Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí

[COM(2018) 340 final – 2018/0172(COD)]

(2019/C 62/34)

Zpravodajka:

Maria NIKOLOPOULOU

Konzultace	Rada, 15. 6. 2018 Evropský parlament, 11. 6. 2018
Právní základ	čl. 192 odst. 1 a článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Rozhodnutí plenárního shromáždění	17. 4. 2018
Odpovědná specializovaná sekce	specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí
Přijato ve specializované sekci	5. 10. 2018
Přijato na plenárním zasedání	17. 10. 2018
Plenární zasedání č.	538
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	210/3/2

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) podporuje návrh směrnice o plastových výrobcích na jedno použití a považuje ji za zásadní prvek strategie pro oběhové hospodářství za účelem dosažení cílů udržitelného rozvoje.

1.2.

Výbor zejména poukazuje na to, že přechod směrem k udržitelnosti vyžaduje především zapojení všech politických, hospodářských, sociálních, environmentálních a kulturních subjektů a rovněž všech občanů do nového modelu výroby, spotřeby a recyklace produktů. Proto jsou nezbytným předpokladem vzdělávání, odborná příprava a osvětové kampaně na všech úrovních, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat mládeži ve školním věku.

1.3.

Výbor se domnívá, že návrh Komise je důležitým pilotním projektem, který se konkrétně zaměřuje na plastové výrobky, jež se v mořích a oceánech vyskytují nejvíce. Návrh by však mohl být ještě ambicióznější a současně by jej měl doprovázet plán postupu a další iniciativy, jimiž by se zajistilo účinné provádění.

1.4.

Výbor především doporučuje:

1.4.1.

vyhodnotit rozšíření seznamu deseti výrobků a zahrnout další, k nimž jsou již na trhu k dispozici udržitelné alternativy v přiměřeném množství a za přiměřenou cenu;

1.4.2.

upřesnit zásadu, podle níž musí být všechny biologicky rozložitelné výrobky rovněž kompostovatelné, a uvést konkrétní lhůty fotodegradace na pevnině a v moři;

1.4.3.

klíčovým faktorem při čištění moří a oceánů mohou být rybáři. Pobídky k vracení lovných zařízení musí být co nejdříve rozšířeny na veškerý odpad zachycený během rybolovu. Plný rozvoj nového systému čištění moří a oceánů vyžaduje zapojení všech zúčastněných stran a místních orgánů. Kromě toho musí být všechny přístavy, včetně těch nejmenších, vybaveny moderním systémem sběru odpadu a transparentního nakládání s ním;

1.4.4.

přestože se 90 % plastových výrobků na jedno použití, jež lze nalézt na evropském trhu, vyrábí ve třetích zemích, je nezbytné pomoci všem podnikům z daného odvětví přejít na udržitelnější výrobu. Zejména je třeba pomocí finančních a daňových nástrojů podpořit inovace a rozvoj odvětví, jako jsou ekodesign, bioplasty a zpracování druhotných surovin. EU tak bude moci využít významného růstu obchodní bilance, podpořit rozvoj udržitelnějších podniků a zvýšit počet kvalitních pracovních míst;

1.4.5.

zásada „znečišťovatel platí“, stanovená směrnicí 2004/35/ES, je základním pilířem návrhu Komise a je založena na spravedlivějším a vyváženějším rozdělení nákladů na zpracování odpadů a jejich recyklaci. Správné provedení směrnice umožní snížit uvedené náklady pro podniky, které mají certifikované postupy pro předcházení znečištění nebo přímý zpětný odběr vyráběných znečišťujících výrobků;

1.4.6.

lépe zkoordinovat ostatní platné právní předpisy v oblasti nakládání s odpady a jejich recyklace a zdůraznit třídění odpadu. Kromě toho je důležité, aby členské státy zavedly harmonizovaná povolení a sankce;

1.4.7.

