21.6.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 181/93

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o alternativním řešení sporů u spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů)

COM(2011) 793 final – 2011/0307 (COD)

2012/C 181/17

Zpravodaj: pan PEGADO LIZ

Dne 13. prosince 2011 se Evropský parlament a dne 14. prosince 2011 Rada, v souladu s článkem 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodly konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o alternativním řešení sporů u spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů)

COM(2011) 793 final – 2011/0307 (COD).

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 9. března 2012.

Na 479. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 28. a 29. března 2012 (jednání dne 28. března), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 121 hlasy pro, 11 hlasů bylo proti a 8 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   EHSV se těší ze skutečnosti, že po nespočetných výzvách evropských spotřebitelských organizací a samotného EHSV v rámci několika jeho stanovisek Komise konečně proměnila svá doporučení č. 98/257 a č. 2001/310 v kogentní právní nástroj.

1.2   EHSV se však domnívá, že vhodnějším právním základem by vedle článku 38 a článku 47 Listiny základních práv EU byl čl. 169 odst. 2 písm. b) a čl. 169 odst. 4 Smlouvy, a nikoliv pouze článek 114.

1.3   EHSV doporučuje vytvoření „evropské známky shody“ vycházející ze základních strukturálních zásad, která by označovala mechanismy alternativních řešení sporů splňující požadavky obsažené v návrhu a zároveň jednotným způsobem identifikovala obchodníky, kteří tyto mechanismy akceptují, bez jakýchkoliv nákladů pro tyto obchodníky.

1.4   EHSV zaznamenal možnost uplatňovat systémy alternativních řešení sporů na kolektivní spory jakožto první krok směrem k realizaci soudního mechanismu kolektivní nápravy v EU, avšak doporučuje, aby byla tato možnost výslovně uvedena ve vlastním znění směrnice a její režim byl v plné míře definován.

1.5   V této souvislosti však EHSV znovu uvádí, že je i nadále nezbytné a naléhavé, aby EU vytvořila vlastní jednotný soudní nástroj pro skupinovou žalobu na unijní úrovni, který nelze nahradit případným rozšířením systémů alternativního řešení sporů na kolektivní spory.

1.6   EHSV souhlasí se zásadami stanovenými v článcích 7, 8 a 9 návrhu, ale doporučuje, aby byly z důvodů jistoty a jednoznačnosti zachovány definice zásady kontradiktornosti a zásady zastupování, jak jsou uvedeny v doporučeních, které výslovně umožní, aby byly strany zastoupeny právními zástupci či třetími stranami, konkrétně sdruženími hájícími zájmy spotřebitelů.

1.7   EHSV rovněž doporučuje, aby zásada nezávislosti nebyla nahrazena vágní „zásadou nestrannosti“, která má jiný a méně přesný obsah a odlišný charakter.

1.8   EHSV váhá, pokud jde o možnost, aby se tyto mechanismy vztahovaly i na stížnosti obchodníků na spotřebitele. Ovšem s ohledem na ustanovení „Small Business Act“ pro Evropu by mikropodniky a malé podniky měly mít možnost ve velmi konkrétních případech a za podmínek, jež budou stanoveny, řešit spory se spotřebiteli prostřednictvím systémů alternativního řešení sporů.

1.9   EHSV zdůrazňuje, že tento návrh nesmí zpochybnit systémy, které členské státy povinně vytvořily nebo vytvářejí, v souladu se svými právními tradicemi.

EHSV akceptuje pouze to, že rozhodnutí přijatá v rámci alternativních systémů pro řešení sporů nebudou mít závazný charakter, a to za předpokladu, že to stranám neznemožní přístup k opravnému prostředku u příslušného řádného soudu a že tento přístup jim bude výslovně zaručen.

1.10   EHSV doporučuje, aby návrh, jenž je předmětem tohoto stanoviska, obsahoval text stejného znění, jako má text zahrnutý do nařízení o online řešení spotřebitelských sporů týkající se přednosti práva na přístup ke spravedlnosti; systémy alternativního řešení sporů toto právo nemohou nahradit a nejsou ani skutečnou alternativou k funkci soudů, nýbrž spíše hodnotným doplňkovým prostředkem pro řešení sporů.

