18.4.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 113/34

—

zdůrazňuje, že místní a regionální orgány mají vedoucí postavení, pokud jde o činnost zaměřenou na potírání dětské chudoby a vykořisťování dětí, a podtrhuje jejich klíčovou odpovědnost v oblasti předcházení marginalizaci a sociálnímu vyloučení. Souhlasí s tím, že dětská chudoba je vícerozměrný jev, jenž vyžaduje vícerozměrné řešení, a konstatuje, že zlepšení v několika málo ústředních oblastech, například shoda na minimálním příjmu a standardech kvality, mohou být pro boj proti dětské chudobě klíčová;

—

podtrhuje význam placené práce, ale konstatuje rovněž, že pracovní místo samo o sobě nezaručuje únik z chudoby a že je třeba dalších opatření zaměřených na potírání chudoby pracujících;)

—

zdůrazňuje, že všechny členské státy by měly uznat dětskou chudobu a sociální vyloučení za jedny z hlavních překážek, které je třeba překonat, mají-li být splněny cíle strategie Evropa 2020 týkající se míry zaměstnanosti, investic do výzkumu a vývoje a energetiky a udržitelného rozvoje;

—

vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že hospodářská a finanční krize a reakce některých členských států na tuto krizi vedou ke zvýšení míry absolutní chudoby, zvýšení chudoby pracujících a růstu míry nezaměstnanosti mládeže.

Zpravodajka

paní Doreen HUDDART (UK/ALDE), radní města Newcastle

1.

podporuje záměr Komise vydat v roce 2012 doporučení pro boj proti dětské chudobě a podporu dobrých životních podmínek dětí a vítá příležitost přispět tímto předběžným stanoviskem k úsilí Evropské platformy pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Souhlasí s rozdělením na tři oblasti politiky, jež byly určeny v rámci doporučení: odpovídající zdroje, přístup ke službám a aktivní účast dětí a mládeže. Konstatuje, že ačkoli hlavy států EU vydaly smělá politická prohlášení o zařazení dětské chudoby mezi priority, nevzešly z nich ve všech členských státech EU vždy konzistentní prostředky, činnosti, cíle či monitorování;

2.

zdůrazňuje, že místní a regionální orgány mají vedoucí postavení, pokud jde o činnost zaměřenou na potírání dětské chudoby a vykořisťování dětí, a podtrhuje jejich klíčovou odpovědnost v oblasti předcházení marginalizaci a sociálnímu vyloučení. Souhlasí s tím, že dětská chudoba je vícerozměrný jev, jenž vyžaduje vícerozměrné řešení, a konstatuje, že zlepšení v několika málo ústředních oblastech, například shoda na minimálním příjmu a standardech kvality, mohou být pro boj proti dětské chudobě klíčová;

3.

upozorňuje na skutečnost, že dětská chudoba není nějakou okrajovou či zbytkovou záležitostí, která sama od sebe zmizí díky hospodářskému růstu (1) – vyšší růst v období 2000–2008 neměl podstatný dopad na míru dětské chudoby. Dále upozorňuje na to, že dětská chudoba byla v době před hospodářskou krizí pro společnost EU znamením hanby, a je znepokojen skutečností, že některé členské státy mohou v reakci na krizi neúmyslně zvýšit míru dětské chudoby. Uznává, že existují zvláštní skupiny dětí, jež jsou vysoce ohroženy těžší či extrémní chudobou, ale zdůrazňuje, že děti obecně tvoří v rámci společnosti zvláštní skupinu, která je často chudobou ohrožena více než ostatní populace;

4.

