Back to EUR-Lex homepage

EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Use quotation marks to search for an "exact phrase". Append an asterisk (*) to a search term to find variations of it (transp*, 32019R*). Use a question mark (?) instead of a single character in your search term to find variations of it (ca?e finds case, cane, care).
Search tips
Need more search options? Use the Advanced search
You are here

Document 52022IP0033

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2022 o hodnocení provádění článku 50 Smlouvy o Evropské unii (2020/2136(INI))

Úř. věst. C 342, 6.9.2022, p. 78–87 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
Úř. věst. C 342, 6.9.2022, p. 67–76 (GA)

6.9.2022   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 342/78

P9_TA(2022)0033

Hodnocení provádění článku 50 Smlouvy o EU

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2022 o hodnocení provádění článku 50 Smlouvy o Evropské unii (2020/2136(INI))

(2022/C 342/09)

Evropský parlament,

—

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU), a zejména na články 8 a 50 této smlouvy,

—

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na článek 218 této smlouvy,

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na to, že dne 29. března 2017 oznámilo Spojené království Evropské radě svůj záměr vystoupit z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii na základě čl. 50 odst. 2 SEU a na základě článku 106a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,

—

s ohledem na pokyny Evropské rady (článek 50) ze dne 29. dubna 2017 v návaznosti na oznámení Spojeného království podle článku 50 SEU, ze dne 15. prosince 2017 pro druhou fázi jednání o brexitu a pokyny ze dne 23. března 2018 týkající se rámce pro budoucí vztahy mezi EU a Spojeným královstvím,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 22. května 2017, v němž jsou stanoveny směrnice pro sjednání dohody se Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska o podmínkách jeho vystoupení z Evropské unie, a ze dne 29. ledna 2018, které doplňuje rozhodnutí Rady ze dne 22. května 2017 o zmocnění k zahájení jednání se Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska o dohodě o podmínkách jeho vystoupení z Evropské unie a ve kterém jsou stanoveny doplňující směrnice pro jednání,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady (EU, Euratom) 2020/266 ze dne 25. února 2020 o zmocnění k zahájení jednání se Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska o nové dohodě o partnerství (1) a na směrnice obsažené v dodatku tohoto rozhodnutí pro jednání o novém partnerství se Spojeným Královstvím Velké Británie a Severního Irska, které byly zveřejněny,

—

s ohledem na svá usnesení ze dne 5. dubna 2017 o jednáních se Spojeným královstvím poté, co oznámilo svůj záměr vystoupit z Evropské unie (2), ze dne 3. října 2017 o stavu jednání se Spojeným královstvím (3), ze dne 13. prosince 2017 o současném stavu jednání se Spojeným královstvím (4), ze dne 14. března 2018 o rámci budoucích vztahů mezi EU a Spojeným královstvím (5), ze dne 18. září 2019 o současném stavu jednání o vystoupení Spojeného království z Evropské unie (6), ze dne 15. ledna 2020 o provádění a monitorování ustanovení týkajících se občanských práv v dohodě o vystoupení (7) a na usnesení ze dne 12. února 2020 o návrhu mandátu pro jednání o novém partnerství se Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (8),

—

s ohledem na své doporučení ze dne 18. června 2020 pro jednání o novém partnerství se Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (9),

—

s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 29. ledna 2020 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (10),

—

s ohledem na prohlášení Komise pro plenární zasedání Evropského parlamentu dne 16. dubna 2019,

—

s ohledem na Dohodu o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (11) (dále jen „dohoda o vystoupení“) a na politické prohlášení, v němž se stanoví rámec budoucích vztahů mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím a které je připojeno k dohodě o vystoupení (12) (dále jen „politické prohlášení“),

—

s ohledem na rozhodnutí Evropské rady (EU) 2018/937 ze dne 28. června 2018, kterým se stanoví složení Evropského parlamentu (13),

—

s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 10. prosince 2018 ve věci Andy Wightman a další v. Secretary of State for Exiting the European Union, C-621/18, ECLI:EU:C:2018:999,

—

s ohledem na hloubkovou analýzu výzkumné služby Evropského parlamentu z listopadu 2020 nazvanou „Článek 50 SEU v praxi: Jak EU uplatňuje ustanovení o odchodu“,

—

s ohledem na studii zadanou tematickou sekcí Evropského parlamentu Občanská práva a ústavní záležitosti s názvem „Výklad a provádění článku 50 SEU – právní a institucionální posouzení“,

—

s ohledem na Belfastskou dohodu ze dne 10. dubna 1998 mezi vládou Spojeného království, vládou Irska a dalšími účastníky jednání na mnohostranné úrovni (dále jen „Velkopáteční dohoda“),

—

s ohledem na článek 54 jednacího řádu a na čl. 1 odst. 1 písm. e) a na přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

