určitý postup.

(16)

V tomto nařízení by měly být vymezeny oblasti informací, jež jsou relevantní pro občany a podniky vykonávající svá práva a plnící své povinnosti na vnitřním trhu. V těchto oblastech by měly být poskytovány dostatečně komplexní informace na vnitrostátní úrovni, včetně úrovně regionální a místní, a na úrovni Unie, a to s vysvětlením platných pravidel a povinností a postupů, které občané a podniky musí splnit, aby daná pravidla a povinnosti dodrželi. Za účelem zajištění kvality nabízených služeb by informace poskytované prostřednictvím brány měly být jasné, přesné a vždy aktuální, měly by obsahovat co nejméně složité terminologie a měly by být používány pouze zkratky, které představují zjednodušené a snadno srozumitelné pojmy, které nevyžadují předchozí znalost dané problematiky či dané oblasti práva. Tyto informace by měly být poskytovány způsobem, jenž uživatelům umožní snadno porozumět základním pravidlům a požadavkům použitelným na jejich situaci v těchto oblastech. Uživatelé by měli být také informováni o tom, že v některých členských státech neexistují vnitrostátní pravidla pro oblasti informací uvedené v příloze I, zvláště vztahují-li se na tyto oblasti vnitrostátní pravidla v jiných členských státech. Takové informace o neexistenci vnitrostátních pravidel by mohly být uvedeny na portálu Vaše Evropa.

(17)

Kdykoliv je to možné, měly by se informace, jež Komise získala od členských států podle stávajícího práva Unie nebo v rámci dobrovolných opatření, například informace získané pro účely portálu EURES zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/589 (10), portálu e-justice zřízeného rozhodnutím Rady 2001/470/ES (11) nebo databáze regulovaných povolání zřízené směrnicí 2005/36/ES, využít k pokrytí části informací, jež mají být zpřístupněny občanům a podnikům na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni v souladu s tímto nařízením. Od členských států by nemělo být požadováno, aby zveřejňovaly na svých vnitrostátních internetových stránkách informace, které jsou již k dispozici v příslušných databázích spravovaných Komisí. Pokud již členské státy mají povinnost poskytovat informace online podle jiných aktů Unie, například podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU (12), mělo by stačit, aby členské státy uvedly odkazy na již existující informace online. Pokud již byly některé oblasti politiky plně harmonizovány prostřednictvím práva Unie, například práva spotřebitele, měly by být informace poskytované na úrovni Unie obecně dostačující k tomu, aby uživatelé porozuměli svým relevantním právům a povinnostem. V těchto případech by se od členských států mělo požadovat, aby poskytly pouze dodatečné informace týkající se jejich vnitrostátních správních postupů a asistenčních služeb nebo jakýchkoli jiných vnitrostátních správních pravidel, pokud jsou pro uživatele relevantní. Informace o právech spotřebitele by se například neměly dotýkat smluvního práva, ale měly by spíše informovat uživatele o jejich právech podle práva Unie a vnitrostátního práva v rámci obchodních transakcí.

(18)

Toto nařízení by mělo zvýšit rozsah online postupů na vnitřním trhu a přispět tak k digitalizaci vnitřního trhu tím, že podpoří obecnou zásadu nediskriminace mimo jiné v souvislosti s přístupem občanů nebo podniků k online postupům, které již byly na vnitrostátní úrovni zavedeny na základě práva Unie nebo vnitrostátního práva, a k postupům, které mají být zpřístupněny zcela online v souladu s tímto nařízením. Pokud má uživatel, jehož situace je omezena výhradně na jediný členský stát, možnost online přístupu k určitému postupu a jeho splnění v daném členském státě v oblasti, na niž se vztahuje toto nařízení, měl by mít přeshraniční uživatel rovněž možnost online přístupu k tomuto postupu a jeho splnění, a to s použitím buď téhož technického řešení, nebo alternativního, technicky samostatného řešení, které povede ke stejnému výsledku, bez jakýchkoli diskriminačních překážek. Tyto překážky by mohly spočívat v řešeních koncipovaných na vnitrostátní úrovni, například využívání polí ve formulářích, která vyžadují vnitrostátní telefonní čísla, vnitrostátní předvolby telefonních čísel nebo vnitrostátní poštovní směrovací čísla, platby poplatků, které lze provést pouze prostřednictvím systémů, jež neumožňují přeshraniční platby, chybějící podrobná vysvětlení v jazyce, kterému přeshraniční uživatelé rozumějí, chybějící možnost předložit elektronický důkaz získaný na úřadech v jiném členském státě a chybějící možnost přijmout elektronický prostředek prokazování totožnosti vydaný v jiných členských státech. Členské státy by měly poskytnout řešení těchto překážek.

(19)

Pokud uživatelé provádějí online postupy přeshraničně, měli by mít možnost obdržet veškerá příslušná vysvětlení v úředním jazyce Unie, kterému obecně rozumí co nejvyšší počet přeshraničních uživatelů. To neznamená, že se od členských států vyžaduje, aby překládaly své administrativní formuláře pro tento postup ani výstup tohoto postupu do uvedeného jazyka. Členské státy jsou však podněcovány k tomu, aby využívaly technická řešení, která by uživatelům umožnila v co nejvyšší míře provádět dané postupy v uvedeném jazyce, a to při dodržení pravidel členských států pro používání jazyků.

