18.4.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 90/31

—

zrušit pozměněné znění rozhodnutí Komise Evropských společenství K(2008) 6815 v konečném znění ze dne 12. listopadu 2008 o řízení k uplatnění článku 81 ES ve věci COMP/39.125 – Automobilové sklo, jaké bylo přijato rozhodnutím K(2009) 863 v konečném znění ze dne 11. února 2009, oznámeným žalobkyním dne 13. a 16. února 2009, jakož i důvody, na kterých je založen výrok, v rozsahu, v němž je pozměněné znění tohoto rozhodnutí určeno žalobkyním, nebo alternativně jeho článek 2;

—

podpůrně snížit pokutu uloženou žalobkyním v článku 2 pozměněného znění rozhodnutí, jaké bylo přijato rozhodnutím K(2009) 863 v konečném znění ze dne 11. února 2009, oznámeným žalobkyním dne 13. a 16. února 2009, na přiměřenou částku;

—

uložit žalované náhradu nákladů řízení.

—

z porušení práva na nezávislý a nestranný soud a práva na respektování presumpce neviny tím, že pokuta byla uložena správním orgánem kumulujícím vyšetřovací pravomoci a pravomoci ukládat sankce, jakož i z protiprávnosti nařízení č. 1/2003 (2) v rozsahu v němž nestanovuje toto právo na nezávislý a nestranný soud;

—

z porušení práva žalobkyň být vyslechnut tím, že Komise v soudním řízení nepřeložila způsob výpočtu pokuty použitím pokynů v oblasti pokut z roku 2006 (3);

—

z porušení článku 253 ES tím, že napadené rozhodnutí nebylo dostatečně právně odůvodněno v rozsahu, v němž Komise konkrétně nevysvětlila, na základě jakých prodejů vypočetla obrat ve vztahu k porušení;

—

z porušení čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 a zásady osobní povahy sankcí, jakož i zneužití pravomoci, jelikož horní hranice 10 % měla být použita pouze na obrat žalobkyň s výjimkou obratu společnosti Compagnie de Saint-Gobain;

—

z porušení zásady zákazu retroaktivity trestů v rozsahu, v němž Komise retroaktivním způsobem použila pokyny v oblasti pokut z roku 2006, což způsobilo podstatné a nepředvídatelné zvýšení pokut tím, že napadené rozhodnutí založila na těchto pokynech, navzdory skutečnosti, že byly přijaty po ukončení protiprávního jednání;

—

z porušení zásady proporcionality uložením nadměrné, neúměrné pokuty neodůvodněné cílem odrazení;

—

z porušení článku 23 nařízení č. 1/2003 a z nedostatku odůvodnění v rozsahu, v němž Komise nebyla oprávněna vycházet ze dvou případů opakovaného protiprávního jednání považovaných na základě napadeného rozhodnutí za relevantní z důvodu, že žalobkyně nebyly adresáty žádného z těchto dvou rozhodnutí;

—

z nesprávného právního posouzení a nesprávného posouzení při použití čl. 23 odst. 2 písm. a) a odst. 3 nařízení č. 1/2003 tím, že Komise při výpočtu pokuty nezohlednila zpochybnění věcné správnosti skutkových zjištění žalobkyněmi.