18.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 195/48

1.1

Dánský model „flexicurity“ (rovnováha flexibility a jistoty) se zdá být příkladem toho, jak lze docílit hospodářského růstu, vysoké zaměstnanosti a zdravých veřejných financí cestou sociální vyváženosti. Tento vývoj odpovídá lisabonskému procesu, jehož prostřednictvím má být trvale zaručen růst, vysoká míra zaměstnanosti a sociální stát.

1.2

Jádrem dánského systému „flexicurity“ je flexibilní trh práce, který je uskutečňován pomocí aktivní politiky trhu práce a vzdělávací politiky a je chráněn prvky přispívajícími k sociální jistotě – tato konstelace se pro konkurenceschopnost Dánska očividně zdá být prospěšná. Spolu s ostatními znaky dánské společnosti dal koncept flexicurity vznik silnému a flexibilnímu dánskému trhu práce, takže Dánsko může hledět vstříc výzvám budoucnosti. Vysoká míra zaměstnanosti, vysoké dávky v nezaměstnanosti a optimisticky naladěné prostředí vedou k tomu, že se jak zaměstnavatelé, tak zaměstnanci smíří s nepředvídatelnými důsledky a nevýhodami, které jsou s tímto systémem spojeny, protože poskytuje každé skupině přiměřené kompenzace.

1.3

Klíčem k pochopení dánského systému flexicurity je fakt, že flexibilita a jistota se nutně nemusí vzájemně vylučovat. V zájmu zaměstnavatele mohou být stabilní a pevné pracovní vztahy a motivovaní spolupracovníci, zatímco v zájmu zaměstnance může být pružná pracovní doba, organizace práce a systém mezd.

1.4

Vzhledem ke globalizaci a přemístění podniků do zahraničí přináší model flexicurity obyvatelstvu vysoký stupeň ekonomického a sociálního zabezpečení, a to díky následujícím posunům paradigmat: „jistota zaměstnanosti spíše než jistota pracovních míst“ a „nové osobní příležitosti díky ochotě ke změnám za současného přijetí menších rizik“. Riziko ztráty pracovního místa se tím přirozeně nezažehná, avšak systém sociálního zabezpečení alespoň může krátkodobě zabezpečit základ příjmu. Aktivní politika trhu práce v kombinaci s vysokou mírou zaměstnanosti zvyšuje pravděpodobnost nalezení práce v delším časovém horizontu.

1.5

V dánském systému flexicurity je jistota zaměstnání pro každého jednotlivého zaměstnance velmi nízká, a proto může v průběhu profesního života opakovaně docházet ke ztrátě pracovního místa. Přesto však jistota tohoto systému (jednak na základě vysokých dávek v nezaměstnanosti, které jsou financovány z veřejných prostředků a daňových příspěvků celé populace, a jednak na základě jistoty zaměstnání) dává Dánům celkový pocit bezpečí a spokojenosti – viz příloha 2.

1.6

Hledí-li se na dánský koncept flexicurity v evropských souvislostech, je jasné, že ji z důvodu odlišných kulturních, strukturálních a ekonomických podmínek nelze přenést na další země v poměru „jedna ku jedné“. Země a regiony, které dosáhly určitého sociálního standardu, však mají možnost převzít některé obecné prvky jako politickou strategii, a to především tam, kde je sociální kapitál (chápaný jako suma předpisů, sítí a důvěry mezi jednotlivci a mezi organizacemi) strukturován podobně jako v Dánsku, tedy jako tradiční spolupráce mezi vládou a sociálními partnery a kde je ochota občanů ke změnám. Geografická flexibilita však může způsobit velmi závažné problémy pro rodiny, partnery, školní docházku dětí a průběh vzdělávání. To se týká především velkých zemí a federálních států.

