31999R0574

Nařízení Rady (ES) č. 574/1999

ze dne 12. března 1999,

kterým se určují třetí země, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic členských států vízum

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 100c této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise [1],

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu [2],

(1) vzhledem k tomu, že podle článku 100c Rada určuje třetí země, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic členských států vízum;

(2) vzhledem k tomu, že sestavení společného seznamu, který tvoří přílohu tohoto nařízení, představuje důležitý krok k harmonizování vízové politiky; že článek 7a druhý pododstavec Smlouvy stanoví zejména, že vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je v souladu s ustanoveními Smlouvy zajištěn mimo jiné volný pohyb osob; že ostatní hlediska harmonizace vízové politiky, zejména podmínky udělování víz, se stanovují v příslušném rámci;

(3) vzhledem k tomu, že při sestavování uvedeného společného seznamu je třeba vzít v úvahu především rizika spojená s bezpečností a nezákonným přistěhovalectvím; že kromě toho zde svoji úlohu hrají i mezinárodní vztahy mezi členskými státy a třetími zeměmi;

(4) vzhledem k tomu, že je vhodné stanovit v příslušném rámci zásady, podle kterých členský stát nesmí vyžadovat vízum od osoby, která chce překročit jeho vnější hranice, pokud tato osoba vlastní vízum vydané v jiném členském státu, které je v souladu s harmonizovanými podmínkami pro udělování víz a které platí v celém Společenství, nebo pokud tato osoba vlastní příslušné povolení vydané členským státem;

(5) vzhledem k tomu, že toto nařízení nebrání členským státům rozhodovat o podmínkách, za kterých se mohou na jejich území vracet státní příslušníci třetích zemí zákonně zde pobývající, poté co vycestovali z území členských států Unie po dobu platnosti svého povolení;

(6) vzhledem k tomu, že ve zvláštních případech, které odůvodňují výjimku z vízové povinnosti, mohou členské státy zprostit určité kategorie osob vízové povinnosti v souladu s mezinárodním právem nebo zvyklostmi;

(7) vzhledem k tomu, že s přihlédnutím k rozdílům ve vnitrostátních právních předpisech vztahujících se na osoby bez státní příslušnosti, na osoby s postavením uprchlíka a na osoby předkládající cestovní pas či cestovní doklad vydaný územní jednotkou nebo orgánem, které nejsou uznávány jako stát všemi členskými státy, mohou členské státy určit, zda tyto kategorie osob podléhají vízové povinnosti, pokud tato územní jednotka nebo orgán nejsou uvedeny ve zmíněném společném seznamu;

(8) vzhledem k tomu, že při přidávání nových jednotek do tohoto seznamu je nezbytné brát v úvahu diplomatické důsledky a směry přijaté v této oblasti Evropskou unií; že zařazení třetí země do seznamu nepředjímá v žádném případě její mezinárodní status;

(9) vzhledem k tomu, že určování třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic členských států vízum, musí být prováděno postupně; že členské státy nepřetržitě usilují o harmonizaci svých vízových politik vůči třetím zemím, které nejsou uvedeny ve zmíněném společném seznamu; že dosažení volného pohybu osob ve smyslu článku 7a Smlouvy nesmí být dotčeno těmito ustanoveními; že v průběhu první poloviny roku 2001 by měla Komise vypracovat zprávu o stavu harmonizace;

(10) vzhledem k tomu, že za účelem zabezpečení průhlednosti systému a informovanosti dotčených osob musí členské státy sdělit ostatním členským státům a Komisi opatření, která přijaly v souladu s tímto nařízením; že ze stejných důvodů musí být tyto informace zveřejněny v Úředním věstníku Evropských společenství,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

1. Státní příslušníci třetích zemí uvedených ve společném seznamu v příloze musí mít při překračování vnějších hranic členských států vízum.

2. Státní příslušníci zemí, které vznikly ze zemí uvedených ve společném seznamu, podléhají ustanovením odstavce 1, dokud Rada postupem uvedeným v příslušném ustanovení Smlouvy nerozhodne jinak.

Článek 2

1. Členské státy určí, zda státní příslušníci třetích zemí neuvedených ve společném seznamu podléhají vízové povinnosti.

2. Členské státy určí, zda osoby bez státní příslušnosti a osoby s postavením uprchlíka podléhají vízové povinnosti.