(20)

Online vnitrostátní postupy, které jsou pro přeshraniční uživatele relevantní, aby mohli vykonávat svá práva na vnitřním trhu, závisí na tom, zda mají bydliště nebo jsou usazeni v daném členském státě, nebo chtějí získat přístup k postupům daného členského státu, přestože mají bydliště nebo jsou usazeni v jiném členském státě. Toto nařízení by nemělo členským státům bránit, aby od přeshraničních uživatelů, kteří mají bydliště nebo jsou usazeni na jejich území, požadovaly pro získání přístupu k online vnitrostátním postupům získání národního identifikačního čísla, pokud to pro tyto uživatele nepředstavuje neodůvodněnou dodatečnou zátěž nebo náklady. Pro přeshraniční uživatele, kteří nemají bydliště nebo nejsou usazeni v dotčeném členském státě, nemusí být zcela zpřístupňovány online takové online vnitrostátní postupy, které nejsou relevantní pro výkon jejich práv na vnitřním trhu, například registrace k využívání místních služeb jako je svoz odpadu či parkovací povolení.

(21)

Toto nařízení by mělo vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (13), které stanovuje podmínky, za nichž členské státy uznávají určité prostředky elektronického prokazování totožnosti fyzických a právnických osob, jež spadají pod oznámený systém elektronického prokazování totožnosti jiného členského státu. Nařízení (EU) č. 910/2014 stanoví podmínky, za nichž mohou uživatelé používat své prostředky elektronického prokazování totožnosti a ověřování pro online přístup k veřejným službám v přeshraničních situacích. Orgány, instituce a jiné subjekty Unie jsou podněcovány k tomu, aby při postupech, za které odpovídají, akceptovaly prostředky elektronického prokazování totožnosti a ověřování.

(22)

Řada odvětvových aktů Unie, jako jsou směrnice 2005/36/ES, 2006/123/ES, 2014/24/EU a 2014/25/EU, vyžaduje, aby se postupy prováděly zcela online. Tímto nařízením by se mělo u řady dalších postupů, jež mají klíčový význam pro většinu občanů a podniků při přeshraničním výkonu jejich práv a dodržování jejich povinností, vyžadovat, aby byly zpřístupněny zcela online.

(23)

Aby občané a podniky mohli přímo využívat výhody vnitřního trhu bez další zbytečné administrativní zátěže, mělo by toto nařízení požadovat plnou digitalizaci uživatelského rozhraní určitých klíčových postupů pro přeshraniční uživatele, které jsou uvedeny v příloze II tohoto nařízení. Toto nařízení by mělo stanovit kritéria pro určení, kdy jsou tyto postupy považovány za zcela online. Povinnost učinit takový postup zcela dostupný online by se měla uplatňovat pouze tehdy, pokud byl tento postup zaveden v daném členském státě. Toto nařízení by nemělo zahrnovat počáteční registraci podnikatelské činnosti, postupy vedoucí k založení společností nebo firem coby právních subjektů ani jakoukoli následnou evidenci takových společností nebo firem, neboť tyto postupy vyžadují komplexní přístup zaměřený na usnadnění digitálních řešení po celou dobu existence společnosti. Pokud jsou podniky založeny v jiném členském státě, požaduje se po nich, aby se registrovaly v systému sociálního zabezpečení a v systému pojištění, aby mohly registrovat své zaměstnance a platit příspěvky do obou systémů. Mohly by mít povinnost své podnikatelské činnosti nahlásit, získat povolení nebo registrovat změny ve své podnikatelské činnosti. Tyto postupy jsou společné pro podniky působící v mnoha odvětvích hospodářství, a je proto vhodné požadovat, aby tyto postupy byly dostupné online.

(24)

Toto nařízení by mělo vyjasnit, co se rozumí postupem nabízeným zcela online. Postup by se měl považovat za zcela online, pokud uživatel může ve spolupráci s příslušným orgánem (tzv. „front office“) učinit všechny kroky od získání přístupu až po dokončení daného postupu elektronicky, na dálku a prostřednictvím online služby. Tato online služba by měla uživatele vést pomocí seznamu všech požadavků, jež musí být splněny, a všech podkladů, které musí být předloženy, měla by uživateli umožnit, aby poskytl informace a prokázal splnění všech těchto požadavků, a měla by uživateli vystavit automatické potvrzení o přijetí, nebyl-li výstup postupu doručen okamžitě. To by nemělo bránit příslušným orgánům spojit se přímo s uživateli, bude-li nezbytné získat další vysvětlení potřebná pro účely daného postupu. Výstup postupu podle tohoto nařízení by měly příslušné orgány uživateli doručit rovněž elektronicky, umožňuje-li to platné právo Unie a vnitrostátní právo.

(25)

Tímto nařízením by neměla být dotčena věcná podstata postupů uvedených v příloze II, které jsou zavedeny na celostátní, regionální nebo místní úrovni, a nestanoví materiální a procesní pravidla v oblastech v působnosti přílohy II, včetně oblasti daní. Účelem tohoto nařízení má být stanovení technických požadavků pro zajištění toho, aby takové postupy, byly-li v daném členském státě zavedeny, byly zcela dostupné online.

(26)

Tímto nařízením by neměla být dotčena pravomoc vnitrostátních orgánů v určitém postupu, včetně ověřování přesnosti a platnosti předložených informací nebo důkazů a ověření pravosti, byly-li důkazy předloženy jinými prostředky než prostřednictvím technického systému založeného na zásadě „pouze jednou“. Tímto nařízením by neměly být dotčeny ani pracovní postupy v rámci příslušných orgánů a mezi nimi (tzv. „back office“), bez ohledu na to, zda jsou tyto pracovní postupy digitalizované, či nikoliv. Je-li to nutné jako součást některého z postupů registrace změn v podnikatelské činnosti, měly by členské státy mít možnost i nadále požadovat zapojení notářů nebo právníků, kteří by mohli chtít využít prostředky ověřování jako je videokonference nebo jiné prostředky online, které umožňují audiovizuální spojení v reálném čase. Jejich zapojení by však nemělo bránit dokončení postupů registrace těchto změn zcela online.

