16.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/96

1.1

EHSV se domnívá, že je žádoucí, aby do provádění lisabonské agendy byli jako jednající partneři zapojeny organizované občanské společnosti v členských státech, a zejména, existují-li, národní hospodářské a sociální rady (HSR) (1). EHSV proto navrhuje následující:

1.1.1

Vlády, ale i skupiny ve společnosti musejí podporovat kreativní přístupy a v souvislosti se změnou přijmout účinná praktická a konkrétní opatření. Má-li být lisabonský proces úspěšný a chceme-li podpořit jeho provádění, je třeba navazovat další partnerství a nová spojení (2). Proto se tento dokument zabývá v prvé řadě příspěvkem, který mohou poskytnout národní HSR a organizovaná občanská společnost.

1.1.2

Podle osvědčených postupů v řadě členských států jsou informování, konzultace a transparentnost zapotřebí při navrhování a provádění národních programů reforem (NPR) a realizaci konkrétních doporučení pro danou zemi.

1.1.3

Je také důležité, aby organizovaná občanská společnost byla již v počátku zapojena do vytváření výhledů do budoucna pro další cyklus po roce 2010, jenž by měl vycházet z růstu, zaměstnanosti, sociální soudržnosti a udržitelného rozvoje.

1.1.4

EHSV zdůrazňuje, že účinné provádění povede k požadovanému zviditelnění a dlouhodobé stabilitě lisabonské agendy.

1.1.5

Při tom by mohla být velmi prospěšná výměna názorů a postupů mezi EHSV a národními HSR týkající se NPR a lisabonské agendy. EHSV může tomuto procesu napomáhat.

1.1.6

Všechny národní HSR by měly být zapojeny do každoročních kol konzultací Komise. Národní HSR a organizace občanské společnosti by mohly pozvat zástupce Komise a diskutovat s nimi o myšlenkách a vhodných přístupech v kontextu daného státu.

1.1.7

Co se týče práce Rady, EHSV má zájem stát se součástí pracovní skupiny věnující se metodologii Lisabonské strategie, která je pod záštitou Výboru pro hospodářskou politiku Rady.

1.1.8

EHSV navrhuje, aby mu Evropská rada dala pověření ke každoročnímu zveřejňování zprávy obsahující dostupné informace o zapojení organizované občanské společnosti a národních HSR v zemích, kde existují, do plnění Lisabonské strategie, včetně konkrétních návrhů a vhodných zlepšení (3).

1.1.9

Tento přístup EHSV je v souladu s činnostmi Evropského parlamentu a Výboru regionů vykonávanými vůči parlamentům a regionům v příslušných státech. EHSV se vyslovuje pro další posilování spolupráce.

2.1

Od roku 2005 došlo v lisabonském procesu k pokroku na obsahové i institucionální úrovni. Členské státy se stále více shodují v tom, že je třeba provést strukturální úpravy týkající se konkurenceschopnosti, znalostní společnosti, udržitelného růstu a zaměstnanosti.

2.2

Metodologie obnovené Lisabonské strategie prošla na institucionální úrovni prospěšnými změnami. K nim patří:

2.3

V praxi se prokázalo, že se začíná vyplácet kombinace dobře definované a odsouhlasené evropské agendy a oživení cenné otevřené metody koordinace, která respektuje subsidiaritu. Mezi členskými státy se zvyšuje otevřenost ke vzájemnému porozumění a kritické výměně názorů o úpravách. V důsledku této nové metodologie je stále větší počet členských států ochoten dívat se za své hranice a zkoumat osvědčené postupy.

2.4

Je zde však velký rozdíl mezi slovy a realitou. Závažným tématem je provádění, které je často neúplné nebo nepřesné. V mnoha případech chybějí konkrétní záměry, měřitelné cíle a časové plány.

2.5

Mezi členskými státy jsou navíc podstatné rozdíly. Ne všechny členské státy snadno přijímají kritické připomínky partnerských zemí nebo Komise. V rámci mnohostranného dohledu si nyní členské státy do určité míry vzájemně analyzují NPR.

2.6

Ve většině vlád byla jmenována osoba zodpovědná za koordinaci otázek týkajících se Lisabonské strategie. Toto opatření by mělo přispět k lepší spolupráci mezi Komisí a vládami a dále k transparentnosti. Ve většině případů však tento ministr/státní tajemník musí teprve definovat svou roli ve vládě a též ve vztahu k parlamentu a společnosti.

2.7

Říká se, že Lisabonská strategie je nejlépe skrývané tajemství Evropy, neboť výraz „Lisabonská strategie“ se používá zřídka. Od jejího obnovení v roce 2005 jsou však v členských státech, v neposlední řadě díky úpravám metodologie, postupně uskutečňovány reformy podle dohodnutých směrů.

