31.7.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 229/77

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Obnovená strategie EU pro sociální odpovědnost podniků na období 2011–2014

COM(2011) 681 final

2012/C 229/15

Zpravodajka: paní SHARMA

Spoluzpravodaj: pan ETHERINGTON

Dne 25. října 2011 se Evropská komise, v souladu s článkem 304 Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Obnovená strategie EU pro sociální odpovědnost podniků na období 2011–2014

COM(2011) 681 final.

Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 18. dubna 2012.

Na 481. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 23. a 24. května 2012 (jednání dne 24. května 2012), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 203 hlasy pro, 12 hlasů bylo proti a 12 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   EHSV vítá úsilí Komise o podporu odpovědných podnikatelských praktik prostřednictvím řady politických iniciativ, jež jsou popsány v balíčku „Odpovědné podniky“ (1) a jsou součástí strategie Evropa 2020.

1.2   EHSV konstatuje, že Evropská komise uznává dobrovolnou (což není totéž jako „nezávaznou“) povahu sociální odpovědnosti podniků, že zdůrazňuje, že se zvýšilo povědomí o sociálně odpovědném jednání na úrovni podniků, a uznává potřebu pružnosti, aby podniky mohly být inovativní.

1.3   EHSV konstatuje, že nový návrh rozšiřuje definici sociální odpovědnosti podniků za stávající rámec, ale ponechává příliš mnoho otázek nezodpovězených. V návrhu nejsou objasněny tyto body:

—	pojem „podnik“, který by měl zahrnovat všechny soukromé a veřejné subjekty a subjekty občanské společnosti, aby se zamezilo jakémukoliv nedorozumění;

—	odlišné kulturní přístupy k sociální odpovědnosti podniků;

—	rozdíl mezi „sociální odpovědností“ (pouze na pracovišti) a „společenskou odpovědností“ (činnosti mimo pracoviště);

—	u kterých dobrovolných činností může být povinné podávání zpráv, s ohledem na to, že všechny činnosti v oblasti sociální odpovědnosti podniků jsou dobrovolné a jdou nad rámec zákonných povinností;

—	zvláštní opatření pro malé a střední podniky (ve sdělení je uplatňován univerzální přístup);

—	rozlišování mezi sociální odpovědností podniků a správou a řízením podniků (přitom je zásadní, aby tyto dva rámce zůstaly oddělené).

1.4   Akční plán Komise odráží hlavně starou (a nyní opuštěnou) definici sociální odpovědnosti podniků a zdá se být pouhým pokračováním propagační činnosti posledních deseti let. Na základě nové definice sociální odpovědnosti podniků by Výbor spíše očekával plány týkající se toho, co by mělo být v „obnovené strategii“ nové: plány na podporu a pomoc podnikům, aby převzaly odpovědnost za svůj dopad na společnost a aby svým podílníkům ukázaly, jak se o to snaží. Vzhledem k absenci takových plánů nemá Výbor k „obnovené strategii“ moc co říci. Může pouze vzít na vědomí záměr Komise do léta letošního roku předložit legislativní návrh o transparentnosti sociálních a ekologických informací poskytovaných podniky všech odvětví.

1.5   Výbor podporuje záměr provést přezkum směrnice z roku 2003 (2) a navrhuje, aby podniky, které na sociální odpovědnosti podniků postaví svoji strategii či komunikaci, poskytovaly každoročně sociální a environmentální informace, a to postupem zaručujícím jejich spolehlivost a transparentnost. Je třeba generalizovat běžně používané postupy pomocí mezinárodně uznávaných nástrojů pro měření a hodnocení.

1.6   Výbor připomíná, že cílem postupů spojených se sociální odpovědností podniků v žádném případě nemůže být nahrazení vnitrostátních právních předpisů ani snaha o omezení konvenčních dohod uzavřených v rámci sociálního dialogu. Výbor proto velmi oceňuje návrh na vytvoření databáze umožňující analyzovat a monitorovat obsah nadnárodních dohod, které se podílejí na sociální a environmentální regulaci globalizace.

