15.2.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 43/82

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o uplatňování systému všeobecných celních referencí

KOM(2011) 241 v konečném znění

2012/C 43/19

Zpravodaj: pan PEEL

Dne 14. června 2011 se Evropská komise, v souladu s článkem 304 Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o uplatňování systému všeobecných celních preferencí

KOM(2011) 241 v konečném znění.

Specializovaná sekce Vnější vztahy, kterou Výbor pověřil přípravou prací na toto téma, přijala stanovisko dne 22. listopadu 2011.

Na 476. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 7. a 8. prosince 2011 (jednání dne 8. prosince 2011), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 120 hlasy pro, 7 hlasů bylo proti a 7 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Výbor velmi oceňuje, že se Komise důsledně drží svého závazku klást v přezkumu systému všeobecných celních preferencí (GSP) ještě větší důraz na podporu nejpotřebnějších zemí pobízením ke zvýšení příjmů z vývozu, díky nimž bude možné snáze dosáhnout skutečného snížení chudoby. Výbor je znepokojen tím, že konkurenční znevýhodnění mnoha chudších zemí se v posledních letech ještě zhoršilo následkem vzestupu určitého počtu vyspělých rozvojových zemí. Vzhledem k všeobecně klesajícím celním sazbám plně podporujeme záměr soustředit využívání preferencí EU na nejpotřebnější země.

1.1.1   Proto Výbor podporuje záměr Komise snížit počet zemí způsobilých pro systém GSP, ale nerozšiřovat výrazně počet dotčených celních položek či produktů, aby i nadále zůstaly zvýhodněny země, které to nejvíce potřebují. Výbor konstatuje, že se v konečném důsledku ani v režimu GSP+ na některé „citlivé“ produkty, především zemědělské produkty a textil, stále nebudou vztahovat zcela nulové celní sazby, aby si nejméně rozvinuté země mohly zachovat zvláštní výhody vyplývající z režimu „vše kromě zbraní“ (Everything But Arms – EBA).

1.1.2   Výbor poznamenává, že systém GSP, a zejména režim GSP+, jakožto rozvojový nástroj s funkcí pobídky (spíše než sankce) musí i nadále zůstat dostatečně atraktivní pro všechny způsobilé země.

1.2   Výbor si velmi cení toho, že tato příležitost byla využita pro povzbuzení k důslednějšímu dodržování základních lidských a pracovních práv, spolu se základními zásadami udržitelného rozvoje a řádné správy věcí veřejných a současně pro vytvoření větší právní jistoty a stability.

1.3   Výbor podporuje Komisi v záměru, aby se u režimu GSP+ nerozšiřoval jeho základ, tedy celkový počet stanovených úmluv, a to tím spíš, že vybrané úmluvy poskytují zemím realistickou příležitost zaměřit se na základní body (1), ačkoli výslovně vítá začlenění Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (1992), jež je do tohoto kontextu začleněna poprvé. Je třeba usilovat o vyvážený poměr mezi zajištěním lidských práv a dosažením sociálních, environmentálních a politických zlepšení na jedné straně a na druhé straně technickými a finančními kapacitami chudších zemí plnit dodatečné požadavky, a to i v případech poskytované technické pomoci; v konečném důsledku si přijímající země musí vybrat podle svých vlastních kulturních a politických podmínek.

1.4   Výbor tedy zdůrazňuje, že tyto návrhy musí být doprovázeny jasněji zacílenými opatřeními pro budování kapacit.Účelem těchto opatření je poskytnout větší podporu, jež by měla zemím pomáhat dodržovat úmluvy a požadované etické standardy. Výbor vyzývá k včasnému začlenění specifického programu EK probíhajícího souběžně s tímto nařízením, v němž by byla podrobně popsána dostupná podpora takovému budování kapacit pro přijímající země, jež o to v rámci systému GSP požádaly.

1.4.1   Dále doporučujeme, aby takové budování kapacit vycházelo také z dialogu, který využije zkušenosti občanské společnosti k určení a zacílení skutečných potřeb. I středisko CARIS (2), jež provedlo oficiální hodnocení GSP z pověření Komise a má přístup k sofistikované analýze a analytikům, se ve své zprávě stěží dobírá závěrů, když hodnotí obchodní pokrok v systému GSP. Od rozvojových zemí s nevelkými zdroji se přesto očekává, že budou činit politická rozhodnutí, i když jejich kapacita pro přesnou prognózu je velmi malá.