strategie pro plastové výrobky na jedno použití bude mít omezený účinek, pokud Komise nezasáhne prostřednictvím strategie ad hoc pro udržitelnější řízení a kontrolu vnitrozemských vod (jezer a řek), kudy prochází 80 % odpadu přítomného v mořích. Výbor doporučuje podpořit šíření systémů správy, které zapojují veřejné a soukromé orgány a organizovanou občanskou společnost, jako jsou „smlouvy o řekách“, jež je třeba považovat za hlavní předpoklad přístupu k určitým finančním prostředkům na ochranu životního prostředí (např. Interreg);

1.4.8.

zavedení systémů označování a sledovatelnosti plastových výrobků by mohlo představovat přidanou hodnotu v procesu nakládání s odpady a jejich recyklace. Vytvoření specifického loga by mohlo posílit důvěru spotřebitelů, především u výrobků zhotovených z druhotných surovin;

1.4.9.

směrnice by se měla revidovat každé tři roky namísto každých šesti let. Tento návrh odůvodňuje skutečnost, že mechanismy monitorování jsou již aktivní a byly uznány za platné (metoda počítání). Kromě toho by uvedené opatření umožnilo vyřešit případné problémy, které by vyvstaly během fáze provádění, a v případě potřeby upravit nebo rozšířit seznam deseti výrobků v závislosti na stavu provádění směrnice a vývoje v oblasti ekodesignu;

1.4.10.

mnoho stávajících osvědčených postupů by se mělo rozšířit a posílit platformu EHSV s názvem Evropská platforma zainteresovaných stran pro oběhové hospodářství, která je účinným nástrojem pro výměnu zkušeností mezi všemi zúčastněnými stranami.

2.   Úvod

2.1.

V Evropské unii představuje plastový odpad 80 % až 85 % všech odpadků v mořích, přičemž 50 % tohoto množství tvoří plastové výrobky na jedno použití a dalších 27 % jsou lovná zařízení obsahující plasty, jež pocházejí z tradičního rybolovu a akvakultury a která byla v moři zanechána nebo ztracena.

2.2.

Deset plastových výrobků na jedno použití, které se nejčastěji nacházejí na evropských plážích, představuje 86 % všech nalezených předmětů a 43 % veškerých odpadků v mořích. Jedná se o běžně používané výrobky, jejichž složení se ne vždy uvádí do souvislosti s plastem (1): nádoby na potraviny, nápojové kelímky, vatové tyčinky, talíře, brčka, tyčky k balónkům, nádoby na nápoje a jejich víčka, filtry tabákových výrobků, vlhčené ubrousky a plastové nákupní tašky. Těchto deset výrobků představuje spolu s lovnými zařízeními obsahujícími plasty přibližně 70 % veškerých spočítaných odpadků v mořích (2).

2.3.

Plastové výrobky na jedno použití, které se obvykle vyrábějí z polyethylenu a polypropylenu, potřebují k tomu, aby se v životním prostředí rozložily, v průměru 300 let, avšak v některých případech může jejich fotodegradace trvat až 1 000 let. Kromě toho tento rozklad neznamená, že se plasty stanou součástí životního cyklu přírody, nýbrž že se přemění na mikroplasty, jež jsou pro lidské oko neviditelné.

2.4.

Plasty jsou jedním z nejvýznamnějších vynálezů 20. století, který nejvíce ovlivnil naše životy. Jejich fyzikální vlastnosti (pružnost, lehkost a odolnost) z nich činí materiál s nesčetným uplatněním – plastové výrobky na jedno použití jsou například ideální k použití venku (např. na piknik). To znamená, že u plastových výrobků na jedno použití existuje vysoké riziko rozptýlení v přírodě, a to nezávisle na vůli mnoha spotřebitelů a účinnosti systémů nakládání s odpady a jejich recyklace. Jedná se o riziko s nepřiměřeným dopadem na životní prostředí, především pokud uvážíme, že předpokládaná doba použití těchto výrobků běžně nepřesáhne 5 minut.

2.5.

