(1)

Podle čl. 3 odst. 5 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) Unie ve svých vztazích s okolním světem zastává a podporuje své hodnoty a zájmy a přispívá k ochraně svých občanů, a mimo jiné k solidaritě a vzájemné úctě mezi národy a k přísnému dodržování a rozvoji mezinárodního práva, včetně dodržování zásad Charty Organizace spojených národů (dále jen „Charta OSN“).

(2)

Podle čl. 21 odst. 1 prvního pododstavce Smlouvy o EU spočívá činnost Unie na mezinárodní scéně na zásadách, mezi které patří právní stát, zásady rovnosti a solidarity a dodržování zásad Charty OSN a mezinárodního práva. Podle čl. 21 odst. 1 druhého pododstavce Smlouvy o EU Unie rovněž podporuje mnohostranná řešení společných problémů.

(3)

Podle článků 1 a 2 Charty OSN je jedním z cílů Organizace spojených národů rozvíjet mezi národy přátelské vztahy, mimo jiné v souladu se zásadou svrchované rovnosti.

(4)

Ustanovení čl. 21 odst. 2 Smlouvy o EU vyžaduje, aby Unie vymezovala a prováděla společné politiky a činnosti a usilovala o dosažení vysokého stupně spolupráce ve všech oblastech mezinárodních vztahů, mimo jiné ve snaze chránit své hodnoty, základní zájmy, nezávislost a celistvost, upevňovat a podporovat právní stát a zásady mezinárodního práva.

(5)

Deklarace zásad mezinárodního práva týkajících se přátelských vztahů a spolupráce mezi státy v souladu s Chartou OSN přijatá Valným shromážděním Organizace spojených národů (OSN) dne 24. října 1970 uvádí, že mezinárodní vztahy musí respektovat zásady svrchované rovnosti a nevměšování. Uvedená deklarace rovněž v souvislosti se zásadou týkající se povinnosti nevměšovat se do záležitostí, které patří do vlastní jurisdikce kteréhokoli státu, stanoví, že žádný stát nesmí použít nebo podnítit použití hospodářských, politických nebo jiných opatření s cílem donutit jiný stát, aby se podřídil, pokud jde o výkon jeho suverénních práv, a získat od něj jakoukoli jinou výhodu, což odráží mezinárodní obyčejové právo, a je tedy závazné ve vztazích mezi třetími zeměmi na jedné straně a Unií a jejími členskými státy na straně druhé. Kromě toho se pravidla mezinárodního obyčejového práva týkající se odpovědnosti státu za mezinárodně protiprávní chování odrážejí v článcích o odpovědnosti států za mezinárodně protiprávní chování (Articles on the Responsibility of States for Internationally Wrongful Acts, dále jen „ARSIWA“), které přijala Komise OSN pro mezinárodní právo na svém padesátém třetím zasedání v roce 2001 a které Valné shromáždění OSN vzalo na vědomí v rezoluci 56/83. Tato pravidla jsou závazná ve vztazích mezi třetími zeměmi na jedné straně a Unií a jejími členskými státy na straně druhé.

(6)

Moderní propojená světová ekonomika zvyšuje riziko hospodářského nátlaku, neboť zemím poskytuje účinnější prostředky k takovému nátlaku, včetně hybridních prostředků. Je žádoucí, aby Unie přispívala k vytváření, rozvoji a vyjasňování mezinárodních rámců pro předcházení situacím hospodářského nátlaku a pro jejich odstraňování.

(7)