1.5   Výbor velmi vítá oznámený úmysl Komise zapojit občanskou společnost a zejména samotný Výbor pro jeho schopnost poskytnout na danou problematiku širší náhled jménem organizované občanské společnosti, a to začleněním veškerých informací, které považuje za vhodné v souladu s článkem 14 a s ohledem na dodržování základních úmluv uvedených v příloze VIII. V tomto kontextu očekáváme, že Komise ve vhodnou dobu předloží oddělené nařízení o provádění postupů, jež budou přijaty a jimiž se bude řídit uplatňování režimu GSP+, a zejména stažení a znovuzavedení režimů GSP, GSP+ a EBA, v souladu s čl.10 odst. 8, čl. 15 odst. 2 a čl. 19 odst. 12 navrhovaného nařízení, spolu s bezpečnostními opatřeními obsaženými v čl. 22 odst. 4.

1.5.1   Aniž by měl v úmyslu zpochybňovat práva či schopnosti jakékoli zúčastněné strany poskytovat informace o dodržování pravidel, Výbor nicméně doporučuje Komisi, Radě a Parlamentu zřídit mechanismus pro monitorování nebo konzultace, kterým by občanská společnost mohla oznamovat případy domnělého porušení kterékoli ze stanovených úmluv některou zemí zvýhodněnou v systému GSP. Výbor by pak na základě svých stávajících odborných znalostí měl tento mechanismus usnadňovat a koordinovat a fungovat jako snadno dostupný kontaktní bod pro registraci stížností.

1.5.2   Výbor doporučuje, že by to ve vhodným případech mělo být založeno na očekávaných precedentech, které mají být stanoveny pro monitorování provádění dohody o volném obchodu mezi EU a Jižní Koreou a monitorování dalších nedávno sjednaných dohod vykonávané občanskou společností. Jedná se zejména o opatření pro zajištění specifických vstupních informací z EU a/nebo pro zřízení poradní skupiny na úrovni EU, která bude předstupněm před postoupením projednávaných otázek formálním společným orgánům stanoveným v těchto dohodách o volném obchodu.

1.6   Za tímto účelem vyzýváme Komisi, aby s Výborem brzy zřídila společnou pracovní skupinu pověřenou úkolem vydávat zásadní doporučení v této oblasti.

2.   Souvislosti/nový návrh

2.1   Navrhované nařízení nahradí současný systém GSP, který má vypršet koncem roku 2011, ale byl o dva roky prodloužen, aby změna mohla proběhnout hladce. Nařízení má také uvést systém GSP do souladu s Lisabonskou smlouvou a z ní vyplývajícími požadavky včetně většího zapojení Evropského parlamentu. Této příležitosti se využívá k navržení radikálních změn, k nimž patří zejména přesnější zaměření systému GSP a jeho soustředění na nejpotřebnější země, ale také podpora jednoduchosti, předvídatelnosti a stability, jež jsou zásadní pro povzbuzení dovozců k tomu, aby systém využívali. Z tohoto hlediska vzato bude tedy na konci příštího pětiletého období zapotřebí pouze provést přezkum systému GSP, spíše než jej nahradit.

2.2   EU v rámci společné obchodní politiky v souladu s pravidly WTO poskytuje obchodní preference rozvojovým zemím prostřednictvím systému GSP od roku 1971, kdy byl tento systém vyvinut na základě doporučení UNCTAD. Systém GSP je jedním z klíčových nástrojů, kterými EU pomáhá rozvojovým zemím snížit chudobu vytvářením příjmů z většího objemu obchodu a současně tyto země povzbuzuje k většímu úsilí, co se týče zajištění základních lidských a pracovních práv, snížení chudoby a podpory udržitelného rozvoje a řádné správy věcí veřejných.

