(1)

Unie si stanovila za cíl udržovat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva. Pro postupné vytváření takového prostoru má Unie přijmout opatření týkající se justiční spolupráce v trestních věcech na základě zásady vzájemného uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí, které je od zasedání Evropské rady v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 obvykle označováno za základní kámen justiční spolupráce v trestních věcech v Unii.

(2)

Opatření k získání a uchování elektronických důkazů jsou pro trestní vyšetřování a stíhání napříč Unií stále důležitější. Pro boj proti trestné činnosti jsou zásadní účinné mechanismy k získávání elektronických důkazů a tyto mechanismy by měly podléhat podmínkám a zárukám, aby zajistily plné dodržování základních práv a zásad uznaných v článku 6 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) a v Listině základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), zejména pak zásady nezbytnosti a přiměřenosti, spravedlivého procesu, ochrany soukromí, osobních údajů a důvěrné povahy komunikací.

(3)

Ve společném prohlášení ministrů spravedlnosti a vnitra a zástupců orgánů Unie ze dne 24. března 2016 o teroristických útocích v Bruselu bylo zdůrazněno, že prioritou je rychleji a efektivněji zajišťovat a získávat elektronické důkazy a určovat konkrétní opatření k tomuto účelu.

(4)

Rada ve svých závěrech ze dne 9. června 2016 vyzdvihla rostoucí důležitost elektronických důkazů v trestních řízeních a význam ochrany kyberprostoru před zneužíváním a trestnou činností ve prospěch ekonomik a společností, z čehož plyne, že justiční orgány a donucovací orgány potřebují účinné nástroje k vyšetřování a stíhání trestných činů týkajících se kyberprostoru.

(5)

Ve společném sdělení Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Evropskému parlamentu a Radě ze dne 13. září 2017 o odolnosti, odrazování a obraně: budování silné kybernetické bezpečnosti pro EU Komise zdůraznila, že klíčovým prvkem, který odrazuje od kybernetických útoků, je účinné vyšetřování a stíhání trestné činnosti související s kyberprostorem a že současný procedurální rámec se musí lépe přizpůsobit internetovému věku. Rychlost kybernetických útoků může někdy předčit současné postupy, a tak zejména vzniká potřeba rychlé přeshraniční spolupráce.

(6)

Evropský parlament v usnesení ze dne 3. října 2017 o boji proti kyberkriminalitě (3) zdůraznil, že je třeba najít způsoby, jak rychleji získávat a zajišťovat elektronické důkazy, jakož i poukázal na význam úzké spolupráce mezi vykonávajícími orgány, třetími zeměmi a poskytovateli služeb, kteří působí na evropském území, v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (4), směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 (5) a stávajícími smlouvami o vzájemné právní pomoci. Evropský parlament v uvedeném usnesení rovněž zdůraznil, že současný roztříštěný právní rámec může způsobovat problémy poskytovatelům služeb, kteří se snaží vyhovět žádostem donucovacích orgánů, a vyzval Komisi k zavedení unijního právního rámce pro elektronické důkazy s dostatečnými zárukami práv a svobod pro všechny zúčastněné. Současně ocenil pokračující práci Komise na platformě pro spolupráci, která bude poskytovat zabezpečený komunikační prostředek umožňující digitální výměnu evropských vyšetřovacích příkazů pro elektronické důkazy a odpovědi mezi justičními orgány Unie.

(7)

Síťové služby mohou být poskytovány odkudkoli a nevyžadují fyzickou infrastrukturu, prostory ani zaměstnance v zemi, kde jsou příslušné služby nabízeny. Příslušné elektronické důkazy se proto často uchovávají mimo území vyšetřujícího státu nebo jsou uchovávány poskytovatelem služeb sídlícím mimo tento stát, což znesnadňuje shromažďování elektronických důkazů v trestních řízeních.

(8)

Vzhledem ke zvláštnostem způsobu poskytování síťových služeb jsou žádosti o justiční spolupráci často adresovány státům, které jsou hostiteli velkého počtu poskytovatelů služeb. Počet žádostí se mimoto znásobil proto, že síťové služby jsou dnes využívány stále častěji. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU (6) umožňuje vydat evropský vyšetřovací příkaz pro účely shromažďování důkazů v jiném členském státě. Kromě toho Úmluva o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie (7) (dále jen „Úmluva o vzájemné pomoci v trestních věcech“), sjednaná Radou na základě článku 34 Smlouvy o EU, rovněž umožňuje požádat o důkazy z jiného členského státu. Postupy a lhůty stanovené ve směrnici 2014/41/EU o evropském vyšetřovacím příkazu a v Úmluvě o vzájemné pomoci v trestních věcech by však nemusely být vhodné pro elektronické důkazy, které mají méně trvalou povahu a mohly by být snáze a rychleji zničeny. Získání elektronických důkazů prostřednictvím justiční spolupráce často trvá dlouho, takže může dojít k tomu, že další stopy již nejsou k dispozici. Kromě toho neexistuje žádný harmonizovaný rámec pro spolupráci s poskytovateli služeb, ačkoli někteří poskytovatelé z třetích zemí přijímají přímé žádosti o jiné údaje než obsahové údaje tak, jak povoluje jejich příslušné vnitrostátní právo. V důsledku toho členské státy ve stále větší míře využívají dobrovolnou přímou spolupráci s poskytovateli služeb, pokud tato spolupráce probíhá, a používají různé vnitrostátní nástroje, podmínky a postupy. Pokud jde o údaje o obsahu, podnikají některé členské státy jednostranné kroky, zatímco jiné i nadále postupují cestou justiční spolupráce.

(9)

Vykonávajícím a justičním orgánům, jakož i poskytovatelům služeb, kteří se snaží vyhovět zákonným žádostem o elektronické důkazy, způsobuje problémy roztříštěnost právního rámce, protože ve stále větší míře čelí právní nejistotě a případně i kolizi norem. Je tudíž zapotřebí stanovit zvláštní pravidla přeshraniční justiční spolupráce pro uchovávání a vydávání elektronických důkazů, která zohlední jejich zvláštní povahu. Tato pravidla by měla poskytovatelům služeb, na něž se vztahuje toto nařízení, uložit povinnost odpovídat přímo na žádosti orgánů v jiném členském státě. Toto nařízení tedy doplní stávající právo Unie a vyjasní pravidla pro elektronické důkazy, kterými se řídí vykonávající a justiční orgány, jakož i poskytovatelé služeb, a současně zajistí plné dodržování základních práv.

(10)

Toto nařízení respektuje základní práva a dodržuje zásady, které v oblasti své působnosti stanovuje článek 6 Smlouvy o EU a Listina, mezinárodní právo a mezinárodní dohody, jichž jsou Unie nebo všechny členské státy smluvními stranami, včetně Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a ústav členských států v jejich příslušných oblastech působnosti. K těmto právům a zásadám patří zejména právo na svobodu a bezpečnost, respektování soukromého a rodinného života, ochranu osobních údajů, svobodu podnikání, právo na majetek, právo na účinné prostředky nápravy a spravedlivý proces, presumpce neviny a právo na obhajobu, zásady zákonnosti a přiměřenosti, jakož i právo nebýt souzen nebo potrestán dvakrát v trestních řízeních za stejný trestný čin.

(11)

Nic v tomto nařízení by nemělo být vykládáno tak, že by vykonávajícímu orgánu zakazovalo odmítnout vydání evropského vydávacího příkazu, jestliže na základě objektivních skutečností existují důvody se domnívat, že účelem vydání evropského vydávacího příkazu je stíhat nebo potrestat určitou osobu na základě jejího pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, sexuální orientace nebo genderové identity, státní příslušnosti, jazyka nebo politického přesvědčení nebo že by mohlo být pro některý z těchto důvodů zhoršeno postavení této osoby.

(12)

Mechanismus evropského vydávacího příkazu a evropského uchovávacího příkazu pro elektronické důkazy v trestním řízení se zakládá na zásadě vzájemné důvěry mezi členskými státy a na předpokladu, že členské státy dodržují právo Unie, zásady právního státu, a zejména základní práva, což jsou klíčové prvky prostoru svobody, bezpečnosti a práva v Unii. Tento mechanismus umožňuje příslušným vnitrostátním orgánům zasílat takové příkazy přímo poskytovatelům služeb.

(13)

Respektování soukromého a rodinného života a ochrana fyzických osob při zpracovávání osobních údajů jsou základními právy. Podle článku 7 Listiny má každý právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a komunikace a podle čl. 8 odst. 1 Listiny právo na ochranu osobních údajů, jež se ho týkají.

(14)

Při uplatňování tohoto nařízení by členské státy měly zajistit, aby osobní údaje byly chráněny a zpracovávány v souladu s nařízením (EU) 2016/679 a směrnicí (EU) 2016/680, jakož i směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES (8), a to i v případě pozdějšího používání, zasílání nebo dalšího předávání získaných údajů.

(15)

Osobní údaje získané podle tohoto nařízení by měly být zpracovávány pouze v nezbytných případech a způsobem, který je přiměřený pro účely předcházení trestným činům a jejich vyšetřování, odhalování a stíhání trestné činnosti nebo výkonu trestu a práva na obhajobu. Členské státy by měly zejména zajistit, aby se na údaje, které jsou pro účely tohoto nařízení předávány příslušnými orgány poskytovatelům služeb, vztahovaly náležité politiky a opatření pro ochranu údajů, včetně opatření k zajištění bezpečnosti údajů. Poskytovatelé služeb by měli zajistit, aby stejné záruky platily i pro předávání osobních údajů příslušným orgánům. Přístup k informacím obsahujícím osobní údaje, jehož může být dosaženo prostřednictvím autentizačních postupů, by měly mít pouze oprávněné osoby.

