Kasační opravný prostředek podaný dne 29. listopadu 2013 společností Villeroy & Boch AG proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého senátu) vydanému dne 16. září 2013 ve spojených věcech T-373/10, T-374/10, T-382/10 a T-402/10, Villeroy & Boch AG a další v. Evropská komise

(Věc C-625/13 P)

2014/C 39/17

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Villeroy & Boch AG (zástupci: M. Klusmann, advokát, a S. Thomas)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka) trvá na svých návrhových žádáních z řízení v prvním stupni a navrhuje, aby Soudní dvůr:

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

V rámci svých prvních šesti důvodů kasačního opravného prostředku navrhovatelka Tribunálu vytýká, že se při posuzování důkazů dopustil několika právních pochybení. Tribunál tak měl za to, že může navrhovatelce nevyhovět na základě důkazů týkajících se protiprávního jednání, kterého se údajně dopustila ve Francii, zatímco v souběžně projednávaných věcech posuzoval tyto důkazy zcela odlišně (1). Navrhovatelka má za to, že takový přístup porušuje zásadu, podle níž pochybnosti svědčí ve prospěch žalobce, a pravidla logiky, jelikož totéž posouzení nemůže vést k odlišnému závěru v její neprospěch.

V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že Tribunál jí, jakožto výrobci sanitární techniky, přičetl protiprávní jednání, kterých se v Itálii dopustily nekonkurenční podniky (výrobci armatur), i když se vůbec neúčastnila schůzek údajné kartelové dohody. Navrhovatelka má mimo to za to, že v tomto ohledu Tribunál v souběžně projednávaných věcech týkajících se konkurentů navrhovatelky (2) rozhodl, že vzájemně si nekonkurujícím podnikům nelze vytýkat protiprávní jednání, a to i tehdy, pokud byly údajným protiprávním jednání výrobců armatur přítomny. Mimo jasně diskriminační nerovné zacházení v neprospěch navrhovatelky napadený rozsudek porušuje zásadu, podle níž pochybnosti svědčí ve prospěch žalobce, a pravidla logiky. Pokud má totiž Tribunál za to, že tatáž skutečnost může být posouzena dvěma různými způsoby, je třeba upřednostnit posouzení více hovořící ve prospěch sankcionovaných společností, a nikoliv, tak jako v projednávaném případě, nejméně příznivé posouzení.

Co se týče kombinovaného protiprávního jednání v Nizozemsku, navrhovatelka v rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku zpochybňuje legalitu deklarativního rozhodnutí založeného na promlčených skutkových okolnostech. Navrhovatelka má rovněž za to, že konstatování Tribunálu v odůvodnění a ve výroku rozsudku nejsou konzistentní. Znění výroku je totiž širší než skutková zjištění uvedená v odůvodnění rozsudku. Jelikož tak výrok nestojí na odůvodnění, je napadený rozsudek stižen silně nedostatečným odůvodněním a porušuje tak článek 101 SFEU a článek 81 jednacího řádu Tribunálu.

V rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka v podstatě tvrdí, že pokud jde o Belgii, Tribunál nezohlednil několik relevantních skutkových okolností, přestože je Tribunál na jednání uvedl.

Výtky vznesené v rámci pátého důvodu kasačního opravného prostředku se vztahují ke zjištěním týkajícím se protiprávního jednání v Německu. Navrhovatelka Tribunálu vytýká, že nezohlednil nebo zkreslil její výroky v tomto ohledu. Mimoto tvrdí, že některá konstatování týkající se údajně protiprávní, z pohledu čl. 101 odst. 1 SFEU, výměny informací nejsou právně obhajitelná.

V rámci šestého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka Tribunálu vytýká, že se při analýze protiprávního jednání v Rakousku dopustil nesprávných právních posouzení.

V rámci sedmého důvodu kasačního opravného prostředku má navrhovatelka za to, že skutečnost, že jí byla odvozením přičtena protiprávní jednání, kterých se dopustily právně nezávislé podniky, porušuje zásadu „nulla poena sine culpa“.

V rámci osmého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka Tribunálu vytýká, že provedl právní kvalifikaci několika praktik jako jediného, komplexního a trvajícího protiprávního jednání, zatímco tyto praktiky byly právně i věcně nezávislé a taková kvalifikace nebyla odůvodněna pro nedostatek komplementarity společně přezkoumávaných praktik. V přístupu použitém Tribunálem použití právního pojmu jediné, komplexní a trvající protiprávní jednání porušuje dle navrhovatelky zásadu práva na spravedlivý proces.

V rámci devátého důvodu kasačního opravného prostředku má navrhovatelka za to, že jelikož se protiprávního jednání přímo neúčastnila, nebylo možné jí společně a nerozdílně uložit pokutu, takže došlo k porušení zásady legality a zásady osobní odpovědnosti.

V rámci desátého důvodu kasačního opravného prostředku má navrhovatelka za to, že se Tribunál tím, že provedl povrchní přezkum, dopustil nesprávného právního posouzení, a vytýká mu, že nevykonal správně svoji kontrolní funkci, a nezajistil tak dodržení zásady soudní ochrany zakotvené v unijním právu.

V rámci jedenáctého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že pokuta potvrzená Tribunálem je každopádně nepřiměřená. Vzhledem k tomu, že některé usvědčující důkazy byly Tribunálem odmítnuty a že další důkazy musí být rovněž odmítnuty z důvodu nesprávného právního odůvodnění, nelze potvrzení maximální zákonné sankce (tedy 10 % obratu skupiny) Tribunálem považovat za přiměřené ani za zákonné. Jelikož většina skutkových poznatků uplatňovaných k odůvodnění kvalifikace protiprávního jednání nebyla platná, není vzhledem ke zjevnému nedostatku důkazů a příčinné souvislosti, jakož i nepřičitatelnosti předmětných praktik možné mít za to, že po dobu deseti let docházelo v šesti různých zemích u tří skupin výrobků k jedinému, komplexnímu a trvajícímu protiprávnímu jednání. V krajním případě je sice možné mít za to, že na místní úrovni došlo k dílčím protiprávním jednáním, taková jednání však nemohou v žádném případě odůvodňovat rozsah uložené sankce. Projednávaná věc ani zdaleka nepředstavuje vážný, či dokonce velmi vážný případ, což Tribunál opomenul zohlednit, a hrubě tak nerespektoval kritéria posouzení, jejichž výklad měl provést.

(1)  Rozsudek Tribunálu ze dne 16. září 2013, Keramag Keramische Werke a další v. Komise (T-379/10 a T-381/10).

(2)  Výše uvedený rozsudek Keramag Keramische Werke a další v. Komise a rozsudek Tribunálu ze dne 16. září 2013, Wabco Europe a další v. Komise (T-380/10).