(27)

V některých případech může být od uživatelů požadováno, aby předložili důkazy k prokázání skutečností, které nelze ověřit online prostředky. K takovým důkazům by mohly patřit lékařská osvědčení, důkaz o tom, že je daná osoba naživu, doklad o technické způsobilosti motorových vozidel nebo kontrola jejich čísel podvozku. Pokud je možné důkazy k prokázání těchto skutečností předložit v elektronické podobě, nemělo by se jednat o výjimku ze zásady, že postup by měl být nabízen zcela online. V jiných případech by mohlo být stále nezbytné, aby se uživatelé kvůli určitému postupu dostavili v rámci online postupu k příslušnému orgánu osobně. Všechny takové výjimky, které nevyplývají z práva Unie, by se měly týkat pouze případů, které jsou opodstatněné převažujícím důvodem veřejného zájmu v oblastech veřejné bezpečnosti, veřejného zdraví nebo boje proti podvodům. V zájmu zajištění transparentnosti by měly členské státy sdílet s Komisí a s ostatními členskými státy informace o těchto výjimkách a o důvodech a okolnostech, kdy je možné tyto výjimky uplatnit. Členské státy by neměly mít povinnost hlásit každý jednotlivý případ, kdy bylo výjimečně nutné se dostavit osobně, nýbrž by spíše měly oznámit vnitrostátní ustanovení, která takové případy stanoví. V rámci koordinační skupiny pro bránu by měly být pravidelně projednávány osvědčené postupy na vnitrostátní úrovni a technický vývoj umožňující další digitalizaci v tomto ohledu.

(28)

V přeshraničních situacích by se mohl postup registrace změny adresy sestávat ze dvou samostatných postupů, a to jednoho v členském státě původu, kterým se žádá o odhlášení z původní adresy, a druhého v členském státě určení, kterým se žádá o přihlášení na nové adrese. Toto nařízení by se mělo vztahovat na oba postupy.

(29)

Jelikož na digitalizaci požadavků, postupů a formalit týkajících se uznávání odborných kvalifikací se již vztahuje směrnice 2005/36/ES, toto nařízení by se mělo vztahovat pouze na digitalizaci postupu, kterým se žádá o akademické uznání diplomů, osvědčení či jiných dokladů o dokončených kurzech u osob, které si přejí zahájit studium nebo v něm pokračovat, nebo používat akademický titul, nad rámec formalit týkajících se uznávání odborných kvalifikací.

(30)

Tímto nařízením by neměla být dotčena pravidla koordinace sociálního zabezpečení, jež jsou stanovena v nařízeních Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 (14) a (ES) č. 987/2009 (15), která vymezují práva a povinnosti pojištěných osob a institucí sociálního zabezpečení a rovněž postupy, které se použijí v oblasti koordinace sociálního zabezpečení.

(31)

Na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni bylo zřízeno několik sítí a služeb, jež pomáhají občanům a podnikům při jejich přeshraniční činnosti. Je důležité, aby tyto služby, včetně stávajících asistenčních služeb či služeb pro řešení problémů zřízených na úrovni Unie, jako jsou evropská spotřebitelská centra, služba Vaše Evropa – Poradenství, síť SOLVIT, asistenční služby pro práva duševního vlastnictví, kontaktní centra Europe Direct a síť Enterprise Europe Network, byly součástí brány, aby bylo zajištěno, že je všichni uživatelé mohou s jistotou nalézt. Služby, které jsou uvedeny v příloze III, byly zřízeny závaznými akty Unie, zatímco ostatní služby fungují na základě dobrovolnosti. Na služby zřízené závaznými akty Unie by se měly vztahovat požadavky na kvalitu stanovené tímto nařízením. Služby fungující na základě dobrovolnosti by měly tyto požadavky na kvalitu splňovat, je-li jejich záměrem zpřístupnit je prostřednictvím brány. Tímto nařízením by se neměl změnit rozsah a povaha uvedených služeb, ujednání o jejich správě, stávající lhůty ani dobrovolný, smluvní nebo jiný základ pro jejich provozování. Pokud je například jimi poskytovaná pomoc neformální povahy, nemělo by toto nařízení mít za následek přeměnu této pomoci na právní poradenství závazné povahy.

(32)

Členské státy a Komise by měly mít možnost se rozhodnout za podmínek stanovených tímto nařízením přidat do brány další vnitrostátní asistenční služby nebo služby pro řešení problémů, které jsou poskytovány příslušnými orgány nebo soukromými nebo polosoukromými subjekty nebo orgány veřejné moci, jako jsou obchodní komory či nevládní asistenční služby pro občany. Obecně by příslušné orgány měly odpovídat za poskytování pomoci občanům a podnikům v případě jakýchkoliv dotazů, které mají v souvislosti s platnými pravidly a postupy a které nelze v úplnosti položit prostřednictvím online služeb. Nicméně ve vysoce specializovaných oblastech, a pokud služba poskytovaná soukromými či polosoukromými orgány splňuje potřeby uživatelů, mohou členské státy Komisi navrhnout, aby takové služby začlenila do brány, splňují-li tyto služby veškeré podmínky stanovené tímto nařízením a nepřekrývají-li se s již zařazenými asistenčními službami nebo službami pro řešení problémů.

(33)

Aby uživatelé zjistili, která služba je pro ně vhodná, mělo by toto nařízení poskytnout vyhledávač asistenčních služeb, který uživatele automaticky dovede ke správné službě.

(34)

V zájmu zajištění spolehlivého poskytování informací a služeb je splnění minimálních požadavků na kvalitu pro úspěch brány zásadní, neboť v opačném případě by byla vážně narušena důvěryhodnost celé brány. Hlavním cílem tohoto splnění požadavků je zajistit, aby byly informace nebo služby předkládány jasným a uživatelsky vstřícným způsobem. Je v pravomoci členských států, aby určily, jakým způsobem jsou během postupu uživatele informace předkládány, aby byl tento cíl splněn. Například, je sice užitečné, jsou-li uživatelé ještě před zahájením postupu informováni o obecně dostupných opravných prostředcích v případě nepříznivého výsledku postupu, mnohem uživatelsky vstřícnější je ovšem poskytnout veškeré specifické informace o možných krocích, které je třeba v takovém případě učinit, na konci postupu.

