Věc C‑436/13

E.

v.

B.

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Court of Appeal (England & Wales) (Civil division)]

„Řízení o předběžné otázce — Prostor svobody, bezpečnosti a práva — Soudní spolupráce v občanských věcech — Nařízení (ES) č. 2201/2003 — Články 8, 12 a 15 — Příslušnost ve věcech rodičovské zodpovědnosti — Řízení týkající se péče o dítě, které má obvyklé bydliště v členském státě bydliště své matky — Ujednání o příslušnosti ve prospěch soudu členského státu bydliště otce tohoto dítěte — Dosah“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 1. října 2014

1. Právo Evropské unie — Výklad — Metody — Doslovný, systematický a teleologický výklad

2. Soudní spolupráce v občanských věcech — Příslušnost a uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti — Nařízení č. 2201/2003 — Příslušnost ve věci rodičovské zodpovědnosti — Ujednání o příslušnosti — Soud určitého členského státu, před kterým bylo na základě společné dohody nositelů rodičovské zodpovědnosti zahájeno řízení — Zánik uvedené příslušnosti s vynesením pravomocného rozhodnutí v rámci tohoto řízení

   (Nařízení Rady č. 2201/2003, čl. 8 odst. 1 a čl. 12 odst. 3)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 37)

2.  Příslušnost ve věci rodičovské zodpovědnosti sjednaná na základě čl. 12 odst. 3 nařízení č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení č. 1347/2000 ve prospěch soudu členského státu, před kterým bylo na základě společné dohody nositelů rodičovské zodpovědnosti zahájeno řízení, zanikne s vynesením pravomocného rozhodnutí v rámci tohoto řízení.

   Ze znění čl. 8 odst. 1 a čl. 12 odst. 3 tohoto nařízení totiž vyplývá, že příslušnost soudu ve věci rodičovské odpovědnosti musí být ověřena a určena v každém jednotlivém případě, jestliže je u soudu zahájeno řízení, což znamená, že nepřetrvává po ukončení probíhajícího řízení.

   Dále platí, že příslušnost ve věci rodičovské zodpovědnosti musí být především určována s ohledem na nejlepší zájmy dítěte.

   Je tedy třeba mít za to, že jestliže bylo u soudu zahájeno řízení v souladu s čl. 12 odst. 3 nařízení č. 2201/2003, lze nejlepší zájem dítěte zachovat jen tak, že bude v každém zvláštním případě přezkoumána otázka, zda zamýšlené ujednání o příslušnosti je v souladu s tímto zájmem.

   Konečně má uvedený čl. 12 odst. 3 umožnit nositelům rodičovské zodpovědnosti obrátit se na základě společné dohody a za určitých dalších podmínek na soud ve věcech týkajících se rodičovské zodpovědnosti, k jejichž posouzení v zásadě není příslušný, takže nelze předpokládat, že taková dohoda přetrvává v každém případě po skončení zahájeného řízení a ohledně dalších věcí, které mohou vyvstat později.

   V důsledku toho ujednání o příslušnosti na základě čl. 12 odst. 3 nařízení č. 2201/2003 platí jen pro zvláštní řízení, které bylo zahájeno u soudu, jehož příslušnost byla sjednaná, a tato příslušnost zaniká ve prospěch soudu, který má obecnou příslušnost na základě čl. 8 odst. 1 tohoto nařízení, v okamžiku definitivního ukončení řízení, kterého se týkalo ujednání o příslušnosti.

   (viz body 40, 45, 47–50 a výrok)