2.8

Proces nyní již probíhá, ale příští dva roky budou kritické z hlediska jeho pokračování a prohlubování. Důležité je především to, aby měl lisabonský proces jasnou a uznávanou strukturu, aby byl přijímán jako celoevropská strategie i nevládními subjekty a aby vedl k úpravám a sbližování vládních politik.

3.1

Lisabonská agenda má evropské společnosti umožnit vypořádat se s výzvami 21. století a zajistit jí postavení i úlohu mezi rostoucím množstvím světových subjektů. Zároveň je výrazem odhodlaného postoje.

3.2

Tento proces nelze jednoduše omezit na tvůrce politik, zákonodárce a skupiny na vysoké úrovni. Měl by to být proces pro všechny, do nějž jsou zapojeni všichni a jenž je utvářený všemi, a to ze dvou důvodů:

3.3

Společná odpovědnost a aktivní zapojení sociálních partnerů a jiných organizací občanské společnosti by tento proces posílily, neboť by došlo ke kombinaci přístupů shora dolů a zdola nahoru. Vyvolaly by rovněž nepostradatelnou, velmi kvalitní podporu veřejnosti.

3.4

V mnoha členských státech měly dosud národní HSR a občanská společnost omezený, pokud vůbec nějaký, přístup k lisabonskému procesu. Je nezbytné učinit další kroky k posílení jejich společné odpovědnosti. V těch členských státech, v nichž národní HSR neexistují, by se měl vytvořit jiný institucionalizovaný způsob zapojení.

3.5

Sociální partneři a jiné organizace občanské společnosti se musejí v průběhu kalendářního roku zapojit do všech fází lisabonského procesu. Jedná se o hodnocení (probíhajícího cyklu), přípravu, provádění a následné činnosti k NPR a dlouhodoběji o specifická doporučení pro danou zemi.

3.6

EHSV se domnívá, že je žádoucí, aby se národní HSR angažovaly v plnění lisabonské agendy čtyřmi způsoby:

3.7

V zemích bez národních HSR a tripartitních komisí je třeba najít jinou cestu, jak sociální partnery zapojit do procesu konzultací. To platí také pro organizovanou občanskou společnost (4).

3.8

Je třeba zdůraznit, že tatáž metoda by měla být uplatňována na regionální a místní úrovni, které jsou pro skutečné provádění často rozhodující. Dále je nutné na regionální úrovni podpořit také partnerství se sociálními partnery a zainteresovanými organizacemi občanské společnosti z hlediska územní a sociální soudržnosti.

3.9

Mají-li však být akční plány Lisabonské strategie na regionální a místní úrovni realizovány, musí se opírat o účinné řízení a uplatňování strukturálních fondů.

3.10

Úloha samotného EHSV má čtyři aspekty:

4.1

Na svém plenárním zasedání v červenci 2007 přijal EHSV, jak bylo požadováno, čtyři stanoviska z vlastní iniciativy:

Národní HSR se účastnily přípravy těchto stanovisek z vlastní iniciativy a jejich příspěvky tvoří přílohu těchto stanovisek. EHSV následně přijal další stanovisko k lepší integraci strategie v oblasti změny klimatu do Lisabonské strategie.

4.2

Tato stanoviska z vlastní iniciativy, která také předkládají tematické příspěvky národních HSR ke klíčovým otázkám identifikovaným Radou, poskytla konkrétní vstupní informace pro zprávu Komise a jejich účelem je vyvolat širší diskusi s ohledem na lisabonský summit v březnu 2008.

4.3

Toto stanovisko z vlastní iniciativy je v první řadě příspěvkem k diskusi v Radě. Jeho záměrem je především stanovení úlohy sociálních partnerů a dalších organizací občanské společnosti v tomto procesu.

4.4

Při přípravě stanoviska EHSV přispěla také styčná skupina s organizacemi a sítěmi evropské občanské společnosti. Zmíněný příspěvek je rovněž přiložen k tomuto stanovisku.

5.1

Je velice důležité, aby se o lisabonské agendě diskutovalo veřejně v celé společnosti jako o vhodné evropské agendě, která odpovídá podmínkám, postupům a právním požadavkům v členských státech.

5.2

Dokumenty Komise by se měly zaměřit na to, aby podnítily širší diskusi ve společnosti. Hledání plodných nových partnerství vyžaduje jednak soustředěné zaměření a identifikaci, jednak informování a komunikaci.