(35)

Přístupnost informací pro přeshraniční uživatele lze výrazně zlepšit, pokud budou dané informace dostupné i v jiném úředním jazyce Unie, kterému obecně rozumí co nejvyšší počet přeshraničních uživatelů. Tímto jazykem by měl být ve většině případů ten cizí jazyk, který se uživatelé v celé Unii učí v co nejširší míře, ale v některých specifických případech, konkrétně v případě, kdy informace mají na místní úrovni poskytovat orgány místní samosprávy v pohraničí určitého členského státu, může být tím nejvhodnějším jazykem jazyk, který je prvním jazykem přeshraničních uživatelů v sousedním členském státě. Překlad z úředního jazyka nebo jazyků daných členských států do tohoto dalšího úředního jazyka Unie by měl přesně odrážet obsah informací, které jsou poskytnuty v původním jazyce nebo jazycích. Překlad lze omezit pouze na informace, které uživatelé potřebují k porozumění základním pravidlům a požadavkům, jež se vztahují na jejich situaci. Členské státy by sice měly být podněcovány k tomu, aby do úředního jazyka Unie, kterému obecně rozumí co nejvyšší počet přeshraničních uživatelů, přeložily co nejvíce informací, objem informací k překladu podle tohoto nařízení však bude záviset na finančních zdrojích, které budou pro tento účel k dispozici, zejména těch z rozpočtu Unie. Komise by měla učinit vhodná opatření s cílem zajistit členským státům na jejich žádost účinné poskytování překladů. Koordinační skupina pro bránu by měla projednat a vydat pokyny ve věci úředního jazyka nebo jazyků Unie, do kterých by tyto informace měly být přeloženy.

(36)

V souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2102 (16) mají členské státy povinnost zajistit, aby internetové stránky jejich veřejných institucí byly přístupné v souladu se zásadami vnímatelnosti, ovladatelnosti, srozumitelnosti a stability a aby splňovaly požadavky podle této směrnice. Komise a členské státy by měly zajistit dodržování Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením, zejména s články 9 a 21 této úmluvy, a v zájmu podpory přístupu osob s mentálním postižením k informacím by měly být v co nejvyšší míře v souladu se zásadou proporcionality nabízeny alternativy napsané zjednodušeným jazykem. Členské státy se ratifikací této úmluvy a Unie jejím uzavřením (17) společně zavázaly přijmout vhodná opatření k zajištění přístupu osob se zdravotním postižením, stejným způsobem jako ostatních, k novým informačním a komunikačním technologiím a systémům, včetně internetu, a to usnadněním přístupu osob s mentálním postižením tím, že v co nejvyšší míře a přiměřeným způsobem zajistí alternativy zjednodušeným jazykem.

(37)

Směrnice (EU) 2016/2102 se nevztahuje na internetové stránky a mobilní aplikace orgánů, institucí a jiných subjektů Unie, Komise by však měla zajistit, aby společné uživatelské rozhraní a odkazy internetových stránek, za které odpovídá a které mají být zařazeny do brány, byly přístupné pro osoby se zdravotním postižením, což znamená, že musí být snadno vnímatelné, ovladatelné, srozumitelné a dostatečně stabilní. Vnímatelnost znamená, že informace a prvky společného uživatelského rozhraní musí být uživatelům prezentovány tak, aby je byli schopni vnímat; ovladatelnost znamená, že prvky společného uživatelského rozhraní a navigace musí být ovladatelné; srozumitelnost znamená, že informace a ovládání společného uživatelského rozhraní musí být srozumitelné, a stabilita znamená, že obsah musí být dostatečně stabilní na to, aby mohl být spolehlivě vykládán širokou škálou uživatelských aplikací, včetně pomocných technologií. Pokud jde o výrazy vnímatelný, ovladatelný, srozumitelný a stabilní, Komisi se doporučuje, aby postupovala v souladu s příslušnými harmonizovanými normami.

(38)

V zájmu usnadnění úhrady poplatků požadovaných v rámci online postupů nebo při poskytnutí asistenčních služeb nebo služeb pro řešení problémů by přeshraniční uživatelé měli mít možnost využívat úhrady nebo inkasa, jak je uvedeno v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 260/2012 (18), nebo jiné obecně používané přeshraniční platební prostředky včetně debetních či kreditních karet.

(39)

Je užitečné, aby byli uživatelé informováni o předpokládané době trvání postupu. Měli by proto být informováni o použitelných lhůtách nebo režimu tichého souhlasu či nevyjádření se správního orgánu, nebo, nepoužijí-li se takové lhůty či režimy, alespoň o průměrné, odhadované nebo orientační době, kterou obvykle daný postup vyžaduje. Tyto odhadované nebo orientační doby by měly uživatelům pouze pomoci při plánování jejich činností nebo případných dalších administrativních kroků a neměly by mít žádný právní účinek.

