Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k „návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví technické požadavky pro úhrady a inkasa v eurech a kterým se mění nařízení (ES) č. 924/2009“

KOM(2010) 775 v konečném znění – 2010/0373 (COD)

2011/C 218/13

Zpravodaj: pan WUERMELING

Dne 18. ledna 2011 se Evropský parlament a dne 28. ledna 2011 Rada, v souladu s článkem 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodly konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví technické požadavky pro úhrady a inkasa v eurech a kterým se mění nařízení (ES) č. 924/2009

KOM(2010) 775 v konečném znění – 2010/0373 (COD).

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou prací na toto téma, přijala stanovisko dne 5. dubna 2011.

Na 471. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 4. a 5. května 2011 (jednání dne 5. května 2011), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 137 hlasy pro, 8 hlasů bylo proti a 19 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) podporuje Evropskou komisi ve vytvoření jednotného prostoru plateb v eurech (SEPA). Možnost provádět bezhotovostní platby v eurech z jednoho účtu při uplatňování jednotných platebních postupů v celé Evropě je významným krokem k uskutečnění vnitřního trhu.

1.2   EHSV však považuje za nutné, aby byly jednotlivé body návrhu nařízení předloženého Komisí ještě upraveny, tak aby umožňovaly hladký přechod v zájmu spotřebitelů a společností jakožto uživatelů i bank jakožto poskytovatelů.

1.3   Zvolené lhůty pro závazný přechod k platebním postupům SEPA, které návrh nařízení stanoví, se EHSV zdají příliš krátké. Funkčnost, bezpečnost a použitelnost lze zajistit jen tehdy, budou-li mít všechny úvěrové instituce dost času na přípravu. U úhrad by lhůta pro provedení neměla činit jeden rok, ale tři roky od vstupu nařízení v platnost. V případě inkas by lhůta pro konečné datum neměla činit dva roky od vstupu nařízení v platnost, ale čtyři roky.

1.4   Zmocnění návrhu nařízení ohledně aktů v přenesené pravomoci by mělo být citelně omezeno nebo vyloučeno, neboť přizpůsobení požadavků, které nařízení klade na platební postupy, tak aby odpovídaly technickému pokroku a vývoji na trhu, má v praxi značné dopady. O tom musí rozhodnout zákonodárce řádným legislativním postupem a za účasti EHSV.

1.5   EHSV výslovně vítá, že podle návrhu nařízení budou vícestranné mezibankovní poplatky za inkasní transakce napříště zcela zakázány. Tím bude dána jasnost a transparentnost komplexních smluvních vztahů, na nichž platební transakce spočívají. Z toho budou mít prospěch především malé a střední podniky.

2.   Kontext stanoviska

2.1   Dokončení jednotného prostoru plateb v eurech patří k prioritám Evropské komise při uskutečňování vnitřního trhu. Uživatelé platebních prostředků mohou díky novému evropskému postupu úhrad SEPA a inkas SEPA provádět bezhotovostní platby v rámci své země i do zahraničí podle jednoho a téhož postupu. To usnadňuje platby, snižuje administrativní zátěž a šetří náklady pro všechny, kdo se účastní obchodování v EU, ať již se jedná o spotřebitele nebo společnosti. Napříště by z těchto nových postupů mohlo mít prospěch více než 500 milionů občanů a více než 20 milionů společností na vnitřním trhu.

2.2   První základní právní rámcové podmínky pro SEPA byly vytvořeny již v uplynulých letech. Směrnice 2007/64/ES o platebních službách na vnitřním trhu zavedla harmonizované podmínky a práva pro klienty využívající platebních služeb. Tím se sice otevřel vnitřní trh pro platební služby, nicméně rozmanitost vnitrostátních systémů a rozdílnost postupů pro vnitrostátní a přeshraniční platby zatím stále přetrvává. Byl však již položen právní základ pro vytvoření jednotných postupů pro všechny přeshraniční platby.

2.3   V nařízení (ES) č. 924/2009 o přeshraničních platbách ve Společenství bylo stanoveno, že poplatky za přeshraniční a vnitrostátní inkaso musí být v zásadě stejné. Kromě toho byl položen základ pro infrastrukturu plateb SEPA.

2.4   EHSV vypracoval k oběma legislativním postupům stanovisko (1). Uvítal v nich, že po zavedení eura by měl být nyní vytvořen také jednotný prostor plateb v eurech.

2.5   Úhrady SEPA pro zpracování plateb nabízí banky od 28. ledna 2008. Doba zpracování úhrady nesmí od listopadu 2009 přesáhnout tři pracovní dny. Od roku 2012 by doba zpracování měla být zkrácena na 1 pracovní den.

