31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 77/1

1.1

EHSV ve svých stanoviscích ke snižování emisí CO2 vždy důrazně podporoval všechny legislativní iniciativy Komise, jejichž účelem je dosáhnout konkrétních a viditelných cílů při omezování skleníkových plynů jako zásadního příspěvku v boji proti změně klimatu.

1.2

EHSV souhlasí s cíli stávajícího nařízení, které se zabývá postupným a konkrétním snížením emisí CO2 a navrhuje dosáhnout cíle 130 g/km do roku 2012 pomocí technologických zlepšení motorů.

1.3

Výbor kromě toho doufá, že všechny zúčastněné strany vyvinou úsilí, aby bylo možné prostřednictvím integrovaného přístupu dosáhnout cíle 120 g/km do roku 2012, jak stanoví sdělení Komise z února 2007, a vybízí Radu a Evropský parlament, aby rychle schválily všechny právní předpisy, které by mohly kladně působit v boji proti změně klimatu.

1.3.1

EHSV Komisi doporučuje, aby stanovila dlouhodobé cíle, jak naznačil i Evropský parlament: pro rok 2020 bude nutné najít odvážnější řešení.

1.4

Zvláště pak doufá, že bude rychle schválen návrh směrnice KOM(2005) 261 v konečném znění o daních v oblasti osobních vozidel, zdokonalena směrnice 1999/94/ES o označování emisí CO2, a vyzývá Komisi ke koordinaci a navržení iniciativ ohledně propagace a marketingu v automobilovém odvětví za účelem podpory vozidel s nižší spotřebou.

1.5

Volba specifického legislativního opatření pro automobilové odvětví se jeví jako nezbytná v zájmu ukončení období dobrovolných závazků přijatých podniky, jelikož tyto závazky, přestože byly významné pro důležitý pokrok v oblasti zlepšení účinnosti osobních automobilů, pokud jde o snížení emisí CO2, se nicméně jeví jako nedostatečné pro dosažení předem stanovených cílů.

1.6

EHSV schvaluje zvolenou strategii a postup a žádá, aby opatření byla reálně splnitelná a aby vhodně vyvážila nezbytná zlepšení životního prostředí, ochranu zaměstnanosti v průmyslovém odvětví, v němž pracuje 13 milionů pracovníků, a plné zachování konkurenceschopnosti evropských podniků v odvětví, které je pro evropskou ekonomiku nepochybně strategické.

1.7

Kladně hodnotí, že bylo zvoleno nařízení jako legislativní nástroj vhodný k zajištění okamžitého respektování rozhodnutí, která budou přijata, čímž se zabrání možnému narušení hospodářské soutěže. K tomu, aby byla zachována a posílena konkurenceschopnost evropských podniků na světovém trhu a zabránilo se vytváření umělých výhod uvnitř EU mezi různými výrobními segmenty v odvětví, je nutné pozorné zhodnocení a obecnější souhlas s časovým rámcem a konkrétními východisky navrhovaných opatření.

1.8

Za tím účelem navrhuje EHSV Komisi, aby zvážila možnost nahradit současný systém stanovení limitních hodnot emisí vycházející výhradně z hmotnosti vozidel (platný v Japonsku) upevněním alternativních parametrů, například stopy (rozvor náprav automobilu vynásobený jeho rozchodem kol), která již platí pro nákladní vozidla v USA.

1.9

EHSV vyzývá, aby se věnovala větší pozornost průběhu lineární křivky (nárůstu v procentech) kvůli jejímu přímému dopadu na zátěž, která se má rozdělit mezi výrobce. V souhrnu posouzení dopadů [SEK(2007) 1724] Komise tvrdí: „Aby bylo dosaženo rovnováhy mezi kritérii, měla by být dle původní analýzy v tomto stádiu blíže vzata do úvahy oblast mezi 50 % a 80 %.“ Tím mlčky připouští, že by posouzení dopadů v tak citlivé oblasti mělo být výrazně zdokonaleno. Zvolení 60 % nárůstu ponechává problémy otevřené a může vyvolat spor s některými výrobci, kteří tuto volbu nepovažují za spravedlivou ani vyváženou. EHSV doporučuje, aby hodnota, která bude nakonec po všech nezbytných šetřeních zvolena, nepřinášela žádné výhody ani nezpůsobovala žádné škody.

1.10

Dalším aspektem, který vyžaduje pečlivé posouzení, je zavedení sankčních opatření stanovených v článku 7 posuzovaného nařízení. EHSV souhlasí se zavedením těchto opatření vzhledem k jejich zjevnému přesvědčovacímu účelu, který je v nich obsažen, domnívá se však, že jejich značná progresivita neumožní evropskému průmyslu přizpůsobit ve stanoveném čase těmto hodnotám svůj výrobní řetězec. Tato opatření se ve srovnání s opatřeními stanovenými pro jiná odvětví jeví jako nevyvážená a jsou vnitřně nevyvážená mezi výrobci malých a středních automobilů a výrobci velkých automobilů, jelikož postihují relativně více výrobce malých a středních automobilů.

1.11

EHSV se domnívá, že tato opatření budou postupně velmi přísná a nakonec se odrazí v konečných cenách, a dopadnou tedy na kupujícího a pravděpodobně naruší hospodářskou soutěž, což zpomalí obnovu vozového parku. Vyzývá Komisi k takovým krokům, aby případné prostředky vzniklé z těchto opatření zůstaly v rámci automobilového odvětví a mohly se nejen stát pobídkou k výměně za méně znečišťující vozidla, k informačním programům, které by při nákupu posílily pozornost věnovanou emisím CO2, ale i přispět jako dodatečné zdroje ke značným prostředkům nezbytným v oblasti výzkumu a vývoje.

1.12

EHSV totiž vzhledem k důležitosti možných výsledků považuje úlohu vědeckého výzkumu pro očekávaný pokrok v odvětví za nezbytnou a vychází z úvahy, že se v první fázi, v níž je možné získat výsledky za použití stávající technologie, lze odůvodněně domnívat, že budoucnost bude vyžadovat „technologické odpoutání od současnosti“ a zavedení pokročilejší technologie.

1.13

Volba výzkumu podle EHSV vyžaduje značné prostředky a pevný závazek, pokud jde o určení směru, počínaje úsilím o koordinaci již probíhajících iniciativ v jednotlivých členských státech, na vysokých školách a ve všech špičkových technologických střediscích na různých úrovních, za současného stanovení a podpory přímé účasti výrobců.

1.14

EHSV se proto domnívá, že mobilizace vědecké obce je možné docílit vytvořením společné technologické iniciativy, která bude specifická pro automobilové odvětví.

1.15

EHSV se domnívá, že posouzení dopadů není dostatečně podrobné, jak dokazuje výbor pro hodnocení posouzení dopadů. V dokumentu SEK(2007) 1725 bylo požadováno objasnění důsledků pro dosažení cílů, které by mohly vzniknout, a rovněž vysvětlení možných odchylek od předpokládaných výsledků podle modelu TREMOVE. Musí být provedeny další analýzy ostatních citlivých proměnných, jako jsou ceny paliv nebo autonomní přírůstek hmotnosti (AMI). Je třeba posílit analýzu a posouzení regionálních dopadů, zejména na zaměstnanost, dodavatelský sektor automobilového odvětví a mezinárodní konkurenceschopnost.

1.16

K úspěchu tak podrobné strategie je podle názoru EHSV nezbytné zavést přiměřená doprovodná opatření a chránit průmyslovou strukturu Evropy v zájmu ochrany a pokud možno posílení současné úrovně konkurenceschopnosti a ochrany kvalitních pracovních míst v odvětví. EHSV považuje za žádoucí, aby bylo přijato postupné zavádění („phasing-in“), jehož účelem by bylo dosáhnout do roku 2012 alespoň 80 % úrovně konečných cílů a postupně tuto mez zvyšovat, aby bylo výsledného cíle konečně dosaženo do roku 2015.

1.17

Důležitou součást dosažení cílů v oblasti životního prostředí a ochrany konkurenceschopnosti tvoří povinné uplatnění emisních limitů na všechny osobní automobily prodávané v Evropě, ale vyráběné v zemích mimo EU. Tyto limity se uplatní na dovážené automobily.

1.18

EHSV považuje tento návrh za počátek cesty, kterou se budou na celém světě řešit problémy v oblasti životního prostředí související s dopravou, a vyzývá Komisi, aby urychleně připravila vhodné právní předpisy, které by se zabývaly omezením emisí CO2 z lehkých užitkových, těžkých a dvoukolových vozidel, a shromažďovala všechny údaje týkající se emisí těchto vozidel.

1.19

EHSV zdůrazňuje, že i když je odvětvová politika v automobilovém odvětví důležitá, nenaplňuje zcela jednolitější úsilí o obecnou dopravní politiku. Představuje však rozhodný náznak nasměrování celého odvětví k cílům v oblasti životního prostředí, kterých již bylo v ostatních odvětvích evropského průmyslu dosaženo.

1.20

EHSV zdůrazňuje a doufá, že se současně se stanovenými opatřeními, které jsou specifické pro toto odvětví, bude usilovat o dosažení očekávaných výsledků pomocí kroků z hlediska poptávky po dopravě. Podle názoru EHSV je nezbytné podporovat přísnou politiku stále většího a rozhodnějšího přesunu od silniční dopravy k alternativám, které produkují méně skleníkových plynů, jako je železniční, říční nebo hromadná doprava, a to pokud možno dopravními prostředky s velmi nízkými emisemi.

1.21

EHSV nesouhlasí s navrhovaným zněním dočasné výjimky stanovené v článku 9 nařízení kvůli zjevnému rozdílu v zacházení s jednotlivými výrobci. Podle názoru EHSV je nezbytné, aby nedošlo k žádné regulativní výhodě, která by narušila hospodářskou soutěž.

1.22

EHSV doporučuje, aby byl vypracován model internalizace při výpočtu CO2 ze všech emisí spojených s výrobou automobilů. Uhlíková stopa by měla být zohledňována pro celý životní cyklus automobilů.

1.23

Aby se tohoto cíle dosáhlo, je třeba zahájit diskusi o životních stylech. EHSV se na toto téma nedávno vyjádřil v konkrétních stanoviscích. Je společným přesvědčením, že pokud se bude pokračovat v trendu růstu počtu soukromých osobních vozidel, zvětšování jejich rozměrů a budou se upřednostňovat dopravní prostředky, které vypouštějí velké množství skleníkových plynů a NOx, nebude dosaženo cíle snížení CO2 o 20 %, což nemůžeme a nesmíme připustit.

2.1

Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu, která byla jménem Evropského společenství schválena rozhodnutím 94/69/ES ze dne 15. prosince 1993, vyžaduje, aby všechny strany vypracovaly a prováděly programy zaměřené na zmírnění změn klimatu.

2.2

Komise na základě těchto údajů postupně rozpracovala řadu legislativních opatření, která Evropské komisi v lednu 2007 umožnila při mezinárodních jednáních navrhnout celosvětové snížení emisí skleníkových plynů o 30 % oproti úrovni v roce 1990, se snížením o 20 % do roku 2020. Tyto cíle poté schválily Rada a Evropský parlament.

2.3

Při zkoumání jednotlivých odvětví se zjistilo, že podle celkových údajů se v období let 1990–2004 snížily emise skleníkových plynů přibližně o 5 %, zatímco v odvětví dopravy se emise za stejné období zvýšily o 26 %.

2.4

Tato skutečnost vyvolala potřebu konkrétních legislativních opatření, aby se odvětví automobilového průmyslu opět zařadilo do celosvětového trendu snižování emisí skleníkových plynů, zvláště pak odvětví osobních automobilů, kde je situace kritická, neboť osobní automobily mohou za 12 % celkových emisí oxidu uhličitého (CO2), který je jak známo hlavním skleníkovým plynem.

2.5

Automobilové odvětví na jedné straně zaznamenalo značný technologický pokrok, díky kterému se v období let 1995–2004 snížily emise CO2 o 12,4 %, a tím se ušetřilo palivo, na druhé straně se trvale zvyšuje poptávka po dopravě a neustále se zvětšují rozměry vozidel, což tuto kladnou stránku zcela znehodnotilo, dokonce to vedlo ke zvýšení celkového objemu emisí skleníkových plynů v dopravě.

2.6

Při neexistenci konkrétních iniciativ takový vývoj vede k tomu, že dosažení stanoveného cíle průměrných emisí u nového vozového parku ve výši 120 g CO2/km není příliš pravděpodobné.

3.1

Strategie Společenství týkající se snížení emisí CO2 se formovala od roku 1995. Je založena na:

3.2

V roce 1998 přijala Evropská asociace výrobců automobilů (ACEA) závazek snížit průměrné emise z nových automobilů do roku 2008 na 140 g CO2/km, následně přijali stejný závazek do roku 2009 japonští (JAMA) a korejští (KAMA) výrobci automobilů.

3.3

Komise uznala tyto závazky a na toto téma vydala doporučení 1999/125/ES (týkající se dobrovolné dohody ACEA), 2000/303/ES (týkající se dobrovolné dohody KAMA) a 2000/304/ES (týkající se dobrovolné dohody JAMA). Pokud jde o monitorování emisí, Komise schválila rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1753/2000/ES, kterým se zřizuje systém monitorování průměrných specifických emisí CO2 z nových osobních vozidel.

3.4

Dne 7. února 2007 přijala Komise pro toto konkrétní odvětví dvě související sdělení:

3.5

Tato sdělení zdůraznila, že byl dosažen pokrok při plnění cíle 140 g CO2/km do roku 2008/2009, ale potvrdila, že cíl dosáhnout 120 g CO2/km u nově vyrobených automobilů nebude splněn.

3.6

Obě sdělení navrhovala přijetí integrovaného přístupu zaměřeného na dva cíle:

3.7

Komise v těchto sděleních uvedla, že cíl průměrných emisí pro nový vozový park by měl vzít v úvahu tyto složky:

3.8

Navržený rámec, který potvrdila jak Rada ve složení pro konkurenceschopnost, tak Rada ve složení pro dopravu, se opírá o záruku, že všichni výrobci automobilů zvýší své úsilí o výrobu ekologičtějších automobilů, avšak se zřetelem na co nejvyšší hospodárnost z hlediska nákladů.

3.9

To znamená, že snižování emisí CO2 musí probíhat v rámci integrovaného přístupu, jenž zahrnuje všechny zúčastněné strany a zdůrazňuje vhodnost legislativního návrhu, který usiluje o dosažení předem stanovených cílů v rámci zachování konkurenceschopnosti automobilového průmyslu v celosvětovém měřítku.

4.1

Cílem zkoumaného návrhu nařízení KOM(2007) 856 je „snížit emise CO2 z lehkých užitkových vozidel“ a zabývat se dosažením cíle 130 g/km do roku 2012. Použije se na motorová vozidla kategorie M1 definovaná v příloze II směrnice 2007/46/ES a vozidla v souladu s čl. 2 odst. 2 nařízení (ES), která jsou ve Společenství registrována poprvé a která nebyla předtím registrována mimo Společenství.

4.2

Návrh je součástí integrovaného přístupu a bude doplněn o další opatření, jež povedou ke snížení emisí o dodatečných 10 g CO2/km, aby se tak dosáhlo konečného cíle ve výši 120 g CO2/km, jak se uvádí ve sdělení KOM(2007) 19.

4.3

Nařízení při stanovení emisních norem bere v úvahu:

4.4

Cílem zkoumaného návrhu kromě toho je:

4.5

Toto nařízení je podle Komise v souladu s ostatními cíli a politikami Unie a vzniklo po rozsáhlých konzultacích a za přímého přispění pracovní skupiny zřízené za tímto účelem v rámci Evropského programu pro změnu klimatu (skupina CARS 21) a za přímé účasti všech dotčených stran.

4.6

Právní základ. Článek 95 Smlouvy o ES se jeví jako vhodný právní základ pro zajištění rovných podmínek všech subjektů a představuje vysokou úroveň ochrany zdraví a životního prostředí.

4.7

Zásada subsidiarity a zásada proporcionality. Návrh je s těmito zásadami v souladu, neboť i když nespadá do výlučné pravomoci Společenství, zabraňuje vzniku překážek jednotného trhu a přijetí právních předpisů na úrovni Společenství zjednodušuje opatření pro snížení dopadu osobních automobilů na změnu klimatu harmonizovaným způsobem.

4.8

Volba legislativního nástroje. Návrh nařízení je podle Komise nejvhodnější volbou pro zajištění okamžitého respektování opatření, která budou přijata, čímž se zabrání narušení hospodářské soutěže, které by mohlo mít dopad na vnitřní trh.

4.9

Sledování. Jednotlivé členské státy musejí zjišťovat emise oxidu uhličitého z nových osobních automobilů, měřené harmonizovaným způsobem podle metodiky stanovené nařízením (ES) č. 715/2007, a následně je sdělovat Komisi postupem stanoveným v článku 6.

4.10

Prohlášení o shodě. Výrobci mají podle směrnice 2007/46/ES povinnost vydávat prohlášení o shodě, jímž musí být opatřeno každé osobní vozidlo a které představuje nezbytný nástroj, na jehož základě členské státy povolují registraci a uvedení do provozu nového osobního vozidla, až na výjimky stanovené v článku 9 tohoto nařízení.

4.11

Poplatek za překročení emisí. V článku 7 zkoumaného nařízení se navrhuje, aby od roku 2012 byl v případě emisí překračujících určený cíl uložen výrobci nebo správci sdružení poplatek za překročení emisí. Tyto poplatky, které v následujících letech progresivně rostou od data stanoveného v tomto článku, se považují za příjem pro rozpočet Evropské unie.

5.1

Ve svém usnesení ze dne 24. října 2007 přivítal Evropský parlament strategii Komise, ale navrhl, aby cíle pro emise byly uplatněny od roku 2011, aby se technickými zlepšeními u samotných automobilů dosáhlo v roce 2015 hodnoty 125 g CO2/km. Evropský parlament trval i na druhém kroku s dlouhodobým cílem dosáhnout 95 g do roku 2025 a přál si, aby se v roce 2025 výhledově dosáhlo 70 g, přičemž v roce 2016 by proběhlo ověření vývoje dosažených výsledků.

6.1

Spotřebitelské chování nabývá značného významu pro dosažení kladných výsledků snižování emisí CO2 z osobních automobilů. Komise proto zahájila přípravné práce na změně směrnice 1999/94/ES o informacích pro spotřebitele týkajících se shody nových automobilů s cíli pro emise, které vedou k úspoře paliva, aby uživatelé více přispěli k dosažení očekávaných cílů.

7.1

EHSV potvrzuje, stejně jako ve svých předchozích stanoviscích k legislativním návrhům Komise týkajícím se snižování emisí CO2, svoji podporu všem iniciativám Společenství, jejichž cílem je dosáhnout konkrétních cílů při omezování skleníkových plynů, což je zásadní otázkou v boji proti změně klimatu.

7.2

EHSV souhlasí s cíli předloženého návrhu nařízení, avšak s níže uvedenými připomínkami, a vybízí Radu a Evropský parlament, aby rychle schválily všechny právní předpisy, které by mohly působit proti právě probíhající změně klimatu.

7.3

EHSV vyzývá evropské instituce, aby spěšně schválily návrh směrnice KOM(2005) 261 v konečném znění o daních v oblasti osobních vozidel, což přispěje k rychlejšímu dosažení cíle a povzbudí podniky k většímu úsilí, a aby se snažily urychleně zdokonalit směrnici 1999/94/ES o označování emisí CO2 a koordinovaly a navrhovaly iniciativy ohledně propagace a marketingu v automobilovém odvětví zaměřených na podporu vozidel s nižší spotřebou a zákazu propagace vozidel, která více znečišťují.

7.4

Pokud jde konkrétně o toto nařízení, EHSV podporuje volbu článku 95 Smlouvy o ES, neboť se zdá, že je vhodný pro zajištění rovných podmínek pro všechny subjekty a představuje vysokou úroveň ochrany zdraví a životního prostředí.

7.5

Kladně hodnotí, že bylo zvoleno nařízení jako legislativní nástroj vhodný k zajištění okamžitého respektování opatření, která budou přijata, čímž se zabrání možnému narušení hospodářské soutěže. Tato volba se jeví jako nezbytná s ohledem na období, v němž se dobrovolné závazky přijaté automobilovým průmyslem projevily jako nedostatečné pro dosažení určených cílů, přestože je třeba tyto závazky ocenit za výsledky v oblasti zlepšení účinnosti osobních automobilů, pokud jde o emise CO2.

7.6

EHSV schvaluje návrh na snížení emisí CO2 na 130 g/km zlepšováním technologií automobilových motorů, lituje však, že přísnější cíl (120 g/km) původně stanovený na rok 2012 se nadále nezdá být uskutečnitelným. Uznává, že Komise nyní navrhuje dosáhnout cíle 120 g/km pomocí integrovaného přístupu zahrnujícího zvýšení kvality pneumatik, šíření osvěty spotřebitelů, pobídky pro ekologickou jízdu (1) a především vyšší vyžívání biopaliv. Výbor to však, vzhledem k rostoucím pochybnostem o proveditelnosti a vhodnosti cíle pro využívání biopaliv v dopravě, nepovažuje za vhodnou alternativu.

7.7

Výbor proto doporučuje, aby Komise pro automobilový průmysl nyní stanovila další cíle v oblasti snížení uhlíkových emisí vozidel v nadcházejících letech. Domníváme se, že pokud se nyní stanoví posloupnost stále přísnějších cílů pro nadcházející léta, jasně se tím upozorní na normy, které v těchto letech budou zavedeny, a evropský průmysl tak bude moci odpovídajícím způsobem uzpůsobit své výrobní plány.

7.8

Výbor považuje dosažení tohoto cíle za významný přínos automobilového odvětví pro boj proti skleníkovým plynům v odvětví dopravy, protože by za toto období přineslo snížení emisí CO2 o 400 milionů tun.

7.9

K dosažení ambiciózních cílů a cílů vzdálené budoucnosti je podle názoru EHSV třeba zásadního přispění v podobě značných investic do výzkumu a vývoje způsobilého propojit a koordinovat iniciativy probíhající v jednotlivých členských státech, na vysokých školách, ve všech špičkových technologických střediscích tohoto odvětví, a také stanovení přímé účasti výrobců.

7.9.1

EHSV dává Komisi a členským státům na vědomí, že je třeba, aby byla přijata opatření na podporu příjmu – i v podobě daňových pobídek – pro početné rodiny, které jsou nuceny používat velké automobily. Měly by být prozkoumány situace na východních trzích, na nichž je střední délka životnosti vozového parku velmi vysoká a prodávají se ojeté automobily od druhého či třetího majitele, které více znečišťují. Bylo by potřeba najít v těchto zemích možnost, jak povzbudit výměnu pomocí konkrétních opatření. Je zjevné, že země s nižším příjmem na obyvatele se nemohou těšit z výhod všeobecného snížení emisí, protože si nemohou kupovat nové automobily s nižšími emisemi, které jsou ale také velmi pravděpodobně dražší.

7.10

Zdá se zřejmé, že může-li být výsledků příštích let rozumně docíleno použitím existujících technologií, bude do budoucna nezbytné myslet na „technologické odpoutání od současnosti“ zavedením pokročilejší technologie.

7.11

EHSV se proto domnívá, že vysoké úrovně mobilizace vědecké obce je možné docílit vytvořením společné technologické iniciativy na základě programu spolufinancování z dostatečně velkého evropského rozpočtu a obdobného příspěvku podniků, jak bylo nedávno navrženo pro významná odvětví jako vodíkové a palivové články, letectví a letecká doprava, inovativní léčiva, počítačové systémy a nanoelektronika.