Pokud se plastové výrobky na jedno použití nestanou součástí řetězce nakládání s odpady, budou se hromadit v mořích a oceánech, což bude mít škodlivý dopad na životní prostředí a lidské zdraví, neboť vstoupí do potravinového řetězce. Kromě toho tento jev ovlivňuje různá hospodářská odvětví, jako jsou cestovní ruch, rybolov a námořní doprava.

2.6.

Problém odpadků v mořích je přeshraniční a jeho symbolem jsou ostrovy z plastů (3). Evropská unie se zavázala, že bude proti tomuto jevu bojovat, jak jí ukládají cíle udržitelného rozvoje OSN (4) a Pařížská dohoda (COP21). Strategie pro plasty (5) představuje první krok tímto směrem v rámci akčního plánu pro oběhové hospodářství (6).

3.   Shrnutí návrhu Komise

3.1.

Cílem návrhu směrnice je předcházet vzniku plastového odpadu (makroplastů) v mořích pocházejícího z plastových výrobků na jedno použití a z lovných zařízení obsahujících plasty a tento odpad omezit, a doplnit tak opatření, která již stanoví strategie pro plasty, a napravit nedostatky zjištěné v rámci stávajících opatření a právních předpisů.

3.2.

Směrnice souvisí také s iniciativou zaměřenou na odstranění plastových nákupních tašek na jedno použití (ve prospěch jiných tašek vyrobených z bioplastů nebo kompostovatelných materiálů), která v krátkém čase radikálně změnila zvyky spotřebitelů a přinesla velmi pozitivní výsledky pro životní prostředí (7).

3.3.   Plastové výrobky na jedno použití

3.3.1.

Na základě počítání provedeného na různých evropských plážích se návrh zaměřuje na deset plastových výrobků na jedno použití, které se na plážích nacházejí nejčastěji. Komise stanovila soubor opatření na základě udržitelných alternativních produktů, které jsou cenově dostupné. Pokud tyto výrobky na trhu již existují, směrnice stanoví odstranění jejich více znečišťujících protějšků (např. brčka, talíře a vatové tyčinky). Pokud ne, zavádí se soubor opatření, jejichž cílem je omezit spotřebu pomocí informačních kampaní a podpořit ekodesign, aby se co nejdříve začaly vyrábět alternativní, biokompatibilní a recyklovatelné materiály (např. nádoby na potraviny, nápojové kelímky, balónky, sáčky a obaly, nádoby na nápoje, filtry tabákových výrobků, vlhčené ubrousky, lehké plastové tašky).

3.3.2.

Směrnice stanoví systém rozšířené odpovědnosti výrobců pro všechny výrobky, na které se nevztahují opatření k omezení trhu, s cílem podílet se na nákladech na předcházení vzniku odpadů a nakládání s nimi.

3.3.3.

Komise rovněž navrhuje systém označování, který by spotřebitele informoval o nakládání s odpady, s cílem podpořit oddělený sběr a recyklaci. Toto opatření obnáší i určení chování, kterého je třeba se vyvarovat (např. používání vlhčených ubrousků).

3.3.4.

Návrh zavádí konkrétní opatření týkající se navrhování výrobků (např. uzávěry připevněné k lahvím) a ambiciózní cíle z hlediska recyklace (jako je oddělená recyklace 90 % plastových lahví na jedno použití).

3.4.   Lovná zařízení obsahující plasty

3.4.1.

Směrnice navrhuje integrovaný a modernější systém sběru lovných zařízení obsahujících plasty založený na třech klíčových bodech: zavedení specifického mechanismu a strojních zařízení pro oddělený sběr v přístavech, pobídky pro rybáře, kteří přivezou lovná zařízení obsahující plasty zpět na pevninu nebo odevzdají jejich zbytky zanechané v moři, a zavedení systému rozšířené odpovědnosti výrobců pro všechny výrobce lovných zařízení obsahujících plasty, včetně malých a středních podniků. Finanční prostředky vybrané prostřednictvím systému rozšířené odpovědnosti výrobce budou použity na pokrytí nákladů na předcházení vzniku odpadu (informační kampaně pro veřejnost) a nakládání s odpady, včetně odklízení odpadků z plastových výrobků na jedno použití.