—

s ohledem na stanovisko Výboru pro zahraniční věci,

—

s ohledem na dopis Výboru pro mezinárodní obchod,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti (A9-0357/2021),

A.

vzhledem k tomu, že cílem této zprávy je analyzovat způsob, jakým byla vykládána a uplatňována ustanovení článku 50 SEU, a způsob, jakým byl organizován a veden postup vystoupení Spojeného království z EU podle tohoto článku, včetně poučení pro právo EU a fungování Evropské unie;

B.

vzhledem k tomu, že úvahy o provádění článku 50 SEU přispívají k lepšímu pochopení klíčových prvků ústavní identity EU, zásad, na nichž je založena evropská integrace, významu rozhodovací autonomie a práva na regulaci, které je třeba zohlednit při budoucích změnách Smluv;

C.

vzhledem k tomu, že článek 50 SEU řeší předchozí nejistotu a nejasnosti týkající se práva vystoupit z EU tím, že členským státům výslovně uděluje jednostranné právo vystoupit z Unie, přičemž jedinou podmínkou je soulad takového vystoupení s jejich vnitrostátními ústavními předpisy;

D.

vzhledem k tomu, že článek 50 SEU, který výslovně upravuje vystoupení v rámci práva EU, stanoví jediný postup, jak může členský stát v souladu s právními předpisy vystoupit z EU;

E.

vzhledem k tomu, že článek 50 SEU opomíjí některé aspekty postupu, které vyvstaly během procesu vystoupení Spojeného království z Unie, nebo tyto aspekty nestanoví dostatečně jasně;

F.

vzhledem k tomu, že článek 50 SEU neukládá žádné formální požadavky pro oznámení záměru vystoupit z Unie ani pro lhůtu či zrušení tohoto oznámení; vzhledem k tomu, že článek 50 SEU výslovně nestanoví možnost přechodných opatření;

G.

vzhledem k tomu, že článek 50 SEU nedefinuje konkrétní požadavky na možné prodloužení dvouletého období stanoveného v čl. 50 odst. 3 SEU, což umožňuje flexibilní proces vyjednávání;

H.

vzhledem k tomu, že článek 50 SEU potvrzuje, že členství v EU je dobrovolné, což znamená, že členský stát nemůže být nucen zůstat členem EU ani vystoupit z EU; vzhledem k tomu, že rozhodnutí vystoupit z Unie je svrchovaným rozhodnutím členského státu, které se přijímá v souladu s vnitřním ústavním pořádkem tohoto vystupujícího státu;

I.

vzhledem k tomu, že zásada loajální spolupráce vyžaduje předání oznámení ihned po přijetí rozhodnutí o vystoupení;

J.

vzhledem k tomu, že Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ve věci Andy Wightman a další v. Secretary of State for Exiting the European Union ze dne 10. prosince 2018 rozhodl, že členský stát může jednostranně odvolat oznámení o svém záměru vystoupit z Unie, přičemž se na něj nadále vztahují Smlouvy;

K.

vzhledem k tomu, že článek 50 SEU není jasný, pokud jde o použití jiných částí článku 218 SFEU než odstavce 3;

L.

vzhledem k tomu, že rozhodnutí vystoupit z EU, které vyjádřil britský lid, ačkoli většina státních příslušníků ve Skotsku a Severním Irsku hlasovala pro setrvání v Unii, bylo plně respektováno v souladu s hodnotami svobody a demokracie, jak jsou uvedeny v článku 2 SEU;

M.

vzhledem k tomu, že referendum ve Spojeném království nedoprovázely dostatečné informační kampaně, neboť jeho státním příslušníkům nikdy nebyla poskytnuta jasná představa o vztazích, které by jejich země měla s EU, jakmile z Unie vystoupí, a často byli uváděni v omyl ohledně důsledků vystoupení, zejména pokud jde o Severní Irsko, což odhaluje rizika a výzvy spojené s dezinformacemi;

N.

vzhledem k tomu, že článek 50 SEU uděluje orgánům Unie výjimečnou horizontální pravomoc vyjednat dohodu vztahující se na všechny záležitosti, které jsou nezbytné, aby bylo možné zajistit vystoupení členského státu;

O.

vzhledem k tomu, že úloha všech orgánů EU v postupu vystoupení byla zásadní při výkladu a provádění ustanovení článku 50 SEU, při minimalizaci narušení činnosti orgánů, ochraně jednoty členských států a zajištění spořádaného vystoupení;

P.

vzhledem k tomu, že dvoufázový přístup Michela Barniera, hlavního vyjednavače jménem Evropské komise, se ukázal jako správný;

Q.

vzhledem k tomu, že podle SEU jsou občané na úrovni Unie přímo zastoupeni v Evropském parlamentu; vzhledem k tomu, že Parlament je součástí rozhodovacího postupu podle článku 50 SEU a vykonává obecnou politickou kontrolu, jak je stanoveno v článku 14 SEU, a měl by být proto úzce zapojen do jednání o vystoupení, aby mohl udělit svůj souhlas podle článku 50 SEU;