1.7

V pozadí dánského systému flexicurity stojí obecně představa, že kombinace flexibility a jistoty může zaměstnancům poskytnout jak sociální jistotu, tak konkurenceschopnost. Dánský systém flexicurity spojuje relativně vysokou úroveň dávek v nezaměstnanosti (včetně dalších sociálních dávek) s flexibilitou prostřednictvím liberálních pravidel ochrany před výpovědí, jako jsou například krátké výpovědní lhůty. Kromě sociální jistoty a vysoké mobility je kladen důraz na aktivní politiku trhu práce, která zajišťuje buď to, že nezaměstnaní sami práci vyhledávají nebo je pobízí k nové kvalifikaci. Pro dánskou politiku trhu práce je tedy charakteristické „podporovat a požadovat“, požadovat kupříkladu formou nucené aktivace, která však spočívá převážně v nabídkách kvalitní kvalifikace. Aktivní politika trhu práce je nezbytným nástrojem, pokud má trh práce s vysokou úrovní náhrady mzdy fungovat účinně a s vysokými dávkami v nezaměstnanosti.

1.8

Na dánský sytém flexicurity přirozeně nelze pohlížet nezávisle na rámcových podmínkách sociálního státu a vysoce rozvinutého organizačního systému. Fungování dánského trhu práce je podmíněno celou řadou dalších společenských faktorů, například klíčovou pozicí sociálních partnerů při politických rozhodnutích a při provádění politiky trhu práce a vzdělávání, rozsáhlou sociální sítí financovanou státem, úrovní kvalifikace obyvatelstva a kombinací makroekonomických politických opatření (policy-mix), která byla přijata během posledních deseti let.

1.9

Na utváření dánského systému flexicurity se mohli podílet i sociální partneři. Byli zapojeni jak do rozhodovacích procesů, tak i do provádění politiky odborné přípravy na povolání a do provádění strukturálních reforem na trhu práce. V mnoha oblastech je vývoj určován dohodami mezi sociálními partnery, například při zavádění soukromých důchodů z trhu práce. Úloha sociálních partnerů je odvozena na jedné straně z historického vývoje a na druhé straně z jejich vysokého stupně organizace. Díky vlivu sociálních partnerů bylo možné vypracovat kreativní řešení, která se setkala s širokým přijetím. Silné spolurozhodování sociálních partnerů a dalších zúčastněných z řad občanské společnosti však na druhou stranu vyžaduje jejich připravenost na změny, ochotu ke spolupráci a neortodoxní pohled na věc, který je navíc otevřen novým hlediskům v obecném zájmu a dokáže pochopit i obecný úhel pohledu. Vyšší účast a spolurozhodování sociálních partnerů se tak v úsilí o konkurenceschopnost a přizpůsobivost může ukázat jako společensky prospěšné. V těchto procesech má také význam podpora, spolupráce a kritický vstup dalších organizací občanské společnosti, např. sociálních asociací a organizací pro další vzdělávání.

1.10

Vysoká úroveň dávek v nezaměstnanosti vyžaduje vysokou úroveň kvalifikace obyvatelstva, jinak by se totiž vytvořila velká skupina, která by nemohla dosáhnout výdělku převyšujícího náhradu mzdy. Vysoká úroveň kvalifikace a ochota přizpůsobit se, v neposlední řadě i u zaměstnanců s nízkou úrovní formálního vzdělání, jsou jedním z klíčů k úspěchu dánského systému flexicurity.

1.11

V průběhu významných strukturálních reforem, které byly provedeny v Dánsku ve druhé polovině 90. let, bylo řízení trhu práce zdokonaleno a byla uplatňována expanzivní hospodářská politika, což vedlo k oživení hospodářského růstu a ke zlepšení stavu zaměstnanosti. Kromě jistoty příjmu, která je zaručena vysokou úrovní dávek v nezaměstnanosti, se v Dánsku usiluje také o to, aby byla občanům poskytnuta jistota zaměstnání. Nikdo sice nemůže vycházet ze záruky pracovního místa, avšak naděje na přijetí do nového zaměstnání jsou dobré, zvláště když pomáhá i veřejný sektor. Ostatně strukturální reformy lze snáze uskutečnit a spíše pro ně nalézt u obyvatelstva ohlas, pokud jsou prováděny v atmosféře optimismu a růstu vytvářejícího zaměstnanost. Dánský systém flexicurity se proto opírá o řadu makroekonomických nástrojů, které podporují růst a zaměstnanost.

