27.7.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 225/127

—

je potěšen možností konstatovat, že Evropský sociální fond (ESF) si zachovává své charakteristické rysy strukturálního fondu a nadále zůstává solidně zavedenou složkou politiky soudržnosti EU, spíše než aby byl přeměněn na odvětvovou politiku;

—

má obavy, zda bude toto mírné navýšení rozpočtu ESF stačit na podporu ambiciózních cílů, jež mu jsou určeny;

—

žádá, aby byl ihned vyhledán nejvhodnější právní základ odlišný od ESF, který by řešil problém potravinové pomoci nejchudším;

—

obává se, že zařazením ESF do osnovy strategie Evropa 2020 se omezuje úloha, již musí fond zastávat v rámci politiky soudržnosti podle Smlouvy (viz venkovské oblasti, oblasti postižené průmyslovými přeměnami, ostrovní, přeshraniční a horské regiony);

—

lituje, že návrh nezmiňuje podporu flexibility kombinované se zabezpečením (flexikurita) na trhu práce, kterému se věnuje jeden z integrovaných hlavních směrů (sedmý) strategie Evropa 2020;

—

oceňuje, že se ukládá každému členskému státu, aby přinejmenším 20 % celkových zdrojů ESF bylo přiděleno na realizaci tematického cíle „podpora sociálního začleňování a boj proti chudobě“;

—

podporuje úsilí o tematické soustředění, ale nesouhlasí s metodou a postupem, které Komise pro sledování tohoto záměru zvolila a dal by přednost pružnějšímu přístupu;

—

se zklamáním konstatuje, že ustanovení článku 6 návrhu nařízení týkající se zapojení partnerů stejně jako devátý odstavec odůvodnění naprosto postrádají odkaz na územní orgány a omezují se na uvedení sociálních partnerů a nevládních organizací;

—

vyjadřuje podivení nad tím, že návrh Komise neupravuje na rozdíl od platného nařízení meziregionální spolupráci, jež by doplňovala spolupráci nadnárodní;

—

vítá prohlášení, že k provádění strategie Evropa 2020 je nezbytná „mobilizace zúčastněných stran na regionální a místní úrovni“, i možnost využít k dosažení tohoto cíle územní pakty, podpořil by však jejich širší využívání.

Zpravodaj

Konstantinos SIMITSIS (EL/SES), starosta města Kavala

Odkaz

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení (ES) č. 1081/2006

COM(2011) 607 final – 2011/0268 (COD)

1.

je potěšen možností konstatovat, že Evropský sociální fond (ESF), jenž představuje nenahraditelný nástroj pro podporu zaměstnanosti, sociálního začleňování a boje proti chudobě, si zachovává své charakteristické rysy strukturálního fondu a nadále zůstává solidně zavedenou složkou politiky soudržnosti EU, spíše než aby byl přeměněn na odvětvovou politiku, a to dokonce déle než do roku 2013;

2.

oceňuje zachování, reorganizaci a rozšíření základních tematických cílů pro zásahy ESF, jež jsou uspořádány do čtyř kategorií, přičemž každou z nich provází výrazný počet investičních priorit;

3.

obzvláště vítá, že v době, kdy se sociální ochrana jeví naprosto nezbytná, v době zesilující ostré hospodářské krize, jež dopadá na mnoho evropských občanů, se do popředí dostávají „sociální začleňování a boj proti chudobě“, které se staly základním tematickým cílem zásahů ESF;

4.

vítá návrh na skromné zvýšení rozpočtových prostředků ESF, které tak dosáhnou 84 miliard eur a budou představovat 25 % celkového rozpočtu politiky soudržnosti pro programové období 2014–2020 oproti 75 miliardám eur a 23 % podílu pro stávající programové období;

5.

nicméně má i nadále obavy, zda bude toto mírné navýšení rozpočtu ESF stačit na podporu ambiciózních cílů, jež mu jsou určeny; tím spíše, že jde o slabší navýšení, než se zdá, neboť minimální příděl těchto zdrojů zahrnuje 2,5 miliardy eur na potravinovou pomoc pro nejchudší osoby, které se přesouvají z rozpočtu společné zemědělské politiky do rozpočtu ESF;

