5.2.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 33/65

—

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, zejména článek 2 a čl. 3 odst. 3 této smlouvy, a na Smlouvu o fungování Evropské unie, zejména články 9, 14, 106, 151, čl. 153 písm. l), j) a k), články 159, 160, 161 a 345 a Protokol č. 26 této smlouvy,

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na její článek 36,

—

s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením, k níž Evropské společenství přistoupilo dne 26. listopadu 2009 (1),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici (2),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (3), zejména čl. 1 odst. 3 této směrnice,

—

s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1098/2008/ES ze dne 22. října 2008 o Evropském roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení (2010) (4),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Provádění lisabonského programu Společenství: Sociální služby obecného zájmu v Evropské unii“ (KOM(2006)0177) v konečném znění) a doprovodný pracovní dokument útvarů Komise o sociálních službách obecného zájmu v Evropské unii (SEK(2006)0516),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Služby obecného zájmu, včetně sociálních služeb obecného zájmu: nový evropský závazek“ (KOM(2007)0725),

—

s ohledem na doprovodný pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Často kladené otázky týkající se rozhodnutí Komise ze dne 28. listopadu 2005 o použití čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby poskytované podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu a rámce Společenství pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby“ (SEK(2007)1516) a „Často kladené otázky týkající se uplatňování pravidel pro zadávání veřejných zakázek na sociální služby obecného zájmu“ (SEK(2007)1514),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Pokyny k uplatňování evropských pravidel týkajících se státní podpory, veřejných zakázek a vnitřního trhu v oblasti služeb obecného hospodářského zájmu, a zejména sociálních služeb obecného zájmu“ (SEK(2010)1545),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (KOM(2010)2020) a na své usnesení ze dne 16. června 2010 o tomto sdělení (5),

—

s ohledem na první dvouletou zprávu Komise o sociálních službách obecného zájmu (SEK(2008)2179) a druhou dvouletou zprávu Komise o sociálních službách obecného zájmu (SEK(2010)1284) (6),

—

s ohledem na doporučení Komise ze dne 3. října 2008 o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce (7),

—

s ohledem na sdělení Komise o zdanění finančního sektoru (KOM(2010)0549) a související pracovní dokument útvarů Komise (SEK(2010)1166),

—

s ohledem na sdělení Komise s názvem „Na cestě k aktu o jednotném trhu – Pro vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství“ (KOM(2010)0608),

—

s ohledem na sdělení Komise s názvem „Cesta k lépe fungujícímu jednotnému trhu služeb vycházející z výsledků postupu vzájemného hodnocení podle směrnice o službách“ (KOM(2011)0020) a na doprovodný pracovní dokument útvarů Komise (SEK(2011)0102) o procesu vzájemného hodnocení podle směrnice o službách,

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Roční analýza růstu: postup v rámci ucelené reakce Evropské unie na krizi“ (KOM(2011)0011),

—

s ohledem na vyjádření komisaře Andora o ustanoveních Lisabonské smlouvy v sociální oblasti (8),

—

s ohledem na zprávu profesora Montiho ze dne 9. května 2010 s názvem „Nová strategie pro jednotný trh ve službách evropského hospodářství a společnosti“ (9),

—

s ohledem na zprávu „Uplatňování pravidel Společenství na sociální služby obecného zájmu“, kterou vypracoval Výbor pro sociální ochranu v roce 2008 (10),

—

s ohledem na zprávu nazvanou „Dobrovolný evropský rámec pro zajišťování kvality v sociálních službách“, kterou vypracoval Výbor pro sociální ochranu v roce 2010 (11),

—

s ohledem na společnou zprávu o sociální ochraně a sociálním začlenění v roce 2010, kterou vypracoval Výbor pro sociální ochranu v roce 2010 (12),

—

s ohledem na zprávu nazvanou „Posouzení sociálního rozměru strategie Evropa 2020“, kterou vypracoval Výbor pro sociální ochranu v roce 2011 (13),

—

s ohledem na závěry a doporučení Fór o sociálních službách obecného zájmu, která se konala v Lisabonu v září 2007, v Paříži v říjnu 2008 a v Bruselu v říjnu 2010 (14),

—

s ohledem na závěry zasedání Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele, která se konala ve dnech 16. a 17. prosince 2008, ve dnech 8. a 9. června a ve dnech 6. a 7. prosince 2010 (15),

—

s ohledem na následující rozsudky Soudního dvora Evropské unie:

—

s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 6. prosince 2006 ke sdělení Komise s názvem „Provádění lisabonského programu Společenství: Sociální služby obecného zájmu v Evropské unii“ (16)