Ačkoli Unie vždy jedná v rámci mezinárodního práva, je nezbytné, aby měla k dispozici vhodný nástroj, který jí umožní odrazovat třetí země od hospodářského nátlaku a tomuto nátlaku čelit, aby byla chráněna práva a zájmy Unie a jejích členských států. Tak je tomu zejména v případě, kdy se třetí země vměšují do legitimních svrchovaných rozhodnutí Unie nebo členského státu tím, že uplatňují opatření, která ovlivňují obchod či investice, či hrozí jejich uplatněním s cílem předejít nebo dosáhnout ukončení, změny nebo přijetí určitého aktu ze strany Unie nebo členského státu, včetně vyjádření postoje orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie či členského státu. Taková opatření ovlivňující obchod nebo investice zahrnují nejen kroky učiněné na území dotčené třetí země, které mají účinky na jejím území, ale také kroky učiněné třetí zemí, a to i prostřednictvím subjektů ovládaných nebo řízených třetí zemí a přítomných v Unii, které poškozují hospodářskou činnost v Unii. Pojem „třetí země“ by měl být chápán tak, že zahrnuje nejen třetí stát, ale rovněž samostatné celní území nebo jiný subjekt mezinárodního práva, protože i tyto subjekty jsou schopny vyvíjet hospodářský nátlak. Použití tohoto pojmu a uplatňování tohoto nařízení nemají žádný dopad na svrchovanost. Kromě toho by toto nařízení mělo být uplatňováno v souladu s postojem Unie ve vztahu k dotčené třetí zemi.

(8)

Cílem tohoto nařízení je zajistit účinnou, účelnou a rychlou reakci Unie na hospodářský nátlak. Jeho cílem je zejména odrazovat od hospodářského nátlaku na Unii nebo členský stát a umožňuje v krajním případě Unii, aby čelila hospodářskému nátlaku přijetím reakčních opatření Unie. Tímto nařízením nejsou dotčeny stávající nástroje Unie a mezinárodní dohody uzavřené Unií ani opatření přijatá na jejich základě v oblasti společné obchodní politiky, jež jsou v souladu s mezinárodním právem, a jiné politiky Unie.

(9)

Hospodářský nátlak třetích zemí se může zaměřovat na zahraničněpolitická opatření Unie nebo členského státu a rozhodnutí o existenci hospodářského nátlaku a reakce na něj mohou mít významné důsledky pro vztahy se třetími zeměmi. Je nezbytné zajistit konzistentní reakce v různých, ale souvisejících oblastech politiky. Tímto nařízením nejsou dotčena případná opatření Unie podle zvláštních ustanovení hlavy V kapitoly 2 Smlouvy o EU, která by měla být náležitě zohledněna při zvažování jakékoli reakce na hospodářský nátlak třetí země.

(10)

Hospodářský nátlak třetí země vůči členskému státu má dopad na vnitřní trh Unie a na celou Unii. Členské státy samy o sobě nemohou čelit hospodářskému nátlaku třetích zemí prostřednictvím opatření spadajících do oblasti společné obchodní politiky. Vzhledem k výlučné pravomoci, kterou Unii svěřuje článek 207 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), může jednat pouze Unie. Navíc členské státy jakožto odlišné subjekty podle mezinárodního práva nemusí být oprávněny činit protiopatření proti hospodářskému nátlaku třetích zemí na Unii. Proto je nezbytné, aby prostředky k účinnému dosažení těchto cílů byly vytvořeny na úrovni Unie. Tímto nařízením není dotčeno rozdělení pravomocí mezi Unií a členskými státy.

(11)

V souladu se zásadou proporcionality je pro vytvoření účinného a komplexního rámce pro reakci Unie na hospodářský nátlak nezbytné a vhodné stanovit pravidla pro přezkum a rozhodování ve věci hospodářského nátlaku třetích zemí a reakci na něj. Reakčním opatřením Unie by měl předcházet přezkum faktů, rozhodnutí o existenci hospodářského nátlaku, a pokud možno úsilí o nalezení řešení ve spolupráci s dotčenou třetí zemí, hodlá-li tato třetí země rovněž jednat v dobré víře. Veškerá opatření uložená Unií by měla být přiměřená a neměla by přesahovat újmu způsobenou Unii. Kritéria pro výběr a návrh reakčních opatření Unie by měla zohledňovat zejména účinnost reakčních opatření Unie s ohledem na jejich schopnost přimět třetí zemi k ukončení hospodářského nátlaku a nápravě újmy způsobené Unii, je-li požadována, a potřebu zabránit vedlejším účinkům, nepřiměřené administrativní náročnosti a zátěži a nákladům zejména pro hospodářské subjekty Unie nebo je minimalizovat, jakož i zájem Unie. Toto nařízení proto nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení sledovaných cílů, v souladu s čl. 5 odst. 4 Smlouvy o EU.