7.12

EHSV podporuje politiku, jež zavede penále od roku 2012 za nesplnění navržených cílů, jak uvádí článek 7 zkoumaného nařízení, jelikož podporuje jeho přesvědčovací účel, domnívá se však, že by se příjmy z tohoto penále měly vyčlenit na činnosti související s automobilovým průmyslem, jako je:

7.13

EHSV se domnívá, že tato opatření a jejich značná progresivita nejsou přiměřené schopnosti evropského průmyslu přizpůsobit výrobní řetězec novým limitům. Sankční opatření, která se téměř jistě odrazí v konečných cenách, se jeví jako zvlášť vysoká a mohou se stát činitelem narušujícím hospodářskou soutěž a způsobit, že toto odvětví bude vzhledem k ostatním odvětvím poškozeno. Bude třeba nalézt takové řešení, které by tuto zátěž vyrovnalo zohledněním průměrných nákladů, které ponesou další výrobní sektory, jichž se snižování emisí CO2 týká.

7.14

EHSV navrhuje Komisi, aby zvážila možnost nahradit současný systém stanovení limitních hodnot emisí vycházející z hmotnosti vozidel alternativními parametry, například stopou (stopa automobilu se vypočte tak, že se rozvor náprav automobilu vynásobí jeho rozchodem kol).

7.15

Průběh lineární křivky (tj. nárůst v procentech) ovlivní zátěž, která se má rozdělit mezi výrobce, a výsledky v oblasti životního prostředí. Čím více se tento nárůst blíží 100 %, tím méně nákladů nesou výrobci automobilů s velkou hmotností, a naopak, čím více se tento nárůst blíží 0 %, tím většího úsilí bude třeba k dosažení stanovených cílů (80 % nárůst zvýší emise o 6 g, 20 % nárůst o pouhých 1,5 g). Komise určila 60 % nárůst (zvýšení o 4,6 g). Výbor vyzývá Komisi, aby tento návrh ještě zvážila, aby bylo zcela vyloučeno, že bude vydáno nařízení, které by mohlo zvýhodnit či znevýhodnit kterýkoli evropský podnik.

7.16

Pokud by Komise měla zachovat tento přístup založený na hmotnosti, pak by nebylo příliš smysluplné v roce 2010 přezkoumávat nárůst a ke zvyšování hmotnosti by se mělo přihlížet od roku 2013.

7.17

EHSV vyzývá Komisi, aby urychleně připravila nové vhodné právní předpisy, které by mohly omezit emise CO2 z lehkých užitkových, těžkých a dvoukolových vozidel, pro něž je třeba mít spolehlivé a ověřené údaje o skutečných emisích.

7.18

EHSV vybízí Komisi, aby spolu s oprávněnými hledisky ochrany životního prostředí náležitě zvážila pečlivé posouzení důsledků, jež může přinést vývoj tak složitého postupu pro zaměstnanost 13 milionů pracovníků, kteří v současnosti pracují v celém řetězci automobilového odvětví. Kvůli stále rostoucím cenám ropy a přání spotřebitelů platit méně za pohonné hmoty by evropští výrobci automobilů vyrábějící účinnější automobily mohli mít konkurenční výhodu, která by mohla podpořit zaměstnanost v EU.

7.19

Podle názoru EHSV je nezbytné zavést přiměřená a konkrétní doprovodná opatření v oblasti výzkumu nových inovačních a účinných technologií v zájmu udržení a pokud možno posílení současné úrovně konkurenceschopnosti evropského automobilového průmyslu a kvalitních pracovních míst.

7.20

Důležitou součást tohoto procesu tvoří podle názoru EHSV přesné a povinné uplatnění emisních limitů na všechny osobní automobily prodávané v Evropě, ale vyráběné v zemích mimo EU. Tyto limity budou vypočítány na základě dovozů.

7.21

EHSV se domnívá, že zprávy o dosaženém pokroku, se kterými se počítá pro rok 2010, jsou významnou příležitostí k ověření celkové strategie, a proto požaduje, aby byl zapojen do těchto pravidelných hodnocení a následně měl možnost vyjádřit svůj názor.

7.22

EHSV se domnívá, že posouzení dopadů není dostatečně podrobné. Samo stanovisko výboru pro posouzení dopadů doporučilo vzhledem k důležitosti tématu detailnější zvážení některých rozhodujících bodů.

7.23

V dokumentu SEK(2007) 1725 bylo požadováno objasnění dopadu na složení vozového parku a důsledků, které by to mohlo mít pro dosažení cílů, a rovněž vysvětlení možných odchylek od předpokládaných výsledků podle modelu TREMOVE (2). Dokument dále požadoval další analýzu citlivosti některých proměnných, jako jsou cena paliva nebo autonomní přírůstek hmotnosti (AMI). Měly by být posouzeny regionální dopady, zejména na zaměstnanost. A konečně bylo navrženo další posouzení dodavatelského sektoru automobilového odvětví a mezinárodní konkurenceschopnosti. EHSV s těmito doporučeními souhlasí a doufá, že posouzení dopadů bude podrobné a úplné.

7.24

EHSV zdůrazňuje, že kromě připravených opatření je nutné posílit politiku snižování poptávky po dopravě pomocí stále většího přesunu od silniční dopravy k alternativám, které produkují méně skleníkových plynů, jako je železniční, říční nebo hromadná doprava.

7.25

EHSV nesouhlasí s návrhem dočasné výjimky stanovené v článku 9 nařízení. Navrhované znění totiž popírá rovné podmínky pro všechny podniky a fakticky narušuje hospodářskou soutěž v tomto specifickém segmentu trhu s podobnými výrobky s podobnými vlastnostmi. EHSV je přesvědčen, že výjimka by měla být udělována všem výrobcům (spojeným či nespojeným s jiným výrobcem), hospodářsky soutěžícím ve stejném segmentu trhu, který je ostatně nepatrný (0,2 %).

7.26

EHSV Komisi doporučuje, aby stanovila dlouhodobé cíle, jak naznačil i Evropský parlament: od roku 2020 bude nutné určit odvážnější řešení a věnovat zvláštní pozornost jejich proveditelnosti. Je nezbytné pokračovat ve snižování emisí a vysílat jednoznačné signály vyjadřující vůli vytrvat na této cestě.

7.27

EHSV doporučuje, aby byl vypracován model internalizace při výpočtu CO2 ze všech emisí spojených s výrobou automobilů. V některých zemích se například mnoho součástí vozí z daleka, což přispívá ke zvyšování emisí u každého vyrobeného automobilu ještě před jeho uvedením do provozu. Uhlíková stopa by měla být zohledňována pro celý životní cyklus automobilů, včetně CO2 nezbytného k jejich likvidaci.

7.28

EHSV v některých novějších stanoviscích nabádal Komisi, aby zahájila diskusi o životních stylech. Výbor souhlasí s navrhovanými cíli, ale konstatuje, že bude-li pokračovat trend růstu počtu soukromých osobních vozidel, nákladních silničních vozidel a jiných druhů dopravy, které produkují vysoké emise skleníkových plynů a NOx, současným tempem a naplní-li se prognózy ohledně nárůstu, se kterými počítá Komise, bude nemožné dosáhnout cíle snížení CO2 o 20 %, který byl stanoven v nedávných návrzích Komise.

31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 77/8

1.1

EHSV vítá iniciativu Komise, jejímž cílem je přezkoumat směrnici o bezpečnosti hraček, která však přichází se zpožděním a není dostatečně ambiciózní.

1.2

EHSV konstatuje, že posouzení dopadu, ze kterého návrh vychází, bylo vypracováno již v roce 2004, a nezohlednilo tedy všechny státy, které jsou v současné době členy EU.

1.3

Vzhledem k rostoucímu počtu varovných upozornění na některé hračky, na nějž ukázala poslední zpráva RAPEX (2007), se EHSV podivuje nad tím, že ve zmiňovaném posouzení dopadu nebyly vyvozeny závěry, a to nejen co se týče stávající souvislosti mezi směrnicí a dětskými úrazy způsobenými hračkami, ale především pokud jde o deklarovanou neznalost budoucího dopadu tohoto návrhu na počet a závažnost úrazů způsobených hračkami, což mělo být hlavním záměrem a odůvodněním této iniciativy.

1.4

Vzhledem k tomu, že Komise přiznává, že o úrazech způsobených hračkami v Evropské unii neexistují dostatečně spolehlivé a důvěryhodné statistické údaje, navrhuje EHSV, aby Komise ve spolupráci s příslušnými úřady v členských státech vytvořila vhodný systém statistických informací, který by byl přinejmenším na stejné úrovni jako ten, který již existuje v některých právních řádech a je dostupný všem účastníkům procesu výroby a uvádění výrobků na trh jako způsob předcházení úrazům (1).

1.5

Dle názoru EHSV by právním základem návrhu měl být spíše článek 153 Smlouvy, a nikoliv pouze článek 95, a to proto, že důležitějším zájmem je zde účinná ochrana dětí, jež stojí nad pouhým usnadněním přeshraničního obchodu s hračkami.

1.6

S ohledem na oblast a povahu nového navrhovaného předpisu a zkušenostem získaným při používání platné směrnice v různých členských státech se EHSV rovněž domnívá, že jakmile bude schválena plná harmonizace, vhodnějším právním nástrojem by spíše než směrnice mělo být nařízení.

1.7

EHSV vítá ucelenost a dobrou strukturu návrhu z technicko-právního hlediska a obecně souhlasí s inovujícími opatřeními, zejména pokud jde o:

1.8

EHSV však lituje, že se návrh nezabývá některými velmi významnými a důležitými aspekty – nebo se jimi nezabývá v dostatečné míře – jako zejména:

1.9

Výbor rozhodně vyzývá Komisi, aby svůj návrh přezkoumala s ohledem na toto stanovisko s cílem učinit z něho důvěryhodnější a účinný nástroj na ochranu a zaručení bezpečnosti dětí při používání hraček.

1.10

Výbor apeluje na EP a Radu, aby přijaly předkládaná doporučení a zohlednily je v rámci legislativního procesu, který povede k přijetí nové směrnice.

2.1

V 70. letech Komise poprvé zveřejnila záměr právně upravit oblast bezpečnosti hraček, a to prostřednictvím různých návrhů, které byly pro neexistenci politického konsensu vždy postupně staženy. Konečně v návaznosti na rozhodnutí Rady ze dne 23. června 1986 (2) o ochraně a bezpečnosti spotřebitele bylo v novém návrhu Komise dosaženo konsensu a stanoveno, že je nezbytné na evropské úrovni harmonizovat definici „hračky“, normy pro výrobu hraček, základní požadavky na jejich bezpečnost, podmínky jejich uvádění na trh a zaručení toho, že pro děti jejich používání nebude nebezpečné.

2.2

Tehdy vydaná směrnice 88/378/ES ze dne 3. května 1988 (3) byla jednou z prvních legislativních iniciativ vzniklých na základě „nového přístupu“ v oblasti technické harmonizace a normalizace, jež vycházel z rozhodnutí Rady ze dne 7. května 1985 (4).

2.3

EHSV vydal k tehdejšímu návrhu směrnice (5) povinné stanovisko, ve kterém projekt příznivě přijal, přičemž vyslovil politování nad dlouhými prodlevami při jeho přípravě a na základě ustanovení, že všechny hračky musejí být spolehlivé a že jsou děti v případě nebezpečí zranitelné a musí se jim dostát zvláštní ochrany, zdůraznil, že otázku bezpečnosti hraček je třeba pojmout z hlediska širšího dosahu směrnice o odpovědnosti za výrobek (6).

2.4

Směrnice z roku 1988 byla mezitím několikrát upravena (7), významným způsobem pozměněna směrnicí 93/68/EHS ze dne 22. července 1993 (8) a bylo k ní rovněž vypracováno sdělení Komise týkající se jejího používání (9).

2.5

V letech 1992 a 2001 byly přijaty a zveřejněny dvě směrnice týkající se bezpečnosti výrobků obecně, jež zahrnuje i bezpečnost hraček (10), přičemž směrnice z roku 2001 obzvláště zdůrazňuje změny ve Smlouvě, zejména v článku 152, týkajícím se veřejného zdraví, a 153, týkajícím se ochrany spotřebitele, a to v kontextu zásady předběžné opatrnosti.

2.6

Dvacet let po zveřejnění směrnice z roku 1998 navrhuje Komise novou směrnici týkající se tohoto tématu; uvědomila si, že platné předpisy mezitím zastaraly, jejich oblast působnosti a v ní používané termíny bylo potřeba přeformulovat tak, aby byly jasnější, a přizpůsobit je novým skutečnostem, že bylo naléhavě nutné zajistit soulad jejich ustanovení s nedávno navrženým celkovým legislativním rámcem uvádění výrobků na trh (11), a zejména že by přejmutí a provedení směrnice v jednotlivých členských státech odhalilo závažné nedostatky a rozdíly v souvislosti s jejím používáním, a že je toto vše třeba vyřešit.

2.7

Stávající návrh vychází ze tří důležitých technických studií, jež je nutno považovat za její součásti; dvě z nich se týkají požadavků na jisté, údajně nebezpečné, chemické látky využívané při výrobě hraček, a na jejich používání, a třetí je obecné posouzení dopadů, jehož konečná zpráva je z roku 2004.

2.8

Díky stávajícímu návrhu hodlá Komise splnit tyto cíle (ve zkratce):

3.1

EHSV vítá iniciativu Komise, jež však přichází se zpožděním, a to vzhledem k tomu, že směrnice, která je předmětem přezkumu, je v platnosti již více než 20 let a že v parametrech a technikách výroby hraček a jejich uvádění na trh došlo mezitím k zásadním změnám, stejně jako ve vkusu a návycích jejich přirozených uživatelů. EHSV se však domnívá, že stávající návrh by mohl mít ambicióznější cíle a zohlednit ve svých ustanoveních obavy, jež pramení z nedávných událostí, na něž bylo veřejně upozorněno, a které se odrazily nejen v naléhavých proslovech a stanoviscích komisařky pro ochranu spotřebitele, ale rovněž v usnesení EP ze září 2007, s jehož obsahem Výbor souhlasí (12). Lituje proto, že na diskusi s EHSV nebyli přítomni také zástupci generálního ředitelství pro zdraví a ochranu spotřebitele, které pravděpodobně nebylo přímo zapojeno do přípravy směrnice.

3.2

EHSV se podivuje, že posouzení dopadu, ze kterého návrh vychází, je starší než 4 roky a nezohledňuje situaci ve všech členských státech. Dodává, že není jasné, do jaké míry byli při přípravě návrhu skutečně zapojeni a konzultováni zástupci spotřebitelů a rodin a jakým způsobem se to v návrhu odrazilo.

3.3

Vzhledem k tomu, že Komise upozorňuje na údajné nedostatky při používání směrnice, se EHSV podivuje nad tím, že směrnice není doplněna opatřeními, jimiž by Komise prosazovala řádné dodržování tohoto předpisu Společenství.

3.4

EHSV nemůže pochopit, jak může Komise vyvozovat závěry o situaci, již zamýšlí změnit, či o účinnosti navrhovaných opatření, ačkoliv sama uznává, že nemá dostatek příslušných statistických údajů. Je nicméně známo, že evropský trh s hračkami, odhadovaný na 17,3 miliard EUR v maloobchodních cenách v roce 2002 a s objemem dovozu ve výši přesahující 9 miliard EUR, je prosperujícím odvětvím, na němž se podílí přibližně 2 000 podniků, převážně malých a středních, jež přímo zaměstnávají více než 100 000 pracovníků (13).

3.5

EHSV má za to, že samotná povaha návrhu by měla vést k tomu, že za právní základ bude považován nejen článek 95, ale nutně také článek 153, jelikož znění návrhu nezdůrazňuje pouze dotvoření vnitřního trhu, ale týká se spíše kategorie spotřebitelů, která je obzvláště zranitelná a v žádném případě ji nelze považovat za „průměrného spotřebitele“.

3.6

Totiž vzhledem k tomu, že děti jsou nepřímými spotřebiteli hraček, jelikož je nenakupují ony samy, ale jejich rodiče a další dospělí lidé, kteří jim je předkládají k použití, by měla být Komise v otázkách potřeby informovat a vzdělávat tuto skupinu spotřebitelů přísnější, což by se také mělo odrazit ve znění návrhu.

3.7

EHSV rozumí, že v tomto případě Komise zvolila přístup úplné harmonizace, a opakuje, že je pevně přesvědčen o tom, že v případech, jako je tento, by bylo o mnoho výhodnější použít nástroj nařízení namísto směrnice; ten by přinesl evidentní výhody v podobě právní jistoty a předešlo by se tak nejistým výsledkům způsobeným zpožděným a chybným přejímáním směrnice a následnými rozdíly v jejím používání, k nimž docházelo v případě platné směrnice (14).

3.8

S ohledem na povahu věci, neustálý vývoj vědeckých a technických poznatků, možnost případných úrazů, jež byla prokázána případy Mattel a Fisher Price, či na znepokojující nárůst varovných upozornění na některé hračky, jenž byl prokázán v poslední výroční zprávě RAPEX (2007), a na to, že má tak tento sektor zdaleka nejvíce oznámení (31 %) (15), dalo se předpokládat, že návrh si vezme ze všech těchto událostí ponaučení, především pak z neúspěchu systému „post-market surveillance“ (sledování po uvedení na trh), a dá směrnici proveditelnější a vymahatelnější charakter – což by mohlo vést k větší bezpečnosti trhu s hračkami – a v případě pochybnosti zakáže, aby se jako dětská hračka používalo cokoliv, co by bylo možné považovat za nebezpečné, i v případě, že by nebezpečí bylo minimální a jeho pravděpodobnost nejistá, a to vzhledem k nepředvídatelnosti dětského jednání. K tomu však očividně nedošlo.

3.9

Pokud jde o značku CE, EHSV by pouze připomněl a zopakoval slova, která zazněla již v jeho dřívějším stanovisku k tématu společného rámce pro uvádění výrobků na trh, a tedy že „nedostatečná věrohodnost označení CE představuje nedostatečnou důvěru v celý systém […] a nakonec i adekvátnost právních předpisů nového přístupu.“  (16)

V této situaci vyzývá EHSV Komisi, aby uvedla konečné znění tohoto návrhu do souladu se zněním přijatým v souvislosti s již zmiňovaným souborem návrhů týkajícím se společného rámce (17).

3.10

EHSV plně souhlasí s návrhem EP vytvořit evropské označení bezpečnosti pro hračky, které by přidělovaly nezávislé externí subjekty, a lituje, že návrh nezohlednil celý soubor připomínek uvedený v usnesení EP ze září 2007; EHSV nicméně sdílí obavy MSP, ne v tom smyslu, že by jimi vyrobené a na trh uvedené hračky snad byly méně bezpečné, ale spíše co se týče přiměřenosti prostředků používaných k certifikaci shody, zvláště u výrobků, které nepochází ze sériové výroby nebo byly vyrobeny v limitované sérii (18).

3.11

EHSV se domnívá, že veškeré látky, které byly řádně uznány za potenciálně nebezpečné, musí být z výroby hraček naprosto vyloučeny, a to přiměřenou a vyváženou formou, proveditelnou z hlediska zodpovědného výrobce a vymahatelnou ze strany orgánů.

3.12

EHSV vítá nedávné rozhodnutí Komise týkající se „magnetických her“, je však udiven tím, že se touto otázkou nezabývá navrhovaná směrnice; reakci Komise, jež spočívá v pouhé „výzvě“ adresované členským státům k připojení „varování“ (individuální pro každý stát), považuje za příliš laxní, vzhledem k závažnosti nebezpečí a k úrazům, které byly u těchto hraček již zaznamenány.

3.13

Co se týče sankcí, má EHSV za to, že by bylo na místě přesnější vymezení jejich stupně a charakteru, podobně jak to Komise již učinila v oblastech, kde je škodlivost zavrženíhodných jednání ze společenského hlediska o dost menší.

3.14

EHSV obecně lituje, že se tímto promarní příležitost dosáhnout v této oblasti alespoň stejného stupně ochrany evropských dětí, jakého dosahují, dokonce z iniciativy samotných výrobců, některé členské i další státy, kde jsou jisté typy hraček prostě a jednoduše zakázány, jak prokázala velmi nedávná studie zadaná Evropským parlamentem (19).

3.15

EHSV si je vědom vysoké úrovně stávající hospodářské soutěže na mezinárodní úrovni v hračkářském průmyslu. Proto žádá Evropskou komisi, Evropský parlament a Radu, aby zohlednily hospodářskou soutěž v odvětví při zavádění změn v legislativním procesu přijímání této směrnice. Nejedná se o to snížit standardy bezpečnosti hraček na úkor ochrany spotřebitele, zejména dětí, nýbrž o přísné dodržování pravidel mezinárodního obchodu, aby měly evropské firmy stejné podmínky hospodářské soutěže.

3.16

EHSV vyzývá Komisi, aby se k otázce obav panujících ve společnosti v souvislosti s výrobou hraček postavila citlivě, a to zejména pokud jde o třetí země, kde jsou k jejich výrobě využívány děti útlého věku, které pracují za odsouzeníhodných podmínek z hlediska pracovní doby i pracovního prostředí a každý den zacházejí s jedovatými a velmi nebezpečnými látkami, a aby zaujala postoj, kterým bude jasně hájit „ekologické“ a „etické“ hračky.

—

obaly výrobků, a konkrétněji případy, kdy jsou hračky zabaleny do plastových sáčků;

—

možnost, že se části hračky oddělí a děti je polknou;

—

vlastnosti hraček v případě, že se poškodí.

—

ujasnit, že se nesmí používat jako systém značení nebo etiketování pro účely spotřeby, nebo být za takový systém považován, ani jako záruka kvality, osvědčení nebo schvalování ze strany nezávislých třetích subjektů, ale pouze jako prohlášení o shodě a technické dokumentaci, které musí výrobce nebo dovozce v souladu s požadavky na výrobek s plnou odpovědností předložit úřadům a spotřebitelům,

—

racionalizovat různé postupy posuzování shody,

—

posílit právní ochranu označení CE jeho registrací jakožto kolektivní ochranné známky, jež veřejným orgánům umožňuje rychle zasahovat a zamezovat zneužívání, avšak zachovat možnost doplňkových vnitrostátních značek,

—

posílit mechanismy dozoru nad trhem a celní kontroly na hranicích,

—

z podnětu výrobců a spotřebitelů zahájit studii, která prozkoumá pozitivní a negativní hlediska případného dobrovolného kodexu chování na účinnost šíření značek jakosti a evropských i vnitrostátních etiket, ať už dobrovolných nebo povinných, a jejich vztah k označení CE.“

31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 77/15

1.1

EHSV zdůrazňuje význam Lisabonské strategie pro zachování výhod jednotného trhu a jeho rozvoj a konsolidaci.

1.2

Řádně fungující, konkurenceschopný jednotný trh otevřený inovacím je pro Evropu zásadní, má-li při zachování sociálních standardů z globalizace vytěžit co nejvíce. EHSV je v této souvislosti znepokojen nedávnými rozhodnutími Evropského soudního dvora týkajícími se vysílání pracovníků a analyzuje jeho důsledky pro acquis Společenství v oblasti sociální politiky (1).

1.3

V oblasti rozvoje jednotného trhu EHSV zdůrazňuje význam podpory a investování do vědeckého výzkumu a výsledků inovací, pomoci vnitrostátním dodavatelům technologií při prosazování inovovaných výrobků a technologií v evropském měřítku a podpory šíření a nadnárodního využívání výsledků výzkumu. Jednotný trh je klíčovým nástrojem pro realizaci lisabonské agendy. Jeho záměrem je přinést užitek spotřebitelům, podpořit hospodářský růst a zaměstnanost, neboť díky němu dochází k postupnému odstraňování překážek ve volném pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu, byť mnohé přetrvávají. Výhody užší integrace jsou nesporné.

1.4

Balíček přezkoumání jednotného trhu vypracovaný Komisí je dobrým základem pro znovuoživení jednotného trhu, jeho úspěch však bude do značné míry záviset na schopnostech a ambicích vlád jednotlivých států a jejich sociálních partnerů převzít odpovědnost a dát k dispozici nezbytné zdroje, které by tato slova změnily ve skutečnost.

1.5

Správné a jednotné prosazování stávajících právních předpisů a norem je jednou z nejdůležitějších výzev. Posouzení dopadu, snížení administrativní zátěže a nákladů spojených s respektováním legislativy vyplývající z daňové roztříštěnosti vnitřního trhu, lepší konzultace sociálních partnerů a zainteresovaných stran, zejména malých a středních podniků, jsou nezbytné jak pro lepší pochopení záměrů regulace, tak pro hledání neregulativních řešení.