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. září 2006 o evropském sociálním modelu budoucnosti (17),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 27. září 2006 o Bílé knize Komise o službách obecného (18),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2007 o sociálních službách v obecném zájmu v Evropské unii (19),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 9. října 2008 o podpoře sociálního začlenění a boji proti chudobě v EU, včetně dětské chudoby (20),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 19. února 2009 o sociální ekonomice (21),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. května 2009 o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce (22),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 18. května 2010 o novém vývoji v oblasti veřejných zakázek (23),

—

s ohledem na jeho písemné prohlášení ze dne 10. března 2011 o vytvoření evropských stanov pro vzájemné pojišťovny, sdružení a nadace (24),

—

s ohledem na výsledky průzkumů kvality života nadace Eurofound v letech 2003 a 2007 (25),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanoviska Hospodářského a měnového výboru, Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, Výboru pro regionální rozvoj a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0239/2011),

A.

vzhledem k tomu, že článek 3 Smlouvy o EU potvrzuje cíle členských států neustále zlepšovat životní a pracovní podmínky a záměr Unie zajistit blaho občanů prostřednictvím udržitelného rozvoje Evropy, který vychází z vyváženého hospodářského růstu, vysoce konkurenceschopného sociálně tržního hospodářství zaměřeného na podporu malých a středních podniků a zaměřeného na plnou zaměstnanost a společenský pokrok, ochranu a zlepšení životního prostředí, boj proti sociálnímu vyloučení, diskriminaci a nerovnému přístupu ke zdravotní péči, podporu sociální spravedlnosti a ochrany, rovnosti mužů a žen, solidarity mezi generacemi a ochrany práv dítěte,

B.

vzhledem, že článek 9 SFEU požaduje, aby při vymezování a provádění svých politik a činností přihlížela Unie k požadavkům spojeným s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zárukou přiměřené sociální ochrany, bojem proti sociálnímu vyloučení a vysokou úrovní všeobecného a odborného vzdělávání a ochrany lidského zdraví,

C.

vzhledem k tomu, že článek 14 SFEU a Protokol č. 26 této smlouvy výslovně zmiňuje služby obecného zájmu, které zahrnují sociální služby obecného zájmu; vzhledem k tomu, že je potvrzeno, že vnitrostátní, regionální a místní orgány mají zásadní roli a rozhodovací pravomoci v poskytování, zadávání a organizování služeb obecného hospodářského zájmu, a že Smlouvy nezasahují do pravomocí členských států v oblasti poskytování, zadávání a organizace neekonomických služeb obecného zájmu,

D.

vzhledem k tomu, že přístup ke službám obecného zájmu je základním právem, které je součástí hospodářských, sociálních a kulturních práv uznávaných Všeobecnou deklarací lidských práv,

E.

vzhledem k tomu, že poskytování univerzálně dostupných, kvalitních a finančně dosažitelných sociálních služeb obecného zájmu ve smyslu sdělení Komise o službách obecného zájmu z roku 2007 může být tedy vnímáno jako jeden ze základních pilířů evropského sociálního modelu a jako základ pro dobrou kvalitu života a pro splnění ekonomických a sociálních cílů EU a cílů EU v oblasti zaměstnanosti,

F.

vzhledem k tomu, že sociální služby obecného zájmu, a zejména dostupnost služeb péče o děti, starší a jiné závislé osoby mají zásadní význam pro rovnocenné zapojení žen a mužů do trhu práce a do procesu vzdělávání a odborné přípravy,

G.

vzhledem k tomu, že segregace pohlaví v sociálních službách, jak podle odvětví, tak z hlediska povolání, má škodlivý vliv na pracovní podmínky a platovou úroveň, a vzhledem k tomu, že neplacené domácí práce a práci spojenou s péčí o děti a starší osoby vykonávají převážně ženy,

H.

vzhledem k tomu, že rozšíření sociálních služeb obecného zájmu bylo a je hnací silou, která přivádí více žen k tomu, aby vstoupily na trh práce,

I.

vzhledem k tomu, že čl. 4 odst. 2 a čl. 5 odst. 3 Smlouvy o EU zahrnují subsidiaritu na místní úrovni, formálně uznávají regionální a místní samosprávu a článek 1 Protokolu č. 26 SFEU uznává zásadní roli a širokou rozhodovací pravomoc vnitrostátních, regionálních a místních úřadů při poskytování, pořizování a organizování služeb obecného hospodářského zájmu, aby tyto služby co nejlépe odpovídaly potřebám uživatelů,

1.

