1.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 192/28

—

zastává názor, že jakost zemědělských produktů EU je jednou z hlavních přidaných hodnot SZP a jednou z jejích největších předností na světových trzích; domnívá se tedy, že politika jakosti musí představovat jednu z hlavních os SZP po roce 2013, a žádá, aby byly v rámci budoucí SZP vytvořeny uzpůsobené nástroje s cílem posílit, prosadit a podpořit rozvíjení režimů jakosti;

—

je toho názoru, že je zásadně důležité zachovat vyvážené rozložení hospodářské činnosti na území Evropské unie vycházející z odlišných modelů rozvoje; právě na základě diferenciace na trzích mohou nejméně zvýhodněné venkovské oblasti pokračovat v zemědělské výrobě založené na stávajících režimech jakosti, které je třeba posilovat a rozvíjet; tento diferencovaný přístup zemědělských trhů platí především pro horské produkty i pro místní výrobu, jejíž hodnota může být prosazována v rámci krátkých odbytových kanálů;

—

soudí, že ochrana prostřednictvím označení „horský zemědělský produkt“ by trvale přispěla k hospodářskému rozvoji, územnímu plánování a ochraně životního prostředí;

—

zdůrazňuje, že pro rozvoj místních potravinových systémů je nezbytné vytvořit na evropské úrovni specifické označení a rozvinout nástroje v rámci druhého pilíře SZP s cílem podpořit výrobce v této aktivitě, a žádá tedy Komisi, aby za tímto účelem předložila návrhy na doplnění nařízení o politice jakosti zemědělských produktů Unie;

—

soudí, že nelze oddělit hospodářský úspěch a další existenci vysoce hodnotných zemědělských produktů ve specifických režimech jakosti od řízení nabídky;

—

v návaznosti na předchozí přijatá stanoviska doporučuje vyloučit geneticky modifikované organismy ze specifikací oficiálních označení jakosti;

—

žádá, aby byla posílena mezinárodní ochrana zeměpisných označení.

Zpravodaj

pan René SOUCHON (FR/SES), předseda regionální rady Auvergne

Odkaz

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o režimech jakosti zemědělských produktů

KOM(2010) 733 v konečném znění

1.

konstatuje, že normy Evropské unie týkající se bezpečnosti a jakosti potravin jsou jedny z nejpřísnějších na světě;

2.

zastává názor, že jakost zemědělských produktů EU je jednou z hlavních přidaných hodnot SZP a jednou z jejích největších předností na světových trzích;

3.

připomíná, že kolektivně řízené režimy jakosti jsou nedílnou součástí kulturních, zemědělských a kulinářských tradic Evropské unie. Tyto režimy jakosti jsou společným dědictvím, které je nutné chránit a rozvíjet;

4.

poznamenává, že rozlišení na základě jakosti umožňuje optimalizovat přidanou hodnotu v jednotlivých odvětvích tím, že budou splňovány náročné požadavky spotřebitelů v EU a výrobních podniků;

5.

zdůrazňuje, že v kontextu cenové krize zemědělských surovin mají odvětví diferencované jakosti stabilizační vliv na územní celky. Zavedení odvětví diferencované jakosti umožňuje rozvíjet investice, výzkum a inovace a zajistit spravedlivější přerozdělení přidané hodnoty v jednotlivých odvětvích ve prospěch výrobců;

6.

domnívá se tedy, že politika jakosti musí představovat jednu z hlavních os SZP po roce 2013;

7.

žádá, aby společná zemědělská politika po roce 2013 nadále plnila úlohu aktivní podpory vysokých norem pro evropské zemědělské produkty, což má podle jeho názoru zásadní význam;

8.

soudí, že nelze oddělit hospodářský úspěch a další existenci vysoce hodnotných zemědělských produktů ve specifických režimech jakosti od řízení nabídky. Neúměrný nárůst objemu produktů mimo obvyklé segmenty trhu, v nichž je hodnota těchto produktů oceňována, způsobuje standardizaci produktu. Tato standardizace má za následek snížení ceny, což může vést k úplnému zániku produktu. Ekonomické modely režimů jakosti jsou z ekonomického hlediska přínosné pouze proto, že se odlišují od standardního modelu. Jejich zobecnění a tedy standardizace zákonitě dospívají k opouštění nejvíce zranitelných oblastí;

