1.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 192/15

—

vyzdvihuje význam místní a regionální úrovně v oblasti civilní ochrany. Místní a regionální orgány jsou při boji s přírodními katastrofami a katastrofami způsobenými člověkem často v první linii, proto je nezbytné, aby byly zapojeny do vývoje v této oblasti, zejména s ohledem na to, že v mnohých členských státech má místní či regionální úroveň zákonodárnou pravomoc;

—

podtrhuje důležitost závazku EU k podpoře opatření přijatých členskými státy. Škody vyvolané předchozími přírodními katastrofami a katastrofami způsobenými člověkem ukazují, že v některých členských státech musí být tato opatření ještě optimalizována. I v oblasti dalšího zintenzivňování mezinárodní a meziregionální spolupráce je ještě prostor pro zdokonalení. Zde může EU významně přispět k dalšímu zefektivnění spolupráce, a to především zlepšením koordinace;

—

připomíná však rovněž, že civilní ochrana patří k původním úkolům členských států a jejich místní a regionální úrovně, jejichž pravomoci nesmí být narušovány;

—

zdůrazňuje, že SFEU stanoví podpůrnou, koordinující a doplňující úlohu v oblasti reakce na katastrofy. Monitorovací a informační střediska (MIC) v oblasti civilní ochrany tudíž plní koordinující úlohu, zatímco EU nemá ani pravomoc sestavit vlastní jednotky, ani pravomoc převzít vedení jednotek a ostatních prostředků poskytnutých jednotlivými členskými státy. Veškerá plánování a opatření proto musejí být přizpůsobena a musejí probíhat v souladu s požadavky, jež členským státům EU umožňují dodržovat zásadu subsidiarity;

—

hlásí se k zásadám solidarity, spolupráce, koordinace a pomoci mezi členskými státy, regiony a místními orgány v rámci EU v oblasti civilní ochrany a sdílí názor Komise, že je zapotřebí ještě větší soudržnosti, účinnosti a zviditelnění, aby bylo dosaženo cíle integrovanější schopnosti EU reagovat na katastrofy.

Zpravodaj

pan Norbert KARTMANN (DE/ELS), poslanec zemského sněmu Hesenska

Odkaz

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě – Na cestě k důraznější evropské reakci na katastrofy: úloha civilní ochrany a humanitární pomoci

KOM(2010) 600 v konečném znění

1.

vítá záměr Komise zlepšit soudržnost politiky v oblasti reakce na katastrofy a vytvořit vyvážený společný přístup EU v oblasti civilní ochrany, jak to Výbor regionů požadoval již dříve (1);

2.

vyzdvihuje význam místní a regionální úrovně v oblasti civilní ochrany. Místní a regionální orgány jsou při boji s přírodními katastrofami a katastrofami způsobenými člověkem často v první linii, proto je nezbytné, aby byly zapojeny do vývoje v této oblasti, zejména s ohledem na to, že v mnohých členských státech má místní či regionální úroveň zákonodárnou pravomoc;

3.

zejména v souvislosti s katastrofou v Japonsku potvrzuje důležitost účinného systému pomoci s krátkou dobou zareagování určeného k ochraně obyvatelstva, jenž lze v takovéto podobě zajistit pouze na místní a regionální úrovni. Zdůrazňuje požadavek vznesený v usnesení Výboru regionů Dopady přírodních katastrof v Japonsku a důsledky jaderné katastrofy: poučení pro Evropskou unii (CdR 123/2011), aby diskuse o ústředních otázkách bezpečnosti byla vedena s vědomím poznatků z Japonska a aby při ní byly zohledněny i nejnovější výsledky výzkumu. Vyzývá členské státy a regiony, aby přezkoumaly své současné plány civilní ochrany z hlediska těchto nejnovějších poznatků a v případě potřeby je přepracovaly;

4.

vítá objasnění Komise, že schopnost EU reagovat na katastrofy má být posílena prostřednictvím jednotek a sil poskytnutých jednotlivými členskými státy. Výbor regionů podporuje strategii Komise, podle níž mají být na základě těchto stávajících struktur ještě efektivněji shromažďovány zdroje a má být koordinováno jejich využívání, aniž by to vedlo k dalšímu administrativnímu zatížení. Díky lepší koordinaci lze dosáhnout ještě účinnější pomoci lidem postiženým katastrofou;

5.

při činnosti v oblasti civilní ochrany vyznává zásady solidarity, subsidiarity a prevence;

6.

