29.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 182/1

(1)

Politika Unie v oblasti vnějších hranic usiluje o zavedení integrovaného systému řízení zajišťujícího jednotnou a vysokou úroveň kontroly a ostrahy, která je nezbytným důsledkem volného pohybu osob v rámci Unie a je základní součástí prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Za tímto účelem by měla být stanovena společná pravidla pro standardy a postupy pro ochranu vnějších hranic s ohledem na specifické a nepřiměřené tlaky, kterým některé členské státy čelí na svých vnějších hranicích. Stanovená pravidla by se měla řídit zásadou solidarity mezi členskými státy.

(2)

Volný pohyb osob v rámci schengenského prostoru je jedním z největších úspěchů evropské integrace. Volný pohyb je základním právem, jehož podmínky uplatňování jsou stanoveny ve Smlouvě o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) a Smlouvě o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) a ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (2).

(3)

Zrušení kontrol na vnitřních hranicích vyžaduje naprostou vzájemnou důvěru mezi členskými státy, pokud jde o jejich schopnost plně provádět doprovodná opatření, která umožňují odstranění těchto kontrol.

(4)

Dne 13. října 2006 vstoupilo v platnost nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (3).

(5)

Po několika letech uplatňování nařízení (ES) č. 562/2006 v praxi se ukázalo, že je třeba provést některé změny, a to na základě praktických zkušeností členských států a Komise, včetně výsledků schengenských hodnocení, zpráv a žádostí členských států a vývoje v primárním a sekundárním právu Unie, a že je třeba vyjasnit a účinněji mapovat kritické technické otázky.

(6)

Zpráva Komise ze dne 21. září 2009 o fungování ustanovení o opatřování cestovních dokladů státních příslušníků třetích zemí otiskem razítka v souladu s články 10 a 11 nařízení (ES) č. 562/2006, jakož i zpráva Komise ze dne 13. října 2010 o uplatňování hlavy III (Vnitřní hranice) nařízení (ES) č. 562/2006 obsahují konkrétní návrhy technických změn nařízení (ES) č. 562/2006.

(7)

Nedávno přijaté legislatvní akty Unie, zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex) (4) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (5) vyžadují určité změny nařízení (ES) č. 562/2006.

(8)

Stejně tak by měla být pozměněna některá ustanovení Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích (6) (dále jen „Úmluva k provedení Schengenské dohody“) tak, aby odrážela změny provedené v nařízení (ES) č. 562/2006 a současnou právní situaci.

(9)

Podle rozsudku ve věci C-241/05 Nicolae Bot v. Préfet du Val-de-Marne (7) je třeba změnit pravidla týkající se výpočtu povolené délky krátkodobého pobytu v Unii. Jasná, jednoduchá a harmonizovaná pravidla ve všech právních aktech zabývajících se touto otázkou by byla přínosem jak pro cestující, tak pro pohraniční a vízové orgány. Proto je třeba odpovídajícím způsobem pozměnit nařízení (ES) č. 562/2006, Úmluvu k provedení Schengenské dohody, nařízení Rady (ES) č. 1683/95 ze dne 29. května 1995, kterým se stanoví jednotný vzor víz (8), nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (9), nařízení Evropského parlaemntu a Rady(ES) č. 767/2008 ze dne 9. července 2008 o Vízovém informačním systému (VIS) a o výměně údajů o krátkodobých vízech mezi členskými státy (nařízení o VIS) a nařízení (ES) č. 810/2009 (10).

(10)

Přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1168/2011 ze dne 25. října 2011, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2007/2004 o zřízení Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (11) (Frontex) (dále jen „agentura“), zlepšuje integrovanou správu vnějších hranic a dále posiluje úlohu agentury v souladu s cílem Unie rozvinout politiku, jež povede k postupnému zavádění konceptu integrované správy hranic.

(11)

Za účelem přizpůsobení ustanovení nařízení (ES) č. 562/2006 Smlouvě o fungování EU by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o přijímání dodatečných opatření, kterými se řídí ostraha hranic, a změny příloh nařízení (ES) č. 562/2006. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(12)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž provedení technických změn stávajících pravidel obsažených v nařízení (ES) č. 562/2006, Úmluvě k provedení Schengenské dohody, a nařízeních (ES) č. 1683/95, (ES) č. 539/2001, (ES) č. 767/2008 a (ES) č. 810/2009 nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto ho může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(13)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (12), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí Rady 1999/437/ES ze dne 17. května 1999 o některých opatřeních pro uplatňování uvedené dohody (13).

(14)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (14), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (15).

(15)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (16), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (17).

