20.12.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 327/17

1)

Může být za určitých okolností přijatelná diskriminace na základě státní příslušnosti ve vnitrostátním odvětví hazardních her a loterií s ohledem na naléhavé důvody obecného zájmu?

2)

Existuje-li více cílů sledovaných restriktivní politikou uplatňovanou ve vnitrostátním odvětví hazardních her a loterií, a jedním z těchto cílů je financování sociálních činností, lze takové financování považovat za dodatečný zisk vyplývající z takové restriktivní politiky? V případě záporné odpovědi na tuto otázku, je uplatňovaná restriktivní politika přesto přijatelná, pokud nelze cíl spočívající ve financování sociálních činností považovat za hlavní cíl takové restriktivní politiky?

3)

Může se stát dovolávat naléhavých důvodů obecného zájmu jako odůvodnění restriktivní politiky v odvětví hazardních her, pokud státem ovládané společnosti provádějí marketing hazardních her a loterií, jejichž výnosy náležejí státu, a jedním z několika cílů takového marketingu je financování sociálních činností? V případě záporné odpovědi na tuto otázku, je uplatňovaná restriktivní politika přesto přijatelná, pokud financování sociálních činností není shledáno hlavním cílem takového marketingu?

4)

Může být všeobecný zákaz marketingu hazardních her a sázek organizovaných v jiném členském státě loterijní společností, která má v takovém státě sídlo a podléhá dohledu orgánů dotčeného členského státu, přiměřený cíli spočívajícímu v kontrole a dohledu nad provozováním hazardních her, pokud současně neexistují žádná omezení pro marketing hazardních her a loterií organizovaných loterijními společnostmi se sídlem v členském státě, který uplatňuje takovou restriktivní politiku? Jaká bude odpověď na tuto otázku, pokud je cílem takového postupu omezení hazardních her?

5)

Je provozovatel hazardních her, který získal koncesi k provozování určitých hazardních her v určitém státu a který podléhá dohledu příslušného orgánu takového státu, oprávněn provádět marketing svých produktů v odvětví hazardních her v jiných členských státech, například prostřednictvím inzerátů v novinách, aniž by nejdříve požádal o vydání koncese příslušné orgány takových států? V případě kladné odpovědi na tuto otázku, znamená to, že předpisy členského státu, které jsou založeny na ukládání trestních sankcí za propagaci účasti na loteriích organizovaných v zahraničí, tvoří překážku svobody usazování a svobody poskytování služeb, kterou nelze v žádném případě přijmout na základě naléhavých důvodů obecného zájmu? Má z hlediska odpovědi na první otázku nějaký význam, zda se členský stát, kde má provozovatel hazardních her sídlo, dovolává stejných naléhavých důvodů obecného zájmu jako stát, v němž má provozovatel v úmyslu provádět marketing svých hazardních her?