podtrhuje důležitost závazku EU k podpoře opatření přijatých členskými státy. Škody vyvolané předchozími přírodními katastrofami a katastrofami způsobenými člověkem ukazují, že v některých členských státech musí být tato opatření ještě optimalizována. I v oblasti dalšího zintenzivňování mezinárodní a meziregionální spolupráce je ještě prostor pro zdokonalení. Zde může EU významně přispět k dalšímu zefektivnění spolupráce, a to především zlepšením koordinace;

7.

zdůrazňuje význam této problematiky v kontextu měnícího se klimatu. Četnost a závažnost přírodních katastrof je hrozivá, rostoucí nebezpečí představují obzvláště záplavy, sucha a lesní požáry, ale i škody způsobené chladem a sněhem;

8.

zdůrazňuje také význam této otázky v souvislosti s jinými přírodními katastrofami. Tak je tomu v případě sopečných výbuchů nebo i zemětřesení, které – jak vyplývá ze statistik – postihují v nepravidelných časových intervalech jih Evropy a Turecko, ba dokonce i střední Evropu, a budou je postihovat i v budoucnu;

9.

upozorňuje na to, že Lisabonská smlouva zavedla doložku solidarity (článek 222 SFEU), která stanoví, že si EU a její členské státy vzájemně napomáhají v případě přírodních nebo člověkem způsobených pohrom na území EU. Dále Výbor vítá posílení koordinující úlohy EU v souladu se zásadou subsidiarity a podporu spolupráce a vzájemné pomoci mezi členskými státy v souladu s čl. 6 druhou větou písm. f) ve spojení s čl. 2 odst. 5 SFEU a článkem 196 SFEU;

10.

prohlašuje, že další činnost k posílení schopnosti reagovat na katastrofy a krizové situace musí vycházet ze strukturované analýzy výchozí situace a případných nedostatků, aby zde bylo možné vypracovat vhodné způsoby řešení;

11.

zdůrazňuje, že je při tom důležité zjistit a zmapovat prostředky, jež jsou v jednotlivých členských státech k dispozici. V další fázi by se mělo – vedle opatření ke zlepšení koordinace a dostupnosti – na základě zjištěných stávajících prostředků prozkoumat, jaké jsou zde nedostatky a kde je zapotřebí, aby EU členské státy konkrétně podpořila při optimalizaci jejich opatření. Prováděcí opatření by se měla zakládat na podložených výsledcích analýzy;

12.

podporuje Komisi v jejím úsilí vytvořit systémy předběžného plánování, které by doplnily současnou koncepci ad hoc pomoci ze strany členských států;

13.

sdílí názor Komise, že vypracování referenčních scénářů, zjištění a zmapování prostředků, jež jsou k dispozici v jednotlivých členských státech, na základě těchto scénářů a intenzivnější provádění cvičení jsou vhodnými opatřeními k docílení toho, aby bylo možné ještě účinněji a účelněji využívat stávající prostředky k ochraně občanů a kontrolovat je nebo je případně včas doplnit. Cenným prostředkem zde mohou být i odpovídající pohotovostní plány;

14.

oceňuje snahy Komise o další zlepšení schopnosti reagovat na katastrofy. Mělo by se tak stát zdokonalením v zásadě již osvědčeného unijního mechanismu;

15.

výslovně se hlásí k zásadě solidarity a vzájemné pomoci při katastrofách, která se projevila uzavřením řady mezinárodních a dvoustranných dohod a skutečným poskytováním pomoci mezi regiony. Různé formy přeshraniční spolupráce mezi regiony ukazují, že to jsou právě regiony, kdo podstatnou měrou přispívají k rychlé pomoci v případě katastrof. Tato úspěšná spolupráce rovněž zahrnuje společný cíl sestavení mapy rizik a posouzení možných nebezpečí. Regiony zde hrají klíčovou úlohu, poněvadž vzhledem k tomu, že jsou obzvláště postihovány přírodními katastrofami, vyvinuly služby civilní ochrany a získaly zkušenosti, které mohou být dál předávány do sousedních třetích zemí. Zejména nejvzdálenější regiony nashromáždily cenné zkušenosti, jež mohou být předány okolním regionům;

16.

zdůrazňuje vlastní odpovědnost členských států v této oblasti a úpravu pravomocí podle práva EU v souladu s článkem 196 SFEU, jak nedávno zdůraznila i Rada pro obecné záležitosti ve svých závěrech ze dne 14. prosince 2010 (2);

17.

opakuje, že by měly být podporovány také ty členské státy a regiony, jež jsou opakovaně postihovány přírodními katastrofami, aby na ně tyto státy či regiony dokázaly reagovat ještě rychleji a účinněji;