(16)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu (č. 22) o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení navazuje na schengenské acquis, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto nařízení Radou, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(17)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis  (18); Spojené království se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(18)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis  (19); Irsko se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné,

1)

Článek 2 se mění takto:

2)

V článku 3 se písmeno a) nahrazuje tímto:

3)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 3a

Základní práva

Při uplatňování tohoto nařízení jednají členské státy v plném souladu s příslušnými ustanoveními práva Unie včetně Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina základních práv“), příslušnými normami mezinárodního práva, jako je Úmluva o právním postavení uprchlíků podepsaná v Ženevě dne 28. července 1951 (dále jen „Ženevská konvence“), v plném souladu se se závazky ohledně přístupu k mezinárodní ochraně, zejména zásadou nenavracení, a základními právy. V souladu s obecnými zásadami práva Unie se rozhodnutí podle tohoto nařízení přijímají na základě individuálního posouzení případu.“

4)

V článku 4 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Odchylně od odstavce 1 lze výjimky z povinnosti překračovat vnější hranice pouze na hraničních přechodech a během stanovené provozní doby povolit:

5)

Článek 5 se mění takto:

6)

V čl. 6 odst. 1 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„1.   Při plnění svých úkolů příslušníci pohraniční stráže plně respektují lidskou důstojnost, zejména s ohledem na zranitelné osoby.“

7)

Článek 7 se mění takto:

8)

Článek 9 se mění takto:

9)

Článek 10 se mění takto:

10)

Článek 11 se mění takto:

11)

Článek 12 se mění takto:

12)

V článku 13 se odstavec 5 nahrazuje tímto:

„5.   Členské státy shromažďují statistické údaje o počtu osob, jimž byl odepřen vstup, o důvodech odepření, o státní příslušnosti těchto osob a o druhu hranice (pozemní, vzdušná nebo námořní), na nichž byl těmto osobám vstup odepřen, a tyto údaje předkládají každoročně Komisi (Eurostat) v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 862/2007 ze dne 11. července 2007 o statistice Společenství v oblasti migrace a mezinárodní ochrany (24).

13)

V čl.15 odst. 1 se třetí pododstavec nahrazuje tímto:

„Členské státy zajistí, aby příslušníky pohraniční stráže byli odborní a řádně vyškolení specialisté, přičemž zohlední společné hlavní osnovy pro odbornou přípravu pohraniční stráže vypracované Evropskou agenturou pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států zřízenou nařízením Rady (ES) č. 2007/2004. Součástí osnov je odborné školení zaměřené na odhalování a řešení situací týkajících se zranitelných osob, jako jsou nezletilé osoby bez doprovodu a oběti obchodování s lidmi. Členské státy za podpory agentury vybízejí příslušníky pohraniční stráže ke studiu jazyků, které potřebují k plnění svých úkolů.“.

14)

V článku 18 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Tato zvláštní pravidla se mohou odchýlit od článků 4, 5 a 7 až 13.“

15)

V článku 19 se odstavec 1 mění takto:

16)

V článku 21 se písmeno d) nahrazuje tímto:

17)

Článek 32 se nahrazuje tímto:

„Článek 32

Změny příloh

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 33, pokud jde o změny příloh III, IV a VIII.“.

18)

Článek 33 se nahrazuje tímto:

„Článek 33

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je Komisi svěřena za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 12 odst. 5 a článku 32 je svěřena Komisi na dobu neurčitou od 19. července 2013.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 12 odst. 5 a článku 32 kdykoliv zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 12 odst. 5 a článku 32 vstoupí v platnost, pouze pokud Evropský parlament a Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.“

19)

V článku 34 se odstavec 1 mění takto:

20)

V článku 37 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Členské státy oznámí Komisi vnitrostátní předpisy vztahující se k čl. 21 písm. c) a d), sankce uvedené v čl. 4 odst. 3 a dvoustranné dohody dovolené podle tohoto nařízení. Následné změny těchto předpisů se oznámí do pěti pracovních dnů.“

21)

Přílohy III, IV, VI, VII a VIII nařízení (ES) č. 562/2006 se mění v souladu s přílohou I tohoto nařízení.

1)

V čl. 18 odst. 1 se slova „tři měsíce“ nahrazují slovy „90 dnů“.

2)

Článek 20 se mění takto:

3)

Článek 21 se mění takto:

4)

Článek 22 se nahrazuje tímto:

„Článek 22

Cizinci, kteří řádně vstoupili na území jedné ze smluvních stran, mohou být povinni se za podmínek stanovených každou smluvní stranou ohlásit u příslušných orgánů smluvní strany, na jejíž území vstoupí. Toto ohlášení provedou podle uvážení každé smluvní strany, na jejíž území vstoupili, buď při vstupu, nebo ve lhůtě tří pracovních dnů ode dne vstupu.“

5)

Článek 136 se zrušuje.

1)

V čl. 1 odst. 2 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Státní příslušníci třetích zemí uvedených v seznamu v příloze II jsou osvobozeni od vízové povinnosti stanovené v odstavci 1 pro pobyty, jejichž celková délka nepřekročí 90 dnů během jakéhokoliv období 180 dnů.“

2)

Článek 2 se nahrazuje tímto:

„Článek 2

Pro účely tohoto nařízení se „vízem“ rozumí vízum ve smyslu v čl. 2 bodu 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex) (26)

„iv)

během stávajícího období 180 dnů již 90 dnů pobýval na území členských států na základě jednotného víza nebo víza s omezenou územní platností,“.

1)

V článku. 1 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Toto nařízení stanoví postupy a podmínky udělování víz pro průjezd přes území členských států nebo předpokládané pobyty na tomto území nepřesahující 90 dnů během jakéhokoliv období 180 dnů.“

2)

V čl. 2 bodě 2 se písmeno a) nahrazuje tímto:

3)

V čl. 25 odst. 1 se písmeno b) nahrazuje tímto:

4)

V čl. 32 odst. 1 písm. a) se bod iv) nahrazuje tímto:

5)

Přílohy VI, VII a XI nařízení (ES) č. 810/2009 se mění v souladu s přílohou II tohoto nařízení.