Jedna z definic chudoby zní:

za chudé lze považovat jednotlivce, rodiny a skupiny obyvatel, kterým se nedostává prostředků k získání takových druhů obživy, k účasti na takových činnostech a k zajištění takových životních podmínek a zařízení, které jsou běžné, nebo alespoň obecně podporované či schválené ve společnosti, k níž náleží. Mají o tolik méně prostředků než průměrný jednotlivec nebo rodina, že jsou v důsledku vyloučeni z běžných vzorců, zvyků a činností  (2);

5.

konstatuje, že nejvíce používané měřítko chudoby v členských státech i v EU je příjem nižší než 60 % mediánu příjmu domácností, nicméně podotýká, že k měření absolutní chudoby je nezbytné použít celou řadu ukazatelů a že by mezi nimi měly být např. ukazatele sociálního začlenění, přístupu ke službám, dosaženého vzdělání a očekávané délky života při narození, jak stanovuje index lidského rozvoje (3). Vítá skutečnost, že strategie Evropa 2020 věnuje větší pozornost chudobě a sociálnímu vyloučení, a souhlasí s názorem, že sociální rozměr by měl být ústředním tématem této strategie – připomíná přitom, že chudobou je v EU ohroženo na 20 milionů dětí;

6.

zdůrazňuje, že chudoba může mít zničující dopad na děti a jejich zkušenosti z dětství, stejně jako na jejich budoucí životní vyhlídky. Vítá skutečnost, že k problematice dětské chudoby se hlásí stěžejní iniciativa Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení, avšak lituje, že je zde pouze omezené odhodlání problém řešit a schází specifický cíl týkající se dětské chudoby;

7.

vítá závazek vydat v červnu 2012 doporučení a sdělení týkající se dětské chudoby a dobrých životních podmínek dětí. Podporuje navržený rámec doporučení týkajících se dětské chudoby a dobrých životních podmínek dětí, uznává, že v tomto kontextu je důležité zapojit samotné děti žijící v chudobě, a vítá, že byla do rámce zahrnuta aktivní účast. Zároveň navrhuje, aby byla v doporučení a sdělení zdůrazněna hodnota humanitárních organizací, jako je například UNICEF, a úloha místních a regionálních orgánů při poskytování služeb na ochranu dětí před chudobou a související hmotnou deprivací;

8.

konstatuje, že ti nejzranitelnější členové naší společnosti byli nejvíce zasaženi stávající finanční krizí. Je prokázáno, že děti a zejména mladí lidé byli zasaženi nepřiměřeně (4). Výbor kromě toho připomíná, že některé děti ze zranitelných skupin obyvatelstva, jako děti žijící na ulici, děti rodičů samoživitelů nebo děti z velkých rodin, děti z rodin migrantů či z rodin patřících do etnických menšin, např. romské, jsou ještě více ohroženy marginalizací, chudobou a sociálním vyloučením. Zdůrazňuje, že byť může mít globalizace a rostoucí spolupráce mezi zeměmi významný přínos pro život jednotlivců, jsou tyto přínosy často nerovnoměrně rozděleny. Mělo by se vyvinout úsilí o to, aby nikdo nezůstal z přístupu k těmto přínosům zcela vyloučen;

9.

konstatuje, že silné politické zaměření na dětskou chudobu v EU v posledních letech a podpůrná politická prohlášení ze strany hlav států EU nevedla k významnému snížení míry dětské chudoby. Zdůrazňuje dále, že politickou podporu řešení této problematiky je třeba převést na konsistentní prostředky, činnosti a cíle ve všech členských státech;

10.

podtrhuje význam placené práce, ale konstatuje rovněž, že pracovní místo samo o sobě nezaručuje únik z chudoby a že je třeba dalších opatření zaměřených na potírání chudoby pracujících (5);

11.

zdůrazňuje, že všechny členské státy by měly uznat dětskou chudobu a sociální vyloučení za jedny z hlavních překážek, které je třeba překonat, mají-li být splněny cíle strategie Evropa 2020 týkající se míry zaměstnanosti, investic do výzkumu a vývoje a energetiky a udržitelného rozvoje;

12.

souhlasí s názorem, že je nepřijatelné, aby v jednom z nejbohatších regionů světa ve 21. století bylo 20 milionů dětí chudých nebo ohrožených chudobou, a že chudoba neznamená pouze nízký příjem a nutnost se bez něho obejít; znamená rovněž odepření vlivu, respektu, dobrého zdravotního stavu, vzdělání, bydlení, základní sebeúcty a možnosti zapojit se do společenských aktivit (6);

13.