18.

je toho názoru, že podpora ze strany EU při odstraňování případných nedostatků v jednotlivých oblastech by měla probíhat především tak, aby mohly členské státy samy urychlovat budování a rozšiřování kapacit pro reakci na katastrofy na svém území v souladu s přijatými normami a požadavky EU;

19.

zdůrazňuje, že SFEU stanoví podpůrnou, koordinující a doplňující úlohu v oblasti reakce na katastrofy. Monitorovací a informační střediska (MIC) v oblasti civilní ochrany tudíž plní koordinující úlohu, zatímco EU nemá ani pravomoc sestavit vlastní jednotky, ani pravomoc převzít vedení jednotek a ostatních prostředků poskytnutých jednotlivými členskými státy. Veškerá plánování a opatření proto musejí být přizpůsobena a musejí probíhat v souladu s požadavky, jež členským státům EU umožňují dodržovat zásadu subsidiarity;

20.

konstatuje, že jednotky a instituce na místní a regionální úrovni v členských státech mají ústřední úlohu ve struktuře civilní ochrany. Pro rychlou a účinnou reakci na katastrofy jsou nejvhodnější místní, regionální a vnitrostátní síly. Pouze prostřednictvím plošné sítě odpovídajících preventivních opatření lze rychle a účinně bojovat s katastrofami a co nejvíce omezit jejich následky. Zkušenosti s nedávnými katastrofami (záplavy a lesní požáry) ukazují, jak důležitá je rychlost a důraznost pro úspěšnost reakce na katastrofy;

21.

kromě toho považuje i nadále za nezbytnou intenzivní spolupráci regionů a oblastí, jež jsou vystaveny stejnému nebezpečí. Regiony coby orgány, kterým přísluší odpovědnost za účinnou a účelnou civilní ochranu přímo na místě, v této souvislosti opětovně zdůrazňují svou mimořádnou oddanost zásadě mezinárodní solidarity. V současné době existuje řada mezinárodních dohod a úmluv, jimiž se regiony zavázaly k vzájemné pomoci a které jsou základem úspěšné spolupráce. Regiony již v mnoha případech prokázaly, že jsou schopny tyto dohody realizovat v praxi. Z praktického hlediska může být velkým přínosem sestavení mapy rizik a posouzení možných nebezpečí;

22.

prohlašuje, že plošně účinné civilní ochrany přímo na místě lze dosáhnout především s pomocí dobrovolníků. Posílení dobrovolnických struktur proto může účinně přispět ke zlepšení regionálních kapacit pro reakci na katastrofy. Výbor regionů vyzývá Komisi k tomu, aby napříště intenzivněji podporovala budování a rozšiřování dobrovolnických struktur v oblasti civilní ochrany v regionech, které si to přejí. Právě Evropský rok dobrovolnictví by měl být využit k podpoře členských států v jejich úsilí o vybudování odpovídajících struktur;

23.

uznává, že obzvláště v kontextu rostoucího ohrožení přírodními katastrofami v důsledku změny klimatu získává mimořádnou důležitost otázka prevence. EU by proto měla zintenzivnit s tím související činnost a měla by především podpořit regiony při přijímání potřebných opatření, aby ke katastrofám vůbec nedocházelo nebo aby byly jejich následky do nejmenší. Zkušenosti s lesními požáry v jihoevropských zemích ukázaly, jak úspěšná mohou být preventivní opatření a jaký mají význam;

24.

na základě organizačně-právních dohod mezi regiony (zúčastněnými stranami) se vyslovuje pro využívání součinnosti, jež vznikne na základě plánovaného posílení monitorovacího a informačního střediska (MIC) coby orgánu pro koordinaci intervencí v oblasti civilní ochrany a humanitární pomoci. Je však třeba dbát na to, aby zůstaly zachovány právní a strukturální rozdíly mezi oběma oblastmi;

25.

podporuje snahy o větší sladění opatření humanitární pomoci s činností mezinárodních státních a nestátních humanitárních organizací. Díky intenzivnější spolupráci a možnosti využití elektronických databází jednotlivých zúčastněných stran (regionů) by se mělo zabránit zdvojování struktur. To platí zejména pro vytvoření vlastních skladišť EU pro humanitární pomoc. V oblasti věcné pomoci by se navíc mělo usilovat o součinnost mezi pomocí ze strany jednotlivých členských států a humanitární pomocí financovanou z prostředků EU a o koordinaci s ostatními aktéry, obzvláště s regiony, čímž by se měla zvyšovat účinnost této pomoci;

26.

