EUR-Lex Access to European Union law
This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 01991L0439-20040501
Council Directive of 29 July 1991 on driving licences (91/439/EEC)
Consolidated text: Council Directive of 29 July 1991 on driving licences (91/439/EEC)
Council Directive of 29 July 1991 on driving licences (91/439/EEC)
1991L0439 — CS — 01.05.2004 — 007.001
Tento dokument je třeba brát jako dokumentační nástroj a instituce nenesou jakoukoli odpovědnost za jeho obsah
|
SMĚRNICE RADY ze dne 29. července 1991 o řidičských průkazech (Úř. věst. L 237, 24.8.1991, p.1) |
Ve znění:
|
|
|
Úřední věstník |
||
|
No |
page |
date |
||
|
L 337 |
86 |
24.12.1994 |
||
|
L 235 |
1 |
17.9.1996 |
||
|
L 150 |
41 |
7.6.1997 |
||
|
SMĚRNICE KOMISE 2000/56/ES Text s významem pro EHP ze dne 14. září 2000, |
L 237 |
45 |
21.9.2000 |
|
|
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2003/59/ES ze dne 15. července 2003 |
L 226 |
4 |
10.9.2003 |
|
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1882/2003 ze dne 29. září 2003 |
L 284 |
1 |
31.10.2003 |
|
Ve znění:
|
C 241 |
21 |
29.8.1994 |
||
|
L 236 |
33 |
23.9.2003 |
SMĚRNICE RADY
ze dne 29. července 1991
o řidičských průkazech
(91/439/EHS)
RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 75 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise ( 1 ),
s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu ( 2 ),
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru ( 3 ),
vzhledem k tomu, že pro účely společné dopravní politiky a jako příspěvek ke zlepšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, jakož i ulehčení pohybu osob, které se usazují v jiném státě než v tom, ve kterém vykonali zkoušku k získání řidičského oprávnění, je třeba, aby existoval řidičský průkaz podle vzoru Společenství, který by členské státy vzájemně uznávaly bez povinnosti výměny průkazů;
vzhledem k tomu, že první krok v tomto směru byl učiněn první směrnicí Rady 80/1263/EHS ze dne 4. prosince 1980 o zavedení řidičského průkazu Společenství ( 4 ), kterou se zavedl řidičský průkaz podle vzoru Společenství, vzájemné uznávání řidičských průkazů jednotlivých členských států ostatními členskými státy a výměna řidičských průkazů pro držitele, kteří přemisťují své obvyklé bydliště nebo místo zaměstnání z jednoho členského státu do druhého; že je třeba pokračovat v dosaženém pokroku;
vzhledem k tomu, že je třeba upravit vzor řidičského průkazu zavedený směrnicí 80/1263/EHS tak, aby mimo jiné odrážel sblížení skupin a podskupin vozidel, a aby usnadnil orientaci v řidičských průkazech uvnitř i vně Společenství;
vzhledem k tomu, že z důvodu bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích je třeba stanovit minimální požadavky pro vydávání řidičských průkazů;
vzhledem k tomu, že článek 3 směrnice 80/1263/EHS stanoví, že konečná ustanovení, kterými bude obecně zavedena skupina vozidel uvedených v tomto článku, mají být přijata bez možnosti odchýlení, stejně jako podmínky platnosti řidičských průkazů;
vzhledem k tomu, že je třeba umožnit další dělení zmíněných skupin vozidel, aby se podporoval postupný přístup k řízení těchto vozidel v zájmu bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, a aby byla vzata v úvahu situace v jednotlivých členských státech;
vzhledem k tomu, že je třeba přijmout zvláštní ustanovení, která usnadní tělesně postiženým osobám přístup k řízení motorových vozidel;
vzhledem k tomu, že článek 10 směrnice 80/1263/EHS stanoví další sbližování norem pro zkoušky k získání řidičského oprávnění a pro vydávání řidičských průkazů; že za tímto účelem je třeba definovat znalosti, dovednosti a chování při řízení motorových vozidel a vypracovat zkoušky k získání řidičského oprávnění založené na těchto požadavcích; že je třeba znovu definovat minimální požadavky na tělesné a duševní schopnosti potřebné k řízení takových vozidel;
vzhledem k tomu, že ustanovení článku 8 směrnice 80/1263/EHS, zvláště povinnost výměny řidičského průkazu nejpozději do jednoho roku od změny obvyklého bydliště, představují překážku pro volný pohyb osob; že toto je nepřijatelné vzhledem k pokroku, který byl učiněn směrem k evropské integraci;
vzhledem k tomu, že z důvodů bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích by navíc měly mít členské státy možnost uplatňovat vnitrostátní předpisy při odnímání, pozastavování a rušení řidičských průkazů týkající se všech držitelů řidičských průkazů, kteří mají obvyklé bydliště na jejich území,
PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:
Článek 1
1. Členské státy zavedou národní řidičský průkaz podle vzoru Společenství obsaženého v příloze I ►M2 nebo Ia ◄ v souladu s touto směrnicí. ►M1 Finská republika a Švédské království však mohou do 31. prosince 1997 vydávat řidičské průkazy ve stávající podobě. ◄
2. Řidičské průkazy vydané členskými státy se vzájemně uznávají.
3. Jestliže si držitel platného národního řidičského průkazu zřídí obvyklé bydliště v jiném členském státě než v tom, který průkaz vydal, může hostitelský členský stát uplatňovat na držitele průkazu své vnitrostátní předpisy o době platnosti průkazu, lékařských prohlídkách, daňové předpisy a může do průkazu zaznamenat jakékoli údaje nezbytné pro správní účely.
Článek 2
1. Znak na první straně řidičských průkazů podle vzoru Společenství obsahuje rozlišovací značku členského státu, který průkaz vydal.
2. Členské státy učiní všechny nezbytné kroky k zamezení padělání řidičských průkazů.
3. Se souhlasem Komise mohou členské státy provést na vzoru vyobrazenému v příloze I ►M2 nebo Ia ◄ úpravy nezbytné k počítačovému zpracování řidičských průkazů.
4. Aniž jsou dotčeny předpisy, které v této souvislosti přijme Rada, nesmějí vzory řidičských průkazů uvedené v přílohách I a Ia obsahovat žádné počítačové elektronické prostředky.
Článek 3
1. Řidičský průkaz podle článku 1 opravňuje k řízení vozidel těchto skupin:
Skupina A
— motocykly s postranním vozíkem nebo bez něj;
Skupina B
— motorová vozidla s maximální přípustnou hmotností 3 500 kilogramů a nejvíce osmi sedadly kromě sedadla řidiče; motorová vozidla v této skupině mohou mít ještě přívěs s maximální přípustnou hmotností do 750 kilogramů;
— soupravy tažného vozidla skupiny B a přívěsu, s maximální přípustnou hmotností soupravy vozidel do 3 500 kilogramů a s maximální přípustnou hmotností přívěsu, která nepřesahuje nezatíženou hmotnost tažného vozidla;
Skupina B + E
— soupravy vozidel skládající se z tažného vozidla skupiny B a přívěsu, pokud tyto soupravy nespadají do skupiny B;
Skupina C
— motorová vozidla, která nepatří do skupiny D, s maximální přípustnou hmotností nad 3 500 kilogramů; motorová vozidla v této skupině mohou být doplněna přívěsem s maximální přípustnou hmotností do 750 kilogramů;
Skupina C + E
— soupravy vozidel skládající se z tažného vozidla skupiny C a přívěsu, který má maximální přípustnou hmotnost nad 750 kilogramů;
Skupina D
— motorová vozidla užívaná pro přepravu osob s více než osmi sedadly kromě sedadla řidiče; motorová vozidla v této skupině mohou být doplněna o přívěs s maximální přípustnou hmotností do 750 kilogramů;
Skupina D + E
— soupravy vozidel skládající se z tažného vozidla skupiny D a přívěsu, který má maximální přípustnou hmotnost nad 750 kilogramů.
2. V rámci skupin A, B, B + E, C, C + E, D a D + E může být vydán zvláštní řidičský průkaz pro řízení vozidel těchto podskupin:
Podskupina A1
— lehké motocykly se zdvihovým objemem válců do 125 cm3 a s výkonem motoru do 11 kW;
Podskupina B1
— tříkolová a čtyřkolová vozidla s vlastním pohonem;
Podskupina C1
— motorová vozidla, která nespadají do skupiny D, jejichž maximální přípustná hmotnost se pohybuje mezi 3 500 kilogramy a 7 500 kilogramy; motorová vozidla v této podskupině mohou být doplněna o přívěs s maximální přípustnou hmotností do 750 kilogramů;
Podskupina C1 + E
— soupravy vozidel skládající se z tažného vozidla v podskupině C1 a přívěsu, který má maximální přípustnou hmotnost nad 750 kilogramů, pokud maximální přípustná hmotnost této soupravy je do 12 000 kilogramů a maximální přípustná hmotnost přívěsu nepřesahuje nezatíženou hmotnost tažného vozidla;
Podskupina D1
— motorová vozidla používaná k přepravě osob s více než osmi a nejvýše šestnácti sedadly kromě sedadla řidiče; motorová vozidla v této podskupině mohou být doplněna o přívěs s maximální přípustnou hmotností do 750 kilogramů;
Podskupina D1 + E
— soupravy vozidel skládající se z tažného vozidla v podskupině D1 a přívěsu, který má maximální přípustnou hmotnost nad 750 kilogramů, pokud
—— maximální přípustná hmotnost této soupravy je do 12 000 kilogramů a maximální přípustná hmotnost přívěsu nepřesahuje nezatíženou hmotnost tažného vozidla a
— přívěs není používán pro přepravu osob.