zdůrazňuje, že také Valné shromáždění OSN uznává, že dětská chudoba je zvláštním druhem chudoby. OSN též zdůrazňuje, že dětská chudoba neznamená jen nedostatek peněz. K dětské chudobě lze přistupovat jedině jako k popření řady práv obsažených v Úmluvě OSN o právech dítěte která uznává právo každého dítěte na životní úroveň nezbytnou pro jeho tělesný, duševní, duchovní, mravní a sociální rozvoj (čl. 27). Většina případů dětské chudoby představuje porušení práv dítěte na přežití, ochranu, rozvoj a účast uvedených v Úmluvě OSN o právech dítěte;

14.

připomíná, že celá řada výzkumů prokázala, že účinná politika přerozdělování orientovaná na rodiny s dětmi má velký význam pro omezení dětské chudoby. Sociální transfery snižují dětskou chudobu v EU celkově alespoň o 44 %;

15.

chtěl by zdůraznit, že je třeba, aby společnost lépe pochopila výhody, které vyplývají z investování do potírání dětské chudoby (7) a vykořisťování dětí, sociálního vyloučení a širších sociálních nerovností a které mají podobu nákladové efektivnosti. Upozorňuje, že větší rovnost a nižší marginalizace, vyloučení a chudoba v rámci společností jsou přínosem pro širší společnost, a podtrhuje finanční, ekonomické a sociální výhody včasného investování do dětí a rodin (8);

16.

podporuje závěry Rady ze dne 17. června 2011 o Řešení problému chudoby dětí a prosazování jejich dobrých životních podmínek, které vyzývají k zařazení dětské chudoby mezi priority. Podporuje stanovisko Výboru pro sociální ochranu ze dne 15. února 2011, které vyzývá k tomu, aby boj proti dětské chudobě byl zařazen mezi priority na všech relevantních úrovních;

17.

souhlasí s tím, že již existuje značná základna poznatků o dětské chudobě v rámci EU. Se znepokojením konstatuje, že míra dětské chudoby se v členských státech pohybuje mezi 11 % a 33 %, a doporučuje, aby se finanční prostředky použily na vysvětlování, šíření a využívání těchto poznatků a sdílení osvědčených postupů ve všech členských státech;

18.

vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že hospodářská a finanční krize a reakce některých členských států na tuto krizi vedou ke zvýšení míry absolutní chudoby, zvýšení chudoby pracujících a růstu míry nezaměstnanosti mládeže (9);

19.

poukazuje na význam politik zaměřených na vystoupení z bludného kruhu chudoby přenášející se z generace na generaci. K tomu je zapotřebí průřezových politik zahrnujících vzdělávací a sociální opatření zaměřená nejen na zajištění zaměstnanosti rodičů, ale také cílená přímo na děti;

20.

vyzývá Komisi a členské státy k většímu uznání toho, že chudoba představuje společnou odpovědnost a výzvu pro společnost jako celek, a ne stigma nebo selhání lidí, které chudoba nebo sociální vyloučení postihly;

21.

připomíná výzvu Komisi, aby zajistila, že strukturální fondy nabídnou příležitosti, jak zlepšit sociální bydlení, s cílem posílit jeho úlohu v politikách sociálního začleňování a potvrdit, že funkce, jež má sociální bydlení jako veřejná služba, mají být stanoveny na úrovni členských států;

22.

souhlasí s názorem, že ke zmírnění a prevenci chudoby je nutný holistický a integrovaný přístup řešící potřeby jednotlivých skupin a konkrétní problémy, s nimiž se potýkají;

23.

souhlasí s názorem, že příjmová chudoba je jedním z nejmarkantnějších znaků sociální deprivace, která postihuje děti jinak než dospělé (10); jedná se však pouze o jeden z mnoha faktorů dětské chudoby, které je třeba řešit. Souhlasí, že nepanuje shoda nad minimálními standardy, které jsou nutné k naplnění práv dětí, a dále vyzývá EU a její členské státy, aby posoudily možnost řešení tohoto problému v klíčových oblastech, jako jsou podpora příjmů, přístup ke službám a účast dětí;

24.