1.12

Dánský systém flexicurity je předmětem neustálých úvah a změn. Tento systém má svá pro a proti a i když mezi flexibilitou, jistotou a aktivní politikou trhu práce bez pochyby existuje úzká souvislost, pravidelně se diskutuje o tom, jak lze dosáhnout jejich správného „poměru míchání“.

1.12.1

Předpokladem dánského systému flexicurity a jiných faktorů, které mají význam pro fungování trhu práce, jsou vysoké příjmy z daní. Veřejné výdaje na politiku trhu práce v roce 2003 činily 4,4 % HDP, což je v evropském srovnání rekord (1). Vysoké daňové zatížení ve výši 49 % HDP dánské obyvatelstvo na jedné straně akceptuje, na druhé straně jsou však daně neustálým tématem diskusí a daňové zatížení práce by v budoucnu mohlo klesnout. Vysoké daňové zatížení se vysvětluje z části vysokou zaměstnaností, která je sama o sobě přínosem pro veřejné finance. Příjmy z daní lze dále zvyšovat zlepšováním stavu zaměstnanosti.

1.13

Význam dánského systému flexicurity pro Evropskou unii spočívá v ochotě, již tento přístup podporuje, aktivně se přizpůsobovat novým skutečnostem prostřednictvím vyváženého a zúčastněnými subjekty pečlivě dojednaného posunu sociálně-ekonomických paradigmat při plném respektování základních hodnot modelu evropské společnosti.

2.1

Dánsko se těší stabilnímu růstu a vyrovnaným veřejným rozpočtům. V letech 2000 až 2005 činil průměrný růst 1,7 %, průměrná míra zaměstnanosti 77,5 % a průměrný přebytek státního rozpočtu 1,4 % HDP. Celková zadluženost země činila v roce 2004 42,7 % HDP a přebytek státního rozpočtu 2,8 % HDP. Přebytek ve veřejných rozpočtech lze v prvé řadě odvodit z vysokých daní a z vynikajícího stavu zaměstnanosti, díky němuž plynou do státního rozpočtu prostřednictvím daně z příjmu rozsáhlé příjmy z daní.

2.2

Fluktuace na dánském trhu práce je velmi vysoká, neboť každý rok zanikne více než 10 % všech pracovních míst a přibližně stejné množství je vytvořeno. Asi 30 % zaměstnaných mění každý rok zaměstnání a Dánsko vykazuje po Velké Británii druhou nejnižší průměrnou délku zaměstnaneckého poměru. To je třeba chápat jak v souvislosti s platnými předpisy, tak s dánskými strukturami podniků s vysokým podílem malých a středních podniků.

2.3

Dopad kombinace politických opatření z makroekonomických stimulů a strukturálních reforem, které byly v Dánsku provedeny mj. na trhu práce, se dá znázornit pomocí Phillipsovy křivky, která představuje vztah mezi mírou nezaměstnanosti a růstem mzdových nákladů. Křivka pro Dánsko je uvedena v příloze 1. Ukazuje, že od roku 1993 se podařilo viditelně snížit nezaměstnanost bez nárůstu mzdové inflace, neboť Phillipsova křivka v tomto období probíhala vesměs horizontálně. Opatření trhu práce a vzdělávací opatření působí proti obtížím s přizpůsobením a proti překážkám, které se jinak projevují růstem mezd resp. zvyšováním cen.

2.4

Ve studiích o atraktivitě zemí pro investory se Dánsko často umísťuje na předních místech. V průzkumu Economic Intelligens Units z března 2005 obsadilo Dánsko dokonce první místo. V příloze 2 je znázorněna pozice Dánska vůči ostatním členským státům z hlediska celé řady parametrů.

3.1

O pojmu flexicurity se hovoří již několik let, přičemž význam tohoto termínu není jednoznačný a v každé zemi je vykládán jinak.