1.6

Malé a střední podniky významně přispívají k efektivnímu fungování jednotného trhu. Malé a střední podniky ve svých různých formách hrají zvlášť důležitou úlohu v odvětví služeb a jsou jádrem sociálních kompromisů podporujících hospodářství EU. Small Business Act i charta pro malé a střední podniky uznávají význam malých a středních podniků v politických procesech, institucích EU a v členských státech. EHSV se však domnívá, že je třeba věnovat větší pozornost úloze malých a středních podniků při provádění politiky, zejména s ohledem na jejich přínos k dosažení cílů hospodářské, environmentální a sociální politiky.

1.7

EHSV zdůrazňuje, že Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci je důležitým nástrojem solidarity, jenž bude poskytovat konkrétní pomoc při hledání práce těm, kteří byli propuštěni v důsledku měnících se globálních struktur obchodu. Výbor vítá, že se tento systém vztahuje na zaměstnance v malých a středních podnicích, nicméně lituje, že není k dispozici pro osoby samostatně výdělečně činné, které budou vystaveny stejným změnám.

1.8

EHSV vybízí Komisi a členské státy k tomu, aby zajistily odpovídající přidělení prostředků na zlepšení prosazování pravidel jednotného trhu. Také je třeba vyvinout iniciativy, jež zajistí součinnost mezi politikou jednotného trhu, politikou hospodářské soutěže a politikou sociální a environmentální; tyto politiky jsou důležité pro řádné fungování jednotného trhu.

1.9

Komise a členské státy musejí zajistit, aby nové regulační iniciativy, které mají přispět k řádnému fungování jednotného trhu, zohlednily dopad na konkurenceschopnost evropských podniků a sociální a environmentální účinky. Má-li se zajistit koherence a právní jistota vůči podnikům a spotřebitelům a zabránit novým iniciativám, které si vzájemně odporují, měl by být u nových návrhů na úrovni EU i na úrovni jednotlivých států proveden „test kompatibility vnitřního trhu“ (2) k posouzení jejich sociálního a environmentálního dopadu.

1.10

Občanům a podnikům by měl být poskytnut snadný a finančně dostupný přístup ke spravedlnosti včetně odpovídajících opravných prostředků a mechanismů pro rozhodování sporů. V tomto ohledu by se měl zlepšit rozvoj nástrojů na mimosoudní rozhodování sporů.

1.11

EHSV může jen uvítat cíl uvedený ve sdělení ze dne 20. listopadu 2007 o službách obecného zájmu, kterým je „konsolidace rámce EU vztahujícího se na služby obecného zájmu včetně zdravotnických a sociálních služeb, jenž poskytne konkrétní řešení konkrétních problémů, které se mohou objevit“ a „činnost zaměřená jak na jednotlivá odvětví, tak na určité otázky“.

1.12

Vzhledem k tomu, že primární právo EU čili smlouvy uznávají, že služby obecného hospodářského zájmu jako celek jsou součástí „společných hodnot“ EU a přispívají k její „sociální a územní soudržnosti“, musí být činnost zaměřená na jednotlivá odvětví (zohledňující specifické vlastnosti každého odvětví) kombinována s přístupy k určitým otázkám.

1.13

Začleněním rozdílu mezi hospodářskými a nehospodářskými službami do primárních právních předpisů, jakož i nutnosti zajistit dodržování obecných operačních zásad služeb obecného hospodářského zájmu, Protokol o službách obecného zájmu ukazuje, že proces objasňování projednávaných koncepcí a systémů je nyní důležitější než dříve pro zajištění toho, aby tyto služby už nezávisely na čistě legislativním či soudním přístupu odlišném případ od případu.

1.14

I přes opakované požadavky Evropského parlamentu na skutečnou právní jistotu pro oblast sociálních služeb obecného zájmu se návrhy uvedené ve sdělení o službách obecného zájmu omezují na řadu odpovědí na „často kladené otázky“, které jsou jistě užitečné, nemají však závaznou právní hodnotu.

1.15

EHSV proto navrhuje mnohostranný postupný přístup, jenž spojuje aspekty specifické pro jednotlivá odvětví a pro určité otázky a jenž by vedl k přijetí legislativních iniciativ tam, kde jsou nezbytné, a/nebo k přizpůsobení těchto zásad a podmínek různým příslušným odvětvím (průřezový přístup specifický pro určité otázky).

2.1

Projednávaný balíček Komise navrhuje celou řadu iniciativ, jež se opírají o pět pracovních dokumentů a dvě sdělení týkající se služeb obecného zájmu a sociálního rozměru jednotného trhu (3).

2.2

EHSV vypracoval stanoviska ke všem těmto tématům (4). Nedávno přijal stanovisko z vlastní iniciativy o vnějším rozměru jednotného trhu a v současné době připravuje stanovisko k jeho sociálnímu a environmentálnímu rozměru (5).

3.1

Výbor vítá, že Komise ve svém dokumentu – KOM(2007) 724 v konečném znění – zdůraznila posílení spotřebitelů a malých a středních podniků s cílem pomoci jim těžit z jednotného trhu a lépe reagovat na jejich očekávání a obavy. Zvláštní pozornost, kterou politika jednotného trhu věnuje oblastem souvisejícím se spotřebiteli, např. energetice, telekomunikacím, finančním službám pro drobné klienty a velkoobchodu i maloobchodu, je proto vítána.

3.2

Úspěch budoucí politiky jednotného trhu závisí na schopnosti členských států a Komise společně zlepšit jeho fungování. Jednotný trh je otevřený projekt, jenž podléhá společné odpovědnosti. Členské státy se s ním musí více ztotožnit. Orgány jednotlivých států často nejsou schopny dostát svým závazkům v oblasti řízení jednotného trhu, což vede k novým překážkám, které podrývají potřebnou důvěru v jednotný trh. Důležité úloze sociálních partnerů při podporování jednotného trhu by se mělo dostat většího uznání.

3.2.1

Komise usiluje o to, aby řádné prosazování právních předpisů získalo vyšší prioritu. Je zapotřebí vyvinout nástroje pro zajištění lepšího fungování právních předpisů v praxi. Včasné a správné provedení právních předpisů Společenství a administrativní zjednodušení jsou pro usnadnění prosazování zásadní. Správné provedení směrnice o službách je zvláště důležité pro dosažení v ní stanovených cílů růstu a tvorby pracovních příležitostí.

3.3

Prioritou by i nadále mělo být poskytování snadných a rychlých řešení problémů, jimž na jednotném trhu čelí občané a podniky. SOLVIT je mimořádně užitečný nástroj, který je však bohužel málo využívaný kvůli chybějícím znalostem o tomto systému a jeho užitečnosti a kvůli nedostatku přiměřených prostředků zejména na národní úrovni. Lze jen vřele doporučit veškeré iniciativy usilující o nápravu této situace, včetně opatření, jež zajistí dostatečné zdroje v centrech SOLVIT, ať už lidské či finanční, jakož i iniciativy, které by rozšířily oblast působnosti těchto center.

3.4

EHSV podporuje záměry Komise zefektivnit a urychlit procesy porušování práva EU tím, že se bude přednostně zabývat takovými případy porušování, jež představují největší riziko a jsou ekonomicky významné, aniž by se narušila efektivita stávajících opatření se zastrašovacími účinky.

3.5

V dohledu nad trhem místně vyráběných a dovážených produktů je třeba ještě učinit mnohé. Z toho vyplývá povinnost pro orgány členských států i pro Komisi.

3.6

EHSV by si přál, aby Komise větší měrou zdůraznila pomoc malým a středním podnikům tím, že propojí politiku malých a středních podniků se sociálními a environmentálními cíli Evropské unie, a konečně, aby zrušila všechny netarifní národní překážky včetně překážek ve volném pohybu kapitálu a pracovních sil (6).

3.7

Na obecnější úrovni je stále zásadní, aby Komise i nadále hrála významnou úlohu jako strážce Smlouvy a vykonávala své právo vyvíjet iniciativy pro řádné fungování jednotného trhu.

3.8

EHSV zdůrazňuje, že je třeba vyvíjet neustálé úsilí o další snižování nákladů způsobených daňovou nesourodností jednotného trhu prostřednictvím stanovení právních předpisů Společenství, které podpoří rozvoj přeshraničních činností a umožní konsolidaci jednotného trhu.

4.1

EHSV vítá cíl zajistit tvorbu politiky umožňující širší zapojení a přání zvýšit zapojení zainteresovaných stran. Klíčový význam mají systematická posouzení dopadu.

4.2

Při přípravě posouzení dopadu je nezbytné konzultovat zástupce zainteresovaných stran. Posouzení dopadu by měla být přezkoumána nezávislým externím odborným orgánem, jehož součástí by byly skupiny konečných uživatelů daných právních předpisů.

4.3

Zároveň musí být zaručeno i snížení administrativní zátěže pro společnosti, aniž by došlo k narušení sociálních výhod.

4.4

Má-li se zajistit koherence a právní jistota vůči podnikům a spotřebitelům a zabránit novým iniciativám, které vedou ke vzniku nových překážek, měl by být u nových návrhů na úrovni EU i na úrovni jednotlivých států proveden „test kompatibility vnitřního trhu“ spojený s posouzením sociálních a environmentálních dopadů (7). Nejasné právní texty, které jsou často prováděny a vykládány různě, způsobují rozpory v právních předpisech Společenství.

4.5

Lepší informace a údaje o praktickém uplatňování pravidel jednotného trhu mají prvořadý význam. Komise by měla být otevřenější ve sdělování informací o těch členských státech, jež neplní svou povinnost, a v usnadňování úlohy sociálních partnerů v jednotlivých státech tím, že podávání zpráv daných států učiní konzistentnějším a transparentnějším.

5.1

EHSV souhlasí s Komisí v tom, že globalizace je obdivuhodným zdrojem dynamiky a konkurenceschopnosti a že jednotný trh je hodnotou, jež by měla být využita jako odrazový můstek v řešení výzev globalizace.

5.2

Liberalizace obchodu je správně označena jako první pilíř strategie EU v této oblasti. Ambiciózní závěry z kola jednání v Dohá a ukončení dalekosáhlých jednání o dohodě volného obchodu, jež byly zahájeny v rámci Globální Evropy, budou měřítkem úspěchu EU.

5.3

Regulativní a normativní oblast se stává stále významnějším faktorem určujícím schopnost podniků působit v mezinárodním měřítku. Evropské úřady pro normalizaci, jako je CEN, CENELEC a ETSI by měly ve spolupráci s organizacemi poskytujícími poradenství, jakou je např. NORMAPME (9) zajistit, že tyto normy budou přístupné všem podnikům, zejména malým, v EU a v rozvojových zemích.

5.4

Komise právem zdůrazňuje potřebu dosáhnout lepší regulatorní spolupráce, ekvivalence a sbližování norem na mezinárodní úrovni. Dlouhodobým cílem by mělo být: „Jeden test, jedna norma přijímaná všude“.

5.5

Regulativní úprava v EU musí zachovat konkurenceschopnost. Přílišná zátěž na podniky v EU nebude vyvážena mezinárodním přijetím norem EU. Regulatorní spolupráce s partnerskými zeměmi nebude úspěšná bez otevřeného a inovativního vnímání jiných přístupů.

5.6

EHSV vítá závazek, že bude provedeno srovnání regulace EU a mezinárodních osvědčených postupů hlavních obchodních partnerů EU. Toto srovnání by mělo být systematicky začleňováno do posouzení dopadu EU a EU by měla být otevřená regulatorní spolupráci s důležitými obchodními partnery. EU by měla přijmout oficiálně uznané mezinárodní standardy pro posuzování shody.

5.7

Měly by se podporovat iniciativy EU zaměřené na získání celosvětově vedoucího postavení při stanovování pravidel a vytváření velmi kvalitních vědecky podložených mezinárodních standardů pro průmyslové a potravinářské produkty. Společné standardy by měly být doplněny společnými cíli regulace. Výbor by proto doporučil zaměřit se ve větší míře na bilaterální dohody a sítě mezinárodních regulátorů.

5.8

EU by měla i nadále podporovat volný obchod a zároveň poskytovat adekvátní dohled nad trhem, který by jej chránil před dovozem nebezpečných produktů. Komise by však měla zajistit, že nebude docházet ke zneužívání těchto opatření a vznikajících systémů soukromých standardů pro účely protekcionismu (10).

6.1

Výbor podporuje názor, že sociální rozměr pomůže zlepšit fungování jednotného trhu v souladu se strategií pro růst a zaměstnanost a prostřednictvím silného zaměření na zdravou ekonomiku malých a středních podniků.

6.2

Vzhledem k tomu, že integrace na trhu práce je nejlepší ochranou před vyčleněním ze společnosti, musí být lepší využívání potenciálu evropských pracovních sil v rychle se měnících společnostech těžištěm plánu Komise pro „příležitosti, přístup a solidaritu“. Komise musí pracovat se sociálními partnery a zajistit, že to bude platit zejména pro zranitelné skupiny lidí, přistěhovalce a menšiny.

6.3

V rámci reakcí na výzvy globalizace, tj. na technologické změny a měnící se sociální a environmentální podmínky, se politické úsilí musí zaměřit na zajištění sociálních cílů prostřednictvím zvýšení míry zaměstnanosti a vytvoření rámcových podmínek pro vysoký růst produktivity.

6.4

EHSV zdůraznil význam začlenění konceptu flexikurity (11) do všech politik EU ve svém stanovisku (12). Malé a střední podniky a zejména osoby samostatně výdělečně činné mají obrovský význam pro účinné fungování flexibilních trhů práce. Vzhledem k tomuto významu je třeba lépe pochopit úlohu malých a středních podniků ve vztahu k ustanovením sociální politiky.

7.1

Za účelem rozvoje jednotného trhu EHSV zdůrazňuje význam podpory a využívání výsledků vědeckého výzkumu a inovací, pomoci národním technologickým dodavatelům při podpoře inovačních výrobků a technologií na evropské úrovni a podpory šíření a mezinárodního využívání výsledků výzkumu. Inovační schopnost Evropy může být do značné míry ovlivněna kvalitou jednotného trhu. Na evropské úrovni je třeba koordinovat úsilí v oblasti výzkumu a vývoje mezi klastry malých a středních podniků, velkými podniky, výzkumnými ústavy, vysokými školami a novým Evropským institutem pro inovace a technologii.

7.2

Pokrok směrem ke konkurenceschopnějšímu patentnímu systému je z hlediska nákladů na právní jistotu pro inovační schopnost Evropy klíčový. Jedná se o pokrok ve společném celoevropském systému soudní příslušnosti v patentových věcech, který by měl zajistit nejvyšší kvalitu, nákladovou efektivnost a spolehlivost pro všechny společnosti, a v patentu Společenství, který by rovněž splňoval tato kritéria a přinášel užitek zejména malým a středním podnikům, Zároveň je nutná silná ochrana práv duševního vlastnictví s efektivními opatřeními na evropské a mezinárodní úrovni zaměřenými na potírání nárůstu padělků a pirátství.

7.3

Inovace ve správě sociální politiky by měly zahrnovat celou řadu organizací sociálního hospodářství (jako např. družstva), které mohou poskytování služeb při vhodném regulativním dohledu přiblížit komunitám uživatelů.

7.4

Nová politika jednotného trhu musí hrát ústřední úlohu ve vytváření environmentálně udržitelného celosvětového hospodářství.

8.1

Pro řádné fungování jednotného trhu je důležitá vyvážená spotřebitelská politika. EHSV považuje spotřebitele za ústřední prvek nového pojetí Komise, které usiluje o jednotný trh skutečně přístupný všem. Více pozornosti je třeba věnovat jejich zkušenostem na trhu, např. prostřednictvím posouzení dopadu nebo začleněním zájmů spotřebitelů do lisabonské agendy.

8.2

Pozornost by se měla soustředit na jeden společný trh, jenž je prospěšný pro spotřebitele i podniky, a na úlohu, kterou v hospodářství při zvyšování kvality a spotřebitelské důvěry může sehrát odvětví služeb. Spotřebitelé by měli mít efektivní přístup ke zboží a službám nabízeným v celé EU a podniky by zase měly mít možnost nabízet své zboží a služby kdekoli v EU tak snadno jako na domácnícím trhu. Harmonizace spojená se vzájemným uznáním poskytuje správný základ pro stav, z nějž mají prospěch obě strany (13).

9.1

EHSV své obavy týkající se právní nejistoty v oblasti služeb obecného zájmu vyjádřil v řadě stanovisek (15).

9.2

Sdělení zdůrazňuje úlohu specifického protokolu zabývajícího se sociálními službami obecného zájmu, který je přílohou Lisabonské smlouvy (Protokol o službách obecného zájmu), a jehož cílem podle mínění Komise je vytvořit konzistentní rámec, který bude vodítkem pro činnost EU a zároveň položí pevný základ pro definování služeb obecného zájmu (16).

9.3

Sdělení o službách obecného zájmu naopak pouze velmi stručně odkazuje na nový článek 16 Lisabonské smlouvy, aniž by se více zabývalo jeho důsledky, přičemž tento článek zavádí nový právní základ pro služby obecného hospodářského zájmu a Radě a Parlamentu ukládá, aby prostřednictvím nařízení v souladu s obvyklým legislativním postupem vytvořily zásady a podmínky, jež službám obecného hospodářského zájmu umožní plnit jejich poslání.

9.4

Účinné uplatňování zásady, že služby obecného hospodářského zájmu mají mít přednost při řádném plnění svých úkolů, nyní stanovené novým článkem 16 Lisabonské smlouvy, umožní omezit časté žádosti o rozhodčí řízení u Soudního dvora.

9.5

Součástí Lisabonské smlouvy je řada inovací, v neposlední řadě výše uváděný nový článek 16 a obecný odkaz na služby obecného zájmu a služby obecného nehospodářského zájmu. Pomáhá změnit postavení služeb obecného zájmu v oblasti činnosti Společenství s ohledem na zásadou subsidiarity.

9.6

Podle názoru EHSV je nová Lisabonská smlouva (článek 16 Smlouvy o fungování Evropské unie a Protokol o službách obecného zájmu) proto pouhým začátkem nového přístupu k dosažení větší právní jistoty a konzistentnější regulace systémů služeb obecného zájmu Společenství a jednotlivých států.

9.7

Protokol o službách obecného zájmu tvoří příručku k pravidlům o službách obecného zájmu, jak hospodářského, tak nehospodářského, nesnaží se však o vyřešení problému rozlišování mezi těmito dvěma kategoriemi.

9.8

Začleněním rozdílu mezi hospodářskými a nehospodářskými službami do primárních právních předpisů, jakož i nutnosti zajistit dodržování obecných operačních zásad služeb obecného hospodářského zájmu, Protokol o službách obecného zájmu ukazuje, že proces objasňování projednávaných koncepcí a systémů je nyní důležitější než dříve, co se týče poskytnutí právní jistoty pro společnosti i orgány odpovědné za řízení těchto služeb a jejich hlavní příjemce.

9.9

Sdělení o službách obecného zájmu navrhuje „konsolidaci rámce EU vztahujícího se na služby obecného zájmu včetně zdravotnických a sociálních služeb, jenž poskytne konkrétní řešení konkrétních problémů, které se mohou objevit“ a „jak činnost zaměřenou na jednotlivá odvětví, tak na určité otázky“.

9.10

Tato činnost by samozřejmě měla zohlednit specifické vlastnosti každého příslušného odvětví. Primární právo ale uznává, že služby obecného hospodářského zájmu jako celek jsou součástí „společných hodnot“ EU a přispívají k její „sociální a územní soudržnosti“, takže je třeba činnost zaměřenou na jednotlivá odvětví (zohledňující specifické vlastnosti každého odvětví) kombinovat s přístupy k určitým otázkám.

9.11

EHSV proto navrhuje mnohostranný postupný přístup, jenž spojuje aspekty specifické pro jednotlivá odvětví a pro určité otázky a jenž by vedl k přijetí legislativních iniciativ tam, kde jsou nezbytné, a/nebo k přizpůsobení těchto zásad a podmínek různým příslušným odvětvím (průřezový přístup specifický pro určité otázky).

10.1

EHSV zdůrazňuje význam Lisabonské strategie pro zachování výhod jednotného trhu a jeho rozvoj a konsolidaci.

10.2

Komise zavedla koncepci sociálních služeb obecného zájmu a podrobně se jí zabývala ve své bílé knize o službách obecného zájmu, ve dvou sděleních (17) a v pracovním dokumentu útvarů Komise (18).

10.3

Sdělení nepředkládá definici těchto sociálních služeb obecného zájmu, naopak upřednostňuje rozlišení mezi dvěma širokými skupinami těchto služeb: první skupinou jsou právní a doplňkové systémy sociální ochrany a druhou tvoří „jiné základní služby poskytované přímo konkrétní osobě“.

10.4

Opatrný přístup Komise ukazuje, jak obtížná je klasifikace sociálních služeb obecného zájmu, neboť odrážejí specifické a velmi rozmanité úkoly, které jsou hluboce zakořeněny v preferencích jednotlivých států, ale i místních komunit.

10.5

V průběhu konzultace k zelené knize z roku 2003 většina zainteresovaných stran v tomto odvětví (místní samosprávy, poskytovatelé a zástupci uživatelů) uvedla, že se jim zdá, že panuje větší právní nejistota v té části práva Společenství, která se na ně vztahuje, a to s ohledem na jejich specifické vlastnosti, zejména co se týče povolení pro poskytování služeb. Dali jasně najevo, že se dostali do „šedé zóny“, která jim brání v práci. To vedlo k následujícím krokům:

10.6

Nicméně Komise tento přístup nepodporuje, což je v jednoznačném rozporu se specifickým přístupem k jednotlivým odvětvím, jemuž straní, a v současné době má v úmyslu omezit své návrhy na řadu odpovědí na „často kladené otázky“ a na interaktivní informační službu, která bude jistě užitečná, nemá však žádný závazný právní charakter.

10.7

Má-li se vyhovět požadavkům na právní jistotu, mj. podle článku 16 Smlouvy o fungování Evropské unie, který poskytuje nové možnosti, co se týče místa a úlohy služeb obecného hospodářského zájmu, včetně služeb sociálního obecného zájmu, v Evropské unii, je třeba pokračovat v procesu objasňování koncepcí i rámců Společenství týkajících se veřejných služeb.

11.1

Výbor vítá cíle uvedené ve sdělení k tématu Příležitosti, přístup a solidarita: nová vize sociální Evropy v 21. století (21), které se zabývá občany EU, občanskou společností a podniky, včetně malých a středních podniků, a opírá se o klíčové evropské nástroje, k nimž patří jednotný trh, Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost a strategie pro udržitelný rozvoj.

11.2

Změny právě probíhající v evropských společnostech (mj. EU tvořená 27 státy čítající 500 mil. občanů, demografické změny, globalizace, technologický pokrok a hospodářský rozvoj) by mohly představovat nové pracovní příležitosti a dovednosti, přizpůsobení se změnám však stále přináší riziko nezaměstnanosti a vyloučení.

11.3

EHSV se vyslovuje pro význačnější úlohu EU při usnadňování, předvídání a podporování těchto strukturálních změn a zároveň bude prosazovat evropské hodnoty na celosvětové úrovni. Sdělení nastiňuje novou, na životní příležitosti zaměřenou, společenskou vizi pro Evropu 21. století a usiluje o dokončení konzultace uzavřené 15. února 2008. Mj. Výbor poradců pro evropskou politiku, ale i členské státy a instituce EU jsou zapojeny do diskuse o změnách ve společnosti a o koncepci Evropské společenské reality. EHSV vítá cíl, jehož předmětem je zajistit, že konečná analýza těchto diskusí přispěje k přípravě obnovené sociální agendy, která má být předložena v roce 2008, a zohlední nový institucionální rámec, který Lisabonská smlouva poskytuje.

—

Příležitosti – správně v životě začít, rozvíjet svůj vlastní potenciál a co nejlépe využít příležitostí, které nabízí inovační, otevřená a moderní Evropa.

