12.1.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 9/41

—

zrušil konkludentní rozhodnutí Komise ze dne 4. září 2012 (spisová značka GestDem č. 3273/2012), kterým byl odepřen přístup k údajům Umweltbundesamt (spolkový úřad pro životní prostředí) Spolkové republiky Německo, které tento úřad v souvislosti se zařízeními žalobkyně předložil Evropské komisi v rámci seznamu zařízení na území Německa, na která se vztahuje směrnice 2003/87/ES, který byl Komisi předložen podle čl. 15 odst. 1 rozhodnutí Evropské komise ze dne 27. dubna 2011 (2011/278/EU),

—

podpůrně zrušil konkludentní rozhodnutí Komise ze dne 25. září 2012 (spisová značka GestDem č. 3273/2012), kterým byl v každém případě odmítnut přístup k požadovaným informacím,

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1)

První žalobní důvod vycházející z porušení čl. 8 odst. 2 nařízení (ES) č. 1049/2001 (1)

Žalobkyně na tomto místě tvrdí, že nebyly splněny podmínky pro prodloužení lhůty pro zodpovězení její druhé žádosti, z tohoto důvodu již 4. září 2012 existovalo zamítavé rozhodnutí Komise.

2)

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 3 první věty nařízení (ES) č. 1367/2006 (2) ve spojení s čl. 2 odst. 1 nařízení (ES) č. 1049/2001

Žalobkyně tvrdí, že konkludentní zamítnutí její žádosti je v rozporu s čl. 3 první větou nařízení č. 1367/2006 ve spojení s čl. 2 odst. 1 nařízení č. 1049/2001, protože na základě těchto předpisů má nárok na přístup k požadovaným informacím o životním prostředí, a že důvody pro zamítnutí, které je třeba vykládat restriktivně, nejsou dány.

Žalobkyně má za to, že se neuplatní výjimka podle čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce nařízení č. 1049/2001. Požadované dokumenty se vztahují výlučně k údajům, které byly Komisi předloženy Spolkovou republikou Německo, a ne probíhajícího procesu přezkoumávání těchto údajů Komisí. Obavy z vážného ohrožení rozhodovacího procesu Komise proto nejsou na místě.

Žalobkyně dále tvrdí, že i dosud nepředložené stanovisko dotázaných orgánů nepředstavuje důvod pro zamítnutí její žádosti. V této souvislosti uvádí, že výjimku podle čl. 4 odst. 5 nařízení č. 1049/2001 není možné vykládat natolik široce, že tento článek poskytuje dotyčnému členskému státu právo veta, na základě kterého by tento stát mohl podle volné úvahy odporovat poskytnutí přístupu k požadovaným dokumentům. Toto by bylo v rozporu s cílem Aarhuské úmluvy, kterým je vytvoření a podpora transparentnosti v rámci rozhodování o otázkách životního prostředí.

3)

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění

Jako poslední žalobkyně tvrdí, že došlo k porušení povinnosti uvést odůvodnění podle čl. 296 odst. 2 SFEU.