1)

Brání unijní právo (a zejména zásada nezávislé správy ze strany orgánů veřejné správy a zásada zásadní rovnocennosti mezi různými způsoby zadávání a správy služeb obecného zájmu orgánů veřejné správy) takové vnitrostátní právní úpravě (jako je čl. 192 odst. 2 zákoníku veřejných zakázek, legislativní nařízení č. 50 z roku 2016), která řadí in house zadávání do podřízeného a výjimečného postavení ve vztahu k zadávání prostřednictvím zadávacího řízení: i) tím, že připouští tato zadávání pouze v případě prokázaného selhání relevantního trhu, a ii) tím, že v každém případě ukládá správnímu orgánu, který má v úmyslu provést zadávání v režimu meziorgánové delegace, aby poskytl konkrétní odůvodnění ohledně přínosů pro společenství, které jsou s touto formou zadávání spojeny?

2)

Brání unijní právo (a zejména čl. 12 odst. 3 směrnice 2014/24/EU (1) týkající se in house zadávání v režimu společné obdobné kontroly více veřejnými zadavateli) takové vnitrostátní právní úpravě (jako je čl. 4 odst. 1 konsolidovaného zákon o společnostech s veřejnou kapitálovou účastí — legislativní nařízení č. 175 z roku 2016), která zabraňuje orgánu veřejné správy nabýt podíl (v každém případě nezpůsobilý k zajištění kontroly nebo práva veta) v subjektu, který je kontrolován více orgány veřejné správy, pokud má tento orgán veřejné správy v úmyslu v každém případě v budoucnu nabýt postavení společné kontroly a tedy možnost přistoupit k přímým zadáváním ve prospěch subjektu, který je kontrolován více orgány veřejné správy?