3.2

Na trhu práce platí opatření za „zlatý trojúhelník“ mezi flexibilními pravidly pro přijímání zaměstnanců (která vedou k vysoké kvantitativní flexibilitě), velkorysým systémem podpory (který nabízí sociální jistotu) a masivními aktivačními a vzdělávacími opatřeními (která nejen motivují nezaměstnané k hledání práce, ale také je kvalifikují pro nástup na otevřený trh práce).

3.2.1

Dánský systém flexicurity přispívá k vytváření korektních, tzn. kvalitních pracovních míst. Vysoké dávky v nezaměstnanosti mají za následek vysokou minimální mzdu, která zaručuje, že se v Dánsku z ní dá vyžít. Na oficiálním trhu práce jsou proto „chudí pracující“ („working poor“) vzácným a spíše nevýrazným fenoménem, a to i mezi Dány jiného etnického původu.

3.3

Níže je uvedeno znázornění „zlatého trojúhelníku“. Dánský systém příjmů z převodu a aktivní politiky trhu práce je nastíněn v příloze 3.

Ústřední body dánského systému flexicurity:

3.4

Dánský trh práce však má více rozměrů a za flexibilitu nevděčí pouze liberální ochraně před výpovědí, nýbrž ji umožňuje i pružná pracovní doba, přičemž podle kolektivní smlouvy pracovní doba v období jednoho roku fluktuuje a v průběhu kratších období lze provádět dělbu práce. Konečné stanovení mezd se obvykle odehrává na úrovni podniku v rámci kolektivních smluv, což rovněž zajišťuje určitou flexibilitu mezd. Flexibilita je odvozena ze široké základny kompetencí zaměstnanců, kteří pracují samostatně, jsou otevřeni změnám a jsou odpovědní, a tudíž se mohou brzy přizpůsobit změnám ve výrobě nebo nové práci.

3.5

Jistota na dánském trhu práce se nevztahuje výlučně k relativně vysoké úrovni dávek v nezaměstnanosti, ale také k vysokému stupni zaměstnanosti a fluktuaci na trhu práce, které zaručují určitou jistotu zaměstnání. Tato jistota zaměstnání je podporována širokým spektrem opatření na zvyšování kvalifikace a rozšiřování vzdělání, která společně poskytují a řídí veřejný sektor a sociální partneři. Kromě toho poskytuje dánská společnosti určitou jistotu i rodinám s ohledem na slučitelnost rodiny a zaměstnání, například formou výhodných režimů mateřských dovolených, péče o děti atd.

3.6

Klíčem k pochopení dánského systému flexicurity je, že flexibilita a jistota nejsou nezbytně nutně protiklady. Tradičně byla touha zaměstnavatelů po vyšším stupni flexibility na trhu práce neslučitelná s touhou zaměstnanců po jistotě zaměstnání a vysokých ekonomických náhradách v případě nezaměstnanosti a nemoci.

3.7

Pojetí konceptu flexicurity se od tohoto zdánlivého protikladu odklání. Zaměstnavatelé mají určitě zájem o stabilní a jisté pracovní vztahy a o motivované pracovníky a naopak lze předpokládat, že i zaměstnanci mají zájem o pružnou pracovní dobu, pružnou organizaci práce a pružné odměňovací systémy. Tyto nové moderní trhy práce tak mohou mít za následek novou souhru flexibility a jistoty.

3.8

Na trhu práce dánský systém flexicurity zaručuje kombinaci dynamiky tržního hospodářství se sociálními jistotami a sociální rovnováhou skandinávského sociálního státu díky univerzálním veřejným službám a vyrovnání příjmu. Z obecnějšího hlediska je to výsledek politického cíle umožnit lidem vstup do profesionálního života a prostřednictvím veřejných rozpočtů a opatření dosáhnout přerozdělení zdrojů. To vede přes silné vyrovnání příjmu ke společenské soudržnosti a zamezuje silnému sociálnímu napětí, což zaměstnancům dává jistotu nového zaměření a flexibility.