6.

vyjadřuje pochybnosti, zda potravinová pomoc pro nejchudší, což je nástroj, který VR v zásadě rozhodně podporuje, spadá mezi cíle stanovené v odpovídajícím článku 162 SFEU. Dále poznamenává, že potravinová pomoc pro nejchudší není zmíněna ve vlastním textu návrhu nařízení o ESF a není uvedena mezi oblastmi jeho působnosti (zejména v článku 3 o rozsahu pomoci). Žádá proto, aby byl ihned vyhledán nejvhodnější právní základ odlišný od ESF, který by řešil problém potravinové pomoci nejchudším;

7.

klade si otázku, zda by nebylo vhodné v této době, kdy hospodářská krize dopadá na Evropu nejsilněji a způsobuje dramatické sociální dopady, definovat ambicióznější vize vzhledem k prostředkům celkově vyčleněným na politiku soudržnosti a na ESF zvlášť;

8.

je zklamán, že Komise si opět netroufla přijmout postoje zastávané Výborem v souvislosti s použitím i jiných kritérií než jen HDP, která by za účelem vyhodnocení dosažených pokroků zohledňovala rovněž hospodářské, sociální a environmentální parametry;

9.

vyzývá Komisi a další věcně příslušné orgány Unie ke zvýšení úsilí, aby bylo možné využít nejnovějších statistických údajů – za období 2009–2011 pro členské státy a 2008–2010 v případě regionů namísto 2007–2009 v prvním a 2006–2008 ve druhém případě –, aby bylo možné co nejpřesněji časově vymezit zvláště nepříznivou hospodářskou situaci a aby ESF mohl dostát zvýšeným nárokům, jež tato situace vytváří. Za účelem zachování rovných podmínek žádá, aby metodologie pro přidělování zdrojů zaručovala ve všech případech, že regiony usilující nadále o splnění konvergenčního cíle budou mít právo na vyšší financování než kategorie přechodových regionů;

10.

je proti jakýmkoli snahám o zavedení makroekonomické podmíněnosti, tím méně pro ESF, neboť jejich naplněním by regionální orgány a podle poslední analýzy i příjemci těchto fondů, jimiž jsou podle čl. 2 odst. 3 návrhu nařízení „lidé, včetně znevýhodněných skupin, jako jsou dlouhodobě nezaměstnaní, lidé s zdravotním postižením, migranti, národnostní menšiny, marginalizovaná společenství a lidé, kteří čelí sociálnímu vyloučení,“ i podniky byli „potrestáni“ za případná zpoždění ústředních vlád při prosazování reforem, jež se vlády zavázaly provést v rámci národních programů reforem;

11.

obává se problémů s porušením zásad subsidiarity a proporcionality, které by mohly v důsledku některých bodů návrhu Komise vyvstat, jako například problémů souvisejících s tematickým zaměřením, které snižují možnosti přizpůsobení zásahu ESF specifickým potřebám a zvláštnostem každého regionu;

12.

připomíná, že Komise je podle Smluv povinna respektovat zásadu subsidiarity, o niž se Výbor obzvláště zajímá; článek 2 Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality dále stanoví, že konzultace, jež provázejí přijímání legislativního aktu, musí vždy „přihlížet k regionálnímu a místnímu rozměru zamýšlené činnosti“. Dále článek 5 téhož protokolu stanoví zvláštní požadavky ohledně povinnosti Komise dostatečně odůvodnit své návrhy. Projednávaný návrh se svým omezením na rutinní zmiňování účinnosti, jakou musí vykazovat zásahy ESF, navíc tak obecně a neurčitě, tyto požadavky sotva splňuje;

13.

připomíná, že zamýšlená povinná ustanovení o minimálních podílech, míře přidělení, omezení tematického soustředění a nadnárodní spolupráce hrozí nebezpečím, že Komise vymění svou úlohu strategického partnera a poradce za roli kontrolora, jehož úkol se omezí na ověřování a osvědčování toho, zda plány členských států a regionů jsou v souladu s kritérii, která – stanovená na evropské úrovni – mohou být velmi vzdálena jejich potřebám;