9.

poznamenává, že současné mechanismy neumožňují uspokojivým způsobem sdružit evropské, národní a regionální finanční prostředky do společných akcí prováděných seskupeními a regiony. Ukazuje se totiž, že pouze hlavní zeměpisná označení mohou získat samofinancování, které je nezbytné při využívání evropských fondů;

10.

režimy jakosti jsou pro řadu zemědělských územních celků prostředkem zapojení do globalizace díky uznání specifických odborných znalostí a vysoké nabídky jakosti pro spotřebitele;

11.

rozměr plánování venkova je zásadní a neoddělitelnou součástí úvah o režimech jakosti. Tyto režimy se přímo podílejí na hospodářské dynamice venkovských oblastí, kde jsou používány;

12.

venkovské oblasti Evropské unie jsou různorodé a představují řadu velmi rozdílných území. Jejich zemědělské, půdní, klimatické i logistické a tržní podmínky jsou tedy velmi proměnlivé;

13.

v kontextu globalizace a současné mezinárodní hospodářské soutěže musí mít nejvíce znevýhodněné oblasti možnost používat mechanismy, jejichž cílem je umožnit rozvíjení zvláštních modelů a získání specifické charakteristiky svých zemědělských produktů na trhu v povědomí spotřebitele. Je tedy zásadní, aby byly zachovány existující mechanismy kompenzující konkurenční znevýhodnění znevýhodněných oblastí a všechny venkovské oblasti Unie měly přístup k nástrojům pro prosazování hodnoty a pro diferenciaci svých produktů na místních, evropských nebo mezinárodních trzích;

14.

specifické a přísnější podmínky výroby, které jsou vlastní režimům jakosti, představují vyšší výrobní náklady a větší úsilí na straně výrobce. Spotřebitelé souhlasí s tím, že za toto úsilí zaplatí spravedlivou cenu výměnou za produkt, který považují za lepší nebo typický;

15.

pravidla hospodářské soutěže, která se dnes uplatňují, jsou prospěšná pro oblasti, které mají již nejvíce výhod z hlediska výrobních nákladů. Naopak nejméně zvýhodněné oblasti jsou negativně postiženy z důvodu zásady konkurenceschopnosti nákladů;

16.

je zásadně důležité zachovat vyvážené rozložení hospodářské činnosti na území Evropské unie vycházející z odlišných modelů rozvoje;

17.

právě na základě diferenciace na trzích mohou nejméně zvýhodněné venkovské oblasti pokračovat v zemědělské výrobě založené na stávajících režimech jakosti, které je třeba posilovat a rozvíjet;

18.

tento diferencovaný přístup zemědělských trhů platí především pro horské produkty i pro místní výrobu, jejíž hodnota může být prosazována v rámci krátkých odbytových kanálů;

19.

zdůrazňuje, že uznání režimů jakosti má zásadní význam v rámci mezinárodního obchodu. Toto uznání je třeba pojímat jinak, než je tomu v případě logiky vlastní značky. Zásada označení původu je založena na vlastnictví a společném dědictví, které se liší od soukromého vlastnictví. Je proto žádoucí posílit mezinárodní ochranu zeměpisných označení;

20.

v návaznosti na předchozí přijatá stanoviska tedy znovu žádá o to, aby bylo posíleno uznání zeměpisných označení a právní rámec, jenž se na tato označení vztahuje. Toto posílení musí umožnit dosažení skutečně účinné a trvalé ochrany režimů jakosti na mezinárodní úrovni;

21.

zastává zvláště názor, že Evropská unie musí zintenzivnit své úsilí o zlepšení ochrany zeměpisných označení (CHZO a CHOP) při jednáních v rámci Světové obchodní organizace a WIPO;

22.

konkrétně doporučuje:

23.

klade však otázky ohledně rizik plynoucích z některých bilaterálních dohod, které jsou v současnosti projednávány, co se týče vzájemného uznávání produktů, na něž se vztahuje zeměpisné označení. Je třeba zajistit, aby uzavření těchto dohod nevedlo k tomu, že budou na evropský trh zavedeny produkty ze třetích zemí se zeměpisným označením, jejichž míra požadavků a kontroly by však nebyla sladěna s evropskými normami;