4.1

Sociální partneři mají tradičně klíčové právo spoluúčasti na rozhodování o mechanismech utváření a řízení politiky trhu práce a vzdělávání. Vliv sociálních partnerů přispěl k nalezení kreativních a vyvážených řešení problémů trhu a inovací, což přispělo k nastavení Dánska tím směrem, že země je dobře připravena na změnu a rozvoj, které s sebou přináší globalizace. Pomocí také je, že partneři zhodnotí případně vzniklou potřebu jednat a mohou se postarat o přizpůsobení. Stálými jednáními mezi zúčastněnými stranami se v průběhu času vytvořil i sociální kapitál, který se projevuje jako lepší důvěrný vztah, vědomí odpovědnosti a společný názor na věc.

4.2

Současná situace má historické důvody, které vznikly před více než 100 lety. Zvláštní dánský model regulace trhu práce pochází z roku 1899, kdy byla tzv. „zářijovým kompromisem“ mezi dánským odborovým svazem (LO – Landsorganisationen) a dánským svazem zaměstnavatelů (DA – Dansk Arbejdsgiverforening), které byly krátce předtím založeny jako celostátní organizace, uzavřena první rámcová kolektivní smlouva na světě. Od té doby představuje tato smlouva rámec pro uzavírání dohod a souhru sociálních partnerů.

4.2.1

Zatímco zaměstnavatelé uznali dánský odborový svaz jako partnera oprávněného jednat, akceptoval odborový svaz právo zaměstnavatelů přijímat a propouštět zaměstnance a uznal tím jejich právo řídit. Tento základní předpoklad přispěl k liberálnímu postoji, který v Dánsku vládl v souvislosti s výpověďmi. Dalším důležitým prvkem zářijového kompromisu byla povinnost udržovat dobré vztahy po dobu uzavírání kolektivních dohod. Voluntaristická regulace trhu práce a samostatné řešení konfliktů bylo pro sociální partnery ještě do roku 2003 nepřekonatelné. Teprve když EU nechtěla uznat samostatné provádění směrnic sociálními partnery, začaly v Dánsku vznikat další právní předpisy. Příloha 4 obsahuje další informace o historickém vývoji úlohy sociálních partnerů a o etablování dánského modelu.

4.3

Po mnoha letech s vysokou mírou inflace a velmi nestálým vývojem reálných mezd dospěli sociální partneři v letech 1987-88 k poznání, že by se v dohodách měla věnovat pozornost také nadřazeným makroekonomickým aspektům. V Dánsku se přirozeně liší postoj zaměstnavatelů, zaměstnanců a vlády, avšak zároveň existuje i základní kultura dialogu a konsensu, která je součástí „společenského kapitálu“. Ploché hierarchie na všech úrovních společnosti přispívají k udržování této kultury konsensu.

4.4

Z politického hlediska byl v Dánsku od 60. let vytvářen rozsáhlý veřejný systém zvyšování kvalifikace a rozšiřování vzdělání osob výdělečně činných i nezaměstnaných. To se pro ochotu všech pracujících přizpůsobit se ukázalo jako užitečné. Sociální partneři byli po celé 20. století v klíčových pozicích ve veřejných rozhodovacích a prováděcích strukturách a jsou dodnes. Na rozdíl od většiny evropských zemí byla tato jejich úloha od let 1993-94 dokonce ještě více rozvinuta.

4.5

Politika trhu práce zaznamenala obsahovou přeměnu: dříve byla orientovaná na pravidla, nyní se zaměřuje na potřebu a uplatňuje individuální strategie řešení. Sociální partneři se spolu s obcemi staly ústředními subjekty ve 14 regionálních radách trhu práce, kterým byly poskytnuty jak pravomoci, tak rozpočtové prostředky, aby se zaměřily na opatření pro boj proti nezaměstnanosti a na regionální politiku trhu práce.

4.6

Po dlouhá léta rozvíjeli sociální partneři široké kolektivní sociální vědomí své společenské odpovědnosti a veřejný sektor se naučil využívat jejich zdroje a vliv ke svému prospěchu. Sociální partneři mají jedinečné informace a znalosti o trhu práce, a proto mohou rychle poskytnout spolehlivá hlášení o potřebách. Díky jejich zapojení dochází k rozšiřování zdrojů veřejného sektoru s nulovými náklady. Nacházejí kreativní řešení společných problémů na základě diskusí a rozhodovacích fór. Organizace jsou rozhodující pro přijímání a provádění politik a nalezení akceptace, na což se nesmí zapomínat. Veřejný sektor se tím tak stává závislým na součinnosti sociálních partnerů při jednání o flexicurity.