(16)

Na trestní řízení, na něž se vztahuje toto nařízení, by se měla ve členských státech, které jsou vázány uvedenými směrnicemi, uplatnit procesní práva v trestním řízení stanovená ve směrnicích Evropského parlamentu a Rady 2010/64/EU (9), 2012/13/EU (10), 2013/48/EU (11), (EU) 2016/343 (12), (EU) 2016/800 (13) a (EU) 2016/1919 (14) a to v rámci jejich působnosti. Měly by se rovněž uplatnit procesní záruky podle Listiny.

(17)

S cílem zaručit dodržování základních práv, měl by důkazní sílu důkazů shromážděných v rámci uplatňování tohoto nařízení posuzovat v soudním řízení příslušný justiční orgán v souladu s vnitrostátním právem, a to zejména v souladu s právem na spravedlivý proces a právem na obhajobu.

(18)

Toto nařízení stanoví pravidla, podle kterých smí příslušný justiční orgán v Unii v rámci trestního řízení nebo pro účely výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody uložených v trestním řízení, včetně trestního vyšetřování, v souladu s tímto nařízením nařídit prostřednictvím evropského vydávacího příkazu nebo evropského uchovávacího příkazu poskytovateli služeb nabízejícímu služby v Unii, aby vydal nebo uchoval elektronické důkazy. Toto nařízení by mělo být použitelné ve všech přeshraničních případech, kdy má poskytovatel služeb svou určenou provozovnu nebo svého zástupce v jiném členském státě. Tímto nařízením nejsou dotčeny pravomoci vnitrostátních orgánů požadovat po poskytovatelích služeb usazených nebo zastoupených na jejich území, aby dodržovali obdobná vnitrostátní opatření.

(19)

Toto nařízení by mělo upravovat pouze shromažďování údajů uložených poskytovatelem služeb v době obdržení evropského vydávacího příkazu nebo evropského uchovávacího příkazu. Nařízení by nemělo poskytovatelům služeb ukládat obecnou povinnost uchovávat údaje, ani by nemělo vést k plošnému a nerozlišujícímu uchovávání údajů. Nemělo by ani opravňovat ke sledování údajů či k získávání údajů uložených po obdržení evropského vydávacího příkazu nebo evropského uchovávacího příkazu.

(20)

Uplatňováním tohoto nařízení by nemělo být dotčeno šifrování používané poskytovateli služeb nebo jejich uživateli. Údaje požadované prostřednictvím evropského vydávacího příkazu nebo evropského uchovávacího příkazu by měly být poskytnuty nebo uchovány bez ohledu na to, zda jsou zašifrovány či nikoli. Toto nařízení by však nemělo poskytovatelům služeb ukládat žádné povinnosti ohledně dešifrování údajů.

(21)

V mnoha případech se údaje již neuchovávají nebo dále nezpracovávají v zařízení uživatele, ale jsou zpřístupněny v cloudové infrastruktuře, která umožňuje přístup odkudkoli. Aby poskytovatelé služeb mohli tyto služby provozovat, nemusí být usazeni nebo mít servery v konkrétní jurisdikci. Uplatňování tohoto nařízení by tudíž nemělo záviset na skutečném umístění provozovny poskytovatele služeb nebo zařízení ke zpracování či uchovávání údajů.

(22)

Tímto nařízením nejsou dotčeny vyšetřovací pravomoci orgánů v občanskoprávním nebo správním řízení, a to i v případech, kdy taková řízení mohou vést k sankcím.

(23)

Vzhledem k tomu, že řízení o vzájemné právní pomoci lze v souladu s použitelným vnitrostátním právem členských států považovat za trestní řízení, mělo by být vyjasněno, že evropský vydávací příkaz ani evropský uchovávací příkaz by neměly být vydávány za účelem poskytnutí vzájemné právní pomoci jinému členskému státu nebo třetí zemi. V těchto případech by žádost o vzájemnou právní pomoc měla být adresována členskému státu nebo třetí zemí, které mohou poskytnout vzájemnou právní pomoc podle svého vnitrostátního práva.

(24)

Evropský vydávací příkaz a evropský uchovávací příkaz by se měly v rámci trestních řízení vydávat pouze pro konkrétní trestní řízení týkající se konkrétního trestného činu, který byl již spáchán, po individuálním vyhodnocení nezbytnosti a přiměřenosti těchto příkazů v každém jednotlivém případě s ohledem na práva podezřelé nebo obviněné osoby.

(25)

Toto nařízení by se mělo vztahovat rovněž na řízení zahájená vydávajícím orgánem s cílem zjistit, kde se zdržuje odsouzená osoba, jež uniká před spravedlností, za účelem výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody uložené v trestním řízení. Avšak v případě, že výkon trestu nebo ochranné opatření spojené s odnětím osobní svobody byly uloženy rozhodnutím vyneseným v nepřítomnosti, nemělo by být možné vydat evropský vydávací příkaz ani evropský uchovávací příkaz, neboť vnitrostátní právo členských států týkající se soudních rozhodnutí vynesených v nepřítomnosti se v rámci Unie značně liší.

(26)

Toto nařízení by se mělo uplatňovat na poskytovatele služeb nabízející služby v Unii a příkazy stanovené tímto nařízením by mělo být možné vydávat pouze v souvislosti s údaji týkajícími se služeb nabízených v Unii. Služby nabízené výhradně mimo Unii by neměly spadat do oblasti působnosti tohoto nařízení, ani pokud je poskytovatel služeb usazen v Unii. Toto nařízení by proto nemělo povolovat přístup k jiným údajům, než jsou údaje týkající se služeb, které tito poskytovatelé služeb nabízejí uživatelům v Unii.

(27)

Poskytovateli služeb, kterých se shromažďování důkazů v trestním řízení nejvíce týká, jsou poskytovatelé služeb elektronických komunikací a určití poskytovatelé služeb informační společnosti, které usnadňují interakci mezi uživateli. Toto nařízení by se tudíž mělo vztahovat na obě skupiny. Služby elektronických komunikací jsou definovány ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972 (15) a zahrnují služby interpersonální komunikace, jako například funkce voice-over-IP, výměna rychlých zpráv (instant messaging) a e-mailové služby. Toto nařízení by mělo být použitelné i na další poskytovatele služeb informační společnosti ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 (16), které nelze kvalifikovat jako poskytovatele služeb elektronických komunikací, ale kteří svým uživatelům nabízejí možnost komunikovat mezi sebou navzájem nebo jim nabízejí služby, které lze využívat k uchovávání nebo jinému zpracovávání údajů jejich jménem. To by bylo v souladu s Úmluvou Rady Evropy o počítačové kriminalitě (ETS č. 185), přijatou v Budapešti dne 23. listopadu 2001 (dále jen „Budapešťská úmluva“). Zpracování údajů je třeba chápat v technickém slova smyslu, tedy jako vytváření údajů nebo manipulaci s nimi, tj. jako technické operace za účelem vytváření nebo změny údajů prostřednictvím počítačového zpracování. Kategorie poskytovatelů služeb podle tohoto nařízení by měly zahrnovat například internetová tržiště, která spotřebitelům a podnikům umožňují komunikovat mezi sebou navzájem, a další hostingové služby včetně případů, kdy je služba poskytována přes cloud, jakož i internetové herní platformy a internetové platformy pro hazardní hry. Pokud poskytovatel služeb informační společnosti nenabízí svým uživatelům možnost komunikovat mezi sebou navzájem, ale pouze s poskytovatelem služby, nebo nenabízí možnost uchovávat nebo jinak zpracovávat údaje nebo pokud možnost uchovávat či jinak zpracovávat údaje není určující složkou, která je zásadní součástí služby poskytované uživatelům, jako jsou právní, architektonické, inženýrské a účetní služby poskytované on-line na dálku, neměla by se na něho vztahovat definice „poskytovatele služeb“ podle tohoto nařízení, a to ani pokud služby poskytované tímto poskytovatelem jsou službami informační společnosti ve smyslu směrnice (EU) 2015/1535.

(28)

Pokud jde o identifikaci subjektů, které stojí za stránkami provozovanými s nekalým úmyslem nebo za napadenými stránkami, mají zvláštní význam poskytovatelé služeb internetové infrastruktury související s přidělováním názvů a čísel, jako jsou registry a registrátoři názvů domén a poskytovatelé služeb zajišťující soukromé a proxy servery nebo regionální internetové registry adres internetových protokolů (dále jen „IP“). Ti mají údaje, které by mohly umožnit identifikaci fyzické či právnické osoby, která stojí za webovou stránkou používanou při trestné činnosti, nebo identifikaci oběti trestné činnosti.

(29)

Při určení toho, zda poskytovatel služeb nabízí služby v Unii, je nutné posoudit, jestli poskytovatel služeb umožňuje fyzickým nebo právnickým osobám v jednom či více členských státech využívat jeho služby. Avšak pouhá dostupnost on-line rozhraní v Unii, jako například dostupnost webové stránky, e-mailové adresy nebo jiných kontaktních údajů poskytovatele služeb či zprostředkovatele, braných izolovaně, by neměla postačovat pro určení toho, zda poskytovatel služeb nabízí v Unii služby ve smyslu tohoto nařízení.