14.

souhlasí s tím, aby byla vytvořena nová kategorie přechodných regionů, jejichž HDP je mezi 75–90 % průměru Unie, ale též s tím, aby bylo právo čerpat z ESF zaručeno všem regionům včetně těch, jež se navzdory skutečnosti, že nevykazují podle statistických průměrů žádné zpoždění rozvoje, velmi často potýkají s problémy sociální soudržnosti, protože jsou v nich oblasti chudoby a nízké míry rozvoje;

15.

v každém případě se domnívá, že nový způsob klasifikace regionů nesmí vyústit v prudký pokles částky pomoci, jakou dostávaly během stávajícího programového období, a žádá o stanovení kontrolního mechanismu, který by zamezil tomu, aby částky, jež jim budou přiděleny, byly v období 2014–2020 o dvě třetiny nižší oproti období 2007–2013;

16.

vítá iniciativu stanovující odstupňované podíly účasti ESF, avšak požaduje, aby byly stanoveny nižší podíly, jež by byly přiměřenější a poskytovaly členským státům a regionům nezbytnou flexibilitu při plánování, jež je třeba stanovit co možná nejblíže úrovni místních potenciálních možností a problémů;

17.

zastává názor, že minimální podíly účasti ESF podle kategorie regionu musí být pouze orientační, díky čemuž by je bylo možné uzpůsobit pro každý region, jakmile bude vyjednána smlouva o partnerství;

18.

považuje za kladný prvek, že EU se bude nadále snažit o koordinaci a provázanost činnosti svých různých strukturálních fondů, a zejména o silnější komplementaritu zásahů EFRR a ESF v rámci politiky soudržnosti a strategie Evropa 2020, neboť tento přístup může vytvořit důležité synergie;

19.

na jedné straně schvaluje snahu o podporu přidružení sociálních partnerů a nevládních organizací k plánování a realizaci ESF;

20.

na druhou stranu však upozorňuje na všudypřítomnou nedůvěru Komise k místním a regionálním orgánům, které jsou – a musí zůstat – zásadními činiteli při sestavování a provádění operačních programů, a proti této nedůvěře se ohrazuje;

21.

souhlasí s řídící zásadou, jíž je spojit úkoly a zásahy ESF se strategií Evropa 2020 pro inteligentní a trvalý růst podporující začlenění;

22.

nicméně dává najevo své obavy a konstatuje, že zařazením ESF do osnovy strategie Evropa 2020 se omezuje úloha, již musí fond zastávat v rámci politiky soudržnosti podle Smlouvy; konkrétněji jde o podporu co možná nejsoudržnějších a nejpropojenějších programových linií s patřičnou pozorností k územnímu rozměru;

23.

domnívá se, že hlavním posláním ESF – v souvislosti s navázáním ESF na cíle strategie Evropa 2020 –je snížení zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů, které zmiňuje článek 174 Smlouvy o fungování Evropské unie (venkovské oblasti, oblasti postižené průmyslovými přeměnami, nejsevernější regiony s velmi nízkou mírou zalidnění či ostrovní, přeshraniční a horské regiony). VR opakuje své obavy, že ESF, hlavní páka politiky soudržnosti, bude deklasován na nástroj určený pouze k tomu, aby sloužil strategii Evropa 2020;

24.

lituje rovněž, že při navazování ESF na cíle strategie Evropa 2020 nebyly řádně zohledněny specifické a výjimečné podmínky nejvzdálenějších regionů uznané článkem 349 SFEU;

25.

těší jej celkový a koherentní přístup, s nímž se Komise rozhodla strukturovat rozsah pomoci ESF, který by měl poskytovat přímou podporu čtyřem tematickým cílům a nepřímou podporu čtyřem dalším z celkového počtu 11 cílů vymezených v článku 9 obecného nařízení týkajícího se fondů společného strategického rámce pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, a souhlasí s tímto přístupem. Takto zvolené tematické cíle jsou dále strukturovány na 18 investičních priorit;

26.

