52004PC0437

Návrh NAŘÍZENÍ RADY kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001 ve věci mechanismu reciprocity

(předlozená Komisí)

ODŮVODNĚNÍ

Nařízení (ES) č. 539/2001 obsahuje ve svém článku 1 odstavec 4 mechanismus reciprocity, který se má uplatnit v případě zavedení vízové povinnosti třetí zemí, uvedenou na seznamu v příloze II nařízení (seznam pozitivní) vůči státním příslusníkům nějakého členského státu. Mechanismus stanoví vůči příslusné třetí zemi a na podnět "postizeného" členského státu společnou odpověď, která se odvíjí v řadě po sobě jdoucích etap (oznámení členského státu, jehoz příslusníci jsou dotčeni vízovou povinností, přechodné zavedení vízové povinnosti členskými státy vůči státním příslusníkům příslusné třetí země, pokud Rada nerozhodne jinak, zveřejnění přechodné vízové povinnosti v Úředním věstníku, posouzení Komisí kazdé zádosti Rady nebo členského státu převést třetí zemi ze seznamu pozitivního na negativní seznam nařízení).

Tento mechanismus nebyl původně v počátečním návrhu Komise ze dne 26.1.2000, nýbrz vyplynul z dalsích prací Rady. Komise, ve snaze zohlednit přání členských států a dodat tak reciprocitě operativní rozměr, doplnila ve svém návrhu, pozměněném dne 21.9.2000 odstavec 4 k článku 1. Navrzený mechanismus reciprocity, který odrázel a formalizoval připomínky vyjádřené členskými státy Radě, byl nakonec takřka v plném znění převzat do nařízení (ES) č. 539/2001 přijatého Radou.

Ani téměř tři roky poté, co vstoupilo v platnost nařízení (ES) č. 539/2001, nebyl mechanismus reciprocity nikdy pouzit. Je namístě posoudit, proč tomu tak je, a opřít se přitom o zjistění, uvedená v pracovním dokumentu útvarů Komise o reciprocitě ve vízové oblasti [1], a navrhnout legislativní úpravy.

[1] Dokument JAI-B-1(2004)1372 ze dne 18.2.2004

Nabízí se první zjistění. Přestoze státní příslusníci některých členských států anebo států přidruzených podléhají vízovému rezimu ze strany některých třetích zemí na seznamu zemí s vízovým rezimem v nařízení (ES) č. 539/2001 (USA/Řecko; Brunei/Rakousko, Finsko, Řecko, Portugalsko, Island; Venezuela/Finsko; Guatemala/Island), zdrzely se zmíněné státy pouzití mechanismu reciprocity. Přitom pouze tyto státy mají pravomoc spustit daný mechanismus a mají úplnou volnost, zda tak učiní nebo ne.

Důvod takovéhoto postoje ze strany daných členských států je bezpochyby dán tím, ze mechanismus je přílis rigidní. Jeho druhá etapa (přechodné zavedení vízové povinnosti vsemi členskými státy vůči příslusné třetí zemi), svým takřka automatickým charakterem odrazuje členské státy od toho, aby mechanismu pouzily, v obavě, ze tak vyvolají velkou krizi, buď ve vnějsích vztazích s dotyčnou třetí zemí, anebo na vnitrostátní úrovni. Druhou etapu mechanismu skutečně nelze zvrátit jinak, nez rozhodnutím, přijatým Radou kvalifikovanou větsinou. V rámci mechanismu reciprocity se přijetí takového rozhodnutí nutně nahlízí jako projev odmítnutí členských států, aby jednaly v solidaritě s příslusným členským státem.

Tento první závěr ohledně neadekvátnosti mechanismu solidarity je dále posílen, pokud vezmeme v potaz rozsíření Unie. Situace popsaná v článku 1 odstavec 4 nařízení (ES) č. 539/2001 můze být namítnuta po 1.5.2004 novými členskými státy vůči třetím zemím, které nadále podrobují jejich státní příslusníky vízové povinnosti. Vsechny nové státy jsou z právního hlediska s to pouzít vůči více členským zemím mechanismu reciprocity. Nedostatky a rizika mechanismu reciprocity, konstatované od r. 2001, tak nabývají na aktuálnosti, zejména v kontextu rozsíření, a nastolují jestě naléhavěji nezbytnost revize tohoto mechanismu.