—

Přístup – nové a účinnější způsoby jak získat vzdělání, úspěch na trhu práce, kvalitní zdravotní péči a sociální ochranu a zapojit se v kultuře a ve společnosti.

—

Solidarita – podpořit sociální soudržnost a sociální udržitelnost a zajistit, aby nikdo nebyl opomenut.

11.4.2.1

EHSV souhlasí s Komisí, že pro Evropu neexistuje žádný jednotný recept a že společné výzvy vyžadují společnou činnost podporovanou aktivním občanstvím.

11.4.2.2

Boj proti sociálnímu vyloučení a zlepšování života vytvářením příležitostí pro jednotlivce jsou nezbytné pro zachování hospodářského růstu a pro snížení rizika nedostatků v systému sociálního zabezpečení. Důvěra je nezbytná pro pokrok, modernizaci a otevřenost vůči změnám.

1)

mládež: nové společenské změny a nové hospodářství založené na inovacích a technologiích vyžadují větší pozornost, co se týče vzdělání a dovedností; investování do mládeže má pozitivní dopad jak na hospodářský rozvoj, tak na sociální soudržnost. Lisabonská agenda umístila vzdělání do středu evropského sociálního a hospodářského systému tím, že ze znalostí učinila hybnou sílu konkurenceschopnosti pro Evropu v celosvětovém měřítku;

2)

dosažení kariéry: dynamické hospodářství a trh práce vyžadují flexibilní pravidla trhu práce a vysoké sociální standardy (viz „flexikurita“);

3)

delší a zdravější život: delší naděje dožití představuje zátěž pro systémy sociální ochrany, vytváří však také nové ekonomické příležitosti s ohledem na nové služby, zboží a technologie. EU by měla podporovat nové sociální politiky s cílem využít těchto příležitostí a odstranit nedostatky stávajících systémů ochrany;

4)

rovnost žen a mužů: nové hospodářské modely vedou ke vzniku nových sociálních systémů. Např. politiky práce by se měly důsledně přizpůsobovat novým požadavkům na rovnost žen a mužů. Některé návrhy Komise se zabývají rozdíly v odměňování žen a mužů, daňovým systémem a používanými metodami vstřícnými vůči rodinám na pracovišti;

5)

aktivní začleňování a nediskriminace: nedávná rozšíření odhalila obrovské hospodářské a sociální rozdíly mezi členskými státy a regiony. Evropská komise si klade za cíl prosazovat novou politiku soudržnosti, která se opírá o přijetí rozmanitosti, aktivní začleňování, podporu rovnosti a odstraňování diskriminace;

6)

mobilita a úspěšná integrace: jednotný trh vedl ke zvýšení mobility občanů, což má dopad i na malé a střední podniky. To vyžaduje nové celoevropské přístupy opírající se o integraci;

7)

účast občanů, kultura a dialog: tyto aspekty hrají důležitou úlohu pro sociální soudržnost a zároveň vážou ekonomické zdroje spojené s inovacemi a rozvojem technologií.

11.4.4.1

EHSV zdůrazňuje, že ačkoli hlavní odpovědnost s ohledem na tyto politiky mají členské státy, EU a sociální partneři hrají důležitou úlohu v řízení a podporování souvisejících činností a reforem. Acquis Společenství je významným nástrojem, zejména co se týče politiky rozšíření, soudržnosti, Lisabonské smlouvy a Listiny základních práv.

11.4.4.2

EHSV souhlasí s níže uvedenými pěti strategiemi, jež byly uvedeny ve sdělení:

—

The single market: review of achievements [SEK(2007) 1521],

—

Instruments for a modernised single market policy [SEK(2007) 1518],

—

Implementing the new methodology for product, market and sector monitoring: Results of a first sector screening [SEK(2007) 1517],

—

The external dimension of the single market review [SEK(2007) 1519],

—

Initiatives in the area of retail financial services [SEK(2007) 1520].

—

sdělení Služby obecného zájmu, včetně sociálních služeb obecného zájmu: nový evropský závazek [KOM(2007) 725 v konečném znění] a několik pracovních dokumentů útvarů Komise (SEK(2007) 1514, SEK(2007) 1515, SEK(2007) 1516),

—

sdělení Příležitosti, přístup a solidarita: nová vize sociální Evropy v 21. století [KOM(2007) 726 v konečném znění].

31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 77/23

1.1

Výbor vítá kroky Komise ke zvýšení podpory pro zakládání a růst mikropodniků a k posílení a podněcování podnikatelského ducha v zájmu rozšiřování výrobní a zaměstnanecké základny Společenství, neboť to zvýší konkurenceschopnost a soudržnost a zajistí kvalitnější, na znalostech založené hospodářství v souladu s obnovenými lisabonskými cíli.

1.2

Přestože Výbor vítá iniciativu na vytvoření nové struktury Společenství pro podporu mikroúvěrů, domnívá se, že vzhledem k tomu, že nebankovní sektor, který není upraven bankovními směrnicemi ES, je v mnohých členských státech regulován neadekvátně a za značně se lišících podmínek, pouhé podněcování členských států nestačí.

1.3

Pilotní projekt pro sociálně odpovědné mikroinvestice, který – prostřednictvím memoranda o porozumění (Memorandum of Understanding on Socially Responsible Investments) podepsaného jednotlivými institucemi a profesními organizacemi – sdruží bankovní a nebankovní mikroúvěrové instituce do evropské sítě, by měl být podle názoru Výboru v prvé řadě zaměřen na subjekty s minimální možností získat bankovní úvěr a měl by přispět k:

1.4

Výbor je přesvědčen, že inovační aplikace nových technologií na mikroúvěry by díky propojení do sítě mohla pomoci rozšířit využívání mikrofinancí, zvýšit hospodářskou soutěž a snížit náklady pro uživatele.

1.5

Výbor rovněž zastává názor, že podpora mikroúvěrů musí jít ruku v ruce s úvěry na odbornou přípravu žadatele, čímž usnadní jejich rozvoj a úspěch na trhu, v zájmu zabránění sociálnímu vyloučení a stále lepšího uskutečňování cílů Lisabonské strategie.

1.6

Přestože Výbor souhlasí, že jakékoli změny v institucionálním a právním rámci podporující mikroúvěry jsou v prvé řadě záležitostí členských států a musí být prováděny s využitím mechanismů ročního lisabonského cyklu, domnívá se, že je nezbytné posílit evropský referenční systém, zejména pomocí:

1.7

V souvislosti s návrhem na vytvoření příslušné podpůrné struktury Společenství v rámci EIF – iniciativy Jeremie – se Výbor domnívá, že takové řešení by iniciativě nedodalo potřebnou viditelnost a navíc by omezilo úlohu, kterou by iniciativa měla mít při koordinaci ostatních stávajících iniciativ, ani by neumožnilo propojit technickou pomoc s jinými činnostmi. Výbor se proto domnívá, že by měla být zřízena nezávislá sekce, která by mohla fungovat jako fond pro mikroúvěry.

1.8

Financování a technická podpora poskytované novou podpůrnou strukturou by neměly být směrovány pouze k novým nebankovním MFI, ale měly by pokrývat všechny instituce, aby nenarušovaly hospodářskou soutěž.

1.9

Iniciativa Společenství MFI by měla zahrnovat i prohlubování sociálního dialogu a dialogu mezi různými subjekty občanské společnosti a optimálně využívat evropské sítě výměny osvědčených postupů, jako je Evropská mikrofinanční síť, Mikrofinanční centrum a Evropská mikrofinanční platforma.

1.10

Podle názoru Výboru musí iniciativa MFI posílit úlohu asociací podniků při ověřování spolehlivosti a kompetence žadatelů, při budování pevných základů pro vztahy a důvěru a při podpoře a asistenci (i v oblasti vzdělávání a poradenství), aby se projevily vlastní možnosti příjemců úvěru a snížila a zjednodušila se administrativní zátěž, zejména při přípravě obchodních plánů.

1.11

Vytvoření fondu pro mikroúvěry, který by byl účelně propojen s finančními institucemi, se státními orgány (2), s profesními organizacemi a se záručními družstvy a sdruženími, by pro účely zaměření finančního inženýrství na sociální formy správy úvěrů mohlo být významnou zkušeností.

1.12

Sociální pohled na úvěr, který by mohl být i základem pro vytvoření fondu pro mikroúvěry, je úzce spjat se zásadami sociální odpovědnosti podniků a s hodnotami lepší a rozšířenější zaměstnanosti.

1.13

Podpora certifikace ochrany životního prostředí EMAS může zvýšit sociální růst podniků a usnadnit uvážlivé využívání fondu pro mikroúvěry lépe, než jiné nástroje.

2.1

V dubnu roku 2007 Středisko pro sledování malých a středních podniků upozornilo, že největší překážka inovací produktů a postupů pro evropské malé a střední podniky spočívá v přístupu k úvěrům a v obtížnosti nalézt kvalifikované lidské zdroje, kdežto pro větší podniky byly hlavním problémem lidské zdroje.

2.2

Hlavními nedostatky trhu jsou nedostatečný počáteční kapitál, nedostatečná nabídka financí a malá poptávka. Těmito problémy se zabývá sdělení Komise Provádění lisabonského programu Společenství: Financování růstu malých a středních podniků – evropský přínos  (3), které EHSV několikrát komentoval (4).

2.3

Výbor obzvláště upozornil, že „by mělo dojít k posílení politik zaměřených na pomoc podnikům při zahájení činnosti a rozvoji, a to včetně rychlejšího a méně nákladného založení podniku, opatření ke zlepšení přístupu k rizikovému kapitálu, rozšíření programů přípravy na podnikání, opatření pro podporu vytváření a rozvoje malých a středních podniků, programů určených pro usnadnění přístupu k sítím a k veřejně prospěšným službám a hustší sítě podpůrných služeb pro malé podniky“ (5).

2.3.1

Výbor zdůrazňuje, stejně jako v předcházejících stanoviscích (6), že „také družstevní podniky, sdružené podniky a vzájemné společnosti (‚mutuals‘) a inovativní nové podniky a mikropodniky mohou přispět k posílení konkurenceschopnosti a inovace v EU“.

2.4

Kromě toho zdůraznil, že „hlavní záležitostí je usnadnění přístupu na finanční trhy“ a že „banky a další finanční instituce, jako rizikové investiční fondy, by měly být podněcovány k zaujímání příznivějších postojů k podnikatelskému riziku“ (7).

2.5

Na podzim roku 2007 Komise oznámila přezkum řady iniciativ pro malé a střední podniky, včetně evropské iniciativy pro vytvoření nové struktury pro podporu mikroúvěrů (8).

2.6

Mikroúvěr se obecně považuje za finanční nástroj, který má velký vliv na podnikání, hospodářský rozvoj a aktivní sociální začleňování, ale který má stále mnoho nedostatků a mnoho místa pro zlepšení, a to s ohledem na potíže se získáváním počátečního kapitálu, obzvláště je-li žadatel nezaměstnaný, v nedávné době imigroval, patří k etnické menšině nebo sídlí v konvergenčním regionu.

2.7

Další problém vychází ze skutečnosti, že do hry vstupují úspory z rozsahu finančních institucí spojené s fixními transakčními poplatky, jako jsou sběr informací, hodnocení a pokračování půjček. To je zejména případ mikropůjček živnostníkům a malým a středním podnikům, které nejsou dostatečně transparentní a mají omezenou schopnost poskytnout finančním institucím nezbytné informace.

2.8

Mezinárodní definice říká, že mikroúvěr spočívá v poskytování malých půjček – do 25 000 EUR v Evropě (9) a do 100 000 USD ve Spojených státech – osobám s nízkými příjmy, které běžně nemají přístup k bankovním půjčkám, protože nejsou dostatečně solventní a/nebo proto, že výdaje na správu takových půjček jsou pokládány za příliš vysoké (10). Do definice mikroúvěru nespadá spotřební úvěr.

2.9

Výbor souhlasí s Komisí, že mikroúvěr může hrát důležitou úlohu při uskutečňování Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost a při podpoře sociálního začleňování, a je přesvědčen, že je nezbytné zachovat jeho hlavní funkci – podporu růstu samostatné výdělečné činnosti a rozvoje mikropodniků – aniž by se z něj činila pouhá sociální podpora.

2.10

Výbor je přesvědčen, že mikroúvěr by měl být v EU využíván k řešení problémů odhalených při selhání trhu a měl by podnikatelům zajistit přístup k úvěrům, který je nezbytný pro zahájení nebo rozšíření ekonomicky výnosných aktivit, a to i v rámci politiky rozvojové pomoci a spolupráce (11).

2.11

Na úrovni Společenství zaručuje financování mikroúvěrů poskytnutých místními institucemi mikropodnikům (12) Rámcový program pro konkurenceschopnost a inovaci – záruky za mikroúvěry podporovaný z EIF (13). Nicméně v současné době neexistují žádné konkrétní právní předpisy Společenství ohledně mikroúvěrů kromě těch, které upravují oblast bankovních mikroúvěrů a podléhají evropským bankovním předpisům (14), a kromě zmínek o mikroúvěrech začleněných v různých programech a iniciativách Společenství (15).

2.12

Navíc je oblast mikroúvěrů regulována a řízena v každém členském státě jinak. Pouze dva členské státy mají konkrétní právní předpisy upravující nebankovní mikrofinanční oblast (16), i když další čtyři členské státy mají předpisy potírající lichvu (17).

2.13

Jarní zasedání Evropské rady mimo jiné upozornilo na to, že je v prvé řadě neprodleně třeba „dále usnadnit přístup k financování, včetně přístupu prostřednictvím stávajících finančních nástrojů EU“ (18) a „podporovat vyšší celkovou účast pracovních sil a bojovat proti segmentaci s cílem zajistit aktivní sociální začlenění“.

2.14

Výbor se domnívá, že širší právní a podpůrný rámec by mohl pomoci zajistit větší podporu zakládání nových výrobních podniků a jejich konsolidaci a zároveň předejít rizikům odsunutí a vyloučení z výrobního systému, která mohou zhoršit sociální a kriminální problémy, jako je lichva.

3.1

Komise udává dva směry jednání:

4.1

Mikroúvěr může být hybnou silou pro sociální začlenění a umožnit ekonomicky slabším lidem a podnikům vyloučeným z tradičního bankovního systému získat přístup k finančním zdrojům potřebným k zahájení a rozvoji činností, které jsou zdrojem příjmu.

4.2

Na úrovni EU by měl Akt o malých podnicích pro Evropu (19) – jehož jednoznačným cílem je stanovit konkrétní opatření a zásady pro zlepšení prostředí pro evropské malé a střední podniky – umožnit rozpoznat a odstranit překážky, které malým podnikům brání v uvolnění potenciálu, a více usilovat o zjednodušení, zlepšení přístupu k úvěrům a stanovení vhodných pravidel ohledně energie a životního prostředí.

4.3

Výbor se domnívá, že je třeba lépe koordinovat také četné nástroje Společenství, které byly v této souvislosti přijaty, a vyjít přitom ze zkušeností s nástroji přijatými v minulosti a s dosud využívanými nástroji pro mikroúvěry, jak sama Komise ve svém sdělení připomíná (20), např.:

4.3.1

Výbor se domnívá, že by při určování další činnosti Společenství v oblasti mikroúvěrů bylo vhodné patřičně zohlednit pozitivní zkušenosti získané při přípravě a při konkrétním víceletém uplatňování rámcového programu mikrofinancí EU/AKT GŘ EuropeAid.

4.4.1

Od raných 80. let 20. století (24), a zejména díky nápadům a návrhům vzešlým z diskusí během evropských konferencí o řemeslné výrobě a malých podnicích (25), evropské finanční instituce prosazují a podporují kulturu finančního inženýrství (26) v členských státech.

4.4.2

Potřeba podniknout praktické kroky ke zjednodušení přístupu k úvěrům a k pomoci s vybudováním finančního inženýrství přiměla Komisi a EIB, pod tlakem ze strany evropských organizací malých podniků, založit EIF (27). Po krátké počáteční epizodě, kdy se EIF věnoval i podpoře komunikačních sítí (28), obrátil své úsilí k podporování pomoci mikropodnikům a malým a středním podnikům (MSP), a to různými zárukami a zejména s pomocí finančního inženýrství.

4.4.3

Prostřednictvím víceletých programů Komise pro mikropodniky a malé a střední podniky a pro spolupráci, a v poslední době pomocí Osy 1 Rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovaci (29), je finanční inženýrství rozvíjeno prostřednictvím:

4.4.4

Při několika příležitostech EHSV uvítal kroky na podporu malých podniků, které podnikly Komise, EIB a EIF zejména v posledních patnácti letech. EHSV uznává rozšíření a modernizaci finanční podpory skupiny EIB pro MSP (32), nicméně se domnívá, že tyto snahy lze urychlit mimo jiné prostřednictvím programů dohodnutých společně s:

4.4.5

Na úrovni jednotlivých členských států by mohla být vytvořena síť „mikroúvěrových fondů“ čerpající z rotačních fondů EIB a s dodatečnými zárukami EIF, která by pracovala na různých úrovních. Na regionální (NUTS II) a na místní (NUTS III) úrovni by půjčky mohla poskytovat záruční sdružení (tam, kde existují) (33). Záruční sdružení již získala značné zkušenosti v oblasti počátečního kapitálu a, s dostatečným rizikovým kapitálem jištěným protizárukou EIF, by mohla poskytovat záruky.

4.4.5.1

Tento nový návrh by měl být vyjasněn v souvislosti s vytvářením mikrofondu ze strany skupiny EIB a Evropské komise. Cílem této iniciativy je podporovat mikrofinanční ústavy v celé Evropě poskytováním financí (dotací, úvěrů, nástrojů mezaninového financování či vlastního kapitálu) a technické podpory. Tento mikrofond zakládá EIF, má počáteční kapitál ve výši zhruba 40 milionů eur (z nichž 20 milionů poskytuje EIB) a podle názoru EHSV by EIF měl v budoucnosti tento fond spravovat.

4.4.6

Mikropůjčka by mohla být dostačující na pokrytí koupě zásob a základního vybavení potřebného k zahájení podnikání nebo k výměně vybavení, což je u mikropodniků vždy nezbytné (34).

4.4.6.1

Zvláštní pozornost by se podle názoru Výboru měla věnovat mikroúvěrům určeným pro ženy podnikatelky. V těchto případech by se mělo více dbát na flexibilitu, kritéria a způsoby poskytování úvěru, aby bylo možné řešit objektivní sociální a psychologické problémy, které se mohou přiostřit v případě:

4.4.6.2

Vzhledem k nutnosti bojovat proti nebezpečí neúcty a posilovat rozvoj podnikatelské kultury a schopnosti přijímat větší odpovědnost a rizika by řízení a způsoby poskytování mikroúvěru určeného pro rozvoj činnosti žen mělo zohledňovat v prvé řadě priority sociálního a ekonomického začlenění a opětovného začlenění žen do výrobních struktur společnosti.

4.4.7

Mikropůjčka by měla být poskytována i mladým, kteří by chtěli zahájit samostatnou podnikatelskou činnost, mají dostatečnou odbornou průpravu, avšak žádné ekonomické prostředky.

4.4.7.1

Počáteční záruka na půjčku, která musí být v každém případě poskytnuta finanční institucí (bankovní či nebankovní), sestává ze zakoupeného vybavení. Nicméně to, co by přimělo finanční instituce, aby byly při nabízení půjček méně přísné (35), je existence „evropského fondu pro mikroúvěry“, který by měl k dispozici finanční prostředky a odborné znalosti a mohl by prostřednictvím EIF, záručních sdružení a profesních organizací nejen pravidelně vyrovnávat případné nesplacené dluhy, ale měl by i možnosti a vůli k podporování optimálních kritérií stability, diverzifikace a zlepšení výroby, transparentnosti a boje proti lichvě (36).

4.4.8

Studie o platební neschopnosti mikropodniků a malých podniků provedené v posledních deseti letech v hlavních zemích EU ukázaly, že platební neschopnost nepřesahuje 4 % (37). Při méně než 5 % výskytu tedy mohou finanční instituce používat pro záruku na poskytovanou půjčku koeficient 20.

4.4.9

S koeficientem 20 a zárukou pokrývající 50 % platební neschopnosti každého dlužníka by záruční sdružení s rizikovým kapitálem 1 milion EUR mohlo zaručit půjčku velkému počtu podnikatelů až do výše 40 milionů EUR (38).

4.4.9.1

Díky poskytování záruk umožnil systém záručních sdružení v roce 2007 poskytnutí půjček italským řemeslným firmám v hodnotě 6 miliard EUR.

4.4.10

V EU-27 ročně zahajuje činnost přibližně 500 000 podniků. Počet podniků, které zkrachují, je mírně nižší (39). Malé a střední podniky každoročně tvoří 99 % všech začínajících podniků a nejméně 240 000 z nich jsou individuální podnikatelé (40).

4.4.11

S použitím příkladu z odstavce 4.4.9, 1 milion EUR rizikového kapitálu v kombinaci s finančním inženýrstvím může prostřednictvím mikroúvěrového fondu zaručit půjčky pro 1 600 malých podniků ve výši 25 tisíc EUR.

4.5.1

Jak již bylo uvedeno, úvěr je jedním ze základních nástrojů hospodářského a sociálního rozvoje a „sociálně tržní ekonomiky“.

4.5.2

Proto postupně vzniklo a prosadilo se nové pojetí úvěru, který již díky svému spojení s lepší a jistější zaměstnaností a hospodářským rozvojem není chápán jako pouhý vztah mezi klientem a finanční institucí, ale jako nástroj vysoké sociální hodnoty.

4.5.3

Z tohoto nového a širšího pojetí úvěrů vyplývá nutnost rozložit rizika spojená s poskytnutím úvěru mezi více subjektů.

4.5.4

Rozložení úvěrových rizik mezi více institucí

4.5.5

Vzhledem k sociální hodnotě musí být poskytnutí úvěru stále více a stále lépe v souladu se zásadou sociální odpovědnosti podniku a ze strany podnikatele vyžaduje přípravu a respektování hodnot udržitelného rozvoje.

4.5.6

Certifikace ochrany životního prostředí EMAS (41) může v rámci procesu finančního inženýrství sloužit jako podmínka spojená se sociální funkcí úvěru lépe, než jiné certifikace.

4.5.7

V nedávných letech mohlo finanční nástroje Společenství využívat jen několik desítek tisíc podniků (42). Existuje tudíž velký rozdíl mezi tím, jak je problém představován, a dosaženými výsledky. To vede k zamyšlení nad konkrétními možnostmi zasáhnout pomocí systémů schopných zapojit větší měrou finanční instituce a znásobit výsledky.

4.5.8

Mimořádné zasedání Evropské rady v Lucemburku ve dnech 20. a 21. listopadu 2007, které mělo na programu jednání pouze jeden bod – zaměstnanost, zahájilo mj. tři konkrétní iniciativy na pomoc podnikům s cílem udržet si konkurenceschopnost na trhu a vyzvalo Komisi, aby předložila návrhy, které by umožnily posílit hospodářství a zvýšit zaměstnanost. Výše uvedenými iniciativami jsou: ETF Start-Up Facility, JEV (Joint European Venture) a záruky pro MSP. Minimálně dvě z těchto iniciativ – ETF-Start Up a záruky pro MSP – měly za cíl zjednodušit přístup k úvěru.

4.5.8.1

Ke konci roku 2005 využilo přínosů mechanismů v rámci Iniciativy pro růst a zaměstnanost a MAP více než 277 000 podniků (43).

4.5.8.2

„Záruční mechanismus MSP“ je jedním z nejvýznamnějších evropských programů pro MSP (44).

4.5.9

V EU je přibližně 23 milionů mikropodniků a 1,1 milionu malých podniků, z nichž 90 % tvoří podnikatelé-fyzické osoby nebo osobní společnosti. Pouze 5 až 6 % z nich využívá rizikový kapitál.

4.5.10

Proto se Výbor domnívá, že je nezbytně nutné uvažovat o nových formách podpory úvěrů zaměřených i na osobní společnosti, tak jako se stalo v případě nástrojů finančního inženýrství. Pokud se toto nepodaří, opatření budou nadále bezvýznamná, což mikropodnikům a malým podnikům znemožní finanční růst.

31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 77/29

1.1

Cílem tohoto návrhu je změna směrnice Rady 76/769/EHS zavedením omezení uvádění na trh a používání dichlormethanu (DCM), je-li používán jako hlavní složka odstraňovačů nátěrů pro průmyslové, odborné a spotřební využití.

1.2

Jedná o poslední podobnou změnu směrnice Rady 76/769/EHS, než bude 1. června 2009 nahrazena nařízením (ES) č. 1907/2006 (REACH).

1.3

EHSV uznává značné vědecké a politické problémy, kterým čelila Komise při vytváření návrhu a dosahování dohody o přiměřené a nákladově efektivní změně, která by, jak směrnice 76/769/EHS vyžaduje, chránila vnitřní trh a zároveň zajistila vysokou ochranu lidského zdraví a životního prostředí.

1.4

EHSV souhlasí, že existují nezvratné důkazy o tom, že v místech, kde se vyskytují vysoké koncentrace výparů DCM, může dojít kvůli jeho vysoké těkavosti ke ztrátě vědomí či ke smrti. To je způsobeno neodborným postupem v průmyslu včetně nedostatečného větrání. Důkazy o vážném trvalém riziku pro spotřebitele kvůli občasnému domácímu využití jsou méně průkazné. Návrh zákazu prodeje je proto nepřiměřený a s ohledem na známá, avšak doposud nekvantifikovaná, rizika alternativních výrobků a postupů se zdá nepravděpodobné, že by vedl k nějakému celkovému snížení relativně nízké míry nehod, k nimž dochází.

1.5

EHSV rovněž upozorňuje, stejně jako konzultanti pracující pro Komisi, že zvláštní nebezpečné vlastnosti DCM nejsou zcela pokryty stávajícími piktogramy či upozorněními o riziku a bezpečnosti. Stejná připomínka platí pro rizika pro děti, obecněji pro domácí prostředí. Problémem je nefungující systém označování, nikoli zainteresované výrobky či osoby. Za účelem nápravy této situace jsou proto vypracovávána doporučení o balení a označování.

1.6

Z dalších problémů stojí především za zmínku neexistence dohodnutých Limitních hodnot expozice a pokynů či nařízení, které by se týkaly osvědčených průmyslových postupů. V tomto ohledu je německé TRGS 612 považováno za výborný model.

1.7

Komise, Evropský parlament a členské státy předložily několik dalších obecných bodů k úvaze ve víře, že může být dosaženo dohody. Pokud nebude dosažena, dojde k roztříštění vnitřního trhu. Uživatelé, ať již na pracovišti, či mimo něj, budou i nadále ohroženi.

2.1

Jak již bylo výše uvedeno, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH) vstoupí v platnost k 1. červnu 2009. Zruší a nahradí několik existujících nařízení a směrnic Rady a Komise, včetně směrnice Rady 76/769/EHS z 27. července 1976 o uvádění na trh a používání některých nebezpečných látek a přípravků.

2.2

Příloha I směrnice Rady 76/769/EHS uvádí specifická omezení pro uvádění na trh a používání některých nebezpečných látek a přípravků, které byly schváleny a používány během posledních 30 let. K 1. červnu 2009 se stane součástí přílohy XVII nařízení (ES) č. 1907/2006 (REACH).

2.3

Předchozí změny směrnice Rady 76/769/EHS (např. zavedení dalších restriktivních opatření) měly formu směrnic, jež vyžadovaly provedení ze strany členských států. Tento návrh Komise má však formu rozhodnutí, které bude mít na rozdíl od směrnice okamžitou účinnost. Nebude tudíž vyžadováno provedení ve vnitrostátním právu, které by rovněž muselo být zrušeno dne 1. června 2009, jakmile nařízení (ES) č. 1907/2006 (REACH) vstoupí v platnost.

2.4

Všechny další návrhy na omezení uvádění na trh a používání nebezpečných látek či přípravků budou podle nařízení ES č. 1907/2006 (REACH).

2.5

Nutnost omezit uvádění na trh a používání jistých látek (a jakýchkoli přípravků, v nichž jsou obsaženy) většinou vyplynula z hodnocení určitých „prioritních látek“, které byly označeny členskými státy a zveřejněny ve čtyřech seznamech prioritních látek v období let 1994 a 2000 podle nařízení Rady (EHS) č. 793/93.

2.6

Některé látky, jež nebyly uvedeny v těchto seznamech, byly rovněž posouzeny z hlediska jejich vlivu na lidské zdraví a na životní prostředí, a poté, co byly na žádost členských států projednány nové problémy, bylo navrženo omezit jejich uvádění na trh a používání. DCM spadá do této kategorie. Několik členských států již z různých důvodů zavedlo nebo hodlá zavést omezení jeho používání, zejména jako složky odstraňovačů nátěrů. Další členské státy považují tato opatření za nepřiměřená a nákladná, která pravděpodobně povedou k méně uspokojivým výsledkům pro uživatele. Existují jisté důkazy (nebo chybějí důkazy) pro potvrzení či vyvrácení obou postojů.

2.7

První celková revize návrhu Rady proběhla počátkem června. Bude-li možné dojít v následujících měsících ke kompromisu, bude se v návrhu pravděpodobně pokračovat podle plánu. Nestane-li se tak, návrh bude neúspěšný. V tom případě zůstane vnitřní trh pro odstraňovače nátěrů na bázi DCM roztříštěný či se možná stane ještě roztříštěnějším. DCM by byl poté hodnocen podle nařízení ES č. 1907/2006 (REACH) – jeho použití při výrobě odstraňovačů nátěru bude považováno za jeden z mnoha expozičních vstupů. Je zcela nejasné, jaký bude dosažen výsledek a zda bude možné předložit konečné doporučení.

3.1

DCM je bezbarvý halogenovaný alifatický uhlovodík s nízkou teplotou varu a s mírně nasládlým zápachem. Již mnoho let je hojně používán jako silné rozpouštědlo s nízkou hořlavostí při výrobě léčiv, aerosolů a lepidel, při procesech, jako je odstraňování nátěrů či odmašťování kovů, a také jako extrakční směs v potravinách.

3.2

Ačkoliv je DCM považován za jeden z nejbezpečnějších halogenovaných uhlovodíků s nízkou molekulovou hmotností, stále musí být používán s obezřetností. V Evropě je zařazen mezi karcinogeny kategorie 3, tj. „látka, která způsobuje obavy kvůli možným karcinogenním účinkům na člověka, ale pro níž není k dispozici dostatek informací, aby mohlo být provedeno uspokojivé hodnocení“. Je tedy nutné použít označení R40 („možný karcinogenní účinek“). Jedná se rovněž o prioritní látku v rámcové směrnici o vodě.

3.3

Větší obavou však je, že se jedná také o silné narkotikum, které napadá centrální nervový systém a způsobuje bezvědomí nebo smrt. To vedlo k několika nehodám či úmrtí, obvykle spojených s nebezpečnými pracovními postupy a nadměrnou expozicí, často v otevřených průmyslových nádržích nebo při rozsáhlém odborném využití. Používání v uzavřených systémech, je-li to realizovatelné, tato rizika odstraňuje.

3.4

Úroveň výroby DCM v Evropě (výrobny v Německu, Francii, Itálii, Španělsku, Nizozemsku, Spojeném království a Rumunsku) pozvolna klesá, protože jsou k dispozici jiné výrobky. Z přibližně 240 000 tun v současnosti vyrobených v Evropě se přibližně 100 000 tun vyváží. Zbývajících 30–50 % je použito ve farmaceutickém průmyslu a 10–20 % jde na prodej jako „čistý“ DCM pro odstraňovače nátěrů. Recyklovaný DCM z farmaceutického průmyslu poskytuje podobnou tonáž. Tento návrh se zabývá pouze použitím DCM při výrobě odstraňovačů nátěrů.

3.5

Odstraňování nátěrů je důvěrně známé pro většinu domácností jako nezbytný proces chránění a zdobení dřevěných, kovových, kamenných a plastických předmětů a povrchů v domácnostech i mimo ně. Rovněž existuje několik specializovaných trhů včetně restaurování uměleckých předmětů, odstraňování graffiti a přemalování rozsáhlých mobilních objektů, jako např. vlaků nebo letadel.

3.6

Odstraňovače nátěrů se poněkud libovolně dělí do 3 kategorií: průmyslové použití (tj. používání velkého množství na jednom místě), odborné použití (opakované použití specialisty, staviteli a dekoratéry) a spotřebitelské použití (jednotlivci, příležitostně prováděná domácí údržba).

3.7

Počet současných incidentů pro každou skupinu se obtížně určuje. Vzhledem k tomu, že příznaky předávkování DCM se podobají selhání srdce, mohou být tato čísla (nebo nemusejí) částečně podhodnocená. Údaje, které Komisi předložili konzultanti RPA, ukazují, že v Evropě za posledních 20 let dochází kvůli použití odstraňovačů nátěrů na bázi DCM ke 3–4 incidentům ročně, z čehož jeden končí smrtí. K úmrtím docházelo ve Francii (6), v Německu (6) a ve Spojeném království (5), k incidentům bez úmrtí docházelo ve Spojeném království (36), ve Švédsku (12) a ve Francii (6). V jižní Evropě byl zaznamenán pouze jeden incident za období, které zkoumala RPA (1930–2007) – úmrtí při průmyslové činnosti ve Španělsku v roce 2000. Místní klimatické podmínky a pracovní postupy mohou být také relevantní. Za teplého počasí jsou okna stále otevřená, místnost je dobře větrána a rizika jsou zanedbatelná; za chladnějších klimatických podmínek tomu může být naopak.

3.8

Úmrtí byla rovnoměrně rozdělena mezi průmyslové a odborné uživatele. Velké množství incidentů bez následků smrti bylo zaznamenáno během použití provozovateli klasifikovanými jako odborníci. Příčinou úmrtí bylo téměř vždy nedostatečné větrání a nevyhovující použití osobního ochranného vybavení, zejména v blízkosti rozsáhlých otevřených nádrží.

3.9

Případné úmrtí spotřebitele (nebo odborníka) ve Francii v roce 1993 dnes nemůže být ověřeno a tento konkrétní klíčový údaj tedy vzbuzuje pochybnosti. Jediné další úmrtí spotřebitele bylo zaznamenáno v Nizozemsku v roce 1960. Také další faktory mohou být relevantní.

3.10

Alternativy k chemickým odstraňovačům nátěrů na bázi DCM samozřejmě existují. Obecně jsou seskupeny do tří skupin – fyzické/mechanické odstraňování nátěrů (broušení, seškrabávání, trhací práce); pyrolytické nebo tepelné odstraňování nátěrů (v pecích, žhavé fluidní lože nebo použití pájecích lamp či teplovzdušných pistolí); a chemické odstraňování nátěrů (použití silných rozpouštědel včetně DCM nebo korozních, obvykle značně alkalických kapalin nebo mazadel, anebo směsí kyseliny mravenčí a peroxidu vodíku). Každý proces může fungovat a může být preferovanou cestou za specifických podmínek. Všechny s sebou nesou určité riziko, ať již v souvislosti s rozptylem částic, horkem, ohněm, výbuchem, podrážděním očí či kůže anebo kvůli složení nátěru, který je odstraňován, zejména olovo z nátěrů, jež se používalo před rokem 1960. U většího počtu vrstev z období před 100 lety či více ve starých, ale stále použitelných, a dokonce velmi oblíbených budovách, nebo u citlivých povrchů, které nesmějí být zničeny, je vyžadováno více přístupů a určitá míra zkušeností.

3.11

Nebyly předloženy žádné údaje o celkovém podílu různých alternativních výrobků v rámci všech tří skupin na trhu nebo různých nákladů na odstranění nátěru z jednoho metru čtverečního. DCM je považován za stále nejrozšířenější rozpouštědlo, zejména ve spotřebitelském odvětví; oblíbené jsou také přípravky na bázi hydroxidu sodného. Dokonce v rámci chemické skupiny jsou srovnávací výpočty obtížné. Existuje všeobecná shoda, že odstraňovače nátěrů na bázi DCM se v objemových jednotkách zdají být levnější než konkurenční výrobky. Tato výhoda pravděpodobně zmizí, budou-li zohledněny celkové náklady ochranného vybavení (je-li použito) a odstraňování odpadů (je-li relevantní).

3.12

Celkové náklady jsou rovněž určovány výrobní kapacitou. Pomaleji působící, ale zdraví prospěšnější výrobky a procesy zvyšují pracovní náklady a snižují zisky. Rozpouštědla s vyšším bodem varu umožňují pokrytí větších oblastí najednou, avšak vyžadují více práce. Pro spotřebitele to znamená, že doba expozice nebude krátká, ale dlouhá a pravděpodobně způsobí větší narušení chodu domácnosti. (Předpoklad RPA, že spotřebitelé jsou méně citliví, „protože obvykle provádějí odstraňování ve svém volném čase“ by měl být samozřejmě zpochybněn.) Pro všechny uživatele se stanou klíčovými nové pracovní metody a změny v pracovním postupu. Pro průmyslového uživatele jakýkoli přechod na výrobky na bázi vody snižuje náklady související s větráním, ale značně zvyšuje náklady na výrobu nádrží a potrubí, aby se minimalizovala koroze. Vzhledem ke všem těmto proměnným se předvídání účinku jakéhokoli omezení či způsobu stává extrémně obtížným. Kvůli rozporuplným názorům na vládní úrovni jsou zejména spotřebitelé ohroženi těmito okolnostmi s malým počtem důkazů, že jejich volby alternativních výrobků nebo procesů budou v jejich vlastním nejlepším zájmu.

3.13

Jedna z oblíbených alternativ k DCM jako rozpouštědlu, N-methyl 2 pyrrolidon (NMP), byla nedávno klasifikována jako „toxická pro reprodukci kategorie 2“, která eventuelně povede k zákazu prodeje látek s jejím obsahem široké veřejnosti (ne však odborným a průmyslovým uživatelům). Další rozpouštědla, jako např. 1,3 dioxolan, jsou vysoce hořlavá.

3.14

Systémy založené na dvojsytných esterech (DBEs) – směsi dimethyl-adipátu, sukcinátu a glutarátu – se v současnosti zdají být nejslibnějšími alternativami také díky tomu, že nemají žádné vážnější účinky na lidské zdraví či životní prostředí. Dimethylsulfoxid (DMSO) a benzylalkohol se také zdají být relativně „bezpečné“. Zda budou uživatelé považovat některý z těchto výrobků za nákladově efektivní či nikoli však závisí na mnoha faktorech a jejich případnou volbu jako široce užívané „bezpečné“ alternativy není možné zajistit.

3.15

Celkově je jasné, že neexistuje žádný jediný celkově přijatelný přístup – a že nevhodná činnost může samozřejmě vést ke zvýšení současné, relativně nízké, míry zaznamenaných incidentů. Problém spočívá v nalezení řešení, které uspokojí všechny strany, zejména členské státy s různými zkušenostmi a zcela odůvodněnými silnými postoji.

4.1

Cílem návrhu Komise je chránit lidské zdraví a životní prostředí a zároveň zachovat vnitřní trh s dichlormethanem, zejména při jeho užití jako hlavní složky odstraňovačů nátěrů pro průmyslové, odborné a spotřebitelské používání.

4.2

Návrh usiluje o zákaz veškerého prodeje odstraňovačů nátěrů na bázi DCM široké veřejnosti a odborníkům, kromě těch, kteří budou speciálně proškoleni a budou mít povolení od příslušných úřadů v členských státech. Prodej do průmyslových zařízení bude možný pouze za předpokladu, že budou dodržena ochranná opatření, zejména účinné odsávací větrání nebo zavedení a používání soukromých ochranných prostředků. Všechny přípravky na bázi DCM by měly být nesmazatelně označeny slovy „pouze pro průmyslové a odborné použití“ (a to pouze ty, které získají vhodné povolení).

4.3

Žádné nové odstraňovače nátěrů obsahující dichlormethan nesmí být poprvé uvedeny na trh určený široké veřejnosti a odborníkům během 12 měsíců ode dne vstupu tohoto rozhodnutí v platnost a nesmí jim být dodávány po dalších 12 měsíců.

4.4

Rozhodnutí vstoupí v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

4.5

Návrh je doplněn důvodovou zprávou a pracovním dokumentem útvarů Komise (zprávou o posouzení dopadů). Další materiál je k dispozici v posouzení dopadů, které pro Komisi vypracovali vnější konzultanti (RPA, TNO), nebo ve zprávách na specifická témata (ETVAREAD, zpráva o účinnosti filtrů zachycujících výpary). Ty byly naopak přezkoumány příslušným vědeckým výborem (SCHER). Neexistuje žádná formální zpráva EU o hodnocení rizik (RAR), jelikož žádná zainteresovaná strana nedefinovala DCM jako prioritní látku, navzdory tomu, že obavy již byly zaznamenány.

4.6

Některé členské státy EU (a jiné velké ekonomiky a obchodní partneři, jako např. Švýcarsko či USA) rovněž vypracovaly studie, aby podpořily jednotlivé a často velmi protichůdné regulační a politické postoje. Dotčená průmyslová odvětví vypracovala velké množství údajů o možných rizicích a komparativních výhodách různých výrobků a procesů; není překvapením, že i ty jsou protichůdné. Připomínky od dalších zainteresovaných stran byly zaznamenány během Evropského týdne zdraví a bezpečnosti „Bezpečná výstavba“ v roce 2004 po konferenci s odborníky, kteří byli hosty Unie dánských malířů. Podle RPA v dubnu 2007 BEUC, EMCEF a EKOS doposud nevydaly svá oficiální stanoviska.

5.1

EHSV uznává potíže, kterým čelí Komise při navrhování přiměřené a nákladově efektivní změně směrnice Rady 76/769/EHS pro používání DCM jako rozpouštědla při odstraňování nátěrů. Bylo oznámeno a potvrzeno relativně málo incidentů. Ty mohly (nebo nemusely) být podhodnocené. Stávající právní předpisy nejsou vždy dodržovány – a pokud jde o označování, jeví se jako nedostatečné. Alternativní výrobky a procesy existují, ale nebyly doposud zhodnoceny a všechny představují určité riziko. Existují dobré důvody, proč se názory členských států liší. Neexistuje záruka, že celkový výsledek bude příznivý pro jakoukoli skupinu, která bude pravděpodobně ovlivněna.

5.2

EHSV rovněž uznává, že kvůli zjevnému časovému omezení se jedná o poslední příležitost pro zavedení určitých opatření v rámci výše zmíněné směrnice. Nebude-li možné dosáhnout společného postoje mezi členskými státy a Evropským parlamentem a navrhované rozhodnutí (nebo jeho obdoba) nebude přijato a prováděno, nebudou podniknuty žádné další kroky, dokud nebude DCM posouzen z hlediska všech svých užití v rámci nařízení (ES) č. 1907/2006 (REACH).

5.3

EHSV je pevně přesvědčen, že s ohledem na ochranu životního prostředí a zdraví všech uživatelů na pracovišti či mimo něj není takovéto zpoždění nutné a ani žádoucí. EHSV by také hluboce litoval, kdyby došlo v této otázce, nebo v jakékoli jiné, k roztříštění vnitřního trhu. Nutnost nalézt základ pro dohodu by měla být zřejmá pro všechny zúčastněné. Mělo by být usilováno o řízení rizik, nikoli o nahrazení jednoho nebezpečí jiným.

5.4

V tomto ohledu EHSV upozorňuje, že DCM může být bezpečně vyráběn, skladován, přepravován a používán v uzavřených systémech. DCM je nehořlavý a nepřispívá k vytváření přízemního ozonu. Nicméně v otevřených systémech, např. při odstraňování nátěrů, DCM jednoznačně představuje problémy kvůli své těkavosti (rychle se vypařuje), hustotě následných výparů (hromadí se na nejnižším bodě nebo tam, kde je nedostatečné větrání) a jeho narkotickým účinkům (způsobuje bezvědomí a smrt). Všechny tyto skutečnosti přispívají ke zvýšeným rizikům pro děti. DCM je také klasifikován jako karcinogen kategorie 3 a na všech výrobcích obsahujících DCM je výrazné označení, že se jedná o potenciální riziko.

5.5

RPA a další poznamenávají, že to je matoucí a nedostatečné pro řádnou ochranu uživatelů na pracovišti i mimo něj. V rámci stávajících právních předpisů neexistuje žádné upozornění či piktogram s označením R (riziko) či S (bezpečnost), ani jejich obdoba v rámci revidovaného Globálně harmonizovaného systému OSN klasifikace a označování, který by vhodně varoval buď před narkózou (a následném riziku úmrtí), anebo, překvapivěji, před vážným rizikem pro děti (což by samozřejmě platilo pro mnoho výrobků a procesů používaných v domácím prostředí).

5.6

Zaměření na možné, ale doposud neprokázané riziko rakoviny, je rovněž zavádějící. Výbor SCHER ve svém stanovisku ke zprávě ETVAREAD o filtrech zachycujících výpary poznamenal, že metabolické mechanismy u myši nejsou při konečném testování stejné jako u lidí a proto není za základě předložených důkazů pravděpodobné, že je DCM karcinogenní. Na základě současného užívání existuje málo důkazů. Výsledky dvou hlavních epidemiologických studií o skupinách vystavených DCM v jiných průmyslových odvětvích v USA se stále očekávají. Skupiny v EU mohou být vystaveny jiným známým karcinogenům, jako je např. styren. RPA nepředložila žádné důkazy o aktuálních rizicích v této kapitole expozice DCM používaného při odstraňování nátěrů. Požadované označení R68 („možné nebezpečí nevratných účinků“) je za těchto okolností nejužitečnější.

5.7

Je rovněž třeba poznamenat, že statistiky o incidentech za období 1930–2007 předložené RPA jasně ukázaly nebezpečí nadměrné expozice DCM, obvykle na základě velmi špatných pracovních postupů. Odpovídající údaje pro alternativní procesy a výrobky nebyly shromážděny. Míra, do jaké mohou být tyto údaje poskytnuty k použití jednak odborníky a jednak spotřebiteli v domácím prostředí, je však sporná. Příznaky chronických (dlouhodobých) zdravotních důsledků způsobených průmyslem mohou (nebo nemusí) naznačovat problémy akutních (krátkodobých) expozic spotřebitele; statistiky nehod, kterými uvedené údaje možná jsou, se hůře vypočítávají.

5.8

Studie rovněž zdůraznily nedostatek Limitních hodnot expozice (OELs) pro pracoviště v EU. Limity se mezi členskými státy značně liší pro jednu látku (DCM) a pro více látek (např. DCM versus DBE nebo DMSO). Výrobci musí uznat svou povinnost pečovat o své pracovníky; regulační orgány musí poskytovat jasný, konsistentní a regulační rámec vycházející z údajů, aby toho bylo možné dosáhnout.

5.9

V tomto ohledu vzal EHSV na vědomí zejména Technické předpisy pro nebezpečné látky TRGS 612 pro alternativy k odstraňovačům nátěrů na bázi DCM, které vypracovalo německé spolkové ministerstvo práce a sociálních věcí, verze z února 2006. Ty se zdají být modelem, který by mohli ostatní následovat, aby pomohli zajistit bezpečnost na pracovišti, a jsou značně podrobnější, než současný návrh Komise.

5.10

Ve většině případů by měl následovat sled otázek, které je třeba na základě výše uvedeného zodpovědět. (a) Můžete učinit svůj proces bezpečnější díky nahrazení? (b) Jestliže ne, proč? a (c) Přijali jste všechna potřebná opatření, aby bylo vaše pracoviště bezpečné? Potenciální rizika a také přínos z alternativních procesů a výrobků by měly být plně uznány. Především musí existovat nějaký odhad pravděpodobných výsledků jakéhokoli rozhodnutí na odstranění významného množství jakéhokoli materiálu z jakéhokoli trhu; co budou v současnosti uživatelé dělat a zlepší se touto volbou jejich osobní bezpečnost?

