—

Komise porušila článek 21 zmocňovacího nařízení, když (i) nezohlednila údaje získané na základě sledování, které dokládaly, že dotčené účinné látky nevykazují nepřijatelná rizika pro včely, a když (ii) došla k chybnému závěru, že existovaly nové relevantní vědecké informace, které Komisi opravňují jednat; a

—

Komise porušila článek 49 zmocňovacího nařízení, když zakázala prodej osiva ošetřeného dotčenými účinnými látkami, aniž prokázala výskyt „vážných obav“, že ošetřené osivo „může představovat vážné riziko pro zdraví lidí nebo zvířat nebo pro životní prostředí“ a že tomuto riziku „nelze uspokojivě zabránit“ prostřednictvím jiných opatření.

—

žalobkyně mohla legitimně očekávat, jak to stanoví zmocňovací nařízení, že se na posouzení rizika, které vedlo k přijetí sporného nařízení, uplatní existující a použitelné pokyny, avšak namísto těchto pokynů se použilo vědecké stanovisko, které nepředstavuje pokyny, a návrh metodického dokumentu, který nebyl ani dostupný, ani schválený.

—

rozhodnutí o odejmutí (a o změně) schválení přípravků žalobkyně se zakládala na protiprávním použití zmocňovacího nařízení, které náležitě nezohledňuje dlouhodobé neškodné používání dotčených účinných látek, ani hodnotu a význam duševního vlastnictví a dlouhodobých investic žalobkyně ve vztahu k uvedeným látkám.

—

provedení příslušného posouzení rizik na základě vědeckého stanoviska a návrhu metodického dokumentu (namísto existujících a použitelných pokynů) automaticky vedlo ke zjištění „nedostatků v dokumentaci“, ke kterým žalobkyně nedostala nikdy příležitost se vyjádřit.

—

v mnohých oblastech (včetně omezení používání přípravků žalobkyně na listech, neprofesionálního a vnitřního používání), sporné nařízení překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení jeho legitimních cílů, a dokonce může tyto cíle mařit, a Komise opomněla zvážit jí dostupné možnosti přijetí méně omezující právní úpravy.

—

toto přijetí znamená zejména to, že Komise, jakožto subjekt řídící riziko, zaujala čistě hypotetický postoj k riziku, které spočívalo na pouhých domněnkách a nebylo vědecky podloženo (čehož důsledkem bylo, že posouzení rizik z velké části nepředstavovalo podrobné vědecké posouzení), a že Komise odmítla posoudit případné výhody a náklady spojené s její činností.