1.11   EHSV doporučuje, aby byla otázka financování těchto systémů zpracována otevřeně a bez zábran; v současné době se sice organizace hájící zájmy spotřebitelů a některé členské státy nacházejí v situaci tísně, kdy budou těžko čelit nárůstu výdajů v souvislosti s jejich zaváděním, avšak také je pravda, že se jedná o otázku s rozhodujícím významem pro zaručení nestrannosti a nezávislosti těchto systémů.

1.12   EHSV se domnívá, že znění některých předpisů je třeba přezkoumat a že tyto předpisy lze vylepšit, tedy učinit jejich ustanovení jasnější, jednoznačnější a účinnější, a doporučuje Komisi, aby vzala na zřetel jeho konkrétní připomínky.

2.   Shrnutí návrhu

2.1   Vzhledem k tomu, že podstatná část evropských spotřebitelů se setkává s problémy při nákupu zboží a služeb na vnitřním trhu a že velká část těchto problémů zatím nebyla vyřešena;

vzhledem k tomu, že doporučení č. 98/257/ES (1) a č. 2001/210/ES (2) nebyla z hlediska svého uplatnění efektivní, jelikož stále existují nedostatky, zainteresované strany nejsou dostatečně informovány a v různých členských státech se postupy stále liší;

vzhledem k obsahu a závěrům četných studií k tomuto tématu zadaných v průběhu let;

vzhledem k výsledkům poslední veřejné konzultace zahájené v lednu 2011 a k výsledkům posouzení dopadů SEC(2011) 1408 final ze dne 29. listopadu 2011;

je cílem tohoto návrhu Komise:

a)	zajistit, aby všechny spory mezi spotřebitelem a obchodníkem vzniklé v souvislosti s prodejem zboží nebo poskytováním služeb v kterémkoliv hospodářském odvětví mohly být předloženy subjektu alternativního řešení sporů, nezávisle na tom, zda je stěžovatelem spotřebitel, či obchodník;

b)	zajistit, aby spotřebitelé mohli získat pomoc v případě, že jsou zapojeni do přeshraničního spotřebitelského sporu;

c)	zajistit, aby kromě obvyklé „zásady bezplatnosti“ dodržovaly subjekty alternativního řešení sporů zásady „kvality, jako například nestrannost, transparentnost, účinnost a spravedlnost“;

d)	zajistit, aby byl v každém členském státě kontrolou fungování všech subjektů alternativního řešení sporů pověřen jediný orgán;

e)	uložit členským státům, aby stanovily účinné, přiměřené a odrazující sankce za porušení povinnosti informovat spotřebitele a povinnosti informovat příslušné orgány;

f)	nebránit členským státům v ponechání či přijetí postupů pro mimosoudní řešení sporů mezi obchodníky;

g)	nebránit členským státům v ponechání či přijetí postupů alternativního řešení sporů zabývajících se současně podobnými spory mezi obchodníkem a několika spotřebiteli (kolektivní zájmy);

h)	pobídnout členské státy k tomu, aby vytvářely subjekty alternativního řešení sporů zahrnující obchodníky z jiných členských států.

2.2   Za tímto účelem navrhuje Komise proměnit uvedená doporučení ve směrnici, čímž jejich ustanovení nabudou závazného charakteru; jako právní základ navrhuje využít výhradně článek 114 SFEU (dotvoření vnitřního trhu).

2.3   Směrnice nicméně obchodníkům neukládá povinnost podrobit se alternativním postupům řešení sporů ani jejich výsledky nestanoví závaznými.

2.4   Navržená směrnice bude mít přednost před právními předpisy Unie, které obsahují ustanovení, jejichž cílem je podpořit vytváření subjektů alternativního řešení sporů, neboť tyto právní předpisy nezajišťují alespoň rovnocennou úroveň ochrany spotřebitele.

2.5   Navržená směrnice se bude vztahovat na všechny subjekty, které na trvalém základě provozují řešení sporů prostřednictvím alternativního postupu, včetně postupu institucionalizovaného rozhodčího řízení, a které nejsou vytvořeny ad hoc.