R.

vzhledem k tomu, že v postupu uvedeném v článku 50 SEU a stejně jako ve všech případech mezinárodních dohod sjednaných postupem podle čl. 218 odst. 3 SFEU hraje Parlament okrajovou úlohu, která se omezuje na pouhé schválení případné dohody o vystoupení; vzhledem k tomu, že Parlament se navzdory těmto omezením od samého počátku aktivně podílel na procesu vystoupení a zavázal se, že bude v průběhu celého procesu hájit zájmy občanů EU a chránit integritu Evropské unie;

S.

vzhledem k tomu, že Parlament hrál během tohoto procesu klíčovou úlohu při zastupování všech občanů EU, a to jak z 27 členských států EU, tak ze Spojeného království;

T.

vzhledem k tomu, že vystoupení Spojeného království mělo dopad na složení Evropského parlamentu, jak je stanoveno v čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Evropské rady (EU) 2018/937;

U.

vzhledem k tomu, že proces vystoupení způsobil ztrátu předvídatelnosti a představoval výzvu nejen pro EU a vystupující členský stát, ale v ještě větší míře pro občany a subjekty, kterých se nejvíce týká; vzhledem k tomu, že se ukázalo, že hospodářské a sociální náklady této nejistoty jsou velmi vysoké a že rovněž vyvolávají tlak na politické vztahy mezi EU a vystupujícím členským státem; vzhledem k tomu, že větší jistoty by mohlo být dosaženo během procesu oddělení mimo jiné tím, že by se požadovalo, aby oznámení o rozhodnutí vystoupit bylo doprovázeno plánem, jak si vystupující členský stát představuje budoucí vztahy;

V.

vzhledem k tomu, že orgány Unie vyvinuly veškeré úsilí, aby proces vystoupení nebyl politizován, ale vystoupení podle článku 50 SEU je přesto ze své podstaty politické, neboť vychází ze zásadních rozhodnutí týkajících se členství v EU nebo vztahu s EU a je jimi ovlivněno;

W.

vzhledem k tomu, že vystoupení členského státu z Evropské unie představuje závažný politický, hospodářský a sociální otřes, jehož negativní důsledky lze pouze částečně zmírnit pečlivě naplánovanou a řádně vyjednanou dohodou o vystoupení;

X.

vzhledem k tomu, že politické prohlášení, které vymezuje rámec budoucích vztahů mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím, stanoví parametry pro ambiciózní, rozsáhlé, hluboké a flexibilní partnerství, které zahrnuje zahraniční politiku, bezpečnost, obranu a širší oblasti spolupráce;

Y.

vzhledem k tomu, že po vstupu dohody o vystoupení v platnost je jedinou právní cestou pro opětovné přistoupení k EU článek 49 SEU;

Z.

vzhledem k tomu, že článek 8 SEU zdůrazňuje zvláštní vztahy mezi EU a jejími sousedními zeměmi;

AA.

vzhledem k tomu, že podle jednacího řádu Evropského parlamentu je Výbor pro ústavní záležitosti příslušným výborem, pokud jde o institucionální důsledky vystoupení z Unie;

Bezprecedentní proces

1.

 zdůrazňuje, že pro Evropskou unii představuje vystoupení jednoho z jejích členských států bezprecedentní a mimořádně kritický proces;

2.

 uznává vystoupení Spojeného království z Evropské unie, považuje ho nicméně za politováníhodné;

3.

 zdůrazňuje, že historický význam vystoupení Spojeného království pro členství v EU neodchýlil a neodchyluje Unii od jejího integračního procesu, neboť článek 50 SEU poskytuje záruky pro právní řád EU a chrání základní cíle evropské integrace;

4.

 zdůrazňuje, že ustanovení článku 50 SEU a způsob, jakým byla interpretována a prováděna, odrážejí a potvrzují společné hodnoty a cíle, které jsou základem Unie, zejména pak svobodu, demokracii a právní stát;

5.

 domnívá se, že článek 50 SEU splnil svůj cíl, pokud jde o ochranu svrchovaného práva členského státu vystoupit z Evropské unie – čímž výslovně potvrdil dobrovolnou povahu členství v EU, – a cíl zajistit spořádané vystoupení Spojeného království z Unie a zároveň umožňuje následné budování užšího vztahu mezi EU a Spojeným královstvím jako třetí zemí;

Priority EU

6.

 má za to, že z obecného hlediska bylo dosaženo cílů článku 50 SEU a jednání o vystoupení se Spojeným královstvím, jejichž cílem bylo zajistit vyvázání Spojeného království z Unie, zaručit právní stabilitu a co nejméně narušit činnost Unie a zároveň poskytnout občanům a právním subjektům jasnou vizi ohledně budoucnosti, a to zajištěním spořádaného vystoupení a ochrany integrity a zájmů Evropské unie, jejích občanů a členských států;