(40)

Toto nařízení by rovněž mělo umožnit ověření důkazů, které uživatelé poskytnou v elektronické podobě, pokud jsou důkazy předloženy bez elektronické pečeti nebo certifikace příslušného vydávajícího orgánu, nebo pokud není k dispozici technický nástroj zřízený tímto nařízením ani žádný jiný systém umožňující přímou výměnu nebo ověření důkazů mezi příslušnými orgány různých členských států. Pro takové případy by toto nařízení mělo poskytovat účinný mechanismus správní spolupráce mezi příslušnými orgány členských států založený na systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (dále jen „systém IMI“), který byl zřízen nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1024/2012 (19). V těchto případech by rozhodnutí příslušného orgánu používat systém IMI mělo být dobrovolné, avšak jakmile tento orgán podal žádost o informace nebo spolupráci prostřednictvím systému IMI, měl by mít příslušný dožádaný orgán povinnost spolupracovat a poskytnout odpověď. Žádost může být zaslána prostřednictvím systému IMI buď příslušnému orgánu vydávajícímu doklad, nebo ústřednímu orgánu, který určí členské státy v souladu s jejich vlastními správními pravidly. Aby nedošlo ke zbytečnému překrývání činností, a vzhledem k tomu, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1191 (20) se již vztahuje na část důkazů relevantních pro postupy, které spadají do oblasti působnosti tohoto nařízení, mohou se mechanismy spolupráce pro systém IMI stanovené v nařízení (EU) 2016/1191 použít i pro účely dalších důkazů požadovaných v rámci postupů spadajících do oblasti působnosti tohoto nařízení. Aby instituce a jiné subjekty Unie mohly fungovat v rámci systému IMI, nařízení (EU) č. 1024/2012 by mělo být změněno.

(41)

Online služby poskytované příslušnými orgány jsou klíčové pro zvýšení kvality a bezpečnosti služeb poskytovaných občanům a podnikům. Orgány veřejné správy v členských státech se ve zvýšené míře snaží o opakované používání údajů a snaží se nepožadovat od občanů a podniků, aby jim poskytovali stejné informace několikrát. Opakované použití údajů by mělo být usnadněno v případě přeshraničních uživatelů tak, aby se snížila administrativní zátěž.

(42)

Aby byla možná zákonná přeshraniční výměna důkazů a informací díky celounijnímu uplatňování zásady „pouze jednou“, při uplatňování tohoto nařízení a zásady „pouze jednou“ by měla být dodržována všechna pravidla použitelná v oblasti ochrany údajů, včetně zásad minimalizace údajů, přesnosti, omezení uložení, integrity a důvěrnosti, nezbytnosti, proporcionality a účelového omezení. Uplatňování tohoto nařízení by rovněž mělo být plně v souladu se zásadami bezpečnosti a ochrany soukromí již od návrhu a měla by také být dodržována základní práva osob, včetně práv souvisejících s korektností a transparentností.

(43)

Členské státy by měly zajistit, aby uživatelé postupů obdrželi jasné informace o způsobu, jakým jsou zpracovány osobní údaje, které se jich týkají, v souladu s články 13 a 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (21) a s články 15 a 16 nařízení (EU) 2018/1725 (22).

(44)

Aby se dále usnadnilo použití online postupů, mělo by toto nařízení, v souladu se zásadou „pouze jednou“, poskytovat základ pro vytvoření a používání plně provozuschopného, bezpečného a zabezpečeného technického systému pro automatizovanou výměnu důkazů mezi subjekty zúčastněnými na daném postupu, pokud o to občané a podniky výslovně požádají. Zahrnuje-li výměna důkazů osobní údaje, měla by být tato žádost považována za výslovnou tehdy, pokud obsahuje svobodný, konkrétní, informovaný a jednoznačný projev vůle daného jedince, kterým dává prostřednictvím svého prohlášení či potvrzení najevo, že souhlasí s výměnou relevantních osobních údajů. Pokud uživatel není osobou, které se tyto údaje týkají, neměl by se online postup dotýkat jeho práv podle nařízení (EU) 2016/679. Přeshraniční uplatňování zásady „pouze jednou“ by mělo znamenat, že by občané a podniky neměli mít povinnost poskytovat stejné údaje orgánům veřejné moci více než jednou a že by mělo být rovněž možné používat tyto údaje na žádost uživatele pro účely splnění přeshraničních online postupů týkajících se přeshraničních uživatelů. Pokud jde o příslušný orgán, povinnost používat technický systém pro automatizovanou výměnu důkazů mezi různými členskými státy by se měla uplatňovat pouze tehdy, pokud orgány v souladu se zákonem vydají ve svém vlastním členském státě důkaz v elektronické podobě, který umožňuje takovou automatizovanou výměnu.

(45)

Každá přeshraniční výměna důkazů by měla mít náležitý právní základ, jako například směrnici 2005/36/ES, 2006/123/ES, 2014/24/EU nebo 2014/25/EU, nebo v případě postupů uvedených v příloze II podle jiného použitelného práva Unie či vnitrostátního práva.

(46)

Je vhodné, aby toto nařízení stanovilo jako obecné pravidlo, že přeshraniční automatizovaná výměna důkazů se provádí na výslovnou žádost uživatele. Tento požadavek by se však neměl použít, pokud příslušné právo Unie či vnitrostátní právo dovoluje automatizovanou přeshraniční výměnu údajů bez výslovné žádosti uživatele.

(47)

Používání technického systému zřízeného tímto nařízením by mělo být i nadále dobrovolné a uživatel by měl rovněž mít možnost předkládat důkazy jinými prostředky než prostřednictvím tohoto technického systému. Uživatel by měl mít možnost zobrazit si náhled důkazu a právo rozhodnout se neprovádět výměnu důkazů v případech, kdy uživatel po nahlédnutí do důkazů k výměně zjistí, že dané informace jsou nepřesné, neaktuální či přesahují rozsah toho, co je pro účely daného postupu nezbytné. Údaje obsažené v náhledu by neměly být ukládány po dobu delší než je po technické stránce nezbytné.

(48)

Zabezpečený technický systém, který by měl být vytvořen pro výměnu důkazů podle tohoto nařízení, by žádající příslušné orgány měl rovněž ujistit, že daný důkaz byl poskytnut správným vydávajícím orgánem. Před přijetím informací poskytnutých uživatelem v rámci určitého postupu by příslušný orgán měl mít v případě pochybností možnost si informace ověřit a dospět k závěru, že jsou přesné.