zdůrazňuje, že tímto způsobem bude ESF nadále zastávat zásadní úlohu, kterou mu svěřuje Smlouva a jíž je „zlepšovat možnosti zaměstnávání pracovníků“, a bude schopný reagovat na sociální potřeby vyplývající z výjimečně nepříznivé hospodářské situace díky „podpoře sociálního začleňování a boji proti chudobě“, které byly z investiční priority povýšeny na úroveň specifického tematického cíle;

27.

lituje, že návrh nezmiňuje podporu flexibility kombinované se zabezpečením (flexikurita) na trhu práce, kterému se věnuje jeden z integrovaných hlavních směrů (sedmý) strategie Evropa 2020;

28.

je potěšen, že ve fázi, kdy se projevuje tendence uzavírat v těchto odvětvích smlouvy o veřejných investicích, ESF přináší zvláštní podporu vzdělávání, výzkumu a technologickému rozvoji, a souhlasí s tím, že ESF by měl být otevřen investicím do hmotného kapitálu souvisejícím s cíli ESF, např. do vzdělávací infrastruktury;

29.

žádá, aby nařízení o ESF obsahovalo odkaz na oblasti s přírodním a demografickým znevýhodněním, podobně jako je tomu v článku 10 návrhu nařízení o Evropském fondu pro regionální rozvoj;

30.

vzhledem k mohutným demografickým změnám, k nimž dochází v mnoha členských státech a které vyžadují rozsáhlé přizpůsobení vzdělávacích struktur, považuje za nezbytné řešit tuto problematiku v rámci investičních priorit. Předpokládá, že v souvislosti s demografickými změnami by v čl. 3 odst. 1 písm. b) bod iii) mohly být podpořeny i investice do zajištění udržitelných vzdělávacích struktur, včetně potřeby kvalifikovaných pracovníků;

31.

má obzvláště radost z možnosti konstatovat, že několik oblastí pomoci, které tvoří investiční priority, úzce souvisí s pravomocemi místních a regionálních orgánů, a pomohou jim tedy při plnění jejich úlohy. Tato situace současně přiznává naléhavou povahu potřebě přiznat těmto orgánům rozhodující místo při přípravě a plnění souvisejících operačních programů;

32.

vyzývá Komisi, aby pokročila v oblasti vyjasnění obsahu určitých investičních priorit, které se vyznačují nejasným obsahem, a zdůraznila jiné, včetně vytvoření nových, pokud je to třeba, například co se týče podpory územního rozměru zásahů ESF;

33.

vítá povinnost uloženou členským státům, aby zajistily koherenci svých strategií a svých činností, jak je definují jejich operační programy týkající se výzev uvedených v národních programech reforem; cílem je, aby přispívaly také k uskutečnění základních cílů strategie Evropa 2020 v oblasti zaměstnanosti, vzdělání a snížení chudoby, protože zdravé makroekonomické prostředí je nepostradatelné, má-li politika soudržnosti dosáhnout optimálních výsledků;

34.

upozorňuje znovu na situaci, kdy navržená formulace („musí zajistit, aby strategie a činnosti vymezené v operačních programech byly provázány a na řešení problémů vymezených v národních programech reforem“, zatímco platné nařízení žádá, aby přispěly) potvrzuje nebezpečí, že ESF přestane být hlavní hybnou silou politiky soudržnosti a bude mu přidělena omezená úloha nástroje užívaného výlučně pro strategii Evropa 2020 (viz odstavce 21–24 výše);

35.

oceňuje ustanovení, které v kontextu úsilí vyvinutého k soustředění financování ukládá každému členskému státu, aby přinejmenším 20 % celkových zdrojů ESF bylo přiděleno na realizaci tematického cíle „podpora sociálního začleňování a boj proti chudobě“;

36.

klade si otázku, zda se projeví jako účinný minimální podíl 20 %, který se určuje pro tento cíl s celkovým rozpočtem 16,8 miliardy na celé období, vzhledem k tomu, že Komise sama ve svém návrhu připouští, že chudoba a sociální vyloučení ohrožuje přibližně čtvrtinu Evropanů, tedy více než 113 milionů lidí;

37.