2.6   Inkasa SEPA jsou možná od 2. listopadu 2009. Předpokládají se dva různé postupy: základní inkaso SEPA jakožto všeobecná varianta (SEPA Core Direct Debit) a inkaso SEPA mezi podniky pro platební styk mezi obchodními partnery (SEPA Business to Business Direct Debit). Od listopadu 2010 mají všechny banky povinnost dosažitelnosti pro základní inkaso SEPA.

2.7   Uplatňování platebních postupů SEPA je v současné době zatím zanedbatelné. Počet úhrad SEPA činil na začátku roku 2011, tj. tři roky po jejich zavedení, přibližně 4 %. Bude-li tato tendence pokračovat, bude trvat ještě více než 25 let, než se výhody SEPA plně projeví.

2.8   Evropská komise považuje pokrok, jehož bylo dosaženo uplatňováním čistě tržního přístupu k projektu SEPA, za velmi malý. Proto navrhuje přijmout legislativní opatření s cílem učinit zavedení platebních prostředků SEPA závazným. Vnitrostátní platební prostředky mají být k určenému konečnému datu nahrazeny postupy SEPA.

2.9   Evropská komise nechala vyhotovit propočty, podle nichž musí banky na straně poskytovatele za přechod na platební postupy SEPA odepsat 52 mld. eur. Podle propočtů z toho mají naopak prospěch uživatelé na poptávající straně, důvodem jsou nižší ceny a operační výhody.

2.10   Návrh Evropské komise ze dne 16. prosince 2010 tak zahrnuje určení konečných dat, k nimž má být ukončen systém vnitrostátních úhrad a inkas a mají být nadále využívány už jen platební prostředky SEPA. Poté, co nařízení vstoupí v členských zemích eurozóny v platnost, mají být umožněny vnitrostátní postupy úhrad ještě 12 měsíců a vnitrostátní postupy inkas ještě 24 měsíců.

2.11   Zásadní rozdíl úhrad SEPA a inkas SEPA oproti dosavadním vnitrostátním postupům spočívá pro spotřebitele a společnosti v tom, že i u čistě vnitrostátních plateb se namísto důvěrně známých vnitrostátních identifikačních kódů bank a čísel účtů musí udávat číslo IBAN (International Bank Account Number) a kód BIC (Bank Identifier Code). U čísla IBAN se jedná o standardizované mezinárodní číslo bankovního účtu, které sestává nejvýše ze 34 míst. Kód BIC je mezinárodní identifikační kód úvěrové instituce a sestává nejvýše z 11 míst.

3.   Obecné připomínky

3.1   EHSV vítá návrh Evropské komise. Návrh nařízení je rozhodujícím krokem k uskutečnění řádně fungujícího, jednotného prostoru plateb v eurech.

3.2   Vnitřní trh patří k nejdůležitějším motorům hospodářského růstu v EU. Zavedení eura bylo významným krokem k tomu, aby se členské státy navzájem dále sbližovaly. Proto je z pohledu EHSV jen logické, že má být nyní úspěšně završen i projekt celoevropského jednotného platebního systému.

3.3   EHSV je nicméně toho názoru, že návrh nařízení je příliš ambiciózní, co se týče stanovení lhůt pro konečná data zastavení vnitrostátních platebních postupů. Rozhodující musí být úspěch projektu, ne rychlost jeho uskutečnění. Platby jsou velmi citlivou záležitostí především pro spotřebitele, ale také pro další hospodářské subjekty. Podobně jako v případě zavedení eura musí být přijata veškerá možná preventivní opatření, jako jsou testy, zkušební fáze, informační kampaně atd., aby bylo možné vyloučit poruchy, závady, nesprávně provedené platby, ztráty převedených částek a podobně. K tomu je zapotřebí odpovídající čas. EHSV proto varuje před přehnaným spěchem, který by mohl ohrozit úspěšné přijímání projektu občany. Mělo by se však zohlednit i to, že příliš dlouhá přechodná období by mohla způsobit dodatečné náklady.

3.4   Zatím ještě nebyly úplně vyjasněny všechny otázky, aby bylo možné zajistit hladný přechod na platební postupy SEPA. Při tom je třeba zohlednit, že hodně otevřených bodů lze vyřešit pouze na vnitrostátní úrovni mezi stranami zúčastněnými v projektu SEPA. Především musí být nastolen vyvážený poměr mezi zájmy bank na straně poskytovatele a uživateli na poptávající straně.

