1)

Jen nutno ustanovení čl. 1 odst. 1 písm. c) až f) a článků 2, 3 a 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb, nahlížená ve světle cíle spočívajícího v zamezení dvojí pravomoci vyjádřeného v bodech 34 a 35 odůvodnění této směrnice, jakož i ustanovení čl. 4 odst. 3 SEU a článku 49 SFEU, vykládat v tom smyslu, že brání tomu, aby regulační orgán, který se domnívá, že jeho členský stát je členským státem, v němž je usazena osoba, která má být považována za poskytovatele mediálních služeb, uložil této osobě sankci, pokud se již před ním jiný členský stát považuje za příslušný vůči této audiovizuální mediální službě, pro kterou udělil koncesi?

2)

Má být zásada loajální spolupráce zaručená čl. 4 odst. 3 SEU (bývalý článek 10 SES) vykládána v tom smyslu, že ukládá členskému státu, který hodlá vykonávat pravomoc nad takovou službou, pokud ji již před ním vykonává jiný členský stát, povinnost požádat tento první členský stát, aby odejmul koncesi týkající se této audiovizuální mediální služby, kterou udělil, a v případě odmítnutí se obrátit na Soudní dvůr Evropské unie s návrhem, aby Evropská komise podala žalobu pro nesplnění povinnosti proti prvnímu členskému státu (článek 258 SFEU), nebo sám podat žalobu pro nesplnění povinnosti proti prvnímu členskému státu (článek 259 SFEU), a zdržet jakéhokoli faktického či právního úkonu, který by byl výrazem jeho nároku na pravomoc nad touto službou, dokud mu Soudní dvůr Evropské unie nedá za pravdu?

3)

Vyplývá ze stejné zásady nutně, že členský stát, který chce vykonávat pravomoc nad audiovizuální mediální službou, a přitom ji již vykonává první členský stát, by měl před přijetím jakéhokoli faktického nebo právního opatření, které je výrazem jeho nároku na pravomoc nad touto službou, a nezávisle na zavedení postupů uvedených v otázce 2:

4)

Je odpověď na druhou a třetí otázku ovlivněna skutečností, že orgán odpovědný za regulaci v audiovizuální oblasti má právní subjektivitu a prostředky činnosti odlišné od členského státu, do jehož pravomoci spadá?

5)

Brání článek 344 SFEU ve spojení s čl. 4 odst. 3 SEU a výše uvedenou směrnicí 2010/13/EU – za situace, kdy je audiovizuální mediální služba předmětem koncese udělené prvním členským státem – tomu, aby vnitrostátní soud druhého členského státu rozhodl, že regulační orgán tohoto druhého členského státu se oprávněně považoval za příslušný k výkonu dohledu nad touto službou, neboť by tím tento soud nepřímo konstatoval, že první členský stát nesprávně vyložil svou pravomoc, a nepřímo by rozhodoval spor mezi dvěma členskými státy týkající se výkladu nebo použití evropského práva? Měl by v takovém případě vnitrostátní soud tohoto druhého členského státu jednoduše zrušit rozhodnutí tohoto regulačního orgánu z důvodu, že dotyčná audiovizuální mediální služba již byla předmětem koncese udělené prvním členským státem?