7.

 má za to, že pro strukturování procesu a stabilizaci jeho dopadu na Unii bylo zásadní rychlé a pevné určení priorit v souvislosti s vystoupením Spojeného království z Unie, zejména pokud jde o ochranu práv milionů občanů EU ve Spojeném království a státních příslušníků Spojeného království v EU, kterých se vystoupení dotklo, o zvláštní okolnosti, v nichž se nachází ostrov Irsko, a jednorázové finanční vypořádání; domnívá se nicméně, že by bylo vhodné zajistit během jednání větší jasnost, co se týče řešení sporů, které by mohly vzniknout v souvislosti s uplatňováním dohody o vystoupení, zejména pokud jde o úlohu Soudního dvora Evropské unie;

8.

 domnívá se, že jasné rozdělení úkolů mezi orgány a bezprecedentní inkluzivní a transparentní přístup Komise a jejího hlavního vyjednavače, a to i vůči Parlamentu, měly prvořadý význam pro udržení uceleného a jednotného postupu EU a jejích členských států, pro prosazování priorit a zájmů EU při jednáních a pro ochranu integrity právního řádu Unie;

9.

 vyjadřuje uznání hlavním institucionálním aktérům za to, že zachovali jednotu 27 členských států, jakož i v rámci orgánů Unie a mezi nimi navzájem, přičemž respektovali povahu vystoupení jako procesu Unie;

10.

 domnívá se, že zájmy Unie byly chráněny díky strategické organizaci a podmíněnosti jednotlivých fází postupu; připomíná zejména posloupnost jednání, která byla zahájena dohodou o opatřeních pro vystoupení, poté se posunula k řešení ustanovení o přechodném období a následně byla uzavřena celková dohoda o novém a úzkém partnerství mezi EU a Spojeným královstvím na základě podstatného pokroku v jednáních o občanských právech, otázce Irska a Severního Irska, finančním vypořádání a odůvodněném a efektivním prodloužení lhůty uvedené v čl. 50 odst. 3 SEU;

11.

 oceňuje, že jednání se Spojeným královstvím kladla důraz na otázku práv občanů, což je a bude i nadále významná otázka, a že tato kapitola v ujednání o vystoupení byla dohodnuta v poměrně rané fázi jednání, neboť původní verze návrhu dohody o vystoupení ze dne 19. března 2018 obsahovala zcela dohodnutou druhou část o právech občanů, včetně přímého účinku jejích ustanovení, a o jurisdikci Soudního dvora Evropské unie v oblasti příslušných ustanovení o právech občanů;

12.

 zdůrazňuje, že Unie od počátku procesu jasně uváděla, že specifické podmínky irského ostrova a potřeba chránit Velkopáteční dohodu a zmírnit dopady vystoupení Spojeného království na Irsko jsou otázkami, které se týkají celé EU;

13.

 domnívá se, že časově omezené přechodné období s pokračujícím uplatňováním stávajících regulačních, rozpočtových, dohledových, soudních a donucovacích nástrojů a struktur EU po vystoupení bylo v zájmu obou stran a usnadnilo jednání o budoucích vztazích a navázání budoucích vztahů;

14.

 připomíná, že rámec budoucích vztahů mezi EU a Spojeným královstvím byl stanoven v politickém prohlášení, které je připojeno k dohodě o vystoupení a obsahuje jasná ustanovení přijatá oběma stranami ohledně spolupráce v oblasti zahraniční, bezpečnostní a obrané politiky;

15.

 vyjadřuje politování nad tím, že právně nezávazná povaha politického prohlášení poskytla Spojenému království právní důvody k tomu, aby se nezabývalo jeho klíčovými částmi, zejména body týkajícími se zahraniční a bezpečnostní politiky, které tudíž nebyly součástí vyjednávání;

Vystupující členský stát

16.

 domnívá se však, že proces vystoupení se na straně Spojeného království vyznačoval vleklou nejistotou od samého počátku až do konce jednání, což se mimo jiné odrazilo v časové prodlevě mezi referendem a oznámením o vystoupení podle článku 50 SEU; domnívá se, že tato nejistota měla dopad na občany a hospodářské subjekty, zejména na irském ostrově; domnívá se, že vyvolávání hrozby vystoupení bez dohody ohrozilo vyhlídky na spořádané vystoupení;

17.

 má v tomto ohledu za to, že rozhodnutí vystoupit z Unie má významné politické a hospodářské důsledky; domnívá se, že Spojené království tyto důsledky před rozhodnutím vystoupit z Unie řádně a plně neposoudilo, což mělo za následek nedostatečnou připravenost na postup vystoupení; domnívá se, že britští občané měli nedostatečné znalosti o Evropské unii a nebyli vhodně informováni o dalekosáhlých důsledcích rozhodnutí vystoupit z Unie;