Podobná revize nemá za cíl oslabit solidaritu, která charakterizuje společnou politiku ve vízové oblasti, tím, ze se vyhne reciprocitě v nařízení (ES) č. 539/2001. Reciprocita zůstane základním principem vízové politiky a zůstane i jedním z referenčních kritérií (vyjmenovaných v 5. bodě odůvodnění nařízení), které se bere v úvahu při sestavování či změně seznamů třetích zemí, připojených k nařízení (ES) č. 539/2001. Tento návrh chce zejména zavést pruznějsí oprativní mechanismus, realističtějsí, a tedy svou povahou skutečně pouzitelný. Svým přehlízením politického rozměru reciprocity se současný mechanismus jeví vskutku jako přílis maximalistický, přílis obtězkaný politickými riziky na to, aby sehrával uzitečnou úlohu. Slepě upřednostňuje postih a ponechává zcela stranou diplomatický přístup k dané otázce, a to přesto, ze zádné z kritérií, jimiz se řídí sestavování pozitivních a negativních seznamů neplatí absolutně; sestavování se totiz provádí Ťrozvázným vyhodnocováním u kazdého jednotlivého případu různých kritérií, souvisejících zejména s nelegální migrací, veřejným pořádkem a bezpečností, jakoz i s vnějsími vztahy Unie s třetími zeměmi, přičemz se rovněz berou v potaz dopady na regionální spojitost a reciprocituť.

Navrhovaný mechanismus má rovněz napravit základní nedostatek předchozího systému, kdy zahájení procedury bylo věcí jen samého členského státu, dotčeného zavedením vízové povinnosti nějakou třetí zemí. Komise shledává, ze stav neuzití reciprocity nabývá hlavního významu pro společnou vízovou politiku a ze diskuse o této situaci na úrovni komunitární, ve snaze dát vhodnou odpověď, nesmí záviset na libovůli jen jednoho členského státu. Princip, jímz se musí řídit společná vízová politika, je reciprocita, zalozená na solidaritě mezi vsemi členskými státy ohledně opatření, která jsou přijata proti jednomu z nich. Aby se zajistila tato solidarita a chránily se komunitární zájmy, je hlavní, aby se ustanovil mechanismus, který Komisi umozní disponovat nástrojem pro skutečné a efektivní vyjednávání, které musí být koherentní s celkovou politikou vnějsích vztahů Unie.

Na základě výse uvedených úvah, navrhuje Komise tímto mechanismus, který by měl zajistit efektivnějsí respektování prinicpu reciprocity, který je pro společnou vízovou politiku zásadní.

Komentáře k článkům:

Článek 1:

Poznámky k navrhovanému znění článku 1 odstavec 4 nařízení (ES) č. 539/2001 :

Uzití výrazu Ť Zavedení ť jasně ukazuje na to, ze jde o novou situaci, vytvořenou rozhodnutím třetí země z přílohy II podřídit vízové povinnosti státní příslusníky jednoho či více členských států, jez byly předtím od této povinnosti osvobozeni. Aby se jasně stanovilo, ze se mechanismus musí pouzít rovněz u situací, které existovaly před přijetím nového nařízení a trvaly ke dni jeho nabytí platnosti, počítá se v článku 2 se zvlástním ustanovením.

- Bod a) :

Je třeba automaticky a transparentně podat informaci o situaci neuzití reciprocity. Dotyčný členský stát je odnynějska povinen takovouto situaci oznámit.

- Bod b) :

Je třeba skoncovat se stávajícím řesením, které nadměrně upřednostňuje dimenzi postihu, ze kterého se stává "normální" odpověď, kterou můze změnit Rada.

Aby se doslo k vhodnějsímu řesení zjistěného stavu neuzití reciprocity, je nutné, aby Komise zakročila u třetích zemí, a to za účelem přimět je, aby znovu zrusily víza pro státní příslusníky dotčeného členského státu. Tato úloha Komise je koherentní s tím, ze existuje výhradní komunitární kompetence jednat v zahraniční oblasti ve věci zavedení/zrusení vízové povinnosti. Zjistění Komise musí být uvedena ve zprávě předávané Radě. Předání zprávy by se mělo provést v nejkratsí mozné lhůtě s ohledem na naléhavost situace, přičemz se zvolí realistický termín, aby bylo mozné zhodnotit okolnosti a podniknout příslusné diplomatické kroky, vedoucí ke zrusení vízové povinnosti.

- Bod c) :

Navrzené znění je vedeno snahou, aby se mechanismus reciprocity co nejvíce přiblízil obvyklým rozhodovacím postupům v dané věci. Komise tak můze svou zprávu Radě doplnit o návrh přechodného znovuobnovení vízové povinnosti vůči příslusné třetí zemi. Toto přechodné znovuobnovení vízového rezimu, které v kazdém případě končí ve stejnou chvíli, kdy třetí země zrusí své opatření, představuje moznost, aby Rada rozhodla kvalifikovanou větsinou. Stanovení co nejkratsí lhůty, ve které Rada musí vynést rozhodnutí, má zajistit efektivnost opatření, které je koncipováno tak, aby případně umoznilo rychlou reakci vůči příslusné třetí zemi s tím, ze jde o ochranné opatření, jehoz pouzití je přechodné.