je toho názoru, že na sociální služby obecného zájmu a jejich uživatele a poskytovatele se vztahují vedle obecných rysů služeb obecného zájmu ještě další speciální typické vlastnosti; sociální služby obecného zájmu vymezené členskými státy zahrnují v zájmu zlepšení kvality života všech občanů statutární a doplňkové zdravotní služby a univerzálně dostupné služby poskytované přímo uživateli; tyto služby hrají roli v oblasti prevence, sociální soudržnosti a sociálního začlenění a zajišťují naplňování základních práv vyhlášených v Listině základních práv Evropské unie a Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod;

2.

je si vědom toho, že v případě sociálních služeb obecného zájmu proti sobě stojí dva faktory, které je třeba uvést v soulad: na jedné straně zásada subsidiarity, která vnitrostátním veřejným orgánům potvrzuje svobodnou možnost vymezovat, organizovat a financovat sociální služby obecného zájmu způsobem, který považují za vhodný, a to ve spojení se zásadou proporcionality, a na straně druhé odpovědnost Společenství a členských států za oblasti jejich pravomocí vymezených Smlouvou;

3.

naléhá na členské státy, aby zajistily, aby sociální služby zůstaly stejně přístupné, cenově dostupné a kvalitní jako v období rychlého hospodářského růstu a že přístup k těmto službám bude nediskriminační, pokud jde o pohlaví, příjmy, rasu či etnický původ, náboženství nebo vyznání, zdravotní postižení, věk, sexuální orientaci či podmínky zaměstnání; domnívá se, že sociální služby mají základní význam pro zajištění rovnosti mužů a žen, neboť jsou společně se zdravotními službami a zařízeními pro péči o děti v popředí úsilí o zvýšení míry zaměstnanosti žen a o větší rovnost obecně;

4.

trvá na tom, že je třeba zabránit tomu, aby stávající finanční a hospodářská krize a budoucí hospodářské vyhlídky ohrozily rozvoj sociálních služeb obecného zájmu, neboť tím by se v dlouhodobém měřítku omezil růst zaměstnanosti, hospodářský růst v EU, růst daňových příjmů a prosazování rovnosti mezi ženami a muži;

5.

vyzývá Komisi a členské státy, aby prováděly hodnocení jednotlivých sociálních služeb obecného zájmu z hlediska dopadů na muže a ženy a aby zajistily, aby se z posuzování navrhovaných opatření EU z hlediska rovnosti pohlaví stal pravidelný a transparentní postup se zřetelnými výsledky a aby se při sestavování rozpočtů dbalo na genderové hledisko u všech programů a politik EU a členských států; dále žádá Komisi, aby do svých monitorovacích zpráv zařazovala otázky rovnosti mužů a žen;

6.

vyzývá členské státy, aby v rámci politik zaměřených na dosažení souladu mezi pracovním a rodinným životem zajistily přístupné, cenově dostupné, kvalitní a rozmanité formy poskytování péče o děti, jak jsou popsány v barcelonských cílech, a aby zlepšily poskytování péče o starší a závislé osoby, což je základní krok k dosažení rovných příležitostí v zaměstnání pro ženy a muže, neboť služby v oblasti péče o děti nejen umožňují ženám zapojit se do trhu práce, ale nabízejí i pracovní příležitosti; žádá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření k uznání osob, převážně žen, poskytujících bezplatnou péči o domácnost, děti a starší osoby, neboť se významným způsobem podílejí na udržitelnosti sociálních systémů;

7.

zdůrazňuje, že obecnost zájmu určité sociální služby nezávisí na oblasti, v níž je tato služba poskytována, nýbrž na způsobu, jakým je poskytována, jenž se projevuje v řadě faktorů, jako je neziskovost a neselektivnost ve vztahu k příjemcům;

8.

zdůrazňuje, že v případě sociálních služeb obecného zájmu musí mít zásada subsidiarity přednost před pravidly vnitřního trhu;

9.

zdůrazňuje zásadu, že za rozhodování o úpravě, financování a poskytování sociálních služeb obecného zájmu musí nést odpovědnost členské státy a místní orgány; respektuje a podporuje tuto zásadu a vyzývá ostatní evropské orgány, aby se k tomuto postoji připojily;

10.

zdůrazňuje, že aby sociální služby obecného zájmu plnily svou úlohu, nemůže být přístup k nim umožněn jen znevýhodněným a zranitelným skupinám lidí, ale musí být přístupné univerzálně a nezávisle na výši jmění nebo příjmu; současně musí být v souladu s vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi přístupné rovným způsobem pro nejzranitelnější osoby;

11.