24.

doporučuje stanovit jasná opatření s cílem předejít uvádění výrobků, jejichž označení není v souladu s právními předpisy týkajícími se jakosti zemědělských produktů EU, na trh v EU nebo jejich vývozu;

25.

pochybuje o opodstatněnosti změny definice CHOP a CHZO, kterou navrhuje Evropská komise v návrhu nařízení;

26.

co se týče případného dopadu zrušení odkazů na jednotlivé fáze přípravy produktů, výslovně žádá Evropskou komisi, aby zajistila, že tato změna nezpůsobí snížení ochrany nebo zneužívání;

27.

pochybuje rovněž o tom, zda je užitečné vypracovat specifické definice pro jednotlivé typy produktů, a zdůrazňuje, že zohlednění případných specifik týkajících se fází výroby některých typů produktů nesmí mít negativní dopad na jednotnost a provázanost režimů zeměpisných označení na evropské úrovni;

28.

žádá Evropskou komisi, aby jasně uvedla postup, který hodlá použít pro přenesené pravomoci, a doporučuje předběžnou konzultaci všech zainteresovaných stran;

29.

zaznamenává, že produkty horského zemědělství mají v povědomí spotřebitelů silnou identitu a jsou typické pro způsoby výroby, jež jsou většinou extenzivní nebo tradiční. Tyto produkty představují cenné veřejné statky a mají vysokou hodnotu pro místní hospodářství;

30.

připomíná, že horské oblasti tvoří přibližně 40 % evropského území v širokém slova smyslu, (1) 18 % rodinných zemědělských hospodářství a 15 % užitkové zemědělské plochy v Evropě (2). S rozšířením se navíc podíl horských oblastí na území Evropské unie ještě zvýší; (3)

31.

věří, že uznání horských produktů a jejich specifické označování je součástí politiky, kterou je třeba neprodleně začlenit do globální politiky jakosti zemědělské produkce Evropské unie. Toto začlenění musí být provedeno v návaznosti na uznání horských oblastí ve společné zemědělské politice;

32.

je toho názoru, že schopnost výrobců horských produktů co nejlépe prosazovat jejich hodnotu v rámci režimů jakosti je vzhledem k jejich nižší produktivitě nutnou podmínkou jejich další existence; (4) což spotřebitelům přináší přímé výhody z hlediska jakosti (5);

33.

zdůrazňuje, že horské produkty jsou specifické z důvodu místa původu a metod výroby a zpracování, (6)

34.

je přesvědčen, že ochrana označení „horský zemědělský produkt“ by s poměrně nízkými náklady umožnila lépe prosazovat hodnotu horských produktů a lépe tyto produkty chránit (včetně zemědělských produktů a produktů chovu spolu s jejich místním zpracováním) tím, že se bude podporovat ve všech členských státech vytvoření segmentu trhu věnovaného prosazování hodnoty těchto produktů. To by zajistilo udržování a rozvíjení tradic, kultury a dědictví horských oblastí, jelikož by bylo podpořeno zakotvení výrobních a zpracovatelských struktur v daných územích;

35.

soudí tedy, že tato ochrana prostřednictvím označení „horský zemědělský produkt“ by trvale přispěla k hospodářskému rozvoji, územnímu plánování a ochraně životního prostředí. Tyto otázky mají velký význam v regionech, kde pokles zemědělské činnosti souvisí s poškozováním životního prostředí, rozvíjením „přírodních“ rizik a narušováním sociální, hospodářské a kulturní struktury;

36.

poukazuje na to, že je obtížně poskytnout číselné údaje v evropském měřítku o trzích s horskými produkty, jelikož tento pojem nebyl na evropské úrovni stanoven. Konstatujeme však skutečný pozitivní dopad v některých odvětvích v případech, kdy byla hospodářským subjektům poskytnuta možnost specifického prosazování hodnoty. Jako příklad lze uvést mlékárenskou výrobu ve Francouzském středohoří; (7)

37.