3.5   Z pohledu spotřebitelů i hospodářství vyvstává často otázka, proč by se kvůli SEPA mělo upustit od osvědčených vnitrostátních platebních postupů. Vnitrostátní postupy se svými starými čísly účtů a identifikačními kódy bank jsou zúčastněným stranám díky letitému cviku důvěrně známé. Novými platebními postupy SEPA se sice zjednodušují přeshraniční úhrady a inkasa, nicméně SEPA se stává povinností i pro většinu vnitrostátních platebních transakcí. Zde musejí Evropská komise a banky lépe propagovat výhody nových platebních postupů SEPA z hlediska rychlosti a nákladů.

3.6   Úspěch projektu SEPA značně závisí na přijímání uživateli na straně spotřebitelů a hospodářství. K tomu je zapotřebí, aby se v prvé řadě urychleně zvýšil stupeň informovanosti o platebních prostředcích SEPA a jejich základních znacích IBAN a BIC. Zde je nezbytná obsáhlejší informační kampaň ze strany úvěrového hospodářství. Ta dosud neproběhla dostatečným způsobem ve všech členských státech. Proto velká část obyvatelstva, ale i četné malé a střední podniky dosud nejsou dostatečně obeznámeny s požadavky nových produktů SEPA.

3.7   Praktickou využitelnost čísel IBAN, která mají až 34 míst, by bylo možné zvýšit alespoň vypuštěním čtyř míst (mezery, pomlčky, nového pole). Mělo by se zohlednit, že zejména starší spotřebitelé by mohli mít s novými údaji a číselnými řadami potíže. Banky proto mají spotřebitelům pomáhat, například prostřednictvím konvertovacích programů.

3.8   Kromě toho musí být nové platební prostředky dostatečně testovány. To doposud nebylo možné u všech produktů SEPA, neboť například inkaso SEPA je možné všude teprve od zavedení závazné dosažitelnosti všech bank v listopadu 2010. Pouze praktické pokusy zúčastněným bankám a uživatelům umožňují rozpoznat a odstranit počáteční obtíže a překážky v praxi. Dostatečně dlouhá zaváděcí fáze musí zajistit především to, že se nové platební postupy SEPA zautomatizují a budou vhodné pro všechny.

3.9   Povinné zavedení SEPA musí dle názoru EHSV provázet dostatečná bezpečnostní opatření, přičemž využitelnost postupů v praxi musí být zaručena zejména pro hromadné obchody. Plátce, příjemce a poskytovatel platebních služeb musejí mít záruku, že platby budou prováděny správně, přesně a spolehlivě.

3.10   V neposlední řadě vyvstávají při přechodu na platební postupy SEPA problémy s jejich uplatňováním na vnitrostátní úrovni. Například v Německu – v zemi se zdaleka nejčastějším využíváním inkas v celé EU – ještě není vyjasněno, zda lze platná povolení k inkasu převést i na schéma inkas SEPA. Zde musí být nalezeno účinné a právně nenapadnutelné řešení, které nebude nepřiměřeným způsobem znevýhodňovat ani spotřebitele ani společnosti. Bylo by neúnosné muset oslovovat všechny klienty a žádat o udělení nových povolení. To by způsobilo nepoměrnou administrativní zátěž a náklady. Nepomohlo by se tím ani spotřebitelům, neboť ti by pak byli vystaveni záplavě dopisů svých smluvních partnerů.

3.11   Navíc je na evropské a vnitrostátní úrovni nutné lepší zapojení uživatelů do utváření platebních postupů. To platí nejen pro současnou fázi zavádění platebních prostředků SEPA, ale právě i s ohledem na další vývoj postupů. Evropská komise a Evropská centrální banka učinily první krok k lepšímu zapojení uživatelů do procesu utváření tím, že zřídily radu pro SEPA. Organizace uživatelů, které jsou v radě pro SEPA zastoupeny, však bohužel dostatečně nereprezentují strany zainteresované v projektu SEPA. Kromě toho by bylo důležité, aby byla v radě pro SEPA vytvořena skupina odborníků pro další technický vývoj platebních postupů SEPA složená rovnoměrně ze zástupců poskytovatelů a uživatelů.

4.   Konkrétní připomínky

4.1   Čl. 5 odst. 1 a 2 – dostatečné lhůty k přechodu na systém SEPA

4.1.1   Z pohledu EHSV jsou lhůty pro povinný přechod na platební postupy SEPA, které Evropská komise navrhla, příliš krátké. Nejprve musí být zaručeno, že nové produkty SEPA budou stejně účinné a bezpečné jako dosavadní vnitrostátní platební postupy.