zdůrazňuje, že ve své podstatě strukturující a inkluzivní charakter sociálních služeb obecného zájmu významně, účelně a efektivně přispívá k rozvoji všech regionů tím, že dává státním a místním nebo regionálním orgánům možnost plnit svou úlohu s pomocí využívání veřejného i soukromého financování; domnívá se, že je obzvláště důležité zachování těchto služeb ve venkovských a ohrožených regionech, a upozorňuje na zásadní úlohu sociálních služeb obecného zájmu při omezování rizik segregace narušených komunit a komunit na okraji společnosti;

12.

zdůrazňuje, že sociální služby obecného zájmu jsou financovány hlavně členskými státy, neboť se jedná především o oblast jejich působnosti; domnívá se nicméně, ze Evropská unie může hrát důležitou roli a napomáhat jim v jejich modernizaci a adaptaci na nové podmínky a eventuelně vyslyšet požadavky občanů, co se týče jejich kvality a rozsahu;

13.

zdůrazňuje, že je důležité co nejrychleji posoudit sociální důsledky liberalizace v odvětvích zásadních pro sociální pokrok;

14.

zdůrazňuje, že je třeba posílit sociální rozměr jednotného trhu a lépe zohlednit zvláštní povahu sociálních služeb obecného zájmu, přičemž důraz by měl být kladen na pragmatický přístup, jenž bude brát v úvahu především přístupnost, univerzalitu, spravedlnost, kvalitu a účinnost těchto služeb;

15.

souhlasí s doporučením Montiho zprávy, aby byly širokopásmový internet a základní bankovní služby uznány v evropském právu jako služby, které mohou zajišťovat členské státy a které jsou univerzálně dostupné a přístupné pro všechny;

16.

zdůrazňuje, že se sociální služby obecného zájmu nesmí vymezovat jejich hospodářským dopadem, avšak bere na vědomí druhou dvouletou zprávu Komise a potvrzuje, že sociální služby obecného zájmu mají velký hospodářský přínos, pokud jde o pracovní místa, hospodářskou činnost a kupní sílu, a že odvětví zdravotních a sociálních služeb představuje 5 % hospodářské produkce a zaměstnává 21,4 milionu lidí; konstatuje, že Evropské středisko podniků s veřejnou účastí a podniků obecného ekonomického zájmu ve své zprávě „Mapování veřejných služeb“ rovněž potvrdilo, že zdravotní a sociální činnosti se v EU podílejí 9,6 % na zaměstnanosti a 9,4 % na HDP; bere na vědomí, že šetření o pracovních silách z roku 2008 ukazuje, že ženy představují 79 % pracovníků ve zdravotních službách, 81 % ve službách rezidenční péče a 83 % v oblasti nerezidenční sociální práce; konstatuje, že organizace zastupující malé a střední podniky, Evropské sdružení řemesel a malých a středních podniků, zastává názor, že malé a střední podniky potřebují kvalitní a účinné sociální služby obecného zájmu k tomu, aby mohly úspěšně fungovat; žádá členské státy, aby také zohledňovaly zásady rovnosti pohlaví; konstatuje, že podpora inkluzívních trhů práce, prevence a rehabilitace povedou k úsporám nákladů a dlouhodobě zlepší kvalitu výsledků;

17.

zdůrazňuje, že sociální služby obecného zájmu pomáhají občanům vykonávat svá práva a mají za cíl zajistit sociální, územní a hospodářskou soudržnost realizací různých forem solidarity;

18.

zdůrazňuje, že regionální a místní orgány hrají zásadní roli při vymezování, financování, poskytování a přidělování sociálních služeb obecného zájmu v rámci systémů sociálních služeb a sociální ochrany členských států: odhaduje se, že hodnota odvětví místní a regionální správy představuje 15,9 % HDP 27 členských států EU, přičemž místní orgány zde činí 12,9 % HDP a výdaje na sociální ochranu činí 3 % HDP (378,7 miliard EUR) (26);

19.

domnívá se, že by vnitrostátní, regionální a místní orgány měly rozšířit uplatňování partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti sociálních služeb obecného zájmu a tím zvýšit jejich účinnost a dostupnost;

20.

dále zdůrazňuje, že průzkumy kvality života nadace Eurofound (27) ověřily, že jedním z nejdůležitějších způsobů, jak zlepšit kvalitu života občanů – zajištění úplného začlenění do společnosti a zaručení sociální a územní soudržnosti –, je zajištění a rozvoj služeb obecného zájmu, včetně sociálních služeb obecného zájmu; zdůrazňuje, že sociální služby obecného zájmu jsou klíčovým pilířem evropského sociálního modelu, tvoří součást specifické organizace evropských společností a jejich posláním je splnit cíle sociální politiky, zhmatatelnit sociální práva jednotlivců a skupin, a to často prostřednictvím vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení;