(49)

Existuje již řada stavebních prvků nabízejících základní kapacity, jež mohou být k vytvoření tohoto technického systému využity, například v rámci Nástroje pro propojení Evropy vytvořeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1316/2013 (23) a stavební prvky elektronického doručování a elektronické identifikace, které jsou součástí tohoto nástroje. Tyto stavební prvky sestávají z technických specifikací, vzorového softwaru a podpůrných služeb, přičemž jejich cílem je zajistit interoperabilitu mezi stávajícími systémy informačních a komunikačních technologií (IKT) v různých členských státech tak, aby občané, podniky a správní orgány mohli z kteréhokoliv místa v Unii využívat plynulé digitální veřejné služby.

(50)

Technický systém zřízený tímto nařízením by měl být k dispozici vedle ostatních systémů poskytujících mechanismy spolupráce mezi orgány, jako je systém IMI, a neměl by mít vliv na ostatní systémy, včetně systému stanoveného v nařízení (ES) č. 987/2009, jednotného evropského osvědčení pro veřejné zakázky podle směrnice 2014/24/EU, elektronické výměny informací o sociálním zabezpečení podle nařízení (ES) č. 987/2009, evropského profesního průkazu podle směrnice 2005/36/ES, propojení vnitrostátních rejstříků, propojení ústředních, obchodních a podnikových rejstříků podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1132 (24) a propojení insolvenčních rejstříků podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 (25).

(51)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení technického systému umožňujícího automatizovanou výměnu důkazů by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci ke stanovení zejména technických a provozních specifikací systému zpracování žádostí uživatelů o výměnu důkazů a přenos daných důkazů, jakož i stanovení nezbytných opatření pro zajištění integrity a důvěrnosti přenosu. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (26).

(52)

S cílem zajistit, aby technický systém poskytoval vysokou úroveň bezpečnosti pro přeshraniční uplatňování zásady „pouze jednou“, by při přijímání prováděcích aktů stanovících specifikace tohoto technického systému měla Komise náležitě zohlednit normy a technické specifikace, které vypracovaly evropské i mezinárodní normalizační organizace a subjekty, zejména Evropský výbor pro normalizaci (CEN), Evropský ústav pro telekomunikační normy (ETSI), Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) a Mezinárodní telekomunikační unie (ITU), jakož i bezpečnostní normy podle článku 32 nařízení (EU) 2016/679 a článku 22 nařízení (EU) 2018/1725.

(53)

Je-li to nezbytné, měla by Komise za účelem zajištění vývoje, dostupnosti, údržby a správy zabezpečení těch částí technického systému, za které odpovídá, jakož i dohledu nad nimi a jejich sledování, požádat o radu evropského inspektora ochrany údajů.

(54)

Příslušné orgány a Komise by měly zajistit, že informace, postupy a služby, za něž jsou odpovědné, jsou v souladu s kvalitativními kritérii. Národní koordinátoři jmenovaní podle tohoto nařízení by měli pravidelně dohlížet na soulad s kvalitativními a bezpečnostními kritérii na vnitrostátní úrovni a Komise na úrovni Unie a měli by řešit jakékoliv problémy, jež vyvstanou. Národní koordinátoři by navíc měli pomáhat Komisi při sledování fungování technického systému umožňujícího přeshraniční výměnu důkazů. Toto nařízení by mělo dát Komisi k dispozici řadu prostředků, jak řešit zhoršení kvality služeb nabízených prostřednictvím brány, a to v závislosti na vážnosti a trvalosti takového zhoršení a v nezbytných případech za účasti koordinační skupiny pro bránu. Tímto by neměla být dotčena celková odpovědnost Komise, pokud jde o sledování souladu s tímto nařízením.

(55)

Toto nařízení by mělo upřesnit hlavní funkce technických nástrojů podporujících fungování brány, zejména společného uživatelského rozhraní, úložiště odkazů a společného vyhledávače asistenčních služeb. Společné uživatelské rozhraní by mělo zajistit, aby uživatelé mohli snadno nalézt informace, postupy a asistenční služby a služby pro řešení problémů na vnitrostátních i unijních internetových stránkách. Členské státy a Komise by měly usilovat o to, aby poskytovaly odkazy na jednotný zdroj informací požadovaných pro bránu, aby nebyli uživatelé mateni různými nebo zcela či zčásti opakujícími se zdroji téže informace. To by však nemělo vylučovat možnost poskytovat odkazy na tytéž informace, jež uvádějí místní nebo regionální příslušné orgány ohledně různých zeměpisných oblastí. Rovněž by to nemělo bránit určitému opakování informací v případech, kdy je to nevyhnutelné nebo žádoucí, například v případě opakování některých práv, povinností a pravidel Unie nebo jejich popisu na vnitrostátních odkazech internetových stránek v zájmu zlepšení uživatelské vstřícnosti. S cílem minimalizovat lidské zásahy při aktualizaci odkazů, jež budou používány společným uživatelským rozhraním, by mělo být zřízeno přímé spojení mezi příslušnými technickými systémy členských států a úložištěm odkazů, bude-li to z technického hlediska možné. Společné podpůrné nástroje IKT podpory by mohly pro usnadnění interoperability s katalogy a sémantikou vnitrostátních služeb využívat základní slovník veřejných služeb (CPSV). Členské státy by měly být podněcovány k využívání CPSV, mohou se však rozhodnout využívat vnitrostátní řešení. Informace obsažené v úložišti odkazů by měly být zveřejňovány v otevřeném, běžně používaném a strojově čitelném formátu, například pro aplikační programovací rozhraní (API), aby bylo možné jejich opětovné použití.

(56)

Nástroj vyhledávání ve společném uživatelském rozhraní by měl dovést uživatele k informacím, které potřebují, nacházejícím se kdekoliv na unijních či vnitrostátních odkazech internetových stránek. Kromě toho jako alternativní způsob, jak dovést uživatele k užitečným informacím, bude i nadále přínosné vytvářet odkazy na stávající i doplňující internetové stránky nebo odkazy internetových stránek, a to co největším zjednodušením přístupu k nim a jejich seskupováním, a vytvářet odkazy na internetové stránky a odkazy internetových stránek na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni poskytující přístup k online službám a informacím.