2.3   Jak lze vyčíst z příloh V a IX návrhu nařízení, systém GSP funguje tak, že jsou určeny kódy KN, kde mají být dovozní cla EU na obchodování se zbožím snížena nebo odstraněna. Nejedná se tedy o nástroj, který by v prvé řadě pomáhal řešit změnu klimatu nebo zabezpečit potraviny ani zajistit suroviny. Kódy KN jsou až osmiciferné, což pro laika může vypadat nesrozumitelně, rozlišuje se v nich např. mezi praženou kávou s kofeinem (0901 21 00) a praženou kávou dekofeinovanou (0901 22 00). Systém GSP funguje tak, že jej používají dovozci, kteří si přejí využít poskytované zvýhodněné či nulové celní sazby. Aby byl systém využíván, musí být jednoznačný, stabilní a dostatečně předvídatelný. Výbor konstatuje, že ne všichni dovozci, kteří by mohli, si automaticky zajišťují zdroje ze zemí zvýhodněných v systému GSP: je využíváno jen asi 69 %, snížených celních sazeb dostupných pro nejméně rozvinuté země prostřednictvím režimu EBA, tato míra je vyšší u režimu GSP+ (85 %).

2.4   Vzhledem k všeobecnému snižování celních sazeb v celém světě se objem systému GSP zmenšuje. Dovozy v rámci systému GSP představují pouhá 4 % dovozu EU (9,3 % dovozu z rozvojových zemí) a v roce 2009 byla pro EU čistá roční ztráta na celních příjmech způsobená používáním systému GSP pouze 2,97 miliardy EUR (čistá ztráta po odečtení nákladů na výběr pak 2,23 miliardy EUR). Tato částka se nyní sníží přibližně na 1,77 miliardy EUR. Některé členské státy se proto táží, zda navrhovaná technická snížení nezacházejí příliš daleko v čase hospodářské krize, obchodní nejistoty a všudypřítomné hrozby využívání protekcionismu jakožto lákavého prostředku řešení hospodářských problémů určité země. Výbor, jenž tyto technické stránky prozkoumal, však věří, že jakékoli oslabení navrhovaných změn, a to jak v odstupňování, tak i v přísných pravidlech způsobilosti pro některé země, by prospělo těm, kdo se již nyní nacházejí v lepší pozici. Klíčovým bodem systému GSP je pomoc nejpotřebnějším.

2.5   Od roku 2004, kdy se Výbor systémem GSP (3) naposledy zabýval a kdy se prováděl přezkum celého systému, jsou k dispozici tři druhy preferenčních dohod:

—

obecný režim GSP: otevřený všem způsobilým zemím (v současnosti 176), jenž poskytuje preference snížením nebo zrušením celních sazeb u přibližně 6 200 celních položek z celkových asi 7 100 položek, kde jsou sazby vyšší než nulové (4). Většina z těchto položek (3 800) je označena za „citlivé“ a nabízejí se pro ně pevně stanovené snížené celní sazby, zejména v zemědělství, ale také pro textil a oděvy. V roce 2009 byly v rámci obecného režimu GSP (otevřeného 111 zemím) do EU dovezeny produkty v hodnotě 48 miliard EUR, což představuje 81 % z celkového systému GSP;

—

GSP+: pobídkový režim pro menší, „zranitelnější“ a chudší země s úzkou daňovou základnou, které však nepatří k nejméně rozvinutým zemím a jejichž vývoz do EU je výrazně soustředěn na několik produktů (5 největších tříd dovážených produktů představuje přes 75 % celkového dovozu), kde se poskytují dodatečné preference, většinou bezcelní, na některé „citlivé“ produkty. Tento režim se však vztahuje pouze na dalších 70 celních položek navíc k oněm 6 200 položkám krytým obecným režimem GSP. GSP+ také zahrnuje speciální pobídky na podporu udržitelného rozvoje a řádné správy věcí veřejných pro zúčastněné země, které se musí zavázat k přijetí širšího okruhu základních univerzálních hodnot v oblasti lidských a pracovních práv, životního prostředí a řádné správy věcí veřejných – viz část 4 níže. V roce 2009 prostřednictvím režimu GSP+ vyvezlo 15 zemí do EU zboží v hodnotě 5 miliard EUR (9 % celkového objemu systému GSP);

—

zvláštní režim „vše kromě zbraní“ (EBA) či bezcelní a bezkvótový režim pro přístup do EU pro všechny dovážené produkty z 49 nejméně rozvinutých zemí určených podle seznamu OSN, s výjimkou zbraní a střeliva (a původně rovněž cukru, rýže a banánů). Původně se jednalo o iniciativu EK v souvislosti s jednáním v Dohá, jež byla začleněna do systému GSP v roce 2004. I přes ministerskou dohodu ve WTO z roku 2005 o začlenění podobných bezcelních a bezkvótových opatření do rámce jednání v Dohá, zůstává EU stále jediným obchodním regionem, který tak štědré podmínky v praxi zavedl. V roce 2009 režim EBA představoval 6 miliard EUR dovozu do EU (10 % z celkového systému GSP).