1.7   Sociální odpovědnost podniků je dobrovolnou činností vhodnou k ověření občanského dialogu v některých podnicích, neboť umožňuje, aby externí subjekty hodnotily odpovědnost těchto podniků z hlediska dopadu na společnost.

2.   Úvod

2.1   25. října 2011 zveřejnila Evropská komise nové sdělení pod názvem Obnovená strategie EU pro sociální odpovědnost podniků na období 2011–2014. Tato strategie nastiňuje akční plán s cíli, jichž má být dosaženo v období 2011–2014.

2.2   Pro obnovení politiky v oblasti sociální odpovědnosti podniků si toto sdělení klade za cíl:

—	formulovat novou definici sociální odpovědnosti podniků;

—	obnovit důvěru spotřebitelů a občanů v evropský podnikatelský sektor;

—	podpořit sociálně odpovědné jednání podniků prostřednictvím výhod a tím, že bude zohledňováno trhem;

—	vylepšit regulační rámec;

—	dále začlenit sociální odpovědnost podniků do vzdělávání, odborné přípravy a výzkumu;

—	lépe sladit evropské a celosvětové přístupy k sociální odpovědnosti podniků;

—	podpořit sociální dialog a transparentnost a

—	vytvořit databázi mezinárodních rámcových dohod.

2.3   Navrhovaná nová rozšířená definice sociální odpovědnosti podniků zní takto: „odpovědnost podniků za dopad jejich činnosti na společnost“. Tato definice bere v potaz další aspekty, jež by měly podniky zahrnout do svých strategií sociální odpovědnosti. Aktualizuje tuto dřívější definici: „koncepce, podle které podniky začleňují sociální otázky a otázky týkající se životního prostředí do podnikatelské činnosti a do vztahů se zúčastněnými subjekty na bázi dobrovolnosti“.

2.4   Komise chce i nadále stavět na mezinárodně uznávaných zásadách a pokynech, a to tak, že bude spolupracovat s členskými státy, partnerskými zeměmi a příslušnými mezinárodními fóry a bude podnikům ukládat povinnost více se angažovat při naplňování těchto rámců.

3.   Obecné připomínky

3.1   Podniky budují sociální odpovědnost podniků jako součást svých obchodních strategií a jako nástroj, jenž podnikům pomáhá podílet se na řešení vnitřních a vnějších sociálních, environmentálních a ekonomických výzev. Sociální odpovědnost podniků může přispět k provádění strategie Evropa 2020, pokud ji vypracují podniky na základě dialogu s různými zainteresovanými stranami a pokud bude zachován neregulační přístup.

3.2   Sociální odpovědnost podniků je součástí koncepce udržitelného rozvoje. Přínos sociálně odpovědného jednání by měl zviditelňovat pozitivní úlohu podniků ve společnosti, která přesahuje rámec čistě ekonomických hodnot. Sociální odpovědnost podniků v žádném případě nesmí nahrazovat sociální práva zaručená legislativními, vnitrostátními nebo mezinárodními nástroji, za něž nesou odpovědnost především státy a vlády.

3.3   Za složité hospodářské a politické situace skýtá politická iniciativa týkající se sociální odpovědnosti podniků příležitost pro pozitivní spolupráci s podnikatelskou sférou – pokud ovšem bude sociální odpovědnost podniků chápána tak, že se tyto podniky snaží podporovat pozitivní a odvracet či minimalizovat negativní dopady na společnost pomocí dobrovolných opatření jdoucích nad rámec jejich zákonných povinností. EHSV připomíná své stanovisko z roku 2006 (3), v němž uvedl, že sociální odpovědnost podniků musí zůstat dobrovolnou (což není totéž jako „nezávaznou“) činností. EHSV se domnívá, že je třeba konstruktivně změnit rétoriku na toto téma tak, aby byly podniky chápány jako subjekty, jež jsou součástí společenství.

3.4   Při přezkumu této politiky je důležité si uvědomit, že za stávající hospodářské situace se s potížemi potýkají všechny skupiny zúčastněných stran. Komisí navrhované strategie by měly doplňovat cíl podpory růstu, který je základním předpokladem pro vznik kvalitních pracovních míst a prosperity, a současně musí být zaměřeny na vytváření podmínek pro odpovědnější podnikatelské praktiky.