připomíná, že se již několikrát zasadil o zavedení nepovinných vyhrazených údajů pro produkty horského zemědělství, a v tomto stanovisku znovu žádá o to, aby byly neprodleně zohledněny horské zemědělské produkty v rámci budoucí politiky jakosti Evropské unie;

38.

zdůrazňuje rovněž, že regiony by měly plnit důležitou úlohu při definování těchto údajů týkajících se horských produktů a při podpoře vytváření odvětví v rámci politiky rozvoje venkova zaměřené na jednotlivá území;

39.

v návaznosti na dříve přijaté stanovisko k místním potravinovým systémům (8) soudí, že podpora krátkých odbytových kanálů a přímého prodeje má zásadní význam. Připomíná, že v témže stanovisku Výbor definoval „místní potravinový systém“ jako kombinaci čtyř faktorů: krátkého odbytového řetězce; krátké fyzické vzdálenosti mezi místem produkce a místem spotřeby; pracovního postupu, který rovněž zohledňuje dopravu, distribuci, zpracování zbytkových proudů, energii z obnovitelných zdrojů, marketing, podporu a řízení kvality; pracovního postupu, který je řízen na místní a regionální úrovni. Zdůrazňuje, že krátké odbytové kanály umožňují přemístit zemědělskou výrobu a zakotvit ji na původním území, což usnadňuje spotřebu výrobků na místních trzích. Krátké odbytové kanály přispívají k vhodnému rozložení zemědělské činnosti na celém území Unie a mají pozitivní vliv na životní prostředí, pokud je tato výroba uzpůsobena přírodním podmínkám daného území;

40.

poukazuje rovněž na hospodářský význam krátkých odbytových kanálů, které mohou umožnit jistým výrobcům zvýšit jejich příjem tím, že jim připadnou marže odvětví, které má příliš dlouhé odbytové kanály. Tito výrobci totiž obvykle nemohou čelit vyjednávacím pravidlům a podmínkám zavádění na trh zemědělsko-potravinářských subjektů, které mají silnou obchodní převahu;

41.

co se týče podpory krátkých odbytových kanálů, upřesňuje, že:

42.

je toho názoru, že pro rozvoj místních potravinových systémů je nezbytné vytvořit na evropské úrovni specifické označení a rozvinout nástroje v rámci druhého pilíře SZP s cílem podpořit výrobce v této aktivitě;

43.

žádá tedy Komisi, aby předložila návrhy na vytvoření nového loga a na stanovení vlastní identity pro místní produkty prodávané v rámci místního potravinového systému. Tyto identifikační údaje doplní nařízení o politice jakosti zemědělských produktů Unie;

44.

důrazně podporuje iniciativy Komise týkající se rozšíření povinného označování místa hospodaření na produktu a povzbudil by obdobné iniciativy povinného označování pro odvětví pohostinství;

45.

zdůrazňuje, že toto nové označení by rovněž mohlo být řešením pro tisíce tradičních výrobních aktivit evropských území, které si nutně nepřejí klást důraz na zeměpisné označení;

46.

přeje si také upozornit Evropskou komisi, Evropský parlament a Radu na to, že je nezbytné upravit předpisy pro veřejné zakázky s cílem usnadnit nákup místních zemědělských produktů pro orgány veřejné správy. Článek 26 směrnice 2004/18/ES v této souvislosti uvádí, že veřejní zadavatelé mohou ve specifikacích zohlednit sociální a environmentální aspekty;

47.

žádá, aby byl pozměněn článek 53 směrnice 2004/18/ES tak, aby byly výslovně zohledněny kritéria blízkosti nebo kritéria snížení emisí CO2 způsobených přepravou zboží;

48.

dále zdůrazňuje, že regiony by mohly spravovat výše uvedené nové označení „krátké odbytové kanály“, jelikož mohou nejlépe zohlednit místní a kulturní specifika výroby. Regiony jsou spolu s evropskými fondy též prioritním partnerem pro podporu těchto výrobků;

49.