(12)

Veškeré kroky učiněné Unií na základě tohoto nařízení by měly být v souladu s mezinárodním právem, včetně mezinárodního obyčejového práva. Mezi mezinárodními dohodami uzavřenými Unií a členskými státy je základním kamenem mnohostranného obchodního systému založeného na pravidlech Dohoda o zřízení Světové obchodní organizace (WTO). Je proto důležité, aby Unie tento systém, jehož je WTO jádrem, nadále podporovala a aby využívala její systém řešení sporů tam, kde je to vhodné.

(13)

Mezinárodní obyčejové právo, jak jej odráží článek 22 a články 49 až 53 ARSIWA, umožňuje při splnění určitých podmínek, jako jsou přiměřenost a předchozí oznámení, uložit protiopatření, totiž opatření, jež by jinak byla v rozporu s mezinárodními závazky poškozené strany vůči zemi odpovědné za porušování mezinárodního práva a jejichž cílem je dosáhnout ukončení tohoto porušování nebo jeho nápravy. Reakční opatření Unie by proto mohla v případě potřeby spočívat nejen v opatřeních, která jsou v souladu s mezinárodními závazky Unie, ale také v neplnění mezinárodních závazků vůči dotčené třetí zemi, pokud hospodářský nátlak třetí země představuje mezinárodně protiprávní chování. Podle mezinárodního práva mají být protiopatření v souladu se zásadou proporcionality úměrná utrpěné újmě s přihlédnutím k závažnosti mezinárodně protiprávního chování a k dotčeným právům. V tomto ohledu je újma způsobená Unii nebo členskému státu podle mezinárodního práva chápána tak, že zahrnuje újmu způsobenou hospodářským subjektům Unie.

(14)

Pokud hospodářský nátlak představuje mezinárodně protiprávní chování, měla by Unie, je-li to vhodné, od dotčené třetí země požadovat kromě ukončení hospodářského nátlaku rovněž nápravu jakékoli újmy způsobené Unii, a to v souladu s článkem 31 a články 34 až 39 ARSIWA. V případě, že Unie obdrží odškodnění za újmu, kterou utrpěly hospodářské subjekty Unie, může Unie, je-li to vhodné, a v rozsahu, v jakém je to možné, zvážit převedení tohoto odškodnění na hospodářské subjekty Unie, které utrpěly ztrátu v důsledku hospodářského nátlaku.

(15)

Podle mezinárodního práva je nátlak zakázaným, a tedy protiprávním chováním, pokud země zavede opatření, jako jsou obchodní nebo investiční omezení, aby si od jiné země vynutila jednání nebo nečinnost, které tato země není podle mezinárodního práva povinna provádět a které spadá pod její svrchovanost, pokud nátlak dosáhne určité kvalitativní nebo kvantitativní prahové hodnoty, a to v závislosti jak na sledovaných cílech, tak na použitých prostředcích. Komise a Rada by měly vzít v potaz kvalitativní a kvantitativní kritéria, která pomohou určit, zda se třetí země vměšuje do legitimních svrchovaných rozhodnutí Unie nebo členského státu a zda její činnost představuje hospodářský nátlak, který vyžaduje reakci Unie. Mezi těmito kritérii by měly být prvky, které kvalitativně i kvantitativně charakterizují zejména formu, účinky a cíl opatření, která třetí země zavádí. Uplatňování těchto kritérií by zajistilo, aby se toto nařízení vztahovalo pouze na hospodářský nátlak s dostatečně závažným dopadem, nebo pokud hospodářský nátlak spočívá v hrozbě, pouze na věrohodnou hrozbu. Kromě toho by Komise a Rada měly důkladně přezkoumat, zda třetí země nesleduje legitimní důvod, neboť jejím cílem je podporovat mezinárodně uznávaný zájem, jako je mimo jiné zachování mezinárodního míru a bezpečnosti, ochrana lidských práv, ochrana životního prostředí či boj proti změně klimatu.