3.5.

Velká část plastových výrobků na jedno použití se vyrábí v zemích mimo EU. To znamená, že návrh by díky vysoké vnitřní poptávce mohl napomoci rozvoji evropské výroby. Očekává se tedy, že tento právní předpis podpoří i rychlejší růst konkurenceschopného, udržitelného a dekarbonizovaného hospodářství s jasným ziskem obchodní bilance vůči třetím zemím a pozitivními dopady na tvorbu kvalitních pracovních míst.

4.   Obecné připomínky

4.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) byl jedním z průkopníků udržitelného rozvoje založeného na zvyšování povědomí jak občanů, tak všech politických, hospodářských, sociálních, environmentálních a kulturních subjektů. Vzdělávání na všech úrovních tudíž hraje klíčovou úlohu při budování základů nového způsobu výroby, spotřeby a života respektujícího životní prostředí. Klíčovým faktorem, pokud jde o zajištění informovanosti a vzdělávání, jsou podniky v rámci sociální odpovědnosti podniků. Organizovaná občanská společnost už podnikla mnoho dobrovolných kroků, které by mohly být pro iniciativu Komise důležitým přínosem.

4.2.

EHSV připomíná, že znečištění je globální problém. Jakákoli evropská iniciativa bude bez ohledu na svou vizi a dosah nedostatečná, pokud ji nedoplní širší projekt udržitelného rozvoje, který zapojí jak významné konkurenty Unie, tak rozvojové země. Zejména se doporučuje zajistit součinnost se sousedními třetími zeměmi při udržitelném řízení uzavřených moří, jako jsou Černé moře a Středozemní moře. Výbor proto doufá, že EU bude zaujímat stále význačnější roli při vedení procesů udržitelného rozvoje.

4.3.

EHSV podporuje návrh zaměřený na předcházení a omezení plastového odpadu v mořích pocházejícího z plastových výrobků na jedno použití a z lovných zařízení obsahujících plasty. Výbor chápe myšlenku soustředit se na určitý počet výrobků s vysokým dopadem na životní prostředí podle logiky pilotního projektu a považuje tuto iniciativu za významný krok směrem k vytvoření skutečně udržitelného hospodářství v rámci akčního plánu pro oběhové hospodářství (8) za účelem doplnění strategie pro plasty (9). Výbor se však domnívá, že iniciativa Komise by mohla být ambicióznější a mohla by rozšířit seznam o všechny udržitelné výrobky, které jsou na trhu k dipozici v přiměřeném množství a za přiměřenou cenu (např. kávové kapsle), a zaručit jejich bezpečnost při zapojení EFSA.

4.4.

EHSV se domnívá, že návrh přistoupit k omezení trhu pouze v případě, že již existují alternativní udržitelné výrobky bezpečné pro lidi i životní prostředí a cenově dostupné pro spotřebitele, je vhodný.

4.5.

Pro řešení problému hromadění plastového odpadu jsou kromě nakládání s odpady důležité jak návyky spotřebitelů, tak model výroby. Je proto zásadní, aby vnitrostátní vlády uvedly do chodu všechny nástroje, které jsou nezbytné k podpoře používání udržitelných plastových výrobků, a podněcovaly a podporovaly efektivnější výrobní postupy a postupy spotřeby. Zároveň je důležité informovat občany, a to od školního věku, aby jednali odpovědně a zapojili se do odděleného sběru odpadu.

4.6.

Plastové výrobky na jedno použití jsou výrobky s vysokým rizikem rozptýlení v prostředí, a to nezávisle na vůli mnoha spotřebitelů a účinnosti systémů nakládání s odpady a jejich recyklace. Nemožnost vytvořit 100 % účinný mechanismus sběru a recyklace odpadu znamená, že je třeba co nejdříve nalézt udržitelné alternativní výrobky a přijmout opatření za účelem snížení míry znečištění, k němuž došlo (10).