18.

 je toho názoru, že ustanovení článku 50 SEU týkající se oznámení a prodloužení lhůty podle čl. 50 odst. 3 SEU byla uplatněna dostatečně pružně, díky čemuž bylo možné reagovat na politické výkyvy a nedůslednost jednotlivých vlád Spojeného království a zároveň zachovat integritu procesu vystoupení a udržet právní řád Unie;

19.

 připomíná, že rozhodnutí o vystoupení z EU je svrchovaným právem každého členského státu a že Unie je povinna takový úmysl daného státu uznat; zdůrazňuje, že článek 50 SEU neuvádí podrobnosti ohledně formy oznámení úmyslu vystoupit, a tudíž v tomto ohledu neklade žádná omezení; v této souvislosti se domnívá, že pokud členský stát nerespektuje právo EU nebo vyjadřuje svůj úmysl neuplatňovat Smlouvy, neuznávat jurisdikci Soudního dvora Evropské unie a nerespektovat jeho rozsudky, jasně tím odmítá závazky spojené s členstvím v EU;

20.

 poukazuje na to, že vystoupení z Evropské unie je ze své podstaty složitý proces a že politická rozhodnutí vystupujícího členského státu, pokud jde o jeho budoucí vztahy s Unií, mohou složitost tohoto procesu ještě zhoršit;

Význam spořádaného vystoupení z EU

21.

 domnívá se, že ačkoli vystoupení není podmíněno dohodou mezi vystupujícím členským státem a Unií, proces vystoupení Spojeného království ukazuje, že dohodu o podmínkách vystoupení je důležité uzavřít, a to zejména v zájmu ochrany práv a legitimních očekávání dotčených občanů;

22.

 domnívá se, že orgány EU učinily maximum a splnily svou povinnost zajistit uzavření dohody; chválí úsilí vynaložené na to, aby se zabránilo scénáři vystoupení bez dohody; v této souvislosti konstatuje, že jak stanoví čl. 50 odst. 3 SEU, není-li dosaženo dohody, nabývá vystoupení účinku dva roky po oznámení Radě; zdůrazňuje, že v SEU neexistují žádná ustanovení, která by řešila scénář vystoupení bez dohody a neřízené vystoupení;

23.

 zdůrazňuje, že vzhledem k vysoké integraci jednotného trhu EU má vystoupení členského státu dopad na všechny oblasti hospodářské činnosti a že je nezbytné provést právní a administrativní úpravy na všech úrovních EU, členských států i na místní úrovni; opakuje význam práce Komise a členských států na všech úrovních veřejné správy a připomíná, že je důležité, aby zvyšovaly informovanost a připravovaly občany a soukromý sektor tím, že zveřejní řadu konkrétních oznámení o připravenosti zúčastněných stran a včas přijmou jednostranná a dočasná alternativní opatření s cílem řešit možnost scénáře bez dohody a neřízeného vystoupení;

24.

 konstatuje, že SEU nestanoví žádné konkrétní požadavky, pokud jde o rámec budoucích vztahů mezi vystupujícím členským státem a Unií a její vazbu na ujednání o vystoupení; připomíná však, že podle čl. 50 odst. 2 SEU má dohoda o vystoupení k rámci budoucích vztahů vystupujícího státu s Unií přihlédnout;

25.

 konstatuje, že v případě vystoupení Spojeného království se dvouletá lhůta po oznámení stanovená v čl. 50 odst. 3 SEU jako období, po jehož uplynutí přestávají smlouvy EU pro vystupující členský stát platit, ukázala jako příliš krátká na spořádané vystoupení, neboť bylo nezbytné toto období třikrát prodloužit a stanovit přechodné období; připomíná, že tuto lhůtu lze prodloužit v souladu s čl. 50 odst. 3 SEU; domnívá se, že toto prodloužení umožňuje pokračovat v jednáních, aby nedošlo k vystoupení bez dohody; připomíná však, že během tohoto dvouletého období a jeho dalších prodloužení čelili občané, hospodářské subjekty, členské státy a obchodní partneři ze třetích zemí bezprecedentní míře právní nejistoty, která trvala příliš dlouho;

26.

 konstatuje, že vystoupení členského státu mělo bezprecedentní právní důsledky pro mezinárodní závazky EU, zejména vzhledem k nutnosti opětovně projednat celní kvóty dohodnuté na úrovni Světové obchodní organizace (WTO), aby se zohlednil podíl kvót využívaný vystupujícím členským státem, což umožnilo třetím zemím vznést další žádosti o přístup na trh; domnívá se, že po vystoupení Spojeného království bylo rozdělení celních kvót EU v zásadě dobře zvládnuto, když se nejdřív přijal interní legislativní akt, kterým se stanovilo nové rozdělení podílů kvót EU (konkrétně ve formě nařízení (EU) 2019/216 (14)), a poté se jednalo se třetími zeměmi na úrovni WTO, i když na této úrovni neexistují žádná právní ustanovení, která by řešila rozpad celní unie;