(30)

Pro určení toho, zda poskytovatel služeb nabízí služby v Unii, by mělo být relevantní i to, zda existuje podstatné spojení s Unií. Existence takového podstatného spojení s Unií by měla být předpokládána, pokud má poskytovatel služeb provozovnu v Unii. Pokud takovou provozovnu nemá, mělo by být kritérium podstatného spojení založeno na konkrétních faktických kritériích, jako je například významný počet uživatelů v jednom nebo více členských státech nebo zacílení činností na jeden nebo více členských států. Zacílení činností na jeden nebo více členských států by mělo být určeno na základě všech relevantních okolností, včetně takových faktorů, jako je používání jazyka či měny obecně používaných v daném členském státě nebo možnost objednání zboží či služeb. Zacílení činností na některý členský stát by mohlo být též odvozeno od dostupnosti aplikace v příslušném národním obchodě s aplikacemi, od poskytování místních reklam nebo reklam v jazyce běžně používaném v daném členském státě nebo od řešení vztahů se zákazníky, např. poskytováním zákaznického servisu v jazyce obecně používaném v tomto členském státě. Podstatné spojení by mělo být předpokládáno i v případě, že poskytovatel služeb zaměřuje své činnosti na jeden nebo více členských států, jak stanoví nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (17). Na druhou stranu poskytování služby pouze za účelem souladu se zákazem diskriminace stanoveným v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/302 (18) by nemělo být bez dalších důvodů pokládáno za zaměření nebo zacílení činností na dané území v Unii. Tytéž úvahy by se měly použít při určování toho, zda poskytovatel služeb nabízí služby v určitém členském státě.

(31)

Toto nařízení by se mělo vztahovat na kategorii údajů o účastníkovi, údaje o provozu a údaje o obsahu. Tato kategorizace je v souladu s právními předpisy mnoha členských států a právem Unie, například se směrnicí 2002/58/ES, a judikaturou Soudního dvora, jakož i s mezinárodním právem, zejména s Budapešťskou úmluvou.

(32)

Klíčovým výchozím bodem pro trestní vyšetřování, kdy není známa totožnost podezřelé osoby, mohou být IP adresy, jakož i přístupová čísla a související informace. Tyto údaje jsou zpravidla součástí záznamu událostí, tzv. serverového logu, který uvádí začátek a ukončení přístupu uživatele ke službě. Často se jedná o individuální IP adresu, ať statickou nebo dynamickou, nebo jiný identifikátor, který identifikuje síťové rozhraní použité během přístupu. O zahájení a ukončení přístupu uživatele ke službě jsou zapotřebí i související informace, jako jsou zdrojový port a časové razítko, protože IP adresy jsou často sdíleny více uživateli, například je-li používána technologie Carrier Grade NAT (CGN) nebo technicky rovnocenná řešení. Podle acquis Unie se však IP adresy považují za osobní údaje a musí požívat plné ochrany v souladu s acquis Unie v oblasti ochrany údajů. Kromě toho mohou být IP adresy za určitých okolností považovány za údaje o provozu. Za údaje o provozu jsou v některých členských státech považována rovněž přístupová čísla a související informace. Pro účely konkrétního trestního vyšetřování však mohou vykonávající orgány za výhradním účelem identifikace uživatele požádat o IP adresu, jakož i přístupová čísla a související informace předtím, než lze od poskytovatele služeb vyžádat údaje o účastníkovi související s tímto identifikátorem. V takových případech je vhodné uplatňovat stejný režim jako na údaje o účastníkovi ve smyslu tohoto nařízení.

(33)

Pokud IP adresy, přístupová čísla a související informace nejsou vyžadovány výhradně k identifikaci uživatele služby v konkrétním trestním řízení, jsou obecně vyžadovány k získání informací, které více zasahují do soukromí, jako jsou informace o kontaktech a místu pobytu uživatele. Samy o sobě by mohly sloužit k vytvoření podrobného profilu dotčené osoby, avšak zároveň mohou být zpracovány a analyzovány snadněji než údaje o obsahu, neboť již mají strukturovaný a standardizovaný formát. Proto je velmi důležité, aby s IP adresami, přístupovými čísly a souvisejícími informacemi, pokud nejsou vyžadovány výhradně k identifikaci uživatele služby v konkrétním trestním řízení, bylo zacházeno jako s údaji o provozu a aby byly vyžadovány ve stejném režimu jako údaje o obsahu ve smyslu tohoto nařízení.

(34)

Všechny kategorie údajů obsahují osobní údaje, a vztahují se na ně tudíž záruky podle acquis Unie o ochraně údajů. Intenzita dopadu na základní práva se však různí podle kategorie údajů, a to zejména mezi údaji o účastníkovi a údaji požadovanými výhradně k identifikaci uživatele ve smyslu tohoto nařízení na jedné straně a údaji o provozu, s výjimkou údajů požadovaných výhradně k identifikaci uživatele ve smyslu tohoto nařízení, a údaji o obsahu na straně druhé. Zatímco údaje o účastníkovi jakož i IP adresy, přístupová čísla a související informace, pokud jdou požadovány výhradně k identifikaci uživatele, by mohly být užitečné k získání prvních vodítek ve vyšetřování ohledně totožnosti podezřelé osoby, jako důkazní materiál jsou často relevantnější údaje o provozu, s výjimkou údajů požadovaných výhradně k identifikaci uživatele ve smyslu tohoto nařízení, a údaje o obsahu. Je tudíž zásadní, aby se toto nařízení vztahovalo na všechny tyto kategorie údajů. Z důvodu různého stupně zásahu do základních práv by měly být pro získání těchto údajů stanoveny vhodné záruky a podmínky.

(35)

Situace představující bezprostřední ohrožení života nebo tělesné integrity osoby by měly být považovány za naléhavé případy, a proto by měly být poskytovatelům služeb a vykonávajícímu orgánu stanoveny kratší lhůty. Pokud by takové ohrožení, včetně vážného ohrožení základních dodávek pro obyvatelstvo nebo ohrožení základních funkcí státu, vyplývalo z narušení nebo zničení kritické infrastruktury, jak je vymezena ve směrnici Rady 2008/114/ES (19), měla by být rovněž takováto situace považována v souladu s právem Unie za naléhavý případ.

(36)

Je-li evropský vydávací příkaz nebo evropský uchovávací příkaz vydán, měl by být do procesu jeho vydání nebo procesu jeho potvrzení vždy zapojen justiční orgán. S ohledem na citlivější povahu údajů o provozu, s výjimkou údajů požadovaných výhradně k identifikaci uživatele ve smyslu tohoto nařízení, a údajů o obsahu vyžaduje vydání nebo potvrzení evropského vydávacího příkazu k získání těchto kategorií údajů přezkum soudcem. Protože údaje o účastníkovi a údaje požadované výhradně k identifikaci uživatele ve smyslu nařízení jsou méně citlivé, mohou evropský vydávací příkaz pro získání těchto údajů vydávat nebo potvrzovat rovněž příslušní státní zástupci. Státní zástupci vykonávají své úkoly objektivně v souladu s právem na spravedlivý proces, který je chráněn Listinou a s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, a rozhodnutí o vydání nebo potvrzení evropského vydávacího příkazu nebo evropského uchovávacího příkazu přijímají pouze na základě skutkových okolností obsažených ve spisu a s přihlédnutím ke všem důkazům v neprospěch i prospěch podezřelé či obviněné osoby.

(37)

S cílem zajistit plnou ochranu základních práv by mělo být potvrzení každého evropského vydávacího příkazu nebo evropského uchovávacího příkazu justičními orgány v zásadě obdrženo před vydáním dotčeného příkazu. Výjimky z této zásady by měly být možné pouze v řádně odůvodněných naléhavých případech, jsou-li požadovány údaje o účastníkovi nebo údaje výhradně k identifikaci uživatele ve smyslu tohoto nařízení, nebo jedná-li se o uchování údajů, kdy předchozí potvrzení justičním orgánem není možné získat včas, zejména protože potvrzujícímu orgánu nelze žádost o ověření doručit a hrozba je natolik bezprostřední, že je třeba přijmout okamžité opatření. Takové výjimky by se však měly učinit jen tehdy, pokud by vydávající orgán mohl vydat příkaz v obdobném vnitrostátním případě podle vnitrostátních právních předpisů bez předchozího potvrzení.

(38)

Evropský vydávací příkaz by měl být vydán, pouze pokud je v daném případě nezbytný, přiměřený, vhodný a použitelný. Vydávající orgán by měl dbát na práva podezřelé nebo obviněné osoby v trestním řízení a evropský vydávací příkaz by měl vydat pouze tehdy, pokud by takový příkaz mohl být vydán za stejných podmínek v obdobném vnitrostátním případě. Při posouzení toho, zda by měl být evropský vydávací příkaz vydán, by se mělo vzít v úvahu, zda je tento příkaz omezen na to, co je nezbytně nutné k dosažení legitimního cíle, kterým je získání relevantních a nezbytných údajů, jež mají v konkrétním případě sloužit jako důkazy.

(39)

V případech, kdy je evropský vydávací příkaz vydán za účelem získání různých kategorií údajů, by měl vydávající orgán zajistit, aby u všech příslušných kategorií údajů byly splněny příslušné podmínky a postupy, jako například oznámení vykonávajícímu orgánu.

(40)

S ohledem na citlivější povahu údajů o provozu, s výjimkou údajů požadovaných výhradně k identifikaci uživatele ve smyslu tohoto nařízení, a údajů o obsahu by měla být rozlišována věcná působnost tohoto nařízení. Evropský vydávací příkaz k získání údajů o účastníkovi nebo údajů požadovaných výhradně k identifikaci uživatele ve smyslu tohoto nařízení by mělo být možné vydat pro jakýkoli trestný čin, zatímco na evropský vydávací příkaz k získání údajů o provozu, s výjimkou údajů požadovaných výhradně k identifikaci uživatele ve smyslu nařízení, nebo k získání údajů o obsahu by se měly vztahovat přísnější požadavky, které odrážejí citlivější povahu takových údajů. Toto nařízení by mělo stanovit prahovou hodnotu pro oblast své působnosti, která by společně s několika dalšími podmínkami a zárukami ex ante a ex post umožnila přiměřený přístup, aby bylo zajištěno dodržování přiměřenosti a práv dotčených osob. Tato prahová hodnota by přitom neměla omezovat účinnost tohoto nařízení a jeho používání v praxi. Pokud by bylo možné vydávat v trestních řízeních evropské vydávací příkazy pouze pro trestné činy, za něž lze uložit trest odnětí svobody s minimální horní hranicí trestní sazby tři roky, omezila by se působnost tohoto nařízení na závažnější trestné činy, aniž by byly příliš omezeny možnosti jeho používání v praxi. Tímto omezením by se měl z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučit značný počet trestných činů, u nichž členské státy stanovují nižší horní hranici trestní sazby, a tudíž je považují za méně závažné. Výhodou tohoto omezení bude i to, že nařízení tak bude snadno použitelné v praxi.