(57)

Toto nařízení by mělo rovněž specifikovat požadavky na kvalitu pro společné uživatelské rozhraní. Komise by měla zajistit, aby společné uživatelské rozhraní splňovalo tyto požadavky a toto rozhraní by mělo být zejména dostupné a přístupné online prostřednictvím různých kanálů a být snadné k používání.

(58)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení technických řešení podporujících bránu by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci ke stanovení v případě potřeby použitelných norem a požadavků na interoperabilitu s cílem usnadnit dohledatelnost informací o pravidlech a povinnostech, postupech a o asistenčních službách a službách pro řešení problémů, za něž odpovídají členské státy a Komise. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011.

(59)

Toto nařízení by rovněž mělo mezi Komisi a členské státy jasně rozdělit odpovědnost za vývoj, dostupnost, údržbu a bezpečnost aplikací IKT, jež podporují bránu. V rámci svých úkolů údržby by měly Komise a členské státy pravidelně sledovat řádné fungování těchto aplikací IKT.

(60)

Aby se rozvinul plný potenciál informací z různých oblastí, postupů a asistenčních služeb a služeb pro řešení problémů, které by měly být zahrnuty do brány, je třeba výrazně zvýšit povědomí cílových skupin o jejich existenci a fungování. Jejich zahrnutí do brány by uživatelům mělo velmi zjednodušit dohledatelnost potřebných informací, postupů a asistenčních služeb a služeb pro řešení problémů, a to i pokud žádné z nich neznají. Kromě toho bude zapotřebí koordinovaná propagační činnost, aby se zajistilo, že občané a podniky v celé Unii získají povědomí o existenci brány a o výhodách, které jim nabízí. Tato propagační činnost by měla zahrnovat optimalizaci vyhledávače a další online činnosti na zvyšování povědomí, jelikož jsou nákladově nejúčinnější a mají potenciál oslovit co nejširší cílovou skupinu. Pro maximální účinnost by se tato propagační činnost měla koordinovat v rámci koordinační skupiny pro bránu a členské státy by měly upravit svou propagační činnost tak, aby ve všech důležitých souvislostech existoval odkaz na společnou značku s možností společného označení jednotné digitální brány a vnitrostátních iniciativ.

(61)

Všechny instituce a jiné subjekty by měly být vybízeny k tomu, aby propagovaly bránu tím, že budou uvádět její logo a odkaz na všech svých relevantních odkazech internetových stránek, za něž odpovídají.

(62)

Názvem, pod kterým bude brána známa a propagována u veřejnosti, by mělo být označení „Your Europe“. Společné uživatelské rozhraní by mělo být výrazné a snadno dohledatelné především na relevantních unijních a vnitrostátních odkazech internetových stránek. Logo brány by mělo být viditelné na relevantních unijních a vnitrostátních internetových stránkách.

(63)

Aby byly k dispozici náležité informace pro měření a zlepšení výkonnosti brány, mělo by toto nařízení příslušným orgánům a Komisi ukládat povinnost shromažďovat a analyzovat údaje související s užíváním jednotlivých oblastí informací, postupů a služeb nabízených prostřednictvím brány. Díky shromažďování statistických údajů uživatelů, jako jsou údaje týkající se počtu návštěv konkrétních odkazů internetových stránek, počtu uživatelů v určitém členském státě v porovnání s počtem uživatelů z jiných členských států, použitých vyhledávacích výrazů, nejnavštěvovanějších odkazů internetových stránek, referenčních odkazů internetových stránek nebo počtu, původu a předmětu žádostí o asistenci, by se mělo zlepšit fungování brány, neboť tyto údaje pomohou určit cílové skupiny, vyvíjet propagační činnosti a zlepšit kvalitu nabízených služeb. Shromažďování těchto údajů by mělo zohledňovat každoroční srovnání v oblasti elektronické veřejné správy prováděné Komisí, aby se zabránilo jakémukoli zdvojování.

(64)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci ke stanovení jednotných pravidel pro metodiku shromažďování a výměny statistických údajů o uživatelích. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011.

(65)

Kvalita brány závisí na kvalitě unijních a vnitrostátních služeb poskytovaných prostřednictvím této brány. Kvalita informací, postupů a asistenčních služeb a služeb pro řešení problémů, které budou dostupné prostřednictvím brány, by se proto rovněž měla pravidelně sledovat pomocí nástroje pro zpětnou vazbu od uživatelů, který bude uživatele žádat, aby zhodnotili pokrytí a kvalitu informací, postupů nebo asistenčních služeb a služeb pro řešení problémů, které použili, a v souvislosti s tím podali zpětnou vazbu. Tato zpětná vazba by se měla shromažďovat ve společném nástroji, k němuž by měli mít přístup Komise, příslušné orgány a národní koordinátoři. Komisi by měly být svěřeny prováděcí pravomoci za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení ve vztahu ke společným funkcím nástrojů pro zpětnou vazbu od uživatelů a podrobných způsobů získávání a sdílení této zpětné vazby od uživatelů. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011. Komise by měla zveřejnit v anonymizované podobě online souhrnné přehledy problémů, které vyplývají z informací, hlavních uživatelských statistik a hlavních zpětných vazeb od uživatelů shromážděných v souladu s tímto nařízením.

(66)

Kromě toho by měl být zahrnut nástroj pro zpětnou vazbu, který umožňuje uživatelům, aby dobrovolně a anonymně ohlásili jakékoliv problémy a potíže, na něž narazili během výkonu svých práv na vnitřním trhu. Tento nástroj by se měl považovat pouze za doplněk k mechanismu řešení stížností, neboť neumožňuje osobní odpověď uživatelům. Získaný vstup by se měl spojit se souhrnnými informacemi od asistenčních služeb a služeb pro řešení problémů o případech, které řešily, tak aby vznikl přehled o vnitřním trhu z pohledu uživatelů a aby byly určeny problematické oblasti pro případná budoucí opatření za účelem zlepšení fungování vnitřního trhu. Tento přehled by měl být propojen se stávajícími nástroji pro podávání zpráv, jako je srovnávací přehled výsledků v oblasti jednotného trhu.