5.1

K pochopení dánského konceptu flexicurity ve všech jeho rozměrech je nutno zohlednit společenské souvislosti, do kterých je systém zakotven. Jak hospodářská politika, tak i ostatní zásahy veřejného sektoru ovlivňují funkčnost trhu práce. Tyto prvky dohromady tvoří „dánský model“. Tato součinnost je zřejmá z obrázku v příloze 7.

5.2

Ve druhé polovině 80. let a na počátku 90. let prožívalo dánské hospodářství krizi. Ekonomika v tomto období rostla v průměru jen o 0,8 % za rok, zatímco pětiprocentní nezaměstnanost z roku 1987 se v roce 1993 vyšplhala na 9,6 %. Tato krize byla mezi jiným i důsledkem přísné hospodářské politiky, ke které se přikročilo kvůli velkým schodkům v rozpočtu v předcházejících letech.

5.3

Od roku 1993 byla aktivní politika trhu práce posílena, zatímco ekonomika měla zároveň zadní vítr v podobě nízkých úroků a expanzivní hospodářské politiky. Na počátku období růstu v polovině 90. let Dánsko vykazovalo tak velké schodky v rozpočtu, že by porušilo pravidla Paktu stability a růstu, kdyby tenkrát již existoval. Kromě toho byly mj. změněny podmínky financování nemovitostí (delší doba splatnosti půjček a možnosti restrukturalizace úvěrů), takže lidé měli k dispozici více peněz. Z důvodu vysokého růstu, klesající nezaměstnanosti a vznikajícího optimismu přijalo obyvatelstvo snáze zostřená opatření trhu práce.

5.4

Další veřejné výdaje byly mj. využity na masivní opatření pro zesílené pokrytí poptávky po opatrování dětí, takže ženy s malými dětmi byly na trhu práce skutečně k dispozici.

5.5

Zesílené zaměření na politiku trhu práce znamenalo také zesílená opatření na vzdělávání, zvyšování kvalifikace a rozšiřování vzdělání, v jejichž rámci stát poskytoval značné příspěvky, aby si mohly zvyšovat kvalifikaci a dále se vzdělávat jak zaměstnané, tak i nezaměstnané osoby. Příspěvky byly poskytovány v podobě financování vzdělání a také částečného pokrytí ušlých mezd. Současně byl na všech úrovních zvýšen počet vzdělávacích míst pro mládež.

5.6

Všeobecně se dá říct, že dánský systém s vysokou úrovní dávek v nezaměstnanosti a tedy vysokou minimální mzdou vyžaduje kvalifikované a produktivní pracovní síly. Existence velké skupiny osob s nízkou kvalifikací, které nemohou dosáhnout mzdové úrovně, jenž opravňuje k vysokým dávkám v nezaměstnanosti, by vedla k příliš vysoké nezaměstnanosti.

5.7

Ekonomická strategie, která byla od poloviny 90. let úspěšně uplatňována, byla investiční strategií, jenž prostřednictvím agresivních reforem a investic do vzdělávání a do plnění sociálního zabezpečení způsobila dynamiku růstu. Důvěra v budoucnost a vysoká jistota příjmu podporují spotřebu a zajišťují vysokou domácí poptávku.

5.8

Současnou hospodářskou strategii je třeba vidět jako reakci na hospodářskou krizi, která v Dánsku od roku 1987 vládla a během níž vláda úspornými a zostřujícími opatřeními snížila velké schodky ve veřejných rozpočtech a v platební bilanci. Tato strategie úspor sice vyřešila problémy s bilancí, měla však za následek nízký růst a obrovskou nezaměstnanost. Současná strategie očividně zajišťuje růst a zaměstnanost, aniž by zatěžovala veřejné rozpočty a platební bilanci. Což je kombinace, která v Dánsku existovala naposledy před ropnou krizí 70. let.