podporuje úsilí o tematické soustředění, ale nesouhlasí s metodou a postupem, které Komise pro sledování tohoto záměru zvolila v čl. 4 odst. 3 návrhu nařízení o ESF. Vytyčuje povinnost soustředit rozpočtové částky disponibilní v každém operačním programu maximálně na čtyři z osmnácti celkově možných priorit a předepisuje k této koncentraci velmi vysoké procentní podíly sahající podle kategorie, do které se řadí dotčené regiony, od 80 do 60 %, čímž se dostává do rozporu se zásadami subsidiarity a proporcionality, protože toto ustanovení nezaručuje pokrytí potřeb a priorit každého z nich;

38.

upřednostňuje pro koncentraci financování postup, který by jednak používal procentní podíly nižší, než jsou ty navrhované Komisí pro koncentraci částek disponibilních v každém operačním programu, jednak by přikládal pouze indikativní význam počtu čtyř investičních priorit, který by představoval evropskou prahovou hodnotu a mohl by být zvýšen na šest priorit v průběhu projednávání operačních programů tak, aby se prostředky mohly zaměřit na potřeby a priority každého regionu a odpovídajícím způsobem je pokrýt;

39.

vyjadřuje zásadní souhlas s přijetím systému společných ukazatelů realizace a výsledků programů. Započíná tak dlouho očekávané úsilí o harmonizaci pravidel hodnocení výsledků a zásahů ESF v evropském měřítku, významnou měrou přispěje ke spolehlivosti, kvalitě a viditelnosti monitorovacích postupů;

40.

je však přesvědčen, že v této rané fázi harmonizace ukazatelů výkonu programů, kdy mezi jinými prvky jsou Komisí navrhované společné ukazatele dosud nevyzkoušené, za situace, kdy dopad opatření financovaných ESF se obtížněji měří, než je tomu u jiných zásahů, by měly mít tyto ukazatele pouze indikativní význam a nebýt závazné; především by neměly být spojovány s „výkonnostní podmíněností“;

41.

domnívá se naopak, že je možné prosadit nutné zlepšení spolehlivosti, kvality a viditelnosti monitorovacích postupů tím, že by orgány na státní a nižší úrovni měly možnost vyjednat a stanovit mezi sebou „vnitřní specifické ukazatele výsledků programu“, jež by musely celkově nebo částečně vycházet ze společných ukazatelů výkonů a výsledků navržených Komisí, přičemž by jejich přijetí muselo probíhat s nutnou pružností;

42.

se zklamáním konstatuje, že ustanovení článku 6 návrhu nařízení týkající se zapojení partnerů stejně jako devátý odstavec odůvodnění naprosto postrádají odkaz na územní orgány a omezují se na uvedení sociálních partnerů a nevládních organizací, což svědčí o nedůvěře vůči místním a regionálním orgánům, jak bylo uvedeno výše;

43.

pokud se jedná o partnerství, považuje za nesprávné podřizovat místní a regionální orgány socioekonomickým partnerům, a to vzhledem k jejich úloze představitele obecných zájmů společenství, jež zastupují při společném řízení a spolufinancování (s přihlédnutím k institucionálnímu rámci jednotlivých členských států) projektů v rámci politiky soudržnosti;

44.

lituje, že toto ustanovení výslovně nezmiňuje všechny partnery uvedené v článku 5 návrhu nařízení o společných ustanoveních týkajících se strukturálních fondů. Tento článek 5 totiž uznává příslušné místní a regionální orgány jako přednostní partnery státních orgánů při provádění programů strukturálních fondů EU, tedy i ESF, po boku sociálních partnerů a nevládních organizací. Tento chybějící odkaz tedy musí být doplněn;

45.

vítá, že předložené nařízení stimuluje účast sociálních partnerů a nevládních organizací tím, že jim zaručuje poskytnutí odpovídající částky z prostředků ESF na činnosti zaměřené na rozvoj kapacit k plánování a realizaci programů;

46.

