Věc C-334/10

X

v.

Staatssecretaris van Financiën

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden)

„Šestá směrnice o DPH — Článek 6 odst. 2 první pododstavec písm. a) a písm. b), čl. 11 část A odst. 1 písm. c) a čl. 17 odst. 2 — Část investičního majetku, který tvoří součást aktiv podniku — Přechodné užívání pro soukromé účely — Trvalá přestavba uvedeného majetku — Placení DPH v souvislosti s trvalou přestavbou — Nárok na odpočet“

Shrnutí rozsudku

Harmonizace daňových právních předpisů – Společný systém daně z přidané hodnoty – Odpočet daně zaplacené na vstupu – Investiční majetek – Přechodné užívání části majetku, který tvoří součást aktiv podniku, pro soukromé účely – Nárok na odpočet výdajů vynaložených na trvalou přestavbu tohoto majetku – Podmínka – Úmysl užívat přestavěný majetek pro podnikatelské účely – Kritéria pro posouzení

(Směrnice Rady 77/388, čl. 6 odst. 2 první pododstavec písm. a) a b), čl. 11, část A odst. 1 písm. c) a čl. 17 odst. 2)

Článek 6 odst. 2 první pododstavec písm. a) a písm. b), čl. 11 část A odst. 1 písm. c) a čl. 17 odst. 2 šesté směrnice 77/388 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu, ve znění směrnice Rady 95/7 musejí být vykládány v tom smyslu, že jednak osobě povinné k dani, která část investičního majetku tvořícího součást aktiv jejího podniku přechodně užívá pro soukromé účely, přísluší podle uvedených ustanovení nárok na odpočet daně z přidané hodnoty odvedené na vstupu z výdajů vynaložených na trvalou přestavbu tohoto majetku, i když byla tato přestavba provedena za účelem takového přechodného užívání pro soukromé účely, a jednak tento nárok na odpočet daně existuje bez ohledu na to, zda byla osobě povinné k dani při pořízení investičního majetku, na kterém byla provedena přestavba, vyúčtována daň z přidané hodnoty, a zda již osoba povinná k dani provedla její odpočet.

V tomto ohledu právě úmysl osoby povinné k dani užívat zboží nebo službu pro podnikatelské účely, který je prokázán objektivními skutečnostmi, umožňuje určit, zda v okamžiku uskutečnění plnění na vstupu tato osoba povinná k dani jedná jako taková, a tudíž musí mít nárok na odpočet daně z přidané hodnoty splatné nebo odvedené za toto zboží či služby.

K takovým skutečnostem patří zejména druh dotčeného zboží a doba, která uplynula mezi pořízením tohoto zboží a jeho použitím pro účely hospodářské činnosti osoby povinné k dani. Avšak okolnost, že majetek pořízený pro podnikatelské účely není okamžitě užíván pro tyto účely, v zásadě nemůže zpochybnit nárok na odpočet daně z přidané hodnoty odvedené na vstupu. Užívání zamýšlené původně pouze pro soukromé účely je slučitelné se zásadou daňové neutrality, která je vlastní společnému systému daně z přidané hodnoty, a je možné ho pokládat za smíšené užívání investičního majetku, který tvoří součást aktiv podniku.

(viz body 19, 23, 31, 32, 34, 43 a výrok)

Věc C-334/10

X

v.

Staatssecretaris van Financiën

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden)

„Šestá směrnice o DPH — Článek 6 odst. 2 první pododstavec písm. a) a písm. b), čl. 11 část A odst. 1 písm. c) a čl. 17 odst. 2 — Část investičního majetku, který tvoří součást aktiv podniku — Přechodné užívání pro soukromé účely — Trvalá přestavba uvedeného majetku — Placení DPH v souvislosti s trvalou přestavbou — Nárok na odpočet“

Shrnutí rozsudku

Harmonizace daňových právních předpisů — Společný systém daně z přidané hodnoty — Odpočet daně zaplacené na vstupu — Investiční majetek — Přechodné užívání části majetku, který tvoří součást aktiv podniku, pro soukromé účely — Nárok na odpočet výdajů vynaložených na trvalou přestavbu tohoto majetku — Podmínka — Úmysl užívat přestavěný majetek pro podnikatelské účely — Kritéria pro posouzení

(Směrnice Rady 77/388, čl. 6 odst. 2 první pododstavec písm. a) a b), čl. 11, část A odst. 1 písm. c) a čl. 17 odst. 2)

Článek 6 odst. 2 první pododstavec písm. a) a písm. b), čl. 11 část A odst. 1 písm. c) a čl. 17 odst. 2 šesté směrnice 77/388 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu, ve znění směrnice Rady 95/7 musejí být vykládány v tom smyslu, že jednak osobě povinné k dani, která část investičního majetku tvořícího součást aktiv jejího podniku přechodně užívá pro soukromé účely, přísluší podle uvedených ustanovení nárok na odpočet daně z přidané hodnoty odvedené na vstupu z výdajů vynaložených na trvalou přestavbu tohoto majetku, i když byla tato přestavba provedena za účelem takového přechodného užívání pro soukromé účely, a jednak tento nárok na odpočet daně existuje bez ohledu na to, zda byla osobě povinné k dani při pořízení investičního majetku, na kterém byla provedena přestavba, vyúčtována daň z přidané hodnoty, a zda již osoba povinná k dani provedla její odpočet.

V tomto ohledu právě úmysl osoby povinné k dani užívat zboží nebo službu pro podnikatelské účely, který je prokázán objektivními skutečnostmi, umožňuje určit, zda v okamžiku uskutečnění plnění na vstupu tato osoba povinná k dani jedná jako taková, a tudíž musí mít nárok na odpočet daně z přidané hodnoty splatné nebo odvedené za toto zboží či služby.

K takovým skutečnostem patří zejména druh dotčeného zboží a doba, která uplynula mezi pořízením tohoto zboží a jeho použitím pro účely hospodářské činnosti osoby povinné k dani. Avšak okolnost, že majetek pořízený pro podnikatelské účely není okamžitě užíván pro tyto účely, v zásadě nemůže zpochybnit nárok na odpočet daně z přidané hodnoty odvedené na vstupu. Užívání zamýšlené původně pouze pro soukromé účely je slučitelné se zásadou daňové neutrality, která je vlastní společnému systému daně z přidané hodnoty, a je možné ho pokládat za smíšené užívání investičního majetku, který tvoří součást aktiv podniku.

(viz body 19, 23, 31, 32, 34, 43 a výrok)