- bod d) :

Moznost, aby Komise navrhla přechodné opatření nesmí být podmiňováno předchozím předlozením zprávy Radě. Můze se stát, ze za určitých okolností bude nezbytné a naléhavé předlozit tento návrh přechodných opatření. Je zřejmé, ze Komise v odůvodnění svého návrhu vylozí okolnosti, které vedly k uplatnění tohoto postupu bez předchozí zprávy. Naléhavost, která odůvodňuje postup Komise, nezbytně vyzaduje, aby se Rada vyjádřila v co mozná nejkratsí lhůtě.

- bod e) :

Znovuobnovení vízové povinnosti podle postupů uvedených v bodě c) a d) zůstává specifickým a přechodným opatřením, vzhledem k převodu dotyčné třetí země ze seznamu pozitivního na seznam negativní v nařízení č. 539/2001. Aby se zajistila efektivnost reakce vůči třetí zemí, která vyvolala stav neuzití reciprocity, je třeba upřesnit, ze přechodným opatřením není dotčena moznost tento převod navrhnout. Kromě toho je třeba stanovit, ze pokud třetí země nereaguje na přechodné opatření, dojde v krátké době k tomu, ze Komise předlozí návrh převést třetí zemi do přílohy 1.

- Bod f) :

Jde o postupy, které se pouzijí, jakmile se třetí země rozhodne zrusit vízovou povinnost. Schéma je převzato z bodu e) a f) stávajícího mechanismu. Nicméně, zrusení přechodného obnovení vízové povinnosti se přesně shoduje s datem, kdy vstoupí v platnost zrusení vízové povinnosti třetí zemí.

Článek 2 :

Článek 2 má jasně stanovovat, ze se mechanismus musí pouzít rovněz na situaci, zjistěnou ke dni, kdy vstoupí v platnost nařízení, podle něhoz členské státy musí oznamovat kazdé zavedení víz třetí zemí, to znamená na případ, kdy v dané chvíli udrzuje jedna/více třetích zemí z přílohy II vízovou povinnost vůči státním příslusníkům nějakého členského státu. K modelu, s čím se počítá při zavedení vízové povinnosti, je nutno stanovit striktní oznamovací lhůtu pro příslusný členskýn stát. Různé varianty mechanismu se pouzijí na udrzování i zavedení vízové povinnosti.

Situace, kdy je udrzována vízová povinnost, nebyla pojednána v článku 1, protoze jde o specifickou situaci, která vyvstane, jakmile toto nařízení vstoupí v platnost. Jde o přechodné opatření, které se pouzije jen při přechodu ze stávajícího rezimu, ponechávajícího příslusným členským státům moznost volby, zda zahájit mechanismus reciprocity, na nový systém, který nutí kazdý členský stát oznámit zavedení vízové povinnosti nějakou třetí zemí. Není proto namístě zapracovat tuto problematiku udrzování vízové povinnosti do nařízení č. 539/2001, které se omezuje na pokrytí budoucích situací při zavedení vízové povinnosti třetí zemí.

2004/0141 (CNS)

Návrh NAŘÍZENÍ RADY kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001 ve věci mechanismu reciprocity

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na smlouvu o zalození Evropského společenství, a zvlástě její článek 62, bod 2 b) i),

s ohledem na návrh Komise [2],

[2] Úř. věst. č. C z , s. .

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu [3],

[3] Úř. věst. č. C z , s. .

vzhledem k tomu, co následuje:

(1) Mechanismus uvedený v článku 1, odstavec 4, nařízení (ES) č. 539/2001 Rady ze dne 15.března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichz státní příslusníci musí mít při překračování vnějsích hranic členských států vstupní vízum a seznam těch, jejichz státní příslusníci jsou od této povinnosti osvobozeni [4], se ukázal jako nezpůsobilý pro situace neuzití reciprocity, kdy nějaká třetí země uvedená v příloze II uvedeného nařízení, to znamená třetí země, jejíz státní příslusníci jsou osvobozeni od vízové povinnosti, udrzuje nebo zavede vízovou povinnost vůči státním příslusníkům jednoho nebo více členských států. Solidarita vůči členským státům, které jsou vystaveny takovým situacím neuzití reciprocity, vyzaduje uzpůsobení stávajícího mechanismu k zajistění jeho efektivity.