Flexibilita podle článku 50 SEU

27.

 má za to, že článek 50 SEU nastolí správnou rovnováhu mezi zajištěním právně spolehlivého procesu vystoupení a ochranou politické flexibility nezbytné pro přizpůsobení se zvláštním okolnostem; konstatuje však, že ustanovení článku 50 SEU nejsou dostatečně podrobná, pokud jde o tyto aspekty:

—

formální požadavky pro oznámení o záměru vystoupit z Unie a výslovná možnost toto oznámení zrušit,

—

vhodný rámec pro prodloužení dvouletého období stanoveného v čl. 50 odst. 3 SEU, který umožní flexibilitu při jednáních a bude v souladu se zásadou loajální spolupráce,

—

dopad povinnosti přihlédnout k rámci budoucích vztahů;

—

uplatňování ustanovení článku 218 SFEU, zejména pokud jde o úlohu Evropského parlamentu a Soudního dvora Evropské unie;

—

případná přechodná ustanovení;

28.

 vyjadřuje politování nad tím, že vystoupení Spojeného království z Unie vedlo k odchodu celého společenství občanů EU; připomíná, že Evropský parlament velmi usiloval o to, aby byl veden aktivní dialog s občany a organizacemi, které je zastupují, a do tohoto dialogu se také ve velké míře aktivně zapojil, přičemž tento dialog probíhal formou konzultací, slyšení a schůzí pořádaných parlamentními výbory a řídící skupinou pro brexit, které se snažily dát prostor občanům, aby vyjádřili své obavy a formulovali svá očekávání týkající se procesu vystoupení; domnívá se však, že orgány EU mohly učinit více, pokud jde o poskytování informací občanům během různých fází vystoupení;

29.

 domnívá se, že vzhledem k nepředvídatelnosti procesu vystoupení by ustanovení SEU o vystoupení měla zajistit právní jistotu pro velký počet občanů EU a občanů vystupujícího členského státu, jichž se vystoupení týká, a to tím, že ochrání jejich práva získaná na základě práva EU, zajistí účinný systém prosazování a nevyloučí přitom vytvoření kontrolních mechanismů a informačních kampaní; zdůrazňuje, že je třeba včas a vhodným způsobem informovat dotčené občany, a zejména zranitelné občany, o jejich právech a povinnostech souvisejících s vystoupením;

30.

 domnívá se, že vzhledem k povaze rozhodnutí o vystoupení z Unie a jeho zásadnímu dopadu na občany vystupujícího členského státu může být uspořádání referenda, které by potvrdilo konečné rozhodnutí vystoupit, důležitou demokratickou zárukou; domnívá se, že potvrzení této konečné volby občany má velký význam i pro případ, že se jednání o dohodě o vystoupení nepodaří uzavřít, což by vedlo ke scénáři bez dohody; domnívá se, že během tohoto procesu by měly být podniknuty všechny možné kroky, aby se zabránilo dezinformacím, zahraničnímu vměšování a nesrovnalostem ve financování;

Úloha orgánů v procesu vystoupení z EU

31.

 domnívá se, že orgány EU a členské státy společně reagovaly na jednotlivé situace a postupovaly soudržně a jednotně, přičemž včasně, jasně a strukturovaně vymezily aspekty procesu vystoupení, včetně těch, které nejsou výslovně uvedeny v článku 50 SEU, např. stanovily cíle a obecné zásady jednání, pravomoci EU v otázkách souvisejících s vystoupením, posloupnost jednání, oblasti působnosti dohody o vystoupení, přechodná ustanovení a rámec budoucích vztahů;

32.

 zdůrazňuje, že Parlament hrál v celém procesu vystoupení zásadní úlohu a předkládal řádně odůvodněná usnesení, jimiž již před referendem o členství Spojeného království v EU aktivně přispíval k určení strategií a k ochraně zájmů a priorit EU a jejích občanů; v této souvislosti připomíná, že příspěvek Parlamentu byl strukturován především prostřednictvím řídící skupiny pro brexit, kterou vytvořila Konference předsedů dne 6. dubna 2017, s podporou a úzkým zapojením výborů Parlamentu a Konference předsedů;

33.