3.   Obecné připomínky

3.1   EHSV v rámci stanovisek již řadu let naléhavě požaduje, aby byla doporučení č. 98/257/ES a č. 2001/310/ES proměněna v kogentní právní nástroj, a proto nemůže než vyjádřit uspokojení nad předložením této směrnice, k níž má však vedle níže uvedených připomínek také tu, že přichází se zpožděním. Zároveň se táže, zda by v zájmu větší jistoty nemohlo či nemělo být tímto nástrojem namísto směrnice nařízení.

3.2   Též v souvislosti s právním základem se EHSV domnívá, že se nejedná pouze o dotvoření vnitřního trhu, nýbrž že jde také o nástroj ochrany spotřebitelů, a proto by měl být – v případě nepřijetí článku 81 – nejvhodnějším právním základem vedle článku 38 a článku 47 Listiny základních práv EU čl. 169 odst. 2 písm. b) a čl. 169 odst. 4 Smlouvy, a nikoliv pouze článek 114.

3.3   Vítá, že se návrh nezabývá postupy, jež jsou klamně prezentovány jako postupy smírného urovnání spotřebitelských sporů, a zatím nejsou ničím jiným než marketingovým tahem, jelikož odpovědné subjekty jsou zaměstnány a placeny obchodníkem, a tudíž není zaručena nestrannost a nezávislost. EHSV navrhuje, aby byla v zájmu odstranění jakýchkoliv pochybností, vytvořena „evropská známka shody“, která by nejen označovala mechanismy alternativních řešení sporů splňující požadavky obsažené v návrhu (po vzoru „známky důvěry“ existující ve Španělsku), ale také jednotně způsobem identifikovala obchodníky, kteří tyto mechanismy akceptují, bez jakýchkoliv nákladů pro tyto obchodníky, a tím by vzbuzovala důvěru spotřebitelů.

3.4   Vítá rozšíření pojmu spotřebitel v návaznosti na novou směrnici o právech spotřebitelů (3) na případy smluv mající dvojí účel, u nichž obchodní činnost dané osoby nepřevažuje v celkovém kontextu smlouvy, ale přál by si, aby byl tento pojem výslovně uveden ve znění předpisu.

3.5   Těší jej, že návrh rozšiřuje uplatňování stávajícího systému na přeshraniční konflikty, a doufá, že se Komise pokusí vytvořit podmínky pro to, aby tyto případy mohly být zpracovány prostřednictvím alternativních řešení sporů, konkrétně formou online řešení, a za posílení správní spolupráce mezi členskými státy (4). Dále Komisi doporučuje, aby po vzoru ustanovení čl. 6 odst. 4 návrhu nařízení o online řešení spotřebitelských sporů pořádala alespoň jednou ročně setkání příslušných vnitrostátních orgánů, o kterých se hovoří v článku 15 návrhu směrnice, a umožnila tak výměnu osvědčených postupů a diskusi o případných problémech v rámci fungování systému alternativního řešení sporů.

3.6   Podporuje možnost, aby se systémy alternativních řešení aplikovaly na kolektivní spory, jako první krok směrem k realizaci soudního mechanismu kolektivní nápravy v EU, avšak ocenil by, kdyby byla tato možnost výslovně uvedena ve vlastním znění směrnice a její režim byl řádně definován, namísto toho, aby bylo vše ponecháno na volném uvážení členských států. V této souvislosti EHSV znovu potvrzuje, co již roky uvádí ve svých stanoviscích, tedy že je nezbytné a naléhavé, aby EU vytvořila vlastní jednotný soudní nástroj pro skupinovou žalobu na unijní úrovni, který nelze nahradit rozšířením systémů alternativního řešení sporů na kolektivní spory.

