8.2.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 39/14

1)

Musejí být ustanovení čl. 8 odst. 1 nařízení (EHS) č. 883/2004 (1) vykládána v tom smyslu, že vylučují použití dvoustranné úmluvy v oblasti sociálního zabezpečení, která byla uzavřena před použitím nařízení a která není uvedena v příloze II nařízení za podmínek, kdy se jeví, že režim použitelný ve smyslu dvoustranné úmluvy je pro pojištěnou osobu příznivější, než by byl režim použitelný na základě nařízení?

2)

Ukládá čl. 8 odst. 1 nařízení (EHS) č. 883/2004 pro posouzení příznivějšího charakteru dvoustranné úmluvy povinnost vzít v úvahu, že je třeba omezit se na právní výklad dvoustranné úmluvy, anebo zahrnout i její konkrétní způsoby uplatnění (z hlediska výše částky důchodu, který může poskytnout každý stát a jehož vyplácení je určeno v závislosti na použití/vyloučení použití úmluvy na základě nařízení)?

3)

V případě záporné odpovědi na první otázku (ve smyslu, že použití dvoustranné úmluvy o sociálním zabezpečení vyloučeno není) je možné ve smyslu čl. 8 odst. 1 nařízení (EHS) č. 883/2004 považovat za příznivější právní režim, na základě něhož signatářský stát úmluvy o sociálním zabezpečení uzná kratší dobu pojištění, než je skutečně dosažená doba pojištění a uvedený stát vyplácí důchod, jehož částka je vyšší v porovnání s částkou, na níž by vznikl nárok v návaznosti na uznání celé doby pojištění v jiném signatářském státě?