2.6   Pouze 9 % celních položek zůstává zcela vyňato ze obecného režimu GSP a z režimu GSP+ (jsou však zahrnuty v režimu EBA), většinou se jedná o zemědělské produkty. Jejich případné začlenění do obecného režimu GSP nebo i režimu GSP+ by znamenalo, že některé z výhod režimu EBA (a potažmo režimu GSP+) by byly odstraněny, a nejchudší země by na to doplatily (5). Mezi těmito položkami se však nacházejí zemědělské produkty, s nimiž byly během jednání v Dohá spojeny takřka neřešitelné problémy. Zřejmě nejožehavějším příkladem jsou produkty v odvětví cukru. Po více než dvou desetiletích nerovných podmínek (6) je cukr pro EU velmi citlivým dovozním produktem. Tuto plodinu může produkovat Mozambik (patřící mezi nejméně rozvinuté země) podle tržních kurzů, ten by však byl velmi zranitelný v otevřené hospodářské soutěži se zeměmi s vyššími středními příjmy jako Brazílie. Tyto úvahy se vztahují rovněž na textil a oblečení, což je další velmi citlivou oblastí dovozu do EU, a také na hospodářskou soutěž mezi nejméně rozvinutými zeměmi a jejich sousedy.

2.7   Klíčovým důsledkem navrhovaných změn bude přerozdělení původu některých produktů dovážených do EU. V návrhu nařízení se navrhuje vyloučit ze seznamu více než polovinu zemí nyní způsobilých pro systém GSP, aby bylo možné tento systém lépe zacílit a soustředit se na nejpotřebnější země, což je v zásadě vítaným krokem. V důvodové zprávě Komise se uvádí, že „díky většímu objemu obchodu se do globálního trhu úspěšně začlenilo mnoho rozvojových zemí a vývozních odvětví … (jež) jsou schopny dále expandovat bez podpory“. Tyto rozvinutější země „vyvíjejí tlak na vývoz mnohem chudších zemí, které skutečně potřebují pomoc“.

2.7.1   Současně však upozorňujeme na ústřední obavy dovozců EU, že již přijaté změny o pravidlech původu mohou vést k podstatnému snížení účasti v tomto systému v roce 2017, kdy požadavky na certifikaci, podle nichž mohl být důkaz o původu vystaven veřejnými orgány, budou nahrazeny prohlášením registrovaných vývozců. Mnohé malé a střední podniky to považují za příliš riskantní. Zde se Výbor domnívá, že navrhovaný systém autocertifikace musí být pod dohledem nezávislé profesionální instituce, která bude provádět audity a poskytovat akreditaci na mezinárodním základě. V posledních letech se v dovozu do EU vyskytovalo příliš mnoho příkladů pokusů o podvod či „obcházení“, zejména u cukru.

2.8   Země s vysokými příjmy (podle klasifikace Světové banky) budou i nadále vyloučeny, avšak bez dřívějších výjimek. Nyní se také navrhuje vypustit všech 33 zámořských zemí a zámořských území spojených s EU, USA, Austrálií a Novým Zélandem, kde se systém GSP využívá pouze okrajově. Sem patří Grónsko, Bermudy a Americká Samoa.

2.8.1   Vyloučeny budou také:

—

všechny partnerské země dohody o volném obchodu a všechny další země, které těží z preferenčních režimů přístupu na trh s EU za stejných či lepších celních podmínek (i když tyto země zůstanou způsobilé, kdyby zmíněné režimy přestaly fungovat) – v tomto případě bude dána dvouletá výpověď. Doposud bylo rozlišování chaotické, nyní však může během několika let dojít k významnému nárůstu ratifikovaných dohod EU o volném obchodu, což je rovněž třeba zohlednit, neboť by to mohlo časem vést k podstatnému snížení počtu způsobilých zemí;

—	země klasifikované Světovou bankou jako země s vysokými či vyššími středními příjmy (na základě hrubého národního důchodu na obyvatele) v předchozím tříletém období – v tomto případě bude dána výpověď s lhůtou jeden rok. To je dále řešeno v části 3 níže.