doporučuje nicméně, aby také místní orgány menšího rozsahu, jako jsou malé venkovské obce, byly podněcovány k účasti a spolupráci na činnostech ESF formou vhodných činností zaměřených na rozvoj jejich kapacit, ale také podporou zakládání sítí místních orgánů, ve kterých by si mohly na úrovni EU vyměňovat zkušenosti týkající se záležitostí společného zájmu, jako je nezaměstnanost mládeže, stárnutí obyvatelstva, začleňování Romů atd.;

47.

schvaluje ustanovení, která dokládají zvýšení úsilí o vyloučení jakýchkoliv diskriminačních prvků uvedených v článku 19 Smlouvy o fungování Evropské Unie a jimiž návrh nařízení o ESF podporuje rovnost mezi muži a ženami a rovnost příležitostí pro všechny, včetně přístupu pro osoby se zdravotním postižením, prostřednictvím prosazení zásady zákazu diskriminace. Zvláště příznivá je skutečnost dokládající pokrok dosažený v tomto směru, totiž že text se již na rozdíl od platného nařízení nespokojuje s tím, že by členským státům ukládal, „aby operační programy obsahovaly popis způsobu, jakým je … podporována rovnost žen a mužů a rovnost příležitostí“, ale ukládá jim povinnost „podporovat rovnost žen a mužů prostřednictvím zohledňování rovnosti pohlaví“ a „podporovat rovné příležitosti pro všechny“;

48.

kladně hodnotí podporu sociální inovace, v zájmu jejíhož prosazení již podnikl významné iniciativy, jako bylo Fórum o sociální inovaci v květnu 2011, domnívá se však, že by bylo vhodné výslovně zmínit místní a regionální orgány, jimž by měla být poskytnuta možnost podílet se spolu s členskými státy na stanovení témat navrhovaných v oblasti sociální inovace;

49.

souhlasí s tím, že je třeba uskutečňovat a podporovat nadnárodní spolupráci, aby se posílilo vzájemné učení, a tím se zvyšovala účinnost politik podporovaných z ESF;

50.

vyjadřuje podivení nad tím, že návrh Komise neupravuje na rozdíl od platného nařízení meziregionální spolupráci, jež by doplňovala spolupráci nadnárodní, a to tím spíše, že od ukončení iniciativy EQUAL (2000–2006) mezi určitými členskými státy meziregionální spolupráce velmi oslabila, ba i téměř zanikla;

51.

jako nadbytečné odmítá restriktivní ustanovení, podle něhož si členské státy mohou zvolit téma nadnárodní spolupráce ze seznamu navrženého Komisí a přijatého výborem ESF, a požaduje proto jeho zrušení;

52.

vítá zejména podporu, která má být poskytována strategiím pro místní rozvoj s vedoucí úlohou komunit, územním paktům a místním iniciativám na podporu zaměstnanosti, vzdělávání a sociálního začleňování a integrovaným územním investicím, čímž se otevírají potřebné možnosti zohlednění územních specifik, a žádá, aby tato ustanovení byla rozšířena na ostatní strukturální fondy a další oblasti působení;

53.

vítá prohlášení, že k provádění strategie Evropa 2020 je nezbytná „mobilizace zúčastněných stran na regionální a místní úrovni“, i možnost využít k dosažení tohoto cíle územní pakty;

54.

připomíná při této příležitosti svá předchozí vyjádření ve prospěch širšího využívání územních paktů při uskutečňování strategie Evropa 2020 i v rámci politiky soudržnosti s ohledem na to, že nabízejí možnost formálně zakotvit dohody o partnerství na úrovni „nižší“, než je tomu u smluv o partnerství;

55.

souhlasně vítá mínění, že je potřebné, aby ESF doplnil zásahy EFRR a podporoval strategie pro udržitelný rozvoj měst. Pro četné místní orgány bylo často obtížné, ba i nemožné, aby financovaly integrované činnosti městského rozvoje kombinováním zdrojů z těchto dvou fondů, protože používaly velmi odlišná administrativní pravidla, nestejné řídící orgány a neharmonizované časové termíny;

56.

nicméně žádá, aby toto opatření bylo rozšířeno rovněž na strategie integrovaného rozvoje venkova. Kombinované financování z ESF a EFRR by bylo velmi užitečné při řešení problémů extrémní chudoby ve venkovských oblastech, například v souvislosti s romskými osadami ve střední a východní Evropě;

