15.2.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 45/11

1)

Článek 132 odst. 1 písm. i) a články 133 a 134 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo poskytování vzdělávacích služeb neveřejnoprávními subjekty pro obchodní účely osvobozeno od daně z přidané hodnoty. Článek 132 odst. 1 písm. i) této směrnice však brání tomu, aby byly od daně osvobozeny obecně všechny vzdělávací služby, aniž by byly zohledněny cíle sledované neveřejnoprávními subjekty, které tyto služby poskytují.

2)

Osoba povinná k dani nemůže podle článku 168 směrnice 2006/112 nebo podle vnitrostátního ustanovení, které tento článek provádí, uplatňovat nárok na odpočet daně z přidané hodnoty odvedené na vstupu, pokud vzdělávací služby, které poskytuje na výstupu, nepodléhají dani z přidané hodnoty z důvodu osvobození od daně stanoveného vnitrostátním právem v rozporu s čl. 132 odst. 1 písm. i) této směrnice.

Tato osoba povinná k dani se však může dovolávat neslučitelnosti uvedeného osvobození od daně s čl. 132 odst. 1 písm. i) směrnice 2006/112, aby se na ni toto osvobození od daně nepoužilo, pokud ani s ohledem na posuzovací pravomoc přiznanou tímto ustanovením členským státům nelze uvedenou osobu povinnou k dani objektivně pokládat za subjekt, který má podobné cíle jako veřejnoprávní vzdělávací subjekt ve smyslu uvedeného ustanovení, ověření čehož přísluší vnitrostátnímu soudu.

V naposled uvedeném případě budou vzdělávací služby poskytované uvedenou osobou povinnou k dani podléhat dani z přidané hodnoty, a tato osoba tak bude mít nárok na odpočet daně z přidané hodnoty odvedené na vstupu.