6.1

Ačkoli dánský systém flexicurity vedl v posledních letech k pozitivním výsledkům, existují samozřejmě výzvy, kterým je třeba čelit.

6.2

Globalizace a technologický rozvoj vyvíjejí na dánský trh práce určitý obecný tlak. Zejména nekvalifikované pracovní síly se v důsledku konkurence ze zemí s nižší úrovní mzdy a automatizací výroby dostávají pod tlak.

6.2.1

Zatím Dánsko dokázalo tento tlak vyrovnat snížením počtu nekvalifikovaných pracovníků na trhu práce, neboť mezi staršími zaměstnanci, kteří se z trhu práce stahují, je více nekvalifikovaných než mezi mladšími, kteří na trh práce vstupují. V současné době se však mnoha mladým lidem nedostává odborné kvalifikace, čímž by dánský model flexicurity mohl být dlouhodobě ohrožen. Pokud nebude zajištěno, že se nabídka kvalifikovaných pracovních sil bude víceméně krýt s poptávkou, budou veřejné výdaje na podporu nezaměstnaných a ostatní příjmy z převodu příliš vysoké.

6.2.2

V Dánsku lze zaznamenat relokace, při kterých firmy zavírají své stálé provozovny a výrobu z části nebo zcela přemisťují do zemí s nízkými mzdovými náklady. Jako obzvláštní výzva se to jeví ve vzdálených oblastech, které jsou v případě uzavírání podniků obzvlášť těžce postiženy. Dánský trh práce, jehož strukturu utvářejí malé a střední podniky, je však považován za dynamický fenomén. Namísto udržení těchto pracovních míst zde na politické úrovni a ve spolupráci se sociálními partnery existuje snaha o vytváření nových konkurenceschopnějších pracovních míst.

6.3

Vysoká fluktuace na trhu práce vede k tomu, že zaměstnavatelé jsou méně ochotni financovat zvyšování kvalifikací, neboť nevědí, jak dlouho zaměstnanci zůstanou. Tento problém se týká především zaměstnanců bez vzdělání, jelikož zaměstnavatelé investují do žádaných odborných pracovníků více a nekvalifikovaným pracovníkům často chybí motivace k účasti na opatřeních ke zvyšování kvalifikace. Na tomto místě nastupuje rozsáhlý systém dotovaný veřejným sektorem, který za povinného příspěvku od zaměstnavatelů slouží ke vzdělávání a zvyšování kvalifikace nekvalifikovaných pracovníků a odborných pracovníků, neboť vysoce kvalifikované pracovní síly jsou předpokladem fungování dánského systému flexicurity a „kvalifikační ofenzíva“ na několika frontách je z politického hlediska žádoucí.

6.4

Pro mnoho přistěhovalců je obtížné se na dánském trhu práce uchytit, což představuje překážku jejich integrace. Jejich problémy na trhu práce plynou mezi jiným z toho, že některé skupiny přistěhovalců a jejich potomci nemají potřebné schopnosti, aby dosáhly vysoké úrovně dávek v nezaměstnanosti a mzdové úrovně, která je v Dánsku obvyklá. Úroveň vzdělání u přistěhovalců a jejich potomků je v průměru nižší než u Dánů a je mezi nimi všeobecně méně zaměstnaných a více nezaměstnaných. Tyto problémy mohou být jazykového a sociálního druhu nebo se mohou týkat i vzdělání.

6.4.1

Vysvětlení je třeba hledat z části například i v kulturních rozdílech a hluboko zakořeněných vzorcích chování. Zkušenost ukazuje, že nezaměstnanost u těchto skupin kolísá více než u jiných. Pokud nezaměstnanost klesne, volí zaměstnavatelé ze zkušenosti nové cesty a zaměstnávají osoby z jiných etnických skupin. Vysoká míra zaměstnanosti a nízká nezaměstnanost tedy mohou již samy o sobě zaručit, že přistěhovalci a jejich potomci budou snáze nalézat práci, čímž se však přirozeně problémy s integrací úplně nevyřeší. Demografický vývoj by mohl vést k tomu, že dánská pracovní místa budou přistěhovalcům v příštích letech stále přístupnější.