3.7   Uznává, že je nutné zaručit, aby osoby odpovědné za řízení a chod těchto systémů, od úředníků po mediátory či rozhodce, měly znalosti, schopnosti, zkušenosti a osobní a profesní dovednosti nezbytné pro správný a nestranný výkon těchto funkcí a aby jim byly zaručeny podmínky pro objektivní a nezávislou činnost. V této souvislosti by EHSV ocenil, aby byly tyto podmínky podrobně specifikovány ve znění návrhu a byla tak zaručena jednotnost kritérií v celé EU.

3.8   Souhlasí se zásadami fungování systémů alternativního řešení sporů stanovených v článcích 7, 8 a 9 návrhu, jež kopírují některé ze zásad obsažených v uvedených doporučeních. Táže se však, z jakého důvodu byly opomenuty základní zásady obsažené v těchto doporučeních, jako zásada zákonnosti a zásada svobody.

Doporučuje, aby byla z důvodů jistoty a jednoznačnosti zachována nezávislá definice zásady kontradiktornosti a zásady zastupování, které výslovně umožní zastoupení stran právními zástupci či třetími stranami, konkrétně sdruženími hájícími zájmy spotřebitelů (namísto toho, aby byla tato možnost vyjádřena nepřímo v čl. 8 písm. a) a čl. 9 odst. 1 písm. a)).

EHSV také nemůže akceptovat, aby byla zásada nezávislosti nahrazena vágní „zásadou nestrannosti“, která má jiný a méně přesný obsah a odlišný charakter.

3.9   EHSV váhá, pokud jde o možnost, že by se tyto mechanismy vztahovaly i na stížnosti obchodníků na spotřebitele, a to jednak proto, že je to v rozporu s tradicí stávajících systémů všech členských států a obecně s postoji zaujímanými Komisí a EP v průběhu let, ale zejména proto, že by to znamenalo proměnu mechanismů alternativního řešení sporů v nástroje řešení sporů týkajících se neplacení; to by znamenalo obcházení systému stanoveného EU pro malé pohledávky a způsobilo zahlcení těchto systémů záplavou případů a jejich ochromení z důvodu nedostatečné reakční kapacity.

Ovšem s ohledem na ustanovení „Small Business Act“ pro Evropu by mikropodniky a malé podniky měly mít možnost, za podmínek, jež budou stanoveny a upřesněny, použít pro řešení svých sporů se spotřebiteli týkajících se nevyzvednutí objednávky, nevyzvednutí opraveného zboží či nedostavení se v případě rezervace systémy alternativního řešení sporů.

3.10   EHSV má za to, že tento návrh nesmí v žádném případě zpochybnit systémy, které členské státy povinně vytvořily nebo vytvářejí v souladu se svými právními tradicemi.

3.11   EHSV může akceptovat pouze to, že rozhodnutí přijatá v rámci alternativních systémů pro řešení sporů nebudou mít závazný charakter pro strany, a to za předpokladu, že bude spotřebitelům nebo obchodníkům výslovně zaručena možnost opravného prostředku u příslušného řádného soudu. V opačném případě nejenže se vytratí přidaná hodnota těchto systémů spočívající v jejich důvěryhodnosti a účinnosti, ale také je nepochopitelná myšlenka, aby v zavedeném režimu byla současně platná rozhodnutí, která padnou v rámci institucionalizovaných rozhodčích řízení nebo podobných mechanismů, jež mají charakter skutečných soudních rozhodnutí.

3.12   EHSV lituje, že Komise do návrhu, jenž je předmětem tohoto stanoviska, nezahrnula stejnou formulaci jako do návrhu nařízení o online řešení spotřebitelských sporů týkající se přednosti práva na přístup ke spravedlnosti; systémy alternativního řešení sporů nemohou nahradit soudy a nejsou ani skutečnou „alternativou“ k funkci soudů, nýbrž spíše hodnotným doplňkovým prostředkem pro řešení sporů (5).

3.13   EHSV se podivuje nad tím, že nebyla otevřeně a bez zábran v důvodové zprávě ani v Programu na období 2014–2020 zpracována otázka financování těchto systémů, když to organizace hájící zájmy spotřebitelů v rámci provedených konzultací označily za zásadní věc; v současné době se sice některé členské státy nacházejí v situaci tísně, kdy budou těžko čelit nárůstu výdajů v souvislosti se zaváděním těchto systémů, školením mediátorů a dalších podpůrných úředníků, informováním spotřebitelů a poskytováním pomoci spotřebitelům, s prováděním znaleckých posudků a s novými byrokratickými funkcemi, avšak také se jedná o otázku s rozhodujícím významem pro zaručení nestrannosti a nezávislosti těchto systémů (6).

