Žaloba podaná dne 9. června 2008 – Komise Evropských společenství v. Řecká republika

(Věc C-248/08)

(2008/C 209/44)

Jednací jazyk: řečtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: Eleni Tserepa-Lacombe a A. Marcoulli)

Žalovaná: Řecká republika

Návrhová žádání žalobkyně

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Touto žalobou se Komise domáhá toho, aby Soudní dvůr určil, že Řecká republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 4 odst. 2 písm. a) a c), čl. 5 odst. 2 písm. c), čl. 6 odst. 2 písm. b) a článků 10, 11, 12, 13, 14, 15, 17, 18 a 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu (dále jen „nařízení VPŽP“). Je třeba poznamenat, že se tato žaloba týká dvou řízení pro nesplnění povinnosti (nesplnění povinnosti č. 2001/5217 a č. 2006/2221), vyplývajících z toho, že Řecká republika nesplnila povinnosti vyplývající z výše uvedených článků tohoto nařízení.

Nařízení konkrétně stanoví, že živočišný odpad poté, co je sbírán, přepravován a označen bez neodůvodněného prodlení, musí být zejména po zpracování odstraněn v souladu s postupy uvedenými v nařízení podle kategorie, do které náleží [čl. 4 odst. 2 písm. c), čl. 5 odst. 2 písm. c) a čl. 6 odst. 2 písm. b) nařízení]. Jsou v něm rovněž stanoveny postupy týkající se odstraňování specifikovaných rizikových materiálů spálením [čl. 4 odst. 2 písm. a) VPŽP]. Nařízení VPŽP stanoví rovněž podmínky pro schvalování zařízení pro zpracování odpadů, zařízení pro přechodnou manipulaci, zařízení na uskladnění, spalování a spoluspalování, zpracovatelských zařízení kategorie 1 a kategorie 2, tukových zařízení kategorie 2 a kategorie 3 a zařízení na výrobu bioplynu a kompostování (články 10 až 15). Obdobně nařízení VPŽP definuje podmínky, za kterých příslušné orgány schvalují zpracovatelská zařízení kategorie 3, jakož i zařízení na výrobu krmiv pro zvířata v zájmovém chovu a technická zařízení (články 17 a 18). Obdobně v souladu s nařízením VPŽP musí příslušný orgán v pravidelných intervalech provádět kontroly a dohled za účelem ověření dodržování ustanovení uvedeného nařízení s ohledem na různá stanovená kritéria a v případě nedodržení těchto ustanovení přijmout nezbytná opatření (článek 26).

Komise, která vychází z velkého počtu zpráv svého Potravinového a veterinárního úřadu (PVÚ), zdůrazňuje, že v okamžiku uplynutí lhůt stanovených v odůvodněném stanovisku a v dodatečném odůvodněném stanovisku ani následně Řecká republika nepřijala veškerá opatření nezbytná k tomu, aby bylo ukončeno nesplnění povinností, které je jí vytýkáno, a tudíž ke splnění povinností, které pro Řeckou republiku vyplývají z výše uvedených článků nařízení VPŽP.

Od roku 2004 PVÚ provedl v Řecku různé mise za účelem určení nedostatků při provádění nařízení VPŽP. I když byl zjištěn určitý pokrok v návaznosti na doporučení, která PVÚ na základě vlastních zjištění vydal pro řecké orgány, a i přes to, že v říjnu 2006 byly přijaty specifické právní předpisy, jejichž účelem je zavedení správních opatření nezbytných k provedení nařízení VPŽP, zvláště pokud jde o schvalování zařízení pro zpracování odpadů, inspektoři PVÚ opakovaně na místě až do dubna 2007 (data, kdy byla provedena poslední mise) konstatovali, že řecké orgány nepřijaly opatření nezbytná pro splnění povinností vyplývajících z výše uvedených článků nařízení VPŽP.

Je třeba také zdůraznit, že neprovedení nebo nedostatečné provedení výše uvedených ustanovení vyplývá především z neúčinné koordinace příslušných orgánů na úrovni správy prefektury. Navíc jak vyplývá z odpovědí řeckých orgánů na zjištění učiněná ve zprávách PVÚ, úroveň úředních kontrol provedených příslušnými orgány a uložení sankcí uvedených ve vnitrostátních právních předpisech nezajišťuje účinné provedení nařízení VPŽP.

(1)  Úř. věst. L 273, 10.10.2002, s. 1.