(16)

Chování třetích zemí je podle mezinárodního obyčejového práva chápáno tak, že zahrnuje všechny formy jednání nebo opomenutí, včetně hrozeb, které lze státu přičítat podle mezinárodního obyčejového práva. Ustanovení čl. 2 písm. a) a článků 4 až 11 ARSIWA potvrzují, že mezinárodní obyčejové právo považuje za chování státu zejména: jednání jakéhokoli státního orgánu, osoby nebo subjektu, který není státním orgánem, ale je podle práva tohoto státu zmocněn k výkonu pravomocí orgánu veřejné správy; jednání orgánu, který dal určitému státu k dispozici jiný stát; jednání osoby nebo skupiny osob, které konají na základě pokynů daného státu nebo pod jeho vedením či kontrolou; jednání osoby nebo skupiny osob, které vykonávají pravomoci orgánu veřejné správy v nepřítomnosti nebo při selhání úředních orgánů a za okolností, které vyžadují výkon těchto pravomocí orgánu veřejné správy, a jednání, které stát uznává a přijímá jako své vlastní.

(17)

Komise by měla přezkoumat, zda opatření třetí země představuje hospodářský nátlak. Komise by měla tento přezkum provést na základě informací získaných od jakéhokoli spolehlivého zdroje, včetně fyzických a právnických osob, Evropského parlamentu, členského státu nebo odborů. Při rozhodování o tom, zda třetí země uplatňuje nebo hrozí, že bude uplatňovat opatření ovlivňující obchod nebo investice, jež představují hospodářský nátlak, by posouzení Komise a Rady mělo vycházet z faktů.

(18)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení a s ohledem na jedinečnou povahu hospodářského nátlaku ovlivňujícího obchod a investice by měly být Radě svěřeny prováděcí pravomoci k rozhodování o existenci hospodářského nátlaku, a zda je vhodné požadovat nápravu újmy způsobené Unii. Svěření prováděcích pravomocí Radě řeší okolnosti vyplývající z hospodářského nátlaku a je na ně omezeno a nelze je považovat za precedens.

(19)

Po přezkoumání Komisí a v případě, že Komise dospěje k závěru, že opatření třetí země představuje hospodářský nátlak, by Komise měla Radě předložit návrh prováděcího aktu, kterým se rozhoduje, že opatření třetí země splňuje podmínky existence hospodářského nátlaku. Do tohoto návrhu by Komise měla rovněž zahrnout orientační lhůtu pro posouzení Komise, zda jsou splněny podmínky pro přijetí reakčních opatření Unie. Je-li to vhodné, měla by Komise rovněž předložit Radě návrh prováděcího aktu, kterým se rozhoduje, že Unie vyzývá třetí zemi k nápravě újmy způsobené Unii. Kromě toho může mít hospodářský nátlak dopad na Unii nebo na kterýkoli členský stát, a může tak vyvstat potřeba jednat rychle podle tohoto nařízení a v souladu se zásadami Unie týkajícími se solidarity mezi členskými státy a loajální spolupráce. V důsledku toho by Rada měla jednat urychleně a vyvinout veškeré nezbytné úsilí, aby přijala rozhodnutí do osmi týdnů od předložení návrhu Komisí. Při výkonu svých prováděcích pravomocí by Rada měla zohledňovat podmínky pro existenci hospodářského nátlaku a kritéria pro určení toho, zda je vhodné vyzvat třetí zemi k nápravě újmy způsobené Unii.

(20)

Ve snaze zajistit ukončení hospodářského nátlaku a nápravu újmy způsobené Unii, bylo-li k ní vyzváno, by Unie měla usilovat o včasné a spravedlivé urovnání této záležitosti. Komise by proto měla poskytnout vhodnou příležitost ke konzultacím s dotčenou třetí zemí, a je-li tato třetí země připravena zahájit konzultace v dobré víře, urychleně s ní začít jednat. Aniž je dotčeno rozdělení pravomocí mezi Unií a členskými státy, měla by Komise v průběhu těchto konzultací usilovat o prozkoumání prostředků, jako jsou přímá jednání, předložení záležitosti k mezinárodnímu konečnému rozhodnutí nebo zprostředkování, smírčí řízení nebo dobré služby třetí strany. Zejména pokud třetí země pozastaví hospodářský nátlak a souhlasí s předložením záležitosti k mezinárodnímu konečnému rozhodnutí, měla by být v případě potřeby s třetí zemí uzavřena mezinárodní dohoda. Taková mezinárodní dohoda by mohla být uzavřena buď Unií v souladu s článkem 218 Smlouvy o fungování EU, nebo dotčeným členským státem.