upozorňuje na to, že systém zaručených tradičních specialit umožňuje zachovat či dokonce rozvíjet některé tradiční zemědělsko-potravinářské druhy výroby. Podstatnou část hodnoty těchto zaručených tradičních specialit přináší oproti převážné většině současných velkovýrobních zemědělsko-potravinářských produktů sám výrobce. Tyto produkty tak přispívají k pestré zemědělsko-potravinářské nabídce a propagují bohaté evropské gastronomické tradice;

50.

podle jeho názoru by bylo vhodné na úrovni Evropské unie vypracovat soupis všech produktů, na nichž stojí tradiční evropské kulinářské umění. To by umožnilo vytvořit základ pro případné uznání zaručených tradičních specialit. Bylo by to navíc v souladu s mezinárodní iniciativou UNESCO a umožnilo by to rozšířit obdobné aktivity prováděné několika členskými státy;

51.

v návaznosti na předchozí přijatá stanoviska doporučuje vyloučit geneticky modifikované organismy ze specifikací oficiálních označení jakosti. Členské státy by mohly toto vyloučení postupně zavést v rozumné lhůtě nejvýše pěti let, aby výrobci mohli přijmout nezbytná technická opatření. Během tohoto období by bylo vhodné zavést alternativní zásobovací řetězce, což by umožnilo nahradit používání geneticky modifikovaných organismů v surovinách, zvláště v krmivu pro zvířata;

52.

soudí, že je zásadně nezbytné výslovně zakázat používání geneticky modifikovaných organismů ve všech fázích výroby produktu s oficiálním označením jakosti. Tento zákaz by umožnil v režimech jakosti zaručit zachování tradičních metod výroby a typických charakteristik;

53.

zastává názor, že zákaz geneticky modifikovaných organismů ve specifikacích je v krátkodobém časovém horizontu nezbytnou podmínkou pro zachování transparentnosti a důvěryhodnosti režimů jakosti u spotřebitelů;

54.

zdůrazňuje, že je stále naléhavější změnit specifikace pro oficiální označení jakosti, jelikož vznikají soukromé iniciativy nesouvisející s jakostními produkty, které zaručují produkty „bez geneticky modifikovaných organismů“;

55.

zdůrazňuje rovněž, že rozvoj trhu s produkty s oficiálním označením jakosti a zaručeně bez geneticky modifikovaných organismů je příležitostí pro výrobce, jelikož poptávka evropských spotřebitelů v této oblasti je velice vysoká;

56.

věří, že hodnota produktů s oficiálním označením jakosti a bez geneticky modifikovaných organismů bude moci být u spotřebitelů prosazována stejně jako produkty ekologického zemědělství. Toto prosazování hodnoty ve skutečnosti zajistí stálý lepší odbyt, čímž by se kompenzovalo případné překročení nákladů, které by museli výrobci nést v krátkém časovém horizontu;

57.

zdůrazňuje, že vyloučení geneticky modifikovaných organismů z produktů s oficiálním označením jakosti musí být provázeno aktivní strategií v oblasti produkce a dodávek rostlinných bílkovin bez geneticky modifikovaných organismů na úrovni Evropské unie. Tato strategie je neodlučitelná od globálního pěstování plodin bez geneticky modifikovaných organismů v Evropě. Proto představuje významnou příležitost pro rozvíjení bílkovinných plodin v Evropě, jejichž zemědělské a ekologické výhody jsou všeobecně uznávány. Tuto politiku rozvíjení odvětví bílkovinných plodin bez geneticky modifikovaných organismů je třeba provádět v rámci SZP prostřednictvím specifických zemědělsko-ekologických podpor;

58.

doporučuje proto, aby se provedla studie rozvoje plodin bohatých na bílkoviny a neobsahujících geneticky modifikované organismy (hrách, bob polní), které se jeví jako nejlepší zdroj (9) pro odvětví bílkovin bez geneticky modifikovaných organismů;

59.

domnívá se, že vícenáklady, které vzniknou vyloučením geneticky modifikovaných organismů ze specifikací produktů nesoucích oficiální označení jakosti, bude možné minimalizovat postupným zaváděním rozloženým na pět let, že pokud budou tyto vícenáklady rozloženy na celý dodavatelský řetězec, budou pro spotřebitele minimální (ve výši několika centů na kilogram) (10), a že výhody, které přinesou plodiny bohaté na rostlinné bílkoviny a neobsahující geneticky modifikované organismy životnímu prostředí, vykompenzují ve střednědobém a dlouhodobém časovém horizontu celkovou výši těchto vícenákladů (11);

