—

zrušil zcela nebo zčásti rozhodnutí Evropské Komise ze dne 21. března 2018 v řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (Věc AT.40136 – Capacitors);

—

podpůrně zrušil čl. 2 písm. g) rozhodnutí Evropské Komise ze dne 21. března 2018;

—

podpůrně snížil pokutu, která byla uložena žalobkyni podle čl. 2 písm. g) rozhodnutí Evropské Komise ze dne 21. března 2018, vykonáním své pravomoci přezkumu v plné jurisdikci podle článku 261 SFEU a článku 31 of nařízení 1/2003;

—

uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení práva být vyslechnut a článku 41 Listiny základních práv.

Žalobkyně tvrdí, že Komise porušila její právo být vyslechnuta, neboť jí neumožnila přístup ke všem materiálům případu, na které odkazovala ve sporném rozhodnutí, neposkytla jí veškeré případné důkazy v její prospěch, nevydala místo dopisu popisujícího skutkové okolnosti dodatečné prohlášení o námitkách, kterým by byly napraveny nedostatky původního prohlášení o námitkách, a neposkytla jí odpovídající přístup k zápisům z jednání s dalšími zúčastněnými.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že Komise nepředložila přesné a soudržné důkazy o protiprávním jednání, které mělo dopad na EHP po celou dobu trvání údajného protiprávního jednání.

Komise nepředložila přesné a soudržné důkazy o protiprávním jednání, které mělo dopad na EHP po celou dobu trvání údajného protiprávního jednání, zejména pokud jde o období, v němž se konala setkání ECC (1998-2003), a trojstranná a vícestranná setkání a jejich dopad na EHP v období let 2009 až 2012.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z neexistence dostatečného důkazu jediného a trvajícího protiprávního jednání.

Žalobkyně tvrdí, že Komise neprokázala existenci jediného a trvajícího protiprávního jednání, které zahrnuje veškeré typy údajných setkání v souvislosti s veškerými hliníkovými elektrolytickými kondenzátory a veškerými tantalovými elektrolytickými kondenzátory během období čtrnácti let s dopadem na EHP, neboť na požadované úrovni nevymezila celkový plán sledující jediný protisoutěžní hospodářský cíl, ani neprokázala existenci spojitosti mezi různými setkáními.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z neexistence protiprávního jednání z hlediska účelu

Komise rovněž údajně neprokázala, že protisoutěžní jednání bylo protiprávním jednáním z hlediska účelu, neboť k údajné výměně informací o budoucích cenách a nabídce a ke kontaktům relevantním z hlediska prodeje v EHP docházelo ojediněle a v malém rozsahu.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z nedostatku pravomoci Komise

Komise rovněž nesprávně tvrdí, že má pravomoc ve věci údajného protiprávního jednání, neboť nepředložila dostatečné důkazy o spojitosti údajného protiprávního jednání s EHP. Komise nepřihlédla k důkazu, že žádný ze dvou a třístranných kontaktů neměl dopad na prodeje do EHP, neboť tyto kontakty se zaměřovaly na zákazníky mimo Evropu. Komise neprokázala své tvrzení, podle kterého se japonští výrobci kondenzátorů účastnili setkání za účelem omezení hospodářské soutěže v EHP.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející porušení čl. 23 odst. 2 a 3 nařízení č. 1/2003 ( 1 ), Pokynů Komise pro výpočet pokut ( 2 ) a základních zásad stanovení pokut, zejména zásad rovného zacházení a proporcionality.

Žalobkyně konečně tvrdí, že Komise porušila čl. 23 odst. 2 a 3 nařízení č. 1/2003, pokyny Komise pro výpočet pokut a základní zásady stanovení pokut, zejména zásady rovného zacházení a proporcionality, neboť zohlednila nepřiměřenou hodnotu prodeje a nezohlednila omezenou spojitost údajného protiprávního jednání s EHP.