4.7.

Ekodesign je klíčovým faktorem při tvorbě biokompatibilních produktů, které se stanou alternativou k těm více znečišťujícím. Výbor doporučuje, aby byly v novém finančním rámci EU do tohoto odvětví investovány přiměřené zdroje, zejména prostřednictvím nového programu Horizont. EHSV má za to, že ekologické inovace v oblasti bioplastů a druhotných surovin nebo využití enzymů, jako je „PETáza“, které jsou schopny „požírat“ plasty, může z hospodářského, sociálního i environmentálního hlediska představovat přidanou hodnotu pro celou Unii.

4.8.

Výbor doporučuje zaměřit se konkrétně na plastové výrobky, jež mohou být přeměněny na druhotné suroviny. Důležité je zejména, aby plasty neobsahovaly jedovaté chemické příměsi, které by mohly bránit jejich recyklaci a způsobit újmu lidem, podnikům a životnímu prostředí. Kromě toho je důležité stanovit „konec životnosti“, neboť je nelze recyklovat donekonečna.

4.9.

EHSV se domnívá, že jedním z nejpatrnějších omezení této iniciativy je chybějící právní předpis, který by doplnil koncepci „biologické rozložitelnosti“. To, že je určitý plastový výrobek biologicky rozložitelný, není synonymem pro ekologickou udržitelnost. Plastové výrobky, zejména plastové výrobky na jedno použití, se mohou přeměnit na mikroplasty, které znečišťují životní prostředí a dostávají se do potravinového řetězce. Výbor proto doporučuje co nejdříve zasáhnout a objasnit zásadu, že všechny „biologicky rozložitelné“ plastové výrobky musí být navíc kompostovatelné , tzn. nesmí být jedovaté ani škodlivé pro životní prostředí. V této souvislosti je zásadní stanovit konkrétní lhůty pro biologickou rozložitelnost v moři a na pevnině v souladu s harmonizovanou normou EN 13432 (11). Je také nezbytné vytvořit evropské označení s náležitými kontrolními mechanismy, které zabrání podvodům.

4.10.

EHSV souhlasí s návrhem podpořit vracení lovných zařízení obsahujících plasty prostřednictvím pobídek pro rybáře. Výbor připomíná, že oddělování odpadu není jednoduché ani rychlé, a proto doufá, že pobídky budou přiměřené času, který rybáři za účelem oddělení odpadu vynaloží.

4.10.1.

Toto opatření by mělo být rozšířeno na vracení veškerého odpadu zachyceného během rybolovu, za nějž musí rybáři podle platných právních předpisů platit při vykládce v přístavech. To znamená, že rybáři v současnosti platí za to, že čistí moře a vykládají na pevnině odpad, který nevytvořili, nýbrž zachytili. Doporučuje se proto přezkoumat stávající opatření týkající se nakládání s odpady v rámci nového Evropského rybářského fondu 2021–2026 a podpořit aktivní a odpovědné chování.

4.10.2.

Vzhledem k tomu, že velké množství odpadu existuje jak na hladině, tak pod ní, mohou rybáři představovat významnou přidanou hodnotu pro jeho sběr. Nedávné zavedení limitů pro různé rybí populace umožňuje, aby byly tyto pobídky považovány za prvek hospodářské kompenzace (12). Čištění by se tak po náležité odborné přípravě a přímém zapojení sdružení rybářů mohlo stát další zajímavou hospodářskou činností, jako je rybářský cestovní ruch (modrá ekonomika), který je často provozován v obdobích přirozeného přerušení rybolovu. Toto opatření by se mělo stát součástí nového Evropského rybářského fondu a jeho provádění by mělo být předmětem zvláštní evropské legislativní iniciativy.

4.11.