(41)

U některých specifických trestných činů bývají důkazy obvykle k dispozici pouze v elektronické formě, která je svou podstatou velmi pomíjivá. To je případ trestných činů souvisejících s kybernetickou činností, a to i těch, které by samy o sobě nemusely být pokládány za závažné, ačkoli by mohly způsobit rozsáhlé nebo značné škody, především trestné činy s malým individuálním dopadem, ale velkým objemem a celkovou škodou. U většiny případů, kdy byl trestný čin spáchán prostřednictvím informačního systému, by uplatnění stejné prahové hodnoty jako u jiných typů trestných činů vedlo ve velké míře k beztrestnosti. To odůvodňuje použití tohoto nařízení u takových trestných činů též v případech, kdy je horní hranice trestní sazby nižší než tři roky odnětí svobody. U dalších trestných činů souvisejících s terorismem ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/541 (20), jakož i u trestných činů souvisejících s pohlavním zneužíváním a pohlavním vykořisťováním dětí ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU (21), by se minimální prahová hodnota v podobě s minimální horní hranicí trestní sazby tři roky u trestu odnětí svobody neměla vyžadovat.

(42)

Evropský vydávací příkaz by měl být v zásadě adresován poskytovateli služeb, který působí jako správce údajů. Za určitých okolností však může být mimořádně obtížné stanovit, zda je poskytovatel služeb správcem nebo zpracovatelem údajů, zejména pokud se na zpracovávání údajů podílí několik poskytovatelů služeb nebo pokud poskytovatelé služeb údaje zpracovávají jménem fyzické osoby. Rozlišování správce a zpracovatele u konkrétního souboru údajů požaduje nejen odborné znalosti právního kontextu, ale někdy i výklad často velmi komplikovaných smluvních rámců, které v konkrétním případě a pro konkrétní soubor údajů pověřuje různé poskytovatele služeb různými úkoly a úlohami. Pokud poskytovatelé služeb zpracovávají údaje jménem fyzické osoby, může být v některých případech obtížné správce určit, dokonce i tehdy, jedná-li se o jediného poskytovatele služeb. Pokud jsou dotčené údaje uchovávány nebo jinak zpracovávány poskytovatelem služeb a vydávající orgán nedokáže navzdory vynaloženému přiměřenému úsilí jasně určit správce, mělo by být možné evropský vydávací příkaz adresovat přímo tomuto poskytovateli služeb. V některých případech by navíc adresování příkazu správci mohlo ohrozit vyšetřování dané věci například proto, že správce je podezřelou, obviněnou nebo odsouzenou osobou nebo existují důvody se domnívat, že správce by mohl jednat v zájmu vyšetřované osoby. I v těchto případech by mělo být možné evropský vydávací příkaz adresovat přímo poskytovateli služeb, který zpracovává údaje jménem správce. Tímto ustanovením by nemělo být dotčeno právo vydávajícího orgánu přikázat poskytovateli služeb, aby údaje uchoval.

(43)

Zpracovatel, který ukládá nebo jinak zpracovává údaje jménem správce, by měl v souladu s nařízením (EU) 2016/679 správce informovat o vydání údajů s výjimkou případu, kdy vydávající orgán poskytovatele služeb požádal, aby o tom po nezbytnou a přiměřeně dlouhou dobu správce neinformoval, aby nebylo narušeno příslušné trestní řízení. Vydávající orgán by měl v takovém případě ve spisu uvést důvody, proč byl správce informován se zpožděním, a v připojeném certifikátu pro adresáta toto zpoždění stručně zdůvodnit.

(44)

Pokud jsou údaje uchovávány nebo jinak zpracovávány v rámci infrastruktury dodané poskytovatelem služeb veřejnému orgánu, mělo by být možné evropský vydávací příkaz nebo evropský uchovávací příkaz vydat pouze tehdy, jestliže se veřejný orgán, pro nějž se údaje uchovávají nebo zpracovávají, nachází ve vydávajícím státě.

(45)

Pokud údaje, které jsou podle práva vydávajícího státu chráněny profesní mlčenlivostí, uchovává nebo jinak zpracovává poskytovatel služeb v rámci své infrastruktury poskytované osobám, na něž se při výkonu jejich profese vztahuje profesní mlčenlivostí („osoba vázaná profesní mlčenlivostí“), mělo by být možné vydat evropský vydávací příkaz k získání údajů o provozu, s výjimkou údajů požadovaných výhradně k identifikaci uživatele ve smyslu tohoto nařízení, nebo k získání údajů o obsahu pouze tehdy, pokud má osoba, která je při výkonu profese vázána mlčenlivostí, sídlo nebo bydliště ve vydávajícím státu, pokud by adresování příkazu osobě vázané mlčenlivostí mohlo ohrozit vyšetřování dotčeného případu nebo pokud byla daná osoba zbavena mlčenlivosti v souladu s rozhodným právem.

(46)

Zásada ne bis in idem je jednou z hlavních zásad práva Unie, jak je stanovuje Listina a potvrzuje judikatura Soudního dvora Evropské unie. Má-li vydávající orgán důvod se domnívat, že v jiném členském státě probíhá souběžné trestní řízení, měl by konzultovat orgány tohoto členského státu v souladu s rámcovým rozhodnutím Rady 2009/948/SVV (22). Evropský vydávací příkaz ani evropský uchovávací příkaz by v žádném případě nemusely být vydány, pokud má vydávající orgán důvod se domnívat, že by to bylo v rozporu se zásadou ne bis in idem.

(47)

Na imunity a výsady, které se mohou vztahovat na kategorie osob, jako jsou např. diplomaté, nebo zvláštně chráněné vztahy, jako je např. povinnost mlčenlivosti ve vztahu mezi právním zástupcem a jeho klientem nebo právo novinářů neodhalovat své zdroje informací, odkazují jiné nástroje vzájemného uznávání, např. směrnice 2014/41/EU o evropském vyšetřovacím příkazu. Rozsah a vliv imunit a výsad se liší podle použitelného vnitrostátního práva, které by mělo být bráno v úvahu v době vydání evropského vydávacího příkazu nebo evropského uchovávacího příkazu, protože vydávající orgán by měl mít možnost příkaz vydat jen tehdy, pokud by jej mohl za stejných podmínek vydat v podobné vnitrostátní věci. V právu Unie neexistuje jednotná definice toho, co představuje imunitu nebo výsadu. Přesná definice těchto pojmů je tedy ponechána na vnitrostátním právu a může zahrnovat ochranná opatření vztahující se například na lékařské a právní profese, a to i pokud se v těchto profesích používají specializované platformy. Přesná definice imunit a výsad může zahrnovat rovněž pravidla pro stanovení a omezení trestní odpovědnosti v souvislosti se svobodou tisku a svobodou projevu v jiných sdělovacích prostředcích.

(48)

Pokud vydávající orgán usiluje prostřednictvím evropského vydávacího příkazu o získání údajů o provozu, s výjimkou údajů požadovaných výhradně k identifikaci uživatele ve smyslu tohoto nařízení, nebo k získání údajů o obsahu nebo pokud má oprávněné důvody se domnívat, že požadované údaje jsou chráněny imunitami a výsadami podle práva vykonávajícího státu nebo se na ně vztahují pravidla tohoto státu pro určení a omezení trestní odpovědnosti týkající se svobody tisku a svobody projevu v jiných sdělovacích prostředcích, měl by mít vydávající orgán před vydáním evropského vydávacího příkazu možnost požádat o vyjasnění, mimo jiné konzultováním příslušných orgánů vykonávajícího státu, a sice přímo, nebo prostřednictvím Eurojustu či Evropské justiční sítě.

(49)

Evropský uchovávací příkaz by mělo být možné vydat v souvislosti s jakýmkoli trestným činem. Vydávající orgán by měl dbát na práva podezřelé nebo obviněné osoby v řízení týkajícím se trestného činu a evropský uchovávací příkaz by měl vydat pouze tehdy, pokud by takový příkaz mohl být vydán za stejných podmínek v obdobné vnitrostátní věci a pokud to je v daném případě nezbytné, přiměřené, vhodné a použitelné. Při posouzení toho, zda by měl být evropský uchovávací příkaz vydán, by se mělo vzít v úvahu, zda je tento příkaz omezen pouze na to, co je nezbytně nutné k dosažení oprávněného cíle, jímž je zabránit odstranění, smazání nebo změně údajů, které jsou relevantní a nezbytné jako důkaz v konkrétním případě v situacích, kdy by získání těchto údajů mohlo trvat déle.

(50)

Evropský vydávací příkaz a evropský uchovávací příkaz by měl být adresován přímo určené provozovně nebo jmenovanému zástupci, které určí nebo jmenuje poskytovatel služeb v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1544 (23). Pokud určená provozovna nebo zástupce poskytovatele služeb nereaguje na připojený certifikát evropského vydávacího příkazu (EPOC) nebo na certifikát evropského uchovávacího příkazu (EPOC-PR) ve stanovené lhůtě nebo pokud provozovna nebyla určena ani zástupce nebyl jmenován ve lhůtě stanovené směrnicí (EU) 2023/1544, mělo by být v naléhavých případech ve smyslu tohoto nařízení možné EPOC nebo EPOC-PR výjimečně adresovat jakékoliv jiné provozovně nebo zástupci poskytovatele služeb souběžně s vykonáním původního příkazu v souladu s tímto nařízením nebo místo něj. Vzhledem k těmto různým možným scénářům se v ustanoveních tohoto nařízení používá obecný výraz „adresát“.