 zdůrazňuje, že Parlament byl při sledování procesu vystoupení mobilizován jako celek a jednotně, a to jak prostřednictvím svých politických orgánů, tak prostřednictvím svých výborů, které byly od počátku vyzývány, aby zjistily, jaký dopad bude mít vystoupení Spojeného království na oblasti politiky a právní předpisy v jejich příslušných oblastech působnosti; připomíná, že je důležité, aby se výbory odpovědné za odvětvové politiky neustále zapojovaly do jednání; oceňuje dlouhou a důkladnou přípravnou práci výborů při shromažďování důkazů, poradenství a odborných znalostí prostřednictvím slyšení, seminářů a studií o všech otázkách souvisejících s vystoupením nebo budoucími vztahy mezi EU a Spojeným královstvím;

34.

 je toho názoru, že Evropská rada měla v tomto procesu spojující a stabilizační úlohu, kterou plnila také prostřednictvím pokynů podle čl. 50 odst. 2 SEU a také když interpretovala a uplatňovala ustanovení článku 50 SEU, a to i v souvislosti s prvky, o nichž daná ustanovení nehovoří, a dále tím, že při vymezování podmínek jednání určila jasný politický směr v souladu se zájmy Unie a jmenovala Komisi vyjednavačem Unie;

35.

 zdůrazňuje, že podle čl. 50 odst. 4 SEU se člen Evropské rady nebo Rady, který zastupuje vystupující členský stát, nemůže podílet na jednáních ani rozhodnutích Evropské rady nebo Rady, která se týkají procesu vystoupení, zatímco poslanci Evropského parlamentu zvolení ve vystupujícím členském státě zůstávají poslanci Evropského parlamentu se všemi svými právy a povinnostmi až do okamžiku, kdy vystoupení nabude účinnosti;

36.

 uznává bezprecedentní povahu interinstitucionální spolupráce a transparentnosti při provádění článku 50 SEU, včetně pracovních metod a struktur zapojených do jednání, informačních kanálů, zveřejňování dokumentů k jednání a účasti na zasedáních, zejména na zasedáních zástupců hlav států a zasedáních Rady pro obecné záležitosti;

37.

 uznává význam těchto základních zásad navržených Evropským parlamentem a zavedených Evropskou radou v jejích následných pokynech pro jednání, které se při těchto jednáních uplatnily:

—

chránit práva občanů vyplývající z jejich postavení občanů EU,

—

jednat v zájmu Unie a zachovat její ústavní integritu a nezávislost jejího rozhodování,

—

zachovávat úlohu Soudního dvora Evropské unie,

—

zachovávat finanční stabilitu Unie,

—

hájit to, aby vystupující stát požíval všech práv a plnil všechny závazky, které vyplývají ze Smluv, včetně zásady loajální spolupráce,

—

hájit jasný rozdíl v postavení členských a nečlenských států, neboť stát, který vystoupil z Unie, nemůže mít stejná práva a povinnosti jako členský stát;

38.

 nadále tyto zásady plně podporuje;

39.

 je toho názoru, že tyto zásady přesahují rámec článku 50 SEU, neboť jsou základem evropské integrace a staly se klíčovými prvky ústavní identity a právního řádu EU, i když nejsou součástí SEU;

40.

 konstatuje, že v tomto ohledu vedl postup vystoupení podle článku 50 SEU k tomu, že EU i její členské státy znovu potvrdily ústavní identitu Unie;

Práva a povinnosti EU a vystupujícího členského státu

41.

 znovu zdůrazňuje, že dokud dohoda o vystoupení nevstoupí v platnost nebo pokud dohoda není uzavřena ve dvouleté nebo prodloužené lhůtě uvedené v čl. 50 odst. 3 SEU, vystupující stát je i nadále členským státem a bez výjimek mu náleží všechna práva a podléhá všem povinnostem, které vyplývají ze Smluv, včetně zásady loajální spolupráce stanovené v čl. 4 odst. 3 SEU a také povinnosti uspořádat volby do Evropského parlamentu, jmenovat zástupce do orgánů a subjektů Unie, zajistit plnou ochranu práv občanů dodržovat své finanční závazky;

Parlamentní kontrola

42.

 zdůrazňuje, že úloha politického dohledu, který vykonává Evropský parlament, je v parlamentním demokratickém systému nepostradatelná a zaručuje transparentnost a politickou odpovědnost; v tomto ohledu trvá na tom, že parlamentní pravomoci týkající se fáze přezkumu by měly být zaručeny a vykonány v dostatečné lhůtě, pokud jde o uzavření jakékoli mezinárodní dohody, a to i v případě prozatímního provádění, a zejména dohody uzavřené v souvislosti s vystoupením z Evropské unie; v tomto ohledu poukazuje na význam plného uplatňování čl. 218 odst. 10 SFEU, pokud jde o výsady Parlamentu týkající se vystoupení, který stanoví, že Evropský parlament musí být ve všech fázích postupu jednání mezi Unií a třetími zeměmi informován; zdůrazňuje, že Komise musí Parlament informovat za stejných podmínek jako Radu;

43.