3.5   Společenský dopad stávající činnosti v rámci sociální odpovědnosti podniků ovlivňují různé formy této činnosti a pohnutky k ní. Tvůrci politik by měli lépe porozumět různým pohnutkám a jejich závislosti na velikosti podniku, jeho kapacitě, ziscích, odvětví, v němž podnik působí, a druhu činnosti. Identifikace různých nástrojů a způsobů podpory pro jednotlivá odvětví umožní provést erudovanější přezkum rámců politiky v oblasti sociální odpovědnosti podniků. Výbor souhlasí s Komisí, že předpokladem pro naplnění odpovědnosti, již mají podniky za dopady své činnosti na společnost, je dodržování platných právních předpisů a kolektivních dohod sociálních partnerů.

3.6   Se stále větší pozorností věnovanou environmentálním otázkám zaznamenala činnost v oblasti sociální odpovědnosti podniků nárůst. Tyto otázky se tak dostaly do rovnovážného poměru k pracovním podmínkám a společenským vztahům. Vzhledem k současné krizi musí Komise posílit sociální rozměr sociální odpovědnosti podniků.

3.7   Plán v oblasti sociální odpovědnosti podniků se nezabývá úlohou a existencí sektoru sociální ekonomiky, včetně nevládních organizací. Komise musí uznat hodnotu a význam tohoto odvětví při provádění tohoto plánu, a to jak samostatně, tak v partnerství s ostatními sektory, a musí posoudit nepřímý dopad návrhů na sektor sociální ekonomiky při vytváření vazeb s podniky.

3.8   Vzhledem k závazkům, které EU podpořila na konferenci Rio + 20, Výbor zdůrazňuje význam osvětové kampaně zaměřené na informování o nefinančních aspektech v podobě vydávání periodické zprávy o udržitelném rozvoji nejen všemi podniky určité velikosti (přibližně o 500 zaměstnancích), ale též veřejnými správami a velkými organizacemi občanské společnosti. Taková perspektiva by posílila význam výzkumu zaměřeného na jiné ukazatele než HDP, uhlíkovou stopu či životní cyklus. V souladu se svými závazky z Ria Výbor již uvedl tento postup do praxe, neboť zveřejnil své výsledky za pomoci diagnostického nástroje EMAS.

3.9   Aby se postupovalo po etapách, vybízí Výbor Komisi, aby upevnila evropský regulační rámec pro posuzování sociálních a environmentálních aspektů a informování o nich, který stanoví směrnice z roku 2003, jejíž přezkum právě probíhá. Takový evropský rámec, jenž by mohl být uplatňován u všech velkých podniků a který by ze sociální odpovědnosti podniků učinil ústřední prvek jejich strategie nebo komunikace, se bude muset opírat o mezinárodně uznávané nástroje měření a vycházet z právních předpisů, které již platí v několika evropských zemích.

3.10   Díky rostoucímu počtu osvědčených postupů – včetně dohod sjednaných v rámci sociálního dialogu – je sociální odpovědnost podniků praktickým dokladem toho, jak občanský dialog dodatečně přispívá ke zkoumání a řešení společenských problémů. Přínos občanského dialogu má zásadní význam pro vytváření osvědčených postupů v oblasti sociální odpovědnosti podniků, aby byla vypracována hodnocení důležitá pro subjekty, které potřebují kvalitní informace o dobrovolné činnosti odpovědných podniků či investorů.

3.11   Ve sdělení Komise není nijak uznán význam zastoupení žen ve správních radách a v rámci sociální odpovědnosti podniků a ekonomická přidaná hodnota tohoto zastoupení pro společnost. Je prokázáno, že zastoupení žen ve správních radách a v rámci sociální odpovědnosti podniků je propojeno se stylem řízení zahrnujícím aspekt rovnosti žen a mužů, což má pozitivní dopad na sociální odpovědnost podniků (4).