5.11

Jako příklad převzatý z členského státu, který již uplatnil zákaz výrobků na bázi DCM a použil jej také na průmyslové a odborné uživatele, je zákaz prodeje výrobků obsahujících DCM, nikoli DCM jako takový. Silný odstraňovač nátěrů může být stále vyroben smísením DCM s methanolem na místě použití. Výsledný produkt je levnější, ale neobsahuje povrchové aktivní látky a filtry zachycující výpary, které zvyšují jak efektivitu, tak bezpečnost vlastního vytvořeného produktu. Jedná se tedy o nežádoucí výsledek.

5.12

Jak RPA a Komise poznamenaly, rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi uživatelů se těžko ospravedlňují nebo zachovávají ve skutečném životě. Jediným skutečným rozdílem je, že jedna vysoce výkonná, trvalá provozovna odstraňovačů nátěrů vyžaduje rozsáhlé otevřené nádrže chemických látek, do kterých se výrobek namáčí; provozovny mimo místo výroby obvykle nejsou závislé na namáčení a nevyžadují rozsáhlé otevřené nádrže. Samostatné provozovny jsou pokryty jinými směrnicemi, např. o emisích rozpouštědel a o kvalitě odpadních vod, které by měly být striktně vymáhány; provozovny mimo místo výroby závisí více na péči a zdravém rozumu jednotlivce. Tam, kde je zaměstnavatel, zůstává povinnost péče samozřejmě na něm, aby bylo zajištěno nejlepší možné pracovní prostředí pro zainteresované zaměstnance.

5.13

Kategorie odborníků by měla být rozdělena mezi ty, kteří se permanentně zapojují do speciálních čistících operací (např. odstraňování graffiti, restaurování fasád, obnova vlaků a letadel) a ty, kteří potřebují odstraňovače nátěrů pouze příležitostně (stavitelé, dekoratéři a spotřebitelé) jako nutný, ale časově náročný počátek aktivity s větším ziskem. Potřeby, schopnosti a zranitelnost této poslední skupiny se jeví stejné a mělo by se s nimi stejně zacházet.

5.14

Dále byl zaveden návrh na vyškolené provozovatele s povolením jako možná odchylka pro umožnění kompromisu mezi různými názory. Je však obtížné porovnávat použití odstraňovačů nátěrů na bázi DCM s řekněme odstraňováním azbestu nebo s nakládáním s jaderným odpadem, pro které je povolení samozřejmě nezbytné. Vzhledem k vysokým nákladům na instalaci a monitorování takovéhoto systému je obtížné chápat tento návrh jako něco, co pravděpodobně splní něčí potřeby.

6.1

Vzhledem k výše uvedenému se EHSV nedomnívá, že je současný návrh vyvážený nebo že by sám o sobě mohl vést ke snížení počtu incidentů na pracovišti nebo mimo něj. Vzhledem ke značným aktuálním a politickým rozdílům mezi členskými státy musí být bez další prodlevy zváženy a prováděny jiné přístupy.

6.2

To by zahrnovalo změny v balení a označování odstraňovačů nátěrů na bázi DCM, aby se minimalizovalo riziko nehody a zdůraznila skutečná nebezpečí. Prodej někomu, kdo není stále zapojený do odstraňování nátěrů, ať již na pracovišti nebo mimo výrobnu, ať již bude považován za odborníka nebo spotřebitele, by měl být maximálně omezen na 1l nádoby za nákup. Nádoby by měly mít uzávěry odolné proti otevření dětmi, jak je definováno příslušnými existujícími nebo novými nařízeními a směrnicemi EU a/nebo standardy EN-ISO 8317:2004 a 862:2005. Rovněž by byla užitečná úzká hrdla omezující rozlití, ačkoli výsledná potřeba přelít prostředek před použitím kartáče snižuje jejich efekt. Výrobci by měli aktivně spolupracovat na nových a bezpečnějších systémech zásobování, přejí-li si zachovat dlouhodobou životnost těchto výrobků. Hromadný prodej všem ostatním uživatelům pro průmyslové nebo trvalé odborné použití by měl být v množství, které nepřesáhne 20 litrů. Výrobci a dodavatelé by měli za těchto okolností uznat svou povinnost péče a zajistit, že bude k dispozici dostatek informací a školení, aby byla zajištěna bezpečná manipulace a likvidace za všech podmínek použití.

6.3

Je třeba co nejrychleji vyvinout nové piktogramy a označení R a S pro narkotika a varovat před nebezpečím pro děti, které by byly doplněním těch, které již existují. Pro odstraňovače nátěrů na bázi DCM (a další výrobky s podobnými účinky) by bylo vhodné doplnit text pro všechny uživatele: „Narkotika: vysoké koncentrace vedou ke ztrátě vědomí a ke smrti“; „Nepoužívat v přítomnosti dětí nebo zranitelných dospělých“; „Nepoužívat v uzavřených prostorech: těžké dusící výpary“. To se zdá být průkazné a zcela relevantní pro současné potřeby. Tyto věty nesmí být ztracené v textu méně významných varování. Účinné varování a nepřehlédnutelný piktogram, jež jsou nezbytné pro ochranu dětí, budou pravděpodobně mít větší dopad, než mnoho komplikovaných rad. Současné označení S2 („Uchovávejte mimo dosah dětí“) je v tomto ohledu nedostačující.

6.4

Rovněž existuje jasná potřeba standardizovaných a vnitřně konsistentních celoevropských Limitních hodnot expozice (OELs), aby byla dále zlepšena bezpečnost na pracovišti. To by mělo být považováno za užitečný výstup programu REACH během následujících let.

6.5

Osvědčené pracovní postupy a řádný dohled nad všemi existujícími kontrolami jsou zjevně klíčové pro řízení rizik na pracovišti i mimo něj. Výrobci a maloobchodníci sdílejí odpovědnost za poskytování dobrých rad a za zajištění toho, že tato doporučení budou moci být sledována členy široké veřejnosti a ostatními občasnými uživateli nebezpečných materiálů a procesů. Bezpečnostní pokyny a zařízení by měly být podporovány se stejným nadšením a pobídkami jako v případě materiálů, pro které jsou požadovány.

6.6

Přístup použitý německým TRGS 612 by měl tvořit základ celoevropských kontrol. V případě mohou být doplněny další technické pokyny ohledně větrání a nakládání s odpady. Je třeba zveřejňovat a sdílet osvědčené postupy.

6.7

Probíhající studie v USA o dopadech dlouhodobé expozice DCM by měly být co nejrychleji dokončeny a výsledky by měly být předány výboru SCHER k posouzení. Je třeba prozkoumat příležitosti k určení platných skupin pro studii v Evropě.

6.8

Systematické posuzování rizik souvisejících s odstraňováním nátěrů by mělo být provedeno tak, aby všechny výrobky a procesy mohly být hodnoceny na srovnatelném základě. To by vedlo k lepšímu pochopení jejich příslušných výkonnostních charakteristik a rizik a případně k možnosti, aby se uživatelé na pracovišti i mimo něj rozhodovali na základě většího množství informací. Žádný z těchto návrhů bych však neměl být důvodem zpoždění kontrolních mechanismů, o kterých se pojednávalo výše.

31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 77/35

1.1

EHSV schvaluje obsah této směrnice a považuje toto opatření za další krok strategie zjednodušení administrativy formulované sdělením Lepší právní předpisy v Evropské unii – strategický přezkum.

1.2

Vychází z kladného hodnocení, které vyjádřilo Středisko pro sledování jednotného trhu EHSV, jenž v četných stanoviscích trvale podporoval iniciativy směřující k administrativnímu zjednodušení práva obchodních společností. Výbor zastává názor, že tyto iniciativy snižují společnostem náklady a významnou měrou tak přispívají ke konkurenceschopnosti evropských společností; přitom nezpochybňují ochranu zájmů dalších zúčastněných stran.

1.3

EHSV zdůrazňuje, že zkoumaný návrh, který se týká změn směrnice 68/151/EHS (první směrnice v oblasti práva obchodních společností) a 89/666/EHS (jedenáctá směrnice v oblasti práva obchodních společností) zjednodušuje a snižuje administrativní zátěže vyplývající z ožehavých povinností v oblasti zveřejňování a překladů, které zatěžují některé formy společností neúměrnými, a někdy neodůvodněnými náklady.

1.4

EHSV podporuje tato navrhovaná opatření, dosažená menšími úpravami acquis Společenství, která kromě snížení administrativní zátěže společností znemožňují stavění neodůvodněných překážek volnému pohybu zboží a služeb, jak se ukazuje v předloženém posouzení dopadů.

1.5

EHSV proto hodnotí tato opatření kladně a připojuje se k Radě s výzvou, aby Komise přijala další opatření ke snížení neodůvodněné zátěže existující v různých odvětvích, která uživatelům nepřináší žádnou přidanou hodnotu, je pro společnosti břemenem a snižuje jejich schopnost reagovat na současné výzvy globální konkurence.

1.6

EHSV Komisi doporučuje, aby podněcovala členské státy, aby pokračovaly ve zjednodušování správních kroků v podnicích a přesouvaly na internet všechny údaje, jež je třeba podle platných právních předpisů a nařízení zveřejňovat.

2.1

Komise provedla po roce 2005 řadu posudků, než zahájila program zjednodušení právních předpisů pro snížení nákladů a administrativní zátěže podniků vyplývajících z platné právní úpravy; vycházela přitom z předpokladu, že zbytečné náklady jsou brzdou ekonomických činností Společenství a škodí konkurenceschopnosti podniků.

2.2

Dne 14. listopadu 2006 Komise předložila sdělení s příznačným názvem Lepší právní předpisy v Evropské unii  (1) a pracovní dokument Měření administrativních nákladů a snižování administrativní zátěže v Evropské unii  (2). Obě tyto iniciativy zdůraznily nutnost zajistit konkrétní hospodářské přínosy pro podniky za předpokladu, že taková zjednodušení budou možná bez negativních důsledků na uživatele těchto informací.

2.3

Toto strategické zaměření bylo v březnu 2007 dále posíleno akčním programem pro snižování administrativní zátěže (3), dosud nepublikovaným v Úředním věstníku, který stanovil cíl snížit tyto náklad do roku 2012 o 25 %.

2.4

V březnu roku 2007 bylo přijato zrychleným postupem několik návrhů na snížení administrativní zátěže a 10. července 2007 Komise předložila sdělení obsahující její vlastní návrhy zjednodušení v oblasti práva obchodních společností, účetnictví a auditu (4).

2.5

V průběhu zasedání ve dnech 13. a 14. března 2008 Evropská rada následně vyzvala Komisi, aby pokračovala v cestě vypracování nových návrhů na snížení (5).

2.6

Do tohoto rámce spadá zkoumaný návrh směrnice týkající se závazků na zveřejňování a překládání v oblasti práva obchodních společností, který stanoví snížení rozsahu nebo odstranění informačních závazků v případech, kdy uživatelům tyto informace nenabízejí žádnou přidanou hodnotu.

3.1

Cílem zkoumané směrnice je podle Komise posílení konkurenceschopnosti evropských společností tím, že se omezí nebo odstraní administrativní povinnosti uložené platnou právní úpravou, které neodpovídají požadavkům uživatelů na takové informace, a naopak představují prvek zatěžující podniky zbytečnými dodatečnými náklady.

3.2

Touto směrnicí se mění směrnice 68/151/EHS (první směrnice) a směrnice 89/666/EHS (jedenáctá směrnice), pokud jde o povinné zveřejňování a překlady informací při zakládání společností některých forem.

3.3

Pokud se týká první směrnice, stanoví se nový minimální závazek namísto současné úpravy v čl. 3 odst. 4 směrnice 68/151/EHS o právu obchodních společností. Článek se mění tak, aby se odstranily některé ze současných závazků v oblasti zveřejňování informací o zakládání společností ve vnitrostátních věstnících a každoročního zveřejňování účetní závěrky v těchto věstnících, které jsou uloženy nynější právní úpravou.

3.4

Takové zjednodušení nepředstavuje žádné snížení přidané hodnoty pro uživatele, především v době, kdy data v obchodních rejstřících, jejichž vedením členské státy zajišťují přístup k potřebným informacím, jsou dostupná v síti pomocí stále rozšířenějších elektronických prostředků.

3.5

Členským státům je uloženo poskytnout elektronický přístup k informacím v chronologickém pořádku a ponechává se jim možnost uložit doplňující způsoby zveřejňování, ale pouze v případě, že to nevyžaduje žádné další náklady ze strany společností.

3.6

Pokud se týká směrnice 89/666/EHS (jedenáctá směrnice) v oblasti práva obchodních společností, mění se stávající úprava ukládající překlad všech dokumentů ve spise, i když společnost zapisuje novou pobočku.

3.7

Článek 4 nové směrnice zachovává povinnost zveřejňovat dokumenty v jednom z úředních jazyků Společenství a považuje za dostatečné ověření tohoto překladu úředním postupem platným ve kterémkoliv členském státu. Toto ověření musí být akceptováno všemi členskými státy, které nemohou ukládat další formální povinnosti nad rámec odstavců 1 a 2, což vede ke snížení nákladů na překlady a jejich ověřování na nejnižší nezbytnou míru.

3.8

Právní základ nové směrnice zůstává stejný jako u předchozích směrnic a je jím čl. 44 odst. 2 písm. g) Smlouvy; dále Komise soudí, že zásady subsidiarity a proporcionality jsou respektovány a opatření je odůvodněné.

3.9

Komise uvádí, že plánované změny a posouzení dopadu získaly podporu ze strany rozsáhlého zastoupení zúčastněných stran (110 subjektů z 22 členských států). Tyto pozitivní výsledky jsou publikovány na internetových stránkách generálního ředitelství pro vnitřní trh a služby (GŘ MARKT).

3.10

Úspory, jež Komise vypočítala v posouzení dopadů, by měly dosáhnout přibližně 410 milionů eur ročně, pokud jde o zveřejňování ročních účetních závěrek, a přibližně 200 milionů eur ročně, co se týká zveřejňování změn v rejstřících. Náklady, které by mohly být ušetřeny, pokud jde o zajištění překladu/ověření, dosahují zhruba 22 milionů eur.

4.1

EHSV na základě práce Střediska pro sledování jednotného trhu vyjádřil v četných stanoviscích podporu administrativnímu zjednodušení v rámci iniciativy Lepší právní předpisy v Evropské unii – strategický přezkum.

4.2

Stanoviska Výboru plně podporují tento program, který konkrétním způsobem přispívá ke zvýšení konkurenceschopnosti evropských podniků, protože snižuje jejich náklady, jež se v oblasti práva obchodních společností jeví ve velké míře zbytečné a nadměrné. Navrhovaná opatření přitom nijak nezpochybňují ochranu zájmů dalších zúčastněných stran.

4.3

EHSV zdůrazňuje, že tento program zasahující do citlivých oblastí závazků na zveřejňování a překládání nejen značným způsobem snižuje náklady, jak ukazuje posouzení dopadu, ale i zvyšuje důvěryhodnost evropského rozměru, protože vylučuje všechny případné pokusy o budování umělých a neodůvodněných překážek volnému pohybu zboží a služeb.

4.4

EHSV bere na vědomí, že doposud zahájená opatření byla přijata po pozorném posouzení zamýšlených cílů a základních zásad subsidiarity a proporcionality a po rozsáhlé konzultaci všech zúčastněných stran.

4.5

EHSV tedy schvaluje obsah této směrnice, kterou považuje za významný krok obecné strategie a plně se ztotožňuje s Radou, když vyzývá Komisi, aby podnikla opatření v dalších odvětvích a oblastech, kde je potřebné zjednodušení vedoucí k omezení četných povinností, které dosud společnosti zatěžují.

31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 77/37

1.1

EHSV vítá, že osvobození pro malé společnosti, které stanoví čtvrtá směrnice o právu obchodních společností, je rozšířeno na střední společnosti, neboť vede ke snížení zátěže související s výkaznictvím těchto společností.

1.2

EHSV rovněž vítá navrhované změny sedmé směrnice, jelikož jednoduše objasňují vzájemný vztah mezi pravidly pro konsolidaci obsaženými v této směrnici a v Mezinárodních standardech účetního výkaznictví.

1.3

EHSV oceňuje zejména to, že je respektován cíl zjednodušit účetní výkaznictví: Nedošlo k žádné významné ztrátě informací pro uživatele účetní závěrky a v zásadě nejsou postiženy ani jiné zainteresované strany. Navrhované zjednodušení vychází z potřeb malých a středních podniků (MSP) a uživatelů finančních údajů.

1.4

Potřeby uživatelů, jež se mohou lišit v jednotlivých členských státech EU, nebyly dodnes dostatečně vyzkoumány ani doloženy. Než budou zaneseny další změny do požadavků na účetní výkaznictví pro MSP, měl by být vzat v úvahu současný stav využití možností podle čtvrté a sedmé směrnice. Toto šetření by mělo zahrnovat a) využití stávajících možností, b) důvody uváděné členskými státy pro jejich volbu z nabídky možností a c) přezkum úspěšnosti členských států v plnění stanovených cílů.

1.5

EHSV tudíž doporučuje provedení výzkumu této problematiky, jenž by se stal základem pro racionální politické návrhy do budoucna.

1.6

Požadavky na účetnictví patřily k prvním oblastem právních předpisů, které byly na evropské úrovni harmonizovány. EHSV připomíná, že dosažení společného trhu je jedním z hlavních faktorů, a zdůrazňuje, jak je důležité, že harmonizace vytváří rovné podmínky.

1.7

Přeshraniční obchod MSP v EU roste. Existují proto pádné důvody pro harmonizaci rámců a předpisů účetního výkaznictví s cílem a) podpořit tento růst obchodu a b) zajistit rovné podmínky.

2.1

Evropská rada ve svých závěrech ze zasedání ve dnech 8. a 9. března 2007 zdůraznila, že snížení administrativní zátěže je důležité pro podporu evropského hospodářství, zejména s ohledem na možné přínosy pro malé a střední společnosti.

2.2

Zdůraznila, že ke snížení administrativní zátěže v EU je nezbytné intenzivní společné úsilí Evropské unie i členských států prostřednictvím zjednodušení požadavků na výkaznictví malých a středních společností; právním základem pro tato opatření je čl. 44 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství (1).

2.3

Účetnictví a audit byly stanoveny jako oblasti, v nichž by bylo možno snížit administrativní zátěž společností ve Společenství (2).

2.4

Zvláštní pozornost byla věnována dalšímu zmírnění požadavků na výkaznictví malých a středních společností.

2.5

V minulosti došlo k řadě změn s cílem umožnit společnostem, které spadají do oblasti působnosti směrnic 78/660/EHS a 83/349/EHS, používat účetní metody v souladu s Mezinárodními standardy účetního výkaznictví (IFRS).

2.6

Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 ze dne 19. července 2002 o uplatňování mezinárodních účetních standardů (IAS) (3) musí společnosti, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu kteréhokoli členského státu, sestavovat konsolidované účetní závěrky v souladu s Mezinárodními standardy účetního výkaznictví, a jsou proto zproštěny většiny požadavků směrnic 78/660/EHS a 83/349/EHS. Tyto směrnice jsou však dosud základem pro účetnictví malých a středních společností ve Společenství.

2.7

Na malé a střední společnosti se často vztahují stejná pravidla jako na větší společnosti, jejich zvláštní potřeby v oblasti účetnictví však byly jen málokdy posuzovány. U těchto společností vyvolává obavy zejména rostoucí počet požadavků na zveřejňování. Rozsáhlá pravidla výkaznictví vytvářejí finanční zátěž a mohou bránit účinnému a produktivnímu využívání kapitálu.

2.8

Uplatňování nařízení (ES) č. 1606/2002 vyzdvihlo rovněž potřebu vyjasnit vztah mezi účetními standardy požadovanými směrnicí 83/349/EHS a Mezinárodními standardy účetního výkaznictví.

2.9

Pokud lze zřizovací výdaje vykazovat v rozvaze jako aktivum, čl. 34 odst. 2 směrnice 78/660/EHS vyžaduje, aby tyto výdaje byly vysvětleny v komentáři k účetní závěrce.

2.10

Podle čl. 44 odst. 2 uvedené směrnice lze od tohoto požadavku na zveřejňování osvobodit malé společnosti. V zájmu snížení zbytečné administrativní zátěže by mělo být možno osvobodit od zveřejňování těchto údajů rovněž střední společnosti.

2.11

Směrnice 78/660/EHS požaduje zveřejňovat rozčlenění obratu podle činnosti a podle zeměpisných trhů. To se požaduje u všech společností, podle čl. 44 odst. 2 uvedené směrnice však mohou být vyňaty malé společnosti. V zájmu snížení zbytečné administrativní zátěže by mělo být možno osvobodit od tohoto požadavku na zveřejňování rovněž střední společnosti.

2.12

Směrnice 83/349/EHS vyžaduje, aby mateřský podnik sestavil konsolidovanou účetní závěrku i v případě, že jediný dceřiný podnik nebo všechny dceřiné podniky brány jako celek nejsou významné z hlediska čl. 16 odst. 3 směrnice 83/349/EHS. Tyto společnosti proto spadají do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 1606/2002 a musí sestavovat konsolidované účetní závěrky v souladu s Mezinárodními standardy účetního výkaznictví. Tento požadavek se považuje za zatěžující, má-li mateřský podnik pouze dceřiné podniky, které nejsou významné.

2.13

Proto by mělo být možné osvobodit mateřský podnik od povinnosti sestavit konsolidovanou účetní závěrku a konsolidovanou výroční zprávu, jestliže se všechny dceřiné podniky tohoto mateřského podniku, a to jednotlivě nebo jako celek, nepovažují za významné.

2.14

Jelikož cílů této směrnice, totiž snížení administrativní zátěže v souvislosti s některými požadavky na zveřejňování u středních společností a povinností sestavit konsolidovanou účetní závěrku pro některé společnosti ve Společenství, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu a účinků lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy.

2.15

V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

2.16

Směrnice 78/660/EHS a 83/349/EHS by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

3.1

Cílem změn směrnice 78/660/EHS (čtvrtá směrnice o právu obchodních společností) (4) je v krátkodobém horizontu zjednodušit účetní výkaznictví pro střední společnosti (5) a zprostit je s ním spojené zátěže. Změny by měly vést k nižší administrativní zátěži, aniž by došlo ke ztrátě důležitých údajů.

3.2

Cílem změn směrnice 83/349/EHS (sedmá směrnice o právu obchodních společností) (6) je objasnit vzájemný vztah mezi pravidly pro konsolidaci obsaženými v této směrnici a v Mezinárodních standardech účetního výkaznictví.

3.3.1

EK včas zahájila diskusi a konzultační proces k problematice smysluplného snížení regulační zátěže pro MSP spadající do oblasti působnosti čtvrté a sedmé směrnice o právu obchodních společností, a to s ohledem na cíl zajistit prosperitu MSP na evropském jednotném trhu. Problém regulace zatěžující MSP je vždy způsoben tím, že právní předpisy byly původně navrženy pro velké společnosti. Tyto předpisy nejsou nutně relevantní pro MSP a často na ně uvalují značnou administrativní a finanční zátěž.

3.4.1

Důležité je, aby se diskuse soustředily nejen na zjednodušení, ale také na relevanci požadavků na účetní výkaznictví pro MSP jako protiklad k velkým kotovaným společnostem. Debata o zjednodušení má totiž tendenci zaměřit se na náklady, zatímco debata o relevanci se soustředí na přínosy účetního výkaznictví a konkrétní uživatele a jejich potřeby.

3.4.2

Zjednodušení „směrnice o účetnictví musí vycházet z aktuálních potřeb MSP a uživatelů jejich účetních výkazů“. Mají-li účetní výkazy být užitečné a relevantní, je pro přípravu evropského právního rámce pro účetní výkaznictví MSP zásadním předpokladem určení uživatelů a jejich potřeb. K četným uživatelům patří finanční instituce (hodnocení), státní orgány (daně, praní špinavých peněz, …).