(51)

S ohledem na citlivější povahu evropských vydávacích příkazů, které jsou vydány za účelem získání údajů o provozu, s výjimkou údajů požadovaných výhradně k identifikaci uživatele ve smyslu tohoto nařízení, nebo k získání údajů o obsahu, je vhodné, aby byl pro evropské vydávací příkazy vytvořen oznamovací mechanismus za účelem získání těchto kategorií údajů. Do tohoto oznamovacího mechanismu by měl být zapojen vykonávající orgán a oznamovací mechanismus by měl spočívat v tom, že EPOC bude předán současně tomuto orgánu a adresátovi. Pokud je však evropský vydávací příkaz k získání elektronických důkazů vydán v trestním řízení s významnými a silnými vazbami na vydávající stát, nemělo by být vyrozumění vykonávajícího orgán vyžadováno. Existence takových vazeb se předpokládá, pokud má vydávající orgán v době vydání evropského vydávacího příkazu oprávněné důvody se domnívat, že trestný čin byl, je nebo pravděpodobně bude spáchán ve vydávajícím státu a pokud osoba, jejíž údaje jsou vyžadovány, pobývá ve vydávajícím státu.

(52)

Pro účely tohoto nařízení by se mělo předpokládat, že trestný čin byl, je nebo pravděpodobně bude spáchán ve vydávajícím státu, pokud to tak předpokládá i vnitrostátní právo vydávajícího státu. V některých případech, zejména v souvislosti s kyberkriminalitou, jsou některé skutkové okolnosti, jako je místo bydliště oběti, obvykle důležitými ukazateli k určení místa spáchání trestného činu. Například za místo ransomwarového útoku lze často považovat bydliště oběti, i když přesné místo, z něhož byl ransomware spuštěn, nelze s jistotou určit. Určením místa spáchání trestného činu by neměla být dotčena pravidla určení jurisdikce pro trestné činy v souladu s rozhodným vnitrostátním právem.

(53)

Vydávající orgán při vydání evropského vydávacího příkazu k získání údajů o provozu, s výjimkou údajů požadovaných výhradně k identifikaci uživatele ve smyslu tohoto nařízení, nebo k získání údajů o obsahu posoudí na základě předchozích materiálů, zda existují oprávněné důvody se domnívat, že osoba, jejíž údaje jsou vyžadovány, pobývá ve vydávajícím státu. V této souvislosti mohou být relevantní různé objektivní okolnosti, které by mohly naznačovat, že hlavní zájmy dotčené osoby jsou soustředěny v určitém členském státu nebo že je v něm tato osoba zamýšlí soustředit. Vzhledem k nutnosti jednotného uplatňování práva Unie a vzhledem k zásadě rovnosti by měl být pojem „bydliště“ vykládán v tomto konkrétním kontextu v celé Unii jednotně. Oprávněné důvody k domněnce, že určitá osoba pobývá ve vydávajícím členském státu, mohou vzniknout zejména tehdy, pokud je tato osoba registrována ve vydávajícím státu jako rezident, o čemž by nasvědčovalo držení průkazu totožnosti, nebo povolení k pobytu nebo registrace v úředním registru obyvatel. Pokud dotčená osoba není registrována ve vydávajícím státu, mohlo by být její bydliště určeno na základě skutečnosti, že vyjádřila záměr se v tomto členském státu usadit nebo že po určitém období stabilní přítomnosti v tomto členském státu si vytvořila v tomto státu určité vazby, které jsou co do intenzity podobné vazbám vyplývajícím z formálního bydliště v tomto členském státu. S cílem určit, zda v konkrétní situaci existují dostatečné vazby mezi dotčenou osobou a vydávajícím státem, na jejichž základě je možné se důvodně domnívat, že tato osoba pobývá v tomto státu, lze přihlédnout k různým objektivním okolnostem charakterizujícím její situaci, které zahrnují zejména délku, povahu a podmínky pobytu dotčené osoby ve vydávajícím státu nebo rodinné či ekonomické vazby této osoby s tímto členským státem. Pro určení toho, zda se lze v konkrétní situaci důvodně domnívat, že dotčená osoba pobývá ve vydávajícím státu, může být důležité, zda má daná osoba v tomto státě registrované vozidlo nebo bankovní účet či zda zde nepřerušeně pobývala, nebo jiné objektivní okolnosti. Krátká návštěva, dovolená, včetně pobytu v pronajatém rekreačním objektu, nebo podobný pobyt ve vydávajícím státu bez další podstatné vazby nepostačují ke stanovení bydliště v tomto členském státě. V případech, kdy v době vydání evropského vydávacího příkazu k získání údajů o provozu, s výjimkou údajů požadovaných výhradně k identifikaci uživatele ve smyslu tohoto nařízení, nebo k získání údajů o obsahu nemá vydávající orgán oprávněné důvody se domnívat, že osoba, jejíž údaje jsou požadovány, pobývá ve vydávajícím státu, měl by o tom informovat vykonávající orgán.

(54)

S cílem zajistit urychlený postup by příslušným rozhodným okamžikem pro stanovení toho, zda je třeba uvědomit vykonávající orgán, měl být okamžik vydání evropského vydávacího příkazu. Jakákoliv následná změna bydliště by neměla mít na postup žádný dopad. Dotčená osoba by měla mít v průběhu celého trestního řízení možnost dovolávat se svých práv, jakož i pravidel pro vymezení a omezení trestní odpovědnosti vztahující se ke svobodě tisku a svobodě projevu v jiných sdělovacích prostředcích, a vykonávající orgán by měl mít možnost uplatnit některý z důvodů pro odmítnutí příkazu, pokud má ve výjimečných situacích na základě konkrétních a objektivních skutečností závažné důvody se domnívat, že by vykonání příkazu mohlo za konkrétních okolností daného případu vést k zjevnému porušení příslušných základních práv stanovených v článku 6 Smlouvy o EU a v Listině. Tyto důvody by mělo být možné uplatnit i během výkonu příkazu.

(55)

Evropský vydávací příkaz by měl být předáván prostřednictvím EPOC a evropský uchovávací příkaz prostřednictvím EPOC-PR. Je-li to nutné, měly by být EPOC nebo EPOC-PR přeloženy do úředního jazyka Unie akceptovaného adresátem. Pokud poskytovatel služeb neurčil žádný jazyk, měly by být EPOC nebo EPOC-PR přeloženy do jednoho z úředních jazyků členského státu, v němž se nachází určená provozovna nebo zástupce poskytovatele služeb, nebo do jiného úředního jazyka, o němž určená provozovna nebo zástupce poskytovatele služeb prohlásili, že jej akceptují. Pokud je podle tohoto nařízení nutné vyrozumět vykonávající orgán, měl by být EPOC předán tomuto orgánu v překladu do jednoho z úředních jazyků vykonávajícího státu nebo do jiného úředního jazyka Unie, který tento stát akceptuje. Každý členský stát by měl být v této souvislosti vyzván, aby v písemném prohlášení, které může kdykoli předložit Komisi, uvedl, zda by EPOC nebo EPOC-PR akceptoval i v překladu do některého jiného úředního jazyka či jazyků Unie, než jsou jeho úřední jazyky, a aby jazyk či jazyky překladu specifikoval. Komise by měla tato prohlášení zpřístupnit všem členským státům a Evropské soudní síti.

(56)

Pokud byl vydán EPOC a pokud podle tohoto nařízení není nutné vyrozumět vykonávající orgán, adresát by měl po obdržení EPOC zajistit, aby byly požadované údaje předány přímo vydávajícímu orgánu nebo donucovacím orgánům uvedeným v EPOC nejpozději 10 dnů od jeho obdržení. Pokud je podle tohoto nařízení nutné učinit oznámení vykonávajícímu orgánu, poskytovatel služeb by měl po obdržení EPOC okamžitě přijmout opatření k uchování údajů. Pokud vykonávající orgán ve lhůtě 10 dnů od obdržení EPOC neuplatní v souladu s tímto nařízením žádný z důvodů k odmítnutí příkazu, měl by adresát zajistit, aby požadované údaje byly na konci této desetidenní lhůty předány přímo vydávajícímu orgánu nebo donucovacím orgánům uvedeným v EPOC. Pokud vykonávající orgán před uplynutím desetidenní lhůty vydávajícímu orgánu a adresátovi potvrdí, že neuplatní žádný z důvodů k odmítnutí příkazu, adresát by měl jednat co nejdříve po tomto potvrzení, nejpozději však na konci uvedené lhůty. Adresát a případně vykonávající orgán by měli dodržovat kratší lhůty pro naléhavé případy ve smyslu tohoto nařízení. Adresát a případně vykonávající orgán by měli EPOC provést co nejdříve, nejpozději však ve lhůtách stanovených tímto nařízením, a současně brát co nejvíce v potaz procesní a jiné lhůty stanovené vydávajícím státem.