3.12   Zprostředkovatelské služby maximalizují potenciál růstu a společenskou hodnotu sociálně odpovědného jednání podniků díky tomu, že strategicky kombinují potřeby a dovednosti podniků, aby tak vznikala úspěšná partnerství. Tento osvědčený postup by tedy měl být dále podporován.

3.13   Evropská unie by měla být nabádána k tomu, aby podporovala a chránila směrodatné mezinárodní rámce pro sociální odpovědnost podniků. Podniky by měly tyto nástroje respektovat, využívat je jako vodítka při rozvíjení vlastních aktivit v oblasti sociální odpovědnosti podniků a ukázat svým podílníkům, jak jich využívají.

4.   Konkrétní připomínky

4.1   Aktualizace definice sociální odpovědnosti podniků

4.1.1   Silnou stránkou nového návrhu je aktualizovaná definice sociální odpovědnosti podniků. EHSV však považuje za nezbytné, aby Komise ozřejmila význam pojmu „podniky“ v této definici, aby se zamezilo jeho nesprávnému výkladu. Komise musí dále objasnit, jaké nové strategie na základě aktualizované definice vypracuje, včetně ohlášené legislativní iniciativy. Komise by měla také specifikovat své plány na stimulaci sociální odpovědnosti podniků u různých složek podnikatelské sféry, jako jsou např. velké korporace, malé a střední podniky a podniky v sociální ekonomice.

4.1.2   Dále EHSV poukazuje na neúplnost sdělení, jelikož se v něm Komise nepokouší zhodnotit výsledky desetileté existence strategie pro sociální odpovědnost podniků, pokud jde o její dopad na počínání podniků, aby tak vytvořila lepší informační základnu pro opatření a iniciativy navrhované v rámci této strategie.

4.1.3   Navrhovaná definice EU vnáší do koncepce dobrovolného postupu aspekt odpovědnosti. Tato nová definice zohledňuje vícerozměrnou povahu sociální odpovědnosti podniků, jež je popsána v tomto sdělení (5). EU by však měla postupovat obezřetně při pokusu o vytvoření nového standardu, který by mohl být v rozporu s normou ISO 26000. Má-li plán v oblasti sociální odpovědnosti podniků přispět ke splnění cíle inteligentního růstu podporujícího začlenění, jenž je stanoven ve strategii Evropa 2020, musí být vypracován podniky na základě dialogu s různými zainteresovanými stranami.

4.1.4   Výrobky a služby jsou stále častěji dodávány různými organizacemi působícími v oblasti veřejných služeb a v podnikatelském sektoru, veřejném sektoru či v sektoru sociální ekonomiky. Navrhovaná definice zahrnuje tento aspekt neziskových organizací. Je však nutné více objasnit tuto definici a její dopad na všechny podniky, v nichž by měla být sociální odpovědnost podniků uplatňována.

4.1.5   Společenské důsledky finanční krize poukazují na to, že podnikatelské praktiky mají rozsáhlejší dopad. Je správné, aby podniky nesly odpovědnost za svou činnost a aby sociální odpovědnost zahrnuly do své obchodní strategie s cílem podpořit odpovědnější jednání, a to především v podmínkách krize a intenzivnější hospodářské soutěže. Je však třeba přeformulovat definici sociální odpovědnosti podniků tak, aby v ní byla zdůrazněna vzájemná závislost podniků a společenství.

4.1.6   Inherentní vazby mezi podniky a společenstvím musí zahrnovat sociální dialog a transparentnost. Lze zde uvést četné různé úkoly související se sociální odpovědností podniků:

—   organizační společenství (v rámci podniku)– koordinace vnitřních struktur za účelem plnění závazků týkajících se pohody a osobního rozvoje zaměstnanců;

—   společenství externích zúčastněných stran– spolupráce v zájmu podniků s podílníky, zákazníky a dalšími partnery, včetně veřejných orgánů a obcí;

—   místní společenství– posuzování a snaha o zlepšení dopadu podnikatelských praktik na okolní místní společenství a prostředí.