60.

zdůrazňuje, že je nutné označovat kvalitní produkty vyrobené ze surovin (maso, vejce, mléko atd.) vzniklých transformací krmiv vyrobených z geneticky modifikovaných organismů, aby se zamezilo určité nekalé hospodářské soutěži mezi domácí výrobou bez použití geneticky modifikovaných organismů a výrobou pocházející z mezinárodního trhu, která je naopak používá;

61.

zastává názor, že regulace a řízení nabídky jakostních zemědělských produktů jsou hlavním úkolem zemědělské politiky, (12) a ačkoli režimy jakosti nepodléhají zákonům fungování standardizovaných trhů, jsou přesto vystaveny rizikům trhu;

62.

je přesvědčen, že rozvoj a udržování režimů jakosti jsou neoddělitelné od dohodnuté politiky řízení nabídky. Zvýšení produktivity nebo objemu produkovaného na určitém území je často v rozporu s ochranou životního prostředí a zachování jakosti a charakteristik produktu;

63.

soudí rovněž, že bez řízení výroby se může nekontrolovaný nárůst prodávaného objemu v některých případech odrazit na značném snížení ceny placené výrobcům, čímž tito výrobci ztratí o tuto výrobu zájem. V oblastech s přírodním znevýhodněním navíc nemohou výrobci kompenzovat pokles cen jakostních výrobků zvýšením objemu jejich výroby. Vzhledem k této neschopnosti se přizpůsobit budou tedy odsouzeni k zániku;

64.

domnívá se tedy, že zemědělské režimy jakosti se musí osvobodit od zásady soutěže založené pouze na cenách a že trvalost režimu jakosti se nemůže zakládat na zvětšování objemu, ale naopak na jakosti, která je výrobku vlastní a ospravedlňuje vyšší cenu, již je spotřebitel ochoten zaplatit;

65.

v návaznosti na předchozí přijatá stanoviska tedy žádá o to, aby byly vytvořeny nástroje pro řízení výroby odvětví diferencované jakosti, a vyzývá Evropskou komisi, aby navrhla specifické nástroje pro správu těchto trhů;

66.

zastává názor, že spotřebitel se spolupodílí na přemísťování a usídlování zemědělské výroby, jelikož právě na něm závisí její zisk;

67.

je toho názoru, že aby se mohl spotřebitel aktivně podílet na výhodách poskytovaných režimy jakosti, je třeba posílit informování o podmínkách výroby. Spotřebiteli je třeba poskytnout nezbytné nástroje pro rozeznání čtyř oficiálních evropských log a odlišit je od vlastních obchodních značek spojovaných se zeměpisnými názvy;

68.

považuje za nutné rozšířit využívání grafických symbolů stanovených Radou či Komisí pro označování jakostních zemědělských výrobků zemědělskými subjekty a učinit je systematickým a lépe informovat spotřebitele o významu a důležitosti těchto symbolů;

69.

žádá, aby byly v rámci budoucí SZP vytvořeny uzpůsobené nástroje s cílem posílit, prosadit a podpořit rozvíjení režimů jakosti;

70.

žádá zvláště, aby byla v rámci druhého pilíře SZP přijata opatření, jejichž cílem je zlepšit či nahradit stávající opatření EZFRV zaměřená na podporu a prosazování režimů jakosti, a to prostřednictvím:

71.

připomíná, že působení EU v oblasti jakosti zemědělských produktů je nezbytné pro to, aby byla zajištěna účinná ochrana těchto produktů a byly zaručeny spolehlivé informace pro spotřebitele;

72.

vítá návrhy Evropské komise usilující o modernizaci předpisů a snížení administrativní zátěže pro výrobce, zvláště co se týče registrace produktů;

73.

vítá rovněž uznání úlohy a zodpovědnosti seskupení výrobců v oblasti správy zeměpisných označení;

74.

schvaluje návrh Komise, jenž usiluje o jednodušší a lepší zaměření režimu vztahujícího se na zaručené tradiční speciality.