3. Pro účely tohoto článku se
— „vozidlem s vlastním pohonem“ rozumí jakékoli vozidlo s vlastním pohonem pohybující se po komunikaci jiné než kolejové vozidlo;
— „tříkolovým vozidlem“ a „čtyřkolovým vozidlem“ rozumí jakékoli tříkolové nebo čtyřkolové vozidlo skupiny B, jehož maximální přípustná rychlost přesahuje ►M3 45 km/h ◄ nebo které má zážehový spalovací motor, jehož zdvihový objem válců je větší než 50 cm3, nebo má jakýkoli motor se stejným výkonem. Nezatížená hmotnost nesmí přesáhnout 550 kilogramů. U vozidel s elektrickým pohonem se do nezatížené hmotnosti nepočítá hmotnost baterie.
— Členské státy mohou stanovit nižší normy týkající se nezatížené hmotnosti a přidat další, například pro nejvyšší zdvihový objem válců nebo výkon;
— „motocyklem“ rozumí jakékoli dvoukolové vozidlo s postranním vozíkem nebo bez něj, vybavené spalovacím motorem se zdvihovým objemem válců větším než 50 cm3 nebo s nejvyšší konstrukční rychlostí přesahující 45 km/h;
— „motorovým vozidlem“ rozumí jakékoli vozidlo s vlastním pohonem obvykle používané pro přepravu cestujících nebo nákladu po silnici nebo pro tažení vozidel používaných pro přepravu cestujících nebo nákladu po silnici, kromě motocyklů. Tento pojem zahrnuje trolejbusy, tj. vozidla připojená k elektrickému vodiči, ale nejezdící po kolejích. Nezahrnuje zemědělské nebo lesnické traktory;
— „zemědělským nebo lesnickým traktorem“ rozumí jakékoliv kolové nebo pásové vozidlo s vlastním pohonem s nejméně dvěma nápravami, jehož hlavní funkce spočívá v tažné síle, a které je speciálně navrženo, aby tahalo, tlačilo, vozilo nebo pracovalo s určitým nářadím, stroji nebo přívěsy používanými při zemědělských nebo lesních pracích, a jehož použití pro přepravu cestujících nebo nákladu po silnici nebo pro tažení vozidel používaných pro přepravu cestujících nebo nákladu po silnici je pouze druhořadé.
4. Po konzultaci Komise mohou členské státy snížit hranici rychlostí uvedených v odst. 3 druhé a třetí odrážce; tato skutečnost musí být vyznačena v řidičském průkazu.
5. U podskupiny A1 mohou členské státy stanovit další omezující pravidla.
6. Se souhlasem Komise mohou členské státy vyjmout z působnosti tohoto článku určité zvláštní typy vozidel poháněných silou, například speciální vozidla pro postižené.
Článek 4
1. V řidičském průkazu musí být uvedeno, za jakých podmínek je řidič oprávněn řídit.
2. Pokud je z důvodu tělesného postižení řidič oprávněn řídit pouze určité typy vozidel nebo vozidla upravená, skládají se praktické zkoušky uvedené v článku 7 v takovém vozidle.
Článek 5
1. Vydávání řidičských průkazů se řídí těmito podmínkami:
a) průkazy pro skupiny C a D lze vydat pouze řidičům, kteří jsou již oprávněni řídit vozidla skupiny B;
b) průkazy pro skupiny B + E, C + E, D + E lze vydat pouze řidičům, kteří jsou již oprávněni řídit vozidla skupiny B (pro B + E), C (pro C + E) nebo D (pro D + E).
2. Platnost řidičských průkazů je stanovena takto:
a) průkazy vydané pro skupinu C + E nebo D + E platí pro soupravy vozidel skupiny B + E;
b) průkazy vydané pro skupinu C + E platí pro skupinu D + E, pokud jsou jejich držitelé oprávněni řídit vozidla skupiny D.
3. Pro řízení vozidel na svém území mohou členské země stanovit,
a) že se na tříkolová a čtyřkolová vozidla s vlastním pohonem vztahují průkazy pro skupinu A nebo A1;
b) že se na lehké motocykly vztahují průkazy pro skupinu B.
4. Po konzultaci Komise mohou členské státy na svém území povolit řízení
a) vozidel skupiny D1 (nejvýše se 16 sedadly kromě sedadla řidiče a s maximální přípustnou hmotností do 3 500 kilogramů, do které není zahrnuto jakékoli speciální zařízení pro přepravu postižených osob) řidičům starším 21 let, kteří jsou držiteli řidičského oprávnění skupiny B, které získali nejméně před dvěma lety, pokud jsou vozidla používána neziskovými organizacemi k sociálním účelům a pokud řidič poskytuje své služby jako dobrovolník;
b) vozidel s maximální přípustnou hmotností nad 3 500 kilogramů řidičům starším 21 let, kteří jsou držiteli řidičského oprávnění skupiny B, které získali nejméně před dvěma lety, pokud jsou tato vozidla hlavně používána v zaparkovaném stavu k rekreaci nebo výuce, pokud jsou používána neziskovými organizacemi pro sociální účely a pokud jsou upravena tak, že nemohou být použita buď pro přepravu více než devíti osob nebo přepravu jakéhokoli nákladu kromě nákladu naprosto nezbytného pro tyto účely.
Článek 6
1. Minimální věk pro vydání řidičského průkazu je následující:
a) 16 let
— pro podskupinu A1,
— pro podskupinu B1;
b) 18 let
— pro skupinu A; avšak řídit motocykly s výkonem motoru nad 25 kW nebo s poměrem výkonu motoru a hmotnosti nad 0,16 kW/kg (nebo motocykly s postranním vozíkem s poměrem výkonu motoru a hmotnosti nad 0,16 kW/kg) je možné pouze po nejméně dvouleté praxi na motocyklech s nižšími technickými podmínkami ve skupině A; od požadavku praxe může být upuštěno, pokud je žadateli alespoň 21 let a pokud složí zvláštní zkoušky dovedností a chování,
— pro skupiny B, B + E,
— pro skupiny C, C + E a podskupiny C1, C1 + E, aniž jsou dotčena ustanovení o řízení těchto vozidel stanovená nařízením Rady (EHS) č. 3820/85 ze dne 20. prosince 1985 o harmonizaci určitých sociálních právních předpisů v silniční dopravě ( 5 );
c) 21 let
— pro skupiny D a D + E a podskupiny D1, D1 + E, aniž jsou dotčena ustanovení o řízení takových vozidel stanovená nařízením (EHS) č. 3820/85.
2. Členské státy mohou snížit hranici minimálního věku pro skupiny A, B a B + E a vydávat tyto řidičské průkazy od 17 let, kromě ustanovení pro skupinu A stanovených v poslední větě odst. 1 písm. b) první odrážky.
3. Členské státy mohou odmítnout uznat na svém území platnost řidičských průkazů vydaných řidičům mladším 18 let.
Článek 7
1. Řidičské průkazy mohou být vydány pouze žadatelům,
a) kteří vykonali zkoušku k získání řidičského oprávnění a kteří jsou zdravotně způsobilí v souladu s přílohami II a III;
b) kteří mají obvyklé bydliště na území členského státu, který řidičský průkaz vydal, nebo kteří mohou doložit, že už tam alespoň šest měsíců studují.
2. Aniž jsou dotčeny předpisy, které přijme v tomto směru Rada, zachovává si každý členský stát právo stanovit podle svých kritérií dobu platnosti řidičských průkazů, které vydává.
3. Se souhlasem Komise se mohou členské státy odchýlit od přílohy III, je-li toto v souladu s vývojem lékařské vědy a se zásadami stanovenými v uvedenépříloze.
4. Po konzultaci s Komisí mohou členské státy uplatňovat na vydávání řidičských průkazů své vnitrostátní předpisy týkající se jiných podmínek než těch, které byly stanoveny touto směrnicí, aniž by byly dotčeny vnitrostátní trestní a policejní předpisy.
5. Nikdo nesmí být držitelem řidičských průkazů více než jednoho členského státu.
Článek 7a
1. Další třídění harmonizovaných kódů Společenství stanovené v přílohách I a Ia je vymezeno postupem podle článku 7b, zejména pro kódy 04, 05, 44 a 55.
Tento postup se rovněž použije při rozhodování, zda by podle potřeby mělo být použití určitého dalšího třídění harmonizovaných kódů Společenství závazné.
2. Změny nezbytné k přizpůsobení částí příloh I a Ia, které se týkají harmonizovaných kódů, a příloh II a III vědeckému a technickému pokroku se přijímají postupy podle článku 7b.
Článek 7b
1. Komisi je nápomocen Výbor pro řidičské průkazy (dále jen „výbor“).
2. Odkazuje-li se na tento článek, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES ( 6 ) s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.
Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.
3. Výbor přijme svůj jednací řád.
Článek 8
1. Pokud si držitel platného řidičského průkazu vydaného jedním členským státem zřídí obvyklé bydliště v jiném členském státě, může požádat, aby mu byl vyměněn jeho řidičský průkaz za průkaz se stejnou platností; je na členském státu, který výměnu provádí, aby v případě potřeby zkontroloval, zda je předkládaný řidičský průkaz stále platný.