2.9   Současný systém odstupňování nastavený tak, aby preference byly odstraňovány z odvětví, kde již nejsou zapotřebí, bude změněn. Dřívější prahové hodnoty určovaly, že pokud vývoz některé země do EU během tří po sobě jdoucích let překročí 15 % celkového dovozu v systému GSP, tato země přestává být způsobilou (kromě případů, kdy tato třída či skupina produktů představovala přes 50 % celkového vývozu této země v systému GSP). Tato prahová hodnota bude nyní kvůli cílenějšímu zaměření systému GSP zvýšena na 17,5 %, ačkoli to ve skutečnosti znamená určité zpřísnění. U oblečení a textilu bude prahová hodnota zvýšena z 12,5 % na 14,5 %.

2.10   V zájmu zajištění větší objektivnosti a citlivosti bude podobně rozšířen také počet stanovených tříd produktů z 21 na 32, nebudou však cíleny tak přísně, aby odstranily potřebnou jednoduchost, stabilitu a předvídatelnost. Tato úvaha je klíčová, i když se tento nástroj ve skutečnosti používá zřídka – v současnosti se vztahuje pouze na sedm zemí, zejména na Čínu, ale zahrnuje také Brazílii, Indii a další asijské země. Byl rovněž používán v minulosti, než se od něj upustilo, a měly z něj prospěch Rusko a Indie.

2.10.1   Odstupňování se již nebude vztahovat na země v režimu GSP+, přičemž na režim EBA se nevztahovalo nikdy.

2.10.2   U režimu GSP+ bude požadavek, aby zúčastněné země nepředstavovaly více než 1 % celkového dovozu do EU krytého systémem GSP, nyní zvýšen na 2 % v důsledku cílenějšího a omezeného krytí systémem GSP, ačkoli ve skutečnosti to znamená, že režim GSP+ se otevře pro Pákistán (kde je míra dovozu textilu do EU otázkou mimo jiné proto, že se některé strany domnívají, že Pákistán si pravděpodobně polepší na úkor blízkých nejméně rozvinutých zemí) a Filipíny, splní-li podmínky a budou-li jej chtít využívat.

3.   Budoucí způsobilost pro systém GSP/režim GSP+

3.1   Vzhledem k všeobecnému snižování celních sazeb v celém světě (zejména u položek mimo zemědělství a textil) a k pravděpodobnému vstupu v platnost zvýšeného počtu zemí dohody EU o volném obchodu se objem systému GSP zmenšuje. Po očekávaných změnách a vypuštění popsaných výše se odhaduje, že:

—	celkem bude pro systém GSP způsobilých asi 80 zemí, podle toho, kdo v daném čase splní kritéria;

—	49 z nich patří k nejméně rozvinutým zemím a jsou způsobilé pro režim EBA;

—

z oněch přibližně 30 zemí, jež splňují podmínky pro systém GSP či režim GSP+, ale nikoli pro režim EBA, by jich pouze 7 či 8 mělo být způsobilých pro režim GSP+. Zdaleka však není jasné, zda režim GSP+ bude pro většinu z nich dostatečně atraktivní na to, aby jej přijaly. Mnohé z nich volí neúčast v tomto režimu. Režim GSP+ by tedy mohl být zredukován pouze na 3 až 5 zemí (7) i za předpokladu, že bude stanovena vyšší 2 % hodnota (viz 2.10.2), zejména budou-li dohody EU o volném obchodu uzavřeny v plném rozsahu se zeměmi střední Ameriky (což ještě nebylo schváleno) a s příslušnými zeměmi Východního partnerství;

—	na druhé straně země, jež jsou způsobilé jen pro obecný režim GSP by se kromě toho brzy mohly z větší části stát nezpůsobilými. Patří mezi ně Indie, Čína, Ukrajina a tři země ASEAN, jež se všechny rychle rozvíjejí a některé z nich rovněž vyjednávají dohody o volném obchodu s EU;

—	tato možnost dalšího snížení počtu zemí pravděpodobně způsobilých proto vyvolává otázku, zda by EU měla dlouhodobě zachovat jak sytém GSP, tak i režim GSP+.