5.3

Více diskusí a transparentnosti znamená větší povědomí veřejnosti. Může to také povzbudit kreativitu a otevřenost vůči nekonvenčním návrhům a řešením. V různých zemích vedou sociálně prospěšná opatření a postupy nebo vyjednávání mezi sociálními partnery na úrovni odvětví či společnosti často k zajímavým mikroekonomickým důsledkům.

5.4

Velmi důležitý je způsob, jakým jsou do NPR a realizace doporučení EU zapojeni sociální partneři a další organizace občanské společnosti, v jejichž působnosti je účast v tomto procesu.

5.5

Zapojení všech těchto subjektů může také vést k vyšší konvergenci domácích agend, což je žádoucí vzhledem k rostoucí vzájemné hospodářské závislosti v Evropě a souvisejícímu vzájemnému ovlivňování.

5.6

V praxi se prokazuje, že v případech, kdy sociální partneři a další organizace občanské společnosti aktivně přebírají společnou odpovědnost, postupuje lisabonský proces lépe. Lisabonský proces předpokládá neantagonistickou kulturu spolupráce. Zdá se, že taková spolupráce v členských státech probíhá.

5.7

Podíl účasti sociálních partnerů a dalších organizací občanské společnosti se v jednotlivých členských státech liší (10); je to způsobeno částečně rozdílnou statutární právní úpravou HSR a obdobných organizací, částečně stupněm informovanosti a konzultace, což je oblast stále ještě málo rozvinutá.

5.8

Komise by měla vybízet všechny členské státy, aby k národním konzultacím přizvaly organizace občanské společnosti a ve státech, kde existují, také národní HSV.

5.9

Komise se během jednotlivých kol konzultací s některými členskými státy setkává také se sociálními partnery. Tato praxe by se měla postupně rozšířit. Umožnilo by to Komisi hrát náročnější úlohu v oblasti monitorování. Dále by bylo vhodné, aby se Komise v zemích, kde je vláda součástí HSR nebo tripartitní komise, setkávala se sociálními partnery zvlášť.

5.10

Pro národní HSR by bylo přínosné, kdyby si vyměňovaly zkušenosti v oblasti konzultace a svého zapojení (11). Ty mohou zahrnovat:

5.11

Také dvoustranné nebo třístranné schůzky (fóra, kulaté stoly) mohou být užitečné k podpoře konvergentních postupů mezi národními HSR.

5.12

EHSV by mohl přispět sbíráním příkladů osvědčených postupů týkajících se informování a konzultací v celé Evropě a sestavením seznamu zajímavých postupů a opatření prosazovaných sociálními partnery a dalšími organizacemi občanské společnosti v členských státech.

5.13

Pokud se jedná o přispění členských států, které nemají HSR, může EHSV spolupracovat s organizacemi jejich občanské společnosti přímo za využití svých členů, kteří mohou fakta získávat různými formami, např. pořádáním veřejných slyšení na úrovni členského státu.

6.1

Představení konkrétních mikroekonomických příkladů situací, kdy za účasti sociálních partnerů a organizované občanské společnosti v členských státech bylo dosaženo národních cílů nebo se jejich dosažení očekává, má nespornou přidanou hodnotu.

6.2

Mezi ně patří:

Výzkum, inovace, znalosti

Podnikání a konkurenceschopnost

Trh práce a zaměstnanost

Dále je třeba projednat účinná a konkrétní opatření, včetně časových plánů, týkající se energetiky a změny klimatu.

Ve všech těchto případech probíhají diskuse mezi zainteresovanými stranami v jednom nebo více členských státech. Národní HSR a organizovaná občanská společnost zaujímají vlastní názory k praktickým aplikacím. Diskusi mezi vládními úředníky a politiky by jistě obohatily kvalitně shromážděné návrhy z praxe, což by doložilo bohaté potenciální možnosti evropské společnosti.

6.3

Širší diskuse zahrnující zúčastněné strany by napomohla stanovení nových konkrétních cílů pro otevřenou metodu koordinace. K nim by mohl patřit systém srovnávání, ukazatelů a vzájemného hodnocení k posuzování stupně zapojení organizované občanské společnosti.

6.4

Pro Komisi a Radu by také bylo zajímavé zjistit, o jakých tématech jednají národní HSR mezi sebou. EHSV by mohl sestavit seznam těch témat, která mají širší evropský význam. Čím více se tato jednání zabývají konkrétními přístupy a opatřeními na podporu lisabonských cílů, tím více pozornosti jim budou věnovat vládní kruhy.

6.5

Klíčový význam má provádění a způsob, jak je zajištěno pomocí záměrů, měřitelných cílů a časových plánů. Organizovaná občanská společnost jako celek a především národní HSR mohou sehrát účinnou úlohu při identifikaci nedostatků a nacházení udržitelných řešení.