3.14   EHSV doporučuje, aby Komise, pokud tak již neučinila, přikročila k vyhodnocení hlavních legislativních přístupů členských států k provedení směrnice 2008/57/ES (7) o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech (článek 12) v souladu s návrhy EP (8).

4.   Konkrétní připomínky

4.1   Článek 2 odst. 2 písm. a)

Slovní spojení „zaměstnány výhradně obchodníkem“ vzbuzuje pochybnosti a lze jej interpretovat více způsoby. Mělo by být nahrazeno spojením „udržují nebo v posledních 3 letech udržovaly vztah hospodářské závislosti na pracovní úrovni nebo jiný vztah, jenž by mohl ohrozit jejich nezávislost“.

4.2   Článek 4 písm. e)

Definice je příliš vágní a neurčitá. Měla by být doplněna o jasnou zmínku o dodržování zásad, jež mají řídit činnost subjektu, a o certifikaci toho, že je subjekt součástí sítě uznávaných orgánů.

4.3   Článek 5 odst. 3

EHSV přesně nerozumí, jaký je rozsah působnosti tohoto ustanovení, ale obává se, že nebude účinné natolik, nakolik by bylo žádoucí. Namísto toho, aby vedlo ke kýžené harmonizaci – prostřednictvím integrovaného fungování všech mechanismů alternativního řešení sporů na evropské a vnitrostátní úrovni vzhledem k podobnosti či shodnosti systémů – by mohlo spíše způsobit to, že si členské státy zachovají své stávající struktury a vytvoří pouze náhradní mechanismus čistě pro forma, který ve skutečnosti nevyřeší stávající geografické a odvětvové problémy.

4.4   Článek 6

EHSV by ocenil, kdyby byla při stanovení a kontrole požadavků znalostí a nestrannosti zaručena aktivní účast profesních organizací a organizací hájících zájmy spotřebitelů, zejména pokud jde o proces výběru a jmenování jednotlivých osob odpovědných za alternativní řešení sporů, a kdyby tento úkol nebyl ponechán byrokratům a úředníkům oficiálních aparátů členských států.

4.5   Článek 7

Návrh ukládá povinnosti související s prostředky, ovšem kromě nich by měl uložit také povinnosti související s výsledky – ve smyslu kontroly toho, zda činnost těchto mechanismů přináší kvantifikovatelné výsledky v odvětvích s největším množstvím stížností, dále pokud jde o kvalitu služeb poskytovaných obchodníky a rovněž v souvislosti s tím, zda tyto struktury samy aktivně podněcují důvěru ve své používání.

Zásadní význam má také to, aby členské státy zaručily, že subjekty alternativního řešení sporů budou podávat informace o poskytovaných službách (konkrétně jde o služby informování, mediace a rozhodčího a smírčího řízení), finančních výsledcích (tím se zajistí nezbytná transparentnost těchto mechanismů a zvýší důvěra spotřebitele) a úrovni spokojenosti svých uživatelů.

EHSV se dále domnívá, že pokud jde o odstavec 2 tohoto článku, měly by subjekty vedle příslušných výročních zpráv o činnosti informovat skrze své běžné komunikační kanály také o ročním rozpočtu a předložit souhrn vynesených rozhodčích nálezů, aniž by tím byly dotčeny normy týkající se zpracování osobních údajů stanovené vnitrostátními právními předpisy, jež provádějí směrnici 95/46/ES.