3.2   Výbor uznává, že Komise k možnému rozšíření režimu GSP+ přistupuje velmi opatrně poté, co v roce 2004 prohrála spor ve WTO s Indií o systému GSP v souvislosti s omamnými látkami. Kdyby měla EU čelit dalším sporům ve WTO, mohla by je rovněž prohrát, neboť legální diskriminaci mezi rozvojovými zeměmi lze uplatňovat pouze za velmi specifických podmínek.

3.3   Výbor na druhé straně chápe, že zvýšení počtu zemí způsobilých pouze pro obecný systém GSP by znamenalo, že do něj musí být začleněny všechny země zařazené Světovou bankou mezi země s vyššími středními příjmy (více než 3 976 USD), i když jich není mnoho). Patří sem Rusko, Brazílie, Argentina a Malajsie (jež mají všechny roční příjem na jednoho obyvatele vyšší než Rumunsko a Bulharsko). Klíčovým bodem systému GSP zůstává pomoc nejpotřebnějším.

3.4   Výbor se tedy domnívá, že ve většině případů je při rozhodování pro účast v systému GSP či režimu GSP+ hlavním rozdílem volba, kterou činí způsobilé země. Otázkou pak je, zda či do jaké míry lze režim GSP+ učinit natolik atraktivní, aby se do něj zapojilo co nejvíce zemí, k nimž by mohly patřit země střední Asie a Nigérie (která se již rozhodla, že systém GSP+ nebude používat), Sýrie, Írán a řada ostrovních států. Bude-li více z těchto zemí povzbuzováno k přijetí režimu GSP+ a tedy k důslednějšímu přijetí a dodržování zásad stanovených v 27 předepsaných úmluvách, bude to k většímu prospěchu všech zúčastněných.

4.   Základní úmluvy – o lidských a pracovních právech, životním prostředí a řádné správě věcí veřejných

4.1   Z pohledu Výboru je zásadním rysem systému GSP+ fakt, že zvýhodněné země na oplátku přijmou závazek založený na všeobecných právech. Pro účast v systému GSP či režimu EBA žadatel nesmí žádající země závažným způsobem a opakovaně porušit zásady stanovené v úmluvách uvedených v části A přílohy VIII navrhovaného nařízení, jež zahrnuje základní úmluvy OSN o lidských a pracovních právech a 8 základních úmluv MOP. Jedinou navrhovanou změnou v návrhu nařízení je odstranění úmluvy o apartheidu.

4.2   Pro účast v režimu GSP+ však musí všechny země ratifikovat, provádět a dodržovat úmluvy uvedené v části A přílohy VIII a dalších 12 úmluv (uvedených v části B). Zde se navrhuje doplnit Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu (1992), což nadšeně vítáme.

4.2.1   U systému GSP+ se navrhuje, že zvýhodněné země budou nyní muset prokázat výraznější angažovanost, klást větší důraz na dodržování úmluv a také posílit mechanismy zajišťující provádění. Za tímto účelem:

—	musí zvýhodněné země nyní přijmout závazek, že budou dodržovat ratifikované úmluvy, doprovodné právní předpisy a další metody provádění, přijmout pravidelné monitorování a přezkumy a nevykazovat žádné závažné nedostatky při kontrole příslušnými monitorovacími orgány;

—	vzhledem k tomu, že režim GSP+ je založen na pobídkách (spíše než na sankcích), bude probíhat pravidelný dialog mezi Komisí a každou zvýhodněnou zemí, jehož smyslem bude mimo jiné zajistit, aby se provádění s postupem času zlepšovalo, a nikoli zhoršovalo;

—	bude posíleno monitorování, zprávy se budou podávat každé dva roky (namísto každých tří let) Radě a nyní také EP;

—	nedostatečná spolupráce povede bez prošetřování k rychlému vyloučení;

—	nyní bude na přijímající zemi, aby prokázala, že své povinnosti dodržuje;

—	Komise bude nyní moci využívat další zdroje spolehlivých informací, včetně zejména informací od občanské společnosti.

4.3   To bude pro řadu přijímajících zemí v režimu GSP+ znamenat požadavky náročné po technické i finanční stránce, proto pro ně bude podpora EU zásadní. Návrh nařízení tuto otázku přechází mlčením. Výbor vyzývá k včasnému začlenění specifického programu EK probíhajícího souběžně s tímto nařízením, v němž bude podrobně popsána dostupná podpora a finanční pomoc takovému budování kapacit pro přijímající země, jež o to v rámci systému GSP požádaly. V konečném důsledku provádí volbu přijímající země podle svých vlastních podmínek.