21.

zdůrazňuje, že je třeba, aby byla podporovaly politiku sociálního pokroku, která zajistí všeobecný přístup ke kvalitním veřejným službám, se zvláštním zřetelem ke znevýhodněným skupinám, jako jsou svobodné matky, starším osoby, děti, přistěhovalci a osoby se zdravotním postižením;

22.

zdůrazňuje, že je nevhodné, aby veřejné prostředky přidělované na poskytování sociálních služeb obecného zájmu byly využívány jinak než k plnění cílů těchto služeb, a že žádnou část z těchto prostředků nelze použít na jiné účely, kromě přiměřených personálních a režijních nákladů spojených s poskytováním této služby; je toho názoru, že legitimní cíl maximalizace výnosů, na němž je založeno soukromé komerční poskytování komerčních služeb, je nepřípustně v rozporu s principy a cíli sociálních služeb obecného zájmu; zastává názor, že rozhodnou-li se členské státy zvolit nepřímé poskytování sociálních služeb obecného zájmu, musí být chráněn obecný zájem, a že by členské státy – při zajišťování kvality, inovací, účinnosti a nákladové efektivnosti – měly podporovat podniky sociální ekonomiky, v nichž je přebytek reinvestován do poskytování služeb a inovací, a motivovat je, aby operovaly jako poskytovatelé;

23.

zdůrazňuje tradiční roli státu jako poskytovatele sociálních služeb obecného zájmu, ale domnívá se, ze otevření tohoto sektoru pro soukromé poskytovatele povede ke zvýšení dostupnosti a kvality služeb a k rozšíření možnosti volby pro spotřebitele;

24.

znovu potvrzuje svou odhodlanost poskytovat moderní a kvalitní sociální služby obecného zájmu, které jsou prostředkem k uskutečnění mnoha hodnot vtělených do evropského projektu, jako jsou rovnost, solidarita, právní stát a respektování lidské důstojnosti, a rovněž k uskutečnění zásad dostupnosti, univerzálnosti, efektivnosti, hospodárného nakládání se zdroji, nepřetržitosti, blízkosti k uživateli a transparentnosti;

25.

zdůrazňuje, že vnitrostátní, regionální a místní orgány zapojené do poskytování sociálních služeb obecného zájmu nebo do pověřování poskytováním těchto služeb potřebují pro své služby a výdaje právní jistotu, a že informace a objasnění a nedávno zveřejněná příručka Komise jsou v tomto ohledu sice vítané, avšak k nezbytné právní jistotě nepostačují, čímž brání poskytovatelům sociálních služeb obecného zájmu plnit svůj úkol;

26.

zdůrazňuje, že vnitrostátní a místní orgány jsou odpovědné za zajištění řádného fungování sociálních služeb obecného zájmu a za udržení vysoké úrovně kvality;

27.

domnívá se, že není ani efektivní, ani demokraticky přípustné, aby současný výklad právních předpisů vedl k tomu, že bude Soudní dvůr neustále žádán, aby rozhodl o limitech pravidel jednotného trhu, pokud jde o sociální služby obecného zájmu, což je jasnou známkou nedostatečné právní jistoty; upozorňuje, že zúčastněné strany spolu v této věci vedou již dlouhou dobu dialog, a vyzývá Komisi, aby začala konečně jednat;

28.

zdůrazňuje, že sociální služby obecného zájmu jsou nezbytnou investicí do hospodářské budoucnosti Evropy a že jsou v některých členských státech pod nesmírným tlakem kvůli ekonomické a bankovní krizi a vládním úsporám, které vedou k ještě větší poptávce po těchto službách; sociální služby obecného zájmu jsou nezbytné jako automatické sociálně ekonomické stabilizátory během těchto krizí, zejména prostřednictvím systémů sociálního zabezpečení;

29.

zdůrazňuje, že v současné situaci, z hlediska růstu a zaměstnanosti nejisté, roste potřeba sociálních služeb obecného zájmu, zatímco demografický vývoj vytváří nové potřeby; zdůrazňuje, že současnou klíčovou výzvou poskytování sociálních služeb obecného zájmu je zachování jejich kvality a účelu a že s ohledem na jejich význam a absolutní nezbytnost je třeba tyto služby posílit s cílem zajistit, aby hrály svoji důležitou úlohu při dosahování sociálních a ekonomických cílů strategie EU 2020, pokud jde o zaměstnanost a snižování chudoby;

30.