2. S výhradou zachování zásady teritoriality trestních a policejních předpisů může členský stát, ve kterém má držitel řidičského průkazu obvyklé bydliště, uplatňovat své vnitrostátní předpisy týkající se omezení, pozastavení, odnětí nebo zrušení řidičského oprávnění na držitele řidičského průkazu vydaného jiným členským státem a v případě nutnosti vyměnit za tímto účelem řidičský průkaz.
3. Členský stát, který provádí výměnu, vrátí starý průkaz orgánům členského státu, který průkaz vydal, a uvede důvody výměny.
4. Každý členský stát může odmítnout uznat platnost jakéhokoli řidičského průkazu vydaného jiným členským státem osobě, na kterou se na území prvého členského státu vztahuje některé z opatření podle odstavce 2.
Každý členský stát může rovněž odmítnout vydat řidičský průkaz žadateli, na kterého se vztahuje takové opatření v jiném členském státě.
5. Náhrada za řidičský průkaz, který byl například ztracen nebo odcizen, může být získána od příslušných orgánů státu, ve kterém má držitel obvyklé bydliště; tyto orgány vydají náhradní průkaz na základě údajů, které mají k dispozici, nebo na základě dokladů poskytnutých příslušnými orgány členského státu, který vydal původní průkaz.
6. Pokud členský stát vymění řidičský průkaz vydaný třetí zemí za řidičský průkaz podle vzoru Společenství, musí být tato výměna v novém průkazu zaznamenána, stejně jako následné prodloužení platnosti nebo náhrada průkazu.
Tato výměna může být provedena pouze tehdy, jestliže byl řidičský průkaz vydaný třetí zemí vrácen příslušným orgánům členského státu, který výměnu provádí. Pokud se držitel tohoto průkazu přestěhuje do jiného členského státu, nemusí tento stát použít čl. 1 odst. 2.
Článek 9
Pro účely této směrnice se „obvyklým bydlištěm“ rozumí místo, kde se určitá osoba obvykle zdržuje, tj. nejméně 185 dní v kalendářním roce z důvodů osobních a profesních vazeb nebo v případě osob bez profesních vazeb z důvodu osobních vazeb vyplývajících z úzkých vztahů mezi touto osobou a místem, kde bydlí.
Za obvyklé bydliště osoby, jejíž profesní vazby jsou jinde než osobní vazby a která tedy střídavě pobývá na různých místech ve dvou nebo více členských státech, se však považuje místo jejích osobních vazeb, pokud se tam pravidelně vrací. Tato poslední podmínka se nepožaduje, pokud osoba pobývá v některém členském státě, aby zde vykonávala časově omezený úkol. Navštěvování vysoké školy nebo školy neznamená přesun obvyklého bydliště.
Článek 10
Se souhlasem Komise stanoví členské státy, které skupiny řidičských oprávnění vydaných před zavedením této směrnice odpovídají novým skupinám definovaným v článku 3.
Se souhlasem Komise mohou členské státy učinit takové úpravy ve svých předpisech, které jsou nezbytné pro provedení čl. 8 odst. 4, 5 a 6.
Článek 11
Pět let po uvedení této směrnice v účinnost přezkoumá Rada na základě návrhu Komise vnitrostátní předpisy, které se týkají podskupin, které budou stanoveny v souladu s článkem 3, s cílem tyto podskupiny případně sladit nebo vypustit.
Článek 12
1. Po konzultaci s Komisí přijmou členské státy před 1. červencem 1994 právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 1. července 1996.
2. Přijímají-li členské státy tato opatření, musí v nich být učiněn odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejichúředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
3. Členské státy si jsou nápomocny při provádění této směrnice a v případě potřeby si vymění informace o řidičských průkazech, které zaregistrovaly.
Článek 13
Směrnice 80/1263/EHS se zrušuje od 1. července 1996.
Článek 14
Tato směrnice je určena členským státům.
PŘÍLOHA I
USTANOVENÍ O VZORU ŘIDIČSKÉHO PRŮKAZU SPOLEČENSTVÍ
|
1. |
Barva řidičského průkazu podle vzoru Společenství je růžová a jeho celkové rozměry jsou:
|
|
2. |
Průkaz má šest stran: Strana 1 obsahuje: — rozlišovací značku členského státu, který průkaz vydává, — název členského státu, který průkaz vydává (není povinné), — rozlišovací značku členského státu vydávájícího průkaz; značky členských států jsou tyto: —
— slova „řidičský průkaz“ vytištěná velkými písmeny v jazyce nebo jazycích členského státu, který průkaz vydává; po přiměřené mezeře též malými písmeny ve všech ostatních jazycích Evropských společenství, — slova „Vzor Evropských společenství“ vytištěná v jazyce nebo jazycích členského státu, který průkaz vydává. Strana 2 obsahuje: 1. příjmení držitele; 2. jméno držitele; 3. datum a místo narození držitele; 4. název příslušného úřadu, který průkaz vydává (včetně místa a data vydání a razítka příslušného úřadu); 5. číslo průkazu; 6. fotografii držitele; 7. podpis držitele; 8. bydliště nebo adresa pro zasílání pošty (není povinné). Strany 3 a 4 obsahují: (pod)skupinu vozidla, datum vydání řidičského oprávnění pro jednotlivé (pod)skupiny, doba platnosti, razítko úřadu, doplňující informace nebo omezení v kódové podobě pro každou danou (pod)skupinu. Podskupiny, které nejsou stanoveny právními předpisy některého členského státu, nemusí být v řidičských průkazech vydaných tímto státem uvedeny. Kódy používané na straně 4 jsou tyto:
Datum prvního vydání řidičského oprávnění v jednotlivých skupinách musí být v případě výměny nebo náhrady zaznamenáno na straně 3. Strana 5 obsahuje například tyto informace: — všechna období, během nichž byla pozastavena platnost řidičského průkazu, — závažná porušení předpisů spáchaná na území státu, ve kterém má držitel průkazu obvyklé bydliště, jež byly zaznamenány během řidičských kontrol prováděných v tomto státě. Strana 6 obsahuje: — potvrzení o platnosti omezená na území státu, který je vystavil na základě stávajících skupin v tomto státě, nebo pro skupiny vozidel, na které se nevztahuje tato směrnice (včetně data vydání a doby platnosti), — smísto vyhrazené pro zaznamenání změn obvyklého bydliště držitele průkazu (není povinné). |
|
3. |
Záznamy na všech stranách kromě strany 1 se provádějí v jazyce nebo jazycích členského státu, který průkaz vydal. Pokud si členský stát přeje provést tyto záznamy v národním jazyce jiném než v jednom z těchto jazyků: španělštině, češtině, dánštině, němčině, estonštině, řečtině, angličtině, francouzštině, italštině, lotyštině, litevštině, maďarštině, maltštině, nizozemštině, polštině, portugalštině, slovenštině, slovinštině, finštině nebo švédštině, vypracuje dvojjazyčnou verzi průkazu, ve které použije jeden z výše uvedených jazyků, aniž jsou dotčena ostatní ustanovení této přílohy. |
|
4. |
Pokud si držitel řidičského průkazu vydaného jedním členským státem zřídí obvyklé bydliště v jiném členském státě, stát, do kterého držitel průkazu přesídlil, může do průkazu zaznamenat — změnu nebo změny bydliště (na stranu 6), — údaje nezbytné pro správní účely, například závažná porušení předpisů spáchaná na jeho území (na stranu 5), pokud tyto informace zaznamenává i do řidičských průkazů, které sám vydává, a pokud je v průkaze pro tyto záznamy místo. |
Odchylně od bodu 2 této přílohy nemusí řidičské průkazy vydané ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska obsahovat fotografii držitele nejvýše po dobu deseti let od přijetí této směrnice.
VZOR ŘIDIČSKÉHO PRŮKAZU SPOLEČENSTVÍ
VZOR ŘIDIČSKÉHO PRŮKAZU SPOLEČENSTVÍ: BELGICKÝ ŘIDIČSKÝ PRŮKAZ
(Pro informaci)
PŘÍLOHA Ia
USTANOVENÍ O VZORU ŘIDIČSKÉHO PRŮKAZU SPOLEČENSTVÍ
(Alternativa ke vzoru uvedenému v příloze I)
|
1. |
Fyzické vlastnosti karty řidičského průkazu Společenství musí odpovídat normám ISO 7810 a ISO 7816-1. Metody posuzování vlastností řidičských průkazů pro účely potvrzení jejich souladu s mezinárodními normami musí odpovídat normě ISO 10373. |
|
2. |
Průkaz má dvě strany: Strana 1 obsahuje: a) slova „řidičský průkaz“ vytištěná velkými písmeny v jazyce nebo jazycích členského státu, který průkaz vydává; b) název členského státu, který průkaz vydává (není povinné); c) rozlišovací značku členského státu vydávajícího průkaz, tištěno inverzně v modrém pravoúhlém čtyřúhelníku a obklopeno 12 žlutými hvězdami; rozlišovací značky jsou tyto:
d) údaje uvedené ve vydávaném průkazu, očíslované takto: 1. příjmení držitele; 2. jméno (jména) držitele; 3. den a místo narození držitele; 4.