4.6   Článek 9

EHSV sice uznává vhodnost zásady spravedlnosti, zpochybňuje však opomenutí zásady zákonnosti, jak bylo uvedeno v doporučení Komise ze dne 30. března 1998 (9). Absence tohoto ustanovení ve znění směrnice by mohla spotřebitele poškodit v rámci přeshraničních obchodních vztahů, zvláště pokud právo státu, v němž má spotřebitele bydliště, stanoví vyšší úroveň ochrany než právo členského státu, kde byl ustaven mechanismus alternativního řešení sporů. EHSV opakuje, že je nutné do této směrnice začlenit zásadu zákonnosti, díky čemuž spotřebitelé nepřijdou na základě rozhodnutí těchto subjektů o úroveň ochrany, jež jim je zajištěna rozhodným právem.

4.7   Článek 10

EHSV se obává, že nejednoznačnost článku může ve spotřebiteli vytvořit přesvědčení, že bude spor možné vyřešit prostřednictvím subjektu alternativního řešení sporů, zatímco ve skutečnosti je obchodník pouze povinen informovat o jejich existenci a nemusí je akceptovat.

EHSV tedy vyzývá Komisi k úpravě návrhu v tom smyslu, aby zaručila, že členské státy budou požadovat po obchodnících poskytování této informace v okamžiku bezprostředně předcházejícím uzavření smlouvy, což spotřebiteli umožní přijmout vědomé a informované rozhodnutí, jelikož bude předem vědět, zda obchodník tyto mechanismy akceptuje, či nikoliv.

EHSV se dále domnívá, že nesplnění či nedostatečné splnění povinnosti uvedené v odstavci 2 musí být považováno za nekalou obchodní praktiku, která bude součástí seznamu přiloženého ke směrnici 2005/29/ES, nezávisle na sankcích, o kterých se hovoří v článku 18 návrhu.

4.8   Články 15 až 17

EHSV se obává, že tato pravidla by se mohla ukázat jako nedostačující pro zajištění toho, aby tyto subjekty splnily požadavky v plné míře, jelikož tyto subjekty stále vycházejí z kritérií založených na sebehodnocení. V této souvislosti má zásadní význam, aby Komise stimulovala přímou účast občanské společnosti na monitorování těchto mechanismů prostřednictvím příslušných organizací zastupujících dotčená odvětví (10).

---

(1)  Úř. věst. L 115, 17.4.1998, s. 31.

(2)  Úř. věst. L 109, 19.4.2001, s. 56.

(3)  Směrnice 2011/83/EU (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64); stanovisko EHSV: Úř. věst. C 317, 23.12.2009, s. 54.

(4)  Konkrétně pokud jde o nařízení 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele, stanovisko EHSV, Úř. věst. C 218, 23.7.2011, s. 69.

(5)  V návrhu nařízení o online řešení spotřebitelských sporů je doslovně uvedeno: „Právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces jsou základní práva zaručená v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie. Postupy řešení sporů online nemohou nahrazovat soudní řízení a neměly by zbavovat spotřebitele nebo obchodníky jejich práva na zjednání nápravy před soudem. Nic v tomto nařízení by proto nemělo bránit stranám sporu ve výkonu jejich práva na přístup k soudnictví.“

(6)  Viz stanovisko EHSV, které se připravuje (INT/608).

(7)  Úř. věst. L 36, 24.5.2008, s. 3; stanovisko EHSV: Úř. věst. C 286, 17.11.2005, s. 1.

(8)  Zpráva o provádění směrnice o mediaci ve členských státech – A7-0275/2011, zpravodaj: A. McCarthy.

(9)  Ta se, pokud jde o přeshraniční spory, vyslovuje takto: „výsledkem rozhodnutí subjektu nesmí být zbavení spotřebitele ochrany, jež je stanovena imperativními ustanoveními právních předpisů členského státu, v němž má spotřebitel obvyklé bydliště, ve smyslu článku 5 Římské úmluvy“ (pozn. překl.: volný překlad, doporučení Komise není k dispozici v českém jazyce).

(10)  Po vzoru toho, jak to funguje v energetickém odvětví v Itálii, kde jde sice o subjekt alternativního řešení sporů veřejného charakteru, ale ten je pod správou zástupců spotřebitelů a energetických podniků, přičemž spotřebitelé jsou aktivně zapojeni do odborné přípravy technických pracovníků tohoto subjektu.

---

---