(57)

Pokud se adresát výlučně na základě informací uvedených v EPOC nebo EPOC-PR domnívá, že provedení těchto certifikátů by mohlo porušit imunity či výsady nebo pravidla pro určení a omezení trestní odpovědnosti v souvislosti se svobodou tisku a svobodou projevu v jiných sdělovacích prostředcích podle práva vykonávajícího státu, měl by o tom informovat vydávající i vykonávající orgán. Pokud v souvislosti s EPOC nebyl podle tohoto nařízení vyrozuměn vykonávající orgán, měl by vydávající orgán zohlednit informace obdržené od adresáta a z vlastního podnětu nebo na žádost vykonávajícího orgánu rozhodnout, zda evropský vydávací příkaz vezme zpět, upraví nebo ponechá beze změn. Pokud byl vykonávající orgán podle tohoto nařízení vyrozuměn, měl by vydávající orgán zohlednit informace obdržené od adresáta a rozhodnout, zda evropský vydávací příkaz vezme zpět, upraví nebo ponechá beze změn. Rovněž by mělo být možné, aby vykonávající orgán uplatnil některý z důvodů pro odmítnutí příkazu stanovených tímto nařízením.

(58)

Aby adresáti mohli řešit formální problémy s EPOC nebo EPOC-PR, je nezbytné stanovit postup pro komunikaci mezi adresátem a vydávajícím orgánem, a pokud byl podle tohoto nařízení vyrozuměn vykonávající orgán, rovněž postup pro komunikaci mezi adresátem a vykonávajícím orgánem v případech, kdy jsou EPOC nebo EPOC-PR neúplné nebo obsahují zjevné chyby nebo neobsahují dostatek informací k provedení daného příkazu. Kromě toho, pokud by adresát z jakéhokoliv jiného důvodu neposkytl informace vyčerpávajícím způsobem nebo včas, například protože se domnívá, že došlo k rozporu s povinností podle práva třetí země, nebo protože se domnívá, že evropský vydávací příkaz nebo evropský uchovávací příkaz nebyl vydán v souladu s podmínkami tohoto nařízení, měl by informovat vydávající orgán, jakož i vykonávající orgán, pokud byl vyrozuměn, a zdůvodnit, proč včas neprovedl EPOC nebo EPOC-PR. Tento komunikační postup by tedy měl vydávajícímu orgánu umožnit, aby evropský vydávací příkaz nebo evropský uchovávací příkaz opravil nebo znovu zvážil ještě v rané fázi. Aby byla zaručena dostupnost vyžadovaných údajů, měl by adresát tyto údaje uchovat, pokud může žádané údaje identifikovat.

(59)

Adresát by neměl být povinen evropský vydávací příkaz nebo evropský uchovávací příkaz vykonat, je-li to v době, kdy evropský vydávací příkaz nebo evropský uchovávací příkaz obdržel, fakticky nemožné kvůli okolnostem, jež adresát ani poskytovatel služby, je-li odlišný, nezavinil. Faktickou nemožnost lze předpokládat, pokud osoba, o jejíž údaje je žádáno, není zákazníkem poskytovatele služeb nebo ji jako zákazníka nelze identifikovat ani poté, co byl vykonávající orgán požádán o další informace, nebo pokud byly údaje v souladu s právními předpisy vymazány před obdržením příkazu.

(60)

Po obdržení EPOC-PR by měl adresát uchovat požadované údaje nejvýše 60 dnů, ledaže vydávající orgán potvrdí, že podal následnou žádost o vydání, přičemž v takovém případě by mělo uchování pokračovat. Je-li to nutné, měl by mít vydávající orgán možnost prodloužit lhůtu pro uchování údajů o dalších 30 dnů, aby mohl podat následnou žádost o vydání, pro niž použije formulář stanovený tímto nařízením. Pokud vydávající orgán během lhůty pro uchování údajů potvrdí, že následnou žádost o vydání podal, měl by adresát uchovávat údaje tak dlouho, jak to bude nutné k jejich vydání po doručení následné žádosti.. Toto potvrzení, pro něž použije formulář stanovený tímto nařízením, by měl vydávající orgán adresátovi zaslat v příslušné lhůtě a v jednom z úředních jazyků vykonávajícího státu nebo v jakémkoliv jiném jazyce akceptovaném adresátem. K tomu, aby nebylo uchovávání údajů ukončeno, by mělo postačovat, aby vydávající orgán vydal následnou žádost o vydání a zaslal potvrzení. V této fázi by nemělo být požadováno splnění dalších formálních podmínek pro předání, jako je překlad dokumentů. Pokud již uchovávání údajů není nutné, měl by o tom vydávající orgán bez zbytečného odkladu informovat adresáta a povinnost uchovávat údaje na základě evropského uchovávacího příkazu by měla být ukončena.

(61)

Bez ohledu na zásadu vzájemné důvěry by mělo být možné, aby v případě, že byl v souladu s tímto nařízením vyrozuměn vykonávající orgán, uplatnil tento orgán některý z důvodů pro odmítnutí evropského vydávacího příkazu v souladu s tímto nařízením. Pokud je vyrozuměn vykonávající orgán nebo dojde k vykonání příkazu v souladu s tímto nařízením, může vykonávající stát podle svého vnitrostátního práva požadovat, aby byl do provádění evropského vydávacího příkazu procesně zapojen soudu ve vykonávajícím státě.

(62)

Pokud je vykonávající orgán vyrozuměn o evropském vydávacím příkazu vydaném za účelem získání údajů o provozu, s výjimkou údajů požadovaných výhradně k identifikaci uživatele ve smyslu tohoto nařízení, nebo za účelem získání údajů o obsahu, měl by mít vykonávající orgán právo posoudit informace uvedené v příkazu a případně tento příkaz odmítnout, pokud na základě povinné a řádné analýzy informací obsažených v tomto příkazu a v souladu s použitelnými pravidly primárního práva Unie, zejména s Listinou, dospěje k závěru, že by mohl být uplatněn jeden nebo více důvodů pro odmítnutí, jak jsou stanoveny v tomto nařízení. Vzhledem k tomu, že je třeba respektovat nezávislost justičních orgánů, je nutné, aby měly tyto orgány při rozhodování určitý prostor pro uvážení, pokud jde o důvody pro odmítnutí.

(63)

Je-li vykonávající orgán vyrozuměn o evropském vydávacím příkazu podle tohoto nařízení, měl by mít možnost tento příkaz odmítnout, pokud jsou požadované údaje chráněny imunitami nebo výsadami udělenými podle práva vykonávajícího státu, které brání provedení nebo vykonání evropského vydávacího příkazu, nebo pokud se na požadované údaje vztahují pravidla pro určení nebo omezení trestní odpovědnosti, jež se týkají svobody tisku nebo svobody projevu v jiných sdělovacích prostředcích a brání provedení nebo vykonání evropského vydávacího příkazu.

(64)

Vykonávající orgán by měl mít možnost odmítnout příkaz ve výjimečných situacích, kdy má závažné důvody se na základě konkrétních a objektivních skutečností domnívat, že by vykonání evropského vydávacího příkazu za konkrétních okolností dané věci vedlo ke zjevnému porušení příslušného základního práva stanoveného v článku 6 Smlouvy o EU a v Listině. Pokud má vykonávající orgán k dispozici takové důkazy nebo materiály, jako jsou například důvody uvedené v odůvodněném návrhu jedné třetiny členských států, Evropského parlamentu nebo Evropské komise přijatém podle čl. 7 odst. 1 Smlouvy o EU, který uvádí, že v případě vykonání příkazu existuje zřejmé nebezpečí závažného porušení základního práva na účinné prostředky nápravy a spravedlivý proces podle článku 47 Listiny, a to z důvodu systémových nebo celoplošných nedostatků týkajících se nezávislosti soudní moci vystavujícího státu, měl by při posuzování tohoto důvodu pro odmítnutí konkrétně a přesně určit, zda s ohledem na osobní situaci dotčené osoby, jakož i na povahu trestného činu, pro který je trestní řízení vedeno, skutkové okolnosti, na nichž je příkaz založen, a na informace poskytnuté vydávajícím orgánem existují závažné důvody se domnívat, že hrozí porušení práva osoby na spravedlivý proces.

(65)

Vykonávající orgán by měl mít možnost příkaz odmítnout, pokud by vykonání takového příkazu bylo v rozporu se zásadou ne bis in idem.

(66)

Pokud je vykonávající orgán vyrozuměn v souladu s tímto nařízením, měl by mít možnost odmítnout evropský vydávací příkaz, pokud čin, pro který byl příkaz vydán, nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu podle práva vykonávajícího státu, ledaže se dle údajů uvedených vydávajícím orgánem v EPOC jedná o trestný čin spadající do některé z kategorií trestných činů uvedených v příloze tohoto nařízení, který je ve vydávajícím státě trestán odnětím svobody nebo ochranným opatřením spojeným se zbavením osobní svobody s horní hranicí trestní sazby v délce nejméně tří let.

(67)

Vzhledem k tomu, že informování osoby, o jejíž údaje je žádáno, je v souladu s článkem 6 Smlouvy o EU a s Listinou jedním z podstatných prvků práva na ochranu údajů a práva na obhajobu, neboť umožňuje účinný přezkum a soudní ochranu, měl by vydávající orgán osobu, o jejíž údaje je žádáno, o vydání údajů na základě evropského vydávacího příkazu informovat bez zbytečného odkladu. Vydávající orgán by však měl mít v souladu s vnitrostátním právem možnost, aby informování osoby, jejíž údaje jsou požadovány, odložil nebo omezil, a to v rozsahu a po dobu odpovídající podmínkám stanoveným ve směrnice (EU) 2016/680, přičemž v takovém případě by měl vydávající orgán ve spisu věci uvést důvody pro odložení informování, jeho omezení nebo upuštění od něj, a doplnit do EPOC krátké odůvodnění. Adresáti, a nejsou-li totožní, poskytovatelé služeb by měli přijmout nezbytná nejmodernější provozní a technická opatření, aby zajistili důvěrnost, utajení a integritu EPOC nebo EPOC-PR a vydaných nebo uchovaných údajů.

