Věc C‑139/12

Caixa d’Estalvis i Pensions de Barcelona

v.

Generalidad de Cataluña

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo)

„Řízení o předběžné otázce — Šestá směrnice o DPH — Osvobození — Operace, které se týkají prodeje cenných papírů a mají za následek převod vlastnictví k nemovitostem — Podrobení nepřímé dani, která se liší od DPH — Články 49 SFEU a 63 SFEU — Čistě vnitrostátní situace“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 20. března 2014

1. Harmonizace daňových právních předpisů – Společný systém daně z přidané hodnoty – Zákaz výběru jiných vnitrostátních daní, které mají povahu daně z obratu – Pojem „daně z obratu“ – Působnost – Daň z převodů majetku a právních úkonů v podobě formalizovaného zápisu – Přípustnost

   (Směrnice Rady 77/388 a 91/680)

2. Předběžné otázky – Příslušnost Soudního dvora – Meze – Zjevně irelevantní otázky a hypotetické otázky položené v kontextu, který vylučuje užitečnou odpověď – Otázky, které nemají vztah k předmětu sporu v původním řízení

   (Článek 267 SFEU)

3. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze – Otázka vznesená ohledně sporu omezeného na jediný členský stát – Zahrnutí vzhledem k použitelnosti ustanovení unijního práva vyplývající z odkazu ve vnitrostátním právu nebo z důvodu zákazu diskriminace stanoveného tímto vnitrostátním právem

   (Článek 267 SFEU)

1.  Šestá směrnice 77/388 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu, ve znění směrnice 91/680, musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání vnitrostátnímu ustanovení, které podrobuje nabytí většinového podílu na základním kapitálu společnosti, jejíž aktiva jsou tvořena převážně nemovitostmi, nepřímé dani odlišné od daně z přidané hodnoty.

   Soudní dvůr se již totiž vyjádřil ke slučitelnosti této právní úpravy s čl. 33 odst. 1 šesté směrnice v rámci věci, ve které bylo vydáno usnesení ze dne 27. listopadu 2008, Renta (C‑151/08). Soudní dvůr měl v této souvislosti v uvedeném usnesení za to, že daň, která vykazuje takové znaky jako daň z převodů majetku, se liší od daně z přidané hodnoty natolik, že nemůže být kvalifikována jako daň, kterou lze označit za daň z obratu ve smyslu uvedeného čl. 33 odst. 1 šesté směrnice.

   Krom toho vzhledem k tomu, že unijní právo tak připouští existenci souběžných systémů zdanění, lze takové daně vybírat i v případě, že jejich výběr může vést ke kumulaci s daní z přidané hodnoty u jedné a téže operace.

   (viz body 28, 29, 31 a výrok)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 33–36)

3.  I když je vzhledem k rozdělení pravomocí v rámci řízení o předběžné otázce vymezení předmětu otázek, které zamýšlí položit Soudnímu dvoru, pouze na vnitrostátním soudu, Soudnímu dvoru přísluší, aby za účelem ověření své vlastní pravomoci přezkoumal podmínky, za kterých se na něj vnitrostátní soud obrátil. V této souvislosti nemá Soudní dvůr pravomoc odpovědět na předběžnou otázku, pokud je zjevné, že ustanovení unijního práva, které má být předmětem výkladu Soudního dvora, nelze použít.

   Co se týče ustanovení Smlouvy o FEU v oblasti svobody usazování a volného pohybu kapitálu, nepoužijí se tato ustanovení na situaci omezenou ve všech ohledech na jediný členský stát.

   Nicméně za určitých náležitě vymezených podmínek nebrání čistě vnitrostátní povaha dotyčné situace tomu, aby Soudní dvůr odpověděl na otázku položenou na základě článku 267 SFEU. Tak tomu může být zejména tehdy, když vnitrostátní právo předkládajícímu soudu ukládá, aby byla státnímu příslušníku členského státu tohoto soudu přiznána stejná práva, jako jsou práva, která by v téže situaci vyplývala z unijního práva státnímu příslušníkovi jiného členského státu, nebo pokud se žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týká ustanovení unijního práva, na která vnitrostátní právo odkazuje za účelem stanovení pravidel použitelných na situaci, která je čistě vnitřní záležitostí tohoto členského státu.

   (viz body 40–44)