Výbor souhlasí se zavedením systému rozšířené odpovědnosti výrobců, který je v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“. Až dosud platila náklady spojené se znečištěním moří jiná výrobní odvětví (cestovní ruch (13), námořní doprava, rybolov) a občané (prostřednictvím vyšších daní za účelem sběru odpadu, nakládání s ním a jeho recyklace). Po započetí uplatňování této zásady bude důležité ověřit, zda se uplatňuje na podniky, které skutečně vyrábějí znečišťující výrobky, a zda se nepřenáší do konečné ceny hrazené spotřebiteli (14).

4.12.

Výbor v souladu s kritérii směrnice 2004/35/ES (15) vyzývá Komisi a členské státy, aby zvážily možnost snížit finanční zátěž pro podniky, které vyvíjejí certifikovanou činnost přímého zpětného odběru odpadů pocházejících z jejich výrobků (např. systém vratných obalů). Ačkoli je posouzení těchto osvědčených postupů v přímé pravomoci vnitrostátních orgánů, měla by se na něj rovněž vztahovat evropská kontrola druhé úrovně.

4.13.

EHSV si je vědom toho, že přechod na oběhové hospodářství bude pro mnoho podniků znamenat řadu zvýšených nákladů. Výbor proto doufá, že uvedený proces, který je z hlediska životního prostředí nepostradatelný, bude doplněn finančními a daňovými pobídkami, jež umožní, aby se podniky zapojily do přechodu na udržitelnou výrobu. Je důležité, aby byl tento proces řízen a sledován na evropské úrovni, aby se zabránilo situacím nekalé soutěže na vnitřním trhu.

4.14.

Přechod na oběhové hospodářství může z hlediska konkurenceschopnosti a zaměstnanosti představovat příležitost pro celou Evropskou unii. K využití této příležitosti je nezbytné vytvořit propracovaný systém vzdělávání a odborné přípravy. To také znamená odpovídající systém aktivních politik zaměstnanosti za účelem aktualizace dovedností pracovníků.

4.15.

Výbor souhlasí s vypracováním směrnice, aby všechny členské státy mohly provést daný právní předpis v souladu se svými vnitrostátními charakteristikami, je nicméně důležité co nejdříve omezit rozdíly z hlediska povolování a sankcí (16). V této souvislosti je zásadní, aby vnitrostátní vlády zapojily do všech fází od vypracování právního předpisu až po jeho provádění, sledování a posouzení organizovanou občanskou společnost. Při provádění směrnice sice v určitých případech existují časové lhůty pro dosažení vytčených cílů, v mnoha případech (jako je recyklace PET) přesně vymezené časové plány chybějí. EHSV se domnívá, že absence jasných lhůt, které by byly stejné pro všechny, může vést k nárůstu nerovnováhy ve fázi provádění právního předpisu.

4.16.

Výbor upozorňuje, že mechanismy monitorování jsou již aktivní a byly uznány za platné (metoda počítání). Doporučuje se proto revidovat směrnici každé tři roky namísto každých šesti let, což je původní návrh. Uvedené opatření by umožnilo vyřešit případné problémy, které by vyvstaly během fáze provádění, a v případě potřeby upravit nebo rozšířit seznam deseti plastových výrobků na jedno použití v závislosti na stavu provádění směrnice a vývoje v oblasti ekodesignu.

5.   Konkrétní připomínky

5.1.

Podle programu UNEP (17) vzniklo 80 % odpadu nahromaděného v mořích a oceánech na pevnině a do moře se dostalo prostřednictvím řek. To znamená, že je třeba zasáhnout pomocí stále koordinovanějších opatření, aby se zabránilo tomu, že se odpad bude dostávat do moře. Opatření týkající se plastových výrobků na jedno použití zlepší situaci jezer a řek, neexistuje však zvláštní ustanovení pro lovná zařízení. EHSV proto doporučuje rozšířit tento právní předpis na jezera a řeky, a to prostřednictvím strategie na evropské úrovni, která zajistí udržitelnější řízení vnitrozemských vod.

5.2.