konstatuje, že země, které vydávají nejvíce na sociální dávky, mívají nejnižší míru dětské chudoby. Souhlasí, že členské státy by v případě potřeby měly zvážit zvýšení přídavků na děti, a vyjádřit tím mezigenerační solidaritu, jež uznává základní hodnotu dětství a investice do budoucnosti Evropy;

25.

vítá návrh na vytvoření rámce pro zajištění celkového přiměřeného minimálního příjmu pro všechny děti, který by zohledňoval příjem celé domácnosti, rodičů i dětí;

26.

poukazuje na význam preventivních veřejných politik usilujících o citlivé politiky v oblasti dobrých životních podmínek dětí a podpory výchovy samostatných jedinců, kteří by byli schopni integrace do společnosti a do trhu práce, spíše než zaměření na důsledky jejich sociálního vyloučení a chudoby;

27.

znovu zdůrazňuje význam zdrojů, jež jsou odlišné od dávek. Zapojení rodičů do trhu práce pomůže dostat děti z chudoby pouze tehdy, pokud k tomu rodiče mají odpovídající mzdy a pokud bude možné sladit různorodá pracovní schémata rodičů. Vyzývá členské státy, aby souhlasily s návrhem na doplnění doporučení týkajícího se přiměřené úrovně příjmu a zajištění „důstojné“ práce (11) a navrhuje, že součástí tohoto doporučení by měly být právní předpisy na ochranu zaměstnanosti. Zdůrazňuje však, že někteří lidé nejsou pro trh práce dostupní, jelikož nejsou schopni práce, a v transferech na to musí být pamatováno;

28.

uznává, že všeobecné přídavky na děti jsou nejúčinnějším druhem příjmové podpory pro rodiny s dětmi a že tyto přídavky by měly být doplněny o cílené příspěvky pro ty nejpotřebnější (12);

29.

vyzývá, aby byl přesněji objasněn význam slova „odpovídající“, a vyzývá členské státy a Komisi, aby vyjednaly standardy EU nebo stanovily společnou metodiku pro výpočet výdajů dítěte a určení odpovídajících zdrojů na prevenci dětské chudoby a boj s ní. Navrhuje, že veškeré definice by měly zvážit: pro koho mají být zdroje odpovídající, na jak dlouho, pro co a kdo určí, co je odpovídající (13);

30.

důrazně podporuje návrh, že by členské státy měly být vybízeny k tomu, aby ke zvyšování podmíněnosti a využívání sankcí v rámci systému dávek přistupovaly opatrně, s cílem předejít tomu, že budou penalizovat děti a že je zbaví potřených prostředků. Konstatuje, že tento přístup často přispívá ke stigmatizaci rodin a dětí žijících v chudobě a k představě, že chudoba je důsledkem osobních selhání a nedostatků; konstatuje, že hospodářská krize způsobila značný nárůst nezaměstnanosti, stagnaci příjmů domácností a růst životních nákladů v řadě členských států; poukazuje na skutečnost, že důležitou úlohu mohou při maximalizaci příjmů domácností sehrát poradenské služby, a poukazuje na to, že v některých členských státech mohou být tyto služby ohroženy;

31.

souhlasí, že správná rovnováha mezi soukromým a pracovním životem rodičů má zásadní význam pro dobré životní podmínky dětí a pro společnost, jelikož jak příjmová chudoba, tak časová chudoba mohou narušit vývoj dětí. Souhlasí s tím, že nestabilní zaměstnání, asociální pracovní doba a špatně placená pracovní místa rodičů mohou mít škodlivý dopad na život v dospělosti a vývoj dítěte (14);

32.

vítá, že je kladen důraz na zajištění přístupu ke kvalitním službám pro všechny děti v klíčové etapě jejich vývoje. Konstatuje, že zdravotnictví, podpora výchovy a rodiny,vzdělávání, bydlení a ochrana jsou zásadní služby, jež jsou nejčastěji poskytovány místními a regionálními orgány;

33.

uznává význam vzdělávání a péče o děti v raném věku a vítá návrh na zavedení minimálních standardů pro služby pro děti v raném věku a kvalitu odpovídajících služeb. Zdůrazňuje, že účinná a včasná opatření a podpora během dětství a dospívání (zejména pak v kritických okamžicích  (15) mohou být značným přínosem pro vývoj dítěte. Konstatuje, že některé místní a regionální veřejné služby, jako jsou jesle, školy, knihovny a mimoškolní kluby, jsou nezbytnou součástí úsilí o zlepšení životních podmínek dětí, v mnohých členských státech však nad nimi visí hrozba úsporných programů (16);

