52014PC0098

2005/0214 (COD)

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU podle čl. 294 odst. 6 Smlouvy o fungování Evropské unie týkající se

postoje Rady v prvním čtení k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady o minimálních požadavcích na podporu mobility pracovníků zlepšením nabývání a zachování doplňkových důchodových práv 2005/0214 (COD)

1.           souvislosti

Datum předání návrhu Evropskému parlamentu a Radě (dokument COM(2005) 507 v konečném znění – 2005/0214 COD): || 20. listopadu 2005

Datum vydání stanoviska Evropského hospodářského a sociálního výboru: (CESE 589/2006 fin) || 20. dubna 2006

Datum přijetí postoje Evropského parlamentu v prvním čtení: (Zpráva, OOMEN-RUIJTEN – 52007AP0269) || 20. června 2007

Datum předání pozměněného návrhu: (dokument COM(2007) 603 v konečném znění – COD v nezměněné podobě): || 9. listopadu 2007

Datum přijetí postoje Rady: || 17. února 2014

2.           Cíl návrhu Komise

S ohledem na stárnutí populace a potřebu zachovat udržitelnost veřejných financí se očekává, že zaměstnanecký penzijní systém bude hrát významnou roli při zajištění přiměřených příjmů v důchodu.

Je tedy nezbytné zajistit, aby pravidla fungování těchto systémů nepředstavovala překážku volného pohybu pracovníků mezi členskými státy, ani mobility v rámci jakéhokoliv členského státu, a snižovala tak možnosti mobilních pracovníků nabýt a zachovat si do konce profesní dráhy dostatečná důchodová práva. Pokud toho nebude dosaženo, omezí to rovněž flexibilitu a efektivnost trhu práce. Přestože je rozhodnutí jednotlivce být mobilnější určováno mnoha činiteli, může mít možnost pozbytí doplňkových důchodových práv značný dopad na rozhodnutí jednotlivce týkající se změny zaměstnání.

3.           Připomínky k postoji Rady

Postoj Rady se liší od návrhu Komise ve dvou hlavních hlediscích. První hledisko se týká oblasti působnosti směrnice, kterou si Rada přeje omezit na přeshraniční mobilitu. Komise navrhla, že by všichni pracovníci, kteří mění pracovní místo, měli mít možnost využívat ustanovení směrnice, ať už změní pracovní místo v rámci jedné země nebo přeshraničně. Učinila tak zejména z praktických důvodů, protože nebylo jasné, jak by systémy mohly v praxi používat rozdílná pravidla pro pracovníky, kteří mění pracovní místo přeshraničně, a ty, kteří zůstávají ve stejné zemi. Rada uvedla, že článek 46 SFEU nelze použít jako právní základ na ochranu občanů, kteří se stěhují za různými pracovními místy v rámci stejné země, a navrhla způsob, podle něhož by bylo možné odlišit přeshraniční mobilitu od mobility vnitřní, jež zůstává v odpovědnosti členských států. Komise může přijmout tento postoj, avšak vyzývá členské státy, aby uplatňovaly normy směrnice rovněž v případě pracovníků, kteří změnili pracovní místo v rámci jedné země. Většina členských států již vyjádřila svůj záměr uplatňovat směrnici jednotně na všechny pracovníky, kteří změní pracovní místo.

Druhá zásadní změna související s návrhem Komise se týká podmínek pro nabývání zaměstnaneckých důchodových práv. Komise navrhla, aby nabývání zaměstnaneckých důchodových práv nebylo podmíněno čekací dobou (předtím, než je pracovník přijat do systému důchodového zabezpečení) delší než jeden rok a lhůtou pro nabytí práv (doba účasti v systému, po jejímž uplynutí nemohou práva propadnout v důsledku předčasného skončení zaměstnaneckého poměru) delší než jeden rok. Rada zastává názor, že kombinace čekací doby a lhůty pro nabytí práv nesmí být delší než tři roky. Rada se zároveň rozhodla pro příznivější právní úpravu nejvyššího povoleného minimálního věku pro nabytí doplňkových důchodových práv. Místo 25 let by minimální věk neměl přesáhnout 21 let. Přestože postoj Rady nevyhovuje návrhu Komise, pokud jde o celkovou délku čekací doby a lhůty pro nabytí práv, představuje zlepšení, pokud jde o minimální věk. Komise proto může postoj Rady přijmout.

4.           Závěr

Komise se proto domnívá, že může postoj Rady schválit, aby mohl Evropský parlament před skočením stávajícího volebního období přijmout konečné znění ve druhém čtení.