Věc C-502/07

K-1 sp. z o.o.

v.

Dyrektor Izby Skarbowej w Bydgoszczy

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Naczelny Sąd Administracyjny)

„DPH — Nesrovnalosti v daňovém přiznání osoby povinné k dani — Dodatečná daň“

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 15. ledna 2009   I ‐ 164

Shrnutí rozsudku

1. Daňová ustanovení – Harmonizace právních předpisů – Daně z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty – Právní úprava, která stanoví správní sankci, jež může být uložena osobám povinným k dani, jako je „dodatečná daňová povinnost“ stanovená polskými právními předpisy

   [Směrnice Rady 67/227, čl. 2 první a druhý pododstavec, a 77/388, čl. 2 a 10 odst. 1 písm. a) a odst. 2]

2. Daňová ustanovení – Harmonizace právních předpisů – Daně z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty – Směrnice 77/388 – Odchylná vnitrostátní opatření

   (Směrnice Rady 77/388, čl. 27 odst. 1)

3. Daňová ustanovení – Harmonizace právních předpisů – Daně z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty – Zákaz vybírat jiné vnitrostátní daně, které lze označit za daně z obratu

   (Směrnice Rady 77/388, článek 33)

1.  Společný systém daně z přidané hodnoty, tak jak je definován v čl. 2 prvním a druhém pododstavci první směrnice 67/227 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu, jakož i v článku 2, čl. 10 odst. 1 písm. a) a čl. 10 odst. 2 šesté směrnice 77/388 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu, ve znění směrnice 2004/66, nebrání tomu, aby členský stát ve svých právních předpisech stanovil takovou správní sankci, která může být uložena osobám povinným k dani z přidané hodnoty, jako je „dodatečná daňová povinnost“ stanovená polskými právními předpisy, kterou je nutno uhradit, pokud je zjištěna skutečnost, že osoba povinná k dani v podaném daňovém přiznání vykázala přeplatek daně z přidané hodnoty k vrácení nebo daň zaplacenou na vstupu k vrácení, která je vyšší než částka, která jí náleží.

   Takováto „dodatečná daňová povinnost“ totiž nesplňuje podstatné znaky daně z přidané hodnoty proto, že skutečností rozhodnou pro její vznik není jakékoliv plnění, nýbrž deklarační chyba, a proto, že její výše není stanovena poměrně k ceně obdržené osobou povinnou k dani. Ve skutečnosti se nejedná o daň, nýbrž o správní sankci uloženou v případě, že se zjistí, že osoba povinná k dani deklarovala částku přeplatku daně z přidané hodnoty k vrácení nebo částku daně zaplacené na vstupu k vrácení, která je vyšší než částka, která jí náleží.

   Zásada společného systému daně z přidané hodnoty přitom nebrání tomu, aby členské státy zavedly opatření, která sankcionují nesrovnalosti, ke kterým došlo při deklarování dlužných částek daně. Naopak, čl. 22 odst. 8 šesté směrnice uvádí, že členské státy mohou ukládat další povinnosti, které považují za nezbytné k správnému uložení a výběru daně.

   (viz body 18–21, výrok 1)

2.  Ustanovení týkající se daně z přidané hodnoty, která stanoví správní sankci, jenž může být uložena osobám povinným k dani, pokud je zjištěna skutečnost, že deklarovaly částku přeplatku daně z přidané hodnoty k vrácení nebo částku daně zaplacené na vstupu k vrácení, která je vyšší než částka, která jim náleží, nepředstavují „zvláštní opatření odchylující se [od ustanovení směrnice]“, jejichž cílem je zabránit určitým druhům daňových úniků nebo vyhýbání se daňovým povinnostem ve smyslu čl. 27 odst. 1 šesté směrnice 77/388 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu.

   Taková správní sankce nemůže spadat do rozsahu působnosti uvedeného čl. 27 odst. 1, protože představuje opatření uvedené v čl. 22 odst. 8 šesté směrnice, podle nějž členské státy mohou ukládat další povinnosti, které považují za nezbytné k správnému uložení a výběru daně a k předcházení daňovým únikům.

   (viz body 23–25, výrok 2)

3.  Článek 33 platného znění směrnice 77/388 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu nebrání zachování takových ustanovení, která jsou uvedena v polském zákoně o dani ze zboží a služeb, která stanoví správní sankci, která může být uložena osobám povinným k dani, pokud je zjištěna skutečnost, že deklarovaly částku přeplatku daně k vrácení nebo částku daně zaplacené na vstupu k vrácení, která je vyšší než částka, která jim náleží, protože tato ustanovení nezavádí daň, dávku nebo poplatek.

   (viz body 28–29, výrok 3)