[4] Úř. věst. č. L 81 ze dne 21.3.2001, s. 1

(2) S ohledem na závaznost takových situací neuzití reciprocity je důlezité, aby byly povinně oznamovány jedním či více dotčenými členskými státy. Za účelem dosazení toho, ze příslusné třetí země znovuobnoví zrusení víz pro státní příslusníky dotčených členských států, je namístě stanovit mechanismus, kombinující akce na různých úrovních a různé intenzity, které lze rychle zahájit. Je proto vhodné, aby Komise podnikla bez prodlení kroky vůči třetím zemím, podala zprávu Radě a aby měla v libovolném okamziku moznost navrhnout Radě přijetí dočasného rozhodnutí o znovuzavedení vízové povinnosti vůči státním příslusníkům příslusné třetí země. Pouzití takového dočasného rozhodnutí nesmí být na překázku moznosti, ze dojde k převedení příslusné třetí země do přílohy I nařízení (ES) č. 539/2001. Kromě toho je vhodné stanovit časovou souvislost mezi nabytím platnosti přechodného opatření a případným návrhem na převedení této země do přílohy I.

(3) Je vhodné, aby rozhodnutí třetí ozemě o zrusení nebo znovuzrusení víz vůči státním příslusníkům jednoho či více členských států ukončilo automaticky i přechodné znovuobnovení vízové povinnosti, o kterém rozhodla Rada.

(4) V důsledku toho je třeba změnit nařízení (ES) č. 539/2001.

(5) Je vhodné stanovit přechodný rezim pro případ, kdy v okamziku nabytí platnosti tohoto nařízení podléhají členské státy vízové povinnosti ze strany třetích zemí, uvedených v příloze II nařízení (ES) č. 539/2001. Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ustanovení schengenského acquis, ve smyslu dohody uzavřené Radou Evropské unie a Republikou Island a Norským královstvím o přidruzení těchto států k zavádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, které se týká oblasti uvedené v článku 1, bod A, rozhodnutí 1999/437/ES ze dne 17. května 1999 o některých způsobech provádění dané dohody.

(6) Spojené Království a Irsko nejsou vázány nařízením (ES) č. 539/2001. Proto se tedy neúčastní na přijetí tohoto nařízení a nejsou vázány jeho uplatňování, ani mu nepodléhají.

(7) Toto nařízení je aktem, zalozeném na schengenského acquis a s tím souvisejícím, ve smyslu článku 3, odstavec 1 aktu o přistoupení,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

V článku 1 nařízení (ES) č. 539/2001, se odstavec 4 nahrazuje následujícím zněním:

Ť4. Zavedení vízové povinnosti třetí zemí, uvedenou na seznamu přílohy II, vůči státním příslusníkům nějakého členského státu vyvolá pouzití následujících ustanovení :

a) deset dnů po ohlásení anebo aplikaci tohoto zavedení třetí zemí, oznámí to dotčený členský stát písemně Komisi; toto oznámení je zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie, řada C ;

b) Komise neprodleně zahájí kroky vůči orgánům příslusných třetích zemí za účelem znovuzrusení vízové povinnosti a nejpozději sest měsíců od zveřejnění oznámení o tom podá zprávu Radě ;

c) S poukazem na závěry své zprávy můze Komise předlozit Radě návrh přechodného opatření, týkajícího se dočasného znovuobnovení vízové povinnosti vůči státním příslusníkům z příslusných třetích zemí. Rada rozhodne o tomto návrhu do tří měsíců kvalifikovanou větsinou.

d) Pokud to Komise shledá jako opodstatněné, můze bez předchozí zprávy podat návrh uvedený v bodě c). U tohoto návrhu se pouzije postup stanovený v bodě c).

e) Postupem stanoveným v bodě c) a d) není dotčena pravomoc Komise předlozit návrh změny tohoto nařízení za účelem převedení příslusné třetí země do přílohy I. Kazdopádně v případě, ze se rozhodne o přechodném opatření, jak je uvedeno v bodě c) a d), je návrh na změnu tohoto nařízení předlozen Komisí nejpozději sest měsíců po nabytí platnosti přechodného opatření.

f) Jestlize třetí země zrusí vízovou povinnost, členský stát oznámí toto zrusení Komisi. Oznámení je zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie, řada C. Případné přechodné znovuobnovení vízové povinnosti, o němz je rozhodnuto podle bodu c), automaticky končí ke dni nabytí platnosti zrusení vízové povinnosti příslusnou třetí zemí;

Článek 2

Členské státy, jejichz státní příslusníci ke dni nabytí platnosti tohoto nařízení podléhají vízové povinnosti třetí zemí, uvedenou v příloze II nařízení (ES) č. 539/2001, o tom provedou písemné oznámení Komisi do deseti dnů od uvedeného nabytí platnosti. Oznámení je zveřejněno Úředním věstníku Evropské unie, řada C.

Ustanovení článku 1, odstavec 4, bod b) az f), nařízení (ES) č. 539/2001 se pouzije v pozměňovacím znění tohoto nařízení.

Článek 3

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlásení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo pouzitelné ve vsech členských státech v souladu se smlouvou o zalození Evropského společenství.

V Bruselu, dne

Za Radu

Předseda