i)

Je možné uplatnit zásadu výkladu v souladu s čl. 23 odst. 4 směrnice (1), pakliže skutkové okolnosti (jako v projednávané věci, s ohledem na datum návrhu na oddlužení) nastaly během přechodného období mezi vstupem směrnice v platnost a uplynutím lhůty pro její provedení, a použitelné vnitrostátní právní předpisy (konsolidované znění zákona o úpadku, ve znění královského legislativního nařízení č. 1/20) směrnici neprovádí (provádí ji zákon č. 16/22)?

ii)

Je slučitelné s čl. 23 odst. 4 směrnice a se zásadami týkajícími se oddlužení, z nichž vychází, aby taková vnitrostátní právní úprava, jako je španělská právní úprava zakotvená v konsolidovaném znění zákona o úpadku (ve znění královského legislativního nařízení č. 1/2020), nijak neodůvodňovala vyloučení veřejných pohledávek z oddlužení? Ohrožuje nebo znemožňuje tato právní úprava, která vylučuje veřejné pohledávky z oddlužení a postrádá řádné odůvodnění, dosažení cílů směrnice?

iii)

Je výčet v čl. 23 odst. 4 směrnice taxativním a uzavřeným výčtem kategorií pohledávek, které mohou být vyloučeny z oddlužení, nebo jde naopak o výčet čistě demonstrativní a vnitrostátní zákonodárce může zcela libovolně a dle své úvahy stanovit kategorie pohledávek, které lze vyloučit, pakliže je to řádně a v souladu s vnitrostátním právem odůvodněno?