7.5.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 161/37

1.

zaplatit navrhovatelce náhradu škody ve výši 2 516 221,50 eur za majetkovou a nemajetkovou újmu z důvodu zařazení navrhovatelky na seznam osob, subjektů a orgánů v příloze V nařízení (ES) č. 423/2007 (1) a příloze VIII nařízení (EU) č. 961/2010 (2);

2.

zaplatit navrhovatelce úroky z prodlení vypočtené na základě sazby stanovené Evropskou centrální bankou pro hlavní refinanční operace zvýšené o dva procentní body od 17. října 2015 až do úplného zaplacení výše uvedené částky;

3.

nahradit náklady řízení, zejména nahradit náklady navrhovatelky.

—

Tribunál se tím, že ve prospěch Rady zohlednil okolnosti a informace, které Radě předložila až po přijetí protiprávních opatření, a částečně až v řízení o kasačním opravném prostředku, dopustil nesprávného právního posouzení, pokud jde o datum relevantní pro posouzení.

—

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že dospěl k závěru, že existovaly indicie, že bylo přinejmenším pravděpodobné, že navrhovatelka „je vlastněna či ovládána jiným subjektem [v tomto případě IRISL]“. Tribunál zejména použil nesprávné kritérium posouzení, nesprávně zohlednil informace Rady, které tato k datu posouzení vůbec neměla, nestanovil stupeň (údajného) ovládání nebo intenzitu kontroly a indicie nesprávně posoudil.

—

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že se domníval, že nařízení č. 668/2010 (3) je legální v rozsahu, v němž se týká žalobkyně.

—

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že se domníval, že nedostatečné odůvodnění opatření přijatých vůči navrhovatelce v zásadě nemůže zakládat odpovědnost EU a nesprávně upustil od přezkumu, zda došlo k porušení práva na účinnou soudní ochranu.