3.4.3

Důležité je rovněž mít na paměti, že MSP samy jsou významnými uživateli finančních údajů tam, kde je nutné posoudit důvěryhodnost – např. coby dodavatelé a smluvní partneři pro jiné MSP.

3.4.4

V kontextu zjednodušení pravidel pro účetnictví MSP je důležité vypracovat pečlivá posouzení dopadů, a to včetně posouzení přínosů účetního výkaznictví a finanční a administrativní zátěže. V těchto posouzeních dopadů by měly být zohledněny důvody k původnímu zavedení požadavků na účetní výkaznictví a zájmy zainteresovaných stran (transparentnost, …), jež tyto požadavky měly chránit.

3.5.1

Přeshraniční obchod MSP v EU roste (7). Existují proto pádné důvody pro harmonizaci rámců a předpisů pro účetní výkaznictví s cílem a) podpořit tento růst obchodu a b) zajistit rovné podmínky. To může znamenat menší počet možností a posun k maximální harmonizaci, např. pokud jde o zveřejňování finančních údajů a veřejný přístup k těmto údajům.

3.6.1

Projekt Rady pro mezinárodní účetní standardy (IASB) pro MSP je reakcí na žádosti tvůrců standardů, účetních a dalších zainteresovaných subjektů o alternativu k IFRS v plném znění. Přestože IASB se nejprve tohoto projektu zdráhala ujmout, dospěla k přesvědčení, že většina těchto zainteresovaných stran je pro a že pouze IASB má obecně uznávanou důvěryhodnost a autoritu ke stanovení vysoce kvalitních a vymahatelných účetních standardů. Výchozím materiálem pro tento projekt však byly IFRS v plném znění tak, jak byly vypracovány pro kotované společnosti.

3.6.2

Plné znění IFRS bylo vypracováno s ohledem na využití účetního výkaznictví kotovanými společnostmi a příslušnými zainteresovanými stranami. Jak bylo uvedeno výše, smyslem účetního výkaznictví MSP je spíše interní a neformální využití (ve vztahu k dodavatelům, smluvním partnerům, finančním orgánům apod.) než zákonná či jiná povinnost poskytovat údaje širokému spektru uživatelů.

3.6.3

Povinné zavedení IFRS či jiného souboru nových pravidel na základě pravidel pro kotované společnosti by na MSP uvalilo značnou administrativní zátěž a finanční náklady, jež by patrně převážily nad všemi pozitivy. Úzká vazba mezi ročními účetními závěrkami a daňovými přiznáními by též donutila MSP v různých členských státech k uchovávání dvou souborů účetních výkazů, a znamenala tedy další administrativní zátěž.

3.7.1

Pokud se jedná o možnosti zjednodušení směrnic o účetnictví pro MSP, což je v zásadě rozšíření stávajících možností nabízených směrnicemi MSP, je před zavedením nových směrnic důležité určit, jak tyto možnosti fungují v členských státech. EHSV kromě toho doporučuje, aby se na všech úrovních systematicky uplatňovala zásada jen jednou  (8).

3.7.2

Než budou zaneseny další změny do požadavků na účetní výkaznictví pro MSP, měl by být vzat v úvahu současný stav využití možností podle čtvrté a sedmé směrnice. Toto šetření by mělo zahrnovat a) využití stávajících možností, b) důvody uváděné členskými státy pro jejich volbu z nabídky možností a c) přezkum úspěšnosti členských států v plnění stanovených cílů.

3.7.3

Velkým problémem je v současnosti přístup „shora dolů“, jenž a) uvaluje administrativní zátěž na MSP a b) snižuje relevanci rámců a standardů účetního výkaznictví pro tyto subjekty. Příští přezkum účetního výkaznictví v EU by měl tento problém řešit pomocí přístupu „zdola nahoru“. Takový přístup by se soustředil na potřeby MSP a dalších zainteresovaných stran a opíral by se o výzkum uživatelů a jejich potřeb, jak bylo navrženo výše.

—

CESE 952/2006 o strategii pro zjednodušení právního prostředí (INT/296), Úř. věst. C 309, 16.12.2006, s. 18,

—

CESE 89/2007 k tématu Revize jednotného trhu (INT/332), Úř. věst. C 93, 27.4.2007, s. 25,

—

CESE 1187/2008 o politických opatřeních pro MSP (INT/390) (dosud nezveřejněno v Úř. věst.),

—

CESE 979/2008 k tématu Mezinárodní veřejné zakázky (INT/394) (dosud nezveřejněno v Úř. věst.).

31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 77/41

31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 77/41

31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 77/42

31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 77/42

31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 77/43

1.1

EHSV přivítal plány Evropské rady z roku 2007 na ochranu klimatu, které mají být provedeny mj. touto směrnicí.

1.2

EHSV výslovně podporuje prohlášení Komise, že zamýšlený rozvoj obnovitelných zdrojů energie je smysluplný nejen z hlediska politiky na ochranu klimatu, nýbrž že přináší nebo může přinášet zcela jasné výhody také pro bezpečnost energetických dodávek, regionální a místní rozvoj, rozvoj venkova, perspektivy vývozu, sociální soudržnost a pracovní příležitosti, zejména pro malé a střední podniky a nezávislé výrobce elektrické energie.

1.3

V tomto smyslu EHSV vítá návrh směrnice a cíl pro obnovitelné zdroje energie ve výši 20 %. Obnovitelné zdroje energie považuje nejen za přínos k ochraně klimatu, ale také za správný strategický cíl energetické politiky, který povede k větší energetické soběstačnosti, a tím k vyšší bezpečnosti dodávek.

1.4

Cíl „snížit do roku 2020 emise CO2 o 20 %“, který by měl být realizován jinými směrnicemi (1), a cíl „20 % konečné energie z obnovitelných zdrojů“, jímž se zabývá tento návrh, jsou v úzkém vzájemném vztahu a doplňují se. Přesto je třeba považovat je za vzájemně nezávislé. To platí tím spíše, že některé obnovitelné zdroje energie nemají vždy nutně jednoznačně pozitivní vliv na ochranu klimatu (viz kapitola 6 „agropaliva“).

1.5

Protože přeměna našeho energetického systému, jejíž nevyhnutelnost je uznávána, bude spojena s vysokými investičními náklady, je třeba dbát na to, aby byla členským státům poskytnuta velká míra flexibility, aby mohly být vždy aktivní tam, kde lze dosáhnout maximálního užitku s minimálními náklady, měřeno ochranou klimatu a tvorbou pracovních příležitostí.

1.6

EHSV zdůrazňuje, že se jednoznačně hlásí k rozvoji obnovitelných zdrojů energie a že si je vědom, že střednědobě a dlouhodobě je nutný daleko vyšší podíl než oněch 20 % avizovaných do roku 2020, aby bylo dosaženo ambiciózních cílů Rady (minus 60–80 % CO2, jakož i vyšší energetické soběstačnosti).

1.7

EHSV konstatuje, že strategické spoléhání na částečnou náhradu motorové nafty či benzinu agropalivy představuje jedno z nejméně efektivních a nejdražších opatření na ochranu klimatu a znamená v současné době extrémně chybné přidělení finančních prostředků. EHSV nedokáže pochopit, proč mají být právě ta nejdražší opatření politicky podporována s největší intenzitou, navíc když kromě hospodářských otázek zůstává zcela nezodpovězena též celá řada ekologických a sociálních záležitostí (viz kapitola 6). Proto samostatný 10 % cíl pro agropaliva odmítá.

1.8

Je vítáno, že EU plánuje stanovit pro agropaliva kritéria udržitelnosti. Ekologická kritéria formulovaná v návrhu však nejdou dostatečně daleko a vůbec nejsou zmíněny sociální otázky, takže návrh směrnice je v tomto bodě zcela nedostatečný (2).

2.1

Směrnice má stanovit závazné cíle pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie. Plánuje dosáhnout podílu 20 % na celkové spotřebě energie v EU do roku 2020 a závazného minimálně 10 % podílu biopaliv (3) v dopravě v každém členském státě (4).

2.2

Evropského cíle 20 % má být dosaženo provedením dílčích národních cílů, které mají být stanoveny závazně a jsou vyjmenovány v příloze I části A. Členské státy přitom musí v národních akčních plánech stanovit odvětvové cíle pro elektřinu, vytápění a chlazení a pro agropaliva v dopravě a popsat příslušná opatření, která povedou k dosažení těchto cílů.

2.3

Směrnice se opírá o závěry jarního zasedání Evropské rady z roku 2007. Je odůvodněna tím, že užíváním obnovitelných zdrojů energie se má čelit změnám klimatu. Současně však také uvádí, že právě „oblast obnovitelných energetických zdrojů (se dostává do popředí) díky své schopnosti […] využívat místní a decentralizované zdroje energie a podporovat vyspělé technologie na nejlepší celosvětové úrovni“.

2.4

Podle Komise jsou obnovitelné zdroje energie „většinou domácího původu, nespoléhají se na dostupnost konvenčních energetických zdrojů v budoucnosti a díky jejich převážně decentralizovanému charakteru se naše ekonomiky stanou méně závislé na kolísavých dodávkách energie“. Bezpečnost dodávek je tedy pro Komisi vedle ochrany klimatu a inovačního a hospodářského rozvoje dalším důležitým odůvodněním.

2.5

Komise argumentuje, že „rozvoj trhu s obnovitelnými energetickými zdroji a technologiemi má […] pozitivní dopady na bezpečnost energetických dodávek, regionální a místní rozvojové příležitosti, rozvoj venkova, perspektivy vývozu, sociální soudržnost a pracovní příležitosti, zejména v souvislosti s malými a středními podniky a nezávislými výrobci elektrické energie“.

2.6

Směrnice stanoví nejen uvedené kvantitativní cíle, nýbrž upravuje mj. též

2.7

Schválením nové směrnice bude zrušena směrnice 2001/77/ES o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou, v níž byl stanoven dosavadní cíl 21 % podílu elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě elektřiny do roku 2010, a směrnice 2003/30/ES o podpoře užívání biopaliv nebo jiných obnovitelných pohonných hmot v dopravě, podle níž by se mělo dosáhnout 5,75 % podílu do roku 2010.

3.1

Evropská rada v roce 2007 opětovně zdůraznila, „že bezpodmínečné závazky ke snížení emisí jsou oporou celosvětového trhu s uhlíkem a že rozvinuté země by měly i nadále zaujímat vedoucí úlohu a zavázat se ke společnému snižování svých emisí skleníkových plynů s cílem dosáhnout do roku 2020 snížení o 30 % ve srovnání s rokem 1990, aby tak do roku 2050 společně snížily své emise o 60 až 80 % ve srovnání s rokem 1990.“

3.2

Předložený návrh směrnice je stavebním kamenem provádění tohoto rozhodnutí. EHSV přivítal rozhodnutí Evropské rady týkající se klimatu a zdůraznil, že úspory energie a její efektivní využívání musí mít nejvyšší prioritu. Nijak se nelze vyhnout masivnímu rozvoji obnovitelných zdrojů energie, který je potřebný nejen z hlediska ochrany klimatu, nýbrž bude střednědobě až dlouhodobě nutný již kvůli dohlednému ubývání zásob fosilních surovin. Prudký nárůst cen fosilních energií, jejž můžeme v současné době sledovat, povede spolu s jinými aspekty k rychlejšímu dosažení ziskovosti mnoha obnovitelných zdrojů energie.

3.3

EHSV výslovně vítá, že Komise v důvodové zprávě zmiňuje nejen aspekty klimatu, ale přikládá ústřední význam též otázkám bezpečnosti dodávek a pracovních příležitostí. Vícekrát se zdůrazňuje, jak důležité mohou být decentralizované struktury zásobování energií například pro regionální hospodářskou sílu a venkov (odstavce 2.4 a 2.5). Výbor to vnímá stejně. Považuje však za nezbytně nutné, aby byly jednotlivé strategie pro obnovitelné zdroje energie právě v těchto aspektech posuzovány mnohem diferencovaněji, než jak tomu bylo dosud.

3.4

EHSV sdílí názor Komise, že vůdčí role Evropy v rozvoji a zavádění obnovitelných zdrojů energie má jednak pozitivní vliv v oblasti politiky ochrany klimatu, jednak přináší perspektivní konkurenční výhodu z hospodářského hlediska. Návrh směrnice je jasným signálem pro energetickou, environmentální i průmyslovou politiku; a s ohledem na nadcházející mezinárodní jednání o klimatu také pro celosvětové společenství států.

3.5

Vlastní „rozdělení zátěže“, tj. příspěvky jednotlivých států k evropskému cíli celkového 20 % snížení CO2, jsou stanoveny v návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů o 30 %, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 (KOM(2008) 17 v konečném znění) a v návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/87/ES tak, aby se zlepšil a rozšířil systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (KOM(2008) 16 v konečném znění).

3.6

EHSV považuje cíl 20 % podílu obnovitelných zdrojů energie do roku 2020 za rozumný z hlediska politické strategie a také za realistický z technického a hospodářského hlediska, nástup pofosilní energetické politiky je tak na dohled. Zároveň je toho názoru, že jednotlivé národní cíle jsou dosažitelné, zejména budou-li mít členské státy k dispozici plně flexibilní možnosti (přikoupení, účast na projektech atd.). Je jasné, že přeměna energetického systému není možná bez nákladů a bez strukturálních změn. Investovat je nezbytné nejen do zařízení na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, ale také do technologií a kapacit na akumulaci energie pro účely vyrovnání poklesů při výrobě elektřiny v důsledku nedostatečné síly větru či slunečního záření a do budování elektrických vedení mezi státy EU. Pouhým zdůrazňováním výroby energie se plánovaných cílů nedosáhne.

3.7

Například Německo podporuje výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů prostřednictvím zákona o dodávce do spotřebitelských sítí a podíl této ekologické elektřiny činí v současné době 15 %; vícenáklady způsobené vyšší kompenzací dodávky elektřiny spotřebitelům představují asi 3,5 mld. eur ročně. Není v nich však zohledněn přínos pro hospodářství ve formě nových pracovních míst, zamezené ekologické škody nebo nové daňové příjmy.

3.8

Aby se náklady na dosažení tohoto cíle udržely na co nejnižší úrovni, směrnice stanoví, že národních cílů lze dosáhnout také podporou opatření na rozvoj obnovitelných zdrojů energie v jiných státech. Možný je také dovoz elektrické energie z obnovitelných zdrojů – se zárukou původu. To EHSV považuje v zásadě za rozumné. Nicméně podporuje požadavky členských států podmínit obchod povolením, aby bylo možné zabránit tomu, že by mohla být podpora obnovitelných zdrojů energie financovaná jedním státem (5) využita k dosažení úspor nákladů v jiném státě.

4.1

EHSV považuje za správný přístup Komise, která chce stanovit pro všechna tři odvětví, v nichž budou obnovitelné zdroje energie hrát nějakou roli (totiž elektřina, topení a chlazení a doprava), společný cíl, nikoli tři oddělené dílčí cíle. Členské státy tak mohou kombinovat opatření v těchto třech odvětvích tak, aby dosáhly stanoveného celkového národního cíle.

4.2

Toto zpružnění je však výrazně omezeno skutečností, že v jedné dílčí oblasti těchto tří odvětví – a sice u náhrady motorové nafty a benzinu v oblasti dopravy – má být vytvořen vlastní závazný cíl.

5.1

Komise tedy přisuzuje agropalivům zvláštní roli.

5.2

Mnohé studie, které byly v posledních měsících na téma agropaliv zveřejněny, upozorňují na to, že biomasa je na rozdíl od solární energie omezeným zdrojem a že z hlediska využití plochy bude nutně docházet ke konkurenci mezi produkcí potravin, popř. zachováním biologické rozmanitosti. Dosud se vedou spory o tom, jak silná tato konkurence bude. Dříve než dojde k politickému usměrnění, je tedy zapotřebí velmi přesné strategické úvahy, která forma obnovitelných zdrojů energie je nejvhodnější pro použití v té které oblasti. Přitom je nutné provést velmi přesná posouzení dopadů.

5.3

Vědecký poradní sbor při německém spolkovém ministerstvu zemědělství ve svém doporučení o užívání biomasy k výrobě energie, zveřejněném v listopadu 2007, vyjádřil názor, že dominantní roli mezi obnovitelnými zdroji energie bude dlouhodobě zaujímat solární a větrná energie, mj. proto, že je zde na rozdíl od biomasy podstatně vyšší potenciál. Uvádí pro to tři důvody:

5.4

Jestliže jsou dostupné přírodní zdroje vzácné a přechod na nové, obnovitelné a pokud možno decentralizované struktury zásobování energií jsou spojeny s relativně vysokými investicemi, je třeba obzvláště dbát zásady, že finanční zdroje se musí soustředit na nejúčinnější strategie ochrany klimatu.

5.5

Na úrovni EU jsou však některé známé a částečně státem podporované druhy bioenergie, totiž agropaliva a výroba bioplynu z kukuřice, spojeny s velmi vysokými náklady na zamezení emisí CO2  (6) (150–300 EUR i více/t CO2).

5.6

Jiné druhy bioenergie, např. výroba bioplynu z kejdy (nejlépe ve spojení s kogenerační výrobou tepla), kombinovaná výroba elektřiny a tepla ze štěpky (z lesního odpadového dřeva nebo ploch s krátkým obmýtím) a společné spalování štěpky ve stávajících velkých elektrárnách vykazují náklady na zamezení emisí CO2 pouze ve výši 50 EUR/t CO2  (7).

5.7

Společné výzkumné středisko Evropské komise konstatuje, že z hlediska snížení emisí skleníkových plynů na hektar je mnohem efektivnější využívat biomasu k výrobě elektrické energie než k výrobě kapalných agropaliv (8). Moderní elektrárny na biomasu jsou téměř stejně účinné jako zařízení spalující fosilní paliva, takže při výrobě tepla a elektřiny nahradí 1 megajoule (MJ) biomasy asi 0,95 MJ fosilní energie. Energetická účinnost při přeměně biomasy na kapalná paliva pro použití v dopravě se pohybuje zpravidla jen kolem 30–40 %. 1 MJ biomasy tak nahradí pouze asi 0,35 až 0,45 MJ surové ropy v dopravě.

5.8

Při výrobě agropaliv lze dosáhnout hodnoty zamezení emisí CO2 ve výši asi 3 t CO2/ha, zatímco u druhů bioenergie popsaných v odstavci 5.6 je to více než 12 t CO2/ha.

5.9

Vzhledem k těmto souvislostem se EHSV táže, proč chce Komise výslovně stanovit 10 % cíl pro agropaliva. Připomíná, že Evropská rada na jaře prohlásila, že tohoto cíle má být dosaženo „s nákladovou efektivitou“ a že musí být splněny tři předpoklady, a sice:

5.10

Pokud jde o trvalou udržitelnost, je zde více otázek než odpovědí (viz též kapitola 9), a agropaliva druhé generace dosud nejsou dostupná. Nejméně dvě ze tří kritérií uvedených Evropskou radou tedy nejsou splněna, což však Komisi nebrání v úmyslu stanovit cíl 10 %.

5.11

Odůvodňuje to mj. argumentem, že odvětví dopravy vykazuje v porovnání s ostatními hospodářskými odvětvími nejrychlejší nárůst emisí skleníkových plynů a agropaliva jsou „v současné době mnohem dražší než výroba ostatních forem energie z obnovitelných zdrojů, což by mohlo znamenat, že jejich rozvoj se neobejde bez specifických požadavků“.

5.12

EHSV nemůže s tímto odůvodněním souhlasit:

5.12.1

Je pravda, že v odvětví dopravy se emise skleníkových plynů vymkly kontrole. Přísnější limity pro výfukové plyny a 10 % náhrada motorové nafty a benzinu však tento problém podle názoru EHSV neřeší, nebudou schopny kompenzovat ani nárůst skleníkových plynů, který se z dopravy v příštích letech do životního prostředí dostane.

5.12.2

Výbor již vícekrát upozornil na to, že tomuto problému by měla čelit politika usilující o zamezení dopravy a změna skladby dopravy ve prospěch klimaticky šetrnějších druhů dopravy, jako je železnice, místní veřejná hromadná doprava a lodní doprava.

5.12.3

Technicky vidí EHSV budoucnost individuální automobilové dopravy nikoli ve spalovacích motorech, nýbrž v elektrických pohonech, které by měly být napájeny z obnovitelných zdrojů energie. Aby mohl VW Golf ujet 10 000 kilometrů, muselo by být podle výpočtu EMPA (9) řepkou pro výrobu agronafty v jednom roce oseto 2 062 m2. Solární články by naproti tomu potřebovaly na výrobu energie potřebné k ujetí oněch 10 000 kilometrů plochu 37 m2 ročně – tedy jen asi šedesátinu plochy řepkového pole.

5.12.4

Strategické spoléhání na náhradu motorové nafty či benzinu agropalivy představuje jedno z nejméně efektivních a nejdražších opatření na ochranu klimatu a způsobuje extrémně chybné přidělování finančních prostředků. EHSV nedokáže pochopit, proč mají být právě ta nejdražší opatření politicky podporována s největší intenzitou, navíc když zůstává vedle hospodářských otázek zcela nezodpovězena též celá řada ekologických a sociálních záležitostí.

5.12.5

EHSV proto nesdílí názor Komise, že „[…] zvýšené užívání biopaliv v dopravě je jedním z nejúčinnějších nástrojů“, jak těmto výzvám čelit.

5.13

Uvážíme-li, že Komise usiluje o povolení agropaliv, pokud v porovnání s palivy z fosilní ropy povedou ke snížení emisí skleníkových plynů alespoň o 35 %, v tom případě bude cíl 10 % směřovat k tomu, že se emise skleníkových plynů z provozu motorových vozidel při stejném objemu dopravy sníží pouze o 3,5 %. Vzhledem k tomu, že doprava způsobuje asi čtvrtinu celkové zátěže emisemi skleníkových plynů, hovoříme tedy o potenciálu celkového snížení emisí skleníkových plynů ve výši 1 %! To je hodnota, která naprosto neodpovídá finanční náročnosti a souvisejícím nebezpečím.

5.14

I kdybychom pokládali použití agropaliv v dopravě za rozumný způsob využití biomasy, museli bychom vsadit na absolutní účinnost. Příloha VII směrnice však jasně ukazuje, že v přeměně biomasy na ester nebo etanol správný přístup nespočívá, neboť každá (průmyslová) molekulární přeměna je spojena s použitím energie, a tedy s energetickými ztrátami. Bylo by rozumnější užívat získanou biomasu přímo, bez průmyslově chemické přeměny.

5.15

Že je to technicky možné, dokazují někteří výrobci traktorů, kteří již nabízejí motory poháněné čistým rostlinným olejem.

5.16

Příloha VII ukazuje, že s touto technologií lze dosáhnout nejvyšších úspor emisí skleníkových plynů: čistý řepkový olej vykazuje standardní úsporu emisí skleníkových plynů ve výši 55 %, agronafta z řepky pouze 36 % a etanol z pšenice 0 % v porovnání s palivy z fosilní ropy. EHSV nechápe, proč Komise neprezentuje tuto cestu jako zvláště rozumnou, když tak navíc mohou také nejsnáze vzniknout decentralizované struktury pro zásobování energií – a tedy pracovní příležitosti v zemědělství a na venkově.

5.17

EHSV by například pokládal za dobrou strategii podporovat užívání čistých rostlinných olejů získávaných např. ve smíšených kulturách šetrných k přírodě přímo v zemědělství a například v obecních vozidlech nebo vodních dopravních prostředcích (10). Zemědělci by tak mohli být přímo zapojeni do rozvoje regionálních energetických cyklů a mít z toho bezprostřední užitek. V rámci strategie agropaliv se z nich naproti tomu stávají výrobci pokud možno levných surovin pro ropný průmysl, pokud vůbec budou využívány suroviny z evropské produkce.

6.1

Komise se domnívá, že velká část biomasy potřebné k výrobě agropaliv bude pěstována v klimaticky výhodnějších oblastech mimo EU. Náhrada dovozů ropy dovozy biomasy však nepředstavuje žádné snížení závislosti na dovozech, pouze její diverzifikaci.

