Keywords
Summary

Keywords

1. Justiční spolupráce v občanských věcech – Příslušnost, uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti – Nařízení č. 2201/2003 – Pojem „obvyklé bydliště“ dítěte

(Nařízení Rady č. 2201/2003, články 8, 10 a 13)

2. Justiční spolupráce v občanských věcech – Příslušnost, uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti – Nařízení č. 2201/2003 – Příslušnost ve věci rodičovské zodpovědnosti – Konečné rozhodnutí soudu členského státu, kterým se podle Haagské úmluvy ze dne 25. října 1980 zamítá žádost o bezodkladné navrácení dítěte na území jiného členského státu – Dopad na rozhodnutí, která mají být následně vydána v tomto jiném členském státě v řízeních, která byla zahájena dříve a stále v tomto státě probíhají

(Nařízení Rady č. 2201/2003, článek 19)

3. Justiční spolupráce v občanských věcech – Příslušnost, uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti – Nařízení č. 2201/2003 – Příslušnost ve věci rodičovské zodpovědnosti – Překážka věci zahájené

(Nařízení Rady č. 2201/2003, článek 19)

Summary

1. Pojem „obvyklé bydliště“ ve smyslu článků 8 a 10 nařízení č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení č. 1347/2000 musí být vykládán v tom smyslu, že toto bydliště odpovídá místu, které vykazuje určitou míru integrace dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí. Za tímto účelem je třeba – pokud jde o situaci kojence, který se svou matkou pobývá pouze několik dní v jiném členském státě, než je členský stát jeho obvyklého bydliště, do něhož byl přemístěn – přihlédnout zejména k trvání, pravidelnosti, podmínkám a důvodům pobytu na území tohoto členského státu a přestěhování se matky do tohoto státu, a dále – zejména z důvodu věku dítěte – k zeměpisnému a rodinnému původu matky, jakož i k rodinným a sociálním vazbám, které matka a dítě udržují v tomtéž členském státě. Vnitrostátnímu soudu přísluší určit obvyklé bydliště dítěte s přihlédnutím ke všem konkrétním skutkovým okolnostem v každém jednotlivém případě.

V případě, že by použití výše uvedených kritérií vedlo k závěru, že obvyklé bydliště dítěte nelze určit, musel by být příslušný soud určen na základě kritéria „přítomnosti dítěte“ ve smyslu článku 13 nařízení č. 2201/2003.

(viz body 56–57, výrok 1)

2. Rozhodnutí soudu členského státu, kterým se podle Haagské úmluvy z roku 1980 o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí zamítá žádost o bezodkladné navrácení dítěte na území, pro něž je dána místní příslušnost soudu jiného členského státu, nemá žádný vliv na rozhodnutí, která mají být vydána v tomto jiném členském státě v řízeních ve věcech rodičovské zodpovědnosti, která byla zahájena dříve a stále v tomto státě probíhají.

Podle článku 19 Haagské úmluvy z roku 1980 se totiž takové rozhodnutí nedotýká věcné úpravy práva péče o dítě, i když se stalo konečným.

(viz body 65–66, 71, výrok 2)

3. Rozhodnutí soudu členského státu, které se týká rodičovské zodpovědnosti ve vztahu k dítěti a ještě se nestalo konečným, nemá žádný vliv na rozhodnutí, která mají být vydána v jiném členském státě v řízeních ve věcech rodičovské zodpovědnosti, která byla zahájena dříve a stále v tomto státě probíhají.

V takovém případě střetu mezi dvěma soudy různých členských států, u nichž byla na základě nařízení č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení č. 1347/2000 zahájena řízení ve věci rodičovské zodpovědnosti ve vztahu k dítěti s týmž předmětem a v téže věci, se totiž použije čl. 19 odst. 2 uvedeného nařízení. Podle tohoto článku soud, který zahájil řízení později, přeruší řízení až do doby, než bude určena příslušnost soudu, který zahájil řízení jako první, a nemůže tedy rozhodnout o návrhu, který mu byl předložen.

(viz body 68–69, 71)