4.4   Výbor podporuje zachování 27 úmluv se dvěma navrhovanými změnami. Komise zdůrazňuje, že vybrané úmluvy poskytují zemím realistickou příležitost zaměřit se na základní body (8). Na pobídkách založený režim GSP+ musí být pro příslušné země natolik atraktivní, aby se jej nadále účastnily. Je třeba usilovat o vyvážený poměr mezi zajištěním lidských práv a dosažením sociálních, environmentálních a politických zlepšení na jedné straně a na druhé straně kapacitami chudších zemí plnit dodatečné požadavky, a to i v případech poskytované technické pomoci pro oblast obchodu. Jak konstatuje zpráva střediska CARIS, dosavadní zisky jsou nepodstatné.

4.4.1   Ne všechny způsobilé země si však přejí systém GSP využívat, což je způsobeno jedním ze tří důvodů:

—	jejich klíčové vývozní produkty nejsou „citlivé“, nemohou tedy moc získat;

—	vlády se nechtějí podřizovat stanoveným požadavkům;

—	mají své vnitřní problémy, včetně válek, konfliktů a/nebo nedostatečné administrativní kapacity, jež činí plnění požadavků nereálným.

4.4.2   Dříve EU pouze kladla důraz na ratifikaci úmluv a vycházela z předpokladu, že účinné provádění země zajistí. Kdyby tento požadavek byl kladen hned zpočátku, pravděpodobně by se za těchto podmínek dokázalo kvalifikovat pouze Norsko a Švýcarsko. Zpráva CARIS konstatuje, že „režim GSP+ se zdá být účinnou pobídkou k ratifikaci 27 úmluv“, avšak „jeho konkrétní účinky jsou hůře rozpoznatelné“. Systém GSP nicméně dodává vnitřní pobídky pro účinné provádění a pro zúčastněné strany by jeho případné pozdější stažení znamenalo značnou ztrátu.

4.5   Všechny režimy GSP mohou být dočasně pozastaveny při závažném a opakovaném porušení příslušných hlavních zásad a také z řady dalších důvodů, k nimž patří nekalé obchodní praktiky, podvody či vážné nedostatky v celních kontrolách.

4.5.1   K dnešnímu dni bylo poskytování výhod v rámci systému GSP zastaveno Myanmaru (9) (1997) a Bělorusku (2006) na základě porušování pracovních práv a dosud nebylo obnoveno. Srí Lanka přišla o výhody režimu GSP+ v roce 2010 kvůli neúčinnému provádění úmluv o lidských právech. U některých zemí, např. Salvadoru, však již samotné zahájení vyšetřování bylo dostatečným popudem ke změně.

4.5.2   Pro Výbor je zásadní otázkou, zda by zejména v revidovaném, přísnějším systému zahájení komplexního vyšetřovacího postupu – a řada zemí má před sebou spoustu nevyřešených otázek –nevyhnutelně vedlo k odebrání preferenčního zacházení, nebude-li možné rychle nalézt pozitivní řešení. To by nikomu neprospělo. Musí zde být vyváženost mezi cukrem a bičem. Pro některé velmi chudé země, kterým může hrozit hlad a další potíže, mohou být tyto cíle krátkodobě nedosažitelné. Ačkoli má Komise podávat zprávy Parlamentu každé dva roky, Výbor chápe, že mezi nimi bude probíhat příležitostný dialog a že Komise bude průběžně monitorovat situaci ve zvýhodněných zemích, včetně prostřednictvím materiálu shromážděného příslušnými mezinárodními monitorovacími orgány. Výbor od Komise očekává, že při zjištění skutečně problematických oblastí bude v této fázi jednat co nejtransparentněji.

4.5.3   Zvláštní otázka přetrvává v souvislosti s Uzbekistánem (který by jinak byl způsobilý pro režim GSP+, ale pro účast v tomto režimu se nerozhodl), kde existují vážné obavy ohledně využívání práce dětí při sklizni bavlny. Deklarovaným účelem režimu GSP+ je podporovat zvýhodněné země v dalším zlepšování. Proto je třeba nalézt rovnováhu mezi povzbuzováním k pozitivním změnám a prohloubením izolovaného postavení dané země, které by pokrok zbrzdilo či zvrátilo, snad i na několik let.

