Kasační opravný prostředek podaný dne 20. května 2008 Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) proti rozsudku Soudu prvního stupně (pátého senátu) vydanému dne 28. února 2008 ve věci T-215/06, American Clothing Associates v. OHIM

(Věc C-208/08 P)

(2008/C 209/32)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel): Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: A. Folliard-Monguiral, zmocněnec)

Další účastnice řízení: American Clothing Associates SA

Návrhová žádání navrhovatele

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatel vznáší jediný důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 písm. h) nařízení o ochranné známce ve spojení s článkem 6 ter Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, ve znění změn a doplňků (2). V rozporu s tím, co rozhodl Soud, se tento posledně uvedený článek, na který odkazuje čl. 7 odst. 1 písm. h) nařízení o ochranné známce Společenství, použije totiž bez rozdílu na ochranné známky pro výrobky a na ochranné známky pro služby.

V tomto ohledu navrhovatel zaprvé uvádí, že Soud se dopustil nesprávného právního posouzení, když vyložil článek 6 ter Pařížské úmluvy doslovným způsobem a mimo kontextu, aniž by vzal v úvahu duch tohoto ustanovení a obecněji duch úmluvy, která od své revize provedené Lisabonským aktem ze dne 31. října 1958 ukládá rozšíření působnosti všech ustanovení týkajících se továrních a obchodních ochranných známek na ochranné známky pro služby, s výjimkou některých ustanovení, která nejsou použitelná v projednávaném případě.

Navrhovatel poukazuje zadruhé na to, že samotný zákonodárce Společenství zpochybňuje, že by bylo třeba rozlišovat ochranné známky pro výrobky a ochranné známky pro služby, neboť článek 29 nařízení o ochranné známce, který provádí článek 4 A Pařížské úmluvy týkající se práva přednosti, výslovně zmiňuje služby, na které se vztahuje přihláška ochranné známky.

Zatřetí uvádí, že v rozporu s tím, co rozhodl Soud v napadeném rozsudku, musí být článek 16 Smlouvy o známkovém právu, sjednané v Ženevě dne 27. října 1994, vykládán v tom smyslu, že objasňuje působnost Pařížské úmluvy, aniž by přesto rozšiřoval její působnost na situace, které Pařížská úmluva vylučuje ve svém současném znění.

Konečně navrhovatel zdůrazňuje, že v novějším rozsudku samotný Soudní dvůr připustil, přinejmenším konkludentně, že Pařížská úmluva stanoví rovné zacházení s ochrannými známkami pro výrobky a ochrannými známkami pro služby.

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

(2)  Sbírka smluv Spojených národů, svazek 828, č. 11847, s. 108.