6.5

Dánský model sociálního státu by byl nemyslitelný bez vysoké míry zaměstnanosti u žen – jen tak lze poskytovat nezbytné veřejné služby a zajistit vysoké příjmy z daní. Z toho vyplývá na jedné straně vyšší ekonomická samostatnost žen a na druhé straně rovněž výzva zajistit slučitelnost rodiny a zaměstnání. Ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi je Dánsko v tomto ohledu velmi vyspělé, avšak musí se ještě vyvinout další úsilí v nastolení rovných profesních příležitostí pro muže a ženy.

6.6

Dánský systém je pro stát nákladný, neboť financuje velkou část náhrad mzdy. Výdaje na pasivní politiku trhu práce v roce 2003 činily 2,7 % HDP, což je v evropském srovnání rekord. V budoucnosti se financování dánského sociálního státu dostane pod tlak z více stran. Aby byl sociální stát nadále financovatelný i bez zvyšování daní, je nezbytná vyšší míra zaměstnanosti obyvatel v produktivním věku.

6.6.1

Ve srovnání s ostatními státy EU je Dánsko jednou ze zemí s nejvyšším daňovým zatížením. Daňové zatížení činí v Dánsku 49 % HDP, zatímco průměr EU se pohybuje kolem 40 %. To platí zejména pro velmi vysoké spotřební daně, zatímco zdanění práce nepatří k těm nejvyšším. Daň z příjmu je vysoká a silně progresivní, zatímco zaměstnavatelé nemusejí vcelku odvádět téměř žádné sociální dávky. Daňový systém Dánska je podrobně popsán v příloze 5. Kvůli globalizaci se určité příjmy z daní v budoucnu mohou dostat pod tlak.

6.6.2

Demografický vývoj s sebou přináší skutečnost, že bude stále více starších a stále méně výdělečně činných občanů. To souvisí s početně slabými mladými ročníky, se silnými poválečnými generacemi a se zvyšováním průměrné délky života. Při diskusích o možných reformách sociálního státu vstupuje do hry také politika trhu práce včetně podpory v nezaměstnanosti. Dánský systém důchodového zabezpečení je na tyto změny však zčásti připraven, jak vyplývá z přílohy 6. Hrozí nedostatek pracovních sil, a jelikož se rezervní pracovní síly tvořené ženami již z větší části na trhu práce nacházejí, je třeba nalézt jiné cesty ke zvýšení zaměstnanosti. To lze uskutečnit např. zvýšením věku odchodu do důchodu nebo posílením přistěhovalectví schopných pracovních sil, po kterých je poptávka.

6.7

Asi čtvrtina obyvatelstva v produktivním věku neprovozuje žádnou výdělečnou činnost a žije tak či onak z veřejných prostředků (nezaměstnanost, „aktivace“ (např. nabídka vzdělávání), předčasný důchod atd.) Asi polovina natrvalo opustila trh práce ze zdravotních důvodů, z důvodu nezaměstnanosti nebo dobrovolně, zatímco druhá polovina je bez zaměstnání pouze dočasně. Se zabezpečením těchto lidí státem se v dánském modelu počítá, pro budoucí financování sociálního státu to však představuje výzvu. Podíl obyvatelstva, který předčasně odchází z pracovního života, je nutno snížit, má-li být zajištěna finanční udržitelnost sociálního státu.

6.8

Postupně bude stále větší podíl politiky trhu práce řízen podle ustanovení a postupů EU. Vztahy na dánském trhu práce se tradičně dojednávaly mezi sociálními partnery a nebyly upravovány právními předpisy. Pokud bude regulace ze strany EU příliš důsledná, existuje nebezpečí, že přijímání obyvatelstvem bude klesat a vývoj půjde jiným směrem, než si sociální partneři přejí. Zdá se, že pomocí metody otevřené koordinace Evropské unie byla nalezena cesta, která může zajistit jak další rozvoj dánských tradic, tak synchronizaci evropské politiky zaměstnanosti a trhu práce.