Podniky by měly tyto vazby uznat a proaktivně stanovit sociální odpovědnost podniků jakožto hlavní cíl podnikatelské činnosti, aby byla dosažena maximální finanční a sociální hodnota pro všechny zúčastněné strany ve společenství. Posílením místních sítí (6) získají všechny zúčastněné strany ve společenství, včetně veřejných orgánů, možnost zapojit se a spolupracovat ve prospěch společnosti.

4.1.7   Přístup, který Komise ve sdělení zaujala k malým a středním podnikům, zdaleka není ideální. Neuvádí se zde ve spojitost podnikání a vliv malých a středních podniků na plán pro sociální odpovědnost podniků v celé EU. Dále zde nebyla využita příležitost k vypracování komplexní strategie, která by zohledňovala nové způsoby podnikání, např. obchodování po internetu, a v jejímž rámci by byly malé a střední podniky lépe informovány o plánu pro sociální odpovědnost podniků.

4.1.8   V navrhovaném plánu není věnována dostatečná pozornost malým a středním podnikům. Sdělení neobjasňuje, co je míněno pojmem „podnik“, ze zvolené formulace však vyplývá, že je řeč o velkých podnicích. Malé a střední podniky hrají v celé EU důležitou roli v úsilí o vytváření pracovních míst a růstu a v zaměření na konkurenceschopnost, jež bylo stanoveno v Lisabonské smlouvě. Univerzální přístup k sociální odpovědnosti u různých podniků je nepřijatelný.

4.2   Podpora výhod a pobídek k sociálně odpovědnému jednání

4.2.1   Je důležité si uvědomit, že za sociálně odpovědným jednáním podniků jsou ekonomické důvody. Ve sdělení jsou popsány různé výhody, které by měly být spolu s osvědčenými postupy více propagovány, aby byly podniky informovány a pobízeny k větší sociální odpovědnosti.

4.2.2   Ekonomické výhody sociálně odpovědného jednání se však nesmí zveličovat. Podniky mají marketingová a prodejní oddělení, jež mají na starosti reklamu a zjišťování potřeb zákazníků. Sociální odpovědnost podniků je v podstatě koncepcí udržitelného rozvoje, která zahrnuje hospodářský růst a sociální a environmentální aspekty. Omezovat ji pouze na hospodářské výsledky může mít neblahé důsledky, např. může vést k upuštění od strategie v případě, že výsledky nebudou odpovídat finančním očekáváním.

4.2.3   Využívání veřejných zakázek jakožto tržní pobídky musí být pečlivě zváženo a odpovídajícím způsobem převedeno do praxe. Sociální kritéria, včetně ustanovení MOP, musí zůstat svázána s předmětem zakázky, aby nemělo sociálně odpovědné jednání čistě symbolický charakter a aby byl zaručen jeho společenský přínos. To může rovněž povzbudit k náležitějšímu a účinnějšímu sociálně odpovědnému jednání v jednotlivých průmyslových odvětvích.

4.2.4   Při udělování zakázek musí být bezpodmínečně stanoveny co nejtransparentnější sociální doložky. To má zásadní význam pro zajištění odpovídajícího poskytování služeb a dodržování zásad spravedlivé hospodářské soutěže na jednotném trhu. V případě využívání veřejných zakázek coby tržní pobídky musí být konzultováno GŘ pro hospodářskou soutěž.

4.2.5   Plán v oblasti sociální odpovědnosti podniků nevěnuje pozornost nejdůležitějším příležitostem, jež by mohla poskytnout Iniciativa pro sociální podnikání, která je prezentována jako samostatná doplňková strategie v rámci balíčku Komise „Odpovědné podniky“ (7). Za chmurné hospodářské situace jsou podniky opatrnější, pokud jde o nenávratné výdaje. Je všeobecně známo, že sociální podniky ve svých finančních plánech částečně spoléhají na soukromý kapitál (8). Sociální investice a poskytování bezplatných nefinančních služeb novým sociálním podnikům tak může být pro podniky způsobem, jak dosáhnout finanční a sociální návratnosti  (9) svých investic v rámci sociálně odpovědného jednání. Obě iniciativy by dosáhly svých cílů a současně by maximalizovaly růstový potenciál a schopnost vytvářet sociální hodnoty.