4.1.2   U úhrad by lhůta pro provedení neměla činit jeden rok, ale tři roky od vstupu nařízení v platnost.

4.1.3   V případě inkas by lhůta pro konečné datum neměla činit dva roky od vstupu nařízení v platnost, ale čtyři roky.

4.1.4   Delší lhůty jsou nutné, aby se především získala důvěra spotřebitelů v nové platební postupy SEPA. Informovanost o systému SEPA je třeba zvýšit. To platí zejména pro znalost IBAN a BIC. Navíc je třeba více vyzdvihnout výhody platebních postupů SEPA. Nové produkty se při svém uplatnění v praxi musí ukázat jako účinné a bezpečné. Kromě toho je ještě třeba vyřešit problémy v jednotlivých členských státech, jako například převod povolení.

4.1.5   Z pohledu společností jsou zapotřebí delší lhůty, a to z důvodu náročného přechodu k novým procesům. Společnosti musejí dodatečně investovat a přizpůsobit své pracovní postupy a provozní systémy. K nim patří například převod celé databáze klientů na IBAN a BIC. Evropská komise při posouzení dopadu sama zjistila, že obvyklý investiční cyklus systémů IKT ve společnostech trvá tři až pět let.

4.2   Čl. 5 odst. 4 ve spojení s článkem 12 – žádné přílišné přenášení pravomocí

4.2.1   Podle názoru EHSV je nutné, aby zásadní rozhodnutí o podobě SEPA činil i v budoucnosti evropský zákonodárce za účasti poradních institucí, např. EHSV. Všeobecné zmocnění Evropské komise k provedení veškerých přizpůsobení technickému pokroku a vývoji na trhu na základě aktů v přenesené pravomoci zachází podle EHSV příliš daleko. I malé změny v postupech pro všechny evropské platební transakce mohou mít značné dopady na spotřebitele, společnosti a poskytovatele platebních služeb, a ty je třeba předem řádným legislativním postupem důkladně vyložit a rozhodnout o nich.

4.2.2   Článek 290 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) stanoví, že přenášet pravomoc přijímat legislativní akty lze pouze v případě doplnění nebo změny některých nepodstatných prvků příslušného legislativního aktu.

4.2.3   U požadavků na úhrady a inkasa SEPA uvedených v příloze k návrhu nařízení se jedná o rozhodující kritéria pro budoucí produkty SEPA. Veškeré jakkoli drobné změny požadavků mohou ovlivnit prováděcí postupy na straně poskytovatele i uživatele. V neposlední řadě z požadavků uvedených v příloze vyplývá i nutnost odstranit vnitrostátní postupy, jelikož již neodpovídají požadavkům na SEPA. Změna požadavků bez odpovídajícího zapojení Evropského parlamentu a Rady proto musí být zamítnuta.

4.3   Článek 6 – jasnost ohledně budoucí struktury nákladů

4.3.1   EHSV vítá, že vícestranné mezibankovní poplatky za inkasní transakce budou napříště zcela zakázány. Musí být zaručeno, že budoucí poplatky za platební postupy budou transparentní a bude možné je přiřadit konkrétním bankovním službám.

4.3.2   Evropská komise od začátku projektu zdůrazňovala, že nové postupy SEPA nesmí být dražší než původní vnitrostátní postupy. EHSV tento požadavek důrazně podporuje a vybízí Komisi, aby přijala veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, že nové platby SEPA nebudou dražší než staré národní platby tím, že se zvýší národní poplatky, jak se stalo při zavádění eura. Jinak by nebylo možné zajistit přijetí platebních postupů zejména na straně spotřebitelů. Vícestranné mezibankovní poplatky nejsou ve všech zemích eurozóny obvyklé. Proto by bylo v zásadě chybným signálem, kdyby tyto poplatky byly v jednotlivých zemích eurozóny zaváděny společně s platebními postupy SEPA.

4.3.3   EHSV dále zdůrazňuje, že v případě inkasních transakcí, které poskytovatel platebních služeb nemůže řádně provést, protože byl platební příkaz odmítnut, vrácen nebo zrušen (transakce R), bude spotřebiteli účtován vícestranný mezibankovní poplatek pouze za předpokladu, že na jeho účtu nebyly v okamžiku splatnosti inkasa dostatečné peněžní prostředky. Ve všech ostatních případech tento poplatek zaplatí příjemce. Příjemce, jeho banka nebo banka plátce nebudou moci přenést poplatek plátce za transakce R, které plátce nezapříčinil.

(1)  Úř. věst. C 318, 23.12.2006, s. 51, a Úř. věst. C 228, 22.9.2009, s. 66.