—

zrušil rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká žalobkyně, zejména jeho čl. 1 bod 5 písm. d), čl. 2 písm. g) a článek 4, výlučně pokud jde o zahrnutí žalobkyně na seznam osob, kterým je určeno rozhodnutí;

—

přiznal žalobkyni výhodu pořadí nebo právo námitky;

v případě rozhodnutí ve prospěch společnosti Prysmian v rámci případné žaloby na neplatnost podané touto společností proti rozhodnutí v rámci samostatného řízení

—

zrušil rozhodnutí nebo změnil čl. 2 písm. g) tak, že sníží pokutu uloženou solidárně společnosti Prysmian a žalobkyni;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

—

Svým prvním žalobním důvodem Pirelli tvrdí, že ve svém rozhodnutí Komise neodpovídá na podrobné argumenty, které byly vzneseny ohledně nepoužitelnosti domněnky odpovědnosti mateřské společnosti ve vztahu Pirelli-Prysmian a dokonce na ně ani neodkazuje. Rozhodnutí je tedy stiženo absolutním nedostatkem odůvodnění a musí být zrušeno.

—

Svým druhým žalobním důvodem žalobkyně vytýká Komisi, že porušila základní práva žalobkyně zaručená články 48 a 49 niceské Listiny a čl. 6 odst. 2 a čl. 7 odst. 1 EÚLP. Dále přičtení odpovědnosti Pirelli představuje porušení práva na vlastnictví (článek 1 Dodatkového protokolu k EÚLP a článek 14 EÚLP, jakož i články 17 a 21 niceské Listiny) a je neslučitelné se zásadou neutrality uvedenou v článku 345 SFEU. Konečně se Komise dopustila zjevného porušení práva společnosti Pirelli na obhajobu, zaručeného článkem 6 EÚLP, jakož i čl. 48 odst. 2 niceské Listiny, protože žalobkyně nemohla obhajovat protiprávní jednání, které je jí vytýkáno, protože nedisponuje žádným užitečným důkazem k vyvrácení výtek vznesených proti společnosti Prysmian.

—

Svým třetím žalobním důvodem žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila pochybení tím, že v projednávaném případě použila domněnku odpovědnosti mateřské společnosti, čímž porušila článek 101 SFEU a tím, že nezohlednila, tak jak měla, zvláštnosti vztahu kontroly mezi Pirelli-Prysmian.

—

Svým čtvrtým žalobním důvodem žalobkyně tvrdí, že použití domněnky odpovědnosti mateřské společnosti v projednávaném případě porušuje zásadu proporcionality, jak je uvedena v čl. 5 odst. 4 SEU, jelikož nesměřuje k dosažení žádného z cílů sledovaných Komisí jejím použitím. Proto neexistoval žádný důvod pro rozšíření odpovědnosti ze společnosti Prysmian na Pirelli.

—

Svým pátým žalobním důvodem žalobkyně tvrdí, že skutečnost, že se společnosti Pirelli ukládá solidární odpovědnost se společností Prysmian, nejenže neumožňuje dosažení cílů, které Komise sleduje v oblasti sankcí, ale je dokonce neslučitelná s těmito cíli. Podpůrně, s cílem zohlednit rozdílnou odpovědnost přičítanou společnostem Prysmian a Pirelli měla Komise přiznat Pirelli alespoň výhodu pořadí nebo právo námitky. Nakonec Komise tím, že nepřiměřeně nezohlednila rozdílné situace žalobkyně a společnosti Prysmian, porušila zásadu proporcionality a rovného zacházení. Je tedy třeba, aby příslušný soud zrušil část sporného rozhodnutí týkající se pokuty nebo podpůrně změnil toto rozhodnutí v rámci výkonu soudního přezkumu v plné jurisdikci tak, že poskytne společnosti Pirelli výhodu pořadí nebo právo námitky.

—

Svým šestým žalobním důvodem žalobkyně brání své právo na (částečné nebo úplné) zrušení rozhodnutí nebo alespoň snížení pokuty, které bude případně získáno společnosti Prysmian v rámci její žaloby proti rozhodnutí a odkazuje na argumenty Prysmian, s výjimkou těch, které by byly v její neprospěch.