4.3   Pochopení pohnutek a podpora činnosti v oblasti sociální odpovědnosti podniků

4.3.1   Stávající činnost v oblasti sociální odpovědnosti podniků má různé formy a rozmanité pohnutky, což má vliv na její společenský dopad. Toto spektrum může sahat od defenzivní ochrany zájmů podílníků, dobročinných darů a sponzorství v některých členských státech až po významnější činnost, jako je např. činnost, jež strategicky souvisí s hlavní podnikatelskou činností, a transformační úsilí o identifikaci prapůvodních příčin společenských problémů a vypořádání se s nimi (10). EHSV upozorňuje na to, že nová pravidla by mohla být kontraproduktivní, pokud by to v některých zemích podniky odradilo od činností, jež vyžadují podávání zpráv.

4.3.2   Tvůrci politik musí pochopit rozsah této činnosti, aby mohli podporovat příznivé prostředí pro strategičtější a transformační kroky v oblasti sociální odpovědnosti podniků. Požadavky by neměly omezovat sociálně odpovědné jednání na minimální standard a měly by zůstat dobrovolným kodexem nad rámec zákonných povinností.

4.3.3   Snahy by se měly více zaměřit na podporu šíření informací a občanského dialogu v celém podniku, od jeho vedení až po zaměstnance, s cílem dosáhnout vyšší účinnosti programů v oblasti sociální odpovědnosti a podpořit etičtější organizační kulturu. Specializované řídicí skupiny, v nichž jsou zastoupeni také vedoucí pracovníci, prokázaly schopnost úspěšného strategického vedení a přispívají k provádění činnosti v oblasti sociální odpovědnosti podniků.

4.3.4   Postupy pro provádění samoregulace a společné regulace jsou v zásadě dobrou myšlenkou. Musí být však zavedeny mechanismy, které zajistí, že z toho plynoucí požadavky nechtěně nezpůsobí zátěž pro malé a střední podniky, např. v důsledku smluvních ujednání s většími podniky coby subdodavateli a dodavateli. Návrh Komise vypracovat kodex osvědčených postupů by měl poskytnout orientaci subjektům, které se rozhodnou zapojit do činností spojených se sociální odpovědností podniků, přičemž by odpovídající pozornost věnoval povaze mechanismů samoregulace a společné regulace.

4.4   Prosazování úlohy zaměstnanců v plánu v oblasti sociální odpovědnosti podniků

4.4.1   Sociálně odpovědné jednání v podniku ztrácí účinnost, pokud se do něj nezapojují zaměstnanci. Plán v oblasti sociální odpovědnosti by měl být stanoven ve spolupráci mezi vedením podniku, zaměstnanci a případně i sociálními partnery, aby odrážel étos dané organizace. Sociální odpovědnost podniku je něčím více než pouhým „teambuildingem“ a angažovanost zaměstnanců je klíčem k úspěšnosti strategie.

4.4.2   Sociální partneři hrají v každém plánu v oblasti sociální odpovědnosti podniků velmi cennou úlohu při šíření informací a posilování sociálního dialogu. V příslušných podnicích by měly být zřízeny platformy, které by zajišťovaly kolektivní smlouvy, transparentnost, komunikaci a zapojení, což jsou všechno součásti plánu v oblasti sociální odpovědnosti podniků.

4.4.3   Lidská práva, pracovní podmínky a postupy v oblasti zaměstnanosti jsou důležitými faktory v rámci vícerozměrné povahy sociální odpovědnosti podniků. Podniky by měly rozvíjet činnost nad rámec mezinárodních a evropských nařízení a pokynů na základě osmi základních lidskoprávních úmluv MOP na straně jedné a těch týkajících se zdraví a pohody zaměstnanců, jakož i odborné přípravy, na straně druhé. Ve všech podnicích se musí dbát na to, aby byly vnitřní řídicí struktury etické a spravedlivé a aby neměly přednost před kolektivními smlouvami.