zdůrazňuje, že ekonomická a finanční krize a politiky úspornosti uložené členským státům nesmí vést ke snížení investic do sociálních služeb obecného zájmu, ale naopak vzhledem k jejich významu a nezbytnosti musí dojít k většímu posílení těchto služeb tak, aby byly pokryty potřeby obyvatelstva;

31.

upozorňuje na skutečnost, že je nezbytné zajistit, aby vnitrostátní, regionální a místní orgány usnadňovaly přístup k sociálnímu bydlení pro ženy v nouzi nebo pro ženy ohrožené sociálním vyloučením a pro ženy, které se staly obětí genderového násilí, a v obou případech zvláště tehdy, mají-li vyživované děti;

32.

poukazuje na to, že je nezbytné více oceňovat práci, již vykonávají osoby zaměstnané v odvětví sociálních služeb, jejichž většinu tvoří ženy, neboť jejich práce je náročná, vyžaduje starostlivý přístup a velké osobní nasazení, a přitom není společensky příliš uznávaná;

33.

je toho názoru, že zásada solidarity a posilování Evropské unie vyžadují, aby krize, doprovázena růstem nezaměstnanosti a chudobou, byla řešena pomocí efektivnějšího a účinnějšího využívání prostředků na úrovni EU a na vnitrostátních úrovních, posílením strukturálních fondů a zejména Evropským sociálním fondem a používáním nových zdrojů, jako jsou projektové dluhopisy;

34.

domnívá se, že zajištění vysoké kvality sociálních služeb obecného zájmu vyžaduje, aby vlády jednotlivých členských států zajistily odpovídající finanční rámec pro tyto služby, který zaručí kontinuitu a stabilní financování služeb i řádné pracovní podmínky a odbornou přípravu pro osoby zaměstnané či pomáhající v oblasti těchto služeb;

35.

dále zdůrazňuje, že pokud členské státy jakkoliv předají pravomoci k sociálním službám obecného zájmu regionálním a místním úřadů, měly by stanovit koordinační mechanismus, aby se zabránilo rozdílům v kvalitě poskytovaných služeb v různých oblastech, a toto předání musí být v každém případě doprovázeno přesunem zdrojů, aby bylo možné pokračovat v poskytování služeb vysoké kvality, ke kterým mají všichni občané přístup a které efektivně reagují na práva a na potřeby uživatelů;

36.

domnívá se, že přinejmenším pro zachování poskytování kvalitních sociálních služeb obecného zájmu potřebují členské státy nové zdroje a vyzývá Komisi, aby urychleně vytvořila studii proveditelnost založenou na rozhodnutí přestavitelů evropských států ze dne 11. března 2011 (28);

37.

domnívá se, že panuje rozsáhlý evropský konsensus, že sociální služby obecného zájmu jsou nezbytné pro blahobyt našich národů a pro efektivní hospodářství a že, přestože bylo dosaženo určitého pokroku při řešení obtíží, na něž narážejí poskytovatelé při poskytování a rozvíjení sociálních služeb obecného zájmu při provádění pravidel EU pro tyto služby, neexistuje dosud shoda v rámci Komise a Rady či týkající se provádění dalších praktických opatření k překonání těchto překážek zjištěných zúčastněnými stranami;

38.

zdůrazňuje, že smlouvy zavazují EU a členské státy rozvíjet sociálně tržní ekonomiku a zachovat evropský sociální model; zdůrazňuje, že se členské státy a místní orgány mohou svobodně rozhodnout, jak sociální služby obecného zájmu financovat a poskytovat, ať už přímo či nikoliv, za použití všech dostupných nástrojů, a zejména alternativ k veřejným soutěžím, které zajistí, že jejich sociální cíle budou dosaženy a nebudou omezovány aplikováním tržních pravidel na netržní služby; zdůrazňuje, že je zapotřebí prostředí poskytujícího podporu, které podporuje kvalitu, přístupnost, dostupnost a účinnost při poskytování těchto služeb a zároveň usnadní poskytovatelům těchto služeb rozvíjet jejich iniciativu, jež jim umožní anticipovat veřejnou potřebu;

39.

zdůrazňuje, že kvality služeb lze docílit pouze pravidelnou a integrovanou konzultací s uživateli, neboť tato služba musí odpovídat především jejich potřebám;

40.

bere na vědomí výše uvedené prohlášení ze dne 10. března 2011 o vytvoření evropských stanov pro vzájemné pojišťovny, sdružení a nadace a potřebu většího uznání aktérů sociální ekonomiky, včetně takových modelů jako družstva, jež vyvíjejí činnost při poskytování veřejných služeb obecného zájmu a uspořádávaní a fungování sociální ekonomiky; vyzývá Komisi, aby podnikla nezbytné kroky založené na posouzení dopadů na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU, aby předložila návrhy evropského statutu pro sdružení, vzájemné společnosti a nadace, jež by jim umožnily působit na mezinárodní úrovni;