5.   Úloha občanské společnosti

5.1   Co se týče budování dalších kapacit, zmiňovaného v odstavci 4.3 výše, Výbor doporučuje, že by mělo vycházet z dialogu, který využije zkušenosti občanské společnosti k určení a cílení skutečných potřeb. Jak již bylo zmíněno, i středisko CARIS, které má přístup k sofistikované analýze a analytikům, se ve své zprávě stěží dobírá závěrů, když hodnotí obchodní pokrok v systému GSP. Od rozvojových zemí s nevelkými zdroji se přesto očekává, že budou činit politická rozhodnutí, i když jejich kapacita pro přesnou prognózu je velmi malá.

5.2   V článku 14 navrhovaného nařízení se uvádí, že v souvislosti s dodržováním základních úmluv uvedených v příloze VIII Komise může požadovat „jakékoli informace, které (…) považuje za vhodné“. Komise dává jasně najevo, že kromě zpráv mezinárodních monitorovacích orgánů bude moci využívat další zdroje přesných informací (10), jež by měly být osvědčené a spolehlivé.

5.3   Komise za jeden takový zdroj považuje Výbor, jehož si cení pro jeho vyváženější přístup a schopnost poskytnout na danou problematiku širší náhled jménem organizované občanské společnosti. K dalším potenciálním zdrojům patří podniky a podnikatelské organizace, odbory a další organizace, které mohou prokázat aktivní zapojení.

5.4   Výbor také bere na vědomí, že Komise má v úmyslu ve vhodnou dobu předložit oddělené nařízení o provádění postupů, jež budou přijaty a jimiž se bude řídit uplatňování režimu GSP+, a zejména stažení a znovuzavedení režimů GSP, GSP+ a EBA, v souladu s čl.10 odst. 8, čl. 15 odst. 2 a čl. 19 odst. 12 navrhovaného nařízení, spolu s bezpečnostními opatřeními obsaženými v čl. 22 odst. 4. Výbor k tomu rád poskytne svůj komentář během fáze přípravy a konzultací.

5.4.1   Aniž by měl v úmyslu zpochybňovat práva či schopnosti jakékoli zúčastněné strany poskytovat informace o dodržování pravidel, Výbor nicméně doporučuje Komisi, Radě a Parlamentu zřídit mechanismus pro monitorování nebo konzultace, kterým by občanská společnost mohla oznamovat případy domnělého porušení kterékoli ze stanovených úmluv některou ze zemí zvýhodněných v systému GSP. Prosazujeme rovněž, že Výbor sám by měl tento mechanismus usnadňovat a koordinovat, fungovat jako snadno dostupný kontaktní bod pro registraci stížností, a to ve vhodným případech na základě očekávaných precedentů, které bude třeba stanovit pro monitorování provádění dohody o volném obchodu mezi EU a Jižní Koreou a monitorování dalších nedávno sjednaných dohod vykonávané občanskou společností. Jedná se zejména o opatření pro zajištění specifických vstupních informací z EU a/nebo zřízení poradních skupin na úrovni EU, které budou předstupněm před postoupením projednávaných otázek formálním společným orgánům stanoveným v těchto dohodách o volném obchodu.

5.4.2   Za tímto účelem žádáme Komisi, aby s Výborem v blízké budoucnosti zřídila společnou pracovní skupinu pověřenou úkolem vydávat zásadní doporučení v této oblasti.

---

(1)  INFO PACK k návrhu Evropské komise na nový GSP, GŘ TRADE, str. 8.

(2)  Centre for the Analysis of Regional Integration at (the University of) Sussex: Zpráva o střednědobém přezkumu GSP, 2009.

(3)  Úř. věst. C 110, 30.4.2004, s. 34.

(4)  U dalších 2 300 položek je již stanovena standardní nulová sazba.

(5)  Zpráva CARIS.

(6)  Jejich původ sahá do doby napoleonských válek a zastavení dovozu cukrové třtiny do evropského kontinentu.

(7)  Bolívie, Ekvádor a Mongolsko, s možným rozšířením o Pákistán a Filipíny.

(8)  INFO PACK k návrhu Evropské komise na nový GSP, GŘ TRADE, str. 8, odst. 5.

(9)  Jinak by nyní byl způsobilý pro EBA.

(10)  INFO PACK k návrhu Evropské komise na nový GSP, GŘ TRADE, str. 8.

---