4.5   Výměna znalostí

4.5.1   V politice v oblasti sociální odpovědnosti podniků je velmi důležité, aby se členské státy od sebe navzájem učily (záměr č. 9). Zvláštní důraz by měl být kladen na pomoc všem členským státům při vypracovávání a aktualizaci vnitrostátních politik v oblasti sociální odpovědnosti podniků a na vyvozování závěrů z dosavadních vnitrostátních opatření v této oblasti.

4.5.2   Všechny statutární orgány v EU – vnitrostátní, regionální a místní orgány a instituce EU – musí formulovat svou strategii v oblasti sociální odpovědnosti a touto strategií se řídit, aby šly příkladem ostatním sektorům. Měla by sem patřit silná vnitřní strategie v oblasti sociální odpovědnosti, testování inovačních modelů a činností v této oblasti, usnadňování výměny osvědčených postupů a směrování rozvoje místních sítí pro zapojení společenství.

4.5.3   V některých průmyslových odvětvích by mohly platformy složené z vícero zúčastněných stran napomoci k navázání seriózní diskuse mezi podniky a zúčastněnými stranami o podnikatelských praktikách a k usnadnění užitečné výměny osvědčených postupů a zkušeností v rámci určitého odvětví i mezi odvětvími navzájem; při tom je třeba brát řádný ohled na nezávislost účastníků, pokud jde o určení působnosti a činností takové platformy. Pochybné podnikatelské praktiky by však měly být také postihovány soudní cestou.

4.5.4   Je nezbytné zajistit zapojení malých a středních podniků do platforem zúčastněných stran, jelikož v minulosti se na nich podílely převážně velké společnosti. Příležitost k účasti musí dostat všechny podniky, aby bylo zaručeno lepší zastoupení celých odvětví a klíčových oblastí zájmu.

4.5.5   EHSV podporuje úmysl poskytnout finanční podporu pro projekty vzdělávání a odborné přípravy v oblasti sociální odpovědnosti podniků a zvýšit povědomí vzdělávacích pracovníků a podniků o důležitosti této tématiky (záměr č. 8). Má to význam obzvláště pro malé a střední podniky, jež často nevědí o existujících možnostech nebo nemají dostatečné znalosti pro realizaci projektů v této oblasti.

4.5.6   Využívání strukturálních fondů na iniciativy v oblasti sociální odpovědnosti podniků by se mělo velmi pečlivě zvážit. EHSV Komisi připomíná, že v příštím programu strukturálního financování má dojít ke škrtům, a jakékoliv prostředky vyčleněné na iniciativy v oblasti sociální odpovědnosti podniků by tak měly být využity k plnění jasně stanovených cílů zaměřených na boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení a regionální rozvoj. Tyto prostředky by měly putovat výhradně do podniků s omezenou kapacitou a limitovanými finančními zdroji, jako jsou malé a střední podniky a organizace občanské společnosti, aby jim pomohly v přípravě strategií a v úsilí o sociálně odpovědné jednání.

4.5.7   Je třeba podporovat a rozvíjet informační portály, aby mohly podniky i společnosti provozující elektronický obchod navazovat kontakty a aby měly k dispozici dostupnou platformu pro účinnou výměnu osvědčených postupů, dovedností a finančních a nefinančních zdrojů ve prospěch společnosti.

4.6   Sociální odpovědnost podniků a partneři ze sektoru sociální ekonomiky

4.6.1   Politická iniciativa týkající se sociální odpovědnosti podniků nevěnuje dostatečnou pozornost sektoru občanské společnosti. Organizace občanské společnosti jsou vzorem, pokud jde o strategii odpovědného podnikání, řízení a fóra, a často se zapojují do činnosti v oblasti sociální odpovědnosti podniků. Sdělení podrobně nezkoumá vztah mezi „ziskovým“ a „neziskovým“ sektorem.

4.6.2   Partnerská spolupráce těchto sektorů má dlouhou tradici a měla by být dále podporována, poněvadž „sociální angažovanost podniků je důležitým základem pro vybudování a zachování institucí občanské společnosti“ (11).