41.

vítá revizi státní pomoci vypracované komisařem Almuniou a vyzývá pro vyjasnění základních zásad kontroly státní pomoci s cílem zvýšit právní jistotu a transparentnost vyjasnění takových pojmů jako „pověření“ a „veřejné orgány“; k zavedení rozlišování v pravidlech; k výpočtu kompenzací závazků veřejných služeb, jež by měly mimo jiné zohledňovat sociální kritéria, specifické rysy poskytovatele sociálních služeb a počet externích aspektů vztahujících se k poskytování služeb, jako je sociální přidaná hodnota a zapojení komunity;

42.

vítá, že Komise přehodnotila dopady balíčku Monti-Kroes z roku 2005; vyzývá k revizi tohoto balíčku tak, aby posiloval právní jistotu a zjednodušoval pravidla, jako jsou pravidla pro kontrolu přeplatků poskytovatelům obecných služeb veřejného zájmu na místní úrovni a zlepšoval pružnost jejich uplatňování a zvážil rozšíření seznamu výjimek z ohlašování v souladu s příklady nemocnic a sociálního ubytování; vyzývá Komisi, aby znovu zhodnotila vhodnou úroveň minimálního prahu vztahujícího se na veřejné služby obecného zájmu a aby navrhla systém, který zohlední HDP členských států při výpočtu minimálního prahu tak, aby bylo možné vypočítat konkrétní minimální prahy pro každý členský stát a předejít tak narušením hospodářské soutěže v důsledku existence jednotného prahu platného v celé EU; naléhavě žádá, aby kontrola nadměrných vyrovnávacích plateb byla prováděna jen v případě, že se zjistí vážené narušení soutěže;

43.

poukazuje na to, že o tom, zda je činnost subjektu poskytujícího určitou službu považována za hospodářskou nebo nehospodářskou, nerozhoduje odvětví ani status tohoto subjektu ani způsob jeho financování, nýbrž spíše vlastní povaha této aktivity a její preventivní účinek;

44.

připomíná, že otázkou klíčového významu není ani tak klasifikace rozlišující mezi ekonomickými a mimoekonomickými sociálními službami obecného zájmu, nýbrž spíše stanovit jasnou odpovědnost veřejných orgánů při poskytování služeb, pro zajištění toho, že budou provedeny jednotlivé úkoly v obecném zájmu, jež byly svěřeny subjektům pověřeným provedením těchto služeb;

45.

v rámci současných právních předpisů EU vyzývá k vyjasnění pojmů a reformě klasifikačních kritérii používaných pro rozlišování mezi ekonomickými a mimoekonomickými sociálnímu službami obecného zájmu a k společnému chápání služeb veřejného zájmu s cílem zajistit, že budou dosaženy zamýšlené cíle;

46.

uznává velký význam vzájemného učení a výměny osvědčených postupů pro podněcování a prosazování další modernizace sociálních služeb obecného zájmu v jednotlivých členských státech a naléhavě vyzývá Komisi, aby takové aktivity i nadále sama aktivně iniciovala a podporovala, včetně školení regionálních a místních orgánů v provádění pravidel EU v souvislosti se sociálními službami obecného zájmu; zdůrazňuje, že problémy u sociálních služeb obecného zájmu, identifikované jejími poskytovateli a příjemci, vyžadují okamžitá řešení založená na pragmatickém přístupu;

47.

naléhavě vyzývá Komisi, aby v návaznosti na sdělení z roku 2007 o službách obecného zájmu a současný přezkum pravidel pro poskytování státní pomoci, zavedla program reforem, přizpůsobení a vyjasnění této podpory a uznala zvláštní netržní povahu sociálních služeb obecného zájmu, aby zajistila plnou shodu nejen s ustanoveními jednotného trhu, ale rovněž se sociálními závazky obsaženými ve Smlouvách;

48.

domnívá se, že se rámcové nařízení EU o službách obecného hospodářského zájmu, možnými podle článku 14 SFEU, není v současnosti ústředním tématem;

49.

je toho názoru, že Výbor pro sociální ochranu zásadním způsobem přispěl a bude přispívat k všeobecnému pochopení a roli sociálních služeb obecného zájmu; konstatuje však, že mandát, který mu poskytují Smlouvy (článek 160 SFEU) stanoví čistě poradní úlohu a neumožňuje rozšířit jeho členství tak, aby zahrnovalo občanskou společnost, Evropský parlament, sociální partnery a další,