a) datum vydání průkazu; b) datum, kdy průkaz pozbývá platnosti, nebo pomlčka, je-li platnost průkazu neomezená; c) název úřadu, který vydává průkaz (může být vytištěn na straně 2); d) odlišné číslo než v bodě 5 určené pro správní účely (není povinné); 5. číslo průkazu; 6. fotografie držitele; 7. podpis držitele; 8. bydliště nebo adresa pro zasílání pošty (není povinné); 9. (pod)skupiny řidičských oprávnění (vnitrostátní skupiny řidičských oprávnění jsou vytištěny jiným typem než harmonizované skupiny); e) slova „Vzor Evropských společenství“ v jazyku (jazycích) členského státu vydávajícího průkaz a slova „řidičský průkaz“ v ostatních jazycích Společenství vytištěná růžově na pozadí řidičského průkazu: Permiso de Conducción Řidičský průkaz Kørekort Führerschein Juhiluba Άδεια Οδήγησης Driving Licence Permis de conduire Ceadúnas Tiomána Patente di guida Vadītāja apliecība Vairuotojo pažymėjimas Vezetői engedély Liċenzja tas-Sewqan Rijbewijs Prawo Jazdy Carta de Condução Vodičský preukaz Vozniško dovoljenje Ajokortti Körkort; f) použité barvy:
Strana 2 obsahuje: a)
9. (pod)skupiny řidičských oprávnění (vnitrostátní skupiny řidičských oprávnění jsou vytištěny jiným typem než harmonizované skupiny); 10. datum prvního vydání každé (pod)skupiny řidičských oprávnění (toto datum se opakuje na novém průkazu v případě následných nahrazení nebo výměn); 11. datum, kdy oprávnění pro každou (pod)skupinu řidičských oprávnění pozbývá platnosti; 12. dodatečné informace/omezení v podobě kódu u dotyčné (pod)skupiny řidičských oprávnění. Kódy jsou tyto:
Pokud se kód vztahuje na všechny (pod)skupiny řidičských oprávnění, pro které byl průkaz vydán, lze jej vytisknout ve sloupcích 9, 10 a 11; 13. při provádění bodu 3 písm. a) této přílohy prostor vyhrazený pro případný zápis informací významných pro správu řidičského průkazu provedený hostitelským členským státem; 14. prostor vyhrazený pro případný zápis členského státu, který vydává průkaz, informací významných pro správu řidičského průkazu nebo týkajících se bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích (není povinné). Pokud se informace týká jedné z položek definovaných v této příloze, měla by být vedena pod číslem uvedené položky. Se zvláštním písemným souhlasem držitele lze do tohoto prostoru rovněž zapsat informace, které se netýkají správy řidičských průkazů nebo bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích; tyto informace nikterak nemění použití tohoto vzoru řidičského průkazu; b) vysvětlení číslovaných položek, které se objevují na straně 1 a 2 průkazu (alespoň položek 1, 2, 3, 4a), 4b), 4c), 5, 10, 11 a 12); Pokud si členský stát přeje provést záznamy v národním jazyce jiném než v jednom z těchto jazyků: španělštině, češtině, dánštině, němčině, estonštině, řečtině, angličtině, francouzštině, italštině, lotyštině, litevštině, maďarštině, maltštině, nizozemštině, polštině, portugalštině, slovenštině, slovinštině, finštině nebo švédštině, vypracuje dvojjazyčnou verzi průkazu, ve které použije jeden z výše uvedených jazyků, aniž jsou dotčena ostatní ustanovení této přílohy. c) na vzoru řidičského průkazu Společenství je vyhrazen prostor pro případné použití mikročipu nebo podobného počítačové zařízení. |
|
3. |
Zvláštní ustanovení a) Má-li držitel řidičského průkazu vydaného členským státem v souladu s touto přílohou obvyklé bydliště v jiném členském státě, může tento členský stát zapsat do průkazu informace, které jsou důležité pro jeho správu, pokud tento typ informací zapíše rovněž do průkazů, které vydává, a pokud je tam pro tyto účely dostatek prostoru. b) Po konzultaci s Komisí mohou členské státy použít další barvy nebo značení, jako jsou čárové kódy, vnitrostátní symboly nebo bezpečnostní znaky, aniž jsou dotčena ostatní ustanovení této přílohy. V souvislosti se vzájemným uznáváním průkazů nesmějí čárové kódy obsahovat informace kromě těch, které již lze přečíst na řidičském průkazu, nebo těch, které jsou rozhodující pro vydání průkazu. |
|
Strana 1 
Strana 2 |
|
|
PŘÍLOHA II
I. MINIMÁLNÍ POŽADAVKY NA ŘIDIČSKÉ ZKOUŠKY
Členské státy přijmou nezbytná opatření k tomu, aby žadatelé o řidičská oprávnění měli znalosti a dovednosti a vykazovali chování požadované k řízení motorového vozidla. Zkoušky zaváděné k tomuto účelu musí se musí skládat z:
— teoretické zkoušky, a poté
— zkoušky dovedností a chování.
Podmínky, za kterých jsou tyto zkoušky prováděny, jsou stanoveny níže.
A. TEORETICKÁ ZKOUŠKA
1. Forma
Je třeba zvolit takovou formu, aby bylo možné se přesvědčit, že žadatel má potřebné znalosti ve všech oblastech uvedených v odstavcích 2 až 4.
Žadatelé o řidičské oprávnění jedné skupiny, kteří již vlastní řidičské oprávnění jiné skupiny, nemusí podléhat obecným ustanovením bodů 2 až 4.
2. Obsah teoretické zkoušky platné pro všechny skupiny vozidel
|
2.1 |
Otázky musí být kladeny ke každému z následujících bodů, přičemž obsah a forma otázek se ponechává na uvážení každého členského státu. 2.1.1 Pravidla provozu na pozemních komunikacích: — zejména s ohledem na svislé a vodorovné dopravní značky a signály, přednost v jízdě a omezení rychlosti. 2.1.2 Řidič: — význam bdělosti a postoje k ostatním uživatelům silnice, — vnímání, úsudek a rozhodování, zejména reakční doba, stejně jako změny v chování řidiče vlivem alkoholu, drog a léčiv, stavu mysli a únavy. 2.1.3 Pozemní komunikace: — nejdůležitější zásady týkající se dodržování bezpečné vzdálenosti mezi vozidly, brzdných drah a držení vozidla na silnici při jízdě za různých podmínek počasí a stavu pozemní komunikace, — rizikové faktory řízení týkající se různého stavu pozemní komunikace, zejména jeho změny s počasím a denní a noční dobou, — vlastnosti různých druhů pozemních komunikací a příslušných právních předpisů. 2.1.4 Ostatní uživatelé pozemních komunikací: — zvláštní rizikové faktory, které se týkají nedostatku zkušeností ostatních uživatelů pozemních komunikací a nejvíce zranitelných skupin uživatelů jako jsou děti, chodci, cyklisté a lidé se sníženou pohyblivostí, — rizika spočívající ve způsobu jízdy a řízení různých druhů vozidel a v různém zorném poli jejich řidičů. 2.1.5 Obecné předpisy a ostatní záležitosti: — pravidla, která se týkají správních dokladů požadovaných k používání vozidla, — obecná pravidla určující, jak se musí řidič chovat v případě nehody (umístění výstražného zařízení a zapnutí varovné signalizace) a opatření, která může učinit, aby pomohl obětem silniční nehody, je-li to nezbytné, — bezpečnostní opatření, která se týkají vozidla, přepravovaného nákladu a přepravovaných osob. 2.1.6 Bezpečnostní opatření při vystupování z vozidla. 2.1.7 Technická hlediska spojená s bezpečností provozu na pozemních komunikacích; žadatel musí být schopen zjistit nejběžnější závady, zejména v systému řízení, odpružení a brzdném systému, pneumatikách, světlech a ukazatelích směru, odrazových sklech, zpětných zrcátkách, čelním skle a stěračích, výfukovém systému, bezpečnostních pásech a zvukovém výstražném zařízení. 2.1.8 Bezpečnostní vybavení vozidla, a zejména užívání bezpečnostních pásů, opěrek hlav a dětských zádržných systémů. 2.1.9 Pravidla týkající se užívání vozidla ve vztahu k životnímu prostředí (přiměřené používání zvukových výstražných zařízení, přiměřená spotřeba pohonných hmot, omezení znečišťujících emisí atd.). |
3. Zvláštní ustanovení pro skupiny A a A1
|
3.1 |
Povinné ověření obecných znalostí o: 3.1.1 používání ochranné výstroje, například rukavic, bot, oblečení a ochranné přílby; 3.1.2 viditelnosti řidičů motocyklu pro jiné uživatele pozemní komunikace; 3.1.3 rizikových faktorech týkajících se různých podmínek na pozemních komunikacích, jak je uvedeno výše, se zvláštním zřetelem na kluzké části, například kryty kanalizace, vodorovné dopravní značky, například čáry a šipky, tramvajové koleje; 3.1.4 technických hlediscích spojených s bezpečností provozu na pozemních komunikacích, jak je uvedeno výše, se zvláštním zřetelem na nouzový spínač brzdění, hladinu oleje a stav řetězu. |
4. Zvláštní ustanovení pro skupiny C, C + E, C1, C1 + E, D, D + E, D1 a D1 + E
|
4.1. |
Povinné ověření obecných znalostí o: 4.1.1 pravidlech pro doby řízení a doby odpočinku ve smyslu nařízení Rady (EHS) č.3820/85 ( 7 ); užití záznamového zařízení ve smyslu nařízení Rady (EHS) 3821/85 ( 8 ); 4.1.2 pravidlech, která se týkají druhu dotyčné dopravy, věcí nebo cestujících; 4.1.3 dokladech pro provoz vozidla a dopravních dokladech požadovaných pro vnitrostátní a mezinárodní přepravu věcí a cestujících; 4.1.4 chování v případě nehody; znalost opatření, která mají být učiněna po nehodě nebo podobné události, včetně záchranných akcí, například evakuace cestujících a základní znalost první pomoci; 4.1.5 opatřeních, která je třeba učinit při demontáži a výměně kol; 4.1.6 pravidlech pro hmotnosti a rozměry vozidel; pravidlech pro omezovače rychlosti; 4.1.7 překážkách v zorném poli daných vlastnostmi jejich vozidel; 4.1.8 orientaci v silniční mapě, plánování cesty, včetně užití elektronických navigačních systémů (není povinné); 4.1.9 bezpečnostních faktorech, které se týkají nakládání vozidla: kontroly nákladu (uspořádání a upevnění), obtíží s různými druhy nákladu (například kapalin, zavěšených nákladů …), nakládky a vykládky věcí a užití nakládacího zařízení (pouze pro skupiny C, C + E, C1, C1 + E); 4.1.10 odpovědnosti řidiče při přepravě cestujících: pohodlí a bezpečnost cestujících; přeprava dětí; nezbytná kontrola před odjezdem; všechny druhy autobusů by měly být součástí teoretické zkoušky (autobusy veřejné linkové dopravy a zájezdové autobusy, autobusy o zvláštních rozměrech …) (pouze pro skupiny D, D + E, D1, D1 + E). |
|
4.2. |
Povinné ověření obecných znalostí, které se týkají následujících dalších ustanovení o skupinách C, C + E, D a D + E: 4.2.1 zásady konstrukce a funkce: spalovacích motorů; kapalin (například motorového oleje, chladicí směsi, kapaliny do ostřikovače skla), palivového systému, elektrického systému, zapalovacího systému, převodového ústrojí (spojky, převodovky atd.); 4.2.2 mazání a ochrana před mrazem; 4.2.3. zásady konstrukce, montáže a správného používání pneumatik a péče o ně; 4.2.4 zásady typů, chod, hlavní části, zapojení a užívání brzd, denní údržba nastavení brzd a regulátorů rychlosti a užívání protiblokovacích brzd; 4.2.5 zásady typů, chod, funkce, hlavní části, zapojení a užívání spojovacích systémů a jejich denní údržba (pouze pro skupiny C + E, D + E); 4.2.6 metody lokalizace příčin poruch; 4.2.7 preventivní údržba vozidel a nezbytné běžné opravy; 4.2.8 odpovědnost řidiče s ohledem na přebírání, přepravu a dodávání věcí v souladu s dohodnutými podmínkami (pouze pro skupiny C, C + E). |
B. ZKOUŠKA DOVEDNOSTÍ A CHOVÁNÍ
5. Vozidlo a jeho vybavení
|
5.1. |
Řízení vozidla s převodovkou s ručním řazením je předmětem zkoušky dovedností a chování vykonané na vozidle s ručně ovládanou převodovkou. Pokud zkoušku dovedností a chování vykoná žadatel ve vozidle s automatickou převodovkou, v každém řidičském průkazu vydaném na základě této zkoušky se to zaznamená. Řidičský průkaz s tímto záznamem smí být užit pouze pro řízení vozidel s automatickou převodovkou. „Vozidlem s automatickou převodovkou“ se rozumí vozidlo, u kterého je možno měnit převodový poměr mezi motorem a koly pouze užitím akcelerátoru nebo brzd. |
|
5.2. |
Vozidla užitá při zkoušce dovedností a chování musí vyhovovat následujícím minimálním kritériím. Členské státy mohou zavést ustanovení pro přísnější kritéria nebo přidat jiná. Skupina A: — postupný přístup (první věta čl. 6 odst. 1 písm b)) první odrážky: motocykl bez postranního vozíku se zdvihovým objemem válců nad 120 cm3, schopný rychlosti alespoň 100 km/h, — přímý přístup (druhá věta čl. 6 odst. 1 písm b)) první odrážky: motocykl bez postranního vozíku s výkonem motoru alespoň 35 kW. Podskupina A1: Motocykl bez postranního vozíku se zdvihovým objemem válců alespoň 75 cm3. Skupina B: Čtyřkolové vozidlo skupiny B schopné rychlosti alespoň 100 km/h. Skupina B + E: Jízdní souprava tvořená zkušebním vozidlem skupiny B a přívěsem s maximální přípustnou hmotností alespoň 1 000 kg, schopná jízdy rychlostí alespoň 100 km/h, která nespadá do skupiny B; nákladový oddíl přívěsu sestává z uzavřeného skříňového tělesa o šířce a výšce odpovídající alespoň šířce a výšce motorového vozidla; uzavřené skříňové těleso může být o něco méně širší než motorové vozidlo, pokud je výhled dozadu možný pouze za použití vnějších zpětných zrcátek motorového vozidla; skutečná celková hmotnost přistaveného přívěsu musí být nejméně 800 kg. Podskupina B1: Tříkolové nebo čtyřkolové vozidlo s vlastním pohonem schopné rychlosti alespoň 60 km/h. Skupina C: Vozidlo skupiny C s maximální přípustnou hmotností alespoň 12 000 kg, délkou alespoň 8 m a šířkou alespoň 2,40 m a schopné jízdy rychlostí alespoň 80 km/h, vybavené protiblokovacími brzdami a převodovkou, která má alespoň osm převodových stupňů vpřed, a záznamovým zařízením ve smyslu nařízení (EHS) č. 3821/85; nákladový oddíl sestává z uzavřené skříňové nástavby, která je alespoň tak široká a vysoká jako kabina; skutečná maximální přípustná hmotnost přistaveného vozidla musí být nejméně 10 000 kg. Skupina C + E: Buď kloubové vozidlo nebo jízdní souprava zkušebního vozidla skupiny C a přívěsu o délce alespoň 7,5 metrů; jak kloubové vozidlo, tak jízdní souprava musí mít celkovou hmotnost alespoň 20 000 kg, délku alespoň 14 metrů a šířku alespoň 2,40 metrů, musí být schopné jízdy rychlostí alespoň 80 km/h, vybavené protiblokovacími brzdami a převodovkou, která má alespoň osm převodových stupňů vpřed, a záznamovým zařízením ve smyslu nařízení (EHS) č. 3821/85; nákladový oddíl sestává z uzavřené skříňové nástavby, která je alespoň tak široká a vysoká jako kabina; skutečná celková hmotnost jak přistaveného kloubového vozidla, tak jízdní soupravy musí být nejméně 15 000 kg. Podskupina C1: Vozidlo podskupiny C1 s maximální přípustnou hmotností alespoň 4 000 kg, délkou alespoň pět metrů a schopné jízdy rychlostí alespoň 80 km/h; vybavené protiblokovacími brzdami a záznamovým zařízením ve smyslu nařízení (EHS) č. 3821/85; nákladový oddíl sestává z uzavřeného skříňového tělesa, které je alespoň tak široké a vysoké jako kabina. Podskupina C1 + E: Jízdní souprava tvořená zkušebním vozidlem podskupiny C1 a přívěsem s maximální přípustnou hmotností alespoň 1 250 kilogramů; tato jízdní souprava musí mít délku alespoň osm metrů a být schopná jízdy rychlosti alespoň 80 km/h; nákladový oddíl přívěsu sestává z uzavřeného skříňového tělesa, které je alespoň tak široké a vysoké jako kabina; uzavřené skříňové těleso může být o něco méně širší než kabina, pokud je výhled dozadu možný pouze za použití vnějších zpětných zrcátek motorového vozidla; skutečná celková hmotnost přistaveného přívěsu musí být nejméně 800 kg. Skupina D: Vozidlo skupiny D o délce alespoň 10 metrů a šířce alespoň 2,40 metrů, schopné jízdy rychlostí alespoň 80 k/hod; vybavené protiblokovacími brzdami a záznamovým zařízením ve smyslu nařízení (EHS) č. 3821/85. Skupina D + E: Jízdní souprava tvořená zkušebním vozidlem skupiny D a přívěsem s maximální přípustnou hmotností alespoň 1 250 kilogramů, schopná jízdy rychlostí alespoň 80 km/h; nákladový oddíl přívěsu sestává z uzavřeného skříňového tělesa, které je alespoň dva metry široké a dva metry vysoké; skutečná celková hmotnost přistaveného přívěsu musí být nejméně 800 kg. Podskupina D1: Vozidlo podskupiny D1 s maximální přípustnou hmotností alespoň 4 000 kg, o délce alespoň pět metrů a schopné jízdy rychlostí alespoň 80 km/h, vybavené protiblokovacími brzdami a záznamovým zařízením ve smyslu nařízení (EHS) č. 3821/85. Podskupina D1 + E: Jízdní souprava tvořená zkušebním vozidlem skupiny D a přívěsem s maximální přípustnou hmotností alespoň 1 250 kilogramů, schopná jízdy rychlostí alespoň 80 km/h; nákladový oddíl přívěsu sestává z uzavřeného skříňového tělesa, které je alespoň dva metry široké a dva metry vysoké; skutečná celková hmotnost přistaveného přívěsu musí být nejméně 800 kg. Zkušební vozidla pro skupiny B + E, C, C + E, C1, C1 + E, D, D + E, D1 a D1 + E, která nejsou v souladu s minimálními výše uvedenými kritérii, ale která se užívala v okamžiku nebo před vstupem této směrnice Komise v platnost, mohou být ještě používaná v období nepřesahujícím deset let od tohoto dne. Požadavky týkající se nákladu přepravovaného těmito vozidly mohou členské státy stanovit nejpozději do deseti let od vstupu této směrnice v platnost. |
6. Dovednosti a chování, které se zkoušejí v skupinách A a A1
|
6.1. |
Příprava a technická kontrola vozidla s ohledem na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích Žadatel musí prokázat, že je schopen připravit vozidlo pro bezpečnou jízdu tím, že splní následující požadavky:
|
|
6.2. |
Základní jízdní úkony, které se zkoušejí s ohledem na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích:
|
|
6.3. |
Chování v provozu na pozemních komunikacích Žadatelé musí v situacích běžného provozu na pozemních komunikacích, při dodržování všech zásad bezpečnosti a s ohledem na všechna nezbytná opatření předvést následující úkony: 6.3.1 rozjezd: po zaparkování, po zastavení v provozu; opuštění příjezdové cesty; 6.3.2 jízdu po rovné pozemní komunikaci, projíždění okolo jedoucích vozidel včetně zúženého prostoru; 6.3.3 jízdu v zatáčkách; 6.3.4 křižovatky: příjezd do křižovatek a průjezd křižovatkami a dálničními uzly; 6.3.5 změna směru jízdy: odbočování doleva a doprava; přejíždění jízdních pruhů; 6.3.6 příjezd na dálnici/výjezd z dálnice nebo jiné silnice (je-li k dispozici): zařazení do rychlejšího pruhu, přejezd do pomalejšího pruhu; 6.3.7 předjíždění/míjení: předjíždění jiných vozidel (je-li to možné): jízda podél překážek, například parkujících automobilů; předjíždění jinými vozidly (je-li to vhodné); 6.3.8 zvláštní vlastnosti pozemní komunikace (jsou-li k dispozici): kruhové objezdy, železniční úrovňové přejezdy; zastávky tramvají/autobusů; přechody pro chodce; jízda do kopce a z kopce při velkém podélném sklonu; 6.3.9 provedení nezbytných opatření při opouštění vozidla. |
7. Dovednosti a chování, které se zkoušejí ve skupinách B, B1 a B + E
|
7.1. |
Příprava a technická kontrola vozidla s ohledem na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích Žadatelé musí prokázat, že jsou schopni přípravy pro bezpečnou jízdu dodržením následujících požadavků: 7.1.1 upravení sedadla podle potřeby k zajištění správné polohy při sezení; 7.1.2 upravení zpětných zrcátek, bezpečnostních pásů a opěrek hlavy, jsou-li k dispozici; 7.1.3 kontrola zavření dveří; 7.1.4 provedení namátkové kontroly stavu pneumatik, řízení, brzd, kapalin (například motorového oleje, chladicí směsi, kapaliny do ostřikovače skla), světel, odrazových skel, ukazatelů směru a výstražného zvukového zařízení; 7.1.5 kontrola bezpečnostních faktorů, které se vztahují k nakládání vozidla: karoserie, plachet, dveří od nákladního prostoru, způsobu nakládky, zabezpečení nákladu (pouze pro skupinu B + E); 7.1.6 kontrola spojovacího zařízení, brzd a elektrických spojení (pouze pro skupinu B + E). |
|
7.2 |
skupiny B a B1: zvláštní jízdní úkony, které se zkoušejí s ohledem na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích Zkouší se výběr z těchto jízdních úkonů (alespoň dva jízdní úkony ze čtyř bodů včetně jednoho bodu při couvání): 7.2.1 couvání na přímé silnici nebo couvání doprava nebo doleva za udržování správného jízdního pruhu; 7.2.2 otočení vozidla přední částí do opačné strany za použití chodu vpřed a zpětného chodu; 7.2.3 zaparkování vozidla a opuštění parkovacího místa (podélné, šikmé nebo kolmé parkování, za použití chodu vpřed a zpětného chodu, na rovině, do kopce nebo z kopce); 7.2.4 zabrzdění přesně na určeném místě; provedení nouzového zastavení není povinné. |
|
7.3 |
skupina B + E: zvláštní jízdní úkony, které se zkoušejí s ohledem na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích: 7.3.1 připojení přívěsu k motorovému vozidlu a odpojení přívěsu od motorového vozidla nebo odpojení přívěsu od motorového vozidla a opětné připojení přívěsu k motorovému vozidlu; tento jízdní úkon musí začínat s tažným vozidlem zaparkovaným vedle přívěsu (tj. nikoliv v jedné řadě); 7.3.2 couvání v zatáčce, jejíž zakřivení je ponecháno na rozhodnutí členských států; 7.3.3 bezpečné zaparkování pro nakládku a vykládku. |
|
7.4. |
Chování v provozu na pozemních komunikacích Žadatelé musí při dodržení naprosté bezpečnosti a provedení všech nezbytných opatření provést všechny následující úkony při běžných situacích silničního provozu: 7.4.1 rozjezd: po zaparkování, po zastavení v provozu; opuštění příjezdové cesty; 7.4.2 jízdu po rovné pozemní komunikaci, projíždění okolo jedoucích vozidel včetně zúženého prostoru; 7.4.3 jízdu v zatáčkách; 7.4.4 křižovatky: příjezd do křižovatek a průjezd křižovatkami a dálničními uzly; 7.4.5 změnu směru jízdy: odbočování doleva a doprava; přejíždění z jízdních pruhů; 7.4.6 příjezd na dálnici/výjezd z dálnice nebo jiné silnice (je-li k dispozici): zařazení do rychlejšího pruhu, přejezd do pomalejšího pruhu; 7.4.7 předjíždění/míjení: předjíždění jiných vozidel (je-li to možné): jízda podél překážek, například parkujících automobilů; předjíždění jinými vozidly (je-li to vhodné); 7.4.8 zvládnutí zvláštních charakteristik silnice (jsou-li k dispozici): křižovatky s kruhovým objezdem, železniční úrovňové přejezdy; zastávky tramvají/autobusů; přechody pro chodce; jízda do kopce a z kopce při velkém podélném sklonu; 7.4.9 provedení nezbytných opatření při vystupování z vozidla. |
8. Dovednosti a chování, které se zkoušejí ve skupinách C, C + E, C1, C1 + E, D, D + E, D1 a D1 + E
|
8.1 |
Příprava a technická kontrola vozidla s ohledem na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích Žadatelé musí prokázat, že jsou schopni přípravy pro bezpečnou jízdu dodržením následujících požadavků: 8.1.1 upravení sedadla podle potřeby k zajištění správné polohy při sezení; 8.1.2 upravení zpětných zrcátek, bezpečnostních pásů a opěrek hlavy, jsou-li k dispozici; 8.1.3 provedení namátkové kontroly stavu pneumatik, řízení, brzd, světel, odrazových skel, ukazatelů směru a výstražného zvukového zařízení; 8.1.4 kontrola posilovačů brzd a systémů řízení; kontrola stavu kol, disků kol, blatníků, čelního skla, oken a stěračů, kapalin (například motorového oleje, chladicí směsi, kapaliny do ostřikovače skla); kontrola a používání přístrojové desky včetně záznamového zařízení ve smyslu nařízení (EHS) č. 3821/85; 8.1.5 kontrola tlaku vzduchu, zásobníků vzduchu a odpružení; 8.1.6 kontrola bezpečnostních faktorů, které se vztahují k nakládání vozidla: karoserie, plachet, dveří od nákladního prostoru, nakládacího zařízení (je-li k dispozici), způsobu nakládky, zabezpečení nákladu (pouze pro skupiny C, C + E, C1, C1 + E); 8.1.7 kontrola spojovacího zařízení, brzd a elektrických spojení (pouze pro skupiny C + E, C1 + E, D + E, D1 + E); 8.1.8 schopnost provést zvláštní bezpečnostní opatření, která se týkají vozidla: kontroly karoserie, dveří pro cestující, nouzových východů, výbavy pro první pomoc, hasicích přístrojů a ostatního bezpečnostního vybavení (pouze pro skupiny D, D + E, D1, D1 + E); 8.1.9 orientace v mapě, plánování cesty včetně užití elektronických navigačních systémů (není povinné). |
|
8.2. |
Zvláštní jízdní úkony, které se zkoušejí s ohledem na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích: 8.2.1 připojení přívěsu k motorovému vozidlu a odpojení přívěsu od motorového vozidla nebo odpojení přívěsu od motorového vozidla a opětné připojení přívěsu k motorovému vozidlu; tento jízdní úkon musí začínat s tažným vozidlem zaparkovaným vedle přívěsu (tj. nikoliv v jedné řadě) (pouze pro skupiny C + E, C1 + E, D + E, D1 + E); 8.2.2 couvání v zatáčce, jejíž zakřivení je ponecháno na rozhodnutí členských států; 8.2.3 bezpečné zaparkování pro nakládku/vykládku na nakládací rampě/plošině nebo podobném zařízení (pouze pro skupiny C, C + E, C1, C1 + E); 8.2.4 parkování s ohledem na bezpečné vystupování cestujících z autobusu a nastupování cestujících do autobusu (pouze pro skupiny D, D + E, D1, D1 + E). |
|
8.3. |
Chování v provozu na pozemních komunikacích Žadatelé musí při dodržení naprosté bezpečnosti a provedení všech nezbytných opatření provést všechny následující úkony za běžných situací provozu na pozemních komunikacích: 8.3.1 rozjezd: po zaparkování, po zastavení v provozu; opuštění příjezdové cesty; 8.3.2 jízdu po rovné pozemní komunikaci, projíždění okolo jedoucích vozidel včetně zúženého prostoru; 8.3.3 jízdu v zatáčkách; 8.3.4 křižovatky: příjezd do křižovatek a průjezd křižovatkami a dálničními uzly; 8.3.5 změna směru jízdy: odbočování doleva a doprava; přejíždění z jízdních pruhů; 8.3.6 příjezd na dálnici/výjezd z dálnice nebo jiné silnice (je-li k dispozici): zařazení do rychlejšího pruhu, přejezd do pomalejšího pruhu; 8.3.7 předjíždění/míjení: předjíždění jiných vozidel (je-li to možné); jízda podél překážek, například parkujících automobilů; předjíždění jinými vozidly (je-li to možné); 8.3.8 zvláštní vlastnosti pozemní komunikace (jsou-li k dispozici): křižovatky s kruhovým objezdem, železniční úrovňové přejezdy; zastávky tramvají/autobusů; přechody pro chodce; jízda do kopce a z kopce při velkém podélném sklonu; 8.3.9 provedení nezbytných opatření při vystupování z vozidla. |
9. Vyhodnocení zkoušek dovedností a chování
|
9.1 |
Pro každou z uvedených řidičských situací musí hodnocení odrážet dovednost, s jakou žadatel zvládá řízení vozidla, a předvedenou schopnost řídit naprosto bezpečně. Zkoušející se musí během zkoušky cítit bezpečně. Chyby v řízení nebo nebezpečné chování okamžitě ohrožující bezpečnost zkušebního vozidla, jeho cestujících nebo dalších účastníků provozu na pozemních komunikacích mají za následek nesložení zkoušky bez ohledu na to, zda musel zkoušející nebo doprovázející osoba zasáhnout. Avšak je na zkoušejícím, aby rozhodl, zda má být zkouška dovednosti a chování dokončena. Zkoušející musí být vyškoleni tak, aby byli schopni správně hodnotit schopnost žadatelů bezpečně řídit. Práce zkoušejících musí být sledována a musí být pod dozorem orgánu pověřeného členským státem, aby bylo zajištěno správné a důsledné hodnocení chyb v souladu s normami stanovenými v této příloze. |
|
9.2. |
Během hodnocení věnuje zkoušející zvláštní pozornost skutečnosti, zda žadatel prokazují defenzivní a sociální řidičské chování. To by se mělo odrazit na celkovém způsobu řízení a ti, kteří zkoušejí z řízení, by toto měli brát v úvahu při celkovém hodnocení žadatele. Hodnocení zahrnuje přizpůsobivé a rozhodné (bezpečné) řízení, respektování silničních podmínek a podmínek počasí, respektování okolního dopravního provozu, respektováni zájmů ostatních účastníků provozu na pozemních komunikacích (zejména zranitelných) a předvídání. |
|
9.3. |
Zkoušející z řízení dále hodnotí, zda žadatel: 9.3.1 ovládá vozidlo, přičemž bere v úvahu: řádné užívání bezpečnostních pásů, zpětných zrcátek, opěrek hlavy, sedadel; řádné užívání světel a ostatního vybavení; řádné užívání spojky, převodovky, plynového pedálu, brzdového systému (včetně třetího brzdového systému, je-li k dispozici) a řízení; ovládá vozidlo za různých okolností a různých rychlostí; bere v úvahu stabilitu vozidla na vozovce, váhu, rozměry a vlastnosti vozidla, váhu a typ nákladu (pouze pro skupiny B + E, C, C + E, C1, C1 + E, D + E, D1 + E) a pohodlí cestujících (pouze pro skupiny D, D + E, D1, D1 + E) (bez příliš rychlého přidávání plynu, s plynulým řízením a bez prudkého brždění); 9.3.2 řídí hospodárně a s ohledem na životní prostředí, přičemž bere v úvahu otáčky motoru za minutu, změnu rychlostí, brzdění a akceleraci (pouze pro skupiny B + E, C, C + E, C1, C1 + E, D, D + E, D1, D1 + E); 9.3.3 se věnuje sledování provozu: sledování celého okolí; řádné užívání zrcátek; schopnost vidět na dlouhé, střední a krátké vzdálenosti; 9.3.4 dodržuje pravidla přednosti v jízdě: přednost v jízdě na křižovatkách a dálničních uzlech; dávání přednosti v jízdě za jiných okolností (například při změně směru, změně jízdního pruhu, zvláštních jízdních úkonech); 9.3.5 správně se zařazuje na silnici: řádně se řadí na silnici, do jízdních pruhů, v kruhových objezdech, na silnici se zatáčkami, přiměřeně podle typu a vlastností vozidla; předvídá změnu zařazení; 9.3.6 dodržuje vzdálenosti: dodržuje dostatečné vzdálenosti před sebou a po straně; dodržuje dostatečné vzdálenosti od ostatních účastníků provozu na pozemních komunikacích; 9.3.7 rychlost: nepřekračuje největší povolenou rychlost; přizpůsobuje rychlost podmínkám počasí a provozu na pozemních komunikacích a tam, kde to vyžadují vnitrostátní rychlostní limity; jezdí takovou rychlostí, aby bylo možno zastavit na vzdálenost, na kterou je viditelnost a volná silnice; přizpůsobuje rychlost jízdy celkové rychlosti stejných účastníků provozu na pozemních komunikacích; 9.3.8 světelná signalizace, silniční značky a ostatní značení: správně se chová podle světelné signalizace; dodržuje pokyny od osob řídících dopravní provoz; správně se chová podle dopravních značek (zákazových nebo příkazových); jedná přiměřeně podle vodorovného značení na vozovce; 9.3.9 dávání znamení: v případě nezbytnosti dává znamení správně a včas; dává správně znamení o změně směru jízdy; jedná přiměřeně s ohledem na všechna znamení dávaná ostatními účastníky provozu na pozemních komunikacích; 9.3.10 brzdění a zastavování: podle okolností včas zpomaluje, brzdí nebo zastavuje; je předvídavý; požívá různé brzdové systémy (pouze pro skupiny C, C + E, D, D + E); používá jiné systémy snižování rychlosti než brzdné (pouze pro skupiny C, C + E, D, D + E). |
10. Délka zkoušky
Délka zkoušky a ujetá trasa musí být dostatečná k posouzení dovedností a chování podle písmene B této přílohy. V žádném případě nesmí být doba strávená řízením na silnici kratší než 25 minut pro skupiny A, A1, B, B1 a B + E a 45 minut pro ostatní skupiny. V tomto čase není zahrnuto přijímání žadatele, příprava vozidla, technická kontrola vozidla s ohledem na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, zvláštní jízdní úkony a oznámení výsledku praktické zkoušky.
11. Místo zkoušky
Část zkoušky, kterou se ověřuje žadatelovo zvládnutí technické stránky vozidla, může být prováděna na zvláštním zkušebním pozemku. Pokud je to možné, měla by být část zkoušky, při které se hodnotí žadatelovo chování v provozu na pozemních komunikacích, prováděna na silnicích mimo zastavěné oblasti, na rychlostních silnicích (silnicích pro motorová vozidla) a dálnicích (nebo podobných), a dále na všech druzích městských ulic (v obytných oblastech s povolenou rychlostí 30 a 50 km/h, na městských rychlostních komunikacích), čímž by byly zastoupeny různé druhy obtížných situací, se kterými se budou řidiči setkávat. Je také žádoucí, aby se zkouška konala při různé intenzitě dopravního provozu. Čas strávený řízením na pozemní komunikaci by měl být optimálně využit k posouzení chování žadatele v různých druzích provozu, se kterými se může setkat, se zvláštním důrazem na změnu mezi těmito druhy.
II. ZNALOSTI, DOVEDNOSTI A CHOVÁNÍ PŘI ŘÍZENÍ MOTOROVÉHO VOZIDLA
Řidiči všech motorových vozidel musí mít vždy znalosti, dovednosti a chování popsané v bodu 1 až 9, a to s ohledem na jejich schopnost:
— rozpoznat nebezpečí dopravního provozu a zhodnotit jejich závažnost,
— dostatečně ovládat své vozidlo tak, aby se nevytvářely nebezpečné situace, a reagovat přiměřeně, kdyby se takové situace vyskytly,
— dodržovat pravidla provozu na pozemních komunikacích, zejména ta, která jsou určena k zabránění dopravním nehodám a zachování plynulosti provozu,
— odhalit každou hlavní technickou závadu na svých vozidlech, zejména ty závady, které představují riziko pro bezpečnost, a umět je odpovídajícím způsobem odstranit,
— počítat se všemi faktory, které ovlivňují chování řidiče (například alkohol, únava, slabý zrak atd.) tak, aby si zachovali naprosté využití schopností potřebných pro bezpečnou jízdu,
— projevováním patřičného respektu vůči ostatním pomáhat zajišťovat bezpečnost všech účastníků provozu na pozemních komunikacích, zvláště těch nejslabších a nejvíce ohrožených.
Členské státy mohou provádět příslušná opatření, aby zajistili řidičům, kteří pozbyli znalosti, dovednosti a chování popsané v bodech 1 až 9, možnost znovu nabýt těchto znalostí a dovedností a pokračovat ve vykazování chování požadovaném pro řízení motorového vozidla.
PŘÍLOHA III
MINIMÁLNÍ POŽADAVKY NA FYZICKÝ A DUŠEVNÍ STAV PŘI ŘÍZENÍ VOZIDLA S VLASTNÍM POHONEM
DEFINICE
|
1. |
Pro účely této přílohy se řidiči dělí do dvou tříd: 1.1. Třída 1: řidiči vozidel skupin A, B a B + E a podskupin A1 a B1; 1.2. Třída 2: řidiči vozidel skupin C, C + E, D, D + E a podskupin C1, C1 + E, D1, D1 + E.
|
|
2. |
Obdobně se řadí do třídy žadatelé o vydání prvního řidičského průkazu nebo o obnovu řidičského průkazu, do které patří ve chvíli, kdy jim je průkaz vydán nebo obnoven. |
LÉKAŘSKÉ PROHLÍDKY
3. Třída 1:
žadatelé jsou povinni podrobit se lékařské prohlídce, pokud se během vyplňování dotazníků nebo během testů, které musí složit před vydáním řidičského průkazu, ukáže, že trpí jedním nebo více ze zdravotních postižení uvedených v této příloze.
4. Třída 2:
žadatelé se podrobí lékařské prohlídce před tím, než jim bude poprvé vydán řidičský průkaz; poté řidiči podstupují lékařskou prohlídku tak často, jak to předepisují vnitrostátní právní předpisy.
|
5. |
Pravidla stanovená členskými státy pro vydání nebo následné obnovení řidičského průkazu mohou být přísnější než pravidla stanovená v této příloze. |
ZRAK
|
6. |
Všichni žadatelé o řidičský průkaz se podrobí vhodné prohlídce, kterou se prokáže, zda mají dostatečnou zrakovou ostrost pro řízení motorového vozidla. Pokud existují důvodné pochybnosti o zrakové ostrosti žadatele, vyšetří žadatele příslušný zdravotnický orgán. Při této prohlídce je věnována pozornost zejména zrakové ostrosti, zornému poli, vidění za šera a postupujícím očním onemocněním. Pro účely této přílohy se nitrooční čočky nepovažují za korektivní čočky. Třída 1:
Třída 2:
|
SLUCH
|
7. |
Řidičské průkazy mohou být vydány nebo obnoveny žadatelům nebo řidičům ve třídě 2 pouze na základě posudku příslušných zdravotnických orgánů; během lékařské prohlídky je věnována zvláštní pozornost možnosti kompenzace. |
OSOBY SE SNÍŽENOU POHYBLIVOSTÍ
|
8. |
Řidičské průkazy nelze vydat nebo obnovit žadatelům nebo řidičům, kteří trpí obtížemi nebo odchylkami pohybového ústrojí, které jsou nebezpečné při řízení motorového vozidla. Třída 1:
Třída 2:
|
KARDIOVASKULÁRNÍ NEMOCI
|
9. |
Jakákoli choroba, která může žadatele o vydání řidičského průkazu nebo řidiče žádajícího o prodloužení řidičského průkazu vystavit náhlému selhání kardiovaskulárního systému tak, že nastane náhlá porucha mozkových funkcí, představuje nebezpečí pro silniční dopravu. Třída 1:
Třída 2:
|
DIABETES MELLITUS
|
10. |
Řidičské průkazy mohou být vydány nebo obnoveny žadatelům nebo řidičům, kteří trpí diabetes mellitus, na základě posudku příslušných zdravotnických orgánů a pod podmínkou pravidelných lékařských kontrol. Třída 2:
|
NEUROLOGICKÁ ONEMOCNĚNÍ
|
11. |
Řidičské průkazy nelze vydat nebo obnovit žadatelům nebo řidičům, kteří trpí vážným neurologickým onemocněním, není-li žádost podepřena kladným posudkem příslušného zdravotnického orgánu. Neurologické poruchy spojené s chorobami nebo chirurgickými zákroky, které ovlivňují centrální nebo periferní nervový systém, což vede ke smyslovým nebo motorickým poruchám a ovlivňuje rovnováhu a koordinaci, musí být brány v úvahu ve vztahu k jejich funkčním vlivům a rizikům postupu. V takových případech může vydání nebo obnovení řidičského průkazu podléhat opakovaným prohlídkám pro případ, že existuje riziko zhoršení stavu žadatele. |
|
12. |
Epileptické záchvaty nebo jiné náhlé poruchy vědomí představují vážné nebezpečí pro bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, pokud se přihodí osobě řídící motorové vozidlo. Třída 1:
Třída 2:
|
DUŠEVNÍ PORUCHY
Třída 1:
|
13.1. |
Řidičské průkazy nelze vydat nebo obnovit žadatelům nebo řidičům, kteří trpí — vážnými duševními poruchami, ať vrozenými či způsobenými nemocí, úrazem nebo neurochirurgickými operacemi, — těžkou duševní retardací, — vážnými poruchami chování způsobenými stárnutím nebo vadami osobnosti vedoucími k vážným poruchám úsudku, chování nebo adaptability, nebude-li žádost podepřena posudkem příslušného zdravotnického orgánu, a v případě nutnosti podmíněna pravidelnými lékařskými kontrolami. |
Třída 2:
|
13.2. |
Příslušný zdravotnický orgán pečlivě posoudí dodatečná rizika a nebezpečí spojená s řízením vozidel spadajících do této třídy. |
ALKOHOL
|
14. |
Požívání alkoholu představuje závažné nebezpečí pro bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Při posuzování tohoto problému musí být lékařská obec velmi ostražitá. Třída 1:
Třída 2:
|
DROGY A LÉKY
15. Zneužívání:
Řidičské průkazy nelze vydat nebo obnovit žadatelům nebo řidičům, kteří jsou závislí na psychotropních látkách, nebo kteří nejsou závislí na těchto látkách, ale pravidelně je zneužívají, bez ohledu na skupinu řidičských oprávnění.
Pravidelné užívání:
Třída 1:
|
15.1. |
Řidičské průkazy nelze vydat nebo obnovit žadatelům nebo řidičům, kteří pravidelně užívají psychotropní látky v jakékoli podobě, které mohou snížit schopnost bezpečně řídit vozidlo, je-li konzumované množství takové, že má negativní vliv na řízení. Toto ustanovení platí i pro všechny ostatní léky nebo jejich kombinace, které ovlivňují schopnost řídit motorové vozidlo. |
Třída 2:
|
15.2. |
Příslušné zdravotnické orgány pečlivě posoudí dodatečná rizika a nebezpečí spojená s řízením vozidel spadajících do této třídy. |
PORUCHY LEDVIN
Třída 1:
|
16.1. |
Řidičské průkazy mohou být vydány nebo obnoveny žadatelům nebo řidičům, kteří trpí vážnou nedostatečností činnosti ledvin, pouze na základě posudku příslušného zdravotnického orgánu a pod podmínkou pravidelných lékařských kontrol. |
Třída 2:
|
16.2. |
Kromě výjimečných případů podložených posudkem příslušného zdravotnického orgánu a podmíněných pravidelnými lékařskými kontrolami nelze řidičské průkazy vydat nebo obnovit žadatelům nebo řidičům, kteří trpí vážnou a nevyléčitelnou poruchou nedostatečností činnosti ledvin. |
RŮZNÁ USTANOVENÍ
Třída 1:
|
17.1. |
Na základě posudku příslušného zdravotnického orgánu, a je-li to nutné, pod podmínkou pravidelných lékařských kontrol může být řidičský průkaz vydán nebo obnoven žadatelům nebo řidičům, kterým byl transplantován některý orgán nebo mají umělý implantát, který ovlivňuje schopnost řídit vozidlo. |
Třída 2:
|
17.2. |
Příslušný zdravotnický orgán pečlivě posoudí dodatečná rizika a nebezpečí spojená s řízením vozidel spadajících do této třídy. |
|
18. |
Všeobecně platí, že pokud žadatelé nebo řidiči trpí nějakou poruchou, která není zmíněna v předchozích bodech, ale u které se předpokládá, že vyústí ve funkční neschopnost ovlivňující bezpečnost řízení, nelze řidičské průkazy vydat nebo obnovit, není-li žádost podepřena posudkem příslušného zdravotnického orgánu, a v případě nutnosti podmíněna pravidelnými lékařskými kontrolami. |
( 1 ) Úř. věst. C 48, 27.2.1989, s. 1.
( 2 ) Úř. věst. C 175, 16.7.1990, s. 40.
( 3 ) Úř. věst. C 159, 26.6.1989, s. 21.
( 4 ) Úř. věst. L 375, 31.12.1980, s. 1.
( 5 ) Úř. věst. L 370, 31.12.1985, s. 1.
( 6 ) Rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23).
( 7 ) Úř. věst. L 370, 31.12.1985, s. 1.
( 8 ) Úř. věst. L 370, 31.12.1985, s. 8.