4.6.3   Měly by být propagovány oboustranné výhody partnerství s cílem povzbudit k výraznější činnosti v oblasti sociální odpovědnosti podniků. Kombinace potřeb a dovedností v partnerství společenstvím a podnikům přináší účinnější a příznivější sociální a hospodářské dopady. Podpora nefinanční pomoci má velký význam pro rozšíření spektra podpory od ostatních odvětví a napomáhá ke strategičtějšímu uvažování o kapacitě v oblasti sociální odpovědnosti – sem patří podpora dobrovolné činnosti zaměstnanců, poskytování bezplatných služeb, věnování darů, např. ve formě prostor či vybavení.

4.6.4   Klíčem k úspěšné partnerské spolupráci je komunikace. Zprostředkovatelské služby (12) přispívají ke zefektivnění a zjednodušení obchodních vztahů mezi dvěma odvětvími a k překonání kulturních rozdílů. Tyto služby je třeba podporovat a zlepšit jejich dostupnost pro podniky, což napomůže k odstranění překážek, jež brání sdílení hodnot mezi odvětvími a skutečnému zapojení do projektů v oblasti sociální odpovědnosti podniků.

4.7   Mezinárodní pokyny a úmluvy

4.7.1   MOP vypracovala osm základních úmluv, jež mají sloužit jako základ pro práva na globální úrovni. Členské státy tyto základní úmluvy již ratifikovaly. EU může prokázat svou podporu tím, že zajistí, aby byly tyto úmluvy dodržovány i třetími zeměmi.

4.7.2   EHSV rozhodně podporuje záměr Komise uvést politiku na podporu sociální odpovědnosti podniků do plného souladu s existujícími celosvětovými nástroji, zejména s aktualizovanými pokyny Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), s prohlášením MOP o zásadách pro nadnárodní společnosti a sociální politiku, s normou ISO 26000, s obecnými zásadami Organizace spojených národů v oblasti podnikání a lidských práv a s mezinárodními rámcovými dohodami. Výbor žádá Komisi o přesné objasnění, jakým způsobem to chce uskutečnit.

4.7.3   Pokyny OECD přijalo 42 zemí, z toho 24 představují členské státy EU. Tyto pokyny zahrnují jedinečný mechanismus monitorování – jedná se o národní kontaktní místa, která mají za úkol tyto pokyny šířit a řešit případy, v nichž mělo dojít k porušení těchto zásad. EHSV tudíž doporučuje, aby byly v rámci obnovené strategie EU pro sociální odpovědnost podniků vyhrazeny prostředky na budování kapacit ohledně pokynů OECD. Doporučuje rovněž, aby Komise a členské státy posílily úlohu sociálních partnerů v těchto národních kontaktních místech.

4.7.4   EHSV se domnívá, že by se politika v oblasti sociální odpovědnosti podniků měla zaměřit na dodávání strategických směrů podnikům, neboť sledování závazků přijatých podniky s více než 1 000 zaměstnanci (záměr č. 10) je neproveditelné a budou na ně muset být vynaloženy značné finanční zdroje EU.

---

(1)  COM(2011) 685 final.

(2)  Čtvrtá směrnice o ročních účetních závěrkách 2003/51/ES.

(3)  Úř. věst. C 325, 30.12.2006, s. 53–60.

(4)  Viz: http://newsforchangingtimes.com/2012/02/17/women-boardroom-csr-un-women-ingrid-kragl/.

(5)  COM(2011) 681 final, s. 7.

(6)  Úř. věst. C 175, 28.7.2009, s. 63–72.

(7)  COM(2011) 685 final.

(8)  Úř. věst. C 24, 28.1.2012, s. 1.

(9)  COM(2011) 682 final, s. 6.

(10)  www.csrinternational.org

(11)  Úř. věst. C 125, 27.5.2002, s. 44 [není k dispozici v češtině].

(12)  Zprostředkovatelské služby poskytují firmy, které pomáhají navazovat kontakty mezi organizacemi z různých odvětví a zefektivňují jejich pracovní vztahy tím, že kombinují potřeby, dovednosti a zdroje. Příkladem takovéto zprostředkovatelské firmy je Pilot Light http://www.pilotlight.org.uk.

---

---