34.

vítá návrh na posílení úlohy vzdělávání při prevenci a prolamování kruhu chudoby díky odstranění všech finančních bariér pro vzdělávání, zajištění rovných příležitostí a poskytování nezbytné doplňující podpory v zájmu kompenzace veškerých znevýhodnění. Uznává význam rovného přístupu k podpůrným prostředkům souvisejícím se vzděláváním, které bez výjimky poskytují místní a regionální orgány, jako je bezplatná školní strava, bezplatné knihy a vzdělávací materiál a finanční podpora pro účast na školních výletech a kulturních aktivitách pro děti z rodin s nízkými příjmy a z rodin ohrožených chudobou;

35.

zdůrazňuje význam, který mohou mít zařízení péče o děti pro řešení problému dětské chudoby. Pro děti samotné může pobyt v zařízení péče o děti znamenat, že mohou těžit z interakce s jinými dětmi a pracovníky tohoto zařízení, což pro ně bude přínosné. Jejich kognitivní, jazykový, emocionální a sociální vývoj se tím může zlepšit a účinky tohoto obohacení mohou být dlouhodobé;

36.

vyzdvihuje, že chudoba může mít zničující dopad na zdraví dětí (17). Je znepokojen tím, že podle sdělení Evropské komise o nerovnostech v oblasti zdraví je kladen malý důraz na přístup dětí ke zdraví, obecně neexistuje dostatečné povědomí o nerovnostech v této oblasti a jejich řešení není v dostatečné míře prioritou politik ani předmětem politického závazku. Navrhuje, aby v doporučení a sdělení byl položen důraz na význam posílení zdraví dětí, a to včetně zdraví duševního. Souhlasí s názorem, že děti by měly být specifickým tématem v rámci širšího úsilí o snížení zdravotních nerovností a že by měl být zajištěn všeobecný přístup ke zdravotní péči pro chudé a sociálně vyloučené skupiny, včetně všech dětí;

37.

sdílí obavy, že environmentální otázky jako znečištění, doprava, kontaminovaná půda a pitná voda, jež není bezpečná, často neúměrně postihují děti žijící v chudobě. Vítá návrh vyvinout veškeré možné úsilí s cílem zabránit vzniku ghett chudých a sociálně vyloučených dětí a podporovat sociální rozmanitost v bydlení. Vítá návrh na zařazení dětí a jejich rodin a komunit do plánování. Navrhuje, aby v doporučení bylo zváženo zařazení minimálních standardů bydlení pro děti s ohledem na prvořadost práv dětí;

38.

souhlasí s názorem, že členské státy by měly zajistit, aby děti nebyly odebírány rodinám z důvodu nedostatečných prostředků na péči o děti, a uznává, že záruka odpovídajících prostředků by zabránila tomuto jevu. Varuje před rizikem prohloubení stigmatizace související s chudobou v důsledku jejího příliš těsného spojování se zneužíváním v rodině a poukazuje na důležitou úlohu místních a regionálních orgánů při ochraně dětí;

39.

výrazně podporuje důraz kladený v rámci navrženého doporučení na aktivní účast dětí a mládeže. Souhlasí, že existují překážky účasti všech dětí a že tyto překážky jsou mnohonásobně větší pro děti, které jsou znevýhodněny. Zároveň je pravděpodobné, že pomocí tradičních přístupů ke konzultaci se nemusí podařit navázat s nimi spolupráci. V rodinách, komunitách, nevládních organizacích a soukromém sektoru by se ale měl podpořit aktivní participativní přístup, aby došlo k posílení závazku v celé společnosti;

40.

navrhuje, že by účast dětí měla zahrnovat příležitosti podílet se na rozhodnutích, jež mají dopad na jejich život, a ovlivňovat je, zapojení do sportu a rekreačních aktivit za účelem podpory zdraví, společenského života a osobního rozvoje a účast na kulturních aktivitách za účelem vytváření dovedností, zvyšování povědomí o kulturách a kulturní rozmanitosti a potažmo vytváření více inkluzivní a méně diskriminující společnosti;