(21)

Unie by měla podporovat třetí země dotčené stejným nebo obdobným hospodářským nátlakem nebo jiné zainteresované třetí země a spolupracovat s nimi. Unie by se měla podílet na mezinárodní koordinaci na jakýchkoli dvoustranných, vícestranných nebo mnohostranných fórech vhodných pro prevenci nebo odstraňování hospodářského nátlaku. Komise by měla vyjádřit postoj Unie, v příslušných případech stanovených Smlouvami po konzultaci s Radou, a je-li to vhodné, za účasti členských států.

(22)

Je žádoucí, aby Unie aktivně využívala všechny dostupné prostředky pro jednání s dotčenou třetí zemí, například vyjednávání, postoupení ke konečnému rozhodnutí nebo zprostředkování, a aby ukládala reakční opatření pouze v případě, že tyto prostředky nevedou k rychlému a účinnému ukončení hospodářského nátlaku a v příslušných případech, je-li k tomu dotčená třetí země Unií vyzvána, k nápravě újmy způsobené Unii, a pokud je přijetí těchto opatření nezbytné k ochraně zájmů a práv Unie a jejích členských států podle mezinárodního práva a je v zájmu Unie. Je vhodné, aby toto nařízení stanovilo použitelná pravidla a postupy pro ukládání a uplatňování reakčních opatření Unie a umožňovalo rychlé jednání v případech, kdy je to nezbytné pro zachování účinnosti těchto reakčních opatření Unie.

(23)

Reakční opatření Unie přijatá v souladu s tímto nařízením by měla být vybírána a navrhována na základě objektivních kritérií včetně: účinnosti opatření s ohledem na jejich schopnost přimět třetí zemi k ukončení hospodářského nátlaku a, je-li to vhodné, k nápravě újmy způsobené Unii; potenciálu zmírnit následky pro hospodářské subjekty Unie, které byly dotčeny hospodářským nátlakem; cíle zabránit negativním hospodářským a jiným účinkům na Unii nebo je minimalizovat; a zamezení nepřiměřené administrativní zátěži a nákladům při uplatňování reakčních opatření Unie. Investiční prostředí a znalostní ekonomika Unie by měly být chráněny. Je zásadní, aby při výběru a navrhování reakčních opatření Unie byl zohledňován zájem Unie, což mimo jiné zahrnuje zájmy jak dodavatelských, tak navazujících unijních odvětví a unijních konečných spotřebitelů. Pokud Komise zvažuje reakční opatření Unie, měla by dát přednost opatřením, která by neměla nepřiměřený dopad na právní jistotu a předvídatelnost opatření pro hospodářské subjekty a na správu příslušných vnitrostátních předpisů. Pokud Komise zvažuje reakční opatření Unie, která mají dopad na povolení, registrace, licence nebo jiná práva pro účely obchodních činností, měla by dát přednost opatřením, jež ovlivňují postupy uplatňované v celé Unii a jsou založena na sekundárním právu, nebo pokud taková opatření nejsou vhodná, opatřením v oblastech, v nichž existuje obsáhlá právní úprava Unie. Reakční opatření Unie by neměla zasahovat do správních rozhodnutí založených na hodnocení vědeckých důkazů. Reakční opatření Unie by měla být vybírána ze široké škály možností, aby bylo možné ve všech konkrétních případech přijmout nejvhodnější opatření.

(24)

Unie by měla mít možnost přijmout reakční opatření Unie s obecnou působností navržená tak, aby měla dopad na konkrétní odvětví, regiony nebo subjekty dotčené třetí země. Unie by rovněž měla mít možnost přijmout reakční opatření Unie, jež se vztahují na určité fyzické nebo právnické osoby, které jsou propojeny s vládou třetí země nebo na ni mají vazby, a které se zabývají nebo se mohou zabývat činnostmi, na něž se vztahuje článek 207 Smlouvy o fungování EU. Tato cílená reakční opatření Unie mohou přimět třetí zemi k rychlému ukončení hospodářského nátlaku a zároveň účinně zabránit negativním účinkům tohoto nátlaku na hospodářství členských států, unijní hospodářské subjekty a unijní konečné spotřebitele, nebo tyto dopady minimalizovat.