6.2

Nahradit jednu závislost jinou nemůže být vážně míněným cílem nové energetické politiky EU.

6.3

Naopak by se měl především sledovat postup, který postaví do středu nové strategie pro obnovitelné zdroje energie skutečně decentralizované, místně nebo regionálně dostupné zdroje. Při tom mohou a musí hrát roli také bioenergie, avšak ne ty, které má na mysli strategie zaměřená na agropaliva.

7.1

Komise píše, že energie získaná z obnovitelných zdrojů „představuje blízkou náhradu za konvenční energii a je dodávána prostřednictvím totožné infrastruktury a stejných logistických systémů“. EHSV to považuje za zásadně mylný závěr: energie z obnovitelných zdrojů z decentralizovaných struktur se někdy diametrálně liší od „konvenční“ energie, která pochází spíše z centrálně organizovaných velkých struktur.

7.2

Strategie agropaliv založená na dovozu energie a přimíchávání do motorové nafty a benzinu využívá „konvenční“, tj. centrálně organizované struktury celosvětově působících ropných koncernů. Tím upevňuje jejich výrobní a distribuční struktury, což je zcela v zájmu ropného průmyslu. V Evropě však nevytváří prakticky žádná nová pracovní místa (11).

7.3

Jestliže naopak vsadíme na energeticky účinnější užití například dřevěné štěpky pro výrobu tepla a elektřiny nebo na čisté rostlinné oleje z regionální produkce, příp. dodávky bioplynu pro vozidla nebo oblasti bez distribuční sítě zemního plynu, na decentralizované solární technologie atd., mohou vzniknout nové, regionálně organizovatelné výrobní a distribuční cesty, které otevírají velký potenciál pracovních příležitostí.

7.4

V případě solární termické energie a decentralizovaného užití fotovoltaické energie si vyrábějí spotřebitelé (energie) větší část požadované energie sami, což je také důkazem, že energetické zásobování založené na obnovitelných zdrojích je organizováno zcela jinak než současná struktura dodávek energie.

7.5

Také jiná opatření, např. na zvýšení energetické účinnosti a úspor energie, mohou vytvořit statisíce pracovních příležitostí v malých a středních podnicích již ve fázi výstavby. Příkladem může být izolace budov, instalace solárních zařízení a zařízení na výrobu větrné energie nebo stavba zařízení na výrobu bioplynu. Politika se musí postarat o to, aby byl rozvíjen právě i tento potenciál, neboť strategie zaměřená na agropaliva stanovená ve směrnici není nejúčinnější cestou.

7.6

To znamená, že i v otázce pracovních míst je bezpodmínečně nutné přistupovat k jednotlivým obnovitelným zdrojům energie velmi pečlivě a mnohem diferencovaněji. Obnovitelné zdroje energie mohou skutečně podporovat regionální hospodářské struktury, na druhé straně však mohou také přispívat k posílení role velkých centrálních struktur.

7.7

Totéž ostatně platí pro země, v nichž se biomasa pěstuje pro agropaliva. Německé ministerstvo, které má na starosti rozvojovou pomoc, dospělo v diskusním dokumentu nazvaném Postoj rozvojové politiky k agropalivům (Entwicklungspolitische Positionierung zu Agrartreibstoffen) z března 2008 k závěru, že pro hospodářský, ekologický a sociální vývoj rozvojových zemí je strategie masové produkce biomasy orientované na vývoz „jako reakce na silný růst poptávky v průmyslových zemích spojena s velkými riziky a nevytváří žádné pracovní příležitosti“, zatímco biomasa pro decentralizované zásobování energií s využitím produkce drobných zemědělců je hodnocena obecně spíše pozitivně.

8.1

EHSV vítá, že Komise plánuje zavést kritéria udržitelnosti i pro výrobu agropaliv. To je důležitý krok vpřed, nicméně Výbor považuje předložený návrh za absolutně nedostatečný.

8.2

Komise sama stále zdůrazňuje, jak je v politice udržitelnosti důležitá rovnováha mezi hospodářským, ekologickým a sociálním pilířem. Již z důvodu naprostého vynechání sociálních otázek u uvedených kritérií je EHSV názoru, že návrh směrnice rozhodně nepředstavuje provedení promyšlené strategie či kritérií udržitelnosti pro agropaliva. Návrh směrnice musí být v tomto bodě kompletně přepracován.

8.3

Pro EHSV je přitom důležité, aby vzhledem k nepřímým změnám ve využití půdy byla vypracována účinná ekologická a sociální kritéria nejen pro agropaliva, nýbrž pro všechny dovážené zemědělské produkty, včetně krmiv.

8.4

Je rovněž iluzí věřit, že stanovení rozhodného data (zde: leden 2008) by mohlo ochránit např. pralesy nebo rašeliniště před jejich přeměnou pro účely výroby agropaliv. To by předpokládalo jak funkční katastrální systém, tak také funkční správní a kontrolní systém. Jak ukazují zkušenosti, obojího se ve většině prahových a rozvojových zemí nedostává.

8.5

EHSV považuje kritéria uvedená v čl. 15 odst. 3 a 4 za účelem zachování biologické rozmanitosti a zabránění využívání půdy s vysokým obsahem uhlíku za nedostatečná. Pro zachování biologické rozmanitosti má význam daleko více druhů půd, než je uvedeno v odst. 3 písm. a) až c). Totéž platí pro čl. 4 písm. a) a b), pokud jde o obsah uhlíku.

8.6

V příloze VII části B vyjmenovává Komise „odhadované typické a standardní hodnoty pro budoucí biopaliva“, která ještě nejsou na trhu nebo jsou na trhu jen v zanedbatelném množství. EHSV zastává názor, že by se nemělo pracovat s odhady, nýbrž pouze s doložitelnými hodnotami.

31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 77/49

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor schvaluje navržené postupy na podporu demonstrace technologií CCS (zachycování a skladování CO2) v elektrárnách, jak bylo stanoveno ve sdělení Komise, bez ohledu na obavy týkající se nedostatku finančních kapacit a jasně vymezených možností střednědobého (2010–2020) a dlouhodobého (2020 a dále) financování.

1.2

Je třeba věnovat péči tomu, aby bylo zajištěno, že nedostatek finančních kapacit ze strany Komise bude částečně vyvážen výnosy z evropského systému pro obchodování s emisemi (EU ETS), tj. prostřednictvím dražby emisních povolenek podniky, které působí v odvětví energetiky, po roce 2013. Je třeba podotknout, že na úrovni EU zatím žádný konkrétní systém, včetně potřebného zajištění, nebyl navržen.

1.3

Je třeba, aby podmínky financování byly jasné a dobře fungovaly nejpozději do konce roku 2009. Pouze tak bude zajištěn finanční základ pro zahájení příprav rozsáhlých demonstračních míst pro technologie CCS, aby byla v roce 2015 plně funkční.

1.4

Výnosy z evropského systému pro obchodování s emisemi by od roku 2013 měly být v rámci provádění revidované směrnice o EU ETS inkasovány na úrovni členských států.

1.5

Záměr Komise zřídit vnitrostátní dražby EU ETS a 20 % celkových výnosů věnovat na opatření na podporu snížení emisí CO2 je naprosto nevhodný a představuje promarněnou příležitost k financování. Členské státy by měly být důrazně vyzvány, aby zásadně přehodnotily svůj postoj k výnosům z EU ETS a aby veškeré tyto výnosy investovaly do nízkouhlíkových a uhlíkově neutrálních technologií, přičemž by měly vyčlenit zvláštní prostředky na technologie CCS. Tímto způsobem by se daly získat miliardy eur, které Komise v současné době nemá, a jež jsou zapotřebí na podporu brzkého uskutečnění rozsáhlé demonstrace technologií CCS.

1.6

Komise by měla vypracovat plán, kterým bude vymezena organizace a úloha evropské průmyslové iniciativy, čímž bude zajištěno, že bude doplňovat jiné iniciativy, jakými jsou například projekty financované ze sedmého rámcového programu, Evropská technologická platforma pro elektrárny spalující fosilní paliva s nulovými emisemi – evropský pilotní program, ale nebude se s nimi překrývat.

1.7

EHSV souhlasí s potřebou společné evropské infrastruktury pro dopravu a skladování CO2. Je třeba zřídit celoevropský systém dopravy, který spojí členské státy, které možná nebudou schopny samy zřídit vlastní úložiště.

1.8

Vzhledem k významu dopravy jakožto základního prvku pro vybudování široké infrastruktury technologií CCS by EU mohla přijmout užívání zkratky CCTS (Carbon Capture Transport and Storage, tj. včetně dopravy).

2.1

Rozvoj CCS (zachycování, přeprava a skladování CO2) se zatím nachází v rané a částečně teprve ještě výzkumné fázi. Naproti tomu sice úspěšně pokračuje zvyšování účinnosti tradičních elektrárenských technologií, jejich účinnost se však již postupně blíží fyzikálním mezím. Vzhledem k naléhavé nutnosti nahradit v příštím desetiletí kapacity elektráren Výbor doporučuje pragmatický přístup spočívající v paralelním rozvoji obou technologií. Zatímco vývoj vyšší účinnosti může být v zásadě řízen trhem, technologie CCS (elektrárny i infrastruktura) vyžadují při demonstraci a uvádění na trh dodatečnou podporu.

2.2

Technologie CCS se uplatňuje v několika směrech vývoje: jednak jako integrovaná elektrárenská technologie, v jejímž rámci je CO2 (při zplyňování uhlí i při technologii oxyfuel) zachycován před spalováním (pre-combustion), nebo při technologii oxyfuel, kdy je CO2 spalován s kyslíkem a následně oddělen, anebo jako technologie zachycování CO2 po procesu spalování (post-combustion), při níž se CO2 po spálení oddělí od spalin (CO2 washing). Díky této poslední metodě by za předpokladu přiměřeného dalšího vývoje mohly být již dnes vznikající a vysoce účinné nové elektrárny dostatečně vybaveny, pokud budou vhodně navrženy („capture ready“). Všechny technologie mají společné to, že zachycený CO2 musí být z elektrárny dopraven na vhodné úložiště.

2.3

Pro společenské a politické přijetí má rozhodující význam otázka bezpečného a dlouhodobého skladování CO2. Toto hledisko je v konečném důsledku hlavní environmentální otázkou, se kterou je tato technologie jako taková konfrontována (2).

2.4

Na schůzce v Aomori (Japonsko) dne 9. června 2008 se skupina osmi průmyslových velmocí (G8) dohodla, že do roku 2010 zahájí dvacet rozsáhlých demonstračních projektů na zachycování a skladování CO2 (CCS) s cílem podpořit technologický rozvoj a snižování nákladů, a umožnit tak široké využívání technologií CCS od roku 2020.

2.5

Schůzky skupiny G8 se zúčastnili zástupci Velké Británie, Kanady, Itálie, Japonska, Francie, Německa, Ruska, Spojených států, Číny, Indie a Jižní Korey.

2.6

Na výraz podpory závazků skupiny G8 v oblasti technologií CCS přislíbilo americké Ministerstvo energetiky poskytnout v rámci svého programu „FutureGen“ financování, které by umožnilo začlenit technologie CCS do řady komerčně využitelných integrovaných kombinovaných cyklů zplyňování uhlí (IGCC) či do jiných elektráren využívajících moderní ekologické uhelné technologie. USA financují také sedm regionálních partnerství v oblasti sekvestrace uhlíku, jejichž cílem je názorně dokázat účinnost dlouhodobého geologického skladování uhlíku ve velkém měřítku.

2.7

Prohlášení skupiny G8 o technologiích CCS je v souladu s doporučením Mezinárodní agentury pro energii (IEA) využívat technologie CCS jako součást celkového řešení, jak do roku 2050 snížit emise skleníkových plynů na polovinu.

3.1

Technologie zachycování a skladování CO2 (technologie CCS) zaujímají zásadní místo mezi známými a nově vyvíjenými technologiemi, které jsou schopny zajistit snížení emisí CO2 v míře nezbytné ke splnění cílů po roce 2020 (3).

3.2

Široké používání technologií CCS v elektrárnách může být z obchodního hlediska realizovatelné za 10 až 15 let, takže do roku 2020 nebo krátce poté by zachycování a skladování CO2 mohlo zaujmout pevné místo v systému založeném na obchodování s emisemi (ETS) jako klíčový nástroj pro odstranění emisí CO2 z fosilních paliv při výrobě energie.

3.3

Avšak nedojde k tomu, pokud nebudou okamžitě zahájeny nezbytné přípravné kroky. Brzké uskutečnění demonstrace je nutné zejména proto, aby technologie CCS, které jsou již globálně vyvinuty a používány v jiných oblastech, mohly být vhodně přizpůsobeny pro použití při velkovýrobě energie.

3.4

Evropská rada v březnu 2007 schválila záměr Komise podpořit do roku 2015 výstavbu a provoz až dvanácti demonstračních elektráren využívajících udržitelné technologie spalování fosilních paliv při komerční výrobě energie a v březnu 2008 tento záměr opět podpořila.

3.5

Toto sdělení nejen doplňuje návrh směrnice o geologickém skladování oxidu uhličitého předložený Komisí, který vytváří právní rámec pro zachycování a skladování CO2 v EU, ale posunuje práci na zavedení technologií CCS ještě o krok dál, neboť jeho cílem je vytvořit strukturu ke koordinaci a účinné podpoře demonstrací technologií CCS ve velkém měřítku a podmínky pro významné průmyslové investice do řady elektráren.

3.6

Je zapotřebí, aby evropské úsilí v oblasti demonstrací technologií CCS v integrovaném politickém rámci společně s příslušně zaměřeným výzkumem a vývojem a s opatřeními na zvýšení informovanosti a přijetí těchto technologií veřejností byly nastartovány co nejdříve. Sedmileté zpoždění v provedení demonstrací, vedoucí k podobnému zpoždění v globálním nasazení technologií CCS, by podle Evropské komise mohlo znamenat, že do roku 2050 bude na celém světě vyloučeno více než 90 Gt emisí CO2, kterým bychom mohli předejít (4), což odpovídá současnému množství emisí CO2 v celé EU vylučovanému každý rok po dobu více než 20 let.

3.7

Jasné a rozhodné závazky subjektů evropského průmyslu podporované pobídkami a zárukami Evropské komise jsou zásadní podmínkou pro poskytnutí financování z veřejných prostředků. Především ty členské státy, které hodlají v budoucnosti stavět skladbu energetických zdrojů na uhlí, by měly zavést opatření na podporu brzkého uskutečnění demonstrace technologií CCS.

3.8

Jsou zmíněny dva druhy překážek:

Komise ve svém dokumentu naznačuje, že je zde příležitost převzít vedoucí úlohu při utváření mezinárodních pravidel.

3.9

Navržená evropská průmyslová iniciativa by měla propojit úsilí prvních účastníků v síti projektů demonstrací. To by mělo napomoci výměně zkušeností a informací, zvýšení informovanosti a poskytnutí příspěvku k politikám umožňujícím celkový hodnotový řetězec technologií CCS. Očekává se, že navržená evropská průmyslová iniciativa navíc přispěje k získání prostředků na vnitrostátní i mezinárodní úrovni.

3.10

Komise uvádí, že může poskytnout pouze minimální podporu, a proto se soustřeďuje na podporu financování samotných prvních účastníků a na financování z veřejných prostředků ze strany vlád členských států a mezinárodních nevládních organizací.

3.11

Definuje tři okruhy činností:

Navíc je poukazováno na to, že čím déle potrvá, než si energetika začne osvojovat technologie CCS, tím více budou tvůrci politiky muset zvažovat možnost povinného používání technologií CCS jako jediné cesty vpřed.

3.12

Poukazuje se na potřebu společné evropské infrastruktury pro dopravu a skladování CO2. Je plánována revize pokynů pro transevropské energetické sítě tak, aby zahrnovaly technologie CCS.

4.1

Po přijetí rozhodnutí Rady z března 2007 o změně klimatu a hrozbách pro bezpečnost dodávek energie navrhla Komise balíček opatření formou jednotlivých dokumentů, aby splnila cíle stanovené v rozhodnutích Rady. Tato opatření se zaměřují na energetickou účinnost, podporu obnovitelných zdrojů energie a rozvoj a používání příslušných inovativních technologií. Výbor vypracoval zvláštní stanovisko ke každému opatření (5).

4.2

Jednou z oblastí klíčového významu je v této souvislosti vyvinutí metod na udržitelné snížení emisí skleníkových plynů pocházejících z fosilních paliv, což je předmětem tohoto stanoviska.

4.3

Toto stanovisko navazuje na stanovisko Výboru (6) ke stejné technologii obsažené v návrhu směrnice Komise o geologickém skladování oxidu uhličitého.

5.1

Komise ve svém sdělení opakovaně uvádí, že mají-li být její plány úspěšné, je nezbytné již na začátku ukázat, že (a) evropský systém pro obchodování s emisemi (EU ETS) bude hrát klíčovou roli a (b) že je zde příležitost pro „skutečné obchodní přínosy“. Skutečný obchodní přínos z EU ETS by samozřejmě mohl plynout pro první účastníky. K tomu však dojde příliš pozdě, jestliže Komise do konce roku 2009 jasně nestanoví konečnou podobu souboru pravidel, podle nichž by se měl EU ETS řídit v období po roce 2012.

Bude zapotřebí, aby do konce roku 2009 spočíval průmysl na solidním základě, a mohl tak přijímat investiční rozhodnutí s cílem zahájit včas projektování a stavbu prvních CCS úložišť, které by mohly uvedeny do provozu v roce 2015. Tento aspekt nebyl dostatečně zdůrazněn, zejména vzhledem k současným nejasnostem provázejícím EU ETS a nejasným požadavkům Komise na průmysl a národní vlády, kvůli nimž se nad otázkou financování stále vznáší otazník.

5.2

Evropský systém pro obchodování s emisemi skutečně představuje významný trh s uhlíkem, který se může ukázat velmi účinným, ale bude tomu tak pouze v případě, že tento systém bude silně orientován na stanovení ceny emisních povolenek, která více než pokryje dodatečné náklady vynaložené na opatření na snižování uhlíku. Pokud Komise nevydá jasné pokyny ohledně pravidel a rozsahu dražeb a vhodného vymáhání takto inkasovaných výnosů a pokud nebude hrát roli dohlížitele, budou mít potenciální investoři kvůli příliš velké nejistotě tendenci zaujmout vyčkávací postoj.

5.3

Společná evropská infrastruktura pro dopravu a skladování CO2 je skutečně něco, co by mohlo jasně usnadnit široké zavedení technologií CCS v celé Evropě. Některé členské státy možná nebudou schopny samy zřídit vnitrostátní skladovací zařízení (7). Pokud je to možné, měla by být využita stávající infrastruktura, která již byla vyřazena z provozu, nebo nová zařízení začleněná do zbývající infrastruktury. Vzhledem k významu dopravy by EHSV navrhl přijmout spíše zkratku CCTS (Carbon Capture Transport and Storage), která by výslovně zahrnovala i dopravu, i když zkratka CCS je již v mezinárodním prostředí známá a uznávaná.

5.4

Komise uvaluje na vnitrostátní orgány značné břemeno, pokud jde o financování technologií CSS, protože zde není prostor pro významnou podporu ze strany stávajícího rozpočtu Komise. Vzhledem k tomu, že toto téma je pro EU důležitéa s ohledem na potřebu dohledu na úrovni EU k zajištění úspěchu demonstračních projektů, by Komise měla zajistit podstatně větší část financování projektů CCS, než s jakou v občasnosti počítá, která bude v případě potřeby doplněna příspěvky členských států (8).

5.4.1

Dražba emisních práv v rámci EU ETS je příležitostí, jak řešit otázku nedostatečného financování ze strany Komise. V současné době je pouze 20 % věnováno na podporu nízkouhlíkových a uhlíkově neutrálních technologií. Členské státy by měly být důrazně vyzvány, aby zásadně přehodnotily svůj postoj k výnosům z EU ETS a aby veškeré tyto výnosy investovaly do nízkouhlíkových a uhlíkově neutrálních technologií, přičemž by měly vyčlenit zvláštní prostředky na technologie CCS (9). Tímto způsobem by se daly získat miliardy eur, které Komise v současné době nemá a jež jsou zapotřebí na podporu brzkého uskutečnění rozsáhlé demonstrace technologií CCS.

5.4.2

Kromě toho, jak již Výbor navrhoval, by rozpočet na energetiku v rámci sedmého rámcového programu mohl být značně navýšen, a to o 15 %, čímž by se podíl HDP investovaný do výzkumu a vývoje zvýšil ze 2 % na 3 %. Takto by prostřednictvím sedmého rámcového programu dalo skutečně pomoci podpořit demonstraci technologií CCS.

5.4.3

V rámci sedmého rámcového programu je podporováno mnoho jiných opatření, která také přispívají k přípravě rozsáhlých demonstračních projektů. Jednotlivá opatření by měla být jednoznačně propojena s navrženými postupy na podporu demonstrací.

5.5

Není zde zmínka o tom, jak se tato evropská průmyslová iniciativa slučuje s řadou jiných opatření a iniciativ, do kterých je Komise zapojena (10). Pro zajištění integrovaného přístupu je nezbytné určit, která opatření mají být přijata.

5.6

Očekává se, že rozvoj a provádění technologií CCS bude mít ve značné míře pozitivní dopad na zaměstnanost v Evropě. Někteří hlavní poskytovatelé zařízení technologií CCS a dopravní infrastruktury jsou usazeni v Evropě. Vyvíjejí a také by prodávali a instalovali např. zařízení a produktovody, pokud by byly technologie CCS zavedeny celosvětově. Evropa má ve světě v oblasti technologií CCS silné postavení, které by bylo ještě posíleno, pokud by se EU podařilo v Evropě brzy zavést široké demonstrace technologií CCS (11).

5.7

EHSV navrhuje, aby se užívalo slovo „čistá“ místo slova „udržitelná“ fosilní paliva. Slovo „udržitelný“ se více hodí například pro solární energii a bioenergií, a méně pro technologie CCS, které používáním fosilních paliv čistým způsobem překlenují období, dokud se nám nepodaří plný přechod k udržitelným dodávkám energie.

5.8

Pokud jde o proveditelnost bezpečného skladování CO2, byly již v této oblasti shromážděny značné zkušenosti, jak je uvedeno níže:

6.1

EHSV může podpořit navržené postupy pro podporu demonstrací technologií CCS v elektrárnách tak, jak se uvádí ve sdělení Komise, ale přeje si učinit několik poznámek:

6.1.1

Komise by měla mít k dispozici strategii, která by zajistila, že se evropská průmyslová iniciativa nebude překrývat s evropským pilotním programem a Evropskou technologickou platformou pro elektrárny spalující fosilní paliva s nulovými emisemi (ZEP). Tyto činnosti by měly být řádně koordinovány a měly by se vzájemně podporovat.

6.1.2

Komise ve svém sdělení hovoří o „rozšíření oblasti působnosti evropské průmyslové iniciativy nad rámec projektové sítě“. Cíl tohoto prohlášení není zřejmý. Také se poukazuje na to, že je třeba ještě hledat nezbytné zdroje financování. Jakou přidanou hodnotu má toto rozšíření oblasti působnosti a jak se slučuje s výše uvedenými opatřeními v oblasti technologií CCS?

6.2

EHSV neschvaluje návrh na podporu financování demonstrací technologií CCS, neboť není dostatečně ambiciózní:

6.2.1

Návrh obhajuje přístup „případ od případu“, podle kterého by byla Komisi předložena vnitrostátní iniciativa a Komise by určila, jaké formy státní podpory a jiných vnitrostátních opatření by byly povoleny. Má-li být provádění demonstračních projektů dle evropských pilotních programů úspěšné, měla by Komise hrát úlohu ústředního koordinátora a dohlížitele. To by znamenalo, že by Komise obecně převzala zodpovědnost za financování. Kromě příspěvku Komise by pak financování mohlo být doplněno stanoveným příspěvkem dotyčného členského státu, jehož financování pak bude uznáno za povolenou státní podporu. Pokud jde o financování a provádění, musel by přijmout závazky zároveň průmysl.