připomíná, že geostrategická poloha některých regionů, například nejvzdálenějších regionů, z nich dělá přední evropské aktéry, co se týče naléhavé humanitární intervence mimo území EU, jak ukázaly nedávné intervence, například v případě Haiti;

27.

nejdůležitější úkol do budoucna spatřuje v lepším zviditelnění činností v oblasti reakce na katastrofy a humanitární pomoci. Cílem je nejen informovat občany Unie o reakci EU na katastrofy a politicky posílit Unii coby odpovědného a spolehlivého mezinárodního partnera, ale i poskytnout četným dobrovolníkům, díky nimž jsou tyto intervence vůbec možné, další motivaci pro jejich činnost. Důležitým prvkem pro zviditelnění je vytvoření společné komunikační strategie opírající se o počítačové nástroje a internet (databáze dostupných lidských zdrojů a prostředků). Tato strategie by měla také odpovídajícím způsobem popsat výkonnost stávajících mechanismů a struktur pomoci;

28.

poukazuje na zkušenosti z nedávných mezinárodních intervencí při katastrofách, které ukázaly, že důležitým faktorem pro účinnou pomoc je rychlá a administrativně neztížená dostupnost přepravních kapacit. S ohledem na optimalizaci mezinárodních intervencí proto Výbor regionů výslovně vítá navrhované posílení spolufinancování nákladů na dopravu. V této souvislosti by se kromě toho mělo prozkoumat, jak by se dalo zlepšit poskytování a zprostředkovávání odpovídajících přepravních kapacit. Je zde třeba nalézt způsob, který by umožňoval rychlé a administrativně neztížené poskytování pomoci v postižených regionech bez dalších nákladů na dopravu. Cílem musí být, aby ten, kdo již poskytl potřebné prostředky, pokud možno nemusel nést náklady na dopravu;

29.

vybízí k další cílené podpoře úspěšné meziregionální spolupráce v oblasti příslušných celostátních strategií prevence. Poukazuje na to, že iniciativa INTERREG se při výměně osvědčených postupů v oblasti prevence přírodních katastrof právě v přeshraničním kontextu velmi osvědčila. Zřízení Evropského seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) může dále zlepšit provádění opatření v oblasti prevence katastrof, pokud jde o společné databáze, cvičení, hodnocení rizik, systémy včasného varování, transfer technologií a výměnu expertů;

30.

kladně hodnotí požadavek Komise, aby byly co nejlépe využívány stávající prostředky a aby nedocházelo k dalšímu finančnímu a administrativnímu zatížení. To má zvláštní význam pro místní a regionální orgány, které sice disponují rozsáhlými znalostmi v oblasti předcházení katastrofám a reakce na ně, ale musejí si vystačit s omezenými rozpočtovými prostředky. To platí zejména pro oblast humanitární pomoci, na niž nejsou na úrovni místních a regionálních orgánů k dispozici zvláštní finanční prostředky, poněvadž tato pomoc nepatří k jejich původním úkolům;

31.

vítá plánované posílení monitorovacího a informačního střediska (MIC) coby orgánu pro koordinaci intervencí jak při katastrofách na území Unie, tak v rámci humanitární pomoci mimo EU, zejména v zemích, které jsou vůči katastrofám nejzranitelnější a které vykazují nejnižší tzv. index lidského rozvoje definovaný OSN. Je však třeba mít na paměti, že cílem není převzetí operačních úloh v této souvislosti. Operační odpovědnost musí být i nadále ponechána těm, kdo pomoc poskytují, protože ti ji dokáží vykonávat nejlépe;

32.

hlásí se k zásadám solidarity, spolupráce, koordinace a pomoci mezi členskými státy, regiony a místními orgány v rámci EU v oblasti civilní ochrany (3) a sdílí názor Komise, že je zapotřebí ještě větší soudržnosti, účinnosti a zviditelnění, aby bylo dosaženo cíle integrovanější schopnosti EU reagovat na katastrofy;

33.

připomíná však rovněž, že civilní ochrana patří k původním úkolům členských států a jejich místní a regionální úrovně, jejichž pravomoci nesmí být narušovány;

34.

vzhledem k pravomocem EU v souladu s čl. 6 druhou větou písm. f) ve spojení s čl. 2 odst. 5 SFEU a článkem 196 SFEU proto vítá, že Komise nevyslyšela požadavek na zřízení evropské jednotky civilní ochrany;

35.

podporuje Komisi v jejím úsilí o vytvoření společného přístupu EU s cílem řídit oblast předcházení katastrofám, reakce na ně a vypořádávání se s jejich následky v souladu se smlouvami.