 je přesvědčen, že řídící skupina pro brexit i koordinační skupina pro Spojené království, které Evropský parlament vytvořil v rámci všech fází jednání se Spojeným královstvím, měly mimořádný význam pro zajištění následných kroků a zapojení Parlamentu do jednání a zajištění transparentnosti těchto jednání; domnívá se, že provádění článku 50 SEU je dobrým příkladem kolektivní koordinace mezi orgány v zájmu Unie a že tento model by se měl uplatňovat na všechna jednání o mezinárodních dohodách;

44.

 v této souvislosti má za to, že úloha Parlamentu je zásadní pro ochranu parlamentního a demokratického rozměru postupu, který má tak velký ústavní a institucionální dopad na Unii a na práva občanů EU; domnívá se, že jeho úloha v oblasti politického dohledu by měla být chráněna a posílena tak, aby zahrnovala nutnost vyjádřit souhlas se všemi příslušnými aspekty tohoto procesu;

45.

 v této souvislosti zdůrazňuje, že ačkoli je proces podle článku 50 SEU ukončen a vystoupení z EU již nabylo účinku, vlastní ukončení členství v EU a provádění dohody o vystoupení bude ještě dlouho trvat; v tomto ohledu znovu potvrzuje, že Parlament bude zcela plnit svoji úlohu a monitorovat provádění dohody o vystoupení;

Témata k úvaze

46.

 domnívá se, že článek 50 SEU se zaměřuje na procesní aspekty vystoupení členského státu a umožňuje jejich řešení, ale nevěnuje se závažným politickým, sociálním a hospodářským důsledkům a narušujícím účinkům vystoupení členského státu z EU, a to ani v rámci členských států EU, mezi nimi ani na mezinárodní úrovni;

47.

 znovu vyzývá k důkladnému zamyšlení nad vystoupením Spojeného království z Evropské unie a nad jeho dopadem na budoucnost EU; domnívá se, že tato reflexe by měla zajistit otevřený a širší dialog o reformách, jež Unie potřebuje pro posílení demokracie a schopnosti plnit potřeby a očekávání občanů; za tímto účelem připomíná bezprecedentní proces úvah Unie o její budoucnosti, který probíhá v rámci Konference o budoucnosti Evropy; zdůrazňuje, že tyto úvahy zahrnují občanskou společnost a zástupce organizací na ochranu občanských práv;

48.

 domnívá se, že odpovědností a úlohou Unie a jejích členských států je vyvíjet větší úsilí s cílem zachovat proces evropské integrace, chránit evropské hodnoty a zásady, včetně zásady loajální spolupráce, a zabránit tomu, aby došlo k dalším případům vystoupení z EU; vyjadřuje v této souvislosti politování nad tím, že Evropský parlament a jeho výbory byly před referendem ve Spojeném království zdrženlivé a dostatečně se neangažovaly, což způsobilo, že občané Spojeného království, tedy v té době občané EU, neměli plný přístup k informacím o fungování EU a důsledcích procesu vystoupení; zdůrazňuje, že by měly být stanoveny záruky, které zajistí, aby veřejná diskuse předcházející aktivaci článku 50 SEU členským státem umožnila občanům informovaně se rozhodnout; vyzývá členské státy a EU, aby občanům EU důsledně poskytovaly informace o fungování Evropské unie, jejích oblastech činnosti, rozhodovacích postupech, právech občanů EU a důsledcích odchodu z EU, které osloví široké publikum; domnívá se, že za tímto účelem nabízí Konference o budoucnosti Evropy příležitost posílit dialog s občany a občanskou společností ohledně Evropské unie a možností jejího budoucího vývoje; vybízí Komisi, aby předložila návrh, který evropským politickým stranám umožní financovat kampaně k referendům souvisejícím s prováděním SEU nebo SFEU;

o

o o

49.

 pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1)  Úř. věst. L 58, 27.2.2020, s. 53.

(2)  Úř. věst. C 298, 23.8.2018, s. 24.

(3)  Úř. věst. C 346, 27.9.2018, s. 2.

(4)  Úř. věst. C 369, 11.10.2018, s. 32.

(5)  Úř. věst. C 162, 10.5.2019, s. 40.

(6)  Úř. věst. C 171, 6.5.2021, s. 2.

(7)  Úř. věst. C 270, 7.7.2021, s. 21.

(8)  Úř. věst. C 294, 23.7.2021, s. 18.

(9)  Úř. věst. C 362, 8.9.2021, s. 90.

(10)  Úř. věst. C 331, 17.8.2021, s. 38.

(11)  Úř. věst. L 29, 31.1.2020, s. 7.

(12)  Úř. věst. C 34, 31.1.2020, s. 1.

(13)  Úř. věst. L 165 I, 2.7.2018, s. 1.

(14)  Úř. věst. L 38, 8.2.2019, s. 1.

Top