(25)

V rámci reakce Unie s cílem přimět třetí země k ukončení hospodářského nátlaku může Komise rovněž přijmout opatření podle jiných právních nástrojů než tohoto nařízení, které Komisi svěřují zvláštní pravomoci, například pokud jde o poskytování finančních prostředků Unie nebo možnosti omezit účast v rámcových programech Unie pro výzkum a inovace, a to v souladu s platnými postupy v nich stanovenými. Tímto nařízením nejsou dotčena pravidla a postupy podle těchto jiných právních nástrojů. Komise by měla zajistit koordinaci přijímání opatření stanovených v příloze I s opatřeními, která přijímá podle jiných právních aktů Unie, než je toto nařízení. Zejména by celková reakce Unie měla být přiměřená a neměla by přesahovat újmu způsobenou Unii. Aniž jsou dotčeny jakékoli povinnosti podávat Evropskému parlamentu nebo Radě zprávy stanovené v těchto jiných právních nástrojích, měla by Komise průběžně informovat Evropský parlament a Radu o opatřeních v rámci těchto nástrojů synchronizovaných s reakčními opatřeními Unie.

(26)

Pro účely rozhodnutí o reakčních opatřeních Unie je vhodné stanovit pravidla týkající se původu zboží nebo služeb a státní příslušnosti poskytovatelů služeb, investic a držitelů práv duševního vlastnictví. Pravidla původu a státní příslušnosti by měla být stanovena s ohledem na obecně platná pravidla pro nepreferenční obchod a investice, která jsou použitelná podle práva Unie a mezinárodních dohod uzavřených Unií.

(27)

Pro účely dosažení ukončení hospodářského nátlaku v konkrétním případě a případně nápravy způsobené újmy by se reakční opatření Unie spočívající v omezení přímých zahraničních investic nebo obchodu službami měla vztahovat pouze na služby poskytované nebo přímé investice uskutečňované v rámci Unie jednou nebo více právnickými osobami usazenými v Unii, které vlastní nebo ovládají osoby z dotčené třetí země, je-li to nezbytné k zajištění účinnosti reakčních opatření Unie, a zejména k tomu, aby se předešlo vyhýbání se těmto opatřením a jejich obcházení. Rozhodnutí uložit jakákoli taková omezení by mělo být řádně odůvodněno v prováděcích aktech přijatých podle tohoto nařízení s ohledem na kritéria stanovená v tomto nařízení.

(28)

Po přijetí reakčních opatření Unie by Komise měla průběžně posuzovat situaci hospodářského nátlaku, účinnost reakčních opatření Unie a jejich dopad na zájem Unie, aby mohla reakční opatření Unie odpovídajícím způsobem změnit, pozastavit nebo ukončit. Je proto nezbytné stanovit pravidla a postupy pro změnu, pozastavení a ukončení reakčních opatření Unie a okolnosti, za nichž jsou změna, pozastavení nebo ukončení reakčních opatření Unie vhodné.

(29)

Vzhledem k možnému dopadu na zúčastněné strany je nezbytné stanovit možnosti pro zapojení těchto zúčastněných stran, včetně podniků, pro účely přijetí a změny reakčních opatření Unie a případně pro účely jejich pozastavení a ukončení.

(30)

S ohledem na hospodářský nátlak třetích zemí a především na jeho četnost a závažnost by Komise měla v zájmu zajištění soudržnosti se všemi relevantními právními akty Unie zřídit jednotné kontaktní místo pro fungování tohoto nařízení a měla by následně jednat s cílem zajistit, aby Unie byla schopna lépe předvídat hospodářský nátlak a účinně na něj reagovat.

(31)

Je důležité zajistit, aby Evropský parlament a Rada byly pravidelně a včas informovány o příslušném vývoji při uplatňování tohoto nařízení a, je-li to vhodné, měly příležitost k výměně názorů s Komisí.