(68)

Poskytovatel služeb by měl mít možnost požadovat od vydávajícího státu náhradu svých nákladů spojených s reakcí na evropský vydávací příkaz nebo na evropský uchovávací příkaz, pokud tuto možnost stanoví vnitrostátní právo vydávajícího státu pro vnitrostátní příkazy v podobných situacích, a to v souladu s vnitrostátním právem tohoto státu. Členské státy by měly Komisi informovat o svých vnitrostátních pravidlech pro poskytování náhrady a Komise by je měla zveřejnit. Toto nařízení stanoví zvláštní pravidla pro úhradu nákladů souvisejících s decentralizovaným informačním systémem.

(69)

Aniž jsou dotčeny vnitrostátní právní předpisy, které stanoví ukládání trestních sankcí, měly by členské státy stanovit pravidla pro peněžité sankce za porušení tohoto nařízení a měly by přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Členské státy by měly zajistit, aby peněžité sankce stanovené v jejich vnitrostátních právních předpisech byly účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy by měly neprodleně oznámit tato pravidla a opatření Komisi a okamžitě ji informovat o veškerých jejich následných změnách.

(70)

Při stanovování přiměřené peněžité sankce by příslušné orgány měly v konkrétních případech zohlednit všechny významné okolnosti, jako povaha, závažnost a doba trvání porušení, zda bylo spácháno úmyslně nebo z nedbalosti, zda byl daný poskytovatel služeb shledán odpovědným za podobná porušení již dříve a jakou má poskytovatel služeb, který byl shledán odpovědným, finanční sílu. Za výjimečných okolností může toto posouzení vést k tomu, že vykonávající orgán od uložení peněžité sankce upustí. V tomto ohledu je třeba věnovat zvláštní pozornost mikropodnikům, které v naléhavém případě z důvodu nedostatku lidských zdrojů nesplní evropský vydávací příkaz nebo evropský uchovávací příkaz mimo obvyklou pracovní dobu, za předpokladu, že údaje jsou předány bez zbytečného odkladu.

(71)

Aniž jsou dotčeny jejich povinnosti chránit údaje, neměli by poskytovatelé služeb být odpovědní v členských státech za újmu způsobenou jejich uživatelům či třetím stranám výhradně v důsledku toho, že v dobré víře splnili EPOC nebo EPOC-PR. Odpovědnost za zajištění souladu daného příkazu s právními předpisy, zejména pokud jde o jeho nezbytnost a přiměřenost, by měl nést vydávající orgán.

(72)

Pokud adresát nesplní ve lhůtě EPOC nebo EPOC-PR, aniž uvede důvody, které vydávající orgán akceptuje, a pokud případně vykonávající orgán neuplatnil některý z důvodů pro odmítnutí příkazu stanovených v tomto nařízení, měl by mít vydávající orgán možnost, aby o vykonání evropského vydávacího příkazu nebo evropského uchovávacího příkazu požádal vykonávající orgán. Za tímto účelem by měl vydávající orgán předat vykonávajícímu orgánu dotčený příkaz, příslušný formulář stanovený tímto nařízením a vyplněný adresátem, a případně další potřebné dokumenty. Vydávající orgán by měl daný příkaz a případné další dokumenty, které mají být předány, přeložit do jednoho z jazyků, které vykonávající stát akceptuje, a měl by o předání informovat adresáta. Tento stát by měl daný příkaz vykonávat v souladu se svým vnitrostátním právem

(73)

Postup pro výkon by měl adresátovi umožnit uplatnit důvody proti vykonání příkazu na základě seznamu konkrétních důvodů stanovených v tomto nařízení, včetně skutečnosti, že daný příkaz nebyl vydán nebo potvrzen příslušným orgánem podle tohoto nařízení, nebo pokud se příkaz netýká údajů, které byly v době obdržení příslušného certifikátu dotčeným poskytovatelem služeb nebo jeho jménem uchovávány. Vykonávající orgán by měl mít možnost odmítnout evropský vydávací příkaz nebo evropský uchovávací příkaz uznat a vykonat na základě stejných důvodů a ve výjimečných situacích rovněž z důvodu zjevného porušení příslušného základního práva stanoveného v článku 6 Smlouvy o EU a v Listině. Před tím, než přijme rozhodnutí o tom, že odmítne uznat nebo vykonat příkaz z těchto důvodů, by měl vykonávající orgán konzultovat vydávající orgán. Pokud adresát neplní své povinnosti podle uznaného evropského vydávacího příkazu nebo evropského uchovávacího příkazu, jejichž vykonatelnost byla potvrzena vykonávajícím orgánem, měl by tento orgán uložit peněžitou sankci. Tato sankce by měla být přiměřená, zejména z hlediska konkrétních okolností, jako jsou opakované nebo systematické neplnění.

(74)

Splnění evropského vydávacího příkazu by mohlo být v rozporu s povinnostmi vyplývajícími z rozhodného práva třetí země. V zájmu zajištění mezinárodní zdvořilosti v souvislosti se svrchovanými zájmy třetích zemí, ochrany dotčené fyzické osoby a řešení rozporných povinností poskytovatelů služeb stanoví toto nařízení specifický mechanismus soudního přezkumu pro případ, kdy by dodržení evropského vydávacího příkazu bránilo poskytovateli služeb splnit právní povinnosti vyplývající z práva třetího státu.

(75)

Pokud se adresát domnívá, že by evropský vydávací příkaz v konkrétním případě vedl k porušení právní povinnosti vyplývající z práva třetí země, měl by cestou odůvodněné námitky a pomocí formuláře stanoveného v tomto nařízení informovat vydávající orgán a vykonávající orgán o důvodech pro neprovedení daného příkazu. Vydávající orgán by měl na základě odůvodněné námitky a veškerých informací poskytnutých vykonávajícím státem provést přezkum evropského vydávacího příkazu a při něm vzít v úvahu stejná kritéria, jimiž by se musel řídit příslušný soud vydávajícího státu. Hodlá-li vydávající orgán oprávněnost příkazu potvrdit, měl by požádat příslušný soud vydávajícího státu, který byl příslušným členským státem oznámen, o provedení přezkumu a tento soud by příkaz měl přezkoumat.

(76)

Při určování existence rozporu mezi povinnostmi ve specifických okolnostech zkoumané věci by se příslušný měl v případě potřeby opřít o příslušné externí odborné poznatky, například ohledně výkladu práva dotčené třetí země. Za tímto účelem může příslušný soud například provést konzultace s ústředním orgánem třetí země, a to s přihlédnutím ke směrnici (EU) 2016/680. Vydávající stát by měl požadovat informace od příslušného orgánu třetí země zejména v případě, kdy se rozpor týká základních práv nebo jiných základních zájmů třetí země souvisejících s národní bezpečností a obranou.

(77)

Odborné poznatky ohledně výkladu by mohly být případně poskytovány ve znaleckých posudcích. Informace a judikatura týkající se výkladu práva třetí země a postupů v případě kolize právních předpisů v členských státech by měly být k dispozici na ústřední platformě, jako je projekt SIRIUS nebo Evropská justiční síť, aby se tak umožnilo využívání zkušeností a odborných poznatků shromážděných ohledně stejných nebo podobných otázek. Dostupnost takovýchto informací na ústřední platformě by neměla bránit v tom, aby byla třetí země případně opětovně konzultována.

(78)

Při posuzování toho, zda existují rozpory mezi povinnostmi, by měl příslušný soud určit, zda je rozhodným právem právo třetí země, a pokud tomu tak je, zda právo třetí země zakazuje sdělení dotčených údajů. Pokud příslušný soud dojde k závěru, že právo třetí země sdělení dotčených údajů zakazuje, měl by tento soud rozhodnout, zda bude evropský vydávací příkaz potvrzen nebo zrušen, a to na základě zvážení řady prvků, které mají zjistit sílu spojení s některou z obou zapojených jurisdikcí, příslušné zájmy na získání údajů nebo naopak na zabránění jejich sdělení a možné důsledky pro adresáta nebo poskytovatele služeb plynoucí ze splnění příkazu. Při posuzování je třeba přikládat mimořádný význam a váhu ochraně základních práv příslušným právem třetí země a jiným základním zájmům, jako jsou zájmy národní bezpečnosti třetí země, jakož i úrovni vazby dotčené trestní věci s některou z obou jurisdikcí. Rozhodne-li příslušný soud, že příkaz zruší, měl by informovat vydávající orgán a adresáta. Rozhodne-li příslušný soud, že příkaz je oprávněný, měl by informovat vydávající orgán a adresáta, kteří by měli zahájit provádění příkazu. Vydávající orgán by měl vykonávající orgán o výsledku přezkumného řízení informovat.

(79)

Podmínky, které toto nařízení stanoví pro vykonání EPOC, by měly být použitelné rovněž v případě rozporných povinností vyplývajících z práva třetí země. Proto by během soudního přezkumu v případě, kdy by splnění evropského vydávacího příkazu bránilo poskytovatelům služeb v plnění právní povinnosti vyplývající z práva třetí země, měly být údaje požadované tímto příkazem uchovávány. Pokud po soudním přezkumu příslušný soud rozhodne o zrušení evropského vydávacího příkazu, mělo by být možné vydat evropský uchovávací příkaz, aby vydávající orgán mohl usilovat o vydání údajů jinou cestou, například prostřednictvím vzájemné právní pomoci.