Smlouvy o řekách (18) jsou osvědčeným a velmi úspěšným postupem, který je v Evropě běžný a může být velmi účinný při řízení vnitrozemských vod, pokud jde o hydrogeologické a environmentální riziko. Silnou stránkou tohoto nástroje je otevřená správa, která umožňuje zapojit na územní úrovni všechny veřejné a soukromé subjekty a subjekty organizované občanské společnosti. Tyto zkušenosti budou shromažďovány díky zřízení evropské databáze, aby se usnadnil organický a strukturovaný vývoj v celé EU. V souladu s novým programem Horizont Evropa, podle něhož má být 35 % rozpočtu přiděleno na opatření v oblasti klimatu a životního prostředí, Výbor doporučuje, aby tyto smlouvy byly hlavní podmínkou pro získání přístupu k určitým evropským finančním prostředkům v oblasti výzkumu a inovací v zájmu udržitelnosti životního prostředí a k finančním prostředkům určeným na územní ochranu v oblastech týkajících se hydrogeologického a environmentálního rizika (např. Interreg).

5.3.

Výbor považuje za zásadní, aby byla směrnice v souladu s ostatními právními předpisy EU v oblasti odpadů a vody, zejména s rámcovou směrnicí o odpadech (19), směrnicí o obalech a obalových odpadech (20), rámcovou směrnicí o strategii pro mořské prostředí (21) a směrnicí o čištění městských odpadních vod (22), a byla s nimi koordinována. Zvláštní pozornost je třeba věnovat evropským právním předpisům v oblasti nakládání s odpady (23).

5.3.1.

Je důležité, aby existovaly odpovídající struktury pro nakládání s odpadem (např. samostatný sběr kompostovatelného odpadu, aby tento odpad mohl být účinně a náležitě zpracován v recyklačních zařízeních) a zároveň byli spotřebitelé jasně informováni. Správné třídění zároveň podpoří využívání techniky 3D tisku, neboť plasty mohou být snadno použity jako surovina pro vytváření nových předmětů.

5.3.2.

Výbor vyzývá Komisi, aby vzala na vědomí rostoucí množství biofiltrů na mnoha evropských plážích, jež je zapříčiněno nedostatky v nakládání s odpadními vodami, přestože biofiltry nejsou plastovými výrobky na jedno použití.

5.4.

Silným spojencem v boji proti znečištění a ve prospěch udržitelného hospodářství může být digitalizace. zavedení systémů označování a sledovatelnosti plastových výrobků by mohlo představovat přidanou hodnotu v procesu nakládání s odpady a jejich recyklace. Vytvoření specifického loga by mohlo posílit důvěru spotřebitelů, především u výrobků zhotovených z druhotných surovin (24).

5.5.

Výbor doporučuje zřídit společný a vysoce kvalitní rámec pro environmentální certifikaci. Tato iniciativa je zásadní, mají-li podniky dosáhnout nejvyšších standardů udržitelnosti, přičemž by se současně zabránilo překrývání požadavků a další hospodářské zátěži.

5.6.

EHSV opět vznáší otázku odlišných přístavních systémů, které existují v EU (25). V Evropě jsou stovky malých přístavů, které představují klíčový faktor pro rozvoj malých místních komunit, jež žijí z moře a rybolovu. Návrh Komise stanoví proces modernizace (metody, technologie a infrastruktury), který bude na místní úrovni bez finanční podpory Evropské unie obtížné provést. Uvedený proces je zásadní pro zmírnění vylidňování a pro zachování jak místních zvláštností týkajících se produkce, tak komunit samotných.

5.6.1.

Výbor doporučuje, aby finanční prostředky vybrané prostřednictvím systému rozšířené odpovědnosti výrobců na základě směrnice (EU) 2018/851 byly přidělovány rovněž na renovaci přístavních infrastruktur v souladu s nejvyššími standardy sběru odpadu a nakládání s ním. Současně EHSV považuje za zásadní zapojit instituce a občanskou společnost na místní úrovni se zvláštním zaměřením na malé pobřežní obce (s méně než 5 000 obyvateli) s cílem nalézt společně sdílená, levnější a dlouhodobá řešení.