(32)

Za účelem umožnění úpravy pravidel původu nebo státní příslušnosti tak, aby tato pravidla zohledňovala příslušný vývoj mezinárodních nástrojů a zkušenosti s uplatňováním opatření podle tohoto nařízení nebo jiných aktů Unie, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o změny přílohy II. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (2). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(33)

Za účelem zajištění jednotných podmínek pro provádění reakčních opatření Unie podle tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (3).

(34)

Pro přijímání reakčních opatření Unie a pro jejich změnu, pozastavení nebo ukončení by se měl použít přezkumný postup vzhledem k tomu, že tato opatření určují reakci Unie na hospodářský nátlak spadající do oblasti působnosti tohoto nařízení. S ohledem na zvláštní povahu tohoto nařízení a zvláštní citlivost spojenou s reakčními opatřeními Unie by Komise neměla přijmout návrh prováděcího aktu o reakčních opatřeních Unie, pokud výbor k tomuto aktu nevydá žádné stanovisko. Při výkonu svých prováděcích pravomocí by Komise měla věnovat zvláštní pozornost řešením, která mají co nejširší podporu mezi členskými státy, a ve všech fázích postupu, včetně odvolacího výboru, by měla hledat vyvážená řešení a vyhýbat se tomu, aby jednala proti převažujícímu postoji mezi členskými státy, zejména pokud jde o vhodnost návrhu prováděcího aktu.

(35)

Pokud je v závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech týkajících se změny nebo pozastavení reakčních opatření Unie nutné, aby se rychlým jednáním zabránilo vzniku nenapravitelné škody Unii nebo členskému státu nebo aby se zajistil soulad s mezinárodním právem, měla by Komise přijmout okamžitě použitelné dočasné prováděcí akty. Taková rychlá opatření by mohla předejít tomu, aby hospodářský nátlak způsobil nebo zhoršil jakékoli hospodářské škody, zejména s ohledem na ochranu naléhavých a životně důležitých zájmů Unie nebo členského státu.

(36)

Veškeré kroky učiněné podle tohoto nařízení, včetně přijetí reakčních opatření Unie, která se vztahují na určité fyzické nebo právnické osoby, mají být v souladu s Listinou základních práv Evropské unie. Kromě toho má být jakékoli zpracovávání osobních údajů podle tohoto nařízení v souladu s příslušnými pravidly na ochranu osobních údajů. Úředníci členského státu získávající informace podle tohoto nařízení mají zpracovávat osobní údaje v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (4). Orgány Unie mají osobní údaje zpracovávat v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (5).

(37)

Komise by měla vyhodnotit reakční opatření Unie přijatá podle tohoto nařízení s ohledem na jejich účinnost a fungování a je-li to vhodné, vyvodit závěry pro účely budoucích reakčních opatření Unie. Komise by rovněž měla toto nařízení přezkoumat poté, co získá dostatečné zkušenosti s jeho uplatňováním a prováděním, jakož i s jeho vztahem k jiným politikám a stávajícím právním nástrojům Unie, včetně nařízení Rady (ES) č. 2271/96 (6). Přezkum tohoto nařízení by se měl týkat oblasti působnosti, fungování, účelnosti a účinnosti tohoto nařízení. Komise by měla o svém posouzení podat zprávu Evropskému parlamentu a Radě,

1)

„opatřením třetí země“ jakékoli jednání nebo opomenutí, které lze podle mezinárodního práva přičítat třetí zemi;

2)

„určitým aktem“ jakýkoli právní nebo jiný akt, včetně vyjádření postoje, orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie, členského státu nebo třetí země;

3)

„újmou způsobenou Unii“ negativní dopad, včetně hospodářské škody, na Unii nebo členský stát, včetně hospodářských subjektů Unie, v důsledku hospodářského nátlaku;

4)

„třetí zemí“ jakýkoli stát, samostatné celní území nebo jiný subjekt mezinárodního práva jiné než Unie nebo členský stát.

a)

sdílení relevantních informací a zkušeností za účelem usnadnění soudržné reakce na tento hospodářský nátlak;

b)

koordinaci na příslušných mezinárodních fórech;

c)

koordinaci reakce na hospodářský nátlak.