(80)

Je zásadní, aby všechny osoby, jejichž údaje jsou v trestním vyšetřování nebo řízení požadovány, měly v souladu s článkem 47 Listiny přístup k účinnému prostředku nápravy. V souladu s tímto požadavkem, a aniž jsou dotčeny další právní prostředky nápravy dostupné v souladu s vnitrostátním právem, by všechny osoby, jejichž údaje byly vyžádány prostřednictvím evropského vydávacího příkazu, měly mít právo na účinný prostředek nápravy proti tomuto příkazu. Pokud je osobou, o jejíž údaje se žádá, podezřelá nebo obviněná osoba, měla by mít tato osoba právo na účinnou právní ochranu během trestního řízení, v němž se údaje využívají jako důkaz. Toto právo na účinnou právní ochranu by se mělo uplatňovat u soudu ve vydávajícím státě v souladu s jeho vnitrostátním právem a mělo by zahrnovat možnost napadnout zákonnost daného opatření, včetně jeho nezbytnosti a přiměřenosti, aniž by byly dotčeny záruky týkající se základních práv ve vykonávajícím státě ani další prostředky nápravy v souladu s vnitrostátním právem. Toto nařízení by nemělo omezovat případné důvody pro napadení zákonnosti příkazu. Právem na účinné prostředky nápravy stanoveným v tomto nařízení by nemělo být dotčeno právo domáhat se nápravy podle nařízení (EU) 2016/679 a směrnice (EU) 2016/680. Informace o možnostech domáhat se nápravy podle vnitrostátního práva by měly být poskytovány včas a mělo by být zajištěno, aby mohly být tyto možnosti účinně využívány.

(81)

Měly by být vytvořeny vhodné komunikační kanály, které zajistí, aby všechny strany mohly účinně spolupracovat digitální cestou pomocí decentralizovaného informačního systému, který umožní rychlou, přímou, interoperabilní, udržitelnou, spolehlivou a bezpečnou přeshraniční elektronickou výměnu formulářů, údajů a informací souvisejících s případy.

(82)

S cílem umožnit účinnou a bezpečnou písemnou komunikaci mezi příslušnými orgány a určenými provozovnami nebo zástupci poskytovatelů služeb podle tohoto nařízení by těmto určeným provozovnám nebo zástupcům měly být poskytnuty elektronické prostředky pro přístup do vnitrostátních informačních systémů, které jsou součástí decentralizovaného informačního systému a jsou provozovány členskými státy.

(83)

Decentralizovaný informační systém by se měl skládat z informačních systémů členských států a agentur a subjektů Unie a interoperabilních přístupových bodů, jejichž prostřednictvím jsou tyto systémy vzájemně propojeny. Přístupové body decentralizovaného informačního systému by měly být založeny na systému e-CODEX zřízeném nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/850 (24).

(84)

Poskytovatelům služeb, kteří využívají individualizovaná řešení v oblasti informačních technologií pro účely výměny informací a údajů týkajících se žádostí o elektronické důkazy, by měly být poskytnuty automatizované prostředky pro přístup k decentralizovaným informačním systémům prostřednictvím společného standardu pro výměnu údajů.

(85)

Veškerá písemná komunikace mezi příslušnými orgány nebo mezi příslušnými orgány a určenými provozovnami nebo právními zástupci by v zásadě měla probíhat prostřednictvím decentralizovaného informačního systému. Využití alternativních prostředků by mělo být možné pouze v případě, že nelze použít decentralizovaný informační systém, například kvůli specifickým forenzním požadavkům, kvůli tomu, že objem údajů, které mají být předány, je omezen technickými kapacitami, nebo proto, že musí být v naléhavém případě oslovena jiná provozovna, která není připojena k decentralizovanému informačnímu systému. V takových případech by předávání mělo být prováděno nejvhodnějšími alternativními prostředky s přihlédnutím k potřebě zajistit rychlou, bezpečnou a spolehlivou výměnu informací.

(86)

Aby bylo zajištěno, že decentralizovaný informační systém bude obsahovat úplný záznam písemných výměn podle tohoto nařízení, mělo by být jakékoli předání, které proběhlo alternativními prostředky, zaznamenáno v decentralizovaném informačním systému bez zbytečného odkladu.

(87)

Je třeba zvážit použití mechanismů pro zajištění pravosti údajů, jak stanoví nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (25).

(88)

Poskytovatelé služeb, zejména malé a střední podniky, by neměli být v souvislosti se zřízením a provozem decentralizovaného informačního systému vystaveni nepřiměřeným nákladům. V rámci vytvoření, údržby a vývoje referenčního provádějícího software by proto Komise měla rovněž zpřístupnit internetové rozhraní, které poskytovatelům služeb umožní bezpečnou komunikaci s orgány, aniž by pro přístup k decentralizovanému informačnímu systému byli nuceni zřizovat vlastní specializovanou infrastrukturu.

(89)

Členské státy by měly mít možnost používat namísto vnitrostátního informačního systému software vyvinutý Komisí, konkrétně referenční prováděcí software. Tento referenční prováděcí software by měl být založen na modulárním uspořádání, což znamená, že software je uspořádán do samostatných sad a je dodáván odděleně od složek systému e-CODEX potřebných k jeho připojení k decentralizovanému informačnímu systému. Toto uspořádání by mělo členským státům umožnit opětovně použít nebo posílit stávající vnitrostátní komunikační infrastrukturu v justiční oblasti pro účely přeshraničního využití.

(90)

Za vytvoření, údržbu a rozvoj referenčního prováděcího softwaru by měla nést odpovědnost Komise. Komise by měla navrhnout, vyvinout a udržovat referenční prováděcí software v souladu s požadavky a zásadami ochrany údajů stanovenými v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (26), v nařízení (EU) 2016/679 a ve směrnici (EU) 2016/680, zejména se zásadami ochrany údajů již od návrhu a jako standardního nastavení, jakož i vysoké úrovně kybernetické bezpečnosti. Je třeba, aby referenční prováděcí software rovněž zahrnoval vhodná technická opatření a umožnit přijetí organizačních opatření nezbytných pro zajištění odpovídající úrovně bezpečnosti a interoperability.

(91)

Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (27).

(92)

Pro výměny údajů prováděné prostřednictvím decentralizovaného informačního systému nebo v tomto systému zaznamenané by členské státy měly mít možnost shromažďovat prostřednictvím svých vnitrostátních portálů statistické údaje za účelem plnění svých povinností v oblasti monitorování a podávání zpráv podle tohoto nařízení.

(93)

S cílem monitorovat výstupy, výsledky a dopady tohoto nařízení by měla Komise na základě údajů získaných od členských států zveřejňovat výroční zprávu za předchozí kalendářní rok. Za tímto účelem by členské státy měly shromažďovat a poskytovat Komisi komplexní statistické údaje o různých aspektech tohoto nařízení, a to podle typu požadovaných údajů, adresátů a toho, zda se jednalo o naléhavý případ, či nikoli.

(94)

Používání předem přeložených a standardizovaných formulářů by usnadnilo spolupráci a výměnu informací podle tohoto nařízení, čímž by se umožnila rychlejší a efektivnější komunikace uživatelsky přívětivým způsobem. Takovéto formuláře by snížily náklady na překlad a přispívaly by k vysoké kvalitě komunikace. Formuláře pro odpovědi by obdobným způsobem umožnily standardizovanou výměnu informací, zejména v případech, kdy poskytovatelé služeb nejsou schopni plnit své závazky, protože uživatelský účet neexistuje nebo nejsou k dispozici žádné údaje. Formuláře stanovené v tomto nařízení by měly též usnadnit sběr statistických údajů.

(95)

S cílem účinně provádět změny ve formulářích EPOC a EPOC-PR, formulářích, které se používají k poskytnutí informací o nemožnosti provést EPOC nebo EPOC-PR, formulářích pro potvrzení podání žádosti o vydání údajů v návaznosti na evropský uchovávací příkaz a formulářích pro prodloužení uchování elektronických důkazů, měla by být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), pokud jde o změny formulářů stanovených v tomto nařízení. Je obzvláště důležité, aby Komise vedla v rámci přípravné činnosti odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (28). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(96)

Tímto nařízením by neměly být dotčeny unijní ani další mezinárodní nástroje, dohody a ujednání o shromažďování důkazů, které spadá do oblasti působnosti tohoto nařízení. Orgány členských států by si měly vybrat nástroj, který je pro daný případ nejvhodnější. V některých případech, kdy tyto orgány žádají o soubor různých typů vyšetřovacích opatření, jež se neomezují na předání elektronických důkazů z jiného členského státu, by mohly dát přednost použití unijních a jiných mezinárodních nástrojů, dohod a ujednání. Členské státy by měly Komisi nejpozději tři roky po vstupu tohoto nařízení v platnost oznámit stávající nástroje, dohody a ujednání uvedené v tomto nařízení, které budou i nadále používat. Členské státy by měly rovněž Komisi oznámit všechny nové dohody nebo ujednání podle tohoto nařízení do tří měsíců od jejich podpisu.

(97)

S ohledem na technologický vývoj by mohly za několik let převládat nové formy komunikačních nástrojů nebo by se mohly při uplatňování tohoto nařízení objevit mezery. Je tudíž důležité stanovit hodnocení jeho uplatňování.

(98)

Komise by měla provést hodnocení tohoto nařízení, které by se mělo opírat o pět kritérií, a to efektivnosti, účelnosti, relevantnosti, soudržnosti a přidané hodnoty EU a toto hodnocení by mělo poskytnout základ pro posouzení dopadů možných dalších opatření. Hodnotící zpráva by měla zahrnovat posouzení uplatňování tohoto nařízení a výsledků, kterých bylo s ohledem na jeho cíle dosaženo, jakož i posouzení dopadu tohoto nařízení na základní práva. S cílem získat podklady pro hodnocení tohoto nařízení by Komise měla pravidelně shromažďovat informace.

(99)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zlepšit zabezpečení a získávání elektronických důkazů přes hranice, nemůže být vzhledem k jeho přeshraniční povaze dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(100)

V souladu s článkem 3 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, oznámilo Irsko své přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení.

(101)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(102)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 42 odst. 1 nařízení (EU) 2018/1725 a dne 6. listopadu 2019 vydal své stanovisko (29),