41.

vyzývá členské státy a místní a regionální orgány, aby přispěly k tomu, že budou dětem a mladým lidem vytvořeny odpovídající podmínky k učení, rozvoji a trávení volného času a rozmanité možnosti, jež jsou předpokladem pro jejich aktivní účast;

42.

souhlasí, že jedna z překážek v potírání dětské chudoby spočívá v nedostatečném veřejném a politickém povědomí o tomto problému a jeho dopadu na děti a jejich rodiny i širší společnost. Je znepokojen skutečností, že tento jev posiluje omezené, a v některých případech negativní mediální pokrytí chudoby, nízká informovanost o právech dětí či jejich slabá podpora a absence dlouhodobé vize spojená se starostí o krátkodobý zisk hlasů voličů (mladí lidé nejsou voliči). Konstatuje, že v řadě zemí není zaměření na děti nebo pohled na dítě jako plnohodnotnou osobnost součástí politické kultury;

43.

poukazuje na činnost místních a regionálních orgánů zaměřenou na zařazení dětí do rozhodovacích procesů k otázkám, které se týkají jejich života. Zbývá však udělat ještě mnoho pro zabezpečení práva všech dětí na to, být vyslyšeny ve všech záležitostech, které se jich dotýkají, v souladu s článkem 12 Úmluvy OSN o právech dítěte;

44.

doporučuje, aby byl zaveden zvláštní cíl týkající se dětské chudoby coby priority v rámci stěžejní iniciativy Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení, aby byla přijata komplexní strategie boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení dětí, do níž bude zapojena celostátní, regionální a místní úroveň a která bude zapadat do širší strategie Evropa 2020, a aby byl vytvořen rámec pro monitorování založený na spolehlivých ukazatelích, jenž bude propojen se stávajícím mechanismem podávání zpráv UNCRC;

45.

opakuje, že členské státy musí podávat zvláštní zprávy o dětské chudobě, a navrhuje, aby byl tento požadavek po vypracování diagnostických nástrojů k posouzení závažnosti rizika a hmotné nouze, které budou místním a regionálním orgánům doporučeny, připojen k povinnému podávání zpráv v rámci strategie Evropa 2020 členskými státy. Zdůrazňuje, že rychlý průzkum VR ze dne 19. dubna 2011 dospěl k závěru, že řada respondentů považuje potenciální zavedení povinných priorit v budoucích regionálních programech za pozitivní vývoj, který by mohl více upozornit na problém chudoby a sociálního vyloučení na místní, regionální a celostátní úrovni;

46.

doporučuje, aby se při vyčleňování prostředků ze strukturálních fondů zohlednil význam projektů a subjektů, jež bojují proti dětské chudobě a prosazují dobré životní podmínky dětí a jejich rodin, zejména jedná-li se o nezletilé či mladistvé, kteří trpí tělesnými či mentálními poruchami, jsou vykořisťováni, užívají návykové látky, jsou přistěhovaleckého původu, přišli do styku se zločinem nebo u nich existují jiné faktory zvyšující jejich zranitelnost, a aby byla zlepšena účast těchto dětí a jejich rodin a bojovalo se proti negativnímu vnímání chudoby a její stigmatizaci;

47.

doporučuje, aby místní a regionální orgány, jež jsou rozhodujícím článkem řetězce, co se týče provádění vnitrostátních a evropských politik na místní úrovni, byly aktivně zapojeny do přípravy rozhodnutí a politik v oblasti podpory pro rodiny, poskytování služeb a aktivního zapojování dětí a mládeže;

48.

doporučuje, aby Komise na podporu sdílení osvědčených postupů navázala a udržovala trvalý dialog s VR a vyčlenila prostředky, jež by VR umožnily publikovat ve spolupráci s organizacemi, jako jsou Eurocities a Eurochild, zprávy dokumentující úspěšné projekty v oblasti dětské chudoby, realizované místními a regionálními orgány ze všech členských států.