(67)

Právo členských států rozhodnout, kdo by měl plnit úlohu národního koordinátora, by mělo zůstat tímto nařízením nedotčeno. Členské státy by měly mít možnost přizpůsobovat funkce a povinnosti národních koordinátorů související s branou svým vnitřním správním strukturám. Členské státy by měly mít možnost jmenovat další národní koordinátory, aby sami nebo společně s jinými plnili úkoly podle tohoto nařízení, a to pro určitý správní útvar, zeměpisnou oblast nebo podle jiného kritéria. Členské státy by měly uvědomit Komisi o totožnosti jediného národního koordinátora, kterého jmenovaly pro styk s Komisí.

(68)

Aby se usnadnilo provedení tohoto nařízení, zejména prostřednictvím výměny osvědčených postupů a spolupráce na zlepšení jednotnosti předložených informací, jak ji toto nařízení vyžaduje, měla by být stanovena koordinační skupina pro bránu složená z národních koordinátorů, jíž bude předsedat Komise. Tato koordinační skupina pro bránu by při své práci měla zohledňovat cíle stanovené v ročním pracovním programu, který by jí Komise měla předložit k posouzení. Roční pracovní program by měl mít podobu pokynů nebo doporučení, které nejsou pro členské státy závazné. Na žádost Evropského parlamentu může Komise rozhodnout, že Parlament vyzve k vyslání odborníků, aby se zúčastnili schůzí koordinační skupiny pro bránu.

(69)

Toto nařízení by mělo vyjasnit, které části brány mají být financovány z rozpočtu Unie a za které mají odpovídat členské státy. Komise by měla být členským státům nápomocna při určování opětovně použitelných stavebních prvků IKT a financování dostupného prostřednictvím různých fondů a programů na úrovni Unie, které může přispět k pokrytí nákladů na úpravy a vývoj IKT nezbytných na vnitrostátní úrovni pro dosažení souladu s tímto nařízením. Rozpočet potřebný pro provádění tohoto nařízení by měl být v souladu s platným víceletým finančním rámcem.

(70)

Členské státy se vybízejí k větší vzájemné koordinaci, výměně a spolupráci, aby se zvýšila jejich strategická, operativní, výzkumná a rozvojová kapacita v oblasti kybernetické bezpečnosti, zejména prostřednictvím provádění bezpečnosti sítí a informací, jak je uvedeno ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1148 (27), v zájmu posílení bezpečnosti a odolnosti jejich veřejných správ a služeb. Členské státy se vybízejí, aby zvýšily bezpečnost transakcí a zajistily dostatečnou úroveň důvěry v elektronické prostředky používáním rámce eIDAS, stanoveného nařízením (EU) č. 910/2014, a zejména přiměřené úrovně záruk. Členské státy mohou přijmout opatření v souladu s právem Unie k zajištění kybernetické bezpečnosti a předcházení podvodu zneužití totožnosti či jiným formám podvodů.

(71)

Pokud uplatňování tohoto nařízení zahrnuje zpracování osobních údajů, mělo by se provádět v souladu s právem Unie o ochraně osobních údajů, zejména nařízením (EU) 2016/679 a nařízením (EU) 2018/1725. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 (28) by se měla rovněž použít v rámci tohoto nařízení. Jak se stanoví v nařízení (EU) 2016/679, mohou členské státy zachovat nebo zavést další podmínky, včetně omezení, pokud jde o zpracování údajů o zdravotním stavu, a mohou také stanovit konkrétnější pravidla o zpracování osobních údajů zaměstnanců v souvislosti se zaměstnáním.

(72)

Toto nařízení by mělo podporovat a usnadňovat zjednodušení mechanismů řízení služeb, které jsou v bráně zahrnuty. Za tímto účelem by měla Komise v úzké spolupráci s členskými státy přezkoumat stávající mechanismy řízení a v případě potřeby je upravit tak, aby nedocházelo k překrývání činností a neefektivitě.

(73)

Toto nařízení má za cíl zajistit, aby uživatelé, kteří působí v jiných členských státech, měli online přístup k úplným, spolehlivým, přístupným a srozumitelným unijním i vnitrostátním informacím o právech, pravidlech a povinnostech, k online postupům, které jsou plně přeshraniční, a k asistenčním službám a službám pro řešení problémů. Jelikož tohoto cíle nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše ho, z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku, nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(74)

Aby členské státy a Komise vyvinuly a zavedly nezbytné nástroje pro uplatnění tohoto nařízení, měla by se některá jeho ustanovení použít dva roky po jeho vstupu v platnost. Orgánům místní samosprávy by měla být stanovena lhůta čtyř let od vstupu tohoto nařízení v platnost pro provedení požadavku na poskytování informací o pravidlech a postupech a asistenčních službách a službách pro řešení problémů v rámci jejich působnosti. Ustanovení tohoto nařízení upravující postupy zcela nabízené online, přeshraniční přístup k online postupům a technický systém pro přeshraniční automatizovanou výměnu důkazů v souladu se zásadou „pouze jednou“ by měla být provedena nejpozději do pěti let od vstupu tohoto nařízení v platnost.

(75)

Toto nařízení dodržuje základní práva a ctí zásady uznané zejména Listinou základních práv Evropské unie a mělo by být provedeno v souladu s těmito právy a zásadami.

(76)

V souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (29) byl konzultován evropský inspektor ochrany údajů, který vydal své stanovisko dne 1. srpna 2017 (30),