57.

kladně hodnotí zjednodušující opatření navržená Komisí, konkrétně omezení počtu pravidel způsobilosti, které by mělo usnadnit přístup oprávněných subjektů a akcí menšího rozsahu k financování z ESF, možnost, aby pro zásahy ESF byly způsobilé věcné příspěvky, širší využívání celkových grantů, zjednodušené možnosti v oblasti nákladů a paušálních částek včetně zavedení povinnosti užívat je při iniciativách menšího rozsahu do výše 50 000 EUR. Tato opatření společně s těmi, jež jsou navrhována v rámci přezkoumání finančního nařízení EU, skutečně zmírní oprávněným subjektům a řídícím orgánům administrativní zátěž. Jsou zvláště vítaná v případě četných drobných zásahů v oblasti zaměstnanosti a sociálních věcí, kde se jedná o investice spíše nehmotné než hmotné. V současné situaci může být administrativní zátěž plynoucí z těchto zásahů natolik nepřiměřená, že převažuje nad výhodami, které by územní orgány mohly mít z jejich využití, a odrazuje je od podávání žádostí o projekty v rámci ESF;

58.

nicméně je přesvědčen, že existuje prostor pro další zjednodušení, budou-li přijata další opatření, jako jsou ta, jež byla projednávána skupinou výboru ESF vytvořenou ad hoc pro řešení jeho budoucího vývoje. Mezi jinými příklady je možné citovat návrh na přizpůsobení pravidel spolufinancování určitým prioritním osám, především u projektů menšího rozsahu, nebo zavedení účinnějšího systému poskytování prostředků se systematičtějším využitím předběžného financování;

59.

podporuje inovující finanční opatření navrhovaná pro projekty ESF, jako jsou programy sdílení rizika, kapitálové a dluhové nástroje, záruční fondy, podílové fondy a úvěrové fondy, stejně jako výslovnou zmínku o „politických zárukách“, určených ke zlepšení přístupu veřejných a soukromých subjektů na celostátní i regionální úrovni na kapitálové trhy;

60.

žádá Komisi, aby k této sadě nástrojů přidala obnovitelné úvěrové fondy pro poskytování mikroúvěrů, „sociální dluhopisy“, zcela nový nástroj, o němž se diskutovalo na fóru zasvěceném sociální inovaci, a „občanské dluhopisy“, jež byly navrženy při vypracování návrhu stanoviska k přezkoumání rozpočtu EU a novému víceletému finančnímu rámci pro léta po roce 2013.

1.

Pokud jde o název článku, viz výše poznámku týkající se článku 1.

2.

Za účelem zdůraznění územní dimenze vlastní politice soudržnosti a nastavení správného vztahu mezi regionálními problémy a nerovnostmi a strategií Evropa 2020 se navrhuje vložit „mimo jiné“, čímž by se snížila závaznost hlavních směrů a doporučení pro OP ESF.

3.

Je překvapivé, že mezi těmi, kdo by měli mít prospěch z ESF, se uvádějí „národnostní menšiny“. Tato zmínka a rozlišení, které znamená, mohou vyvolat závažné problémy z hlediska mezinárodního práva a vnitřního práva několika členských států.

1.

Viz výše uvedený odstavec 48 politických doporučení.

2.

Jedná se o odkaz na článek 8 návrhu nařízení o programu Evropské unie pro sociální změny a inovace, k němuž VR zaujal samostatné stanovisko (CdR 335/2011, zpravodaj: pan Enrico Rossi (IT/SES), 3.5.2012).

1.

Viz výše uvedené odstavce 49–51 politických doporučení.

2.

Původní znění nezaručovalo soulad nadnárodní spolupráce v rámci ESF s nadnárodní spoluprací v ETC.

3.

Územní spolupráce spočívá na třech odlišných pilířích: přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráci.

1.

Viz výše uvedený odstavec 57 politických doporučení.

2.

Účelem nové formulace je zajistit v přidělování prostředků z EFS nezbytnou pružnost.