3. Členské státy určí, zda osoby předkládající cestovní pas nebo cestovní doklad vydaný územní jednotkou nebo orgánem, které nejsou uznávány jako stát všemi členskými státy, podléhají vízové povinnosti, jestliže tato územní jednotka nebo orgán nejsou uvedeny ve společném seznamu.

4. Ve lhůtě deseti pracovních dnů po nabytí účinnosti tohoto nařízení sdělí členské státy ostatním členským státům a Komisi opatření, která přijaly v souladu s odstavcem 1, 2 a 3. Opatření přijatá podle odstavce 1 budou následně sdělena obdobně ve lhůtě pěti pracovních dnů.

Opatření přijatá podle tohoto odstavce a jejich aktualizace zveřejní Komise pro informaci v Úředním věstníku Evropských společenství.

Článek 3

V průběhu první poloviny roku 2001 vypracuje Komise zprávu o stavu harmonizace vízové politiky členských států vůči třetím zemím, které nejsou uvedeny ve společném seznamu, a popřípadě předloží Radě návrhy dalších opatření nezbytných k dosažení harmonizace stanovené Smlouvou.

Článek 4

1. Členský stát může státním příslušníkům třetích zemí podléhajícím vízové povinnosti podle čl. 1 odst. 1 a 2 udělit z této povinnosti výjimku. To se týká zejména civilních posádek letadel a lodí, posádek letadel a doprovodů pomocných nebo záchranných letů a dalších osob zabezpečujících pomoc v případě katastrof nebo nehod, jakož i držitelů diplomatických pasů, služebních pasů a jiných úředních pasů.

2. Ustanovení čl. 2 odst. 4 se použije obdobně.

Článek 5

Pro účely tohoto nařízení se "vízem" rozumí oprávnění udělené nebo rozhodnutí přijaté členským státem, které se vyžaduje pro vstup na jeho území za účelem

- plánovaného pobytu v tomto členském státě nebo v několika členských státech na dobu nepřesahující celkem tři měsíce,

- tranzitu přes území tohoto členského státu nebo několika členských států, s výjimkou tranzitu přes mezinárodní pásmo letišť a přesunů mezi letišti členského státu.

Článek 6

Toto nařízení nebrání další harmonizaci s dosahem přesahujícím společný seznam mezi jednotlivými členskými státy týkající se určování třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum.

Článek 7

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 12. března 1999.

Za Radu

předseda

O. Schily

[1] Úř. věst. C 11, 15.1.1994, s. 15.

[2] Úř. věst. C 128, 9.5.1994, s. 350, a stanovisko ze dne 10. února 1999 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA

SPOLEČNÝ SEZNAM PODLE ČLÁNKU 1

I. STÁTY

Afghánistán Albánie Alžírsko Angola Arménie Ázerbájdžán Bahrajn Bangladéš Barma/Myanmar Bělorusko Benin Bhútán Bulharsko Burkina Faso Burundi Bývalá jugoslávská republika Makedonie Čad Čína Dominikánská republika Džibutsko Egypt Eritrea Etiopie Fidži Filipíny Gabon Gambie Ghana Gruzie Guayana Guinea Guinea-Bissau Haiti | Indie Indonésie Irák Írán Jemen Jordánsko Kambodža Kamerun Kapverdy Katar Kazachstán Kyrgyzstán Komory Kongo Konžská demokratická republika Kuba Kuvajt Laos Libanon Libérie Libye Madagaskar Maledivy Mali Maroko Mauritánie Mauricius Moldavsko Mongolsko Mosambik Nepál Niger | Nigérie Omán Pákistán Papua Nová Guinea Peru Pobřeží slonoviny Rovníková Guinea Rumunsko Rusko Rwanda Svatý Tomáš Saúdská Arábie Senegal Severní Korea Sierra Leone Somálsko Spojené arabské emiráty Srí Lanka Středoafrická republika Súdán Surinam Svazová republika Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora) Sýrie Tádžikistán Tanzanie Thajsko Togo Tunisko Turecko Turkmenistán Uganda Ukrajina Uzbekistán Vietnam Zambie |

II. ÚZEMNÍ JEDNOTKY A ORGÁNY, KTERÉ NEJSOU UZNÁVÁNY JAKO STÁT VŠEMI ČLENSKÝMI STÁTY

Tchaj-wan

--------------------------------------------------