5.7.

EHSV má společně s Komisí k dispozici platformu pro oběhové hospodářství (26), která již dosáhla důležitých výsledků a umožnila shromáždit a sdílet mnoho stávajících zkušeností a osvědčených postupů mezi různými již zapojenými subjekty a podpořila jejich šíření a přenos. Tato platforma je základním nástrojem, který stojí za to rozšířit.

---

(1)  95 % cigaretových filtrů je vyrobeno z plastu. https://www.noordzee.nl/hele-noordzeekust-schoon-2764-vrijwilligers-ruimen-11163-kilo-afval-op/.

(2)  Počítání odpadků na plážích je mezinárodně uznanou metodou k určení složení odpadků v mořích. Vědecká obec ji považuje za spolehlivý ukazatel pro tvorbu politik. Metoda počítání odpadků vychází ze zpráv vypracovaných členskými státy a shromážděných Společným výzkumným střediskem v souvislosti s prováděním rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí 2008/56/ES. Zdroj údajů: UNEP, 2017.

(3)  Ostrovy z plastů se nacházejí v mezinárodních vodách a k jejich odstranění je zapotřebí dohoda na celosvětové úrovni. Tyto ostrovy vznikají v průběhu let působením mořských proudů, přičemž se v nich hromadí velká část plastů pocházejících z rozvojových zemí (zejména jihovýchodní Asie).

(4)  Cíle udržitelného rozvoje č. 3, 9, 12 a 14 (zdraví a kvalitní život, průmysl, inovace a infrastruktura, odpovědná spotřeba a výroba, život ve vodě).

(5)  COM(2018) 28 final.

(6)  COM(2015) 614 final.

(7)  Směrnice (EU) 2015/720 (Úř. věst. C 214, 8.7.2014, s. 40).

(8)  Úř. věst. C 264, 20.7.2016, s. 98, Úř. věst. C 367, 10.10.2018, s. 97.

(9)  Úř. věst. C 283, 10.8.2018, s. 61.

(10)  Úř. věst. C 230, 14.7.2015, s. 33.

(11)  UNI EN 13432: 2002 je harmonizovaná norma Evropského výboru pro normalizaci týkající se vlastností, které musí mít určitý materiál, aby mohl být definován jako biologicky rozložitelný nebo kompostovatelný.

(12)  Úř. věst. C 283, 10.8.2018, s. 61.

(13)  Úř. věst. C 209, 30.6.2017, s. 1.

(14)  Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 22.

(15)  Směrnice 2004/35/ES stanoví zásadu „znečišťovatel platí“. To znamená, že podnik, který způsobí škody na životním prostředí, je za ně odpovědný, a musí proto přijmout nezbytná preventivní nebo nápravná opatření a nést všechny související náklady.

(16)  Úř. věst. C 283, 10.8.2018, s. 61.

(17)  UNEP, Marine plastic debris and microplastics (Plastový odpad a mikroplasty v mořích), 2016.

(18)  Smlouvy o řekách jsou osvědčeným postupem, který se poprvé začal šířit v 90. letech ve Francii. V roce 2000 byla při příležitosti světového fóra o vodě uznána jejich důležitost a prospěšnost. V první fázi bylo předmětem smluv o řekách předcházení hydrogeologickému riziku. V posledních letech se tyto smlouvy staly v mnoha zemích EU základním nástrojem odpovědného a udržitelného řízení vnitrozemských vod na základě postupu zdola nahoru.

(19)  Směrnice 2008/98/ES.

(20)  Směrnice 94/62/ES.

(21)  Směrnice 2008/56/ES.

(22)  Směrnice 91/271/EHS.

(23)  Směrnice 2008/98/ES.

(24)  Úř. věst. C 283, 10.8.2018, s. 61.

(25)  Úř. věst. C 288, 31.8.2017, s. 68.

(26)  https://circulareconomy.europa.eu/platform/en.