50.

navrhuje zřízení pracovní skupiny na vysoké úrovni zástupců zúčastněných stran, jak doporučuje 3. fórum sociálních služeb veřejného zájmu, jež by byla otevřená, flexibilní a transparentní, široce by zastupovala jednotlivé zúčastněné strany a byla zaměřená na dosažené reforem, jako jsou politické iniciativy uvedené v této zprávě a stanoviscích k ní, v doporučení 3. fóra sociálních služeb veřejného zájmu, druhé dvouroční zprávě komise a zprávách Výboru pro sociální ochranu i v dalších objevivších se návrzích; navrhuje, aby této pracovní skupině spolupředsedali Evropský parlament a komisař odpovídající za sociální věci a aby zahrnovala zástupce Parlamentu, příslušných komisařů, Rady, sociálních partnerů a organizací občanské společnosti zastupující uživatele a poskytovatele sociálních služeb obecného zájmu, Výboru regionů, místních orgánů a dalších odpovídajících zúčastněných stran. Pracovní skupina by mohla:

51.

vyzývá, aby čtvrté evropské Fórum o sociálních službách obecného zájmu pokračovalo v iniciativě zprávy Ferreira z roku 2007 a přezkoumalo postup reformy; a k tomu, aby navrhovaná pracovní skupina tomuto čtvrtému fóru předložila zprávu o pokroku, která by mu přinesla kontinuitu, směr a podstatu;

52.

vítá Dobrovolný evropský rámec kvality, ale trvá na tom, že uplatňování zásad by mělo být prováděno a monitorováno prostřednictvím navržených kritérií kvality, prostřednictvím otevřené metody koordinace, a že zúčastněné strany musí být zahrnuty do tohoto procesu;

53.

vítá, že Evropská komise ve svých Klíčových iniciativách obsažených v příloze sdělení týkajícího se Evropské platformy pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení navrhuje vytvořit na odvětvové úrovni Dobrovolný evropský rámec kvality pro sociální služby, a to i na poli dlouhodobé péče a bezdomovectví; doporučuje, aby se rovněž zabýval problematikou dětské péče, postižení a sociálního bydlení, a aby jako indikátor používal rovné příležitosti;

54.

vyzývá Evropskou komisi, aby objasnila spojitost mezi rámcem kvality navrženým v dobrovolným rámcem kvality a programem Prométheus, aby nedošlo ke zdvojování; naléhavě vyzývá, aby členské státy využily dobrovolný evropský rámec kvality k vypracování nebo zdokonalení systémů pro monitorování kvality a akreditačních systémů, jak to vyhovuje každému členskému státu; zastává názor, že fungování dobrovolného rámce kvality by mělo být vyhodnocováno členskými státy s odkazem na Listinu základních práv a na Protokol č. 26 SFEU;

55.

zdůrazňuje, že důstojné pracovní podmínky pro muže a ženy, které by byly stabilní a slučitelné s právními předpisy a praxí daného členského státu, doplněné pravidelnou a kvalitní odbornou přípravou a účastí a uživatelů vybavených většími pravomocemi, zohledňující hledisko pohlaví, jsou zásadní pro poskytování kvalitních sociálních služeb; zdůrazňuje, že dobrovolníci mají cennou úlohu v odvětví sociálních služeb obecného zájmu, ale nemohou zaujímat místo odpovídajícího počtu profesionálně školených specialistů, jako jsou sociální pracovníci a příslušní zaměstnanci obecně;

56.

vyzývá členské státy, aby podporovaly vytváření pracovních příležitostí v odvětví sociálních, zdravotnických a vzdělávacích služeb a jeho potenciál růstu tím, že budou nabízet důstojné pracovní podmínky přistěhovalcům a občanům EU a možnost využívání systému komplexní sociální ochrany;

57.

má za to, že mezi povinnostmi sociálních pracovníků by měly mít zvláštní význam činnosti zaměřené na zvyšování motivace k práci, vzdělávání a hospodářské činnosti s cílem se osamostatnit a stát se soběstačným;

58.

domnívá se, že zásady dobrovolného evropského rámce kvality by se mohly využít k lepšímu vymezení povinných kritérií kvality pro využití v případě revidovaných pravidel pro veřejné zakázky a uzavírání smluv, včetně subdodávek;

59.

navrhuje, aby další zdokonalování dobrovolného rámce kvality zahrnovala odkazy na financování a statut poskytovatelů služeb;

60.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a kandidátských zemí, Výboru regionů a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru.